0041763

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Strรกnka 1

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 7

âÁST PRVNÍ

ROZSUDEK

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 9

1

Porota byla pfiipravená.

Její ãlenové se radili dvaaãtyfiicet hodin. Tomu pfiedcházelo jednasedmdesát dní procesu, z toho 530 hodin v˘povûdí ãtyfi tuctÛ svûdkÛ, a celá vûãnost, bûhem které mlãky sledovali, jak se právníci handrkují, soudce káÏe a diváci se jako jestfiábi vrhají na kaÏd˘ v˘mluvn˘ náznak. Ale teì byli pfiipravení. Pod zámkem v místnosti pro porotu, v odlouãení a v bezpeãí, deset z nich hrdû podepsalo rozsudek, a zbylí dva, ktefií nesouhlasili, uraÏenû, nespokojenû a osamûle postávali v koutû. Ostatní se usmívali, objímali a horlivû si gratulovali navzájem, protoÏe tuhle malou válku pfieÏili a mÛÏou se nyní hrdû vrátit do arény s rozhodnutím, které bylo v˘sledkem ãirého odhodlání a zarputilé snahy o kompromis. Jejich zkou‰ka byla u konce; obãanská povinnost splnûna, a co víc, ãestnû a nad oãekávání. Byli pfiipraveni.

Pfiedseda zaklepal na dvefie a vyru‰il str˘ãka Joea z dfiímoty. Str˘ãek Joe, stafiiãk˘ soudní sluha, je celou dobu stfieÏil, nosil jim jídlo, poslouchal jejich stíÏnosti a ti‰e podstrkoval jejich vzkazy soudci. Povídalo se, Ïe kdyÏ byl mlad‰í a lépe sly‰el, poslouchával také tajnû porady poroty pfies tenké borové dvefie, které osobnû instaloval. Ale s posloucháním byl uÏ konec, a aãkoli se nesvûfiil nikomu neÏ své Ïenû, po tom, co musel pfiestát v tomhle konkrétním procesu, váÏnû uvaÏoval, Ïe povûsí pistoli na hfiebíãek jednou provÏdy. Ten dozor nad spravedlností uÏ pro nûj zaãínal b˘t pfiíli‰ namáhav˘.

Usmál se a fiekl: „No v˘bornû. SeÏenu soudce,“ jako by soudce nûkde hluboko v útrobách soudní budovy ãekal jen na to, aÏ mu str˘ãek Joe zavolá. Místo toho ale soudní sluha podle 9

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 10

zvyku na‰el jednoho z úfiedníkÛ a pfiedal mu tu skvûlou zprávu. Opravdu to bylo vzru‰ující. Tahle stará soudní budova je‰tû nikdy nevidûla proces tak velk˘ a tak dlouh˘. Ukonãit ho bez rozhodnutí by byla ostuda. Úfiedník zlehka zaklepal soudci na dvefie, vkroãil dovnitfi a hrdû oznámil: „Máme rozsudek!“, jako by on osobnû vynaloÏil tu velkou dfiinu pfii dohadování a teì mu nesl v˘sledek darem.

Soudce zavfiel oãi a dlouze, spokojenû si oddechl. Usmál se ‰Èastn˘m, nervózním úsmûvem obrovské úlevy, dokonce snad nevíry, a nakonec fiekl: „SeÏeÀte právníky.“ Po skoro pûti dnech porady se uÏ soudce Harrison zaãal smifiovat s tím, Ïe porota se nedohodne, coÏ byla jeho nejhor‰í noãní mÛra. Po ãtyfiech letech zarputilého dokazování a ãtyfiech mûsících boufilivého procesu se mu pfii pfiedstavû nerozhodného závûru dûlalo ‰patnû. Rad‰i ani nechtûl myslet na to, Ïe by to celé musel zopakovat.

Strãil nohy do star˘ch mokasínÛ, vyskoãil ze Ïidle a sáhl po taláru. Usmíval se pfiitom jako mal˘ kluk. Je koneãnû po v‰em, uzavírá se nejdel‰í proces v jeho v˘jimeãnû barvité kariéfie. Úfiedník nejdfiív zavolal firmû Payton&Paytonová, manÏelskému t˘mu, kter˘ mûl sídlo v opu‰tûném obchodû v laciné ãtvrti mûsta. Telefon zvedl koncipient, pár vtefiin poslouchal, zavûsil a vykfiikl: „Porota má rozsudek!“ Jeho hlas se rozlehl ponur˘m bludi‰tûm mal˘ch doãasn˘ch kanceláfií a probral jeho kolegy.

Volal to znova, kdyÏ utíkal do Jámy, kde se sbíhal zbytek firmy. Wes Payton tam uÏ byl, a kdyÏ dobûhla i jeho manÏelka Mary Grace, jejich oãi se na zlomek vtefiiny setkaly a objevil se v nich hlubok˘ strach a zmatek. Dva koncipienti, dvû sekretáfiky a jedna úãetní se se‰li kolem dlouhého pracovního stolu plného papírÛ, ale náhle ztuhli a dívali se po sobû, jako by ãekali, aÏ promluví nûkdo jin˘.

Je moÏné, Ïe je skuteãnû po v‰em? âekali celou vûãnost – opravdu to mÛÏe takhle náhle skonãit? Tak z niãeho nic? Jedním telefonátem?

10

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 11

„Co jednu tichou modlitbu,“ navrhl Wes, a v‰ichni sestoupili do tûsného kruhu, vzali se za ruce a modlili se tak, jak se nemodlili je‰tû nikdy. V‰echny moÏné Ïádosti stoupaly k V‰emohoucímu, ale jedno mûly spoleãné – prosily o vítûzství.

Prosím, Pane, po takové spoustû ãasu a námahy a penûz a strachu a pochyb, prosím, ach prosím, dopfiej nám boÏské vítûzství. A ochraÀ nás od poníÏení, zkázy, bankrotu a spousty dal‰ích zel, která by pfiinesl ‰patn˘ rozsudek.

Jako druhému zavolal úfiedník na mobil Jaredu Kurtinovi, kter˘ byl architektem obranné strategie. Pan Kurtin nevzru‰enû odpoãíval na pronajaté koÏené pohovce na Front Street v centru Hattiesburgu, jen tfii bloky od soudu. âetl Ïivotopisnou knihu a sledoval, jak ubíhají hodiny, jedna za 750 dolarÛ.

