0041764

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 5

âÁST PRVNÍ

ZLOČIN

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 7

1

Kostelník od Svatého Marka zrovna o‰krábal z chodníku sedm centimetrÛ snûhu, kdyÏ se vynofiil muÏ s holí. Slunce uÏ bylo vysoko, ale pofiád skuãel vítr. Teplota se drÏela na bodu mrazu. MuÏ mûl na sobû pouze tenké montérky, letní ko‰ili, pofiádnû obno‰ené turistické boty a lehkou vûtrovku, která mu v téhle zimû nemohla b˘t moc platná. Ale nezdálo se, Ïe by mu to jakkoliv vadilo, a taky nijak nepospíchal. Kráãel volnû, pfii chÛzi trochu pokulhával a naklánûl se doleva, na stranu, kde si pomáhal holí. Do‰oural se po chodníku pomalu ke kapli a zastavil se u postranních dvefií, na nichÏ visel tmavoãerven˘ nápis „Kanceláfi“.

Nezaklepal a dvefie nebyly zamãené. Ve‰el dovnitfi zrovna v okamÏiku, kdy se mu do zad opfiel dal‰í poryv vûtru.

Místnost tvofiila jakousi recepci a vypadala neuspofiádanû a zaprá‰enû, pfiesnû tak, jak to ãlovûk ãeká ve starém kostele. Uprostfied stál stÛl a na nûm jmenovka ohla‰ující pfiítomnost Charlotty Jungerové, jeÏ sedûla jen kousek za sv˘m jménem. „Dobré jitro,“ pozdravila s úsmûvem. „Dobré ráno,“ odpovûdûl muÏ. Chvíle ticha. „Venku je pûkná zima.“ „To tedy je,“ pfiik˘vla a rychle ho odhadovala. Na první pohled na nûm nebylo v pofiádku to, Ïe pfii‰el bez kabátu a taky nemûl nic na rukou a na hlavû. „Poãítám, Ïe jste paní Jungerová,“ prohlásil a zadíval se na jmenovku. „Ne. Paní Jungerová má dneska volno. KvÛli chfiipce. Jsem Dana Schroederová, manÏelka pastora, jen tu zaskakuju. Co pro vás mÛÏeme udûlat?“ Stála tam jedna neobsazená Ïidle a muÏ se na ni s nadûjí zadíval. „MÛÏu?“ zeptal se.

7

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 8

„Samozfiejmû,“ pfiik˘vla. Opatrnû se posadil, jako by si kaÏd˘ pohyb musel pfiedem promyslet. „Pastor je u sebe?“ zeptal se muÏ a zadíval se pfiitom na velké zavfiené dvefie po levé stranû. „Ano, ale má jednání. Co pro vás mÛÏeme udûlat?“ Byla drobná a mûla skvostn˘ hrudník a tûsn˘ svetr. Od pasu dolÛ ji nevidûl, bránil mu v tom stÛl. VÏdycky dával pfiednost men‰ím Ïenám. Milá tváfiiãka, velké modré oãi, vystupující lícní kosti, prostû celkovû pohledné dûvãe, dokonalá Ïenu‰ka pastora.

Uplynulo uÏ hodnû vody od chvíle, kdy se naposledy dot˘kal Ïeny. „Potfiebuju mluvit s reverendem Schroederem,“ oznámil jí a sepjal ruce jako k modlitbû. „Vãera jsem byl v kostele, úãastnil jsem se jeho bohosluÏby a potfiebuju, no, potfiebuju s nûãím poradit.“ „Má dnes moc práce,“ prohlásila a úsmûvem. Skuteãnû hezké zuby. „Mám dost naléhavej problém,“ nedal se muÏ.

Dana byla za Keitha Schroedera vdaná uÏ dost dlouho, aby vûdûla, Ïe z jeho kanceláfie nikdy nikdo neode‰el s nepofiízenou, aÈ byl objednan˘ nebo nebyl. Navíc bylo studené pondûlní ráno a Keith ve skuteãnosti zase tak moc práce nemûl. Pár telefonick˘ch hovorÛ, právû probíhající sezení s mlad˘m párem, kter˘ se zrovna snaÏil vycouvat ze svatby, a pak obvyklé náv‰tûvy v nemocnicích. Dana se chvíli pfiehrabovala ve vûcech na stole, na‰la jednoduch˘ dotazník, coÏ bylo jejím cílem, a fiekla: „Dobfie, vezmu si od vás pár základních informací a uvidíme, co se dá udûlat.“ Pero uÏ mûla nachystané. „Dûkuju,“ vydechl muÏ a lehce se nahrbil. „Jméno?“ „Travis Boyette.“ Bez vyzvání jí pfiíjmení radûji rovnou hláskoval. „Datum narození desátého fiíjna devatenáct set ‰edesát tfii. Místo narození Joplin ve státû Missouri. Vûk ãtyfiicet ãtyfii let. Rozveden˘, bezdûtn˘. Bez adresy. Bez zamûstnání. A bez vyhlídek.“ Dana si v‰e zapamatovala a její pero horeãnû hledalo pfiíslu‰né kolonky k vyplnûní. MuÏova odpovûì vyvolávala daleko víc 8

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 9

otázek, neÏ kolik mal˘ formuláfi obsahoval. „Tedy, pokud jde o adresu,“ ozvala se a nepfiestávala psát. „Kde tedy v souãasné dobû pfieb˘váte?“ „V souãasn˘ dobû jsem v péãi fieditelství kansask˘ch nápravn˘ch zafiízení. PfieloÏili mû do Útulku, teda do reintegraãního centra na Sedmnáct˘ ulici, jen pár blokÛ odtud. Chystám se na propu‰tûní, ãili jak oni s oblibou fiíkaj, na ‚návrat do Ïivota‘. Pár mûsícÛ strávím v tomhle reintegraãním baráku v Topece a pak uÏ jsem svobodnej ãlovûk, kter˘ho na svûtû nic dobr˘ho neãeká, jen doÏivotní podmínka na krku.“ Pero se zastavilo, ale Dana dál zírala na jeho ‰piãku. Najednou ztratila odvahu dál vyzvídat. UÏ se jí prostû moc nechtûlo na cokoliv dal‰ího se ptát. JenÏe kdyÏ uÏ jednou s tím v˘slechem zaãala, cítila povinnost svÛj úkol dokonãit. Co jiného by taky mûli dûlat, zatímco tu budou ãekat, neÏ se pastor uvolní? „Nedal byste si kávu?“ zeptala se s jistotou, Ïe je to naprosto ne‰kodná otázka.

Rozhostilo se ticho, odmlka byla aÏ pfiíli‰ dlouhá, jako by se muÏ nemohl rozhodnout. „Jo, dûkuju,“ ozval se koneãnû. „Bez mlíka, jen s trochou cukru.“ Dana chvatnû vybûhla z místnosti a ‰la pro kávu. Pozoroval ji, kdyÏ vycházela, pofiádnû si ji prohlédl a zaznamenal pûknou kulatou zadnici pod vytahan˘mi domácími kalhotami, ‰tíhlé nohy, sportovní ramena, dokonce i vlasy staÏené do ohonu. Tak sto ‰edesát centimetrÛ, moÏná sto ‰edesát tfii, maximálnû padesát kilo.

Dala si na ãas, ale kdyÏ se vrátila, Travis Boyette tam sedûl úplnû stejnû, jako kdyÏ ho opustila, stále v té pozici modlícího se mnicha, koneãky prstÛ pravé ruky se jemnû dot˘kal prstÛ levé ruky, ãernou dfievûnou hÛl mûl poloÏenou pfies stehna, pohled nepfiítomnû upíral na protûj‰í stûnu. Hlavu mûl úplnû holou, malou, dokonale kulatou a lesklou, a kdyÏ mu podala ‰álek, napadlo ji, Ïe by se ho mohla jen tak mimochodem zeptat, jestli pfii‰el v raném vûku o vlasy nebo jestli prostû dává pfiednost oholené hlavû.

Po levé stranû krku se mu táhlo zlovûstné tetování.

Vzal si od ní kávu a podûkoval jí. Vrátila se na své místo, takÏe se mezi nimi opût ocitl stÛl. „Jste luterán?“ zeptala se, uÏ zase s perem v ruce.

