kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 1
Dan Malakin KOŘIST
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 5
SPEAR PHISHING
cete vědět, jak se někomu vloupat do života? Pošlete mu e-mail, který se tváří, že přišel z jeho banky nebo že jeho odesilatelem je společnost Amazon či eBay. Nechybí logo firmy, sdělení po obsahové stránce odpovídá jejím zvyklostem, jde o pár řádků otřepaných frází, jež mají adresáta postrašit. Zjistili jsme problém s vaším účtem. Pokud je adresát tak hloupý, že klikne na odkaz, dostane se na webhosting na vašem serveru, kde se autenticky vyhlížející formulář zmocní jeho přihlašovacích údajů. Takový phishingový útok je jako rybářská síť. Rozhoďte ji do dálky a do šířky a můžete doufat, že se někdo hloupý chytí. Ale pokud chcete zacílit na jednu konkrétní osobu – říkejme jí třeba Rachel – a ona je natolik chytrá, že se té síti vyhne, můžete zaútočit harpunou. Jde o takzvaný spear phishing. Postup je následující: Zjistěte si o Rachelině životě všechno. Jaký má rozpis směn v Nemocnici svatého Pankráce, kde pracuje jako zdravotní sestra. Jaký má vztah se svou tříletou dcerkou. Využijte těch informací k tomu, abyste si naplánovali vhodný moment, kdy Rachel nebude vědět, kam dřív skočit, a neprokoukne důmyslně zformulovaný a šikovně zakuklený e-mail, který ji přesvědčí, aby si stáhla do svého telefonu spyware, jenž jí ukradne hesla. Facebook, Instagram, Snapchat: to jsou digitální dveře a okna do našich soukromých životů a lidé jsou lajdáci, pokud jde o zámky. Přestože venku může číhat kdokoli. Takový e-mail nemůže být nějaký syntakticky zpackaný spam, jako například úpěnlivá prosba o peníze na letenku pro nějakého
Ch
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 6
6
DAN MAlAkIN
zdiskreditovaného konžského prince – hned jak přiletí, vrátí jí je z těch milionů, které má na svém nedobytném zahraničním účtu, čestné slovo. Ten e-mail musí být důležitý, musí vyžadovat Rachelinu okamžitou pozornost. Tak, aby bez váhání klikla na odkaz. A nejsnazší způsob, jak docílit toho, aby e-mail působil věrohodně? Přidejte pod něj několik dalších, aby ten poslední vypadal jako část nějakého řetězu. Lidé ho projedou, mrknou na historii a uvěří, že je pravý. Rachel tomu uvěří stejně jako každý jiný. Zkuste se na to podívat jako na druh svádění.
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 7
PRVNÍ ČÁST
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 9
1. kapitola Rachel
když se snažila zorganizovat si svůj čas co nejlépe, takže si svůj stejnokroj a oblečení pro Lily chystala už večer, vždycky je pak ráno něco zdrželo. Nemohla najít kapesní hodinky na řetízku, které jako zdravotní sestra používala, nebo si dcerka odmítala vyčistit zuby. A ta půlhodina, kterou měly na to, aby se obě oblékly, umyly a učesaly, byla najednou tatam. Toho rána ztroskotaly na poslední překážce – boty. Lily si je chtěla obout sama. To se jí podařilo, ale pak bylo ještě potřeba provléknout tenký řemínek přezkou a najít v něm tu správnou dírku. Nešlo to. A zdálo se, že tu obě stráví celou věčnost, než budou řemínky zapnuté. „Lilyinko, prosím tě.“ Rachel si k ní klekla. „Maminka to udělá.“ Lily uhnula, námahou křivila obličej a zvedla nohu až k očím, aby lépe viděla, co dělá špatně. Rachel pohlédla z okna na šedé mraky a vzdychla. Další ponuré ráno, střechy viktoriánských řadových domků se leskly podzimním deštěm; léto uteklo tak rychle! Pod šedou oblohou vypadal Londýn vždycky chladně a nehostinně. Ta ponurost jako by jí někdy prosakovala až do duše, dnes to pociťovala víc než jindy. To, že Konrad včera dorazil pozdě v noci a dělal dole takový rámus, až ji probudil, jí také moc nepřidalo. Dlouho pak nemohla usnout. Nevadilo jí, že večer seděl někde v baru a pak přišel k ní, bylo to rozumnější, než kdyby se trmácel až k rodičům do High Barnetu, ale mohl být aspoň potichu, když přišel domů. A vůbec se celý týden choval divně – od toho dne, co se objevil s modřinami na tváři. Tvrdil, že ho jeho nejlepší kamarád Pete, s nímž pracoval jako stěhovák kanceláří, nechtěně praštil dvířky
I
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 10
10
DAN MAlAkIN
