0041699

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Strรกnka 3

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 4

Copyright © Dominik Landsman, 2020 All rights reserved Illustrations © Michaela Slezáková, 2020 ISBN 978-80-249-4159-2

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 5

NAŠE CHALUPA Ahoj, jmenuju se Čeněk, je mi sedm let a furt jezdím na chalupu.

Když je vám totiž sedm, nemáte svobodnou vůli. Žádnou. Jste vykořisťovaná třída a děláte to, co chtějí rodiče, vaši vykořisťovatelé.

No a ti moji jsou do ježdění na chatu jak jatý a já do toho nemám co mluvit. Takže jakmile přijde jaro, nedá se svítit a každý víkend kysnu na chalupě, kde chcípnul pes. To se jen tak říká, že tam chcípl pes. Ve skutečnosti tam žádný pes nechcípnul. Slepice, ty jo, ale pes ne.

No, když se každopádně v pondělí bavím se spolužáky ve škole, co dělali o víkendu, tak oni vám byli třeba na výletě někde na hradě, kde poslouchali o popravách a bílých paních, v zoo, kde krmili tygry nebo koukali na vysmátý hyeny, anebo v zábavním parku, kde se prostě bavili. Kdežto já se můžu tak maximálně pochlubit, že jsem ve svěráku, co má děda na chalupě v kůlně, drtil opuku nebo polystyren. To je můj víkend. To je můj život. Na chalupě ve svěráku drtit opuku, o které nikdo ve škole netuší, co to vlastně je.

Věc se má tak, že když chce mít táta s mámou klid, vezme kyblíček, nasbírá babičce ze skalky pár šutrů, donese je ke svěráku a pobídne mě, abych je rozdrtil. Myslí si totiž, že mě to děsně baví, drtit šutry.

Jasně, když jsem byl mladší, byla to pecka. Vždycky jsem rozdrtil pár šutrů a ty, co jsem nerozdrtil, jsem olizoval anebo polykal. To bylo 5

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 6

Na chalupě s moderním fotrem

super, protože máma potom byla hysterická a pořád se mě ptala, kolik těch kamenů jsem snědl, a všude se sháněla po nějakém dávidle, že bych je jako vydávil, zatímco nadávala tátovi. To mě bavilo.

Teď ale jsem už moc veliký na to, abych olizoval šutry. Přece jenom chodím do školy a to se nesluší. Teď už je jenom drtím ve svěráku. Občas když se zadaří, tak šlohnu něco našim, co by se dalo rozdrtit nebo aspoň ohnout. Jednou jsem ve svěráku ohnul tátův klíč od auta, takže jsem jel z chalupy s mámou domů taxíkem, zatímco táta tam musel zůstat a počkat na pána, který spravuje auta. Nebo klíče? Možná všechno dohromady.

Táta vyhrožoval, že mi za tu lumpárnu Ježíšek nepřinese žádné dárky, ale Ježíškovi jsou nějaké tátovy klíče od auta ukradené, takže mi dal mimo jiné LEGO Ninjago, které jsem postupně poztrácel a figurky potají rozdrtil na chalupě ve svěráku.

Mimochodem, táta tehdy na chalupě musel přespat, protože pán sice přijel, ale on neměl peníze. Jeho peněženku jsem si totiž vzal domů, protože jsem si do ní dal kartičky pokémonů a ty musím mít vždycky u sebe.

Babička s dědou byli tehdy na dovolené, takže pro něho neměl kdo přijet. Máma musela do práce a já do školy. Tím pádem musel druhý den jet domů na kole. Je to přes třicet kilometrů a táta není žádný sportovec. Když dojel, celý se třásl, byl rudý, zpocený a oddychoval hodně ztěžka. Potom byl týden nemocný.

Takže jo, ten svěrák má něco do sebe, ale musí se zadařit na nějaký zajímavý předmět k rozdrcení. Opuka zajímavá rozhodně není.

Teď ale zpět k naší chalupě. Ona ta chalupa patří dědovi s babičkou.

Teda možná pradědovi, teď si nejsem úplně jistý, protože jak je vám nad třicet, už na tom nesejde, jste prostě starý a všichni mi přijdete stejný. Praděda tam každopádně už moc nejezdí. Ony totiž na zahradě 6

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 7

Na chalupě

rostly třešně a praděda na ně byl moc hrdý. Já jsem to už nezažil, ale táta povídal, že ty třešně byly skoro tak veliké jako mandarinky a praděda s nimi vyhrál i nějakou cenu. Jenže děda všechny třešně vykácel, protože tam chtěl mít místo třešní hezkou trávu, a praděda potom musel docházet k pánovi na povídání. Máma říkala, že pán na povídání se nazývá psycholog a prý pomáhal pradědovi se vztekem. Od té doby to mezi dědou a pradědou dost skřípe, takže z toho důvodu praděda na chalupu moc nejezdí. Prý by ho pohled na zahradu bez třešní zabil.

Dědovi to ale očividně moc nevadí, protože má svou vysněnou trávu. On je na trávu dost vysazenej. Je to jeho chlouba. Pořád o trávu pečuje, stříhá ji nůžkama a nesmí se po ní chodit. Když se chce někdo projít po zahradě, tak mu děda udělá cestičku z prken.

Jednou na chalupu přijeli kamarádi rodičů, a když se chtěli projít po zahradě, udělal jim děda tu slavnou cestičku z prken a máma říkala, že to je hrozná ostuda. Potom už žádní kamarádi rodičů nepřijeli. Nikdy.

