0041753

ti kterym TIT.indd 2

27/07/20 14:12

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 5

PRVNÍ ČÁST

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 7

Už letím

Fajnově jsem se vyspala a jako každé ráno jsem si zaplavala v plodové vodě, ale pak jsem se začala nudit. Co taky tady uvnitř, že? Už jsem to tady prolezla skrz na skrz a pořádně tu nic není. Ale tuším, že venku to musí pořádně žít. Tam to bobtná, vře, hýbe se to tam. To musí být nářez. A navíc se tam nejspíš chystá něco velkého, protože kdykoli jdeme s mamkou ven, tak se u nás zastavují a ptají se, kdy to přijde, a ona důležitě odpovídá, že už brzy. A já mám tušení, že to „brzy“ uvidím na vlastní oči. Někde na mě čekají velké věci a budu se mít fajn. Prostě to vím.

l Za tu dobu, co jsem tady, už mám kvalitně vycvičené techniky kopání a bouchání jako způsob, jak dát o sobě vědět, což někdy mámu přivede na myšlenku, že by mohla vstát a trochu mě pohoupat. Dnes v noci to ale byla mizérie, máma jen ležela a hekala a ráno to taky nebyla žádná sláva. Ale počkat, teď se začalo něco dít – zvedly jsme se a jdeme. Hurá. Doufám, že to bude zase k tomu prima doktorovi, který na mě ťuká a dívá se skrz maminčino bříško. Vždycky na něj vypláznu jazyk a rukou si zakryju pipinku, to ho pokaždé rozčílí a on pak řekne, že to zase není poznat (máma ale stej-

7

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 8

Ti,

kTerým se narodíš

ně všem říká, že jsem holka, prý to cítí). To mě baví. Jenže k doktorovi nejdeme, mamka si vzala tašku na nákup. Poznala jsem to, protože ji má v šupleti, které je rozbité a divně skřípe. Ach jo. Do obchoďáku nechodím s mamkou ráda, protože to se chvíli jde, houpe to – super, pak se zastavíme a nic, a zase několik kroků a zase stopka.

l Dneska cítím docela malou odezvu na moje snažení na sebe upozornit. Po nákupu, kde jsme byly podezřele krátkou dobu, se pak už nikam nejde – je jasné, že máma není ve své kůži. Nemám z toho dobrý pocit a myslím, že je nejvyšší čas se podívat do světa. Byla jsem tu koneckonců zavřená už dost dlouho. Támhle je otvor a tím se dá podle mě projít.

Snad. Už jsem si ho prohlížela a byl fakt úzký, ale něco mi říká, že tudy prostě jednoho dne vylezu. Je to něco podobného, jako když lidé věří, že se jejich duše dostane do nebe a každou neděli chodí do kostela. Máma teda do kostela nechodí, ale moje babička jo. Vím to, protože jsme u ní byli na prázdninách a babka vyrazila v neděli ve svátečním, což moje mamka ihned okomentovala: „Ty si taky tyhle šaty vezmeš jen do kostela, viď, ale jinak ti leží ve skříni.“

l Tak tady to je. Ta škvíra do velkého světa. Těš se, světe, jdu za tebou. Ježíš, co se děje? Máma nejednou začala hekat víc než normálně. Musím si pospíšit, určitě se jí něco děje. „Ještě vydrž, holčičko moje,“ křičí mamka. Jenže proč mám vydržet? Máma volá tátovi. Že už to přišlo. Tak to sorry, mamko, ale já musím ven, protože jestli přišlo něco tak velkého, že kvůli tomu musí táta z práce, tak to musí být opravdu

8

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 9

Už

leTím

něco bombastického. Protože táta je workoholik. Do práce chodí brzo ráno a vrací se tak pozdě večer, že někdy už mamka spí a když se vzbudí, přijdou dohady o tom, jestli by nemohl chodit dřív, protože, podle jejích slov, tohle není manželství, tohle je spolubydlení. Každopádně teď mu máma do telefonu řekla, ať si pospíší, a on v té své důležité práci všeho nechal a jede za ní. Tak to musím taky máknout, chci být venku ještě dřív, než přijede taťka. Je to jeden velký stres. Máma zase někam volá a pak zas volá taťkovi, že si zavolala záchranku, ať přijede rovnou tam, že ona už to rozhodně nevydrží. Bože můj, co se tam děje? Snažím se rvát, jak to jen jde. Nevzdávám to. To mám po mámě, tu touhu po svobodě. Slyším houkačku a pak cizí hlasy. Někam nás vezou. Máma řve jak pominutá, ale aspoň ví, co se děje. Chápe tady někdo, jak je to pro mě skličující být u všeho jen tak na poslech? Vůbec nevím, o co jde, jsem z toho dost vystresovaná. Jenže mě si někdo začne všímat, až když dojedeme.