dodávky, ale tím se nevysvětlovalo, proč se pak choval ještě divněji. Přes den jí nebral telefon, a když se pak viděli, byl ve špatné náladě, takový rozmrzelý. Také hodně pil, onehdy strávil večer u televize, vypil čtyři piva a vůbec se s ní nebavil. Překvapilo ji to, protože obvykle byl v pohodě a nic ho nerozházelo. „Miláčku,“ pokusila se Lily vzít botu z ruky. „Přijdeme pozdě.“ Holčička se odtáhla. „Ne, mami! Já sama.“ „Jestli mi tu botu okamžitě nedáš, řeknu tátovi, aby ti nedovolil dívat se na pohádky, až přijdeš ze školky.“ Kdo by to byl řekl, že úplatky hrají v rodičovství tak velkou roli? Je to div, že ze všech dětí nerostou jen zkorumpovaní politici. Rachel ucítila, že jí v kapse zavibroval mobil. Odklonila se, vytáhla ho a viděla, že jí přišel e-mail. Nejspíš jen nějaká hromadná zpráva, ale mohl to být i vzkaz od táty, že ji vyzvedne později; měla dnes přespat u něj. Když mu někdy došel kredit, poslal jí e-mail z veřejné knihovny. Psali jí však z práce, z mzdového oddělení. V předmětu stálo: Kontrola bankovního účtu – naléhavé. Četla: Ahoj Rachel, přes noc nastal nějaký problém se softwarem pro výplaty, někteří lidi můžou mít bankovní údaje zastaralé. Prosím, podívej se na přílohu a zkontroluj si je, potvrď mi, že jsou správné. Je to dost naléhavé. Promiň! Díky, Ian. Neměla na to čas, ale jestli se vyskytl nějaký problém, musela to zjistit. Žily od výplaty k výplatě, takže dnes, právě v den, kdy ji měla dostat, toho na účtu už moc nezbývalo. Podívala se na příchozí e-maily a viděla, že tento je poslední z řady příchozích, jejichž kopie dostala i spousta dalších důležitých lidí, dokonce i samotný předseda Národní zdravotní služby Camdenu a Islingtonu. Příloha nesla název Rachel Stoneová údaje.pdf. Ťukla na ni a čekala, až se příloha stáhne. Nestalo se. Zkusila to několikrát, ale pořád nic. Pitomý telefon. Bílý Samsung S4 Mini s prasklým displejem a poškozeným portem pro sluchátka, který dostala od Marka, Lilyina táty, protože její mobil jí spadl do vany, když Lily koupala. Další z jeho „předností“ bylo, že se často úplně vypínal v tu nejnevhodnější dobu jako právě teď. Rachel se podívala na prázdný displej. Výborně, jako vždycky. Bude muset zavolat na osobní z nemocnice. Promiňte, Doris, mů-
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 11
kořIST
11
žete chvilku počkat na ta analgetika? Já si teď musím už potisícáté vyposlechnout tu příjemnou jazzovou melodii! Lekla se Konradova hlasu. „Dobrejtro, krásko.“ Opíral se o veřeje dveří, ještě v oblečení, které měl večer na sobě v baru, smetanově bílé tričko s nápisem Diesel a černý kabát. Vypadal roztomile s rozcuchanými vlasy a Rachel mu málem odpustila, že ji v noci vzbudil. A kdyby to byl jeho jediný prohřešek, nejspíš by to udělala, nešlo však o ojedinělý případ. V poslední době se choval tak, že už toho měla dost. „Jsi na mě naštvaná?“ zeptal se. „Jak tě to napadlo?“ Pokusil se o úsměv. „Tváříš se tak.“ „Copak si nepamatuješ, jaký jsi dělal v noci dole rámus? Nevím, co se s tebou děje, ale –“ „Promiň, Rach,“ řekl a dřepnul si k ní. „Fakt mě to moc mrzí.“ Uhnula z dosahu alkoholových výparů. „Vsadím se, že i ten gauč smrdí chlastem.“ „Jsem trochu ve stresu, to je všechno. V práci a tak. Včera jsem potřeboval trochu vypustit páru. Ale slibuju, přísahám, že jestli se ještě někdy takhle ztřískám, půjdu se vyspat k našim. Nepřijdu tě sem budit.“ Chtěla mu věřit, ovšem to, jak při řeči těkal pohledem na všechny strany, jako by se ujišťoval, že mu nikdo nestojí za zády, v ní vyvolalo dojem, že lže. Souviselo to nějak s ní? Trápila se tím celý týden, ale neměla dojem, že něco udělala špatně. Těch jedenáct měsíců, co spolu chodili, jí připadaly jako z románu, jejich životy do sebe krásně zapadly, i když by to mohlo vypadat trochu jako nuda, protože oba románoví hrdinové chodili denně do práce a večer se k sobě tulili na gauči a dívali se spolu na Ostrov lásky. Jenže její pocity byly tak úžasně stejné, jako se píše v románech – srdce jí vždycky úplně poskočilo, když na něj pomyslela, pokaždé se nemohla dočkat večera, až si budou vyprávět něco legračního, co během dne zažili, cítila, že možná přece jen našla toho pravého, ačkoli se předtím už dávno vzdala naděje, že se něco takového stává ve skutečném životě a ne jenom v pohádkách. Nechtěla o to přijít. Rachel si mnula čelo, ve spáncích jí bušilo, nezvratné příznaky počínající migrény. Pohlédla na Lily. Holčička pořád zápolila s přezkou. Jako by tím chtěla strávit zbytek života.