9

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 10

„Pochybuju. Vlastnû nejsem vÛbec nic. Nikdy mi kostel moc nechybûl.“ „Ale vãera jste tu byl. Proã?“ Boyette drÏel hrnek obûma rukama u brady, jako my‰ ukusující sousto. JestliÏe mu odpovûì na jednoduchou otázku t˘kající se kávy zabrala deset vtefiin, tak otázka ohlednû kostela mohla vydat na hodinu. Napil se a olízl si rty. „Jak dlouho to podle vás mÛÏe trvat, neÏ mû reverend bude moct pfiijmout?“ zeptal se nakonec.

UÏ aby to bylo, pomyslela si Dana, protoÏe se nemohla doãkat, aÏ tenhle pfiípad pfiedá manÏelovi. Podívala se na hodinky a odpovûdûla: „KaÏdou chvilku by mûl b˘t k dispozici.“ „Bylo by moÏn˘, Ïe bysme tu jen tak sedûli a trávili ten ãas v tichosti?“ zeptal se s neochvûjnou zdvofiilostí.

Dana se z toho úderu chvíli vzpamatovávala a pak rychle dospûla k závûru, Ïe trocha mlãení neza‰kodí. Nakonec ji ale pfiece jen pfiemohla zvûdavost. „Jistû, ale je‰tû mám jednu, poslední otázku.“ Zadívala se do dotazníku, jako kdyby tuhle poslední otázku vyÏadoval on. „Jak dlouho jste byl ve vûzení?“ zeptala se. „PÛlku Ïivota,“ odpovûdûl Boyette bez zaváhání, jako by podobnou otázku sly‰el pûtkrát dennû.

Dana si nûco zapsala, naãeÏ její pozornost pfiilákala klávesnice poãítaãe leÏící na stole. Zaãala do ní Èukat s takov˘m úsilím, jako by neãekanû musela stihnout termín, kter˘ se zniãehonic pfiiblíÏil. V jejím mailu Keithovi stálo: „Mám tady odsouzeného zloãince, kter˘ tvrdí, Ïe s tebou musí mluvit. Do té doby neodejde. Vypadá docela snesitelnû. Dal si kávu. Koukej to tam nûjak ukonãit.“ O pût minut pozdûji se otevfiely dvefie do pastorovy pracovny a vyklouzla jimi mladá Ïena. Utírala si oãi. Následoval ji její b˘val˘ snoubenec, kter˘ se dokázal mraãit a usmívat souãasnû. Ani jeden z nich na Danu nepromluvil. Ani jeden z nich nevzal na vûdomí Travise Boyetta. Vytratili se.

KdyÏ za nimi zapadly dvefie, Dana se podívala na Boyetta. „Je‰tû okamÏik,“ fiekla a chvatnû vstoupila do manÏelovy kanceláfie, aby ho rychle informovala, o co jde. *** 10

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 11

Reverendovi Keithu Schroederovi bylo pûtatfiicet let, deset let uÏ byl ‰Èastnû Ïenat˘ s Danou a byl otcem tfií synÛ, ktefií se narodili po jednom v intervalech po dvaceti mûsících. UÏ dva roky slouÏil jako pastor v kostele svatého Marka, pfiedtím pÛsobil v jednom kostele v Kansas City. Jeho otec byl luteránsk˘ duchovní v dÛchodu a Keith si neumûl pfiedstavit, Ïe by mohl dûlat nûco jiného.

VyrÛstal v malém mûsteãku poblíÏ St. Louis, vzdûlání získal ve ‰kolách ve stejné oblasti a s v˘jimkou ‰kolního v˘letu do New Yorku a líbánek stráven˘ch na Floridû nikdy neopustil Stfiedozápad. Jeho farníci ho v zásadû uznávali, i kdyÏ ãas od ãasu to ve vzájemném vztahu zaskfiípalo. Nejvût‰í vlna odporu se proti nûmu v kongregaci zvedla, kdyÏ Keith vloni v zimû bûhem snûhové boufie otevfiel suterén kostela bezdomovcÛm, aby se mûli kde schovat. KdyÏ sníh roztál, nûkter˘m bezdomovcÛm se nechtûlo odejít. Mûsto podalo trestní oznámení kvÛli neoprávnûnému uÏívání prostor a v novinách se objevil lehce poboufien˘ ãlánek.

Pfiedcházejícího dne si za téma svého kázání vybral odpu‰tûní – nekoneãnou a v‰e pfiekonávající sílu Boha odpou‰tût nám na‰e hfiíchy, aÈ jsou jakkoliv ohavné. Hfiíchy Travise Boyetta byly údûsné, neuvûfiitelné, hrÛzné. Jeho zloãiny proti lidskosti mu nepochybnû zaji‰Èovaly smrt a po smrti vûãné zatracení. V této etapû svého ubohého Ïivota byl Travis pfiesvûdãen, Ïe odpu‰tûní se nikdy nemÛÏe doãkat. Byl ale zvûdav˘. „Z reintegraãního programu tu pár lidí máme,“ prohlásil Keith. „Navíc tam chodím slouÏit bohosluÏby.“ Sedûli v rohu pracovny na prosezen˘ch plátûn˘ch Ïidlích a vypadali jako dva noví kamarádi, ktefií se se‰li na kus fieãi. Kousek od nich hofiela fale‰ná polena ve fale‰ném krbu. „Není to ‰patn˘ místo,“ pfiik˘vl Boyette. „Rozhodnû lep‰í neÏ lapák.“ Byl to kfiehk˘ muÏík s bledou pletí ãlovûka, kter˘ se zdrÏuje v málo osvûtlen˘ch prostorách. Kostnatá kolena tiskl k sobû a mûl pfies nû poloÏenou ãernou hÛl. „A o kterou vûznici ‰lo?“ zeptal se Keith a v ruce drÏel koufiící hrnek ãaje. „To by byl dlouhej seznam. Posledních ‰est let v Lansingu.“ „A za co jste byl odsouzen?“ zeptal se pastor ve snaze získat nûjaké informace o jeho zloãinech, aby se o tom muÏi dovûdûl 11

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 12

alespoÀ nûco. Násilí? Drogy? Nejspí‰. Na druhou stranu by Travis klidnû mohl b˘t defraudant nebo mít na krku daÀové úniky.

Vlastnû to nebyl typ ãlovûka, kter˘ by nûkomu dokázal opravdu ublíÏit. „Mám na triku hodnû zlejch vûcí, pastore. Ani si to v‰echno nepamatuju.“ Vyh˘bal se pohledu z oãí do oãí. Ve‰kerou pozornost vûnoval kobereãku pod nohama. Keith se napil ãaje, pozornû se na muÏe zadíval a v‰iml si, Ïe má tik. VÏdycky po nûkolika vtefiinách ‰kubl celou hlavou nepatrnû doleva. Bylo to takové rychlé cuknutí, po nûmÏ následovalo daleko razantnûj‰í vrácení hlavy zpátky na pÛvodní místo.

Po chvilce naprostého ticha se Keith zeptal: „O ãem jste se mnou vlastnû chtûl mluvit, Travisi?“ „Mám nádor na mozku, pastore. Maligní, zhoubnej, neléãitelnej. Kdybych mûl prachy, moh bych s tím nûco dûlat – ozafiování, chemoterapii, prostû obvykl˘ vûci – a snad bych na tom vydûlal pár mûsícÛ, moÏná rok. JenÏe je to glioblastom, ãtvrtej stupeÀ, a to znamená, Ïe jsem mrtvej muÏ. PÛl roku, rok, na tom vlastnû nezáleÏí. Za pár mûsícÛ to zabalím.“ Nádor se ozval, jako by ãekal na naráÏku. Boyette zkfiivil obliãej, pfiedklonil se a zaãal si tfiít spánky. ZtûÏka, namáhavû oddychoval a zdálo se, Ïe mu bolest projíÏdí cel˘m tûlem. „To mû moc mrzí,“ prohlásil Keith a naplno mu do‰lo, jak tahle vûta ani trochu neodpovídá celkové situaci. „Zatracená hlava,“ sykl Boyette, oãi pevnû zavfiené. Nûkolik minut pfiemáhal bolest a nic nefiíkal. Keith ho bezmocnû sledoval a kousal se do jazyka, aby nevyhrkl nûjakou dal‰í hloupost, jako tfieba „nemám vám pfiinést tylenol, Travisi?“. Pak bolest polevila a Boyette se uvolnil. „PromiÀte,“ fiekl. „Kdy vám na to pfii‰li?“ zeptal se Keith. „Nevím. Asi pfied mûsícem. Bolesti hlavy zaãaly v létû v Lansingu. Umíte si jistû pfiedstavit, za co tam stála zdravotní péãe, takÏe mi moc nepomohli. KdyÏ mû pustili a pfievezli sem, vzali mû do nemocnice svat˘ho Franti‰ka, udûlali testy, prohnali mû pfiístroji a zjistili, Ïe mám uprostfied hlavy vejce, pfiesnû mezi u‰ima, pfiíli‰ hluboko, neÏ aby ‰lo vyoperovat.“ Zhluboka se nadechl, potom vypustil vzduch z plic a poprvé se dokázal usmát.

