0041657

AMY SUITER CLARKE ODPOČÍTÁVAČ

Odpocitavac.indd 3

17.12.21 14:21

Část první

ODPOČÍTÁVÁNÍ

Odpocitavac.indd 9

17.12.21 14:21

1 Podcast Opožděná spravedlnost 5. prosince 2019 Přepis: Pátá série, první epizoda

ELLE – KOMENTÁŘ: O Minnesotě všichni vědí, že je tam zima. Mrazivé zimy a stoi­ cký severský přístup k životu. Toho jasného listopadového rána, kdy jsem mířila na jihozápad do oblasti desetitisíce jezer, poryvy sněhu se hnaly přes silnici, poletovaly a třepotaly se ve vzduchu jako duchové. Jednu chvíli jsem si razila cestu rovnými prérijními pláněmi a poli a vzápětí se ocitla ve městě – všude samý beton, světla a úhledné, nenápadné trávníky. To platí pro všechny státy amerického Středozápadu, ta neviditelná, ale neodstranitelná hranice mezi venkovem a městem. Stačí ujet pár mil a demografická, ideologická a kulturní situace se zásadně změní. I zvyky jsou jiné.

Ale čas od času se stane něco, co otřese celým státem. Dopad té události pocítí úplně všichni, zármutek a společný cíl lidi sjednotí.

Před necelými čtyřiadvaceti roky zmizela v rušném studentském prostředí Dinkytownu mladá žena. Jmenovala se Beverly Andersonová. /ZNĚLKA/

Odpocitavac.indd 11

17.12.21 14:21

12

AMY SUITER CLARKE

ELLE – ÚVOD: Kriminální případy vychládají. Pachatelé si myslí, že jsou v bezpečí. Ale s vaší pomocí se postarám o to, aby spravedlnost – jakkoliv opožděná – přece jen došla naplnění. Tady Elle Castillová.

Posloucháte Opožděnou spravedlnost. /ZVUKOVÝ PŘEDĚL: sníh křupající pod nohama, z dálky píseň „I’ll Make Love to You“ zpívaná skupinou Boyz II Men, smích mladých lidí/

ELLE – KOMENTÁŘ: V únoru 1996 odešla dvacetiletá Beverly z večírku, kam zavítala se svým přítelem a několika dalšími studenty z třetího ročníku Minnesotské univerzity. Když skupinka večírek opustila, pokusil se Beverlyin chlapec dívku přesvědčit, aby se s nimi vydala do jídelny U Annie na pozdní hamburger a mléčný koktejl. Jenže Beverly měla druhý den brzo vstávat, a tak trvala na tom, že jde domů. Do absolvování oboru psychologie jí zbývaly všehovšudy tři měsíce, a už dokonce nastoupila na praxi v jedné místní klinice. Trochu se přitom tehdy pohádali – nic vážného, drobná roztržka, jak to u studentských lásek bývá. Mladík to nakonec vzdal a vydal se za kamarády sám. Stalo se to jen pět ulic od Beverlyina bydliště – krátká procházka, kterou předtím podnikla snad stokrát. Zapnula si černý vlněný kabát, zabořila tváře do šátku a přátelům zamávala na rozloučenou.

Tehdy ji všichni viděli živou naposledy.

Když se druhého dne Beverly nedostavila na praxi, její nadřízený zavolal k dívce domů. Zvedla to Beverlyina spolubydlící Samantha Williamsová.

SAMANTHA: Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Sotva jsem se ohlásila do telefonu, zmocnil se mě pocit, že něco není v pořádku. Zašla jsem se podívat k ní do pokoje, jen tak pro jistotu, a bylo to tak.

Vůbec ve své posteli nespala. Její věci tam taky nebyly, kabelka, klíče a tak. Bylo mi jasné, že vůbec nedorazila domů.

Odpocitavac.indd 12

17.12.21 14:21

ODPOČÍTÁVAČ

13

ELLE – KOMENTÁŘ: Sedím se Samanthou Williamsovou, nyní Carlssonovou, u ní v kuchyni. Bydlí s manželem a dvěma bígly asi hodinu jízdy od Minneapolisu. Psiska na mě začala štěkat, ještě než jsem stačila dojít k předním dveřím.

SAMANTHA: /přes štěkot dvou psů/ Buďte zticha! Padejte na pelech. Řekla jsem na pelech. Hodný holky. Vidíte, když chtějí, umí být náramně poslušné.

ELLE: A co se dělo, když jste zjistila, že Beverly nepřišla domů?

SAMANTHA: No, řekla jsem to jejímu šéfovi a on prohlásil, že bychom měli zavolat policii, tak jsem to udělala. Nejdřív to vůbec nechtěli vyšetřovat – že prý ještě neuběhla dost dlouhá doba a tak podobně. Když jsme jim ale i s jejím přítelem pověděli, že jsme ji viděli jít domů pěšky a že je to pečlivá studentka, která právě začala docházet na praxi, přece jen je to znepokojilo. Vím, že /pípnutí/ vyslýchali, ale kamarádi mu poskytli pevné alibi.