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 12
12
DAN MAlAkIN
„Tak fajn,“ řekla. „Nechme to být. Ale večer přijď včas, jo?“ „Přesně o půl sedmé.“ Objali se a nervozita, která jí svírala žaludek, zvolna ustupovala. Když ji pustil, všimla si, že se mu obličej stáhl bolestí, sáhl si bezděčně rukou na předloktí. „Co je?“ „Praštil jsem se včera v práci do ruky, ale to nic.“ „Ukaž.“ Přitiskl si paži k hrudníku, vykulil oči, měl v nich takový výraz – jaký? Vyděšený? „Už fakt musím jít,“ vyhrkl. Rachel se podívala na modřiny v jeho neoholené tváři, už nabíraly žlutý odstín. „Chci tu ruku vidět, Konrade.“ „Tak jo. Ale nevyšiluj.“
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 13
2. kapitola Popáleniny
J
ak to myslíš, že to byla hra?“
„ Byli v koupelně, Konrad seděl na okraji vany a Rachel rychle hledala ve skříňce pod umyvadlem mast na popáleniny a nějaké vatové tampony. „Taková opilecká hra,“ odpověděl. „Vypili jsme moře vodky. Pak někdo navrhl, že si vyzkoušíme, kdo vydrží největší bolest… Jo, já vím, já vím, že je to debilní. Nemusíš mi to říkat!“ Odšroubovala víčko antiseptika a nanesla ho na tampon. Pach léku ji uklidnil, měla pocit pevnější půdy pod nohama. Když ty tři rány spatřila – tři zarudlé kulaté skvrny živého masa, každá velikosti desetníku, kolem okraje zaschlé, uprostřed černé – v první chvíli si myslela, že jde o střelné rány. Dokonce se podívala, kudy kulka vyšla, ale spodní stranu předloktí měl neporušenou. Pak jí to došlo – byly to popáleniny od doutníku. Někdo o jeho předloktí típal doutník. Křivil tvář, když mu zlehka tamponem nanášela lék na hnis, který se už v ranách začal tvořit. Zarudlá kůže kolem nich ji zneklidnila; Konrad je bude muset sledovat a možná si dojít pro antibiotika, kdyby se mu to zhoršilo. Věděla, jak rychle se sepse může šířit, třebaže je člověk mladý a zdravý jako on. „S kým jsi to byl?“ zeptala se. „Když jste se rozhodli, že si jeden z druhého uděláte popelníky?“ Pokrčil rameny a díval se stranou. „No s klukama.“ „Pete tam byl taky?“ Další odmlka, pak se zamračil. „Pete za to nemohl.“ „No jistě. Už to chápu.“ „Rach, přestaň.“
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 14
14
DAN MAlAkIN
Konradův nejlepší kamarád nemohl ztratit její sympatie a ani ona jeho. Proč? Protože mezi nimi nikdy ani žádné nevznikly. Když se s ním Rachel poprvé setkala, změřil si ji pohledem od hlavy až k patě a jízlivě utrousil: „Tak ty jsi ten ptáček, co mi ukradl mého sokola.“ Od toho dne se k ní choval přezíravě a opovržlivě. Narušila jejich partu, vadila mu, stala se jakousi Yoko pro jeho Beatles, i když tohle přirovnání nebylo úplně výstižné, protože to by se Beatles museli místo skládání hudby zabývat balením holek v klubech. Oplzlý slizoun. K nikomu se tenhle výraz nehodil víc než k Peteovi, s vlasy staženými do uzlu, indiánským tetováním a mylným přesvědčením, že se každá ženská v jeho přítomnosti rozplyne blahem. Dokonce jí říkal „zlatíčko“. Zlatíčko! Takhle s Lily nazývaly její dětské prdy. „Jestli děláte tohle, když jsi někde s Petem,“ poznamenala Rachel, „tak bys toho asi měl nechat.“ „Říkal jsem ti, že on za to –“ „A já to zas říkám tobě.“ Cítila, že se jí do očí derou slzy, a potlačila je. Neměla by teď už čas se znovu líčit. „Můžeš mě zatáhnout i do… nějakého maléru. To se nesmí stát, mám přece Lily. Nechci tě ztratit –“ „Neztratíš, neztratíš! Už se to víckrát nestane, slibuju.“ Vzal ji za ruce. „Rachel, prosím. Ty a Lily jste pro mě celý svět. Nepřeju si nic jiného, než abychom byli my tři spolu.