12

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 13

Vlevo nahofie mu chybûl zub a díra, která po nûm zela, byla nápadná. Keitha se zmocnilo podezfiení, Ïe i zubafiská péãe má ve vûznici daleko k ideálnímu stavu. „Poãítám, Ïe lidi jako já jste uÏ v Ïivotû potkal,“ poznamenal Boyette. „Lidi, co je ãeká smrt.“ „âas od ãasu. Tohle povolání to s sebou nese.“ „A poãítám, Ïe tyhle lidi maj sklon brát opravdu váÏnû boha, a nebe a peklo a v‰echny tyhle vûci.“ „Ov‰emÏe ano. Je to v lidské pfiirozenosti. KdyÏ se musíme smífiit s vlastní smrtelností, pfiem˘‰líme o posmrtném Ïivotû. Jak jste na tom vy, Travisi? Vûfiíte v Boha?“ „Nûkdy jo, nûkdy ne. Ale i kdyÏ v nûj zrovna vûfiím, stejnû o tom pofiád pochybuju. Pro vás je snadn˘ vûfiit v Boha, protoÏe máte snadnej Ïivot. To se o mnû fiíct nedá.“ „Chcete mi vyprávût svÛj pfiíbûh?“ „Vlastnû ani ne.“ „Tak proã jste sem pfii‰el, Travisi?“ Tik. KdyÏ se hlava opût uklidnila, Boyette pfielétl oãima po místnosti a pak soustfiedil pohled na pastora. Dlouho na sebe zírali, ani jeden pfii tom nemrkl. Nakonec prolomil mlãení Boyette: „Pastore, spáchal jsem pár ‰patnejch skutkÛ. UblíÏil nûkolika nevinnejm lidem. A nejsem si jistej, Ïe to v‰echno chci s sebou tahat do hrobu.“ Koneãnû jsme se nûkam dostali, pomyslel si Keith. Tíha nepfiiznaného hfiíchu. Stud nad pohfibenou vinou. „Kdybyste mi fiekl o tûch ‰patn˘ch skutcích, moÏná by to pomohlo. Zpovûì je nejlep‰í zpÛsob, jak zaãít.“ „A je tohle dÛvûrn˘?“ „Z velké ãásti ano, ale existuje pár v˘jimek.“ „Jakejch v˘jimek?“ „KdyÏ se mi vyzpovídáte a já na základû toho dojdu k závûru, Ïe mÛÏete b˘t nebezpeãn˘ sám sobû nebo nûkomu jinému, tak se dÛvûrná povaha zpovûdi ru‰í. MÛÏu podniknout pfiimûfiené kroky, abych vás nebo dal‰í osoby chránil. Jin˘mi slovy, mÛÏu poÏádat o pomoc.“ „Vypadá to dost sloÏitû.“ „Ve skuteãnosti to není tak zlé.“ 13

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 14

„Heleìte, pastore, mám pár ohavnejch kouskÛ na triku, ale je jedna vûc, která mû uÏ dlouh˘ roky pronásleduje. Musím o tom s nûk˘m mluvit a nemám se kam obrátit. KdyÏ vám povím o stra‰liv˘m zloãinu, kterej jsem pfied lety spáchal, musíte si to nechat pro sebe?“ Dana si do vyhledávaãe zadala pfiímo fieditelství kansask˘ch nápravn˘ch zafiízení a bûhem nûkolika vtefiin mûla pfiístup do zpackaného Ïivota Travise Dalea Boyetta. V roce 2001 odsouzen na deset let za pokus o znásilnûní. Souãasn˘ stav: uvûznûn. „Souãasn˘ stav je v pracovnû mého muÏe,“ zamumlala si pro sebe a dál bu‰ila do kláves.

V roce 1991 odsouzen v Oklahomû na dvanáct let za sexuálnû motivované tûÏké ublíÏení na zdraví s pfiitûÏujícími okolnostmi.

Propu‰tûn v roce 1998 na podmínku.

V roce 1987 odsouzen v Missouri na osm let za pokus o sexuálnû motivované ublíÏení na zdraví. Propu‰tûn na podmínku v roce 1990.

V roce 1979 odsouzen v Arkansasu na dvacet let za sexuálnû motivované tûÏké ublíÏení na zdraví s pfiitûÏujícími okolnostmi.

Propu‰tûn v roce 1985 na podmínku.

Ve státech Kansas, Missouri, Arkansas a Oklahoma byl Boyette registrován na seznamu sexuálních násilníkÛ. „ZrÛda,“ fiekla si v duchu. PfiiloÏená fotografie ukazovala podstatnû tûlnatûj‰ího a mlad‰ího muÏe s fiídnoucími tmav˘mi vlasy.

Dana rychle shrnula zloãincovy záznamy a v˘sledek poslala Keithovi mailem do jeho poãítaãe. Nemûla strach, Ïe by manÏelovi hrozilo nûjaké nebezpeãí, ale chtûla mít toho gaunera z domu.

Po hodinû a pÛl nepfiíjemné konverzace s minimálním v˘sledkem zaãalo Keitha celé setkání unavovat. Boyette nejevil sebemen‰í zájem o boha, a jelikoÏ právû bÛh pfiedstavoval oblast Keithovy odbornosti, vypadalo to, Ïe se v tomhle pfiípadû moc neuplatní.

Nebyl mozkov˘ chirurg. Nemûl znalosti, které by mohl Travisovi nabídnout.

Tlumen˘ zvuk pfiipomínající cinkání starobylého domovního zvonku ohlásil, Ïe mu do poãítaãe dorazila nová po‰ta. Dvû 14

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 15

stisknutí zvonku by znamenala, Ïe ho nûkdo chce nav‰tívit. Tohle trojí zazvonûní ale signalizovalo, Ïe pro nûj z pfiedpokoje ode‰el vzkaz. Pfiedstíral, Ïe si niãeho nev‰iml. „K ãemu máte tu hÛl?“ zeptal se zdvofiile. „Basa je drsn˘ místo k Ïivotu,“ odpovûdûl Boyette. „Dostal jsem se do rvaãky, do kter˘ jsem se dostat nemûl. Schytal jsem to do hlavy. Nádor mám nejspí‰ od toho.“ Mûl dojem, Ïe je to veselé, a tak se vlastnímu vtipu zasmál.

Keith povaÏoval za svou povinnost pfiidat i pokus o uchechtnutí, pak vstal, do‰el ke stolu a prohlásil: „Víte co, dám vám svou nav‰tívenku. MÛÏete mi kdykoliv zavolat. Tady budete vÏdycky vítán, Travisi.“ Sáhl po nav‰tívence a zadíval se pfiitom na monitor. âtyfii, poãítal, ãtyfii tresty, v‰echny spojené se sexuálnû motivovan˘m násilím. Vrátil se k Ïidli, podal nav‰tívenku Travisovi a posadil se. „Vûzení je zvlá‰È drsné místo pro vûznû usvûdãené ze znásilnûní, Ïe je to tak, Travisi?“ poznamenal. âlovûk se pfiestûhuje do nového mûsta. Tam musí zajít na policejní stanici nebo k soudu a nechat se registrovat jako sexuální násilník. Po dvaceti letech téhle praxe prostû dospûje k závûru, Ïe to o nûm ví úplnû kaÏd˘. V‰ichni ho pozorují. Boyette ani nevypadal pfiekvapenû. „Hodnû drsn˘,“ pfiitakal. „Ani si nepamatuju, kolikrát po mnû nûkdo vyjel.“ „Travisi, podívejte se, nechce se mi probírat zrovna tohle téma. Mám je‰tû nûjaké pochÛzky. Kdybyste za mnou chtûl znova pfiijít, tak pfiijìte, ale zavolejte pfiedem. Budu rád, kdyÏ vás tuhle nedûli uvidím na bohosluÏbû.“ Keith si nebyl jist, Ïe to myslí váÏnû, ale alespoÀ to znûlo upfiímnû.