Slyším, jak nějaká ženská říká, že moje srdce bije jako splašené. No jasně že bije, když tam všichni venku šílíte a já jsem tu šprajcnutá. Slyším hlas taťky, jak říká mamce, že je hrdinka, že to zvládne. A pak znovu hlas té ženské, říká, že je ještě čas. Co to je za divnou ženskou? Všichni šílí a ona si jen tak řekne, že je čas. Mám strach, najednou se bojím tam ven.

Jsou tam všichni šílení, radši tam nepůjdu. Prostě si tady budu chodit ode zdi ke zdi a žít si svůj život. Kašlu na vize, že mám něco někde prožít. Jsem přeci jen normální ženská, co si chce hovět ve svém hnízdečku. Nejdu.

l

9

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 10

Ti,

kTerým se narodíš

Ježíš, něco mě pudí ven. A nějaké ženské křičí na mamku, ať tlačí. Držím se. Já do toho blázince nejdu! Je to stres.

Jestli mě nakonec vytlačí a já tam vypadnu, tak zešílím taky.

l Už šílím, už letím, tunel, úzký tunel. Zajímá tu někoho moje klaustrofobie? Bolí to, zmáčkla jsem si ucho. Lup. A je to, jsem venku.

l Vidím tu ženskou, co mojí mamce radila, že má tlačit. Vezme mě. Poprvé se mě někdo dotýká a zrovna je to nějaká stará baba v nemožných bílých hadrech. Sotva lapám po dechu a ona mi ještě zmáčkne hrudník. „Je to holčička,“ řekne někdo a máma odpoví, že to věděla. Otočím se za ní. Chci vidět, jak vypadá, ale tihle cizí lidi mě odnášejí pryč. Představovala jsem si ten svět teda veselejší. To bylo řečí, co tu všechno je: stromy, parky, kavárny, hřiště, klouzačky na nich – to mi máma říkala dost často, že až vylezu, že mě vezme na klouzačku. Jenže to byl jeden velký podvod, protože tady žádná klouzačka není. Jen nějaké divné nástroje, asi na mučení.

Copak tady mám prožít něco velkého? A máma s tátou se ani nesnaží mě vyrvat těm mučitelům z rukou. Jsem z toho tak v šoku, že jen mlčím a čučím na to všechno. Ale jakmile mě začnou balit do nějakých smrdutých hadříků, začnu řvát.

Chci vyřvat to všechno, co se ve mně za celou tu dobu nashromáždilo. „Vidíte, maminko, ta má hlas,“ řekne ta příšerná ženská a pak mi ukáže mámu. Tak a je to tady. Takže tahleta nahá, zpocená, umolousaná bytost je moje máma? Hlavně že jí všichni říkávali, jak jí to sluší, jak jen kvete. Jak asi vypadá

10

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 11

Už

leTím

ta uječená ženská z kiosku, co jsme k ní chodily s mamkou pro noviny, když moje zlatá mamička se sladkým hláskem vypadá takhle?

l „Přiložte si ji,“ poručí někdo mojí mámě a nacpe mě k jejímu prsu a já se dusím její bradavkou. Šílený svět. I když počkat, něco z toho vytéká a nechutná to špatně. „To je mlezivo, mléko se vytvoří později,“ poučí mě ta příšerná ženská. Dobře, radši si počkám na to mléko. A co je tohle za fešáckého chlapíka? Podle pyšného výrazu to vypadá na mého tátu. Na mého úžasného, věhlasného otce. „Ta je roztomilá, viď,“ řekne máma a táta přikývne a oba se spokojeně culí. Najednou mě něčí ruce opět popadnou a už mě odnášejí pryč – do místnosti, která je narvaná dalšími takovými, jako jsem já.

