0041701

O SU D N Ý OKAMŽIK Rebecca Thornton

Osudny okamzik.indd 3

12.01.21 12:33

Přeložila Petra Florianová

Copyright © Rebecca Thornton 2019 Translation © Petra Florianová, 2020 ISBN 978-80-249-4358-9

Osudny okamzik.indd 4

12.01.21 12:33

2. září 2014 WhatsAppová skupina: Předporodní kurz Dámy ze západního Londýna Členové: Victoria, Liza, Sarah, Miranda, Ella, Camilla Victoria: Ahoj, holky. S velkou radostí vám sdělujeme, že se včera narodil Otto Arthur Stuart-Brown. Maminka s tatínkem jsou velmi pyšní. Stihnul to ještě v září. Uff. Váží 2,9 kg. Úplně ho zbožňujeme. Dámy, oxytocin! Nic lepšího není.

Camilla: Úžasné zprávy, Victorie. Eloide se už taky narodila, včera. Obr – 3,8 kila.

Miranda: Teda, všem vám gratuluju. Já na ten svůj uzlíček ještě pořád čekám.

Sarah: Já taky.

Liza: I já.

Victoria: Dámy, budete úplně v pohodě. Jen nezapomeňte.

Dýchat, nechte přírodu čarovat. Není se čeho bát. A pamatujte: je to úžasné. Kontrakce teda ne.

Liza: Jaké to bylo? Umíráme zvědavostí.

Victoria: Dobrý, díky! Psát jednou rukou, když kojím, je trochu náročnější. Už ho zapisuju do školy!

Miranda: Proboha! Do školy? Opravdu? Myslíš, že jsem to už prošvihla? Kam jsi ho zapsala?

9

Osudny okamzik.indd 9

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton Victoria: @ Miranda – napíšu ti soukromou zprávu. Jo, už se na to chystám. Musíte to udělat hned teď, dámy, jinak vám ujede vlak.

Ella: píše zprávu…

WhatsAppová skupina: Odpadlice Členové: Liza, Sarah Liza: @ Miranda – napíšu ti soukromou zprávu – do naší nové WhatsAppové skupiny pojmenované SAMOLIBÝ MATKY. Sarah: Hahaha, jojo!

Liza: Ty jo, už jsem se lekla, že jsem to poslala do špatné skupiny.

Sarah: Jsem tak unavená, že asi umřu.

Liza: To jsi unavená už teď? Počkej, až bude ten malý prevít venku. PAK TEPRVE POZNÁŠ, CO OPRAVDU ZNAMENÁ BÝT UNAVENÁ. Jen si dělám legraci.

Sarah: Ježíši. A co wtf myslela tím s tou školou? Myslela to vážně?

Liza: Jj. Kecá o tom už od chvíle, kdy poprvé přišla na náš předporodní kurz. Ještě že jsi tam byla ty. A byla jsi normální.

Sarah: To bych asi musela prodat ledvinu, abych na to teď měla. Ne že by teď za něco stály – moje ledviny.

Liza: Tak to já taky.

Sarah: 6 táců nebo tak nějak za pololetí ve škole, o které povídala. PS: Ella vždycky začne psát zprávu a pak ji neodešle.

10

Osudny okamzik.indd 10

12.01.21 12:33

Osudný okamžik Liza: Je určitě v pořádku. Určitě bychom se dozvěděly, kdyby ne. Myslím, že se jí jen… nechce moc družit.

Sarah: *s náma* Liza: Jj Sarah: Haha Liza: Nezajdeme na kafe?

Sarah: K Melle? Za půl hodiny?

Liza: Sejdeme se tam. Beru si s sebou igelitku, na kterou si sednu.

Sarah: Písni mi, jestli se do té doby dozvíš něco o Elle, jo? Je divný, že se neozývá. Napsala jsem jí na WhatsApp a nic – ale přečetla si to.

Liza: Jj, dám ti vědět. I když by ti nejspíš napsala dřív než mně.

Je pro mě tak trochu záhada.

Sarah: To teda je. Myslíš, že jsme ji třeba něčím urazily? Ale je na Facebooku. Právě jsem viděla její a Christianovy fotky z dnešního rána!

Liza: Divný. Pak to musí být námi. Něco, co někdo řekl nebo udělal. Jak jsem řekla, Ella Bradbyová je naprostá záhada.

Sarah: Hmmm. To teda je. OK, uvidíme se za půl hodiny, jj? X Liza: Jj X

11

Osudny okamzik.indd 11

12.01.21 12:33

West London Gazette Online, 21. ČERVENCE 2019 Autor: J. Roperová Nově rekonstruované fitness centrum The Vale Club bylo právě otevřené pro zámožné obyvatele západního Londýna. Klub je situován na hranici mezi Actonem a Chiswickem, oplývá bazénem olympijských rozměrů, jsou tam i jesle, herní zóna pro malé děti, šest tenisových kurtů a venkovní hřiště.

Kirsty Macdonaldová, ředitelka prodeje, oznámila, že klub má již dva tisíce přihlášených členů a i čekací listina je zcela zaplněná. „Našimi klienty jsou převážně rodiny a mladí pracující, doufáme, že každému z okolí poskytneme fantastické služby, díky kterým se budou udržovat v dobré formě a ve zdraví, a zároveň jim poskytneme prostor pro socializaci.“ Také rezidenti jsou nadšení, že mají takovýto klub, co by kamenem dohodil.

Cordelia Banksová, právnička a devětatřicetiletá trojnásobná matka, se nechala slyšet, že „klub se jistě stane místem setkávání, které v oblasti chybí. Bude to místo, kde se můžete udržovat ve formě, bavit a zároveň být v bezpečném prostředí“.

A Finlay Brown, sedmadvacetiletý marketingový odborník, říká, že The Vale Club pomůže obyvatelům západního Londýna zůstat aktivní, a těší se, že zde bude potkávat „stejně naladěné zdravé lidi“.

Další informace najdete na webových stránkách The Vale Clubu, kde si můžete zarezervovat hodiny nebo soukromou prohlídku.

15

Osudny okamzik.indd 15

12.01.21 12:33

SARAH

„Sarah,“ zašeptá Liza. „Rychle. To snad ne… Podívej, kdo tu je. Vlevo z mého pohledu.“ Hlavou pokyne směrem k herní zóně pro malé děti, které se tam s vervou skoro jako kamikadze vrhají na plastové nafukovací hrací prvky. „Georgina Bardová?“ odpoví Sarah. „Jo, ta je tu pořád.