Boyette vytáhl z kapsy vûtrovky sloÏen˘ list papíru. „Sly‰el jste nûkdy o pfiípadu Dontého Drumma?“ zeptal se, kdyÏ papír podával Keithovi. „Ne.“ „âernej kluk v jednom mal˘m mûstû ve v˘chodním Texasu, odsouzenej v roce 1999 za vraÏdu. Pfiiznal, Ïe zabil roztleskávaãku ze stfiední ‰koly, bílou holku, jejíÏ tûlo se nikdy nena‰lo.“ Keith papír rozloÏil. ·lo o kopii krátkého ãlánku z novin, které vycházejí v Topece, bylo na nûm nedûlní, tedy vãerej‰í datum.

15

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 16

Keith rychle pfielétl text oãima a podíval se na policejní snímek Dontého Drumma. Na ãlánku nebylo nic v˘jimeãného, prostû jen dal‰í bûÏná poprava v Texasu spolu s dal‰ím bûÏn˘m prohlá‰ením odsouzeného, Ïe je nevinen. „Poprava je naplánovaná na tenhle ãtvrtek,“ poznamenal Keith a vzhlédl. „Tak já vám nûco povím, pastore. Dostali ‰patn˘ho chlápka.

Tenhle kluk nemûl s tou vraÏdou nic spoleãn˘ho.“ „Jak to víte?“ „Nemají Ïádn˘ pofiádn˘ dÛkazy. Ani jeden dÛkaz. Poldové se rozhodli, Ïe to udûlal, vymlátili z nûj pfiiznání a teì se ho chystaj oddûlat. Je to ‰patnû, pastore. Úplnû ‰patnû.“ „Jak to, Ïe to tak dobfie víte?“ Boyette se trochu naklonil dopfiedu, jako by se chystal po‰eptat nûco, co nikdy pfiedtím nefiekl nahlas. Keithovi kaÏdou vtefiinou bu‰il tep rychleji a rychleji. Ale Ïádná slova se neozvala.

Nastala dal‰í dlouhá odmlka, bûhem níÏ na sebe oba muÏi zírali. „¤íká se tu, Ïe tûlo se nikdy nena‰lo,“ poznamenal Keith.

Musím ho rozmluvit. „Pfiesnû. Vymysleli si pohádku o tom, Ïe ten kluk holku unes, znásilnil, udusil a pak hodil tûlo z mostu do âerven˘ fieky. Naprostej blábol od zaãátku do konce.“ „TakÏe vy víte, kde to tûlo je?“ Boyette se narovnal a zkfiíÏil paÏe na prsou. Zaãal pfiikyvovat.

Tik. Pak dal‰í tik. KdyÏ byl pod tlakem, tiky pfiicházely rychleji. „Zabil jste ji, Travisi?“ zeptal se Keith a ta otázka ho samotného vydûsila. Je‰tû pfied pûti minutami si v duchu sestavoval seznam farníkÛ, které musí po okolních nemocnicích nav‰tívit.

UvaÏoval, jak by se mu mohlo podafiit vystrnadit Travise z budovy. A teì tady spolu tancují kolem vraÏdy a ukryté mrtvoly. „Nevím, co mám dûlat,“ fiekl Boyette, kdyÏ ho tvrdû zasáhla dal‰í vlna bolesti. Pfiedklonil se, jako by chtûl zvracet, a obû dlanû si pevnû tiskl k hlavû. „Umírám, je to jasn˘? Za pár mûsícÛ bude po mnû. Proã by mûl ten kluk pojít taky? Nikomu nic neudûlal.“ Oãi mûl vlhké a obliãej zkfiiven˘.

Keith sledoval, jak se Boyette chvûje. Podal mu papírov˘ kapesníãek a díval se, jak si Travis otírá obliãej. „Nádor roste,“ prohlásil Boyette. „KaÏdej den o nûco zvût‰í tlak na lebku.“ 16

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 17

„Máte nûjaké léky?“ „Nûco jo. Nezabíraj. Musím uÏ jít.“ „Mám dojem, Ïe jsme je‰tû neskonãili.“ „Ale jo, skonãili.“ „Kde je to tûlo, Travisi?“ „To ani nechtûjte vûdût.“ „Chci to vûdût. MoÏná dokáÏeme té popravû je‰tû zabránit.“ Boyette se rozesmál. „VáÏnû? V Texasu to teda moc nadûjn˘ není.“ Pomalu vstal a zaÈukal holí do koberce. „Dûkuju vám, pastore.“ Keith nevstal. Místo toho Boyetta pozoroval, jak rychle vychází z pracovny.

Dana zírala na dvefie a odmítala se usmát. Po Boyettovû „díky“ se zmohla na slabé „sbohem“. NaãeÏ byl pryã, zpátky na ulici bez kabátu a rukavic, ale jí to bylo úplnû jedno.

Její manÏel se neh˘bal. Dál sedûl shrben˘ na Ïidli, nepfiítomnû se díval na stûnu a v ruce drÏel kopii novinového ãlánku. „Není ti nûco?“ zeptala se. Podal jí v˘stfiiÏek a ona si ho pfieãetla. „Nedochází mi tady nûjaká souvislost,“ prohlásila, kdyÏ byla se ãtením hotova. „Travis Boyette ví, kde je to tûlo pohfibené. Ví to, protoÏe ji zabil.“ „On se pfiiznal, Ïe ji zavraÏdil?“ „Témûfi. ¤íká, Ïe má neoperovateln˘ mozkov˘ nádor a Ïe bûhem nûkolika mûsícÛ zemfie. ¤íká, Ïe Donté Drumm nemá s tou vraÏdou nic spoleãného. A rozhodnû trvá na tom, Ïe ví, kde se dá tûlo najít.“ Dana se posadila na pohovku a zabofiila se mezi pol‰táfie a pfiehozy. „A ty mu vûfií‰?“ „Je to star˘ kriminálník, Dano, trestanec. VÏdycky bude rad‰i lhát neÏ mluvit pravdu. âlovûk by mu nemûl vûfiit ani slovo.“ „Ty mu ale vûfií‰?“ „Myslím, Ïe ano.“ „Jak mu mÛÏe‰ vûfiit? Proã?“ „Trpí, Dano. A nejenom kvÛli nádoru. O té vraÏdû a o mrtvém tûle nûco ví. Ví toho hodnû a je upfiímnû rozãilen˘ ze skuteãnosti, Ïe má b˘t popraven nevinn˘ ãlovûk.“ 17

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 18

Jako ãlovûk, kter˘ trávil vût‰inu ãasu tím, Ïe naslouchal choulostiv˘m problémÛm sv˘ch bliÏních a nabízel jim útûchu a rady, na nûÏ spoléhali, vypracoval se Keith na moudrého a v‰ímavého pozorovatele. A m˘lil se jen velmi zfiídka. Dana byla daleko dfiív hotova s názorem, mûla daleko vût‰í sklon ke kritizování a odsuzování a ãastûji se m˘lila. „Tak co si o tom myslíte, pastore?“ zeptala se. „Obûtujeme na to tak hodinu a zkusíme zjistit, co se dá. Pár vûcí si ovûfiíme: bude skuteãnû propu‰tûn na podmínku? A pokud ano, kdo je jeho probaãní úfiedník? Léãili ho nûkdy u Svatého Franti‰ka? Má mozkov˘ nádor? A pokud ano, je skuteãnû neléãiteln˘?“ „Bez jeho souhlasu se k jeho lékafisk˘m záznamÛm nemÛÏeme dostat.“ „Jistû, ale snad se nám i tak podafií nûco ovûfiit. Zavolej doktoru Herzlichovi – byl vãera na bohosluÏbû?“ „Ano.“ „Myslel jsem si to. Zavolej mu a zkus nûco zjistit. Dneska ráno by zrovna mûl mít sluÏbu u Svatého Franti‰ka. Zavolej taky propou‰tûcí komisi, tfieba se nûco doví‰ ohlednû té podmínky.“ „A co bude‰ dûlat ty, zatímco já budu Ïhavit dráty?“ „Sednu si k internetu a pokusím se zjistit, co se dá, o té vraÏdû, o procesu, o odsouzeném, prostû v‰echno, co se tam tehdy dûlo.“ Oba vstali a najednou mûli naspûch. „A co kdyÏ je to v‰echno pravda, Keithe?“ zarazila se Dana. „Co kdyÏ se pfiesvûdãíme, Ïe ten gauner mluvil pravdu?“ „V tom pfiípadû budeme muset nûco podniknout.“ „Jako tfieba co?“ „Nemám ani tu‰ení.“

18

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 19

2

Otec Robbieho Flaka koupil tu starou nádraÏní budovu v centru Slone v roce 1972, kdyÏ byl Robbie je‰tû na stfiední ‰kole a tûsnû pfiedtím, neÏ se mûsto rozhodlo, Ïe ji nechá strhnout. Pan Flak nadûlal nûjaké peníze na tom, Ïe podával Ïaloby na vrtafiské spoleãnosti, a potfieboval trochu odlehãit penûÏence. Se sv˘mi spoleãníky nádraÏí opravil, pfiestûhovali se tam a následujících dvacet let pfiimûfienû prosperovali. Tedy rozhodnû nebyli bohatí, alespoÀ podle texask˘ch mûfiítek ne, ale byli to úspû‰ní právníci a jejich firma se ve mûstû tû‰ila dobré povûsti.