Vedle trávy má děda na chalupě ještě jednu zálibu. Neustále něco předělává, přestavuje anebo dostavuje. Vždycky přijede, půl hodiny se dívá na trávu, potom si ji vyfotí do alba, zastřihne nůžkama, pohnojí, zalije, něco jí přečte a pak jde něco stavět nebo bourat. Babička mu pak nadává, že se takhle akorát udře, ale když ji děda pobídne, aby mu šla teda pomoct, že to bude mít dřív, tak mávne rukou a dá si radši víno a lehne si na lehátko.

Jo, a abych nezapomněl, tak babička s dědou jsou na chalupě ještě častěji než já. To je taky důležitý vědět. Ani nevím, kdy jsme byli na chalupě jenom my s tátou a mámou. Vždycky tam jsou babička s dědou. Děda si to tam prý chystá na důchod, že tam bude bydlet, a babička mu tvrdí, že tam bude bydlet sám, protože ona v té prdeli bydlet nehodlá.

7

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 8

Na chalupě s moderním fotrem

Ano, použil jsem slovo prdel. Kdyby to věděla máma, tak mě okřikne. Tohle je ale moje kniha a já si budu klidně mluvit jako dlaždičář. To je prý člověk, který dává na chodník z nějakého důvodu dlaždice a mluví u toho sprostě. To může být dobrá práce. Dávat na chodník dlaždice a celý den říkat „prdel“, to zní zajímavě. Až vyrostu, budu dlaždičář. Ale nechce se mi dávat dlaždice na chodník, tak budu jenom mluvit sprostě a dostávat za to peníze. Dlaždice z toho vynechám.

Zpět ale k babičce s dědou. Zatímco děda celé dny buď pozoruje trávu, jestli nepobledla, anebo staví nějakou další místnost, tak babička tam má skalku s kytkama. Já tomu moc nerozumím, ale má tam kytky různých barev a velikostí. Měla tam i takovou hezkou fialovou.

Tu jsem několikrát počůral a ona potom uschla, takže na mě byla babička naštvaná a od té doby musím chodit čůrat na záchod jako doma.

To ale není nic pro mě. Obzvlášť teď když jsem objevil, že když chodím čůrat dlouho na jedno místo, třeba na trávu, tak to tam pak zhnědne. Mým velikým snem je dědovi vyčůrat na jeho trávník nějaké hezké slovo. Až budu umět pořádně psát, tak se do toho opřu.

Ještě na úvod by se podle mě slušelo říct pár slov k samotné chalupě.

Stojí v malé vesnici, jejíž název si nepamatuju a podle mě ho neví ani ty lidi, co tam bydlí. Hned u příjezdu do vesnice je socha Ježíška, který je přibitý na kříži. Jelikož už umím dost číst, tak jsem zjistil, že se ten Ježíšek jmenuje INRI, protože to tam má napsaný. Ptal jsem se táty, jestli se teda ten pán na kříži jmenuje Ježíšek, anebo INRI. Táta chvíli váhal, načež mi řekl, že INRI je Ježíškovo příjmení. Takže kdybyste to nevěděli, tak Ježíšek se celým jménem jmenuje Ježíš Inri. To je důležité, protože vím, že dospělým se vyká a oslovují se příjmením. Pokud vám k Vánocům přinese dárky malý Ježíšek, tak ho oslovujte „Ježíšku“.

8

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 9

Na chalupě

Když přijde dospělý Ježíšek, tak ho musíte oslovit pane Inri. Například: „Dobrý den, pane Inri, ty dárky nechte pod stromečkem. Moc děkuju.“ Samotná vesnice není moc veliká. Vedle pana Inriho přibitého na kříži je tam ještě několik domů, kde bydlí starý lidi, a pár domů, kde starý lidi už umřeli a místo nich tam bydlí o něco méně staří lidé. Máma říká, že sem do toho zapadákova lidé jezdí akorát umřít, protože co tady taky jiného? Máma má chalupu ráda, ale nemá ráda vesnici. Nejradši by chalupu přestěhovala do města, což by děda určitě zvládnul. Zbourat chalupu, přesunout materiál do města a tam ji znovu postavit, to by bylo něco pro něho. Akorát s tou trávou by to bylo horší. Kdyby ale chalupu postavil na fotbalovém hřišti, byl by podle mě v sedmém nebi.

Táta říká, že až to tam jednou převezme, vysází na trávník zase třešně, aby to vypadalo zase jako chalupa. Děda tvrdí, že v tom případě chalupu táta nikdy nepřevezme a že ten trávník zahrne do závěti.

Kousek od vesnice je kravín nebo spíš volín. Jsou tam jenom volové. Prosím vás, volové, to jsou krávy, kterým ustřihli pinďoury nebo pytlík. Teď přesně nevím co z toho. Neptejte se mě, proč mají krávy pindíky, když třeba mamky je nemají, ani proč některým ty pindíky stříhají. Já sám to nechápu, proč to někdo dělá, ale je to tak.

Volín je největším zaměstnavatelem v okolí, takže všichni tři obyvatelé vesnice, kteří ještě nestihli umřít, tam chodí pracovat. Ptal jsem se dědy, jestli až tady na chalupě bude bydlet bez babičky, jestli taky bude chodit pracovat do volínu, ale prý ne. Prý se bude starat hlavně o trávník a sem tam si cvičně zbourá a znovu postaví nějakou zeď.

