Neznáme se?
Dny začínající v sedm hodin ráno telefonátem od mojí mámy většinou prorokují, že nebudou dobré. Nic proti mámě, mám ji moc ráda, ale volání v tuhle brzkou ranní dobu mohlo mít jen dva důvody: špatné zprávy nebo totálně špatné zprávy. Právě jsem si čistila zuby, když mi zvonění telefonu přerušilo song z mého play listu v mobilu, sestaveného na dobré ráno. Leknutím jsem upustila kartáček na zuby, a když jsem viděla, že volá máma, rozbušilo se mi srdce. Spěšně jsem si vypláchla pusu a přijala hovor. „Mami?! Co se děje?!“ zakvílela jsem. V duchu už jsem viděla, jak odvážejí mého mladšího brášku Lennyho do nemocnice, protože mu zase selhalo srdce. „Ahoj, Nele,“ zazněla máma tak vesele, jak jen to mohlo v sedm hodin ráno znít. „Nic se neděje, všechno je v pořádku. Vyspala ses dobře?“ „Ech, ano, díky. A opravdu je u vás všechno okej? Lenny je v pořádku?“ „Ano, samozřejmě. A všem se daří dobře.“ Kolena se mi tak třásla, až jsem si musela sednout na okraj vany. „Mami, proboha, jak mě můžeš takhle děsit?“ „Co? Jak to, že jsem tě vyděsila?“ „No, protože volání mezi dvaadvacátou večerní a osmou hodinou ranní nemůžou prostě znamenat nic normálního!“ 7
ZIVOT NENI SKAKACI HRAD.indd 7
6.5.21 17:22