Poklidnû zprávu vyslechl, sklapl telefon a fiekl: „Jdeme. Porota je uÏ pfiipravená.“ Jeho vojáci v tmav˘ch oblecích se postavili do pozoru a sefiadili se, aby ho doprovodili vstfiíc jeho dal‰ímu drtivému vítûzství. Odcházeli bez poznámky, bez modlitby.

Dal‰í telefonáty mífiily k jin˘m právníkÛm, pak k reportérÛm, a bûhem nûkolika minut se ta zpráva roznesla a rychle se ‰ífiila dál. *** Nûkde v posledním patfie v˘‰kové kanceláfiské budovy v dolní ãásti Manhattanu vrazil panikafiící mladík doprostfied dÛleÏitého jednání a po‰eptal tu naléhavou zprávu panu Carlu Trudeauovi, kter˘ okamÏitû ztratil zájem o to, co se projednávalo, zprudka vstal a prohlásil: „Vypadá to, Ïe porota do‰la k závûru.“ Potom vy‰el z místnosti a zamífiil chodbou do své rozlehlé rohové kanceláfie, kde si sundal sako, povolil kravatu, postavil se k oknu a ãasn˘m soumrakem se zadíval do dálky na fieku Hudson. âekal a jako obvykle se sám sebe ptal, jak se to mohlo stát, Ïe tak velká ãást jeho impéria mÛÏe záviset na rozhodnutí dvanácti prÛmûrn˘ch lidí z provinãního Mississippi.

11

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 12

Aãkoli byl muÏem, kter˘ ví velmi mnoho, odpovûì na tuhle otázku mu stále unikala. *** KdyÏ Paytonovi zaparkovali za soudní budovou, sbíhali se tam uÏ ze v‰ech smûrÛ lidé. ManÏelé zÛstali je‰tû chvilku sedût v autû a drÏeli se za ruce. âtyfii mûsíce se snaÏili jeden druhého se v okolí soudu nedot˘kat. VÏdycky se nûkdo díval.

Tfieba porotce nebo reportér. Bylo dÛleÏité jednat co nejprofesionálnûji. Lidi pfiekvapovalo, Ïe manÏelé mÛÏou tvofiit právnick˘ t˘m, byla to novinka, a Paytonovi se snaÏili chovat se k sobû navzájem jako advokát k advokátovi, ne jako manÏel k manÏelovi.

A bûhem procesu se ostatnû hodnû málo dot˘kali nejen u soudu, ale i kdekoli jinde. „Na co myslí‰?“ zeptal se Wes, aniÏ se podíval na svou Ïenu. Srdce mu bu‰ilo a ãelo mûl vlhké. Levou rukou pofiád je‰tû svíral volant a sám sobû pfiikazoval, Ïe se musí uklidnit.

Uklidnit. Dobr˘ vtip. „Nikdy v Ïivotû jsem se tak nebála,“ odpovûdûla Mary Grace. „Já taky ne.“ Dlouhá pauza, bûhem které oba zhluboka d˘chali a sledovali, jak televizní vÛz málem zajel chodce. „DokáÏeme pfieÏít poráÏku?“ fiekla. „To je ta hlavní otázka.“ „Musíme ji pfieÏít; nemáme na vybranou. Ale my neprohrajeme.“ „Správnû. Tak jdeme.“ Pfiidali se ke zbytku své malé firmy a do soudní budovy ve‰li v‰ichni spoleãnû. Na obvyklém místû, u automatu s nápoji v prvním patfie, ãekala jejich klientka, Ïalobkynû Jeannette Bakerová, a kdyÏ uvidûla své právníky, okamÏitû se rozplakala. Wes ji uchopil za jednu paÏi, Mary Grace za druhou a spoleãnû doprovodili Jeannette po schodech nahoru do hlavní soudní sínû ve druhém patfie. Byli by ji klidnû mohli i nést.

12

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 13

NeváÏila ani padesát kilo a bûhem soudního jednání zestárla o pût let. Îila v depresi, obãas trpûla pfieludy, a i kdyÏ nebyla anorektiãka, prostû nejedla. Bylo jí tfiicet ãtyfii, uÏ pochovala manÏela a dítû a teì právû se ocitla na konci pfií‰erného procesu a tajnû si pfiála, aby se do nûj byla nikdy nepustila.

V soudní síni vládlo krajní napûtí, jako by se sem fiítily bomby a jeãely sirény. Desítky lidí pfiecházely sem a tam, hledaly místa, nervóznû klábosily a vrhaly pfiitom kradmé pohledy na v‰echny strany. KdyÏ postranními dvefimi ve‰el Jared Kurtin a jeho armáda obhajoby, v‰ichni na nûj zírali, jako by vûdûl nûco, co oni ne. Bûhem uplynul˘ch ãtyfi mûsícÛ den za dnem dokazoval, Ïe vidí za roh, ale v téhle chvíli se z jeho tváfie nedalo vyãíst nic. VáÏnû kráãel v tûsném hlouãku sv˘ch podfiízen˘ch.

Na druhé stranû místnosti, jen pár metrÛ od nûj, se Paytonovi a Jeanette usadili ke stolu obÏaloby. Stejné Ïidle, stejná poloha, stejná zámûrná strategie, která mûla porotcÛm pfiipomenout, Ïe tato chudá vdova a její dva osamûlí právníci bojují proti obfií korporaci s neomezen˘mi zdroji. Wes Payton se podíval po Jaredu Kurtinovi, jejich pohledy se setkaly a oba zdvofiile pok˘vli. Zázrakem tohohle procesu bylo, Ïe tito dva muÏi byli je‰tû pofiád schopni jednat spolu s urãitou dávkou slu‰nosti, dokonce i konverzovat, kdyÏ to bylo nezbytnû nutné. Stala se z toho pro nû otázka cti. Bez ohledu, jak o‰klivá situace nastala, a Ïe tûch o‰kliv˘ch situací bylo hodnû, oba byli odhodláni nezapadnout do bahna a nabídnout tomu druhému ruku.