Vedle volů tu jsou pochopitelně i jiná zvířata. To není jak ve městě, kde jsou akorát holubi, co kadí tátovi na auto a on pak nadává, že byl zrovna včera v myčce. Jsou tu psi, kočky, myši a kuny. Co jsem pochopil, tak psi 9

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 10

Na chalupě s moderním fotrem

a kočky jsou v pořádku, ale myši a kuny nemá nikdo rád. Nesmím zapomínat ani na slepice. Ty jsou co do oblíbenosti někde mezi. A sousedi mají dokonce kozu. Když jsem byl menší, tak mě táta k těm sousedům vzal, abych se na kozu podíval. Přišla mi zajímavá, tak jsem ji švihnul klackem do toho měchu, co má na břiše, a potom honil po zahradě. Další týden dojila koza kyselé mléko a od té doby nás soused nezdraví.

Ve vesnici je ještě malé náměstí a autobusová zastávka, kde žádný autobus nestaví, protože ta linka byla zrušená. Místo autobusu ale na zastávce jednou měsíčně ve čtvrtek staví kožař. To je pán, který vykupuje kůže. Je to veliký svátek hlavně pro paní Kadeřábkovou, která bydlí kousek od naší chalupy a chová králíky. Vždycky jednou za měsíc ve čtvrtek se může přetrhnout a celé dopoledne stahuje jednoho králíka za druhým, aby urvala nějaké rito. Jakmile prodá králičí kůže, má doma děsně moc králíků bez kůže, takže je potom rozdává po vesnici.

Když potom o víkendu přijedeme, babička už má navaříno a my jíme králíka. Nesnáším králíky.

To je asi tak ohledně vesnice všechno. Nic víc zajímavého tam není.

Ještě vlastně požární stanice bez požárníků. Ve vesnici se totiž razí heslo, že když něco začne hořet, má se to nechat dohořet.

Jak vidíte, tak vesnice není moc zábavná ani zajímavá – a pokud jste králík, je vyloženě nebezpečná, protože nikdy nevíte, kdy se zpoza rohu vynoří paní Kadeřábková a stáhne vám kůži na kšeft roku.

Já se většinu času pohybuju v prostorách chalupy, kde sice je občas co dělat, ale když tady trávíte od jara do podzimu každý víkend plus velkou část léta, jednoho to otráví. Fakt nechápu, co naši na té chalupě mají, a hlavně proč mě tam pořád tahaj. Teď ale už musím končit. Venku sice prší a je tam zima, ale jedeme zase na chalupu. Ach jo, to zase bude vopruz.

10

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 11

CESTA NA CHALUPU „Jak to, že nejsi oblečený? Už jedeme,“ okřikla mě máma v sobotu ráno, když jsem zrovna v pyžamu stavěl v posteli z polštářů bunkr. „Kam jedeme?“ zajímal jsem se. „Kam bychom jeli? Na chalupu přeci,“ odvětila máma a zatvářila se, jako že to je přeci jasný, že v sobotu ráno jedeme na chalupu. „Já tam nechci. Pořád jezdíme na chalupu. Já chci dělat něco jiného,“ přešel jsem do protiútoku. „Neboj, bude to super. Seženu ti tam nějakou opuku, aby sis ji mohl drtit ve svěráku,“ houknul na mě táta z předsíně v naději, že mě tím navnadí. Letos jsem už nadrtil tak dvacet tun opuky ve svěráku, takže můj zájem o tuto činnost dost upadá. Až budu dospělý a budu vzpomínat na své dětství, vybaví se mi akorát svěrák a hora opuky. „Já nechci na tu blbou chalupu!“ křičel jsem s nadějí, že tím něco změním. Za celou historii naší rodiny jsem sice nikdy nic nezměnil, ale jednou to přijde. Jednou budu natolik vehementně něco odmítat, až bude po mém. Musím to holt zkoušet.

Tentokrát ale po mém nebylo a na chalupu se jelo.

Táta byl jak na trní. Přešlapoval v předsíni a pořád si ťukal na hodinky. „Dělejte, už bude devět. To tam zase přijedeme bůhví kdy.“ 11

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 12

Na chalupě s moderním fotrem

Vůbec nevím, o co tomu člověku jde. Proč tam musíme být tak brzo? Stejně tam přijedeme, děda ho hned z první zapřáhne do nějaké činnosti, například přenést cihly z bodu A do bodu B, a on bude nadávat, že takhle si tu pohodu na chalupě nepředstavoval. „Doufám, že se dneska táta vyklidní a nebude mě nutit něco dělat.

Minule jsem musel půl dne natírat vrata z hnědé barvy na trochu víc hnědou,“ přemýšlel táta nahlas a moc dobře si uvědomoval tu možnost, že má děda pro něho vymyšlenou nějakou činnost. Třeba natírat dveře hnědou o něco světlejší anebo to vzít všechno z gruntu a natřít vrata barvou černou. To by byla úplná revoluce. Podle dědy se totiž táta musí o chalupu starat, když bude jednoho dne jeho. Jen ať se tam všichni udřou. Nikdo z nich si totiž neuvědomuje, že ta chalupa bude nakonec moje. A až bude moje, tak ji zruším a bude pokoj.

Příprava na odjezd na chalupu probíhá vždy stejně. Babička od rána volá, kdy přesně přijedeme a jestli má uvařit, anebo nemá uvařit.

Jasně že už uvařeno má, ale stejně se ptá. Mám teorii, že babička přes týden nedělá nic jiného, než že vaří jídlo pro nás na chalupu.

Na chalupě.

Ale každý máme svůj program.