I s tím svým perfektním pozadím.“ „Ne. Tu nemyslím. Ne, ještě jednou se podívej. Za těmi blondýnami. Rychle, už jde. Do pytle.“ Je to sice nezvyklé, ale Sarah zrovna nemá náladu na drby.

Dnešek je jeden z těch dní, kdy nic nejde tak, jak by mělo, jako by na sobě měla příliš upnuté kalhoty, které ale nemají knoflík, který by si mohla rozepnout a ulevit si.

Ráno si v posteli vygooglovala své symptomy. Náladovost, únava, silná menstruace. Její diagnóza zněla: perimenopauza.

Při vzpomínce na to, co si přečetla dále, se oklepe. Perimenopauza může trvat deset let, během této doby se snižuje plodnost. Deset let! Je to tak nespravedlivé. Vždyť jí je jen třicet devět.

Stejně ani na ženu, o které Liza asi mluví, nevidí. Všechny tady vypadají úplně stejně. Legíny s obrovskými nápisy a nahoře topy od Olivie Cunninghamové, z její nové kolekce Motherhood Mania. Jasně barevná trika s nápisy – Mother’s Little Helper! – a pod nimi kárované legíny. Když si uvědomí, že nevidí Caspera a jeho blonďatou kštici, jak se pohybuje nahoru 16

Osudny okamzik.indd 16

12.01.21 12:33

Osudný okamžik

a dolů z jednoho patra prolézačky do druhého, vyskočí, a až pak si vzpomene, že je v bezpečí na hodině tenisu pro budoucí šampiony. „Už ji vidíš?“ řekne Liza. „Teď je dobře vidět.“ „Ne.“ Sarah si říká, proč na ni Liza tak soustředěně upírá pohled a napjatě očekává její reakci. Asi nějaká celebrita, říká si.

Nesnesitelné, jestli to tak opravdu je. Ale jediné, na co dokáže myslet, je: proč se všichni pořád tak smějí? Do konce podzimních prázdnin zbývají tři dny a ona už toho má tak akorát dost. A i tak tu jsou – všechny ty další ženy (a kde dneska jsou všichni zatracení muži?) a pobíhají kolem. Dlouhé štíhlé nohy, na nohou dokonalé tenisky a nadšeně si povídají. Proč nejsou unavené? Je jí jasné, že nejspíš jen žárlí – ale stejně jsou divné.

Ale i tak si sem tam pomyslí, že je to možná ona, kdo je divný, že jsou naprosto normální. Odrolí si flek z legín. Nejspíš ovesné vločky, které měl Casper k snídani, hádá.

Jak se pokouší zjistit, kdo je předmětem Liziny pozornosti, bedlivě si prohlédne všechny další ženy. Vyruší ji Thomasina Hulmeová, která se k ní předevčírem na hodině zumby chovala velmi chladně. „Pojď, Allegro,“ ozve se velmi pronikavě Thomasina. „Pojď.

Zvládneš seskočit sama, bez maminčiny pomoci. Hop.“ Sarah si přeje, aby Thomasina zmlkla a přestala si myslet, že tím své dcerce dodává sebevědomí. Allegra seskočí na červenou měkkou žíněnku. Thomasina vítězoslavně vykřikne: „Teda!“ a podívá se kolem sebe, jestli se nenajde někdo, s kým by se podělila o radost z kroku do neznáma, který její dcera právě učinila. K naprosté spokojenosti Sarah se nezdá, že by to někdo sledoval. „Lizo, nevidím nikoho nového. Prostě mi řekni, koho myslíš.“ Snaží se zakrýt netrpělivost ve svém hlase. Obě byly od té doby, co klub otevřeli, na hlídce. Když se to tak vezme, The Vale Club je právě to místo, kam nyní chodí všichni rodiče se svými ratolestmi; s Lizou už všechny členy pořádně prozkoumaly 17

Osudny okamzik.indd 17

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

a prolustrovaly (největším objevem byla zatím hvězdička z televizní taneční soutěže Strictly Come Dancing, která zde trénovala) a od té doby už zjevně uzavřeli i čekací listinu.

Je jí naprosto jasné, proč je o tohle místo takový zájem. Je tu herní zóna, tělocvična. Jsou tu dokonce i jesle a nabízejí lekce pro děti, box, tai-chi a tak dále, takže dětičky můžou vrážet ty své malé pěstičky do boxovacích pytlů místo do maminek a tatínků.

Když se zrovna chystá obrátit pohled zpět na Lizu a říct jí, že nikoho nevidí, všimne si jí. Stojí v rohu za hrací zónou a zvedá velkou tašku, ze které vyčnívají dvě tenisové rakety. V pravé ruce má napůl vypitou lahev vody a ve druhé iPhone. Sarah vidí, že na zadní straně si na obal nechala dát fotku. Zalapá po dechu. Liza má pravdu. A sakra, opravdu.

Ella Bradbyová.

Ze všech možných lidí. Tady. Sarah ani neví, proč ji to vlastně tak překvapilo. Měla to očekávat. Musela se právě přihlásit.

To je přesně Elle vlastní. Vplout s grácií až po všech ostatních. Ujistit se, že je v klubu všechno tip ťop. V tomto smyslu není Ella vůdkyně smečky. Spíš si vždycky počká. Vyčkává, jestli je všechno opravdu dost dobré. Sarah se v myšlenkách odebere o pět let nazpět k jejich předporodnímu kurzu. To, jak Ella čekala, až jí někdo napíše zprávu, než se rozhodla, jestli vůbec dorazí na společný oběd, který si domluvily na konci kurzu. Dejte mi vědět, jaké mají jídlo, než se rozhodnu tam tu dálku jet. A samozřejmě tohle téma zabralo většinu oběda, jak se každá bála, aby ji náhodou někdo nezahlédl, kdyby to nebylo dost dobré pro Ellu Bradbyovou. „Bože, je to ona!“ řekne Sarah. „Myslela jsem si, že čekačka je příšerně dlouhá.“ „Vidíš? Říkala jsem ti, že je tohle místo dobré. Tajemná Ella.

Zpátky v našich životech.“ Sarah nechce poskytnout Lize uspokojení z toho, že by zareagovala se stejným nadšením, jaké od ní očekává.