Mary Grace se tam nepodívala, a kdyby to byla udûlala, nepok˘vla by ani se neusmála. Bylo jen dobfie, Ïe u sebe v kabelce nenosila pistoli, protoÏe jinak by poloviãka tûch tmav˘ch oblekÛ naproti uÏ nesedûla. Pfiipravila si pfied sebe na stÛl ãist˘ papír, zapsala datum, pak své jméno, ale nenapadalo ji uÏ nic dal‰ího, co by si poznamenala. Za jednasedmdesát dní procesu zaplnila ‰edesát ‰est sloÏek, v‰echny stejné velikosti a barvy, které teì byly v dokonalém pofiádku zaloÏené v Jámû v Ïelezné kartotéce, koupené z druhé ruky. Podala Jeannette papírové kapesníãky. I kdyÏ Mary Grace poãítala prakticky v‰echno, opravdu uÏ nevûdûla, kolik krabic papírov˘ch 13

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 14

kapesníkÛ Jeannette bûhem procesu spotfiebovala. Nûkolik desítek jich bylo urãitû.

Ta Ïena plakala skoro nonstop, a i kdyÏ s ní Mary Grace hluboce soucítila, uÏ ji ten zatracen˘ brek taky unavoval. Unavovalo ji vlastnû v‰echno – vyãerpání, stres, bezesné noci, to, Ïe je neustále pod drobnohledem, Ïe nemÛÏe b˘t s dûtmi, jejich zchátral˘ byt, hora nezaplacen˘ch úãtÛ, zanedbávaní klienti, studené ãínské jídlo o pÛlnoci, nutnost kaÏdé ráno se nalíãit a upravit si vlasy, aby byla pfied porotou alespoÀ trochu atraktivní. âekalo se to od ní.

Pustit se do velkého procesu je jako skoãit do tmavého a zarostlého rybníka se závaÏím kolem pasu. âlovûk se dokáÏe vyhrabat k hladinû a zalapat po dechu, ale na zbytku svûta mu vÛbec nezáleÏí. A pofiád má pocit, Ïe se topí.

Kus za Paytonov˘mi, na konci fiady, která uÏ zaãínala b˘t pfieplnûná, sedûl jejich bankéfi a hryzal si nehty; snaÏil se ale vypadat klidnû. Jmenoval se Tommy Huff, ale v‰ichni známí mu fiíkali Huffy. Huffy se ãas od ãasu zastavil podívat se na proces a taky pfiispût tichou modlitbou. Paytonovi dluÏili Huffyho bance 400 000 dolarÛ a jedinou zárukou byl kousek pole v Cary County, kter˘ patfiil otci Mary Grace. Pfii tro‰e ‰tûstí by mohl vynést 100 000 dolarÛ, takÏe velká ãást toho dluhu nebyla zaji‰tûná vÛbec. Jestli Paytonovi pfiípad prohrají, skonãí i Huffyho dfiív tak slibná bankovní kariéra. Prezident banky uÏ na nûj dávno nefival. Teì mu vyhroÏoval pouze e-mailem.

Zaãalo to docela nevinnû, jednoduchou druhou hypotékou ve v˘‰i 90 000 dolarÛ na jejich hezk˘ pfiedmûstsk˘ dÛm, ale ãasem se z toho stala dûsivá jáma dluhÛ a po‰etil˘ch v˘dajÛ. Pfiinejmen‰ím z Huffyho pohledu po‰etil˘ch. Hezk˘ dÛm byl ale ten tam, stejnû jako elegantní kanceláfi v centru, importovaná auta a v‰echno ostatní. Paytonovi riskovali v‰e a Huffy je kvÛli tomu musel obdivovat. Pfiízniv˘ rozsudek, a je z nûj génius.

Nepfiízniv˘ rozsudek, a zbankrotují nejen oni, ale i on sám.

Finanãníci na druhé stranû soudní sínû si nehty neokusovali a z bankrotu také velk˘ strach nemûli, aãkoli i o nûm se diskutovalo. Krane Chemical mûla spoustu penûz, ziskÛ a aktiv, 14

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 15

ale také stovky potenciálních ÏalobcÛ, ktefií jako supi ãekají na to, co svût usly‰í za chvíli. Jeden ‰ílen˘ rozsudek, a s Ïalobami se roztrhne pytel.

Ale v téhle chvíli si byli jistí sami sebou. Jared Kurtin byl ten nejlep‰í obhájce, jak˘ se dá za peníze pofiídit. Akcie spoleãnosti klesly jenom maliãko. Pan Trudeau v New Yorku byl zfiejmû spokojen.

UÏ se nemohli doãkat, aÏ budou zase doma.

Díky Bohu, Ïe trhy jsou uÏ pro dne‰ek uzavfiené.

Str˘ãek Joe zavolal: „Zaujmûte místa, prosím,“ a soudce Harrison ve‰el dvefimi za sv˘m stolcem. UÏ dávno netrval na tom hloupém zvyku, Ïe se v‰ichni musí postavit, jen aby se on mohl uvelebit na svém trÛnu. „Dobr˘ veãer,“ fiekl rychle. Bylo skoro pût odpoledne. „Porota mû informovala, Ïe do‰la k rozhodnutí.“ RozhlíÏel se kolem a uji‰Èoval se, Ïe v‰ichni hráãi jsou pfiítomni. „Oãekávám, Ïe za v‰ech okolností bude zachována dÛstojnost. Îádné v˘kfiiky. Ze soudní sínû nikdo neodejde dfiív, neÏ propustím porotu. Nûjaké otázky? Nûjaké dal‰í neopodstatnûné pfiipomínky obhajoby?“ Jared Kurtin ani nemrknul. VÛbec nedal najevo, Ïe soudce sly‰í, jen si dál ãmáral do sv˘ch papírÛ, jako by tvofiil mistrovsk˘ obraz. Jestli Krane Chemical prohraje, bude se samozfiejmû odvolávat, a úheln˘m kamenem toho odvolání bude zfiejmá pfiedpojatost Jeho Ctihodnosti Thomase Alsobrooka Harrisona IV., b˘valého advokáta ve vûcech trestních, o nûmÏ bylo obecnû známo, Ïe nesná‰í velké korporace obecnû a momentálnû pfiedev‰ím Krane Chemical. „Pfiiveìte porotu.“ Dvefie vedle stanovi‰tû poroty se otevfiely a ze soudní sínû jako by nûjaké obrovské neviditelné vakuum vysálo v‰echen vzduch. Srdce se zastavila. Tûla ztuhla. Oãi si na‰ly nûco, naã by se mohly upfiít. Jedin˘ zvuk vydávaly nohy porotcÛ na o‰lapaném koberci.