Takže zatímco já si do svého kufříku balím dinosaury a pokémony, které na chalupě nutně potřebuju, máma plní tašky oblečením tak vehementně, až to působí, že se tam stěhujeme. „Ještě si nezapomeň zabalit fén na vlasy a mikrovlnku,“ pronáší obvykle táta v žertu směrem k mámě, která už do páté tašky složila dvanáctou mikinu a pořád není k zastavení. Ta ho sjede zlým pohledem, jakým častuje mě, když jí před spaním oznámím, že zítra do školy musíme mít tašku kaštanů. Dodnes jsem nepochopil, proč na 12

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 13

Cesta na chalupu

mě byla naštvaná, jelikož to byl táta, který musel v noci s baterkou do remízku za město sbírat kaštany, abych je pak příští den mohl zapomenout doma. „Do balení mi laskavě nemluv. Neberu nic, co by se nemohlo hodit,“ odsekává máma. To většinou znamená, že má další tašku narvanou holínkama. Táta se tomu jen směje. On má na balení na chalupu úplně opačný názor. Bere si jenom to, co má na sobě. Tedy tepláky s dírou na stehně a ušmudlanou mikinu. Spodní prádlo mu prý stačí jedno, protože na vesnici nemusí dělat haura. Tam je to všem jedno.

Obdivuju ho za to, že si za svým systémem balení oblečení stál i v době, kdy nás na chalupě překvapila studená fronta. Máma si oblékla svých sedm mikin a táta si vycpal tepláky s dírou na stehně novinama a to mu prý pro zahřátí stačilo. Nepřiznal, že mu je zima.

Celou noc se klepal a v týdnu potom jel do nemocnice, kde mu drátkama šťourali v nose, protože měl prý ucpané dutiny nebo tak něco.

To měl z rýmy a nachlazení.

Bylo devět hodin ráno, všechno bylo zabalené a mohlo se vyrazit.

Ještě před odjezdem volala tátovi dnes již pošesté babička, jestli teda přijedeme a zda má navařit. Táta odpověděl, že se nic nezměnilo a již pětkrát potvrzená informace, že navařit má a že přijedeme, stále platí a bude platit i za deset minut, až zavolá posedmé.

Jen co táta všechno naložil do auta a my s mámou jsme nasedli, volal tátovi děda, ať mu cestou koupí cement, že se bude dneska cementovat. Měli byste vidět tátův výraz. „Ach jo, takže to určitě budu muset cementovat taky,“ nastartoval sklesle auto a cestou na chalupu se stavil v obchodě, kde koupil vápno 13

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:47 Stránka 14

Na chalupě s moderním fotrem

protože, jak tvrdí všichni včetně mámy, táta je na manuální činnosti úplně levej a vůbec ničemu ohledně domácího kutilství či oprav nerozumí.

S pytlem vápna na sedadle spolujezdce (do kufru se nevešel, protože ten zaplnila máma taškama s oblečením) jsme vyrazili směr chalupa. „Dáme Hurvínka, nebo Pipi Dlouhou punčochu?“ vyndal táta z přihrádky dvě audioknihy, které pouští, kdykoliv někam jedeme, abych neotravoval. Já se nemůžu rozhodnout, protože Hurvínka jsem slyšel děsně mockrát a Pipi ještě mockrátčejc. Obě audioknihy znám nazpaměť a už je dost nesnáším, ale musím si jednu vybrat, jinak táta začne zpívat a to je pak hrůza. Když jedeme na chalupu, má táta chalupovou náladu a vždycky zpívá chalupovou písničku. Ta písnička je hrozná. Začíná „Vzal jsem celou svou tlupu a vezu ji na chalupu, tradadá, tradadá…“.

Ta ničitelka mého dětství má asi dvacet slok a táta má tendenci ještě v průběhu zpívání vymýšlet další, nové sloky a pak se tomu směje, jak je to děsně vtipný. Nutno podotknout, že je jediný, kdo se tomu směje, protože to vtipný není.

No a z toho důvodu, aby táta nezpíval tu odrhovačku, radši poslouchám Hurvínka.

Jakmile jsem se ujistil, že jsme ujeli dostatečnou vzdálenost od domu, oznámil jsem, že se mi chce čůrat a že mám navíc hlad. Je to už taková moje tradice a mám to promyšlený. Táta samozřejmě oponuje, že zastavovat nebude a že jsem se měl vyčůrat doma, načež mu máma vytkne, co že to je za otce a že mi má někde zastavit. To celý vede k menší výměně názorů, což přehluší toho otravného Hurvínka a já mám na chvíli pokoj.

14

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 15

Cesta na chalupu

Nakonec táta podlehne a vždycky mi někde zastaví na čůrání. Já pak udělám humor, že se mi čůrat nechce, a táta se vzteká. Je to sranda.

Když už jsem asi v půlce toho cestovatelského utrpení a táta zatím telefonuje s babičkou, která se neovládla a znovu volá, jestli přijedeme a že už má teda navaříno, tak chraň nás ruka páně nepřijet, zpozorním. Projíždíme totiž vesnicí, na jejímž konci stojí z mého pohledu nejvytíženější barák cestou na chalupu. „Podívej, Čendo, hádej, kdo tady bydlí,“ ukazuje máma s úsměvem na rtech na dům na konci vesnice u silnice. „Strejda Tomáš,“ otráveně pronesu beze špetky většího zájmu. „Ano, strejda Tomáš,“ je máma spokojená a občas mi i zatleská, protože to je z mé strany velký výkon odhalit posté, kdo bydlí v tom baráku.

Pokaždý. Pokaždý co si pamatuju, tak vždycky když jedeme na chalupu, se mě máma ptá, kdo bydlí v tomhle domě. Pokaždé to je strejda Tomáš. To je nějaký její bývalý kolega, kterého jsem nikdy neviděl a vůbec mě nezajímá, ale ona pokaždé nabyde dojmu, že je potřeba na to upozornit. Až se jednou strejda Tomáš odstěhuje, zhroutí se mámě celý svět. Třeba zruší i cesty na chalupu, protože podle všeho je dům strejdy Tomáše pokaždé vrchol jejího života.