Potom se na scénû objevil Robbie. Zaãal ve firmû pracovat uÏ jako v˘rostek a ostatním právníkÛm bylo záhy jasné, Ïe se od nich hodnû li‰í. Moc se nezajímal o zisk, zato byl posedl˘ odporem k sociální nespravedlnosti. Naléhal na otce, aby pfiijímal pfiípady, v nichÏ ‰lo o poru‰ování obãansk˘ch práv, diskriminaci kvÛli vûku nebo pohlaví, poru‰ování práv nájemníkÛ, policejní násilí, tedy pfiípady, jimiÏ si ãlovûk v malém jiÏanském mûsteãku mÛÏe vyslouÏit jen opovrÏení. Bystr˘ a ztfie‰tûn˘ Robbie vystudoval nûkde na severu pfiípravku, naãeÏ zvládl právnickou fakultu na Texaské univerzitû v Austinu. Nikdy se nikde neucházel o místo, nikdy ho ani nenapadlo, Ïe by mohl pracovat jinde neÏ v nádraÏní budovû ve Slone. VÏdyÈ tady Ïilo tolik lidí, které chtûl zaÏalovat, a tolik zneuÏívan˘ch a utiskovan˘ch klientÛ, ktefií ho potfiebovali.

S otcem Robbie zápasil od prvního dne. Ostatní právníci buì ode‰li do dÛchodu, nebo se pfiesunuli jinam. V roce 1990, ve vûku pûtatfiiceti let, zaÏaloval Robbie texaské mûsto Tyler kvÛli diskriminaci nájemníkÛ. Proces, konající se v Tyleru, trval nûkolik mûsícÛ a Robbie si v jednu chvíli musel najmout ochranku, to kdyÏ v˘hrÛÏky smrtí zaãaly vypadat aÏ pfiíli‰ vûrohodnû. KdyÏ 19

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 20

porota vyfikla ortel a Robbie vysoudil devadesát milionÛ dolarÛ, stal se legendou, bohat˘m muÏem a nezvladateln˘m radikálním právníkem s tolika penûzi, Ïe mohl dûlat daleko vût‰í povyk, neÏ si kdy pfiedstavoval. Otec se uklidil do penze, aby ‰el synovi z cesty, a vûnoval se golfov˘m kurzÛm. Robbieho první Ïena si z manÏelova majetku urvala drobn˘ podíl a honem se vrátila do St. Paul.

Flakova advokátní kanceláfi se stala útoãi‰tûm pro kaÏdého, kdo se cítil spoleãností byÈ jen nepatrnû ukrácen na sv˘ch právech. ZneuÏití, obvinûní, ‰ikanovaní, v‰ichni nakonec vyhledali pana Flaka. K provûfiování pfiípadÛ najímal Robbie celé pluky mlad˘ch advokátÛ a koncipientÛ. KaÏd˘ den se probíral internetem, vybíral dobré tipy a ostatní zahazoval. Firma se rozrÛstala, pak se zhroutila. Znovu zaãala rÛst a znovu ‰la ke dnu pfii dal‰ím rozpadu. Právníci pfiicházeli a odcházeli. Robbie na nû podával Ïaloby a oni na nûj. Peníze docházely a pak Robbie vyhrál dal‰í velk˘ pfiípad. Do nejniωího bodu se jeho kariéra dostala ve chvíli, kdy nachytal svého úãetního pfii zpronevûfie a zmlátil ho kuffiíkem. VáÏnûj‰ímu trestu unikl tím, Ïe pfiistoupil na tfiicetidenní odnûtí svobody za pfiestupek. Pfiípad se dostal na titulní strany novin a mûsto Slone hltalo kaÏdiãké slovo. Robbieho, kter˘ jinak pochopitelnû baÏil po popularitû, trápila nepfiíznivá medializace daleko víc neÏ uvûznûní. Advokátní komora státu mu udûlila dÛtku a na devadesát dní mu pozastavila platnost povolení k v˘konu advokátní praxe. Byla to jeho tfietí sráÏka s etick˘m kodexem komory. Pfiísahal, Ïe nebude poslední. Nakonec ho, s tuãn˘m ‰ekem v ruce, opustila také manÏelka ãíslo dvû.

Jeho Ïivot byl, stejnû jako jeho osobnost, naprosto neuspofiádan˘ a pobufiující, Robbie Ïil v neustálém stfietu se sebou sam˘m i lidmi kolem sebe, ale nikdy se nenudil. Za jeho zády mu ãasto fiíkali „Robbie Flanc“. A kdyÏ zaãal popíjet nad míru, objevil se „Robbie Fla‰ka“. Ale bez ohledu na v‰echny zvraty osudu, kocoviny, pochybné Ïenské a znepfiátelené spoleãníky, bez ohledu na nejisté finance, ztracené pfiípady a nechuÈ mocn˘ch, Robbie Flak pfiicházel kaÏdé ráno do b˘valé budovy nádraÏí s neochvûjn˘m odhodláním strávit den bojem za obyãejné lidiãky. A nûkdy ani neãekal, aÏ ho sami vyhledají. KdyÏ Robbie zavûtfiil, Ïe se 20

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 21

nûkde dûje nûjaká nespravedlnost, ãasto skoãil do auta a vydal se po stopû. Tohle neochabující úsilí ho dovedlo k nejznámûj‰ímu pfiípadu celé jeho kariéry.

V roce 1998 ohromil Slone nejsenzaãnûj‰í zloãin v celé jeho historii. Sedmnáctiletá studentka Sloneské stfiední ‰koly Nicole Yarberová zmizela a uÏ ji nikdy nikdo nevidûl Ïivou ani mrtvou. Dva t˘dny mûsto ani ned˘chalo a sledovalo, jak tisíce dobrovolníkÛ proãesávají uliãky, parcely, strouhy a opu‰tûné budovy. Pátrání Ïádné v˘sledky nepfiineslo.

Nicole byla oblíbená dívka, spí‰ prÛmûrná studentka, ãlenka v‰ech obvykl˘ch klubÛ, v nedûli chodila do kostela kongregace Prvních baptistÛ, kde obãas zpívala ve sboru. Nejzajímavûj‰í na ní ale bylo to, Ïe dûlala roztleskávaãku na Sloneské stfiední ‰kole.

KdyÏ postoupila do nejvy‰‰ího roãníku, stala se kapitánkou oddílu roztleskávaãek, coÏ byla snad nejzávidûníhodnûj‰í ‰kolní funkce, tedy alespoÀ pokud jde o dívky. âas od ãasu si vy‰la s jedním kamarádem, hráãem amerického fotbalu, kter˘ mûl velké sny, ale dost omezené nadání. Ten veãer, kdy zmizela, mluvila s matkou mobilním telefonem a slíbila, Ïe bude doma pfied pÛlnocí. Bylo to v pátek zaãátkem prosince. Pokud jde o muÏstvo Slonesk˘ch váleãníkÛ, fotbalová sezona skonãila a Ïivot se zaãal vracet do normálních kolejí. Nicolina matka pozdûji prohlásila, Ïe si s dcerou telefonovaly alespoÀ ‰estkrát dennû, a záznamy telefonick˘ch hovorÛ to potvrdily. Taky si dennû poslaly prÛmûrnû ãtyfii textové zprávy. Byly prostû v kontaktu a pfiedstava, Ïe by Nicole prostû utekla a nefiekla matce ani slovo, byla nemyslitelná.