Jared Kurtin dál metodicky ãmáral. Byl zvykl˘ nikdy se nepodívat do tváfií porotcÛ, kdyÏ se vraceli s rozhodnutím. Po 15

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 16

stovce procesÛ vûdûl, Ïe se z nich nedá nic vyãíst. A proã by se taky namáhal? Rozhodnutí stejnû bude za pár vtefiin vyhlá‰eno. Jeho t˘m mûl pfiísn˘ pfiíkaz ignorovat porotce a nedat najevo absolutnû Ïádnou reakci na rozsudek.

Jaredu Kurtinovi pfiirozenû nehrozila finanãní ani profesionální zkáza. Wesi Paytonovi ale ano, a tak nedokázal odtrhnout pohled od oãí porotcÛ, kdyÏ se usazovali na sv˘ch místech. Ten ãlovûk z mlékárny odvrátil pohled; ‰patné znamení.

Uãitel zíral skrz Wese, jako by tam nebyl, dal‰í ‰patné znamení. KdyÏ pfiedseda podal úfiedníkovi obálku, pastorova Ïena pohlédla na Wese se soucitem, jenÏe ta se stejnû smutnû tváfiila celou dobu, uÏ od úvodních prohlá‰ení.

Znamení zachytila Mary Grace, a to ho ani nehledala. KdyÏ podávala dal‰í kapesníky Jeannette Bakerové, která uÏ vzlykala skoro nahlas, úkradkem se podívala na porotkyni ãíslo ‰est, tu, která k ní sedûla nejblíÏ – doktorku Leonu Rochovou, univerzitní profesorku angliãtiny na odpoãinku. Doktorka Rochová se na ni podívala pfies br˘le na ãtení s ãerven˘mi obrouãkami a mrkla na ni. Bylo to nejrychlej‰í, nejhezãí a nejsenzaãnûj‰í mrknutí, jaké Mary Grace kdy zaÏila. „Dospûli jste k závûru?“ zeptal se soudce Harrison. „Ano, Va‰e Ctihodnosti, dospûli,“ odpovûdûl pfiedseda. „Je jednohlasn˘?“ „Ne, pane, není.“ „Shodlo se na nûm alespoÀ devût porotcÛ?“ „Ano, pane. Pomûr hlasÛ je deset ku dvûma.“ „TakÏe je v‰echno v pofiádku.“ Mary Grace naãmárala pár slov o tom mrknutí, jenÏe byla tak rozãilená, Ïe je po sobû ani sama nepfieãetla. Uklidni se, pokárala sama sebe.

Soudce Harrison si vzal od úfiedníka obálku, vytáhl z ní list papíru a zaãal kontrolovat rozhodnutí – do ãela se mu vryly hluboké vrásky, tiskl si kofien nosu a mraãil se. Po dobû, která pÛsobila jako vûãnost, fiekl: „Zdá se, Ïe v‰echno je v pofiádku.“ Ani jednou se neusmál, ne‰kubl sebou, nevytfie‰til oãi – niãím nedal najevo, co na papífie ãte.

16

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 17

Podíval se dolÛ, k˘vl na soudního zapisovatele a odka‰lal si; tu chvíli si náleÏitû vychutnával. Pak se mu vyhladily vrásky kolem oãí, svaly na bradû se uvolnily, ramena se trochu nahrbila a ve Wesovi to náhle vzbudilo nadûji, Ïe porota obhajobu zpraÏila.

Soudce Harrison pomalu a hlasitû pfieãetl. „Otázka ãíslo jedna: ‚Shledáváte na základû pfiedloÏen˘ch dÛkazÛ, Ïe podzemní voda, o kterou se jedná, byla kontaminována spoleãností Krane Chemical Corporation?‘“ Po klamavé pauze, která netrvala víc neÏ pár vtefiin, pokraãoval: „Odpovûì zní: ‚Ano.‘“ Jedna strana soudní sínû se koneãnû dokázala nadechnout, kdeÏto druhá zaãala modrat. „Otázka ãíslo dvû: ‚Shledáváte na základû pfiedloÏen˘ch dÛkazÛ, Ïe tato kontaminace byla bezprostfiední pfiíãinou úmrtí a) Chada Bakera a/nebo b) Peta Bakera?‘ Odpovûì: ‚Ano, v obou pfiípadech.‘“ Mary Grace se povedlo vytáhnout kapesníky z krabice levou rukou a podat je Jeannette, a pfiitom pravaãkou horeãnû zapisovat. Wesovi padl pohled na porotce ãíslo ãtyfii, kter˘ se na nûj náhodou také díval s pobaven˘m v˘razem, jako by chtûl fiíct: A teì pfiijde to nejlep‰í. „Otázka ãíslo tfii: ‚Pokud jde o Chada Bakera, jakou ãástku penûz pfiifiknete jeho matce Jeannette Bakerové jako od‰kodné za jeho protiprávnou smrt?‘ Odpovûì: ‚Pût set tisíc dolarÛ.‘“ Mrtvé dûti velkou hodnotu nemají, protoÏe nevydûlávají, ale ãástka za Chada byla úctyhodná a pfiedev‰ím rozhoukala popla‰né sirény, protoÏe naznaãila, co pfiijde. Wes hledûl na hodiny nad soudcovou hlavou a dûkoval Bohu, Ïe bankrot se nekoná. „Otázka ãíslo ãtyfii: ‚Pokud jde o Peta Bakera, jakou ãástku penûz pfiifiknete jeho vdovû Jeannette Bakerové jako od‰kodné za jeho protiprávnou smrt?‘ Odpovûì: ‚Dva a pÛl milionu dolarÛ.‘“ Mezi finanãníky v fiadû za Jaredem Kurtinem to za‰umûlo.

Tfii miliony nebyly pro Krane tak moc, co je ale dûsilo, byl oãekávan˘ dominov˘ efekt. Pan Kurtin je‰tû nehnul ani brvou.

17

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 18

Je‰tû ne.

Jeannette Bakerová se zaãala pomalu kácet ze své Ïidle.

Oba její právníci ji zachytili, narovnali, objali a zaãali jí ‰eptat do ucha. Nekontrolovanû vzlykala.