Kromě těch dvou či tří minut, co se s ní dohadoval, jestli půjde s ostatními do restaurace, strávil celý večer s nimi. Se mnou si toho dne přišla policie taky popovídat, myslím, že to bylo nějak odpoledne. Kdybyste to potřebovala vědět, najdete to v protokolu.

ELLE – KOMENTÁŘ: Bylo to tak. Podle detektiva Harolda Sykese vyslýchali Samanthu 5. února 1996 v 15.42 – přibližně sedmnáct hodin poté, co byla Beverly viděna naposledy.

ELLE: A podle toho, jak si to pamatujete – co se dělo dál?

Odpocitavac.indd 13

17.12.21 14:21

14

AMY SUITER CLARKE

SAMANTHA: Vlastně nic. Všichni její blízcí přátelé byli toho večera s ní, a když odešla domů, seděli ještě alespoň dvě hodiny v jídelně U Annie. Celá její rodina bydlela v Pelican Rapids, to je hodiny jízdy daleko. Dospěli k závěru, že její přítel to udělat nemohl, protože zmizel celé skupině z dohledu jen na pár minut. Beverly se prostě… vypařila. Všichni si mysleli, že třeba zabloudila, že jí nějak přeskočilo a ztratila se nebo že byla opilejší, než si kamarádi mysleli, spadla do Mississippi a utopila se. Takové případy už se staly. Kolik dní prohledávali břehy řeky a závěje kolem, ale nikde po ní nenašli ani stopu.

To trvalo celý týden.

ELLE – KOMENTÁŘ: Sedmý den po Beverlyině zmizení zamykala vedoucí jídelny U Annie podnik na noc, když vtom si všimla, že se venku u zdi někdo choulí. Nějaký bezdomovec, pomyslela si a sehnula se k němu, aby mu nabídla, že ho odveze do útulku. Když nijak nereagoval, vedoucí mu stáhla šátek z hlavy a uviděla mrtvý obličej Beverly Andersonové.

SAMANTHA: /přes slzy/ Pak nikdo nedokázal myslet na nic jiného než na Beverly. Všichni byli strašně vyděšení, rozumíte? Tahle milá, nevinná, bystrá dívka – byla mrtvá. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Několik týdnů jsem prakticky nevycházela z bytu, tak moc jsem se bála. Ukázalo se, že jsem udělala dobře.

ELLE: Vybavujete si, kdy jste se dozvěděla o ostatních obětech?

SAMANTHA: Ve zprávách nic neříkali, dokud se nepřišlo na to, že ta druhá dívka, Jillian Thompsonová, zemřela úplně stejně jako Beverly.

A že byla pohřešovaná stejně dlouhou dobu – sedm dní. Myslím,

Odpocitavac.indd 14

17.12.21 14:21

ODPOČÍTÁVAČ

15

že na Jillianině těle našli něco, co ji dávalo do spojitosti s Beverly, DNA nebo tak něco.

ELLE – KOMENTÁŘ: Na bundě měla Jillian buňky lidské kůže. Policie si domyslela, že je někde drželi společně a Jillian bundu Beverly nabídla, protože dívce byla zima. Jillian Thompsonová zmizela z parkoviště Bethelské univerzity tři dny po Beverly. Rodiče byli přesvědčeni, že utekla z domova se svým přítelem, protože se jim nezamlouval.

Než se našlo spojení mezi oběma případy, byl právě on hlavní podezřelý. /ZVUKOVÝ PŘEDĚL: vrzání židle, odkašlávání/

ELLE: Můžu tě požádat, aby ses představil novým posluchačům?

MARTÍN: Hm, takže, jmenuju se doktor Martín Castillo, jsem soudní lékař, patolog, a pracuju pro okres Hennepin.

ELLE: A?

MARTÍN: A pro úplnost, jsem manžel tady Elle.

ELLE: Věrní posluchači si můžou Martína pamatovat z první a třetí řady, kde z odborného hlediska vysvětloval výsledky pitvy Grace Cunninghamové, respektive Jairy Brownové. Právě Martín identifikoval na Jairiných zádech posmrtnou skvrnu nezvyklého tvaru, jež nám pomohla spojit s jejím případem pohovku v domě jejího strýce. To byl nakonec pro minneapoliské policejní oddělení zločinů páchaných na dětech klíč k vyřešení celého

Odpocitavac.indd 15

17.12.21 14:21

16

AMY SUITER CLARKE

případu. Pozvala jsem Martína opět do studia, tentokrát proto, aby vyložil, jakou spojitost mezi případy obou zavražděných dívek zjistil ještě dřív, než se objevily výsledky testů DNA na Jillianině těle.

MARTÍN: Nejjednodušší odpověď zní, že byly obě zabity stejným způsobem. Stejným a dost nezvyklým způsobem.

ELLE: Vysvětli to.

