0041675

Ilustrovala Sabine Rothmundovรก

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 3

28.2.2020 14:54:31

ně ko

c hr

r rr

í í í vž

. . . í í í ž v r r c h rr

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 4

28.2.2020 14:54:31

Monča h �p �á a

taťka tou st u je

í . ..

„Zítra už přijdu do školy,“ huláká Monča do telefonu.

Je neděle večer.

Ležím v posteli, na hlavě mám růžovou a vlastně jsem už usínala.

*CHRRR*

To je bezva,

zareaguju trochu nevýrazně.

(Ne že bych neměla radost, jen jsem strašně unavená!)

Monča je moje ponocuje.

nejlepší kámoška

a pořád

Proto většinou prospí pár předmětů, tak jako tak spíš nezáživných (například matiku, zemák a ájinu).

5

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 5

28.2.2020 14:54:31

Předminulý týden upadla u nás na schodišti a pak několik dní vypadala, jako by jí na obličeji vyrostlo nejmíň

tenisáků.

„Ted’ vypadám suprovè`,“ vykládá mi. „Jako nalíčená.“ „To je bezva,“ řeknu ještě jednou a

-ryvně si zívnu.

„Čéče, Pájo, vždyť ty se vůbec neraduješ!“ vyčte mi Monča. „Ale raduju,“ ujistím ji. „ Strašně se mi po tobě stýskalo.“ To není tak úplně pravda, protože podivnější týden než ten poslední jsem v životě zatím nezažila a na nějaké stýskání jsem rozhodně neměla čas.

Naopak!

Dokonce se hodilo, že Monča byla kvůli těm boulím mimo provoz.

6

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 6

28.2.2020 14:54:32

Ona totiž bohužel neumí udržet tajemství.

A já mám jedno

NEJHUSTŠÍ

tajemství

:

Do domu naproti kousek od nás

se nedávno nastěhovala nová rodina. Pán se po okolí plíží v kabátě s vyhrnutým límcem a zdá se, že bude něco jako špion

*PSSST*. (Ještě to ale nevím jistě. Možná je úplně normální Agent, soukromý detektiv nebo je prostě jenom tak trochu

na hlavu.)

Jeho žena provozuje pralinkárnu, která ovšem zvenku

7

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 7

28.2.2020 14:54:32

Š E PT

Y

Š E PT

Y

není vůbec vidět, protože tam není ani výloha , ani prosklený vchod, jenom cedule:

Penelope Lanýžová

… exkvizitní pralinky…

Otevírací doba: Po–Pá 16.00–18.00 Sobota 10.00–13.00

Abych řekla pravdu, nemám nejmenší tušení, jestli paní Lanýžová a její obchod fakt existuje, nebo jestli ten krám jenom něco maskuje , ať už je to cokoli.

Doopravdy jsem se zatím seznámila jen s Penny, což je dcera pana a paní Lanýžových. No, a co říct?

Penny je nejenže hustá!!! a vůbec dost zvláštní , ale taky se mezitím stala mojí nejlepší kámoškou.

8

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 8

28.2.2020 14:54:32

Y Š E PT

Š E PT

Y

Což Monča mimochodem ještě neví, jelikož pravděpodobně začne děsně žárlit, se Penny za určitých okolností proměňuje v poníka (totiž vždycky, když slyší zařehtání, a pravidelně jednou za měsíc na celých sedm dní, a to od 15. do 22.).

Bod číslo

se Monča nesmí nikdy – NIKDY

–

NIKDY dozvědět, protože by to zaručeně hned !!!

VŠUDE roztroubila. Pak by se Lanýžovi zase museli stěhovat a někde jinde po X-té začínat od nuly.

Nejenže by to byl pro Penny a její rodiče opruz, ale navíc by mi to určitě zlomilo

Hej!

.

zaburácí mi Monča do ucha. „Seš tam

ještě? “

„Jasně,“ přisvědčím.