11

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 12

Z druhého břehu

A od té doby jsem byla součástí toho všeho a nebyla jsem sama – bylo nás v tom víc: malých lidí, co svázali do jakýchsi hadrů, a teď na nás asi budou dělat pokusy. Ležela jsem v malé postýlce hned vedle uječeného kluka, který na mě valil ta svoje kukadla a řval. Nejdřív jsem si říkala, že já blbá lezla ven – nebyla si jistá, jestli jsem na ten svět takhle sama připravená. Chtěla jsem k mamce. Takže jsem řvala taky, nejsem moc statečná. Nakonec jsem vyčerpáním usnula a když jsem se vzbudila, byla jsem u mamky. U mojí sladké maminky. Už vypadala líp. Asi se taky prospala a namazala si nějakou červenou barvu na rty a na tvář, takže konečně nepřipomínala ženskou v posledním tažení. Kdyby se ještě normálně oblékla, byla by vážně kus. Ne že by mi na tom záleželo, ale z těch filmů, co jsme s mámou zkoukly, vím, že chlapům na tom záleží. Navíc můj táta je fešák, tak se bojím, aby neodešel za hezčí. Nerada bych byla citově labilní dítě z rozvedené rodiny.

l Maminka mě hladila po vláskách, to bylo příjemné. Zkusila jsem se na ni za to usmát a ona mi říkala, jak jsem roztomilá.

Chtěla jsem toho využít a někam se za svůj úsměv podívat –

12

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 13

Z

drUhého břehU

třeba na tu skluzavku, ale jak to udělat, aby mě tam mamka vzala? Hlavně bych chtěla pryč odsud. Instinktivně mi něco říká, že tohle není ten pravý svět. Takže mami, jdeme. Podívej, jak se hezky směju, tak mě vezmi a půjdeme za těmi babami, co potkáváme, když jdeme na procházku. Anebo se můžeme juknout do obchodu, docela by mě zajímalo, jak to tam vypadá. Jenže máma nikam nešla a jen mě celou dobu pohupovala. To sice nebylo špatné, ale pro jistotu jsem začala řvát, aby pochopila, že jsem chtěla něco jiného.

l Ven jsme stejně nešly. Místo toho se objevil nějaký chlap v bílém plášti a tvrdil, že mám boleníčko. Vzal mě od mamky, svlékl mě, otočil a strčil mi, je mi žinantní o tom mluvit, strčil mi teploměr do zadečku s řečmi o tom, že tohle mi pomůže. Bála jsem se dalších pochybných praktik, a tak jsem radši přestala řvát. „Vidíte, maminko, byly to prdíky.“ Máma mě pak chvilku konejšila a řekla, že půjdeme spinkat. Ale já nechci spinkat. Chci vidět ten svět. Jenže už vím, že když budu řvát, přijde zase pan Teploměr.

13

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 14

První láska

Další den jsem se vyspala do růžova, ale když jsem otevřela oči, uviděla jsem toho maniackého doktora Teploměra a začala jsem křičet. To byla chyba, protože následovalo to jeho „to budou prdíky, pomůže teploměr“. Okamžitě jsem ztichla, ale už bylo pozdě. A to v televizi říkali, že lékaři jsou elitou národa.

l Aby toho ponížení nebylo málo, zrovna v tu chvíli přivezli klučíka, modrookého a statného chlapáka. Cítila jsem, jak to ve mně vře, jak rudnu, a měla jsem ten pocit, co jsem nikdy neměla. Takové to bouření v těle. Láska na první pohled.

Teda z mé strany. Chápu, že on moje pocity vzhledem k situaci, do které mě navezl doktor Teploměr, nesdílel. „Tak vám ho vezem, maminko,“ řekla ženská v bílém a toho mého chlapáka podala do náruče nové ženské u nás na pokoji. „Ty moje zlatíčko,“ vzdychla ta druhá máma a čapla klučíka tak, jako by tušila, že i já na něj mám zálusk. Doktor ale asi konečně dostal rozum, protože mě zvedl do vzduchu a řekl, že prý jsem děvče jako lusk. To klučíka zaujalo a mrkl na mě.

Možná to ještě není ztracené. Koneckonců tu nemám žádnou konkurenci.