18

Osudny okamzik.indd 18

12.01.21 12:33

Osudný okamžik

„No, moc se za ty roky nezměnila, co? Ještě pořád nevíme, kam se poděla.“ „To nevíme. Zavři pusu, než ti tam vlítne moucha,“ zasměje se Liza. „Teď je jedna z nás. Nic s tím neudělá. Ha. A teď se na mě vykašleš?“ „Ne, to určitě ne,“ odpoví Sarah nepozorně. „Půjdeme si s ní promluvit?“ „Klidně jdi. Ráda se na to podívám. Ale nechceme se vracet do minulosti, ne? Teď už je to všechno pryč.“ Sarah si není zcela jistá, o jaké minulosti Liza mluví, ale přejde to a radši myslí na Ellu Bradbyovou. Fascinovala ji celých těch pár týdnů, které společně chodily na předporodní kurz, a i potom. Vzpomene si na tu vteřinu, kdy poprvé na Elle spočinula pohledem. Jak se každý muž i žena v místnosti – včetně jejího manžela – koukal na ty nekonečně dlouhé nohy a na její sebejistý úsměv. Sarah cítila, jak ji zvláštně lákalo, aby vypadala stejně jako ona a byla jako ona, ale zároveň se toho i bála.

A také skutečnost, že Ella zapomněla její jméno – ne jednou, ale dvakrát – posloužila jen k tomu, že ji to k ní přitahovalo ještě silněji.

A potom si ji obsesivně vyhledávala na internetu a s naprostým úžasem zjistila, že v minulosti Ella chodila s Rufusem Northem, hercem, který se usadil v západním Londýně a chodil na St. Paul’s. Sarah řekla Lize, že jí bylo od začátku jasné, že Ellu odněkud zná. A tady to je! Nakonec se její neúnavné sledovaní drbů na webu Mail Online vyplatilo. Měla ve všem naprostou pravdu.

Po celých osm týdnů, kdy byla Ella součástí WhatsAppové skupiny Předporodní kurz západní Londýn, byla Sarah stejně zvědavá. Ale Ella se nakonec ze skupiny tiše odhlásila. Žádná z členek skupiny o tom s ostatními nemluvila, ani slovo. Na to byly příliš hrdé. Své rozhořčení klidnily tím, že se rychle přesunuly k jiným tématům. Opruzeniny. O čem se nemluví, barva výkalů novorozence. (Často doplněné o fotografii.

19

Osudny okamzik.indd 19

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

Předem se omlouvám. Příliš mnoho detailů, vím, ale naprosto vyšiluju! Proč to má barvu hořčice?)

Ale teď je Ellin syn Felix ve stejném ročníku ve škole jako syn Sarah, přestože samozřejmě v jiné třídě. A i když se pečlivě koukala kolem sebe, ani jednou Ellu u školy nezahlédla.

Vzpomíná si, jak v recepci před začátkem pololetí dychtivě procházela seznam zapsaných do West London Primary Academy School. To, jak jí srdce poskočilo, když zahlédla jméno Bradby, Felix. Bylo jí to hned jasné. Okamžitě napsala zprávu Lize a vzedmula se v ní pýcha, že patří do té správné skupiny lidí, protože se jí také podařilo dostat Caspera na místní základku – přestože bydlí přesně tři čtvrtě kilometru od školy. I tak to bylo do poslední chvíle velmi nejisté. Byla vděčná za to, že s Tomem nemuseli sáhnout na celoživotní úspory, aby si mohli dovolit zaplatit školné na jedno jediné pololetí na soukromé škole The Little Falcons. Tomovi se ulevilo, když se s ním o tyto novinky podělila, a protože dítě Elly Bradbyové taky poslali na místní základku, Sarah už nikdy víc nepocítila, že by měla svou volbu dále ospravedlňovat své matce – která se neustále vyptává, jestli si Tom v práci vede dobře. A pak obvykle následuje přednáška o tom, jak se se Sařiným otcem oba téměř sedřeli, jen aby mohli Sarah poslat na soukromou školu. Držela se této nově získané informace o Elle a Felixovi, jako by to byla příjemně ohřátá lahev na zahřátí.

A teď je Ella i tady, ve fitku. Jen pár metrů od ní. Cítí, jak se v ní znovu probouzí její dřívější nákaza virem Ella.

Nejde o to, že by Sarah ještě stále chtěla být Ellou Bradbyovou, jako si to přála, když ji poprvé zahlédla na předporodním kurzu. Ne tak, jak si šestnáctiletá Malá slečna průměrná Sarah Biddlecombeová na své soukromé škole v západním Londýně přála obout třpytivé tenisky na vysoké podrážce a stát se Cassie Foxovou – Malou slečnou oblíbenou.

20

Osudny okamzik.indd 20

12.01.21 12:33

Osudný okamžik

Ne. Tak ne. Nebo si to aspoň sama namlouvá. Teď už má dostatek zkušeností, aby moc dobře věděla, že ženy jako Ella mají život taky dost složitý, ať už jde o jejich skvělou vizáž nebo o jejich úžasnou práci. Tlak, pod kterým neustále jsou. Ne, je to něco zcela jiného. Chce jí být jen nablízku a nasávat její klidnou a úžasnou podstatu. Její energii, která vyzařuje: Ve skutečnosti je mi úplně jedno, jestli mě máte rádi, nebo ne, díky čemuž Sarah Ellu ještě více obdivuje.

Sakra, pomyslí si a rychle si uhladí triko na břiše. Sakra, sakra a ještě jednou sakra. Stal se její život opravdu až tak politováníhodným, že je celá hotová z toho, že by měla mluvit s další matkou dětí ze školy? „Hm, dobře, už je zase pryč,“ řekne Liza. „Dělala, že nás nevidí. Zase. Připomeň mi, proč tu sedíme?“ Pokyne hlavou směrem k herní zóně. „Abychom měly ta nejlepší místa, až se děti vrátí, aby se ještě mohly v klidu koukat na telku a aby mohly být vevnitř v teple.“ Sarah se otočí k rozsvícené televizní obrazovce a zahlédne, jak se Mr. Tiny Tots se svým divným puntíkatým motýlkem chechtá a řehtá, jako by si právě šlehnul ohromnou dávku těch nejlepších drog. „Dáš si kafe?“ „Mohla bys kouknout na Jacka, až tam půjdeš? Ven? Na hřiště.“ „Určitě,“ řekne jí Sarah. „Neboj.“ „Díky.“ Liza zvedne Theu z kočárku. „Je tamhle.“ Ukáže skrz okno směrem na pískoviště. „Tahle malá potvůrka jen potřebuje rychle nakrmit.“ „Jasně. A koláč?“ Sarah skoro zakopne o až agresivně vyhlížející haldu tašek, hraček a kabátů, kterou vytvořily, aby si zabraly místa. „Ne. Díky. Musím začít trénovat silnou vůli. Aby zmizely tyhle poporodní kila.“ Liza si vyhrne tričko a rozepne kojící podprsenku. „Ale promiň – ptala ses mě na kafe. Ano, prosím. Samozřejmě bych ho neměla. Nechci tuhle malinkou nadopovat 21

Osudny okamzik.indd 21

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

kofeinem.“ Lehce se nad tím starým známým vtipem, který si řekly na předporodním kurzu, pousměje. „Ale – což. Víš co.

