0041599

Zuzana Zimmermannová

ŘETÍZEK SLZ Příběh mladého muže, který konvertoval k islámu

etizek_slz.indd 4

© Zuzana Zimmermannová, 2020 ISBN 978-80-242-6485-1

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 5

Prolog Bůh stvořil svět, náboženství ho dělí – jsem ateista.

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 7

Předmluva Vážení čtenáři, příběh Němce, který konvertoval k islámu má třicet tři kapitol. Tolik korálků má i malý modlitební řetízek misbaha. Růženec je také z korálků. Kristus byl ukřižován asi ve svých třiatřiceti letech.

V každé kapitole jsem zveřejnila výňatky z bible či z koránu. Udání zdroje úmyslně udávám až na konci. Doufám, že mi to odpustíte. Třeba vás zrovna zaujme citát z koránu, nebo po letech oprášíte znovu objevený řádek z bible.

Mys­lím, že jsme tu všichni na návštěvě, a tak bychom se jako hosté měli vzájemně uctívat.

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 9

Kauzální řetězec Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá.

Plechovka na lednici zela prázdnotou. Tak jako na konci každého měsíce. Kromě pár drobných mincí, které při otevření víka zacinkaly jako poslední zvonění, nebylo uvnitř co k vylovení. Anna Langová, prošedivělá padesátnice, si povzdechla. Po odchodu Petra jí zůstaly jen dluhy a prázdný byt. Na začátku to všechno vypadalo tak slibně. Nosil ji na rukou a podpíral ji jako pevná zeď až do konečného rozvodového stání. Cítila se vedle něj tak lehce. Věřila jeho plánům a snažila se mu přispívat do posledního možného groše. Další půjčku už jí nepovolili a Petrova láska najednou ochabla, stejně jako jeho podnikatelský elán. Jednoho dne sbalil kufry a zmizel.

Cesta do banky byla nevyhnutelná, a tak se Anna obula a nastoupila do výtahu. Oprýskanou kabinu neměla ráda, ale sestupovat schody ze třetího patra se jí nechtělo.

Zpohodlněla. Výtah se dal do pohybu a její zrak padl na poselství napsané v pravém rohu dole. „Hospodin je síla má a štít můj.“ Tuhle větu na ušmudlanou stěnu kabinky napsal kdysi Richard. Ani se tenkrát nesnažil zapírat. Byl přistihnut 9

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 10

Zuzana Zimmermannová

domovníkem, jak si při výstupu z výtahu zastrkoval do kapsy tlustou černou fixu.

Starému Junglerovi stačil jediný pohled na plochu zavírajícího se výtahu, aby chytil Richarda za ucho. „Já tě roztrhnu jako hada, kluku jeden! Všechno to smažeš, a mamince to poreferuju, to si piš, darebáku!“ Věta vymazat nešla, fix byl permanentní, odolný proti vodě i domovníkově zlobě. „Slovo boží je nesmazatelné,“ vysvětlil tenkrát Richard správci. Ten jen zakroutil hlavou a malého chlapce nakonec propustil. S červeným uchem. „Prosím vás, vždyť se tolik nestalo,“ bránila Anna syna poté, co se u ní navečer správce zastavil, aby ji informoval o přestupku jejího dítěte. „Tahal mě za ucho,“ prozradil Richard z pootevřených dveří svého pokoje. „No, chňapnul jsem po něm,“ přiznal domovník rozpačitě. „Myslel jsem si, že tam napsal nějaké prasečinky.“ „A napsal?“ zeptala se Anna s povytaženým obočím. „No, prasečinky to nejsou, ale vysvětlete prosím vašemu synovi, že popisovat veřejné plochy je trestné.“ „Trestné je taky ubližovat dětem,“ poznamenala Anna.

Domovník něco zabručel a zmizel. Anna pohladila syna a povzdechla si: „Už tam nic nepiš, ty můj malý ministrante.“ „Mami, věříš v Boha?“ zeptal se jí tenkrát najednou docela vážně.

Výtah zastavil a Anna vystoupila. Bez nálady vykročila k nedaleké bance.