“ Zadívala se mu do světle zelených očí. Až do tohoto týdne byl vždycky naprosto skvělým partnerem. Ale teď se nemohla zbavit dojmu, že jí neříká celou pravdu o tom, co se stalo, a i když slibuje, že už nikdy k ničemu takovému nedojde, nezaslouží si, aby o tom trochu pochybovala? „Jak říkám, Konrade,“ varovala ho. „Už to stačilo.“ Chtěli se políbit, ale vtom však Lily vykřikla. Rachel běžela do pokoje a našla ji, jak se nasupeně mračí na botičku, která ji porazila. Klekla si, nazula ji dcerce na nohu a zapnula řemínek. Rychle se podívala na displej restartovaného mobilu. Sedm třicet osm. Když sebou hodí, stihnou to do školky ještě včas. Vzala Lily do náručí a vyslala vděčný pohled k nebesům. Třeba ten dnešek nakonec bude fajn den! pomyslela si. Netušila, že nic není tak daleko pravdy.
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 15
3. kapitola E-mail
achel pracovala v Nemocnici svatého Pankráce, na oddělení v Oakwoodu, a starala se o osmnáct pacientů upoutaných na lůžko, z nichž mnozí pamatovali časy před vznikem státního zdravotnického systému a teď si pochvalovali, jak pečlivě se o ně sestřičky starají. Péče o seniory nebyla její prvotní volbou; stala se zdravotní sestrou zčásti proto, že poté, co strávila v období dospívání nějaký čas v nemocnici, chtěla něco vracet. Po ukončení studia přijala místo v Northside centru ve Wood Greenu, kde se věnovali dospívajícím s psychickými problémy. Ale dlouhé služby, stres – ti mladí potřebovali hodně péče, byli pošramocení, týraní – a k tomu starost o Lily a ještě o babičku, která onemocněla, na ni byly příliš. Tak přešla ke Svatému Pankrácovi. Ale ani práce na geriatrickém oddělení nebyla procházka růžovou zahradou. Toto ráno bylo horší než obvykle, protože měli dva nové příjmy, jedním z nových pacientů byl milý starý pán, po mrtvici ochrnutý na levou polovinu těla. Rachel se skoro nezastavila až do půl dvanácté. Potřebovala zavolat na personální a potvrdit své bankovní údaje, než půjdou zaměstnanci na oběd. Spěchala do kuchyňky. Ale ze všeho nejdřív – kávu! Konvice byla ještě horká, a tak Rachel popadla z odkapávače hrnek s nápisem I Heart NHS, nasypala do něj pořádnou dávku rozpustné kávy, naplnila ho do poloviny horkou vodou a dopustila studenou z kohoutku. Chtěla se napít, chvilku však počkala, žaludek se jí svíral hlady. Včera večer do sebe dostala jen sousto těstovin, které jí pak seděly v žaludku a tlačily ji tam jako kámen, ráno raději ani nesnídala. Měla by něco sníst teď, protože se jí možná až do konce směny nepodaří udělat si přestávku na jídlo. Zalovila ve skříňce pod dřezem a vyndala sá-
R
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 16
16
DAN MAlAkIN
ček vanilkového Ensure, nepříjemně sladkého vysokokalorického prášku, který se jí vždycky nějak podařilo do sebe dostat, i když byla ve stresu. Nasypala si ho do kávy. Kalorie jsou kalorie. Nedělej z toho vědu. Nejdřív zkontrolovat bankovní údaje v tom e-mailu. Třeba není čeho se obávat. Vypila půlku nápoje, vzala telefon a otevřela Gmail, ale zjistila, že je odhlášená. Proč se tohle stane vždycky, když spěchá? „Dej mi sílu,“ zamumlala a naťukala heslo. Bůhví, kdy si bude moct dovolit nějaký nový slušný mobil. Do té doby bude muset být vděčná za tenhle starý střep. Otevřela doručenou poštu a projížděla ji, hledala ten e-mail, ale nemohla ho najít. Vždyť přišel ráno, než odešla do práce, tím si byla jistá, jenže teď tam nebyl. Určitě ho nedopatřením smazala. Podívala se do koše. Byl prázdný. Ztuhla leknutím, zírala na displej, měla pocit, že nastalo tiché zemětřesení. Jako by se svět najednou rozhoupal. E-maily přece jen tak nezmizí. To nemůže být – Ozvalo se pípnutí, dveře se otevřely a dovnitř vtančil Spence v bledě modré haleně, na uších měl červená sluchátka, z nichž bylo slabě slyšet basy. Když uviděl Rachel, zarazil se a pak si sluchátka sundal. „Tak,“ řekl. „A koupím si loď.