Nicole nemûla Ïádné citové problémy, nevypûstovala si Ïádné nevhodné stravovací návyky, chovala se zcela normálnû, nebyla nikdy u psychiatra, neuÏívala drogy. Prostû zmizela. Îádní svûdci. Îádné vysvûtlení. Nic. V kostelích a ‰kolách znûly bez ustání prosebné modlitby. Byla zfiízena horká linka a hovory se na ni jen hrnuly, ale ani z jednoho se nevyklubala vûrohodná stopa. Vznikla také webová stránka, aby bylo moÏné sledovat pátrání a vylouãit ‰ífiení fale‰n˘ch zpráv. Do mûsta pfiijíÏdûli odborníci, skuteãní i podvodní, aby nabízeli své rady. Objevil se, bez pozvání, i senzibil, ale zase z mûsta odjel, kdyÏ mu nikdo nenabídl, Ïe mu za 21

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 22

jeho sluÏby zaplatí. Jak se vy‰etfiování protahovalo, smy‰len˘ch zpráv pfiib˘valo, jelikoÏ ve mûstû se nemluvilo o niãem jiném.

Pfied domem zmizelé dívky parkoval ãtyfiiadvacet hodin dennû policejní vÛz v marné snaze dosáhnout toho, aby to rodina lépe zvládala. Jediná televizní stanice ve Slone najala dal‰í novináfiské ucho, aby se pokusilo pfiijít celé vûci na kloub. Jak se roz‰ifioval okruh pátrání za mûsto, dobrovolníci zaãali pfiekopávat zem.

Okna a dvefie byly na závory. Otcové spali s pistolemi na noãních stolcích. Rodiãe i opatrovatelky bedlivû hlídali dûti. Duchovní pfiepracovali svá kázání, aby podpofiili boj proti zlu. První t˘den zvefiejÀovala policie zprávy o prÛbûhu pátrání dennû, ale kdyÏ zjistila, Ïe nemá co fiíct, zaãala nûkteré dny vynechávat. Vy‰etfiovatelé ãekali a ãekali a doufali, Ïe narazí na nûjakou stopu, Ïe se ozve neãekan˘ telefonát, Ïe si nûjak˘ chytrák nenechá ujít vypsanou odmûnu. Modlili se, aby do‰lo k nûjakému prÛlomu.

Nakonec se doãkali ‰estnáct dní po Nicolinû zmizení. Ve 4.33 ráno se v domû detektiva Drewa Kerbera rozeznûl telefon a staãil zazvonit dvakrát, neÏ po nûm Kerber hmátl. PfiestoÏe byl vyãerpan˘, nespal dobfie. Instinktivnû zapnul nahrávání, aby se zaznamenalo v‰echno, co v hovoru zazní. Nahrávka, která byla pozdûji tisíckrát pfiehrána, znûla takto: Kerber: „Ano?“ Hlas: „To je detektiv Kerber?“ Kerber: „Ano. Kdo volá?“ Hlas: „To není dÛleÏit˘. Zato je dÛleÏit˘, Ïe vím, kdo ji zabil.“ Kerber: „Potfiebuju znát va‰e jméno.“ Hlas: „Na to zapomeÀte, Kerbere. Chcete si povídat o t˘ holce?“ Kerber: „Tak do toho.“ Hlas: „Chodila s Dontém Drummem. Úplnû tajnû. SnaÏila se to nûjak ukonãit, ale on o tom nechtûl ani sly‰et.“ Kerber: „Kdo je Donté Drumm?“ Hlas: „Ale jdûte, detektive. Drumma zná pfiece kaÏd˘. Je to vበvrah. Chytil ji pfied obchoìákem a na silnici 244 ji hodil z mostu. Je na dnû âerven˘ fieky.“

22

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 23

Spojení bylo pfieru‰eno. Hovor se uskuteãnil z telefonního automatu v jednom obchodû s celonoãním provozem ve Slone, ale dál stopa nikam nevedla.

Drby o tom, Ïe Nicole chodí s ãerno‰sk˘m fotbalistou, sly‰el detektiv Kerber uÏ dfiív, ale nikdo nebyl schopen to potvrdit. Její chlapec to zatvrzele odmítal. Tvrdil, Ïe se spolu obãas scházeli asi tak rok, a byl si jist, Ïe Nicole je‰tû nebyla sexuálnû aktivní. JenÏe jako vût‰ina klepÛ, které jsou pfiíli‰ dráÏdivé, neÏ aby si jich lidé nev‰ímali, i tahle povídaãka utkvûla v povûdomí obyvatel mûsteãka. Byla to natolik odpuzující a potenciálnû v˘bu‰ná pfiedstava, Ïe Kerber nemûl sebemen‰í chuÈ ji s rodiãi Nicole probírat.

Kerber zíral na telefon a pak vyndal pásek s nahrávkou. Dojel na policejní oddûlení mûsta Slone, udûlal si pofiádn˘ hrnek kávy a znovu si nahrávku poslechl. Byl v povznesené náladû a nemohl se doãkat, aÏ se bude moci o tuhle novinku podûlit se ãleny vy‰etfiovacího t˘mu. V‰echno do sebe zapadalo – milostná aférka dospívající dívky, ãernoch a bûlo‰ka, to je dodnes ve v˘chodním Texasu pofiádné tabu, Nicolina snaha celou záleÏitost ukonãit, odmítavá reakce ze strany jejího odstrkovaného milence. Dokonale to dávalo smysl.

Mûli svého ãlovûka.

O dva dny pozdûji byl Donté Drumm zatãen a obvinûn z únosu, brutálního znásilnûní a zavraÏdûní Nicole Yarberové. Ke zloãinu se pfiiznal a pfiipustil, Ïe dívãino tûlo hodil do âervené fieky.

S Robbiem Flakem se detektiv Kerber znal uÏ hodnû dlouho a jejich vztah nemûl daleko k otevfienému nepfiátelství. Za ta léta na sebe nûkolikrát narazili nad nejrÛznûj‰ími kriminálními pfiípady. Kerber právníkem pohrdal stejnû silnû jako v‰emi ostatními bídáky, ktefií zastupovali zloãince. Flak povaÏoval Kerbera za brutálního gangstera, nebezpeãného chlápka s odznakem a pistolí, kter˘ je schopen ãehokoliv, jen aby dosáhl nûãího odsouzení.

V jednom pamûtihodném pfiípadû chytil Flak Kerbera pfied porotou pfii ãistokrevné lÏi, a aby tuto oãividnou skuteãnost zdÛraznil, zajeãel na svûdka: „Ty se‰ prostû jen parádnû prolhanej hajzl, co, Kerbere?“ 23

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 24

Dostal za to dÛtku, jeho chování bylo odsouzeno a musel se omluvit Kerberovi i porotû a zaplatit pût set dolarÛ pokuty. Ale jeho klient nebyl shledán vinn˘m a na niãem jiném nezáleÏelo.

V dûjinách advokátní komory okresu Chester se nevyskytoval Ïádn˘ právník, jehoÏ chování by bylo odsuzováno ãastûji neÏ chování Robbieho Flaka. Byl to rekord, na kter˘ byl Robbie docela py‰n˘.

Sotva se k nûmu donesla zpráva o zatãení Dontého Drumma, vyfiídil Robbie pár zbûsil˘ch telefonátÛ a pak se odebral do ãerno‰ské ãtvrti Slone, místa, které dobfie znal. Doprovázel ho Aaron Rey, b˘val˘ ãlen gangu, kter˘ si odkroutil trest za distribuci drog a teì si slu‰nû vydûlával u Flakovy advokátní kanceláfie jako osobní stráÏce, poslíãek, fiidiã, vy‰etfiovatel, prostû jako cokoliv, co Robbie zrovna potfieboval. Rey vÏdycky nosil pfiímo pod ‰aty alespoÀ dvû pistole a dal‰í dvû mûl v aktovce. V‰echny byly drÏené legálnû, jelikoÏ Flak dosáhl toho, Ïe Reyovi byla navrácena v‰echna jeho práva a mohl teì dokonce i volit. Robbie Flak mûl po celém Slone nepfiátel víc neÏ dost, jenÏe v‰ichni tito nepfiátelé znali pana Aarona Reye.