Na seznamu, kter˘ dali právníci dohromady, bylo ‰est otázek, a pokud porota odpovûdûla ano na ãíslo pût, tak se svût zblázní. Soudce Harrison byl právû u tohohle bodu, pomalu ho ãetl, odka‰lával si, studoval odpovûì. Pak dal najevo, Ïe i on umí b˘t zlomysln˘. A udûlal to úsmûvem. Zvedl oãi o pár centimetrÛ, jen nad papíry, které drÏel v ruce, nad levné br˘le na ãtení, které mu sedûly na nose, a podíval se pfiímo na Wese Paytona. Úsmûv byl napjat˘, spikleneck˘, ale pfiitom pln˘ poÈouchlého uspokojení. „Otázka ãíslo pût: ‚Shledáváte na základû pfiedloÏen˘ch dÛkazÛ, Ïe jednání Krane Chemical Corporation bylo buì zámûrné, nebo tak hrubû nedbalé, Ïe opravÀuje k uvalení trestní náhrady ‰kody?‘ Odpovûì: ‚Ano.‘“ Mary Grace pfiestala psát a podívala se pfies nadskakující hlavu své klientky na svého manÏela, kter˘ zase nespou‰tûl oãi z ní. Vyhráli, a to samo o sobû bylo úÏasné, vyvolávalo to skoro nepopsateln˘ nával euforie. Ale jak velké vítûzství to je? V tom klíãovém zlomku sekundy oba vûdûli, Ïe to je doslova bomba. „Otázka ãíslo ‰est: ‚Jakou sumu má tato trestní náhrada ‰kody ãinit?‘ Odpovûì: ‚Tfiicet osm milionÛ dolarÛ.‘“ Soudní síní probûhla ‰oková vlna. Oz˘valo se kuckání, lapání po dechu, tiché hvízdání. Jared Kurtin a jeho banda si v‰echno psali a snaÏili se tváfiit, jako by je ten v˘buch nevyvedl z míry. ·éfové z Krane, sedící v první fiadû, se snaÏili vzpamatovat a popadnout dech. Vût‰ina se jich zle mraãila na porotce a myslela si nûco o tupcích, venkovsk˘ch balících a podobnû.

ManÏelé Paytonovi opût oba podpírali svou klientku, na kterou sama váha rozsudku dolehla tak tûÏce, Ïe se nedokázala ani narovnat, i kdyÏ se snaÏila. Wes Jeannette ‰eptem uklidÀoval a v duchu si pfiitom opakoval ãísla, která právû vyslechl.

18

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 19

Kupodivu se mu povedlo tváfiit se váÏnû a potlaãit pitomouãk˘ úsmûv.

Bankéfi Huffy si pfiestal hryzat nehty. Ani ne za tfiicet vtefiin se z potupeného, zbankrotovaného b˘valého viceprezidenta banky stala vycházející hvûzda s vyhlídkou na vy‰‰í plat a vût‰í kanceláfi. Dokonce si i pfiipadal chytfiej‰í. To bude nádhera, aÏ zítra ráno vejde do zasedací sínû banky. Tohle si opravdu uÏije. Soudce pokraãoval v nutn˘ch formalitách a dûkoval porotcÛm, ale Huffy uÏ ho nevnímal. Sly‰el v‰echno, co sly‰et potfieboval.

Porotci vstali a vy‰li ven. Str˘ãek Joe jim pfiidrÏoval dvefie a pochvalnû k˘val. Pozdûji bude tvrdit své Ïenû, Ïe takov˘ rozsudek pfiedvídal, aãkoli ona si na nic takového nevzpomínala.

Tvrdil, Ïe za ty desítky let, kdy pracoval jako soudní sluha, se v rozsudku nezm˘lil je‰tû ani jednou. KdyÏ porotci ode‰li, Jared Kurtin vstal a naprosto vyrovnanû odrecitoval dotazy obvyklé po rozsudku, které soudce Harrison teì, kdyÏ sekera dopadla, pfiijímal velmi chápavû. Mary Grace k rozsudku Ïádné pfiipomínky nemûla. Mary Grace bylo v‰echno jedno. Získala, co chtûla.

Wes myslel na tûch jednaãtyfiicet milionÛ a bojoval s emocemi. Firma pfieÏije, stejnû jako jejich manÏelství, jejich povûst, v‰echno.

KdyÏ soudce Harrison oznámil: „Pfielíãení je ukonãeno,“ dav se doslova vyfiítil ze soudní sínû. V‰ichni se vrhali po mobilních telefonech. *** Pan Trudeau je‰tû stál u okna a díval se, jak nad New Jersey zapadají poslední paprsky slunce. Na protûj‰ím konci jeho asistent Stu zvedl telefon, pak popo‰el o nûkolik krokÛ vpfied a teprve tam sebral odvahu fiíct: „Volali z Hattiesburgu, pane.

Tfii miliony od‰kodnûní, tfiicet osm trestní náhrada.“ Zezadu vidûl, jak jeho ‰éfovi trochu poklesla ramena, ti‰e vztekle vydechl a zaãal mumlat sprostá slova.

19

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 20

Pan Trudeau se pomalu otoãil a zamraãil se na asistenta, jako by mûl v úmyslu zastfielit posla ‰patn˘ch zpráv. „Urãitû jste to sly‰el správnû?“ zeptal se, a Stu si zoufale pfiál, aby to byl správnû nesly‰el. „Ano, pane.“ Za ním se otevfiely dvefie. Dovnitfi vbûhl Bobby Ratzlaff, cel˘ bez dechu, ‰okovan˘ a vydû‰en˘. Ratzlaff byl ‰éf právního oddûlení firmy a jeho hlava by ‰la na ‰palek první. Potil se uÏ teì. „Za pût minut tady chci vidût va‰e lidi,“ zavrãel Trudeau a obrátil se zpátky k oknu. *** Tisková konference se konala v prvním patfie soudní budovy.

Wes a Mary Grace si ve dvou skupinkách povídali trpûlivû s reportéry. Oba stejnû odpovídali na stejné otázky. Ne, rozsudek není ve státû Mississippi rekordní. Ano, domnívají se, Ïe je oprávnûn˘. Ne, neãekali to, pfiinejmen‰ím ne tak velkou sumu. Jistû dojde k odvolání. Wes chová ve velké úctû Jareda Kurtina, nikoli v‰ak jeho klienta. Jejich firma v souãasné dobû zastupuje tfiicet dal‰ích ÏalobcÛ, ktefií se soudí s Krane Chemical. Ne, neãekají, Ïe tyto pfiípady vyfiídí mimosoudnû.