Jsem unavená.“ „Poslyš, Lizo, Gav se k tobě vrátí. Slibuju. Je, je…“ „Idiot?“ „To jsi řekla ty, ne já. Vídáš ho někdy? Jasně, vím, že ještě pořád žijete pod jednou střechou, ale…“ „Jo. Neustále mi stojí za zády buď kvůli tomuhle, nebo zas tamtomu. Je to divné. To on chtěl odejít. Chtěl se odstěhovat do jiné části domu. Ale i tak si myslí, že se může plést do částí mého života, do kterých nechci, aby se pletl.“ „No, dobře víš, co si o tom myslím. Thee jsou jen dva měsíce. Myslím tím, že když si vzpomenu na to, jak to bylo těžké, když byl Casper v tom věku – a ty máš teď děti dvě.“ Z výrazu Lizy čiší tak trochu provinilost. Sarah by nejradši se svou kamarádkou zatřásla a zakřičela na ni: Není to tvoje chyba, že si chtěl dát pauzu. Ale místo toho se ovládne. „Černou, jeden cukr, že ano?“ Ani nepočká, až Liza odpoví. „Půjdu a donesu nám pití a taky zkontroluju Jacka,“ řekne.

Po pravdě chce na chvíli zmizet z ostrého světla a všeho toho křiku. Bzučí jí z toho v hlavě. Včera večer vypila trochu víc Shirazu a není jí dobře. Ne zas tak špatně, aby si dovolila se plně ponořit do své kocoviny a aby snědla tolik cukru, jako snad sama váží, ale i tak je jí dost špatně.

Pozoruje, jak Liza přimhouří oči, když sleduje, co se děje na vedlejším venkovním kriketovém hřišti – na obrovském klidném zeleném prostranství západního Londýna. Její kamarádka dneska vypadá ještě unaveněji než minulý týden, pod pravým okem má dokonce rozmazanou oční linku. Ostrá halogenová světla jsou až nespravedlivě přísná k její pokožce. Sarah vidí i několik nových vrásek. Nebo tam byly vždycky a ona si tak zvykla na Lizy obličej, že si jich nevšimla.

Zamyslí se nad tím, jak sama vypadá. Myší vlasy. Pihy.

Ještě pořád vypadá celkem mladě, domnívá se. Až na vrásky 22

Osudny okamzik.indd 22

12.01.21 12:33

Osudný okamžik

pod očima. Ze smíchu, to jí jednou řekl Tom. Nebuď zlý, odpověděla mu na to. Možná si nakonec na ten botox zajde.

Ostatní matky, se kterými se baví, v tom jedou všechny. Botoxové večírky. Na jednu stranu se cítí dotčeně, že ji ještě na žádný nepozvaly, na druhou je nadšená. Liza je ještě pořád pěkná, pomyslí si Sarah, i přes to, že je tak ztrhaná. Sleduje, jak se kamarádka tváří, když konejší Theu. „Jen vydrž, ano?“ zamumlá na svou dvouměsíční dceru.

Pěkná, ale nezajímavá, řekl jednou Tom. A právě proto ji máš ráda, smál se. Nepředstavuje pro tebe žádnou hrozbu. Jsi tak čitelná, Sarah Biddlecombeová.

Ne! Naštvala se. To není pravda. Mám ji ráda, protože mě nikdy nesoudí. A rychle k tomu taky dodala, že Liza je zábavná a milá. „Doufám, že Jack je ještě pořád tady.“ Liza natahuje krk, aby lépe viděla ven. „Nikde jinde ho nevidím. Nejspíš si kope v písku pod pirátskou lodí. Je to hodný kluk, ještě že tak. Díky, že se na něj podíváš, Sa.“ „Určitě je v pořádku. Za vteřinku jsem zpátky.“ Sarah odejde od nepříjemných zvuků a hluku herní zóny do tišší kavárny.

S úlevou. Už jen tři dny podzimních prázdnin. To zvládne. Ale pak se zamyslí, co bude potom. Teď fňuká, ale co až to skončí?

Dny se budou zdát tak prázdné. Jaká nuda to bude s tím novým klientem, kterého jí Liza dohodila. Je za to neskutečně vděčná, ale vůbec ji nezajímá oceňování a prodávání domů starých lidí.

Nebo bytů na důchod, jak se jim teď nově říká.

Projde k baru, kde prodávají kávu, a utěší se myšlenkou na čtyřicet minut požehnaného klidu a míru, než bude muset vyzvednout Caspera z tenisu. Moment předtím, než se do fronty nahrne další nával zákazníků, se dostane k pultu s jídlem, kde spočine pohledem na ovocném koláči a ořechovém dortu. Rozhodne se pro ten druhý. Neměla by nejdřív zkontrolovat Jacka? Ne, pomyslí si. Nejdřív to všechno vyřídí a za Jackem půjde pak. Když teď odejde, bude pak ve frontě čekat 23

Osudny okamzik.indd 23

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

příšerně dlouho. Je mu už skoro šest. Je to dobře vychovaný kluk. A z fitka vlastně odejít ani nemůže. Aspoň ohledně jedné věci se dneska dokázala jasně rozhodnout. Skloní pohled k telefonu, a zatímco se pomalu posunuje ve frontě, rychle pošle Lize zprávu.

24

Osudny okamzik.indd 24

12.01.21 12:33

LIZA

Cinkne mi zpráva. Jsem si jistá, že je to Sarah. Dělá to, když zapomene číslo našeho stolu, když jde objednat kávu. Obvykle by mi bylo předem jasné, že zapomene, ale ne dneska, když byly obě děti celou noc vzhůru. A Gav tam samozřejmě byl taky, u každého otočení. Nejdřív vždycky slyším jeho kroky, jak běží nahoru z pokoje pro hosty, zadýchaný z náhlého probuzení. „Je všechno v pořádku?“ dotazoval se a pozoroval, jak si rozepínám kabátek od pyžama. „Všechno je v pořádku. Proč?“ „Jen tě kontroluju. Že děláš, co máš.“ Co máš zdůraznil takovým způsobem, až jsem získala pocit, že dělám vše, jen ne to, co mám. Včera v noci nade mnou stál a ujišťoval se, že malou správně krmím, až jsem ho nakonec musela požádat, aby odešel. „Odejdu, až skončíš.“ Sednul si na kraj postele, co nejdále to šlo, aby nespadl. Jako by ho pobyt v mé blízkosti mohl otrávit.