Jsem přesvědčen, že v domě strejdy Tomáše se budu jednoho dne ženit, protože to máma zařídí.

Upozornění na dům strejdy Tomáše však není jediné vzrušení cestou na chalupu. Cestovní aktivity v autě jsou povětšinou závislé na ročním období, ale mají podobný základ. „Víš, co je to žlutý na tom poli?“ ukazuje pokaždé na přelomu jara a léta máma na žluté pole. „Začíná to na písmeno Ř,“ napovídá. Já 15

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 16

Na chalupě s moderním fotrem

jsem na světě teda teprve sedm roků, ale za těch sedm roků je ten žlutej sajrajt vždycky řepka, takže nečekám, že by v dohledné době zabodovala třeba řeřicha. Máma je mistrem v pokládání pořád stejných otázek. Na který by znal odpověď i Štěpán, se kterým jsem chodil do školky. Ten jedl berušky a ploštice a jednou se vykadil na pískoviště.

Když zrovna nekvete řepka, nahradí ji v poznávacím kvízu pro děti ve věku od prvního do třetího trimestru kukuřice nebo obilí. Jenom podzim je takový smutnější a to si musí máma vystačit jenom se stromem. „Co je to vedle silnice?“ ptá se a ukazuje na strom, jako bych byl na světě teprve tři hodiny a v životě neviděl strom. „Je to strom,“ odvětím otráveně a přemýšlím, jestli je máma v pořádku. Asi jí nakreslím ve škole nějaký obrázek, aby se trochu uklidnila. „Za chvíli je benzinka, kdo si dá nanuka?“ ptá se táta s nadšením. „Já,“ vystřelí máma ruku nahoru, div neprorazí střechu auta, a oči jí přitom jenom září. „Já nechci nanuka,“ mírním všeobecné nadšení v autě. Nechápejte mě špatně. Já mám nanuky rád. Jsou super. Nejdřív lízáte, pak si hrajete s dřívkem na doktory a pak jste třeba nemocný, když si ty dřívka pučujete třeba se Štěpánem, který jí berušky a ploštice. Ale na téhle benzince na cestě mezi koncem světa a zemí nikoho mají jenom dva druhy nanuků. Jeden čokoládovej, který podle táty je všude zakázaný, protože obsahuje něco, co se přidává do benzinu, a pak jahodovou zmrzlou vodu na špejli. Táta s mámou si dávají ten čokoládový, protože ten se prý nikde jinde sehnat nedá a je to vzácnost, a mně koupí ten ksindl na špejli, který se rozteče, ještě než ho stihnu rozbalit. „Dostaneš nanuka. Vždycky kupujeme nanuky,“ nedbá táta na můj názor a zastavuje na parkovišti u benzinky. Táta nemá rád změny, 16

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 17

Cesta na chalupu

takže mi bude kupovat cestou na chalupu nanuka, který se rozteče, už asi navěky.

Po nanuku, který se mi překvapivě roztekl na kalhoty, pokračujeme dál na chalupu. Tátovi volá babička, jestli teda přijedeme, a máma pořád na něco ukazuje a ptá se mě, co to je, zatímco já jsem se ulepenýma rukama od nanuku přilepil k sedačce a nemůžu se odlepit. Zatracený nanuk. Mám já tohle zapotřebí?

Nakonec konečně vjíždíme do vesnice, kde stojí naše chalupa. Starý známý pan Ježíš Inri u příjezdu nás vítá ze svého kříže a táta vede auto malou silnicí až k chalupě. „Ach jo,“ zmizelo tátovi z výrazu jeho nadšení, když zmerčil před chalupou kupu písku. „Určitě bude chtít, abych ho někam vozil,“ zalapal po dechu.

Zřejmě se již nemohl dočkat, až bude dědovi vozit písek. „Máš ten cement?“ vyběhne děda z chalupy bez pozdravu a hned v závěsu za ním babička: „Tak jste přece jenom dorazili. Už hodinu mám navařeno. Dáte si oběd teď?“ Máma se podívá na hodinky a jen zakroutí hlavou s tím, že ještě není ani deset dopoledne a že nemáme hlad. „To jste taky mohli zavolat, že budete jíst až dýl,“ zamračí se babička a jde do chalupy vařit oběd na příští víkend, protože to zase přijedeme na chalupu. „Cos to koupil?“ prohlíží si děda pytel vápna, když mu ho táta předal. „Já jsem chtěl cement. Co budu dělat s vápnem?“ kroutí hlavou. „No to je jedno. Vápno uživím. Zatím si vezmi kolečko a pojď vozit písek.“ 17

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 18

Na chalupě s moderním fotrem

„Ale...“ pokusí se táta zaprotestovat, jenže to už má v ruce lopatu a nakládá písek na kolečko. „A nejezdi přes trávu. Musíš to objíždět. Navoz to dozadu na zahradu do rohu. Já ho tam přecedím a pak ho dovezeš zpátky,“ načrtnul děda tátovi příjemně strávenou sobotu a možná i neděli, protože jak to musí objíždět kolem trávníku, je to tak třikrát delší cesta.

Zatímco táta proklínal všechny písky světa a bědoval, že to bude zase víkend tohle, s mámou jsme zašli do chalupy. Máma vybalila svých devět tašek, babička vařila patrně na celý příští rok a já se šel podívat na zahradu. Samozřejmě po prknech, abych dědovi nepošlapal trávník. „Tak opět a znovu jsem tu,“ pomyslel jsem si. No nic. Beru opuku a jdu ji na rozjezd rozdrtit ve svěráku, protože tady se lepší zábavy člověk nedočká.