Drummova matka pracovala v nemocnici a otec jezdil s náklaìákem pro jednu pilu stojící na jih od mûsta. Îili se sv˘mi ãtyfimi potomky v malém, bíle omítnutém domku s vánoãními svûtly kolem oken a s girlandou na dvefiích. Jejich duchovní dorazil chvíli po Robbiem. Mluvili spolu nûkolik hodin. Rodiãe byli vyvedeni z rovnováhy, zmateni, zdrceni, rozãileni a vydû‰eni nad jakoukoliv myslitelnou míru. A byli také vdûãni panu Flakovi, Ïe za nimi pfiijel. Nemûli ani tu‰ení, co si mají poãít. „Mohu nahlásit, Ïe se toho pfiípadu ujímám,“ poznamenal Robbie a oni souhlasili.

O devût let pozdûji na pfiípadu stále je‰tû pracoval.

V pondûlí pátého listopadu dorazil Robbie do nádraÏní budovy brzo ráno. Celou sobotu a nedûli pracoval a vÛbec nemûl pocit, Ïe by si byl o víkendu odpoãal. Náladu mûl ponurou, dokonce pod psa. Následující ãtyfii dny se odehrají ve znamení chaotického zmatku, zbûsilého sledu událostí, z nichÏ nûkteré budou pfiedvídatelné, zato jiné naprosto neoãekávané, a aÏ ve ãtvrtek v ‰est 24

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 25

veãer klesne prach, Robbie bude s nejvût‰í pravdûpodobností stát, to mu bylo témûfi jasné, v stísnûné místnosti pro svûdky v Huntvillské vûznici a bude drÏet za ruce Robertu Drummovou, zatímco stát Texas bude do jejího syna pumpovat injekci s takovou dávkou chemikálií, Ïe by to zabilo konû.

UÏ si to jednou proÏil.

Vypnul motor svého BMW, ale nerozepnul si bezpeãnostní pás. Rukama pevnû svíral volant, díval se ãelním sklem ven, ale nic nevnímal.

Devût let bojoval za Dontého Drumma. Tu válku vedl jako Ïádnou pfiedtím. V tomhle podivném procesu, v nûmÏ byl Donté odsouzen za vraÏdu, bojoval jako ‰ílenec. Odvoláními zneuÏíval odvolací soudy. Bruslil na samé hranû etick˘ch zásad a pohyboval se na hranici zákona. Psal oslavné ãlánky o nevinû svého klienta. Platil experty, aby vym˘‰leli nové teorie, kter˘m stejnû nikdo nevûfiil. ObtûÏoval guvernéra do té míry, Ïe uÏ v jeho úfiadû telefon nebrali ani obyãejní poskokové. Lobboval u politikÛ, v organizacích na obranu nevinnû odsouzen˘ch, v náboÏensk˘ch skupinách, u advokátních komor, mezi odborníky na obãanské právo, u Americké unie za obãanská práva, v Amnesty International, u odpÛrcÛ trestu smrti, u v‰ech a u kaÏdého, kdo by mohl nûco udûlat pro záchranu jeho klienta. Ale hodiny se nezastavily.

Stále tikaly a pofiád hlasitûji a hlasitûji.

Postupem ãasu utratil Robbie Flak v‰echny peníze, spálil v‰echny mosty, znepfiátelil si vût‰inu pfiátel a dostal se na hranici vyãerpání a vy‰inutosti. Troubil na poplach tak dlouho, Ïe uÏ mu nikdo nevûnoval pozornost. Pro vût‰inu pozorovatelÛ byl jen dal‰ím uÏvanûn˘m advokátem, kter˘ vykfiikuje do svûta, Ïe jeho klient je nevinn˘ – a to není nijak neobvykl˘ jev.

Ten pfiípad ho naprosto vysál, a kdyÏ bylo po v‰em a státu Texas se koneãnû podafiilo nasmûrovat Dontého Drumma k popravû, Robbie váÏnû pochyboval, Ïe dokáÏe je‰tû nûco dûlat. Plánoval si, Ïe se odstûhuje, prodá dÛm, oznámí mûstu Slone i státu Texas, aÈ mu políbí fiiÈ, a odejde Ïít nûkam do hor, nejspí‰ do Vermontu, kde jsou chladná léta a stát tam nezabíjí lidi.

V konferenãní místnosti se rozsvítila svûtla. Nûkdo uÏ tam byl, zfiejmû otevíral podnik a pfiipravoval ho na ten pekeln˘ t˘den.

25

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 26

Robbie koneãnû vystoupil z auta a ve‰el dovnitfi. Pozdravil Carlose, jednoho ze sv˘ch dlouholet˘ch koncipientÛ, a spoleãnû strávili pár minut nad kávou. Hovor se záhy stoãil na fotbal. „Díval ses na Kovboje?“ zeptal se Carlos. „Nemoh jsem. Sly‰el jsem, Ïe Preston mûl velk˘ den.“ „Dostal se na dvû stû yardÛ. A tfiikrát skóroval.“ „UÏ dávno KovbojÛm nefandím.“ „Já taky ne.“ Pfied mûsícem sedûl Rahmad Preston pfiímo tam u nich, v konferenãní místnosti, rozdával autogramy a pózoval pro fotografy.

Rahmad mûl vzdáleného bratrance, kterého pfied deseti roky popravili ve státû Georgia, a vrhl se na pfiípad Dontého Drumma s velk˘mi plány, jak do vûci zatáhne ostatní ãleny t˘mu a velká zvífiata z NFL, aby pomohli mávat praporem na barikádách. Se‰el se s guvernérem, s komisí pro projednávání milostí, s hlavouny z podnikatelské sféry, s politiky, taky s nûkolika rappery, o nichÏ tvrdil, Ïe je dobfie zná, a dokonce moÏná i s nûkolika t˘pky z Hollywoodu. ·el do toho s takov˘m povykem, aÏ to vypadalo, Ïe stát bude muset pfiece jen couvnout. JenÏe se ukázalo, Ïe Rahman je jen tluãhuba. Zniãehonic zmlkl, jeho agent prohlásil, Ïe se „stáhl do izolace“, a pfiidal vysvûtlení, Ïe cel˘ pfiípad velkého zadního obránce aÏ pfiíli‰ rozptyluje. Robbie, kter˘ ne‰el pro konspiraãní teorii nikdy daleko, mûl podezfiení, Ïe vedení KovbojÛ a síÈ velk˘ch firem, které je sponzorují, na Rahmana nûjak zatlaãili.

V pÛl deváté uÏ byli v‰ichni pracovníci firmy shromáÏdûni v konferenãní místnosti a Robbie je poÏádal o klid, aby mohl zahájit schÛzi. V souãasné dobû nemûl Ïádné spoleãníky – poslední od nûj ode‰el s Ïalobou, která se doposud projednávala –, ale mûl dva pfiidruÏené partnery, dva koncipienty, tfii sekretáfiky a Aarona Reye, kter˘ se od nûj nehnul na krok. Po patnácti letech stráven˘ch s Robbiem vûdûl Aaron o zákonech víc neÏ ti nejzku‰enûj‰í koncipienti. Pfiítomen byl také právník z Amnesty Now, lond˘nské organizace pro lidská práva, která obûtovala tisíce hodin odborné práce pfii podávání Drummov˘ch odvolání. Prostfiednictvím videokonference se jednání úãastnil také právník z Austinu, advokát specializující se na odvolací procesy, kterého najala texaská skupiná odpÛrcÛ hrdelních trestÛ.

26

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 27

Robbie probral plán ãinnosti na cel˘ t˘den. KaÏd˘ tak vûdûl, co má na starosti, úkoly byly rozdány, odpovûdnosti vyjasnûny.

Robbie se snaÏil vypadat optimisticky, pfiekypovat nadûjí, pÛsobit dojmem, Ïe zázrak uÏ je na cestû.

Zázrak se pomalu zaãal r˘sovat o nûjak˘ch ãtyfii sta mil dál na sever, ve mûstû Topeca ve státû Kansas.

27

PriznaniKor1

3

8/12/11 12:46

Stránka 28

Nûkolik podrobností se podafiilo ovûfiit bez vût‰ího úsilí.