“ Byl to jejich oblíbený vtip, který vznikl na loňském vánočním večírku, když už vypili pěknou dávku rumového punče. Až už to nepůjde vydržet, koupí si spolu loď a vyrazí na cestu kolem světa, i když žádný z nich neměl zkušenosti s námořnictvím, a co se navigace týkalo, dokázali tak nanejvýš vylézt z vany. Rachel zamíchala zbytkem kávy a obrátila ho do sebe, pusu měla plnou vanilkové usazeniny. „To vypadám tak zdrchaně?“ „Karibik, Kuba a na závěr pár dní v Miami.“ „Už teď jsem vyřízená,“ řekla a chabě se usmála. Spence nacpal sluchátka do kabely s nápisem Adidas. „Konrad?“ „To je v pohodě. On… Ale nic. Včera přišel trochu pozdě. Vzbudil mě.“ „A já jsem královna King’s Crossu.“ Rachel zapnula konvici. „Něco k pití, Vaše Výsosti?“
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 17
kořIST
17
„Chceš zrušit to dnešní soirée?“ Pověsil brašnu na háček u dveří. „Dnes hlídá táta. Mám dlouhou směnu.“ „V devět do postele?“ „Cha cha, dovol, abych se zasmála.“ Spence pracoval na oddělení teprve rok, nahradil Rowenu, která se odstěhovala do Austrálie, ale za tu krátkou dobu se z nich stali dobří přátelé. Prostě si sedli. Pro Rachel nebylo snadné navazovat přátelství s muži. Dokonce i v případě Marka, kterému důvěřovala víc než komukoli jinému, mívala obavy, že od ní tajně chce víc a že se na ni vykašle, když to nedostane. Takový problém se Spencem nikdy neměla. Byl malý a svalnatý, blonďaté vlasy si voskoval do špic – prostě podle slangu gayů typický twink – nezáleželo na tom, že zdaleka nebyl její typ. Neflirtoval s ní, když se někde přiopili, ani se na ni nesápal v taxíku cestou domů. Díky tomu, že mezi nimi neexistovalo žádné sexuální napětí, byl jejich vztah ryzí a upřímný. „Dostal jsi taky ten e-mail?“ zeptala se Rachel, když si Spence vhodil do hrnku sáček mátového čaje. Odkývnul, že mu ho má zalít. „Jaký e-mail?“ „Z mzdového.“ „Co v něm bylo?“ „Měla jsem si zkontrolovat bankovní údaje, ale příloha se mi nenačetla. A teď nemůžu najít ani ten e-mail…“ Spence usrkl trochu čaje, spálil si horní ret a chladil si ho jazykem. „Určitě to není nic důležitého.“ „Co když nastal nějaký problém s mou výplatou?“ „To bude v pořádku.“ „Ale co když –“ „Hele, nevyšiluj, jo?“ Chytil ji za ruce, aby jimi přestala rozčileně šermovat. „Kromě toho jsem ten e-mail nedostal. Takže to postihlo jen tebe.“ „Díky. Jsi fakt kámoš.“ Ovšem musela mu oplatit úsměv. Jeho neutuchající optimismus a to, jak vždycky včas dokázal zarazit její negativismus, aby nepropadla zoufalství, na něm měla nejradši. A nejen ona, ale i všichni kolem. I když byla lepší ošetřovatelkou než on, alespoň co se techniky týkalo, Spence byl zase oblíbenější u pacientů. I z těch nejnevrlejších dokázal svým osobním kouzlem vyloudit odpověď na dob-
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 18
18
DAN MAlAkIN