10

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 11

Řetízek slz

U automatu vybrala tři stovky na příští měsíc a nechala si vytisknout poslední výpisy. Jestlipak už vybrali za elektřinu, pátrala na listině po neblahém vyúčtování. Minulý rok musela doplácet. Poté, co zakoupila novou ledničku, doufala, že se spotřeba proudu už bude držet v mezích normy.

Při pohledu na příslušnou kolonku si viditelně oddechla. Opravář měl pravdu. Ta stará lednička byla požíračem proudu.

Spokojená Anna opustila banku a cestou domů zběžně prolistovala zbylé výpisy. Překvapeně se zastavila. Kde se vzalo těch 4000 euro? Že by se Petr najednou přece jen dal na dobrou cestu a vrátil jí ztracené peníze? Ne, tomu nevěřila. Ale odkud tedy pochází tolik peněz? Neznámé údaje na výpisu ji na stopu nepřivedly, a tak se Anna vrátila zpět do banky. Úředník za přepážkou si vzal na pomoc počítač a po několika úhozech do klávesnice přešlapující Anně vysvětlil: „Ty peníze jsou poukázány z Mashreqbanky. Osoba, která je poukázala, je tu vedená jako Abu Usama.“ „Já žádnou Mashreqbanku neznám, ani jméno Abu Usama mi nic neříká,“ ohradila se Anna bezradně. „Sídlo je v Dubaji, peníze dotyčný vyplatil v hotovosti.

Převod z arabského konta tu žádný nemám. Jste si jistá, že se jedná o omyl?“ pídil se zaměstnanec banky po odhalení záhady.

Ne, jistá si Anna každopádně nebyla. Ale, že by teď Petr úspěšně podnikal v Arabských emirátech, to jí připadlo naprosto vyloučené. Pochybovačně zavrtěla hlavou. „Mohl byste to prosím ještě nějak prověřit? Nerada bych si nechala něco, co mi nepatří.“ 11

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 12

Zuzana Zimmermannová

Úředník přikývl a podíval se na nástěnné hodiny. „Pokusím se zjistit více podrobností, ale dneska už to nebude.

Každopádně se vám ozvu, paní Langová. Na shledanou.“ Anna se cestou domů ještě zastavila v obchodě na rohu. Po chvilce uvažování vyndala z regálu drahý pleťový krém. „Třeba jsou ty peníze od Petra! Už jsem si tak dlouho nic nekoupila! Ale proč by mi někdo vyplácel tolik euro?

Ne, určitě je to nějaký omyl!“ Anna s povzdechem vrátila zlatou krabičku zpátky do police a smířila se s malou nugátovou čokoládou.

Než nastoupila do výtahu, vybrala ze schránky poštu.

Lístek z Istanbulu ji potěšil. Richard nepsal pravidelně, ale aspoň jednou za měsíc se ozýval písemně prostřednictvím barevných pohlednic. Tentokrát vybral obrázek motlitebního řetízku. Třicet tři černých korálků mishaby a velké tiskací písmo. Místo pár sdílných řádků jen strohá věta: „K Bohu se vše navrátí“.

Annu opanoval podivný neklid. Co tím má Richard na mysli? Tak ráda by se ho zeptala, ale neměla na něj žádné spojení. Syn jí vysvětlil, že střídáním nabídek společností ušetří peníze. Respektovala to. Nic jiného jí nezbývalo.

Byla ráda, že občas slyší jeho hlas.

Anna zapnula televizi a poháněná neblahým pocitem, se pustila do čokolády. Sladká medicína na duševní rozpolcenost jí ale málem uvízla v krku. Zprávy hlásily nový sebevražedný atentát v Istanbulu. Od toho minulého uplynulo jen několik týdnů. Annu to vystrašilo zrovna jako tenkrát.

Kdyby tak mohla Richardovi zatelefonovat! Myšlenky na syna Anně kroužily v hlavě celou noc. Probudila se rozlámaná a nevyspalá.

12

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 13

Řetízek slz

„Ještě že mám tento týden dovolenou,“ zívla do polštáře a postavila vodu na kávu.