MARTÍN: Beverly Andersonová sice měla známky poranění na pravé straně hlavy, pitva ale prokázala, že k úderu došlo několik dní před smrtí – nejpravděpodobněji v den, kdy byla unesena. Zemřela poté, co se u ní projevily následky gastrointestinálních obtíží, dehydratace a mnohačetné selhání orgánů. Tyto příznaky se vyskytují u celé řady jedů a patologovi by se nemuselo podařit jejich seznam zúžit, kdyby neměl k dispozici obsah jejího žaludku. I tak to trvalo několik týdnů, ale nakonec rozbory prokázaly, že snědla semena skočce obecného, tedy zdroj ricinového oleje – a že jich nejspíš pozřela poměrně hodně. Ricinu trvá několik dnů, než začne působit, a lidé jeho požití často přežijí, ale zde bylo zřejmé, že vrah Beverly jed podal několikrát za sebou. A taky ji krátce před smrtí někdo zbil. Jednadvaceti údery.

ELLE: Jak můžeš vědět, že to bylo krátce před smrtí?

MARTÍN: To, jaké se stačily utvořit strupy, naznačuje, že krev přestala kolovat těsně po tom, co poranění vznikla. Když ji bičoval, údery srdce se už nejspíš zpomalovaly – což znamená, že v tu chvíli umírala. To vede patologa k závěru, že bičování mohlo

Odpocitavac.indd 16

17.12.21 14:21

ODPOČÍTÁVAČ

17

být součástí nějakého rituálu, nikoliv snahou její skon uspíšit.

Tušení se potvrdilo, když se našlo Jillianino tělo a ukázalo se, že byla zabita úplně stejným způsobem. Selhání orgánů následkem požití semen skočce a k tomu přesně dvacet jedna ran přes záda nějakým prutem.

ELLE: Co myslíš tím „prutem“?

MARTÍN: Musel to být klacek nebo větev – tenká, ale pevná. Stopy prokázaly, že obě oběti se nacházely někde v lesích či na venkově.

Na jejich oblečení se nalezly kousky listí, pod nehty hlína. Policie usoudila, že vrah tam někde sebral větev a tou svůj rituál ­dokončil.

ELLE – KOMENTÁŘ: Jillianino tělo našli sedm dnů po tom, co byla unesena, ale ne na stejném místě, jako to bylo v případě Beverly. To by bylo příliš jednoduché. Vrah ji místo toho nechal ležet na trávníku před tehdejší Severozápadní přípravkou – dnes se jmenuje Severozápadní univerzita St. Paul. Tedy před konkurencí její domovské školy, křesťanské Bethelské univerzity. Jenže přestože obě dívky byly bakalářskými studentkami, obě byly vězněny po stejnou dobu, zabity stejným způsobem a jejich těla odložena na veřejném místě, zprvu ta dvě úmrtí nikdo nespojoval. Na případech dělaly dva různé vyšetřovací týmy, a zatímco existuje centrální policejní databáze vzorků DNA a otisků prstů, databázi, která by obsahovala popis toho, jak jednotliví vrazi postupují – tedy jejich modus operandi –, doposud nikdo nezaložil. Nikdo nesbíral informace o tom, jak byly oběti zabity, a nezkoumal, jestli mezi případy nemůže být nějaká spojitost na základě způsobu vraždění.

Policie vedla vyšetřování několik měsíců, Jillianina přítele dokonce vzali vyšetřovatelé do vazby, ale obvinění nakonec stáhli

Odpocitavac.indd 17

17.12.21 14:21

18

AMY SUITER CLARKE

a oba případy vychladly. Nové podobné vraždy se neobjevily, nové stopy také ne. Až do následujícího roku. /ZVUKOVÝ PŘEDĚL: hučení vodopádu/

ELLE – KOMENTÁŘ: Toto je vodopád Minnehaha, přes šestnáct metrů vápencové stěny a burácející vody, která si hledá cestu z jezera Minnetonka do Mississippi. Jméno Minnehaha uchoval na věčné časy Henry Wadsworth Longfellow ve slavné básni Píseň o Hiawathovi. Sám jméno vykládal jako „smějící se voda“. Ale název, pocházející od dakotských indiánů, znamená spíše „valící se voda“ nebo prostě jen „padající voda“, obě možnosti jsou výstižnější než Longfellowův výklad. Pronikavý, téměř surový zvuk ženoucího se proudu nevyvolává představu smíchu. A právě tady, pod kontroverzním sousoším Hiawathy a Minne­ hahy, bylo nalezeno tělo osmnáctileté Isabelly Kempové.

Zvuk, který slyšíte, byl nahrán na jaře, kdy hladinu vodopádů zvedá tající sníh. Když tu ale Isabellu našli, voda byla zmrzlá – mohutná, drsná masa ledu ztuhla v pádu, jako by ji někdo začaroval. Dívka téměř nebyla vidět. Než sem dorazila dvojice turistů, kteří se přišli podívat na zamrzlý vodopád, čerstvá vrstva sněhu stačila tělo zčásti zakrýt. Příchozí přesto zahlédli červenou bundu vykukující z prašanu. /ZVUKOVÝ PŘEDĚL: v pozadí ruch jídelny/

ELLE: Když bylo v lednu 1997 objeveno tělo Isabelly Kempové, policie její vraždu rychle spojila s případy z roku 1996. Byla nezvěstná sedm dní a před smrtí ji někdo zbičoval. Tehdy jste také dal vrahovi přezdívku, je to tak?