18

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 19

NA CHALUPĚ MÁME BAZÉN Svého času byla naše chalupa poměrně obyčejná budova uprostřed obyčejné vesnice.

Vyjma drcení šutrů ve svěráku a nahánění ptáků po zahradě tam nebylo nic moc zajímavého. Pak ale jednoho dne prestiž chalupy vylétla k hvězdným výšinám.

Děda na zahradě postavil bazén.

Ano, přesně tak. Postavil. Nejsem sice odborník, ale co vím tak bazény se pořizují. Kupují se už hotové. To ale není nic pro dědu. Ten si ho postavil. Děda všechno postaví. Odmítá platit řemeslníky, a už vůbec nevěří koupeným věcem. Všechno si udělá sám.

Právě proto, když postavil krb, tak potom musel volat hasiče, protože začal hořet komín. Byla to veliká událost. Celá vesnice si o tom povídala, jak u Landsmanů hořel komín.

Když hasiči odjeli, přijel takovej pán s knírkem a notýskem. Chvíli obhlížel krb, i se díval do komína, kroutil tím knírem a něco si zapisoval do toho notýsku. Potom dědovi dal nějaký papír s razítkem a zakázal mu krb používat. Děda teda dozadu do krbu nalepil tapetu, na který je nakreslený oheň. Když je na chalupě zima, děda nás nažene ke krbu, ve kterém sice oheň ve skutečnosti nehoří, ale tapeta s nakresleným ohněm má navozovat atmosféru, že jo. Ještě v místnosti 19

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 20

Na chalupě s moderním fotrem

zapojí tři přímotopy, čímž místnost vytopí natolik, že se roztékají zdi, a je spokojený, že je celá rodina u krbu.

Jednou dal ještě k tomu krbu i počítač, na kterém pouštěl zvuky praskajícího ohně, aby byla iluze ohně dokonalá, ale to už babička smíchy spadla z křesla, takže se děda urazil a šel na půdu radši zase něco stavět, co mu potom shoří a pán s knírkem mu to zakáže používat.

Ale zpět k bazénu. Život na chalupě se dělí na dobu před bazénem a dobu po bazénu. Nutno podotknout, že když tam ještě nebyl bazén, tolik jsme tam nejezdili. Hlavně v létě to tam bylo dost úmorný.

Když teplota pokořila třicítky, táta se postříkal hadicí, aby se zchladil, a máma, která si máčela nohy v sudu na dešťovou vodu, nadávala, že jsme hrozná holota. Když potom jednou táta klackem vyndal ze sudu s vodou utopenou kunu, rozhodlo se, že pořídí malý nafukovací bazének. Hlavně prý kvůli mně, abych se mohl máchat ve vodě a vyvarovat se přehřátí.

V tu dobu mi byly tak dva tři roky, takže spíš než ráchání ve vodě mě zajímala ta mrtvá kuna a bojoval jsem s neuvěřitelným nutkáním tu kunu olíznout anebo si s ní aspoň hrát. Když mi máma zakázala si s mrtvou kunou hrát, řval jsem. Přišlo mi to líto a cítil jsem se ublíženě. Aspoň jedno zkušební líznutí mi mohli dovolit.

I když u mě sud s dešťovou vodou poté, co v něm byla ta utopená kuna, stoupnul v ceně a začal jsem o něj jevit čím dál větší zájem, přičemž jsem doufal, že se v něm zase brzy něco utopí, co bych mohl olíznout a hrát si s tím, nafukovací bazén jsem si oblíbil taky.

Nebyl moc veliký. Například táta si do něho nakonec lehnout nemohl. Ale i tak přišel v teplém počasí vhod. Táta ho nafouknutý položil na trávu hned na začátek zahrady u verandy a nosil do něho vodu 20

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 21

Na chalupě máme bazén

z kuchyně. Jasně že ho mohl napustit hadicí, ale z té tekla jenom studená voda, takže mu máma přikázala nanosit vodu přijatelné teploty z kohoutku v kuchyni.

Když byl bazének napuštěný, mohl jsem do něho vlézt a užívat si života. Užívání života spočívalo v tom, že jsem tu vodu z bazénu pil, občas se do něho vyčůral, protože to bylo zrovna v době, kdy jsem se učil na nočník, a bazén je vlastně jeden veliký nočník, a taky jsem hodně cákal.

Cákání mě bavilo, to si pamatuju. Tehdy jsem věřil, že až vyrostu, budu cákač. Teď už mám jiné priority, ale na tu dobu rád vzpomínám a jsem připravený předat zkušenosti mladé, nastupující generaci cákačů.

Vypadalo to teda, že malý nafukovací bazének je ta správná cesta za štěstím a pohodou. Nic z toho se však nekonalo, protože když se na konci léta bazének vypustil a odstranil, zjistilo se, že trávník pod ním to nepřežil. V precizně vystříhaném a upraveném trávníku tak bylo hnědé holé kolo bez trávy. „Co jste to udělali?“ spílal děda vkleče, když se slzou v oku dlaněmi rozhraboval suchou hlínu beze známky jakékoliv trávy. „Vy maniaci.

Ničeho si nevážíte. Co vám ta tráva udělala?“ Zatímco se děda vůbec neovládal, nadával úplně na všechny, snažil se trávu rozdýchat a sháněl se po telefonu na travní pohotovost, babička situaci klidnila. „Přestaň být hysterický. Ty sám sis v bazénu chladil piva a ani tebe nenapadlo, že ti to zničí trávník,“ upozornila ho.