14

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 15

První

láska

l Dopoledne byla nuda, protože klučík buď spal, nebo se krmil.

Podívala jsem se na mámu, jestli má stejné obavy, že z něj vyroste líný a tlustý chlap, a pak jsem jí usnula v náruči. Když jsem se probudila, byla jsem zase ve své postýlce. Pochopila jsem, že kdykoli usnu, máma mě do ní odloží. Takže příště musím zůstat déle vzhůru. Na mě si nepřijdeš, mamko!

l Další ráno jsem byla jako rybička. Máma měla taky lepší náladu než v noci, a dokonce se mi omluvila, že na mě nechtěla být v noci zlá. Tyhle proměnlivé emoce mě baví. Mám teď k mámě blíž, cítím, jaká je a jaká asi budu já. A klučík byl už taky vzhůru. Zrovna se přebaloval. Očumovala jsem mu pindíka, ale nechápu, proč je o tom tolik řečí. Mně se teda na klučíkovi stejně nejvíc líbí ty oči.

l Odpoledne přišel táta. Naštěstí se máma dala trochu do pucu a namalovala si dokonce i řasy. Můj otec vypadal ale příšerně. Asi má taky problémy se spaním.

Když mě uviděl, hned začal brečet a pak řekl mamce, že jsem čím dál krásnější. Tak dík, taťko, ale ty vypadáš hůř. Vysvětlil to tak, že prý slavil moje narození. Tak to se opil. To on občas dělává. Pamatuju si, jak přišel na Nový rok celý zničený a mamka vařila vývar a říkala, že mu to pomůže. Maminka je hodná. Na všechny. Ale tatínek už tolik ne. Babička to vysvětluje tím, že je až moc velký fešák. Taky se u nás doma říkalo, že má i jiné mamky. Ale že máma je zlatá a obětavá ženská.

15

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 16

Ti,

kTerým se narodíš

l Táta mi přinesl dudlík. Tak to je něco. On je prostě světový.

l Jenže následující ráno byla katastrofa, protože mě vážili a mamce sdělili, že mám podváhu a že zítra domů určitě nepůjdeme. To mě zaujalo. Takže zítra se mělo jít dom. A co ten klučík? Ten půjde s námi?

S mamkou potom celé dopoledne nic nebylo. Snažila se mě furt krmit, až jsem z toho blinkala, volala babičce a taťkovi a brečela do telefonu, že už se těší domů a že je z toho porodu celá přecitlivělá a že já špatně spím a ona že se už nevyspí vůbec, protože to tady na ni tak nějak divně doléhá.

Když mě druhý den sestra opět vážila, krčila rameny, že možná zítra bychom mohly jít domů, ale jisté to není. Byla jsem z toho na rozpacích. Hrozně moc bych chtěla vidět ten svět venku a taky bych chtěla, aby mamka na tom byla lépe, ale na druhou stranou se mi nechce od toho klučíka, kterého taky nechtějí pustit, protože i on má podváhu. Teď už si mě všímá víc, každé ráno na mě mrkne a já se zatetelím blahem.

Ale třeba tam venku budeme taky spolu. Třeba bude bydlet u nás, když ho šoupli k nám na pokoj. Ale tu ženskou teda nebereme. Jenom mamka, taťka, já a ten klučík.

l Večer měla máma krizi. Volala tátovi, že ji mrzí, že za námi dneska nepřišel. Nevím, jaké argumenty měl táta, ale ona na to odpověděla, že to chápe, že mu nechce v práci dělat zle. On je šéfem jednoho oddělení v novinách. A máma před tím pracovala jako asistentka v cestovní kanceláři, babička

16

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 17

První

láska

říkala, že měla jít „vejš“, že neměla spoléhat na to, že potkala chlapíka, který jí nabulíkoval, že s ním bude šťastná.

Mě taky mrzelo, že táta nepřišel. Ale vzala jsem to statečněji než máma, která jen brečela a brečela. Nakonec přišel doktor Teploměr a oznámil jí, že má menší formu laktační psychózy, ale že se nemusí bát, jen ať se vybrečí, ale že zítra ještě domů nepůjdeme. Máma lamentovala, že to na ni tady prý všechno padá a že si dělá starosti o mě, jak to že nepřibírám a že se obě málo vyspíme a že neví, co dělá špatně.