Po celou dobu kojení vydával přehnané zvuky, jako když zívá nebo vzdychá.

Pokusím se na Gava zapomenout. Položím si mobil na Thein bok, zatímco ji krmím. Sarah by mi nakázala ho dát ihned pryč.

Rakovina z ozáření. Samozřejmě má pravdu, ale nechám ho tam a přesunu si Theu do pohodlnější pozice. Teď se musím naučit být samostatná. Kouknu na obrazovku.

Stojím ve frontě. J jsem ještě nezkontrolovala.

25

Osudny okamzik.indd 25

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

Jednou rukou jí odepíšu.

V klidu. Právě jsem zahlédla jeho hlavu, jak vykoukla z pískoviště, pak ho ale prosím zkontroluj. Jen pro jistotu, že jsem viděla správné dítě.

Zamyslím se nad Sarah – nad tím, jak divně se v poslední době chová. Není ve své kůži. Je odtažitá. Jako by byl její pohled naprosto prázdný. Je to přesně ten pohled, který má, když si spolu dáme víno – pohled mrtvých očí, kdy vím, že je úplně mimo. Musím zjistit, jestli je v pořádku, obzvlášť po tom, čím si loni prošla. Je mi jasné, že to pro ni musí být těžké, když mě vidí s novorozencem, ale v tuhle chvíli jsem prostě příliš unavená.

Dneska mi taky tak nějak odsekává. Chci s ní mluvit o e-mailu, který jsem dostala od toho pracovního kontaktu, který jsem jí dohodila, ale rozhodnu se počkat. Znám tyhle její nálady. Ničím je nejde spravit. Až na dnešek – znovuobjevení Elly Bradbyové to zvládlo. Říkám si, jak dlouho bude tohle trvat. Vzpomenu si na Arii Delamerovou, jejíž dcera Emmeline byla s Casperem ve školce. Sarah věčně vyhledávala Arii u školní brány, přestože já jsem byla její „stálá“ kamarádka, v tu chvíli upozaděná. Okouzlení Arií se ale rychle rozplynulo ve chvíli, kdy Caspera nepozvali na oslavu Emmeliných čtvrtých narozenin.

Kouknu se zase ven z okna a zamyslím se nad tím, jak jsem já naposledy před těmi všemi lety viděla Ellu chvilku předtím, než od nás od všech zdrhla. To, jak při mně tu mrazivou zimní noc stála, prsty mi tiskla paže. Sarah o tom samozřejmě vůbec nic neví – nikdo o tom neví. Přestanu na to myslet. Musím se od toho oprostit. Je na čase jít dál.

Kouknu se ven na nebe, abych se rozptýlila. Dneska je venku šedo. Zdá se to být v protikladu k zářivým barvám a všemu tomu hluku uvnitř – se všemi rodiči, kteří odkládají děti do jeslí, aby mohli utíkat na své hodiny do fitka. Thea se zavrtí.

26

Osudny okamzik.indd 26

12.01.21 12:33

Osudný okamžik

Přesunu si ji na druhou stranu, celkem potěšeně ji zvedám k prsu. Až pak se na ni podívám a uvědomím si, že v blízkosti mé bradavky není. „Bože,“ zamumlám si pro sebe. Jestli se Gav chce opravdu rozvést, neodvažuju se ani pomyslet na to, jak bych kdy našla někoho, komu by nevadilo, když by viděl moje prsa. Rozhlédnu se kolem sebe. Každý vypadá, že má všechno tak pod kontrolou. Tak – upraveně. A potom si sama sobě domluvím. Ale jdi, Lizo, řeknu si. Máš na víc. Přestaň se litovat.

Vzchop se. Děti tě potřebují. Ale i přes tuhle samomotivační řeč je dnešek nějak pokažený. Je to jen takový pocit. Neklid. Napruženost někde úplně dole v žaludku. A není to ani tím, jak se ke mně Gav v poslední době chová.

Znovu se podívám z okna, ale zrak mi zabloudí na druhý konec místnosti. A pak zahlédnu její záblesk mezi všemi těmi barvami. Ve svém jednobarevném outfitu vyčuhuje. Tak elegantní a perfektní. Uklidí si tenisovou raketu zpět do tašky a lehce se vyšvihne nahoru. Jako by její končetiny vůbec nic nevážily. Vsadím se, že ona nemá ze svých prsou vůbec žádný mindrák. Vytáhnu si podprsenku a ve stejnou chvíli se ji pokusím i zapnout.

Když si na tenhle moment vzpomenu, uvědomím si, že mi to konečně dochází. V tuhle chvíli se moje myšlenky roztáčí naplno. Pak sama o sobě začnu opravdu pochybovat. Ne že by mi v tom Gav už dost nepomohl.

Bylo to v tenhle moment, něco málo před deseti minutami, kdy se všechno změnilo a zlomilo.

V ten moment Ella Bradbyová nakráčela zpět do našich životů.

27

Osudny okamzik.indd 27

12.01.21 12:33

Poznámky k úvodníku West London Gazette, září 2019 Přepis rozhovoru J. Roperové: Aaron Daniels, manažer jeslí, The Vale Club Já vím, já vím. Tohle má být pochvalný článek o fitku, že ano?

Chystáte se mi říct, jak skvělé jsou ty nové jesle. Šéf mi to už schválil. Jak nadšení jsou tatínkové a maminky ze západního Londýna, že je tu nové zařízení, kde můžou odložit děti, aby si mohli zajít na hodinu pilates anebo někam jinam. Jak moc to celou oblast proměnilo. Bla bla bla. Ale to je v pořádku – OK – ale mimo záznam vám povím, že se tu nechystám zůstat dlouho. Už toho mám opravdu dost. Obzvlášť od té doby, co jsem se sem přestěhoval.

Pro někoho to je dobré, to ano. Nejen jesle. Celá tato záležitost s „fitkem“. Pár lidí nám už dokonce tvrdilo, že ceny nemovitostí tady v okolí vylítly nahoru. Jako by to bylo třeba.