ré ráno a z velké části to byla jeho zásluha, když na oddělení přicházely děkovné dopisy. „Vždyť tam zavolej,“ navrhl jí. „Určitě to nebude nic vážného.“ Našla si telefonní číslo na webu a zavolala. „Zákaznická linka,“ zabědovala. „V pracovní den. To tady ztvrdnu týden.“ Pohlédla na nástěnné hodiny. Ukazovaly skoro tři čtvrtě na dvanáct. „Měla bych se vrátit na oddělení, už jsem čtvrt hodiny pryč. Bude tam mela. Bábrlinky se zblázní.“ „Zůstaň na katétru,“ zavtipkoval Spence a zašklebil se. „Vyřiď si to. Začnu dřív.“ „Ale co tvůj čaj?“ „Je moc horký. Až si to vyřídíš, přijdu si ho dopít.“ „Máš to u mě!“ křikla za ním, než zmizel za dveřmi. Zkoušela se dovolat ještě dalších deset minut, pak zavěsila a zamířila na oddělení. Ale i když si stokrát opakovala, aby se přestala nervovat, že kdyby šlo opravdu o něco vážného, zavolali by jí z osobního znovu, přinejhorším by si zatím mohla vypůjčit peníze od Marka, než jí výplata přijde, nedokázala se uklidnit. E-mail přece jen tak bezdůvodně nezmizí. Naposledy se jí něco podobného stalo během těch nejhorších osmnácti měsíců jejího života. Vybavila si tu dobu, od níž uplynulo už skoro deset let, a pocítila stejný strach a mrazení v zádech jako tenkrát. Něco se děje. Cítila to.
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 19
4. kapitola Snap
o práci spěchala na autobus. Jednadevadesátka stála na zastávce, nastupovali poslední tři lidi. Nasadila sprint a vskočila do autobusu jen pár vteřin po předchozím cestujícím. Přitiskla debetní kartu na čtečku a bez dechu poděkovala řidiči. Stočil volant doprava, aniž se na ni vůbec podíval. No jo, Londýn. Město tisíce zamračených pohledů. Zůstala dole, vmáčkla se na vyvýšené oddělení vzadu a vyndala si láhev ovocného smoothie obohaceného proteiny značky Innocent. Opatrně ochutnala, šlo to dobře, tak jedním dlouhým douškem vypila půlku. Nemohla dovolit hladu, aby jí zase ždímal žaludek a obracel jí ho úplně naruby, ačkoli jí tyhle potíže během dne aspoň pomohly myslet i na něco jiného než na všechen nahromaděný stres. Výplatu naštěstí dostala – zkontrolovala si účet online – takže tímhle problémem se už nervovat nemusela. Z personálního nejspíš ten e-mail stáhli, čímž se vysvětlovalo, že zmizel. Zbývalo tedy už jen dělat si starosti o Konrada. Sice si říkala, že to má pustit z hlavy, přece jí všechno vysvětlil, jenže pořád mu jaksi nevěřila. Jistě, někteří jeho kumpáni, s nimiž vymetal bary, a obzvlášť ten Pete, se téměř nelišili od neandertálců, ale i tak si nedovedla představit, že by někde seděli a típali si jeden o druhého doutník. O co tu doopravdy šlo? Nejenom včera v noci, ale už celý týden. Že by snad Konrad chtěl, aby se s ním rozešla? Že by byl jedním z těch zbabělců, kteří nedokážou partnerce říct na rovinu, že je konec, a začnou se chovat tak, aby za ně udělala tu špinavou práci ona? Šestadvacet let se probíjela životem, hledala střípky štěstí, teď konečně zakotvila ve vztahu, srovnala si hlavu, jak to jen nejlíp
P
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 20
20
DAN MAlAkIN
šlo, a najednou měla pocit, že se jí všechno hroutí. Bylo by to takové zklamání! Nejen pro ni, ale i pro Lily. Její dcera si Konrada oblíbila a on se k ní taky choval báječně. Rád si s ní hrál na čajové dýchánky, nevadilo mu, že Lily chtěla, aby jí pořád dokola četl knížku o slonu Elmerovi, dělal jí koníka, vozil ji na zádech a vyhazoval na všechny strany. Kterýpak třicetiletý chlápek by takhle její dceru nejen přijal, ale dokonce uvítal do svého života? Navíc byl sexy. Svaly měl vypracované proteinovými koktejly a ten jeho neodolatelný pohled zelených očí a ostře řezaná tvář s vysedlými lícními kostmi, na které by si mohla postavit hrnek s čajem. I když jí mnohokrát řekl, jak je krásná, pořád se někdy divila, co na ní vidí, na