Dana, volající z luteránského kostela svatého Marka a plnící svou povinnost zji‰Èováním údajÛ o lidech nav‰tûvujících jejich kostel, si popovídala s fieditelem reintegraãního centra a ten jí sdûlil, Ïe Boyette u nich pob˘vá uÏ tfii t˘dny. Jeho „pobyt“ je naplánován na devadesát dní, a kdyÏ se bude v‰echno dobfie vyvíjet, bude z nûj svobodn˘ ãlovûk, tedy pochopitelnû s fiadou dost citeln˘ch omezení, která s sebou nese propu‰tûní na podmínku. Centrum má v tuto chvíli dvaadvacet obyvatel a ani jednu obyvatelku a organizaãnû spadá pod pravomoc fieditelství nápravn˘ch zafiízení. Od Boyetta, stejnû jako od v‰ech ostatních, se oãekává, Ïe v osm ráno odejdou a vrátí se do ‰esti veãer, kdy se podává veãefie. V‰ichni jsou podporováni v tom, aby si hledali práci, a fieditel je ãasto zamûstnává tak, Ïe je nechává uklízet a chce po nich rÛzné pfiíleÏitostné ãinnosti. Boyette takhle ãtyfii hodiny dennû po sedmi dolarech za hodinu v suterénu jedné vládní budovy sleduje monitory bezpeãnostních kamer. Je spolehliv˘ a pofiádn˘, moc toho nenamluví a zatím nezpÛsobil Ïádné potíÏe. Obecnû platí, Ïe lidi v reintegraãním centru se snaÏí chovat vzornû, jelikoÏ poru‰ení pravidel nebo nepfiijatelné chování by vedlo k návratu do vûzení. Vidí, tu‰í a cítí svobodu a nechtûjí si to niãím pokazit.

O holi toho fieditel mnoho nevûdûl. Boyette ji pr˘ pouÏívá od prvního dne, co se u nich ukázal. JenÏe ve skupince unudûn˘ch kriminálníkÛ se toho moc neutají, záplavy drbÛ se jen hrnou, a tak se proslechlo, Ïe Boyetta ve vûzení tvrdû ztloukli. Ano, kaÏd˘ ví, Ïe ten chlápek má odporn˘ trestní rejstfiík, a v zásadû se mu v‰ichni radûji vyh˘bali. Byl divn˘, uzavfien˘ do sebe a spal sám v kumbálku za kuchyní, zatímco ostatní pfieb˘vali dole ve velké míst28

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 29

nosti. „JenÏe my tu máme nejrÛznûj‰í t˘pky,“ poznamenal fieditel. „Od vrahÛ po kapesní zlodûje. Nikoho se moc nevyptáváme.“ Dana se rozhodla pro men‰í podvod a s pfiedstíranou bezstarostností se zmínila o zdravotních obtíÏích, jeÏ Boyette uvedl, kdyÏ byl tak laskav a vyplÀoval kartu pro náv‰tûvníky. Nafiízení duchovního. Îádná taková karta neexistovala a Dana honem vyslala kratiãkou modlitbiãku k V‰emohoucímu s prosbou o odpu‰tûní. Ve srovnání s tím, o co v tomhle pfiípadû jde, je drobná a ne‰kodná leÏ pfiece úplná maliãkost. Ano, odpovûdûl fieditel, kdyÏ si Boyette nepfiestával nafiíkat na bolesti hlavy, odvezli ho do nemocnice. Tihle mládenci milují lékafiská vy‰etfiení. U Svatého Franti‰ka mu udûlali fÛru testÛ, ale víc o tom fieditel neví. Boyette dostal nûkolik receptÛ, ale to je jeho vûc. Je to medicínská záleÏitost a jako taková se fieditele net˘ká.

Dana mu podûkovala a pfiipomnûla mu, Ïe u Svatého Marka je vítán kaÏd˘, vãetnû muÏÛ z reintegraãního centra.

Pak zatelefonovala doktoru Herzlichovi, coÏ byl hrudní chirurg u Svatého Franti‰ka a dlouholet˘ ãlen farnosti Svatého Marka. Nemûla v úmyslu tahat z nûj informace ohlednû zdravotního stavu Travise Boyetta, takovou v‰eteãnost si nemohla dovolit, a navíc by to k niãemu nevedlo. Musí nechat manÏela, aby si s lékafiem promluvil za zavfien˘mi dvefimi, a tfieba pomocí sv˘ch tlumen˘ch a profesionálních hlasÛ najdou spoleãnou fieã. Dovolala se do hlasové schránky a nechala v ní Herzlichovi vzkaz, aby se manÏelovi ozval.

Zatímco se zab˘vala telefonováním, Keith sedûl jako pfiikovan˘ pfied monitorem a byl zcela pohlcen pfiípadem Dontého Drumma. Webová stránka byla dost bohatá. Staãí klepnout a máte desetistránkové shrnutí celého pfiípadu. Pak ãlovûk klepne jinam a má pfied sebou cel˘ soudní spis, 1830 stran. A klepnutí tady dole umoÏní zájemci vstup na stránku odvolání se v‰emi rozklady a místopfiíseÏn˘mi prohlá‰eními, dal‰ích zhruba ‰estnáct set stran.

PrÛbûh soudního procesu zabíral dal‰ích 340 stran a obsahoval i rozhodnutí odvolacích soudÛ. Byla tam i tabulka rozsudkÛ smrti vykonan˘ch v Texasu a odkazy na Drummovu fotogalerii, na záloÏku Donté v cele smrti, na Fond na obranu Dontého Drumma a na záloÏky Jak mÛÏete sami pomoci, Tisk o pfiípadu a komentáfie, 29

PriznaniKor1

8/12/11 12:46

Stránka 30

Justiãní omyly a fale‰ná pfiiznání a úplnû dole odkaz na Robbieho Flaka, právního zástupce.

Keith zaãal tím, Ïe si proãetl vûcné shrnutí celého pfiípadu.

Stálo tam: Mûsto Slone v Texasu, ãtyfiicet tisíc obyvatel, kdysi bujafie jásající, kdyÏ se Donté Drumm vfiítil na hfii‰tû jako zadní obránce, dnes s úzkostí oãekává jeho popravu.

Donté Drumm se narodil v roce 1980 v Marshallu v Texasu jako tfietí dítû Roberty a Rileye Drummov˘ch. âtvrté dítû pfii‰lo na svût o ãtyfii roky pozdûji a krátce nato se rodina pfiestûhovala do Slone, kde Riley na‰el práci u odvodÀovací firmy. Rodina se stala ãlenem kongregace Afrikánské metodistické církve a dodnes v kongregaci aktivnû pÛsobí. Donté tu byl pokfitûn, kdyÏ mu bylo osm let. Ve Slone nav‰tûvoval vefiejné ‰koly a ve dvanácti si v‰imli jeho sportovního nadání.

Velkou postavou a mimofiádnou rychlostí se stal platn˘m hráãem na fotbalovém hfii‰ti a ve ãtrnácti letech, jako student prvního roãníku, zaãal hrát na postu zadního obránce ve ‰kolním muÏstvu Sloneské stfiední ‰koly. Ve druhém i tfietím roãníku byl vyhlá‰en nejlep‰ím hráãem a jiÏ se i ústnû zavázal, Ïe bude hrát za Texaskou státní univerzitu, jenÏe v první ãtvrtinû první hry ve ãtvrÈáku ukonãilo jeho kariéru tûÏké poranûní kotníku. Operace byla úspû‰ná, ale zpÛsobenou ‰kodu uÏ napravit ne‰lo. Nabídka stipendia byla staÏena. Donté nedokonãil stfiední ‰kolu, jelikoÏ byl mezitím odsouzen. Jeho otec Riley zemfiel na srdeãní chorobu v roce 2002, tedy v dobû, kdy Donté stále sedûl v cele smrti.

KdyÏ bylo Dontému Drummovi patnáct let, byl zatãen a obvinûn z napadení. Údajnû mûl za tûlocviãnou stfiední ‰koly se dvûma ãerno‰sk˘mi kamarády zbít dal‰ího ãerno‰ského chlapce. Pfiípadu se ujal soud pro mladistvé. Donté nakonec pfiiznal vinu a dostal podmíneãn˘ trest.

KdyÏ mu bylo ‰estnáct, byl zatãen za prosté drÏení marihuany. V té dobû uÏ byl vyhlá‰en˘m obráncem a ve mûstû ho v‰ichni znali. Obvinûní bylo pozdûji staÏeno.

Dontému Drummovi bylo devatenáct, kdyÏ byl v roce 1999 odsouzen na únos, znásilnûní a vraÏdu stfiedo‰kolské roztleskávaãky Nicole Yarberové. Drumm i Yarberová byli studenty posledního roãníku Sloneské stfiední ‰koly. Byli to kamarádi a vyrÛstali ve Slone spoleãnû, i kdyÏ Nicole, ãi „Nikki“, jak jí hodnû lidí fiíkalo, bydlela na pfiedmûstí,

30