Už když tady postavili tu školu – West London Primary Academy – vyšponovalo to ceny domů do nesmyslných výšek pro všechny další. Škola pro znevýhodněné děti, ale jděte. Měli byste vidět rodiny, jejichž děti tam teď chodí, vždycky na ně řvou od brány a motory svých suvéček nechají celou tu dobu běžet. Takže pro tuhle sortu lidí je tohle všechno samozřejmě bonus.

Mimochodem, nechci, aby to znělo, že nejsem za tuhle práci vděčný. Naučil jsem se tady mnohem lépe ovládat. Obzvlášť když se vyskytne nějaká stížnost maminek nebo tatínků, že svou práci neděláme dost dobře. (Nevěděl jsem, že máme taky za úkol být soukromým učitelem, kuchařem a kdo ví čím ještě v jednom.)

28

Osudny okamzik.indd 28

12.01.21 12:33

Osudný okamžik

Pak se chovají jak šílenci. Do té doby, než se stane něco, co se jim nelíbí, se chovají korektně a slušně. Pak se ale ukáže jejich pravé já, hned po mně jdou. „Jak to myslíte, že nemáte pro děti pití a svačinu? To je nepřípustné. Neplatím takové peníze za nic, abyste věděli.“ Asi chápete, co myslím.

Ale i tak je jasné, že nejsou zlí. Někteří teda ano. Nevěřili byste vlastním uším, kdybych vám tady vyprávěl některé věci, které jsem viděl. Pochopte to asi tak, že nechápu, jak je možné, že některým z nich neprasknou srdce, když jsou na běžeckých pásech po víkendu, kdy přebrali. A výrazem přebrali asi víte, co myslím. (V tuhle chvíli dotazovaný naznačí, že něco šňupe ze stolu – pozn. red.)

Vždycky je slyším, jak si povídají ve frontě. „Jak ti bylo v sobotu, Minnie?“ A letmo se dotknou nosu, usmějí se na sebe, celé to dýchá konspirací. „Uf, bóže,“ odpoví. „Děti byly vzhůru už v šest ráno. Z předešlého večera jsem se ještě nevyspala.“ Potom na sebe udělají grimasu s doširoka otevřenýma očima a vyplazeným jazykem, jako by se chtěli nejradši zabít. Před očima vlastních dětí!!! Ale to teď nebudu rozebírat, když jsem jim ještě pořád nedal výpověď.

Mimochodem, jak jsem říkal, někteří z nich jsou příjemní.

Slušní, ale odtažití. Ale všichni jsou, jak bych to jen řekl… „dychtiví“ odevzdat děti. Rozumím tomu, že si chtějí odpočinout. To chceme všichni a sám mám dvě děti, takže to znám.

Ale způsob, jakým to dělají, je opravdu poněkud zběsilý. Strkají a šťouchají se, aby se dostali na začátek fronty. Jako by byli zase v pubertě a chtěli vidět svou oblíbenou kapelu hrát naživo na koncertě. Museli jsme nainstalovat opravdový systém se zábranami, abychom je udrželi v řadě.

A nebudu si moc vymýšlet, když řeknu, že ti rodiče utíkají – stěží naškrábou své jméno do zápisové listiny a hned zmizí na své hodiny do fitka. Potom, když se pro ně vrátí, je to jen: „Ty moje malinká Freyo,“ nebo „Isabellko, ty jsi mi tak chyběla. Chyběli ti maminka a tatínek?“ 29

Osudny okamzik.indd 29

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

Podívejte, jak jsem už řekl, taky mám děti, takže vím, jaké to je. A je lepší, že utíkají na hodinu do fitka než do hospody.

Přestože mi připadá, že tam utíkají taky.

Ale tím nemyslím, že by mi vadilo to, že členové mají místo, kde si můžou užívat. Je úžasné, že postavili něco, kde se zaměřují jak na zdraví dospělých, tak dětí. Vím, že většina těch rodičů tvrdě pracuje. A kdybych i já vyrostl někde jako tady, určitě bych byl nadšený, že můžu být součástí toho všeho.

Ale myslím, že se pokouším tím vším říct, že někteří rodiče, kteří odloží své děti v jeslích, to vidí jako svoje právo tam být, spíš než výsadu.

A víte, jak to vím?

Už je to pár týdnů, co klub otevřel svoje brány, a někteří členové sem začali chodit hned na začátku. Každý den tady odkládají svoje ratolesti. Ve stejnou dobu, na stejném místě. A uvědomil jsem si to až včera, že asi jen půlka z nich se obtěžovala naučit moje jméno. Neočekával bych, že budou znát jménem veškerý personál. To jistě ne. Ale těch, kteří se jim starají o děti? Ano. Očekávám, že se naučí jejich jména.

Většina z nich se na mě ale jen tak nezřetelně usměje. Nemůžeme být přece naprosto neviditelní. Nebo snad ano?

Koneckonců se jim staráme o jejich malé andílky. To my je bráníme před tím, aby se jim něco stalo. Po celou dobu, kdy jsou s námi, musíme zajistit, aby se jim nedostalo do cesty nic, co by jim mohlo nějak ublížit. Protože, samozřejmě, když jde o jejich děti, číhá na ně nebezpečí úplně všude – že ano?

30

Osudny okamzik.indd 30

12.01.21 12:33

SARAH

„Číslo stolu?“ zeptá se barista, když se Sarah konečně dostane na řadu. Stejně jako je Camilla na WhatsAppu, tak i ona byla myšlenkami někde úplně jinde. Zdá se, že se nedokáže na nic soustředit, a přemýšlí o tom, jestli je pravda, že cukr ovlivňuje plodnost, na svou perimenopauzu, a jestli právě to není původcem všech jejích problémů s otěhotněním.

Potom v myšlenkách zabrousí k tomu, aby si připomněla, že si musí zajít nechat zkontrolovat jednu divně vypadající pihu (nesmí zapomenout s sebou k doktorovi vzít iPad, aby se s ním Casper zabavil), a potom začne přemýšlet o tom, jestli vlastně nezapomněla zapsat Caspera na hodinu tenisu.

Jestli má večer podruhé naplnit pračku, než se začne koukat na Na mušce, nebo jestli bude příliš unavená a usne dřív, než pračka dopere. „Do pytle. Pardon. Já jen…“ Mávne rukou nad hlavou. „Promiňte, zapomněla jsem. Jsme hned vedle herní zóny. Víte, ten stůl u okna. Ten, u kterého chce každý sedět.“ Zasměje se, ale číšník na ni koukne, jako by ji chtěl politovat. „Děláme to stejně jako Němci, když si na pláži rezervují lehátka ručníky.“ Zakucká se svým špatným vtipem. „Ale nic. Zapomeňte na to.“ „Ten, ze kterého je vidět na kriketové hřiště?“ pomalu se jí zeptá, jako by měla potíže se sluchem. „To je stůl osmdesát sedm.“ Klepe prstem do pokladny, dokud necinkne. Sakra.