„Tak proč teda nic neříkáš?“ huláká. „Ale říkám. Před chvilinkou jsem přece něco povídala. Akorát jsem šíleně unavená a chtěla bych už spát.“

Zív!

9

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 9

28.2.2020 14:54:33

To nejde!

zaječí Monča.

Její hlas se mi v uchu

krát odrazí a rozezvoní se

mi v hlavě.

Rrrrrr!

R R C

Rázem jsem vzhůru. „A proč ne?“

„Protože se bojím,“ kňučí Monča, a pak se ještě

rozbulí. *VZLYK* „Mamka s taťkou šli na operu.

A ta trvá až do půl 11.“ Mrknu na budík.

*MRK*

Ty vo…ehm, tý

vogo! Není ještě ani 9!!! Takže chudák Monča musí vydržet ještě víc jak dvě hodiny SAMA

doma. A v 10 už je venku skoro tma.

„Ty máš aspoň poníka, toho

^

Není divu, že se bojí!

,“

popotahuje.

Co? „Poníka?“

10

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 10

28.2.2020 14:54:33

„Toho od tvojí babičky Věry!“ „Ehm… no… to jo!“ zvolám.

Já vrták (pometlo, smeták, truhlík, špachtle, lopata, hrábě…), ten plyšák-poník!

Jak jsem na něj jenom mohla zapomenout?!

Monča i moje mamka už totiž Penny jednou viděly, když byla v podobě poníka u mě v pokoji.

Nenapadlo mě tehdy nic lepšího než si vymyslet, že to je dárek

k narozkám

od babi Věry.

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 11

28.2.2020 14:54:33

*LEŽ-A-ŠVINDL* „Monči!“ zkusím ji utěšit. „Máš přece želvu Caruso!“ „Ale ta není VŮBEC heboučká ,“ vzlykne moje

kamarádka. „Kromě toho nesmí ke mně do postele.“ Mončina mamka si bohužel dost potrpí na

čistotu.

Živoucí želvy (křečky, bernardýny, zlaté rybky

*ŠPLOUCH - A - PLESK* a tak dál) na polštáři považuje stoprocentně za nehygienické. *VZDYCH*

„Tak zavři oči,“ navrhuju. „Nemysli na to, že se venku brzo setmí, ale na něco hezčího.“ „ Super, to udělám!“ nadchne se Monča. „A už taky vím, na co!“ V pozadí slyším, jak jí vrže postel. Místo aby si lehla a zavřela oči, nejspíš právě poskakuje na matraci jako

. *HOP - HOP - HOP*

TOTÁLN Í H N US

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 12

28.2.2020 14:54:33

„A na co?“ zeptám se.

Hádej!

piští Monča. „Nemám páru,“ zívnu.

„Špatně!“ zavřeští rozverně.

„Na vlastní kadeřnictví?“ hádám tedy dál. „Špatně!“

„Na čokopudink?“ „Špatně!“ kvičí Monča. „Jak to, že na

to nemůžeš přijít?“ povykuje a postel pod ní vrže

ČOKOLÁDOVÝ PUDINK

čím dál víc.

13

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 13

28.2.2020 14:54:34

„Ach jo, Mončo,“ zaúpím, „tak mi to prozrad’…

PROSÍM!“

Úpím

„Ještě

krát musíš hádat!“ vřeští moje kámoška

nadšením.

Tak fajn! Ehm …???

DUMÁM

„Už to mám!“ křiknu. „Na prázdniny!“

Skooorooo!

protáhne Monča.

Její postel ted’ vrže tak hrozivě, že si pomalu začínám přát, aby ke mně naši nakoukli a poptali se, co se to tu děje. A aby mi vzali mobil a tak dál…

Jenže taťka má dneska házenou a mamka je od včerejška zamilovaná do Živaga, jakéhosi doktora z Ruska. Poznala ho v jednom prastarém kýčovitém románu a od té doby se s ním povaluje u nás doma na gauči. (Tu knihu jí koupil taťka dopoledne na bleším trhu. Může si za to sám!)