Pár dní dovolené z minulého roku vybrat musela. Původně plánovala krátkou návštěvu Richarda v Turecku, ale cena letenky přesáhla její současné možnosti. Adresu syna neměla, chtěla ho překvapit na jeho pracovišti. Vyprávěl jí, že prodává koření na velkém známém bazaru.

Při doušku ranní kávy si představovala stánek plný vůní a zamyšleně obracela v ruce pohlednici z minulého dne.

Její přemýšlení přerušilo zazvonění telefonu. „Paní Langová, mohla byste se dostavit na policejní komisařství? Potřebujeme od vás nějaké informace,“ ozval se mužský hlas na druhém konci. „Jde o ty peníze z arabské banky?“ otázala se Anna. „Ano, mimo jiné taky,“ zakašlalo rozpačitě sluchátko. „Budu vám opravdu zavázán, když se u nás co nejdříve zastavíte,“ zdůraznil muž.

Anna už neměla stání dokončit snídani. Oblékla se a před domem nastoupila do chladného auta.

Nastartovala a rozjela se.

Budova policejního ředitelství se nacházela ve středu města. Všechna parkovací místa v ulici už byla obsazená.

Anna rozmrzele zabočila do uličky vpravo. Cedule parkovacího domu svítila zeleně, k dispozici bylo ještě deset míst. „K Bohu se vše navrátí,“ vybavilo se Anně při tom čísle.

V deseti letech se Richard stal ministrantem. Volné místo objevila až v posledním, pátém patře parkoviště, přímo pod širým nebem. Šedé mraky tvořily přírodní střechu.

Zamkla vůz a nastoupila do výtahu.

Přivítaly ji popsané zdi plné nadávek a pubertálních vzkazů. Ohromeně zírala na větu v pravém rohu dole: 13

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 14

Zuzana Zimmermannová

„Hospodin je síla má a štít můj.“ Písmo poznala s jistotou.

Richarde, kde všude jsi nechal svoje odkazy? Zamyšleně opustila výtah a prošla ulicí. Na vrátnici policejního prezidia se zastavila. „Kde najdu komisaře Krolla?“ zeptala se. „Druhé patro, dveře číslo deset,“ oznámila žena za přepážkou. „Ta desítka už mě asi neopustí,“ povzdechla si Anna Langová a nastoupila do výtahu. Stěny kabiny byly čisté, nebyla na nich ani čárečka.To Annu sice trochu uklidnilo, ale když se za dveřmi číslo deset ozvalo „dále“, uchopila kliku roztřesenou rukou. „Posaďte se, paní Langová,“ přivítal ji komisař Kroll a pokynul na volné křeslo. „Dáte si kávu, čaj, nebo sklenici minerálky?“ otázal se, když usedla. „Kávu, prosím,“ pípla Anna.

Kroll zapnul kávovar a postavil na stůl cukřenku a mléko. Kávovar bublal a inspektor si zamyšleně prohlížel Anninu tvář. „Asi se divíte, proč jsem vás tak naléhavě žádal o návštěvu. Není to opravdu jednoduchá záležitost, ale jedná se o vašeho syna. Potřebuji od vás informace.“ Anna zaregistrovala komisařův výraz a najednou jí bylo jasné, že všechno souvisí se vším. Richardův kauzální řetězec: nápisy ve výtahu, pobyt v Istanbulu. A ty čtyři tisíce?!

14

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 15

Hřebík na kříži Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak a na tvých cestách bude zářit světlo.

Anna se napila podané kávy a podívala se komisaři ustrašeně do očí. „Stalo se Richardovi něco? Prosím, řekněte mi všechno, co víte. V poslední době se docela změnil, telefonuje mi tak málo,“ povzdechla si. „Máte na něj číslo?“ zeptal se Kroll s jiskrou naděje v hlase. „Na začátku jsem jedno číslo měla, ale nic mi to nepomohlo. Richard moje telefonáty nebral. A taky neustále mění čísla i společnosti. Prý se tím dá ušetřit,“ vysvětlovala Anna. „V poslední době se moc neozývá.“ „Jste si jistá, paní Langová, že váš syn je opravdu v Istanbulu?“ ujišťoval se vyšetřovatel.