Myšlenkami už je zase jinde.

31

Osudny okamzik.indd 31

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

Co když jí nebude fungovat karta? Zaplatili jí za poslední projekt, na kterém pracovala? Nevzpomíná si a už týdny nezkontrolovala stav účtu. Udělá se jí horko a orosí se a ještě k tomu se za ní začne tvořit fronta. Koneckonců členství je tu dost drahé. Ale je to životně důležité, obhajovala to před Tomem, když otevřeli. Fitko. Jen se zamysli na tím, co nám to přinese. Dokonce vystrčila břicho, jak jen to šlo, aby jasně viděl, že o tom, že se zapíšou, se nelze dohadovat. „Tady je účtenka, paní.“ Uf. „Díky.“ Rychle si vezme od číšníka útržek a vydá se k posuvnému oknu. Vzpomene si, že bude mít brzo narozeniny. Tom navrhnul, že by si mohli vyjet sami na víkend do chaty ve Skotsku. Aspoň něco, na co se může těšit. Ale to jí taky nějak nejde. „Musíme to oslavit. Jen s nejbližším okolím,“ řekl, než ráno odešel do práce, když do sebe zrovna ládoval plné lžíce předraženého müsli bez přidaného cukru. Ví, že to nedává smysl, ale jen myšlenka na výlet ji neuvěřitelně stresuje. Celý ten proces balení, zařizování hlídání, připravování jídla. Falešné nadšení, když by se stejně každý nejradši jen tak poflakoval celý den v posteli. A potom pozvánky, program. Nemůže omezit seznam jen na nejbližší okolí! Co když se o tom dozví Saskia? Nebo Matylda nebo Miranda? Cítily by se tak ublížené a ona sama to vlastně nechce nijak zvlášť tajit. Vyžadovalo by to příliš úsilí, obzvlášť teď, když každý, kdo jen projde kolem vchodu do školy, je hned v nějaké WhatsAppové skupině. A pak ještě její matka, která ji neustále otravuje s tím, že ten úžasný životní milník – čtyřicítku – musí nutně oslavit.

Zalije ji obrovská tíha viny. Podívej se, čím si právě prochází Liza s Gavem. A co potom všechny ty příšerné věci, které se dějí po celém světě. Syrské děti, které nedávno viděla ve zprávách.

Myšlenka na ně je nesnesitelná. A ona má Toma a Caspera.

Pěkný třípokojový dům v žádané lokalitě, která jen kvete, a dokonce má i samostatný jednopokojový byt v přízemí, který se s Tomem chystají rekonstruovat.

32

Osudny okamzik.indd 32

12.01.21 12:33

Osudný okamžik

„Něco, do čeho se budeš moct zakousnout,“ řekl Tom. „Nebuď tak povýšený,“ odpověděla mu. Ještě stále ji rozčiluje, když si na to vzpomene. Společně s dalšími náhodnými poznámkami, které si od Toma vyslechla, od té doby, co se narodil Casper, jí to pořád vrtá v hlavě. O práci, penězích a tak dále. Jako by toho neměla sama na práci až dost. Bydlí blízko Chiswicku. Blízko westfieldského nákupního centra. V mnohých ohledech mají ohromné štěstí. A i tak je to těžké, pomyslí si. Tyto roky jsou těžké. Její matka stárne. Je už příliš stará na to, aby byla v tom polorozpadlém domě v Gloucestershiru úplně sama, když otec umřel. Casper ji potřebuje a bum, je to tu, ocitla se přesně uprostřed sendvičového věku. Ale má se život skutečně skládat jen z povinností? Nemá být tohle životní období veselé, naplněné láskou k dětem a smíchem? Měla by si připadat požehnaná, že má dítě, obzvlášť potom, co se stalo loni. Oči se jí zalijí slzami, přestože si slíbila, že na to na veřejnosti už nikdy nepomyslí. Ve chvíli, kdy se dostane k terase, se cítí, jako by za sebou měla deset kol v boxerském ringu.

Rozhodne se, že si tyhle vzpomínky odteď zakáže. Potřebuje sebou hodit a zkontrolovat Jacka. Její myšlenky se dostaly až příliš daleko. Je pět minut o samotě a už z toho šílí. Netuší, co je s ní špatně. Rozhlédne se kolem. Nejdřív Jacka nevidí, ale pak zahlédne jeho kudrnaté vlasy a nohy obtočené kolem dřevěného sloupu vzadu na hřišti hned vedle pískoviště. Je skoro v půlce, ale vypadá to, že už slézá dolů do bezpečí.

Na chvilku se rozněžní. Je tak roztomilý. Po Lize zdědil to nejlepší z její povahy. Pořád ji objímá a říká jí, jak ji má rád.

Pak si vzpomene na Gava. Pomyslí si, jaké vlastnosti asi zdědil po něm. Jak se v poslední době změnil, bývala s ním zábava, byl pro každou špatnost, ale teď je to člověk, kvůli kterému se jí chce křičet a trhat si vlasy na hlavě. Tom si samozřejmě ničeho nevšiml. „Je to jeden z mých nejlepších kamarádů, Sarah,“ řekl, když s tím přišla. „Nemyslíš, že bych si všiml, že s Lizou manipuluje?“ 33

Osudny okamzik.indd 33

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

Částečně si řekla, že je to pravda. Pozorně sledovala veškeré náznaky. Ale je to složité, když Gav žije v jedné části domu a Liza ve druhé. Je to divné, pomyslí si. Nemůže se prostě odstěhovat?

Nebylo by to tak pro oba mnohem jednodušší? Ne že by si to nemohli dovolit. Něco ho v tom domě drží a ona jen neví, co to je.

Opravdu by měla na Jacka zavolat. Říct mu, aby z toho sloupu slezl dolů. Ale než se myšlenka změní v čin, ucítí za sebou něčí přítomnost. Otočí se.

Je to ona. Stojí na terase hned za ní, jako by se tu najednou zjevila.