Ano, jsou vyãerpaní.

Po pÛlhodinû se koneãnû omluvili a vy‰li z budovy soudu Forrest County ruku v ruce, kaÏd˘ vlekl tûÏkou aktovku. Novináfii je fotografovali, jak nasedají do auta a odjíÏdûjí.

KdyÏ byli sami, nefiekli si nic. âtyfii bloky, pût, ‰est. Deset minut ubûhlo bez jediného slova. Auto, otluãen˘ ford taurus, kter˘ mûl najeto uÏ asi milion, pfiinejmen‰ím jednu sjetou pneumatiku a neustále mu cvakal drhnoucí ventil, se toulalo ulicemi kolem univerzity.

První promluvil Wes. „Kolik je tfietina z jednaãtyfiiceti milionÛ?“ „O tom ani nepfiem˘‰lej.“ „Nepfiem˘‰lím. To byl vtip.“ 20

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 21

„Prostû jeì.“ „Nûkam konkrétnû?“ „Ne.“ Taurus zamífiil na pfiedmûstí. Nemûli Ïádn˘ cíl, ale rozhodnû nejeli zpátky do kanceláfie. Vyh˘bali se také ãtvrti, kde stál ten krásn˘ dÛm, kter˘ dfiív vlastnili.

Jak se vytrácela otupûlost, zaãala jim docházet skuteãnost. Îaloba, kterou neochotnû podali pfied ãtyfimi lety, byla teì rozhodnuta krajnû dramatick˘m zpÛsobem. Muãiv˘ maraton byl u konce, a aãkoli získali doãasné vítûzství, jeho cena byla vysoká. Rány byly otevfiené a jizvy z boje je‰tû ãerstvé.

Ruãiãka benzinu ukazovala necelou ãtvrtinu nádrÏe, ãehoÏ by si Wes pfied dvûma lety sotva v‰iml. Teì to bylo mnohem dÛleÏitûj‰í. Tenkrát jezdil BMW – Mary Grace mûla jaguára – a kdyÏ potfieboval benzin, prostû zajel ke své oblíbené pumpû, doplnil palivo a zaplatil kreditkou. Úãty vÛbec nevidûl; o ty se starala jeho úãetní. Teì byly kreditní karty pryã, stejnû jako BMW a jaguár, a stejná úãetní teì pracovala za poloviãní plat a pfiidûlovala pár dolarÛ v hotovosti, aby se firma Paytonov˘ch aspoÀ taktak udrÏela nad vodou.

Mary Grace se také podívala na ruãiãku ukazatele; to se nauãila v poslední dobû. Registrovala a pamatovala si ceny úplnû v‰eho – litru benzinu, bochníku chleba, litru mléka. Ona ‰etfiila, on utrácel, ale docela nedávno, v dobû, kdyÏ klienti volali a pfiípady se uzavíraly, zaãala b˘t trochu lehkomyslná a uÏívala si úspûchu. ·etfiit a investovat nepatfiilo k prioritám.

Byli mladí, firma rostla, budoucnost nemûla hranice.

A to, co se jí povedlo vloÏit do podílov˘ch fondÛ, uÏ dávno pohltil pfiípad Bakerová.

Je‰tû pfied hodinou byli papírovû na dnû, s ochromujícími dluhy, jeÏ daleko pfievy‰ovaly v‰echna chabá aktiva, která by dali dohromady. Teì to bylo jiné. Dluhy sice nezmizely, ale pfiíjmová stránka jejich rozvahy se rozhodnû vylep‰ila.

Nebo taky ne.

Kdy by tak mohli vidût alespoÀ ãást z toho úÏasného rozsudku? Je moÏné, Ïe Krane nabídne vyrovnání? Jak dlouho se 21

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 22

potáhne odvolání? Kolik ãasu budou teì moci vûnovat zbytku své praxe?

Ani jednomu z nich se nechtûlo pfiem˘‰let o otázkách, které oba pronásledovaly. Byli prostû pfiíli‰ unavení a pfiíli‰ se jim ulevilo. UÏ celou vûãnost nemluvili skoro o niãem jiném, a teì nemluvili o niãem. Zítra nebo den nato mÛÏou zaãít s rozborem. „Dochází nám benzin,“ podotkla.

Wes v unaveném mozku nedokázal najít Ïádnou pádnou odpovûì, a tak jen fiekl: „Co takhle veãefii?“ „Makarony se s˘rem, s dûtmi.“ Proces je nejen pfiipravil o energii a majetek; spálil také v‰echna kila navíc, která snad pfiedtím mûli. Wes shodil urãitû osm kilo, i kdyÏ jistû to nevûdûl; na váhu si nestoupl uÏ nûkolik mûsícÛ. A rozhodnû se nehodlal na tak choulostivou záleÏitost vyptávat své Ïeny, ale bylo zfiejmé, Ïe by potfiebovala jíst. Vynechali spoustu jídel – snídaní, kdyÏ se snaÏili co nejrychleji obléknout dûti a dostat je do ‰koly, obûdÛ, kdy jeden z nich projednával návrhy v Harrisonovû kanceláfii a druh˘ pfiipravoval pfií‰tí kfiíÏov˘ v˘slech, veãefií, kdyÏ pracovali do pÛlnoci a prostû zapomnûli jíst. Pfii Ïivotû je udrÏovaly jenom energetické tyãinky a nápoje. „To zní skvûle,“ fiekl a zahnul doleva, smûrem k domovu. *** Ratzlaff a dva dal‰í právníci se usadili u elegantního koÏeného stolu v rohu kanceláfie pana Trudeaua. Zdi byly odshora dolÛ sklenûné a nabízely nádhern˘ v˘hled na mrakodrapy namaãkané ve finanãní ãtvrti, jenÏe nikdo z pfiítomn˘ch nemûl moc chuÈ obdivovat scenerii. Pan Trudeau telefonoval na druhém konci místnosti u svého chromového stolu. Právníci nervóznû ãekali. Mluvili skoro nonstop s oãit˘mi svûdky z Mississippi, ale pofiád je‰tû moc odpovûdí neznali. ·éf dotelefonoval a ráznû do‰el k nim. „Co se stalo?“ vyjel na nû ostfie. „Je‰tû pfied hodinou jste mûli takováhle ramena.