14

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 14

28.2.2020 14:54:34

„Já ti to prozradím… já ti to prozradím!“ vříská Monča. „Je to s̀`kola v pr̀`írodè`! Juchůůů!“

*HOP-DONG-HOP-DONG-HOP*

BONG

Najednou je absolutní ticho.

Žádná vrzající postel. Žádná vřeštící Monča.

A já mám definitivně po nočním klidu.

„Mončo!“ zařvu. „Mončo!“ Něco se rozbije. *BŘINK* Potom se ozve sténání. „Proč tak křičíš?“ nadává Monča.

15

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 15

28.2.2020 14:54:34

„Co se stalo?“ hulákám. „Nic,“ odpoví Monča. „Jen jsem plnou parou narazila hlavou o strop.“

Cožeee??! „A pak ještě spadlo to pitomý zrcadlo.“

Panebože!

„Bolí tě něco?“ ptám se ustaraně. „Ani ne,“ referuje Monča. „Akorát jsem najednou totááálně unavená.“

*CHRRR-CHRRR-CHRRR*

No super! pomyslím si, strhnu si paruku z hlavy a s povzdechem ji položím na noční stolek.

Zato já jsem se ted’ bohužel úplně probrala.

16

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 16

28.2.2020 14:54:34

„Ode dneška žádné další večerní telefonáty,“ přivítá mě tat'ka, když se totálně vyčerpaná přišourám ráno ke stolu na snídani.

*ZÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍV* „Ale já musela. Minimálně kvůli Monče,“ zamumlám a plácnu sebou na židli. *

PLÁC

*

„Monče?“ ptá se taťka. „Ty jsi mluvila s Mončou?“ „Jasně.“ S kým jiným asi? S

s někým cizím nebo snad s ponı̀kem???!!!

(Ehm, číslo na Penny zatím ještě bohužel nemám.) „Probíraly jsme ještě tu školu v přírodě.“ „Škola v přírodě, hm, hm,“ brumlá taťka a znalecky zkoumá plíseň na jahodové marmeládě. „A kdy vlastně jedete?“ „Příští týden,“ odpovím, a jak jsem unavená, nasypu si přibližně o půl misky kukuřičných lupínků víc, než se tam vejde.

17

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 17

28.2.2020 14:54:35

*SPRŠKA-NA-STU° L*

Dr. Živago

„Kde je vlastně mamka?“ zjišťuju po chvilce. „Pokud jsem ji správně

pochopil, má termín u doktora,“ vykládá taťka. Hodí

zkoněnou (ehm… zkaženou)

marmeládu i se sklenicí do koše a pak zaklapne do toustovače dva krajíce chleba. „Každopádně mumlala něco o jistém

doktoru Živagovi.“ No jasně! „Takže už zase leží na gauči?“ „Ne, ne.“ Taťka kroutí hlavou. „Tenhle doktor Živago pacienty doma nenavštěvuje.“ Och! Kdo by si to pomyslel!

D I V - A -Ž A S

Vtom z toustovače vyšlehnou plameny.

„Do hajzlu!“ zakleje taťka.

„Se neříká,“ prohodím a nasypu půlku kukuřičných lupínků z misky zpátky do krabice.

18

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 18

28.2.2020 14:54:35

Já vı̀ m! „Odpoj to!“ Poslechne.

zaburácí taťka. „Co teď?“

Tý jo!

„A teď?“ zařve. „Hasičák nebo namoč ručník!“

Rozhodne se pro hasičák (typický chlap!) a pádí z kuchyně.

Vyskočím ze židle, ze skříňky popadnu tři utěrky, namočím je ve dřezu a hodím na

toustovač.

hořící

Slyším, jak taťka v chodbě nadává. (Nejspíš bojuje s pojistkou na hasičáku. Přitom je to vlastně docela

19

KDO BY NECHTEL DOMA KONE_2.indd 19

28.2.2020 14:54:36