Ella Bradbyová. „Ahoj, Ello.“ Chopí se šance, dokud jsou samy. Bez Lizina potutelného pohledu, který ji znervózňuje. „Jsem Sarah. Biddlecombová. Vzpomínáš si na mě? Chodily jsme spolu na…“ Odmlčí se a počká, až si Ella skutečně vzpomene. Ticho. „Chodily jsme spolu na předporodní kurz,“ připomene jí. „Před lety.

Pak jsi…,“ nás všechny opustila, pomyslí si. „Asi jsi musela být hodně zaneprázdněná.“ „Sarah. Ano.“ Ella se pousměje a odhalí sněhově bílé zuby. „Jak se pořád máš? Měla…“ Sarah se už skoro zeptá na Felixe. Ale rychle ztichne. Jak by asi mohla vědět o Felixovi, kdyby ji nesledovala? A to teď asi nemůže přiznat, ne? „Bylo nakonec všechno v pořádku? Po předporodním kurzu? Kluk? Holka?“ „Kluk. Felix. Teď je na karate.“ Sarah čeká, je připravená zahrnout Ellu novinkami ze svého života, už má veškeré informace na jazyce, ale ještě než může jen tak prohodit, že i její syn chodí na West London Primary Academy School (je přece jasné, že se teď už Ella nemůže vyhnout rozhovoru, když jí poskytla svou trochu informací?), Elly ledově šedivý pohled se stočí dolů.

Sarah sleduje směr, kterým se kouká, a na podlaze pod nimi zahlédne malou, andělsky blonďatou postavičku. Chlapečkovi (předpokládá, že je to chlapeček, ale v minulosti se jí i v tomto 34

Osudny okamzik.indd 34

12.01.21 12:33

Osudný okamžik

ohledu podařilo udělat chybu) je asi tak šest měsíců. Zamyslí se nad tím, co si před chvílí na internetu sama diagnostikovala.

Perimenopauza. Tenhle měsíc měla hroznou premenstruační tenzi – celý minulý týden na ni padala ta známá temnota, děloha ji tlačila. Pokouší se být přející vůči štěstí ostatních lidí, ale i tak ji smutek dusí. „Ach, překrásný,“ řekne. „Jak… se miminko jmenuje?“ „Tohle? To je Wolf.“ „Wolf?“ Sarah se chce smát, zoufale – cítí, jak to v ní bublá. Jen vydrž, až budeš zpátky u Lizy, pomyslí si – ale pak si frustrovaně uvědomí, že Ella to zase impozantně zvládne. Ale pak přijde rychlý pocit uspokojení, protože Ella má dva kluky, místo aby měla „páreček“, jak si vzpomíná, že Ella na předporodním kurzu zmiňovala. Opravdu, ale opravdu sama sebe nesnáší. Jenže si nemůže pomoct. Ne všechno je dokonalé pro tajemnou Ellu Bradbyovou.

Sleduje, jak se Ella sklání a zvedá Wolfa, přivoní si k jeho vlasům, telefon drží v druhé ruce: iPhone v růžově zlatavém obalu, na zadní straně má fotografii s manželem. Sarah si Christiana dobře pamatuje z doby, kdy chodili na předporodní kurz. Kdo by si ho nepamatoval? Jeho plážově vyšisované blond vlasy a obrovské, zářivě bílé zuby. A co se týče jeho úžasného těla – no, pamatuje si, jak po něm všichni po očku pokukovali, nikdo se neodvažoval zírat příliš dlouho. Způsob, jakým masíroval Elle záda, jak si zkoušeli všechny porodní pozice. S Lizou měly záchvaty smíchu, ale u Elly a Christiana to nevypadalo vůbec směšně. Koutkem oka je sledovala. To, jak se vznášeli, všechno v jejich podání vypadalo snadné a překrásné – Ella měla tak nerušeně zavřené oči, když se přesouvala k porodu svého dítěte. Sarah si pomyslela, jaké by to asi bylo, kdyby tak všichni zírali na ni s Tomem. „Jen se tu tak poflakujeme, já a Wolf,“ přeruší Ella Sařiny myšlenky, hlas má tichý a pod kontrolou. „Zatímco má Felix karate. Že jo, Wolfíku?“ 35

Osudny okamzik.indd 35

12.01.21 12:33

Rebecca T hor nton

Cože? pomyslí si Sarah, ten chlapeček z toho bude mít krizi identity. „Bože, je tak… nádherný, že jo, Wolfíku?“ pokračuje Ella. „Je naprosto božský,“ řekne Sarah. Božský? Proboha. Ještě nikdy v životě tenhle výraz nepoužila. Ale pokračuje pořád dál, slova jí sama vycházejí z úst. „Jen se podívej na ty překrásné blonďaté vlasy.“ Stejné jako tvoje, skoro dodá, ale podaří se jí zastavit.

Stojí tam, pokouší se ze sebe vydolovat nějaké další věci, které by mohla říct, ale najednou jí připadá, jako by jí byl sportovní top, který má na sobě, příliš těsný, pokouší se co nejvíce vydechnout. Všimne si, jak jí v pase nad legínami přetéká špek, který najednou začne svědit a pálit. Přepadne ji také neutuchající pocit, že má úplně duté břicho. Je to pocit, který má, když něco zapomene udělat. Potom ale zaslechne, jak si Ella odkašle, a myšlenkami se už zase přesune do přítomnosti. Napadne ji si z toho ze všeho udělat legraci. Řekne Elle, jak ji celá ta záležitost s „herní zónou“ rozčiluje. Krátce se zasměje a potom si pomyslí, jak je jen možné za dobu tříminutového rozhovoru zapůsobit jako totální idiot. „Takže Felixe karate baví? Přemýšlela jsem o tom, že bych tam dala na zkoušku svého syna Caspera.“ Pokud Ella ví, že Casper a Felix jsou ve stejném ročníku, nedává to vůbec najevo.

Pocit, že nejeví o jejího syna zájem, jí jen dodává motivaci, aby získala Ellinu pozornost. „Ano, baví ho to.“ Ella neustále přejíždí palcem po obrazovce telefonu, jako by každou chvíli čekala, že jí někdo zavolá.

Jen tak dál, pomyslí si Sarah. Srdce jí bije jako šílené. Nepokaz to. Ale Ellino soustředění je někde úplně jinde. Něco tiše brouká Wolfovi do ouška, Sarah a emociální snahy, kterou vkládá do rozhovoru, si nevšímá. „Sedíme uvnitř,“ pokračuje Sarah. „S Lizou. Pamatuješ si Lizu? Chodila taky na předporodní kurz. Ještě pořád se 36

Osudny okamzik.indd 36

12.01.21 12:33