22

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 23

A teì nám to dali seÏrat. Co se stalo?“ Sedl si a zamraãil se na Ratzlaffa. „Porota. To je vÏdycky riziko.“ „Já uÏ jsem nûjaké ty procesy absolvoval, dokonce spoustu, a obvykle vyhraju. Myslel jsem, Ïe platíme ty nejlep‰í ‰arlatány v branÏi. Nejlep‰í tlampaãe, co se dají za peníze koupit.

Na niãem jsme ne‰etfiili, je to tak?“ „To ano. Zaplatili jsme spoustu penûz. A je‰tû platíme.“ Pan Trudeau pra‰til do stolu a vy‰tûkl: „Co se stalo?“ No, pomyslel si Ratzlaff a mûl chuÈ to fiíct nahlas, jenÏe na to si pfiíli‰ cenil svého místa; zaãnûme tfieba tím, Ïe na‰e spoleãnost postavila továrnu na v˘robu pesticidÛ v jistém Zapadákovû, stát Mississippi, protoÏe tam pozemky i práce byly smû‰nû levné, a pfií‰tích tfiicet let jsme tam vypou‰tûli chemikálie a odpady do pÛdy a do fiek, samozfiejmû ilegálnû, a pitnou vodu jsme kontaminovali tak, Ïe nakonec chutnala jako zkaÏené mléko, coÏ sice bylo dost zlé, ale je‰tû ne to nejhor‰í, protoÏe pak lidi zaãali umírat na rakovinu a leukémii.

Tohle, pane ‰éfe a pane v˘konn˘ fiediteli a pane lupiãi v rukaviãkách, tohle pfiesnû se stalo. „Právníci si myslí, Ïe odvolání má velkou ‰anci,“ fiekl Ratzlaff místo toho, ale moc pfiesvûdãivû to neznûlo. „No to je nádhera. Teì zrovna tûm právníkÛm bezv˘hradnû dÛvûfiuju. Kde jste ty ‰a‰ky na‰el?“ „Jsou nejlep‰í, váÏnû.“ „No jasnû. A novináfiÛm vysvûtlíme, jak jsme bez sebe blahem z toho, Ïe se mÛÏeme odvolat, a moÏná se na‰e akcie zítra úplnû nesesypou. To chcete fiíct?“ „MÛÏeme to tro‰ku pfiibarvit,“ prohlásil Ratzlaff. Zbylí dva právníci se rozhlíÏeli po sklenûn˘ch stûnách. Kdo chce skoãit první?

Jeden z mobilÛ pana Trudeaua zazvonil a on ho sebral ze stolu. „Ahoj, miláãku,“ fiekl a vstal ze Ïidle. Byla to (tfietí) paní Trudeauová, jeho poslední trofej, nebezpeãná mladá Ïena, které se Ratzlaff a v‰ichni ostatní ve firmû snaÏili vyhnout za kaÏdou cenu. Její manÏel cosi ‰eptal, pak se rozlouãil.

23

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 24

Do‰el k oknu poblíÏ právníkÛ a zahledûl se na rozzáfiené mrakodrapy kolem. „Bobby,“ fiekl, aniÏ se na nûj podíval, „mበponûtí, kde porota vzala tu sumu osmatfiicet milionÛ trestní náhrady?“ „Takhle z hlavy ne.“ „Jasnû Ïe ne. Za prvních devût mûsícÛ tohohle roku mûla Krane Chemical prÛmûrn˘ mûsíãní zisk osmatfiicet milionÛ.

Parta tup˘ch buranÛ, co si dohromady nevydûlají ani sto hadrÛ do roka, a oni tam trÛní jako pánbÛh, co bohat˘m bere a chud˘m dává.“ „Ty peníze pofiád máme, Carle,“ prohlásil Ratzlaff. „Potrvá je‰tû roky, neÏ z nich tfieba jenom cent zmûní majitele, pokud k tomu vÛbec kdy dojde.“ „No skvûlé. Tak tohle zítra vyprávûj tûm vlkÛm, aÏ na‰e akcie poletí do kanálu.“ Ratzlaff zmlknul a pfiikrãil se na Ïidli. Druzí dva právníci nemûli rozhodnû v úmyslu fiíct ani á.

Pan Trudeau dramaticky pfiecházel sem a tam. „Jednaãtyfiicet milionÛ dolarÛ. A kolik dal‰ích pfiípadÛ je‰tû ãeká, Bobby? ¤íkal nûkdo dvû stû, tfii sta? Tak jestli jich dneska ráno bylo tfii sta, tak zítra jich budou tfii tisíce. KaÏd˘ buran z jiÏního Mississippi, co se mu udûlal opar, bude tvrdit, Ïe popíjel kouzeln˘ nápoj z Bowmore. KaÏdá nula s právnick˘m titulem se tam teì Ïene, aby sehnala klienty. Tohle se nemûlo stát, Bobby. Uji‰Èoval jsi mû o tom.“ Ratzlaff mûl peãlivû pod zámkem uloÏen˘ dokument. Byl osm let star˘ a pfiipraven˘ pod jeho dohledem. Mûl rozsah sto stran a do v‰ech pfií‰ern˘ch detailÛ líãil, jak spoleãnost nelegálnû vypou‰tí toxické odpady z továrny v Bowmore. Shrnoval pokusy spoleãnosti toto vypou‰tûní zakr˘t, oklamat Úfiad pro ochranu Ïivotního prostfiedí a koupit si politiky na místní, státní i federální úrovni. Doporuãoval tajnou, ale úãinnou oãistu této skládky, která by stála asi 50 milionÛ dolarÛ. A snaÏnû prosil kaÏdého, kdo to bude ãíst, aby vypou‰tûní jedÛ zarazil.

A, coÏ bylo v tomto okamÏiku nejdÛleÏitûj‰í, pfiedpovídal, Ïe jednoho dne na to spoleãnost doplatí u soudu.

24

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 25

Jedinû ‰tûstí a bezosty‰né pfiehlíÏení pravidel obãanského procesního práva umoÏnilo Ratzlaffovi udrÏet tento dokument v tajnosti.

Pan Trudeau dostal jednu kopii pfied osmi lety, aãkoli dnes popíral, Ïe ji kdy vidûl. Ratzlaff byl v poku‰ení ji teì oprá‰it a pár vybran˘ch pasáÏí pfieãíst nahlas, jenÏe, jak uÏ bylo fieãeno, cenil si svého místa.