DETEKTIV HAROLD SYKES: Ano, i když jaksi nepřímo. Rozhodně jsem nic takového neměl v úmyslu.

Odpocitavac.indd 18

17.12.21 14:21

ODPOČÍTÁVAČ

19

ELLE – KOMENTÁŘ: Tohle je detektiv Harold Sykes, který vedl vyšetřování případu. Sešla jsem se s ním v jeho oblíbeném podniku v Min­ neapolisu.

ELLE: Ale všiml jste si něčeho, na co nikdo jiný nepřišel. Povězte mi o tom něco.

SYKES: No jo, už dřív jsme si všimli, že vrah je podle všeho posedlý čísly. První dvě ženy unesl tři dny po sobě, obě držel v zajetí sedm dní a pak každý uštědřil jednadvacet ran. Říkali jsme si, že ty čísla pro něj musí mít nějaký význam. Postupoval pořád podle stejnýho scénáře. Moji lidi na nic nečekali, za tepla se vrhli na seznamy pohřešovaných osob a hledali někoho, kdo byl unesen tři dny po Isabelle. Taky jsem ty případy procházel a všiml si ještě jedný pravidelnosti. Beverly Andersonové bylo dvacet. Jillian Thompsonové devatenáct.

A Isabelle o ­ smnáct.

ELLE: Takže každá další oběť byla o rok mladší než ta předcházející.

SYKES: Přesně. V tu chvíli to bylo jen takový tušení, ale říkal jsem si, že další oběti by třeba mohlo být sedmnáct. Navíc mi to zapadalo do jeho posedlosti čísly. Pokud stáří obětí nebyla náhoda, šlo o hodně špatnou zprávu, to mi bylo jasný. Znamenalo to, že postupuje podle nějakýho plánu. Když mě vyzpovídali novináři, pověděl jsem jim to. Tehdy jsem toho litoval, ale dnes si myslím, že na tom vlastně nezáleželo.

Dřív nebo ­pozdějc by na to stejně někdo přišel. Prostě jsem poznamenal: Myslím, že ten chlápek spustil nějaký zvrácený odpočítávání.

Odpocitavac.indd 19

17.12.21 14:21

20

AMY SUITER CLARKE

ELLE – KOMENTÁŘ: Byl to výsledek jednoduchého pozorování, ale obyvatelům celé Minnesoty se to vrylo do paměti a všech se zmocnil pocit neodvratné zkázy. Vrah ještě nebyl hotov. Všechny dívky věděly, že nemají šanci se před ním uchránit – a tenhle pocit děvčata moc dobře znají. Jedno výstižné pojmenování stačilo na to, aby se místní případ změnil v celostátní senzaci.

Během několika hodin mu na všech kanálech říkali stejně: Odpočítávač.

Odpocitavac.indd 20

17.12.21 14:21

2 Elle 9. ledna 2020

Elle zaparkovala vůz před domem paní Turnerové a v autorádiu zastavila přehrávání podcastu. Byl to jeden z jejích oblíbených pořadů o skutečných zločinech a na rozdíl od jejího vlastního projektu se víc zaměřoval na psychologii odsouzených kriminálníků než na vyšetřování odložených případů. Zrovna probírali zajímavý materiál, analýzu chování známého sériového vraha ze severozápadního pobřeží Tichého oceánu, jenže to nebylo moc vhodné pro děti a dcera Elliny nejlepší kamarádky už byla na půli cesty mezi předními dveřmi domu paní Turnerové a Elliným vyhřátým autem.

Dveře pro spolujezdce se rozletěly a pustily do kabiny vozu závan mrazivého, štiplavého vzduchu vonícího sněhem. Natalie honem nasedla, zabouchla dveře a vydala ze sebe přehrávané „brrrr!“.

Elle přidala topení a zeptala se: „Tak jaká byla hodina klavíru, děvenko?“ „Šlo to,“ odpověděla Natalie, zapnula bezpečnostní pás a stáhla si z krku šátek. I ve zšeřelém světle pozdního odpoledne byl její – obvykle pobledlý – obličej zarudlý od poryvů zimního vzduchu. „Prostě pořád jen hraju stupnice nahoru dolů,“ dodala. „Myslím, že paní Turnerová nic jiného naučit neumí.“ Elle se usmála a vycouvala zpátky na ulici. „Vždyť chodíš na piano teprve čtyři měsíce,“ poznamenala.