Děda byl pak ten víkend zádumčivý. Pořád si pro sebe něco mumlal a nešetřil nenávistnými pohledy.

21

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 22

Na chalupě s moderním fotrem

„To je teda paráda. Co teď budu dělat? Tohle jsem si nezasloužil.

Tohle si můj trávník nezasloužil. Člověk se o něho stará jako o vlastního a pak přijde bazének a je po trávníku,“ stál se založenýma rukama na okraji hnědého kruhu uprostřed trávníku.

Táta s mámou se mu raději vyhýbali. Babička ho občas konejšila, a aby mu zlepšila náladu, pronášela před ním všelijaké postřehy a návrhy. „To vypálené kolo v trávníku je dost symetrické. Vypadá to hezky.

Nezvykle. To jen tak někdo nemá,“ pokusila se ho třeba povzbudit. „Někde jsou kruhy v obilí, my máme zase kruh v trávě,“ nečekaně se vložil do situace táta, aby vylepšil atmosféru. „Já ti dám kruhy v obilí. Budeš nosit cihly,“ rozčílil se děda a naordinoval tátovi nošení cihel ze zahrady do atria, aby ho to jeho vylepšování atmosféry přešlo.

Dědovi se nekontrolovatelně rozšiřovaly a zase zužovaly nozdry, takže táta neprotestoval a šel nosit cihly. To bylo poprvé a naposledy, kdy jsem se bál dědy i já. Jinak ho mám omotanýho kolem prstu. Na dědu to já umím.

Táta tedy nosil cihly ze zahrady do atria, asi aby přemýšlel o tom, co provedl, a děda s výrazem poraženého vítěze, který prohrál válku, ale aspoň si spravil chuť a zvítězil v bezvýznamné bitvě, upřeně sledoval kruh v trávě. „Postavíme tady bazén. Tráva je zničená, takže teď už to je jedno.

Beztak jsem ho chtěl postavit už dávno, akorát jsem nevěděl kde,“ hlesl po nekonečné chvíli mlčení. Máma s babičkou nadšením zatleskaly a z atria se ozval táhlý tátův povzdech, protože tušil, že to „MY postavíme bazén“ znamená on a děda.

22

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 23

Na chalupě máme bazén

Nebudu zabíhat do detailů, jak probíhala stavba bazénu. Jak táta s dědou kopali jámu, aby do ní potom zapustili torzo bazénu, a jak torzo bazénu bylo větší než díra, takže bazén nešel zapustit. O tom třeba někdy jindy. Ani to, jak měl táta za úkol lepit spáry v torzu, ale podle dědy to lepil špatně, takže poslal tátu radši nosit cihly z atria zpět na zahradu, protože při tom prý nic nepokazí a on z něj nebude mít šelest na srdci.

Děda je totiž děsný puntíčkovač. To znamená, že musí mít všechno do puntíku přesně. Má lihový fix a velmi vysoké požadavky nejen na sebe, ale i na své okolí. Táta říká, že pracovat s ním je za trest. Jo a co se týče těch cihel, tak ty nevím, k čemu přesně jsou, ale jednou za čas je táta přenáší tam a zpátky, protože ho o to děda poprosí. Děda prohlašuje, že ty cihly použije na něco suprového, ale na co, to doposud neuvedl. Táta už některejm z nich říká i jménem.

Každopádně dobrá věc se podařila a příští jaro byl bazén slavnostně napuštěn. Samozřejmě že děda pozval celou rodinu a všichni jsme se slavnostního napuštění zúčastnili. Už je to docela dlouho, byly mi asi tak tři roky, takže si toho moc nepamatuju, ale vzpomínám si, že napouštění bazénu byla celkem nuda. Stáli jsme tam všichni, děda slavnostně pokřtil bazén, nešetřil úsměvy, načež za vynuceného potlesku od ostatních začal bazén napouštět hadicí.

Sledovat, jak z hadice teče voda do bazénu, nikoho moc dlouho nebavilo, tak si posléze šel každý po svým. Já jsem cvičně do bazénu hodil veliký šutr, když tam bylo asi půl centimetru vody, takže jsem potom ke svačině nedostal jahody, protože děda trval na exemplárním potrestání, a nyní cituji: „Ten malý sígr bude trpět za to, co udělal.“ 23

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 24

Na chalupě s moderním fotrem

Když ale děda na všech čtyřech v bazénu sledoval dno, jestli ten šutr do něj neudělal díru, babička mi tajně jahody přinesla, takže za mě v pohodě.

Když se asi po dvou dnech bazén konečně napustil, šel si děda zaplavat. „Prosímtě neblbni, ta voda má osm stupňů,“ krotila babička dědovu horlivost, když kontrolovala teploměrem teplotu vody. „Bazén se musí zajet,“ mávl děda rukou, nasadil si potápěčské brýle a po schůdkách – ano, udělal i schůdky! – pomalu lezl do vody. „Osvěžující. V tomhle vedru neznám nic lepšího,“ procedil přes drkotající zuby a modré rty, když byl po pás ve vodě. Už takhle z dálky bylo vidět, že je zmrzlý na kost.

Aktuálně bylo tak dvacet stupňů a sluníčko ani moc nesvítilo, ale děda na sobě nenechal nic znát a snažil se vzbudit dojem, že si to užívá. „Na, tady si můžeš vylovit puk,“ hodil táta do vody puk, který ledovou vodou klesl na dno. „To je paráda. To si zadovádím,“ zahlásil třesoucí se děda vesele, ale všichni jsme věděli, že za tenhle naschvál bude táta příští víkend zase nosit cihly. Teď se ale děda musel tvářit radostně a pozitivně, takže se s hraným nadšením ponořil do vody až po krk. „To je úplná slast,“ téměř zaúpěl. Bylo na něm vidět, že přehodnocuje svůj postoj, ale hrdost mu to nedovolila vzdát. Zhluboka se nadechl a potopil se pro puk. „Tady ho máš,“ podával děda tátovi puk do ruky. Trvalo celkem dlouho, než se mu díky třesu trefil do dlaně. „Teď si dám ještě pár tempíček a půjdu si odpočinout,“ rozhodl se, že si zaplave, a táta zapnul telefon a začal si to točit.