Pan Trudeau do‰el ke stolu, poloÏil obû dlanû na italskou kÛÏi, zamraãil se na Bobbyho Ratzlaffa a fiekl: „Pfiísahám ti, to se nikdy nestane. Ani cent z na‰ich tvrdû vydûlan˘ch penûz se nikdy nedostane tûm ÏebrákÛm do ruky.“ Tfii právníci hledûli na svého ‰éfa, kterému Ïhnuly pfiimhoufiené oãi. Doslova d‰til oheÀ a zakonãil to slovy: „Kdybych mûl vyhlásit bankrot nebo ji rozcupovat na patnáct kouskÛ, tak vám pfiísahám na matãin hrob, Ïe se tihle ignoranti nikdy nedotknou ani centu z penûz Krane.“ A s tímto slibem pfie‰el pfies persk˘ koberec, sebral sako z vû‰áku a ode‰el z kanceláfie.

25

OdvolaniKor2

2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 26

Jeannette Bakerovou odvezli její pfiíbuzní zpátky do Bowmore, jejího domovského mûsta tfiicet kilometrÛ od soudu. Byla zesláblá ‰okem a jako obvykle pod sedativy, a nemûla chuÈ vidût Ïádné davy a pfiedstírat, Ïe oslavuje. âísla znamenala vítûzství, ale byl to také konec dlouhé, tûÏké cesty. A její manÏel a chlapeãek byli pofiád mrtví. Îila ve starém obytném pfiívûsu s Bette, svou nevlastní sestrou, na ‰tûrkové cestû v opu‰tûné bowmoreské ãtvrti jménem Pine Grove. Podél dal‰ích nedláÏdûn˘ch ulic stály jiné pfiívûsy. Vût‰ina aut a náklaìákÛ zaparkovan˘ch kolem byla nûkolik desítek let stará, odfiená a nepfielakovaná. Bylo tu také pár obydlí trvalého charakteru, nepohybliv˘ch, ukotven˘ch na základov˘ch deskách pfied padesáti lety, ale i ta hodnû zestárla a bylo na nich vidût, Ïe je nikdo neudrÏuje. V Bowmore moc pracovních míst nebylo, a v Pine Grove je‰tû ménû, a kaÏd˘ náv‰tûvník, kter˘ by jen pro‰el Jeannettinou ulicí, by z toho musel propadnout depresi.

Zprávy se tam dostaly dfiív neÏ ona sama, a kdyÏ pfiijela, uÏ na ni ãekal hlouãek lidí. UloÏili ji do postele, pak se usadili ve stísnûném pokojíku pfiívûsu, ‰eptali si o rozsudku a spekulovali, co to v‰echno znamená. âtyfiicet jedna milionÛ dolarÛ? Jak to ovlivní ostatní procesy? Bude Krane muset ty sajrajty odklidit? Kdy by tak mohla dostat aspoÀ nûco z tûch penûz? Dávali si pozor, aby se tou poslední otázkou moc nezab˘vali, ale mysleli na ni v‰ichni.

Objevili se dal‰í pfiátelé a dav, kter˘ se uÏ do pfiívûsu neve‰el, se usadil na rozviklaném dfievûném zápraÏí, kam si vytáhli zahradní Ïidliãky. Sedûli a povídali si na chladném vzduchu 26

OdvolaniKor2

2/22/19 9:55 PM

Stránka 27

ãasného veãera. Pili vodu z lahví a limonády. Po tak dlouhém trápení chutnalo vítûzství sladce. Koneãnû vyhráli. AspoÀ nûco. Oplatili to Krane, firmû, kterou nenávidûli kaÏdou ãásteãkou energie, jakou v sobû jen dokázali najít. Koneãnû se jim povedlo vrátit ránu. MoÏná se ‰tûstí obrací. Nûkde tam, tam dál neÏ v Bowmore, jim nûkdo koneãnû naslouchal.

Mluvili o právnících a depozitech a Úfiadu na ochranu Ïivotního prostfiedí a o posledních toxikologick˘ch a geologick˘ch zprávách. Nebyli nijak vzdûlaní, ale plynule zvládali hant˘rku toxick˘ch odpadÛ, kontaminace podzemních vod a zv˘‰en˘ch v˘skytÛ rakoviny. Oni v tom zlém snu Ïili.

Jeannette leÏela ve své tmavé loÏnici a nespala. Poslouchala tlumen˘ hovor kolem sebe. Pfiipadala si v bezpeãí. Tohle byli její lidé, pfiátelé, pfiíbuzní, spoluobûti. Pouta mezi nimi byla pevná, utrpení spoleãné. Stejnû jako budou ty peníze. Jestli z nich nûkdy uvidí aspoÀ nûco, mûla v úmyslu je rozdûlit.

Jak se tak dívala na temn˘ strop, nemûla plnou hlavu rozsudku. Úleva, Ïe ty muãivé útrapy procesu jsou koneãnû za ní, byla mnohem silnûj‰í neÏ nad‰ení z toho, Ïe vyhrála. TouÏila t˘den spát a probudit se v úplnû jiném svûtû, kde bude její rodina je‰tû pohromadû a v‰ichni budou zdraví a ‰Èastní. Ale poprvé od chvíle, co vyslechla rozsudek, zaãala pfiem˘‰let o tom, co by si za získané peníze mûla koupit.

DÛstojnost. DÛstojn˘ domov a dÛstojnou práci. Samozfiejmû nûkde jinde. Odstûhuje se z Bowmore, z Cary County, od zneãi‰tûn˘ch fiek, potokÛ a spodních vod. Ale ne moc daleko, protoÏe v‰ichni, které má ráda, Ïijí v okolí. Snila ale o novém Ïivotû v novém domû, kde teãe ãistá voda, voda, která nepáchne, ne‰piní a nepÛsobí nemoci a smrt.

Sly‰ela, jak bouchly dal‰í dvefie od auta, a byla vdûãná za své pfiátele. MoÏná by se mohla trochu uãesat a troufnout si vyjít na chvíli ven, jen je pozdravit. Vstoupila do maliãké koupelny vedle své postele, rozsvítila, otoãila kohoutkem u umyvadla, posadila se na okraj vany a dívala se na proud na‰edlé vody, jak stéká do temn˘ch skvrn umyvadla z napodobeniny porcelánu.

27