Odpocitavac.indd 21

17.12.21 14:21

22

AMY SUITER CLARKE

„Jo, já vím, ale je to nuda. Tohle už zvládnu i ve spaní.“ „Buď trpělivá. Stupnice jsou základ. Nejdřív se musíš naučit pořádně základní věci a teprve pak se můžeš pustit do celých skladeb.“ Elle se musela usmát nad tím, jak rychle se dokáže přehrát do role matky, soukat ze sebe životní moudra a poučovat ohledně lekcí na klavír, jako by Natalie byla její vlastní dítě. „Jo a taky mě dneska naučila ,Hodně štěstí, zdraví‘,“ ozvala se dívenka. „Vážně? A proč to?“ „Teto Elle,“ rozesmála se Natalie, „vždyť přece víš proč.“ Elle zastavila na světlech, podívala se na děvče, přehnaně pokrčila rameny a zeptala se: „Jak to myslíš?“ Dívka se rozhihňala a zvedla oči k nebi. „Protože mám narozeniny, ty exote,“ poučila Elle. „Exote!“ zvolala Elle a přitiskla si dlaň na hruď, jako by ji zasáhla smrtelná rána. „Ne abys tahle někdy oslovila Martína.“ „Přitom zrovna on je ve skutečnosti jediný opravdový exot široko daleko.“ „No dobře, dobře, konec představení,“ zvedla Elle ruce. „Všechno nejlepší k narozeninám, drahoušku.“ Pořád nemohla uvěřit, že Natalii už je deset. Byla vlastně věkem hodně blízko nejmladší oběti Odpočítávače, případu, který Elle zabíral každou minutu života od chvíle, kdy před šesti měsíci začala dělat na nejnovější řadě pořadu Opožděná spravedlnost. Sotva zavřela oči, viděla před sebou obličeje dívek, které měla pověšené na stěně v nahrávacím studiu. Elle vnímala Natalii skoro jako vlastní dceru – a když si ji představila na místě nejmladší oběti Odpočítávače, zalomcoval s ní takový vztek, až se jí z toho udělalo mdlo. Nebýt Natalie, Elle by s podcastem nejspíš vůbec nezačala. Kdyby nevěděla, jaké to je milovat dítě tak, že by kvůli němu člověk zabíjel, možná by se nikdy nedala do pronásledování netvorů, kteří dětem ubližují.

Elle se naklonila k sedadlu pro spolujezdce, a zrovna když naskočila zelená, políbila děvče hlasitě na čelo. „Jak jste oslavili narozeniny ve škole?“ zeptala se.

Odpocitavac.indd 22

17.12.21 14:21

ODPOČÍTÁVAČ

23

„Celá třída mi zazpívala a pak jsem od každého dostala nějakou sladkost,“ odpověděla Natalie a hrála si přitom s temně blonďatými copánky vlasů. „A byla jsem třetí ve volném stylu,“ dodala. „V tohle počasí bych nešla do plavek ani za zlaté tele.“ „Kdybychom přestaly plavat, když se udělá zima, plavaly bychom jen tři měsíce v roce,“ poučila ji Natalie. Vůz mezitím zastavil před domem, kde Elle bydlela. „Navíc uvnitř je nějakých šestadvacet stupňů,“ doplnila dívenka své poučení. „Já se držím jezer v létě, ale jsem na tebe hrdá, že to tak zvládáš,“ pochválila Elle dívku. Jakmile vystoupila z vozu, vítr ji zaštípal na kůži. Honem se ujišťovala pohledem, že Natalie jde po namrzlé příjezdové cestě opatrně. V duchu si umínila, že Martína požádá, aby tam nasypal víc soli. „Ňam!“ vyhrkla Natalie, sotva vešli hlavními dveřmi. Elle ucítila horkou, pikantní vůni a v ústech se jí začaly sbíhat sliny.

Společně se vydaly po čichu do kuchyně a tam našly Martína v jeho oblíbené květované zástěře, jak otáčí mlýnkem na sůl nad hrncem bublajícím na plotně. Připravoval špagety s masovými kuličkami podle vlastního receptu: mleté hovězí smíchal s nasekaným chorizem a do omáčky nezapomněl hodit špetku chilli.

Bylo to Nataliino nejoblíbenější jídlo. „Hele, oslavenkyně!“ zahlaholil Martín, pustil lžíci do omáčky a napřáhl paže, aby Natalii, která mu vletěla do náruče, chytil. Zvedl ji a sevřel do svého nenapodobitelného medvědího objetí, až vypískla. Jednou se společně otočili kolem dokola, pak Martín Natalii posadil na linku, vytáhl lžíci z hrnce, a než dal dívence ochutnat, dlouho do omáčky foukal. „Projde to výstupní kontrolou, señorita?“ zeptal se.

Natalie ochutnala a zvedla oči ke stropu. „Myslím, že je to váš nejlepší výkon, señore,“ odpověděla.