vystresované svobodné matce, která je věčně švorc. Představovala si sama sebe, kdyby její profil vyskočil na seznamce, ta tvář s černými kruhy pod očima z věčného nedostatku spánku. Swajpni doleva. DOLEVA! Mark, Lilyin otec, byl hned od začátku přesvědčený, že Konrad je problém. Pofidérní jako .biz doména, vyjádřil se o něm. Rachel nad jeho soudem tenkrát mávla rukou – kluci jako Konrad, sebevědomí hezouni, dobří ve sportu, ve škole možná geekové, na nichž si někdo chladil žáhu jako na Markovi – ale co když měl Mark přece jen pravdu? Vyndala mobil a otevřela Instagram. Konrad sociální sítě moc nepoužíval, ale jeho kumpáni ano. Chtěla se podívat, jestli tam nedali nějaké fotky z předešlého večera. Ztuhla, zamrazilo ji v zátylku. Bylo to divné. Stejně jako dopoledne na Gmailu byla odhlášená i tady. Vrátila se na svou domovskou stránku a zkontrolovala Facebook, pak Snapchat. V obou případech totéž. Klid. Nepanikař. Přihlásila se do obojího, a když oběma směry chronologicky procházela své zprávy a příspěvky, srdce jí bušilo až v krku. Nic. Vydechla. Vidíš? Všechno, co se stalo, zavinil ten její dýchavičný mobil, který se úplně vypnul a sám zase resetoval. O nic horšího nešlo. Až na to, že se nemohla zbavit toho dřívějšího neklidu. Jako by jí zem pomalu ujížděla pod nohama. *
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 21
kořIST
21
Vystoupila z autobusu u tělocvičny. Spěšně prošla recepcí a kolem běžeckých pásů, které byly hned u skleněné stěny s výhledem na ulici, a divila se, ne poprvé, že některým cvičencům nevadí ukazovat se naplno před kolemjdoucími. Předvádět světu svůj zpocený a námahou zkřivený obličej nebyl podle jejího názoru dobrý nápad. Vběhla do šatny a byla ráda, že si oblékla sportovní tílko a šortky už před odchodem z práce pod uniformu, takže teď stačilo, aby si ji jen svlékla. Byla se svým tělem spokojená teď i v minulosti, ale hrozně nerada se někde na veřejnosti převlékala, nesnášela ty slídivé pohledy, jimiž někteří lidé srovnávali, hodnotili. To měla vždycky chuť se scvrknout a úplně zmizet. Problémem vždycky byla její výška – se svými sto osmasedmdesáti centimetry mohla snadno překročit každé zábradlí nebo nosit pánské číslo kalhot či dovolit si obojí zároveň – s tím se nedalo nic dělat. Na nadbytečné centimetry neexistovala žádná dieta, pilulky ani operace. Na celý svůj život byla odsouzená k tomu, aby vyčnívala nad ostatními, a když měla někomu podat ruku, připadala si jako kolohnát s dlouhými prsty. Přála si vypadat úplně jinak, tak jak Becca a ostatní obletované holky ve škole: hezká a drobná. A kde vlastně Becca je? Měly se tu spolu po práci sejít. Rachel se podívala na hodiny na stěně, viděla, že je za pět minut tři čtvrtě na šest. Proč je její život vždycky o deset minut zpožděný? Nemohla na kamarádku čekat, v půl sedmé už měla vyzvednout u Marka Lily. Možná to nakonec bylo dobře. S Beccou byly v tělocvičně vždycky jen potíže, raději tlachala a koukala po chlapech, než by cvičila. Rachel zamířila do činkárny, vzala z police desetikilovou a rozhlédla se po volném místě na žíněnce. Když uviděla, kdo tam ještě je, v duchu zaúpěla. Konradův kámoš Pete u multiúchopové hrazdy, ve vytahaném triku a obklopený svou obvyklou družinou hýkajících frajerů. Ano, měli vypracovaná těla, ale byli vždycky tak hluční a trousili nechutné poznámky. Rachel dnes byla unavená a rozhozená, neměla na ně náladu. Obvykle sem chodili až po šesté. Proč tu dnes museli být dřív? Naštěstí se shlukli kolem Peteova mobilu a nevšimli si jí. Doufala, že ji zezadu nepoznají – měla hodně nízký práh tolerance vůči jejich humoru a odnesla si činku dozadu k žíněnkám. Otočila se,