Doktor ji chlácholil a mně mamky taky bylo líto. I když to byla mamka, kdo na tom byl takhle viditelně špatně, doktor se stejně rozhodl prohlídnout mě, svlékl mě do naha a prohmatával mi bříško. Vyšetření ukončil slovy, že jsem v pořádku a pokud něco málo přiberu, půjdeme určitě napozítří domů.

Koukla jsem na klučíka, jestli tu novinu slyšel, ale ten podřimoval a vůbec nevěděl, že se za dva dny uvidíme možná naposledy. Aby moje rána byla ještě rozjitřenější, Teploměr se otočil k mému klučíkovi a radostně jeho mámě oznámil, že oni půjdou domů už zítra. Klučík nic netušil a druhý den na mě házel očka a vesele se smál. Chtěla jsem se smát taky, ale uvnitř mě to prostě bolelo, ale nechtěla jsem své první lásce kazit radost, tak jsem se ovládla. Za pár hodin přišel jakýsi chlap a odnesl nejdřív velkou tašku a pak se vrátil pro klučíka a jeho mámu. S klučíkem jsme oba tohle opravdové drama odloučení prořvali. Máma mě do toho chtěla nakrmit, čímž mi znemožnila poslední oční kontakt s mojí životní láskou, takže jsem to vyplivla a dál jsem brečela a mamka začala brečet taky. Odpoledne se pak stavil taťka, a to mi pomohlo na klučíka zapomenout. Táta vyprávěl, jak doma uklidil a že zítra s tím počítá, a sliboval, jak bude mámě se vším pomáhat. Máma byla spokojená a já taky.

17

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 18

Život venku

Večer jsem usnula klidně a ráno, když jsem se vzbudila, mě máma chválila, že jsem spinkala dlouho a že jsem hodná holčička. Zanedlouho po tom se objevil táta a nejdřív odnesl velkou tašku a já už po zkušenosti od klučíka věděla, že za chvíli si přijde i pro mě a pro mámu a konečně uvidím ten velký svět. Z nemocnice jsme nejdřív jeli autem, to se mi líbilo, protože to tak krásně kolébalo a mamka mi celou cestu zpívala. Pak najednou máma prohlásila, že jsme doma, a já konečně viděla, jak vypadá náš byt. Poznala jsem, kudy jsme chodívaly s mamkou, protože z chodby vede malý schodek, na kterém to vždycky tak příjemně zhouplo. Slyšela jsem, jak zase něco povídají v televizi. A máma se obořila na tátu, že ji zase nevypnul, ale taťka dal mamce pusu a řekl jí, že ji moc miluje. A pak se opravil, že nás moc miluje. Táta nám upekl kuře jako překvapení. Docela to vonělo a já jsem se na to těšila jak malá holka. Jenže máma mi zase cpala akorát mléko a z kuřete jsem nedostala ani kůstku, takže jsem začala řvát a máma s tátou se začali dohadovat, kdo se mnou půjde ven. To mě zaujalo. Ven jsme s mamkou sice chodívaly často, ale já jsem z toho nic neviděla, takže to teď měla být velká premiéra. Jenže táta mě nacpal do kočárku a já stejně viděla prd, tak jsem opět spustila svůj řev, ale pak mě taťka

18

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 19

živoT

venkU

chvilku houpal a já usnula. Když jsem se probudila, ke svému překvapení jsem byla stále v kočárku, a ne v postýlce, kam mě máma vždycky odkládala, když jsem usnula. Slyšela jsem mluvit tátu a nějakého chlapa. Nevěděla jsem, co to je za chlapa, a taky jsem nechápala, proč jsme zastavili, a tak jsem se rozeřvala a taťka mě vzal do náruče a já toho chlapa uviděla: jakéhosi vousáče, co držel v ruce pivo. Vůbec se mi nelíbil, a navíc jsem měla hlad a mámu jsem nikde neviděla, tak jsem plynule řvala dál a otec prohlásil, že musíme domů a že se uvidí večer. Doma mi rozespalá máma dala najíst a táta si vzal z lednice pivo a sedl si k televizi a nadával u toho, že prý to mazalové vůbec neumí, a že on kdyby dělal v televizi, že by takhle zprávy vůbec nevypadaly, ale že on by vlastně v televizi dělat nechtěl, protože tisk je tisk. A máma mu na to řekla, že on je bezpochyby jednička, ale nemyslela to vážně, to já poznám a táta to asi poznal taky, protože řekl naštvaně, že ona tomu nerozumí. A máma řekla, že novinám ani rozumět nechce, protože by si tím zahlcovala mozek. A pak mě pohladila po vláskách a pošeptala mi, že mi závidí to, že já mám čistou startovací dráhu. „Kdybych mohla začít znova, tak bych od toho divadla neodešla,“ prohlásila máma zklamaně a já zbystřila, protože to byla novinka, a když jsem si uvědomila, že máma mohla být herečka, pocítila jsem vzrušení. Ale moje úvahy rozbil táta, který řekl, že to stejně žádné divadlo nebylo.