Pak ji Martín postavil na podlahu a ukázal na zásuvku s příbory. „Vím, že máš narozeniny, ale mohla bys prostřít stůl?“ zeptal se. „Mámu tu budeš mít za chvíli,“ dodal. Sotva dívka sebrala příbory a odešla z kuchyně, Martín se s úsměvem obrátil

Odpocitavac.indd 23

17.12.21 14:21

24

AMY SUITER CLARKE

k Elle. Zvlněné černé vlasy mu trčely všemi směry. Pokud nebyl v práci a neměl na hlavě chirurgickou čapku, neustále je prohrabával prsty. Aniž přestal míchat omáčku, naklonil se k manželce a srdečně ji políbil. „Voní to úžasně,“ poznamenala Elle, otočila se a nalila si do sklenice červené víno. „Díky. Jak se ti daří, mi vida?“ zeptal se Martín.

Elle si vzpomínala, jak ji takhle poprvé oslovil před Natalií poté, co vloni začala chodit na španělštinu. Elle se s tímhle jazykem míjela až do střední školy, a když se s Martínem poznali, on mluvil plynně anglicky. Přesto hned druhý den po jejich první schůzce vyhrabala starou středoškolskou učebnici španělštiny. Nechtěla o něco přijít, až se setká s jeho příbuznými v Monterrey nebo s mexickými či středoamerickými přistěhovalci, kterých bylo v Minnesotě požehnaně. Navíc se jí to mohlo hodit v práci. Činorodá základní škola, do níž chodila Natalie, nabízela jazykové kurzy už od třetí třídy, takže dívka hned věděla, co to znamená, když Martín ženu oslovil mi vida. „Proč jí říkáš ,můj živote‘?“ zajímala se tehdy. „To proto, že bez ní nemůžeš žít?“ Elle čekala odpověď ve smyslu, že jde o běžný projev náklonnosti v té části Mexika, odkud přišel, zvláště mezi manželem a manželkou, ale on se místo toho na Elle zadíval a zamyšleně prohlásil: „Ne, to je proto, že když jsem se s Elle seznámil, připomněla mi, jak moc času trávím s mrtvými. Pomohla mi vzpomenout si, jaké to je mít radost ze života.“ Toho dne byl neobyčejně pozorný a láskyplný. Když Pánbůh rozdával smysl pro romantiku, Martín vystál frontu nejmíň ­třikrát. „Elle?“ Jeho hlas ji vrátil zpátky do současnosti. „To je v pohodě,“ ujistila ho, ale věděla, že její strojený úsměv ho neošálí. „Nemůžu uvěřit, že Natalii je deset. Mám pocit, jako by to bylo včera, když mi to čtyřleté děvče zničehonic zaklepalo na dveře.“ Elle mrkáním zahnala slzy a napila se vína.

Odpocitavac.indd 24

17.12.21 14:21

ODPOČÍTÁVAČ

25

Martín odložil lžíci a sevřel manželku do náruče. „To vyšetřování tě vyčerpává, viď?“ zeptal se a v širokých kruzích ji dlaněmi hladil po zádech.

Elle ztuhla. „To je v pohodě,“ zopakovala.

Odtáhl se a zadíval se jí do očí. „O tom nepochybuju,“ přikývl. Vypadalo to, že chce ještě něco dodat, ale místo toho jen pokýval hlavou a obrátil se zpátky k plotně.

Když se Natalie vracela do kuchyně pro talíře, rozezněl se zvonek u dveří. „Jdu tam,“ ozvala se Elle. „Krucipísek, to je kosa,“ ulevovala si Sash a setřásávala sníh, zatímco za ní Elle zavírala dveře. Na rohožce u vchodu si oklepala boty, zula si je a nohama v punčocháčích obezřetně obešla břečku tající na koberci. „Náš táta tomu říkával ,počasí přimrzlých jazyků‘,“ poznamenala Elle sama překvapená tou nečekanou vzpomínkou. Na otce si nevzpomněla, jak byl rok dlouhý. „To jako kvůli těm hloupým klukům, co se před sebou navzájem vytahovali tím, že v zimě olizovali něco kovového a jazyk jim k tomu přimrzl,“ vysvětlovala.

Sash zaklonila hlavu, halasně se rozesmála a od jejích velkých náušnic se odrážely pablesky světla. Pak si rozvázala šátek, stáhla z hlavy purpurovou pletenou čepici a obojí odložila na lavici vedle dveří. Někdy v posledních dnech si opět oholila hlavu a nechala si jen kratičkého ježka, který zdůrazňoval její elfí rysy. Vskutku nevypadala jako typický korporátní právník a lidé měli často sklon ji podceňovat, což jen posilovalo pocit zadostiučinění z toho, když je řádně zdeptala před soudem. „To je dobrý,“ prohlásila. „To ti ukradnu.“ Elle cestou do jídelny minula zrcadlo ve vstupní hale. Připomnělo jí, že se toho dne neosprchovala a neudělala nic s vlasy.

Byla zavřená v nahrávacím studiu až do chvíle, kdy musela vyrazit, aby vyzvedla Natalii. „Nějaké nové stopy v případu Odpočítávače?“ zeptala se Sash šeptem.