24

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 25

Na chalupě máme bazén

Bazén není tak veliký, aby se v něm dalo smysluplně plavat, takže děda se odrazil od stěny kupředu, udělal dvě tempa a narazil hlavou do protější stěny. To celé opakoval ještě pětkrát, nutno podotknout, že za mohutné podpory všech přítomných. I když myslím, že to byl spíš posměch než podpora. „Tak já myslím, že dobrý,“ ukončil děda svou plaveckou expedici (nebo exhibici, teď nevím, páč to slovo moc neznám, jsme se ho ve škole ještě neučili, ale vypadá chytře) a celý promrzlý vylezl po schůdcích z bazénu. „Zkuste si to taky. Člověka to probere a osvěží,“ snažil se děda vyloudit úsměv, ale přes pokřivené obličejové svaly a drkotající zuby jenom přetáhl spodní ret přes vrchní, který byl podle všeho už mrtvý. „Prosímtě, jdi si dát horkou sprchu, celej se klepeš,“ poslala ho babička do sprchy. Ten ale nedbal rady a šel se ohřát ke krbu. Ano, k tomu krbu, ve kterém nesmí být oheň. Stál u krbu, koukal na tapetu ohně, celý se třásl, byla mu zima, všichni věděli, že mu je zima, ale on byl vítěz.

Už od prvního okamžiku bylo jasné, že bazén bude dědův miláček, kterého si bude hýčkat. Jsem si jistý, že se dokonce dostal v oblíbenosti na úroveň trávníku. Kdybyste viděli, s jakou láskou z něho děda vytahuje síťkou napadané listí a jak jeho stěny pravidelně čistí kartáčkem na zuby!

Jak se dalo čekat, tak téměř okamžitě po napuštění bazénu sepsal pravidla jeho používání.

– Do bazénu se nesmí skákat.

– Do bazénu se nesmí nosit ostré předměty.

– Do bazénu se nesmí nosit žádné předměty, které nebyly schváleny provozovatelem bazénu.

25

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 26

Na chalupě s moderním fotrem

– V bazénu se nesmí dělat vlny.

– Bazén není záchod (děda to přímo neřekl, ale já si myslím, že tohle pravidlo zavedl hlavně kvůli mně).

– V bazénu se lze pohybovat výhradně v úhlopříčkách. Nikoliv po obvodu dokola, neboť se tak vytváří vlna, kterou dotyčný žene před sebou, viz bod V bazénu se nesmí dělat vlny.

– Do bazénu a z bazénu se chodí výhradně po schůdcích k tomu určených.

Prostě blbosti. Když se to tak vezme, tak v bazénu se vlastně může jenom stát, usmívat se a sem tam si dlaní lehce cáknout vodu do obličeje. Ale opravdu lehce, protože jinak by hrozilo, že se vytvoří vlna.

I babička si bazén oblíbila. Sice do něho nechodí, ale ráda se vedle něho opaluje. Taky našla zálibu v chemii. Hodně ráda bere vzorky z bazénu, aby potom ve své mobilní chemické laboratoři zkoumala, jaké má voda péhá. Nevím, co to je péhá, ale když je péhá špatné, tak to pak babička do bazénu lije chlór anebo tam sype nějaký prášek.

Jednou, když byla v bazénu utopená krysa, bylo asi péhá dost špatné, protože babička tam potom nalila dokonce dvě lahve chlóru. Od té doby se tam už žádná krysa neutopila. To je dobře vědět, že když má voda špatné péhá, že se v ní topí krysy. Jakmile je péhá v pořádku, krysa si zaplave, zadovádí a vůbec se neutopí. Nebo se rozpustí, to je taky možný, když přidáte třetí lahev.

Za sebe můžu říct, že mě bazén baví. Sice se v něm nesmí dělat skoro nic, ale to mi nevadí. Mě zajímají hlavně ty činnosti okolo.

Nejvíc super je, že bazén vábí žáby. Kolikrát takhle v podvečer, když všichni sedíme na verandě, děda nastraží uši a znervózní: „Sly26

na chalupe s modernim fotrem_sazbaNEW.qxp_Sestava 1 14.04.20 11:48 Stránka 27

Na chalupě máme bazén

šíte to? Zase je tam a kuňká,“ spráskne ruce a běží do kůlny pro baterku a síťku. Babička mu potom tou baterkou svítí a děda se síťkou nahání žábu v bazénu. Když ji chytí, hodí ji sousedům přes plot a babička potom zuřivě zkoumá péhá vody, jestli ho žába nenarušila.

Hodně mě baví potom na zahradě žáby hledat a házet je zpátky do bazénu. To pak jede celá akce s baterkou a síťkou nanovo. Děda se vždycky diví, kolik je tady v okolí žab, a stěžuje si, že z toho věčného máchání síťkou, jak žáby hází k sousedům, začíná mít tenisový loket.

Přitom já s jednou žábou vytvářím dojem žabí apokalypsy. Vytvářet dojem apokalypsy mě baví. S bazénem na chalupě se mi otevřely úplně nové dveře k vytváření chaosu a nepohodlí.

Mám ten bazén rád.

27