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 22
22
DAN MAlAkIN
aby zjistila, jestli ji viděli, právě ve chvíli, kdy Pete vzhlédl. Opatrně zvedla konec činky směrem k němu, gestem, jímž chtěla vyjádřit: Ahoj, ale pokud možno mi dejte pokoj. Pete se pleskl dlaní přes pusu. Zakoulel očima a rýpl loktem do žeber toho udělaného pořízka, který se vždycky tvářil, že ji nevidí. Teď však nasadil udivený výraz. Co jim je? Měla pocit, jako by tam stála a nevšimla si, že jí z tílka nedopatřením vykouklo ňadro. Už ji zahlédli i ostatní. Všichni na ni zírali s otevřenou pusou a vzápětí propukli v hurónský řehot, až se museli jeden o druhého opírat, aby nespadli na zem. Rachel zrudla, v ústech jí vyschlo. Idioti. Nemůže teď cvičit s činkou, dělat před nimi dřepy. Odvlekla ji zpět k držáku a ruce se jí třásly, když ji věšela zpátky na háky. Hajzlové, grázlové, šmejdi. Jděte do háje! Přešla k posilovacímu stroji. Z hloučku slyšela pochechtávání. Má snad zaříznuté šortky, nebo co? Jsou jako malí. Nastavila zátěž na dvacet kilo, dvakrát víc než obvykle, a chopila se držadel. „Kašli na fotky,“ zavolal na ni Pete. „Já to mám radši v reálu.“ Zmocnil se jí nepříjemný pocit a šířil se jí celým tělem, jako by ho srdce pumpovalo do žil. Fotky? Jaké fotky? Zavrtěla hlavou. Ignoruj je. Stáhla tyč, závaží se zvedla, spustila je se zařinčením dolů. Pitomá Becca, měla přijít. Ti idioti se takhle nikdy nechovali, když tu byly obě. „Rach? Hej, Rach!“ Znovu stáhla tyč, držela ji za hlavou. Prosím. Vypadněte. „Podívej se na Snap. Poslal jsem ti odpověď.“ Další řehot. Plácali se vzájemně do dlaní. Na paži jí zavibroval mobil – vždycky si ho k ní v posilovně připevňovala. Soustředila se na činky. Zatáhnout, podržet, spustit. Zatáhnout – „To je ale kurvička nadržená!“ Pustila tyč. Kov narazil na kov. Vyskočila z lavice a přešla gumovou podlahu. „Co jsi to říkal?“ Pete se rozkročil a zvedl hlavu. Nejistě se zastavila. Chtěla se vrátit, ale takhle o ní přece nemůže mluvit, je Konradova přítelkyně. Měl by se k ní chovat aspoň trochu slušně. „Mrkni na Snap, Rach.“
kořist.qxp_Sestava 1 11.05.21 17:28 Stránka 23
kořIST
23
Nespouštěla z něj pohled – nehodlala mu dopřát tu radost, že uhne pohledem – a vyndala si z pouzdra připnutého k bicepsu mobil. Uviděla upozornění, že má na Snapchatu novou zprávu, a ťukla na displej. V první chvíli nemohla rozpoznat, co vidí. Kmen nějakého divného hnědého stromu obklopený hustou černou trávou. Ale v takovém nezvyklém úhlu, blesk fotoaparátu ho roztříštil, snímek byl rozmazaný. Pak jí to došlo; krev se jí nahrnula do tváří, zalapala po dechu a mobil jí vypadl z ruky na zem. Byl to jeho penis. Pete se chytil za rozkrok a zatřásl jím. „Kdykoli ho můžeš vidět naživo.“ Zvuky v tělocvičně – řinkot činek, hučení strojů, hekání, kašlání a dupot nohou – zeslábly, ztlumily se jako pod vodou. Cítila, že je rudá, hrdlo se jí stáhlo, jako by se měla rozbrečet, a zhrozila se, že se možná opravdu rozbrečí přímo před těmihle naprostými idioty. Mobil zapadl pod stroj. Neobratně k němu doklopýtala, spíš se tam dovlekla. Klekla si a šátrala rukou ve škvíře, tváří se opírala o chladný kov. Prsty už nahmatala roh telefonu, ale zároveň ho tím popostrčila ještě o kousek dál. Za sebou slyšela chechot, hvízdání a Pete ještě křikl: „Třeba zrovna teď, když jsi takhle dole, lásko!“ Proč jí to poslal? Proč?