Odpocitavac.indd 25

17.12.21 14:21

26

AMY SUITER CLARKE

Elle se zarazila. Pokud to nevyžadovalo vyšetřování, moc z domu nevycházela a většina rodinných příslušníků a svědků jeho přezdívku nikdy nevyslovila. Nějak ji znepokojilo, když najednou slyšela, jak někdo říká slova, která se jí celé měsíce honí hlavou. Jako by jejich slábnoucí ozvěna zničehonic nabrala na síle. „Žádné novinky,“ odpověděla a ohlédla se na kamarádku. „Na to je ještě trochu brzy.“ „Dnes na poradě se o tom pár právníků bavilo,“ usmála se. „Tohle bude zaručeně tvoje nejúspěšnější řada, na to dám krk.“ Elle přikývla, ale snažila se tvářit pokud možno bezvýrazně. V předcházejících řadách svého pořadu taky zažívala tlak na to, aby odložené případy vyřešila, ale s tímhle se to nedalo vůbec srovnávat. Od chvíle, kdy zveřejnila první díl, uběhlo jen pár týdnů, ale jí bylo jasné, že tentokrát je to jiné. E-mailová schránka s příchozí poštou byla plná komentářů, teorií i kritik – a nebyly to příspěvky lidí ze Středozápadu, přicházely z Austrálie, Indonésie, Anglie i Nizozemska. Měla pocit, že ji sleduje celý svět.

Na to ale byla připravená. Všechny případy, na nichž dosud pracovala, všechny ty utrápené děti v péči služby pro ochranu dětí, všechny čtyři dosavadní řady podcastu, to vše jí dalo základy – byly to stupnice, které přehrávala, aby se mohla posunout k něčemu složitějšímu. Odpočítávač byl její mistrovské dílo. „Jsi nějaká pobledlá,“ poznamenala Sash. Než vešly do jídelny, vzala Elle jemně za předloktí. „Kruci, Elle, promiň,“ ulevila si. „Jsi z toho nejspíš sama na prášky a nepotřebuješ, abych ti vykládala, jak velký je to případ.“ „Nic se neděje,“ ujišťovala ji Elle. „Celou dobu vím, že tenhle případ přitáhne k podcastu velkou pozornost. Jen jsem nečekala, že bude tak obrovská.“ Elle se zadívala kamarádce do očí a současně si zaryla nehty do dlaně. „S mou produkční se snažíme ten internetový cvrkot co nejvíc sledovat, na našich sociálních sítích se občas mihne nějaký nápad, ale zatím nic

Odpocitavac.indd 26

17.12.21 14:21

ODPOČÍTÁVAČ

27

konkrétního,“ vysvětlovala. „Vím, že je to teprve pár týdnů, mám ale pocit, že je zklamu.“ „Ty dívky na stěně,“ doplnila ji Sash. Kromě Martína byla Sash jediný člověk, kterému Elle dovolila vejít do nahrávacího studia v patře. „O zklamání nemůže být řeč, Elle. Ty jim skládáš poctu. Vyprávíš jejich osud a snažíš se dát průchod spravedlnosti. Jsi na sebe zbytečně přísná.“ Než stačila Elle odpovědět, dveře do jídelny se rozlétly a vykoukla z nich Nataliina hlava. „Tak, lidi, jdete dál, nebo co bude?

Umírám hlady,“ zakřičela dívka.

Sash se na Elle usmála, ještě jednou jí stiskla paži a pak se obě vydaly za Natalií do místnosti, kde Martín začínal servírovat jídlo.

„Jak se vyvíjí oslava narozenin, zlato?“ zeptala se Sash a dcerku objala. „Bezvadně,“ odpověděla Natalie. „Děkuju, že jsi z práce přišla dřív.“ „No jasně! Myslíš, že bych si tohle nechala ujít?“ Kdyby Elle neznala Sash tak dobře, možná by si ani nevšimla stínu, který její nejlepší kamarádce přelétl přes tvář. Fakt, že Sash občas pracuje dlouho do noci, byl mezi ní a Natalií trochu bolavé téma. Ale události, na nichž záleželo, si nikdy nedovolila propásnout, a když teď Elle pracovala výhradně z domova, mohla v mezičase za Nataliinu matku zaskočit. Vyzvednout dívku z tréninku plavání či hodiny klavíru, čas od času posloužit jako doprovod, když došlo na vystoupení na školní besídce.

Sash sice trvala na tom, že Elle je plnohodnotný člen rodiny, kterého si Natalie adoptovala sama, ale Elle moc dobře věděla, že se zrovna teď pohybuje někde mezi hojně využívanou tetou a zbožňovanou hlídací paní. Ať už byla její role jakákoliv, dívku prostě milovala.