l Večer šel táta ven a přišla babička. Studnice moudrostí. Řekla, že by táta neměl chodit do žádné hospody, že by měl být doma, když je to pro mamku takový záhul, a já jsem se zařekla, že já budu s mámou co nejvíce, abych jí s tím záhulem

19

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 20

Ti,

kTerým se narodíš

pomohla. A mamka babičce řekla, že mu to přeje a že ho babička nechápe. A pak obě začaly vzpomínat, jaké to s taťkou bylo, když s ním mamka začala chodit, že byl prý podle maminčiných slov děsný romantik a že to v něm pořád je, akorát že se bojí, protože rodinný život prostě zaskočí každého.

A babička řekla, že rodina je jedna věc, ale že on byl buran vždycky a že to od novináře mohla čekat.

l Noc byla krušná. Nevím, proč jsem si myslela, že to bude jiné než tam, kde jsme byly, ale v podstatě se všechno opakovalo a pokaždé, když jsem se vzbudila, byla jsem strčená v postýlce, a musela jsem tedy řvát, abych mohla být u mámy. Do toho se budil táta, který nakonec odešel se slovy, že se jde vyspat na gauč. Ráno jsem ale zabrala na dlouho, a když jsem se vzbudila, světe div se, byla jsem u mámy, která mě hladila a vyprávěla, co budeme dělat. Tak to beru, takhle by to mělo být. A navíc přišel příslib, že půjdeme do parku, a tak jsem čekala, že uvidíme zase toho chlapa s pivem, ale nakonec jsme ho neviděly, protože jsem usnula hned, jak jsme vyšly, a probudila jsem se v obchodě, kam jsem se teda těšila taky, ale nic jsem z toho neměla, protože mamka mě nechala v kočárku a já si nemohla vybrat ani houbičku na nádobí.

Doma pak přišlo další drama, protože jsem poznala, co znamená mít prdíky. Ležela jsem v postýlce a začalo mě ukrutně bolet bříško a bolelo to tak, že jsem řvala jako tur.

Dostala jsem mléko, ale po něm to bylo ještě horší a nepomohlo ani kolébání, ani šišlání. Dokonce došlo i na opičky, ale od mamky to rozhodně nebylo ono. Pak jsem sice vyčerpáním usnula, ale když jsem se vzbudila, ta bolest tu byla

20

ti, kterýn.qxp_Sestava 1 17.07.20 12:28 Stránka 21

živoT

venkU

znova. A já si řekla, že tohle bude peklo na zemi a že bych možná vydržela i ten teploměr. Máma jako by mi četla myšlenky, vytáhla odněkud teploměr a mně se po jejím (značně něžnějším) zákroku konečně ulevilo. A to už byl doma i táta a oba dva okolo mě lítali a zkoušeli všechno možné a já řvala, i když mě už nic nebolelo, protože tolik pozornosti jsem snad od těch dvou ještě neměla.

l Večer mě strčili do postýlky a já jim dala chvíli oddychu.

Mysleli si, že spím, ale já nespala a slyšela jsem, jak táta mámě říká, že druhý den přijde později, protože rozjíždějí nový typ přílohy a ona utrousila, jestli prý nerozjíždí nový typ sekretářky, a on jí na to odpověděl, že takovou reakci by určitě nečekal od ženské, co chtěla jít k divadlu, ale jen od obyčejné asistentky. Měla jsem o čem přemýšlet.

21