Sash sedící vedle Natalie si odsunula židli a zvedla ruce jako konferenciér ohlašující další cirkusové číslo. „Dámy, pánové a rodově nevyhraněné osoby,“ prohlásila slavnostně, „dnes je

Odpocitavac.indd 27

17.12.21 14:21

28

AMY SUITER CLARKE

tomu právě deset let, co došlo k jedné pamětihodné události.“ Rukávy její volné blůzy zametly desku stolu a jen těsně se vyhnuly omáčce na špagety. „Moje dcera, jediná a jedinečná Natalie Hunterová, vstoupila do tohoto světa velká jako zavinutá palačinka s papričkami a skřehotající jako vrána.“ Natalie se rozhihňala a zakryla si obličej dlaněmi. „Vím, že první roky života jsi to neměla vždycky snadné, protože jsme se hodně stěhovaly,“ obrátila se na ni Sash. „Ale jsem ráda, že teď už jsme usazené tady a že můžeme oslavovat tvoje desáté narozeniny s celou rodinou.“ Sash se podívala směrem k Elle, ale ta přes nečekané slzy viděla kamarádku jen rozmazaně. Vždycky ji dostalo, když o ní Sash mluvila jako o rodině.

Kromě Martína a jeho příbuzných byly Sash a Natalie jediná rodina, kterou Elle měla.

Natalie se naklonila dopředu a zadívala se na talíř vychládajícího jídla před sebou. „No tak, mami,“ zaprosila, „mám hlad.“ Všichni se rozesmáli a Sash pozvedla sklenku. „No jo, vždyť se snažím, ne?“ zabručela naoko naštvaně. „Ty bys byla ochotná žalovat vlastní matku za to, že si dovolila mít proslov na dceřiny desáté narozeniny. Tak na Natalii!“ „Na Natalii!“ přidali se Martín a Elle a také pozvedli sklenice. Ťukli si s Natalií, která měla ve sklenici colu, a vrhli se na jídlo. „Jaký jsi měla den, Sash?“ zeptala se Elle a namotávala těstoviny na vidličku. „Šlo to,“ odpověděla Sash a usrkla vína. „Ale ta fúze, co na ní dělám, člověka úplně vysaje. Šéfové trvají na tom, že na zasedáních správní rady budeme dělat, jak je všechno skvělé, ale já už nejsem schopná přimět obě strany ani k tomu, aby si sedly k jednomu stolu a začaly se domlouvat. Jeden chlápek poznamená něco o tom, jaký švih má jiný chlápek při golfu, a rázem jde dohoda za desítky milionů dolarů do kytek. A to se říká, že emoce cloumají ženskými!“ Martín si ústy plnými těstovin odfrkl. „A co ty, Martíne?“ obrátila se na něj Sash. „Jak jde život s nebožtíky?“ Vyslovovala jeho jméno správně, říkala mu

Odpocitavac.indd 28

17.12.21 14:21

ODPOČÍTÁVAČ

29

„Martýne“, ne „Martine“, jako to dělala většina lidí, aby si usnadnili život. Zvedl vidličku s napíchnutým rajčátkem. „To víš, měl jsem honičku,“ odpověděl. „Touhle dobou se nebožtíci jen hrnou.“ „Martíne!“ napomenula ho Elle. „Omlouvám se!“ zvolal a zvedl obě ruce v tradičním gestu signalizujícím nevinnnost a dobré úmysly. „Ale tady přece všichni vědí, čím se živím.“ „No jasně, Elle,“ ozvala se Natalie, „není tu nikdo, kdo by nevěděl, co Martín dělá.“ Napila se coly a usmála se. „Chtěla bych se stát soudním patologem,“ oznámila.

Elle zavrtěla hlavou a koukla se na svou nejlepší kamarádku. Sash se jí před pár týdny svěřila, že Natalie se do Martína ve vší dětské nevinnosti zamilovala – teď už to ale bylo jasné úplně všem. Asi před měsícem zničehonic přestala Martínovi říkat „tío“, tedy „strýčku“, trvala na tom, že ho bude oslovovat křestním jménem, a hltala každé slovo, které pronesl. Sash to přičítala nastupující pubertě. Od chvíle, kdy Elle složila státnice z psychologie dítěte, uplynulo hezkých pár let, ale dodnes si pamatovala, že z vývojového hlediska je v podstatě naprosto normální, když se desetiletá holka zamiluje do jediného dospělého mužského, který je v jejím životě v dosahu.

Martín musel vědět, že ho Elle i Sash s úžasem pozorují, přesto si jich vůbec nevšímal a zaníceně si povídal s Natalií o tom, jak nastartovat kariéru soudního patologa. „Myslím, že by z tebe mohl být skvělý soudní lékař,“ vykládal. „Ale budeš se muset zdokonalit v práci s nožem. Dodnes na mě jdou mdloby, když si vzpomenu, jak jsi mi minulý týden pomáhala krájet papriky do fajitas.“ Zvedl palec a ukázal dívence malou růžovou jizvičku ve tvaru půlměsíce, jež hyzdila jeho snědou kůži.

Natalie ho plácla přes paži a zrudla. „To už je dva roky a omluvila jsem se ti za to alespoň tisíckrát,“ zvolala. „Jsi jako malé dítě.“ Martín si bolestínsky přitiskl ruku na hruď a v předstíraném rozhořčení otevřel ústa. „Cómo te atreves,“ postěžoval si. „Ale

Odpocitavac.indd 29

17.12.21 14:21