Anna se nejistě zavrtěla na židli. „Richard se ozývá opravdu jen zřídka. Jeho telefonáty jsou většinou velmi krátké. Vím od něj, že v Istanbulu pracuje na známém bazaru. Prodává tam koření. Šest dnů v týdnu. V neděli vypomáhá na lodních projížďkách po Bosporu. Mám teď dovolenou a chtěla jsem ho na trhu 15

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 16

Zuzana Zimmermannová

překvapit, ale cena letenky byla nad moje možnosti.“ Anna opět povzdechla. „Jak dlouho už je váš syn v Istanbulu?“ zeptal se komisař. „Teď už to jsou čtyři roky. Ještě než mu bylo devatenáct, tak si sbalil batoh a odcestoval. Kultura Orientu ho najednou úplně fascinovala. Na cestu si našetřil docela sám, a pak už se mi nevrátil.“ Anna smutně pokývala hlavou. Jako by to bylo dneska.

Viděla Richarda s rozzářenýma očima přímo před sebou.

Vjel do něj takový elán! Během krátké doby si zajistil ubytování i minijob. „Prosím tě, dávej si pozor, ať někomu nenaletíš. Kdyby to nevyšlo, dej vědět, pošlu ti peníze na zpáteční letenku,“ slíbila mu tenkrát ustaraně.

Ale Richard její pomoc nepotřeboval, celé čtyři roky se o sebe dokázal postarat. Ani jednou se nezmínil, že je ve finanční tísni. Z jeho velmi řídkých telefonátů Anna pochopila, že se jí syn hned tak nevrátí. „Kdy jste s Richardem měla naposledy kontakt, paní Langová?“ přerušil Kroll její úvahy. „Už je to nějaká doba, myslím, že mi volal tak před šesti týdny, možná je to i o něco déle,“ zapátrala Anna ve své paměti. „A to vás nijak nezaskočilo, že se už tak dlouho neozývá?“ zahrál Lang na Anninu citlivou strunu. „A co byste dělal na mém místě vy, pane komisaři?

Víte, byla jsem ráda, že se aspoň občas ozve, že o něm vím, že mám jistotu, že je na živu. To víte, že mi ty jeho 16

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 17

Řetízek slz

nepravidelné telefonáty nestačily, ale přinutit ho k častějšímu kontaktu se mi za celou dobu nepodařilo. Tentokrát je ta přestávka opravdu velmi dlouhá, jako by už se mnou ani nechtěl mluvit,“ zastýskala si Anna. „Včera mi došla jen pohlednice,“ pokračovala zkroušeně ve svých litaniích.

Kroll zbysřil pozornost. „Pohlednice? Co vám syn napsal?“ „Počkejte, mohu vám ji ukázat, vzala jsem ji s sebou. Je na ní jen jeden citát, jinak nic,“ pronesla Anna zkormouceně a vyndala poštu z kabelky. „K Bohu se vše navrátí,“ přečetl Kroll a jeho tvář se zakabonila.

Anna vycítila jeho napětí a roztřeseným hlasem se zeptala: „Vy asi víte více než já, viďte, pane komisaři? Co to má všechno znamenat? Prosím, prozraďte mi konečně, proč jste mě sem pozval. Víte něco o Richardovi?“ Kroll se zamyšleně poškrábal na čele a rozpačitě se podíval Anně do očí. „Paní Langová, je mi to opravdu moc líto, ale na základě šetření máme za to, že se váš syn aktivně podílel na činnosti bojovníků Islámského státu. Podle našich informací působil Richard Lang pod jménem Abu Usama Al Almani v boji proti nevěřícím.“ Anně se zatmělo před očima. „Abu Usama mi poukázal čtyři tisíce euro,“ zašeptala skoro neslyšně. „Pane komisaři, proč mluvíte o Richardovi v minulém čase?“ zbystřila pozornost a její prsty se křečovitě zaryly do opěradla kancelářské židle.

Kroll pokýval hlavou. „O těch penězích už taky víme.

Jedná se zřejmě o vyplacení životní pojistky na adresu pozůstalých. Všechno naznačuje tomu, že váš syn před třemi týdny spáchal atentát v turistické čtvrti Istanbulu.“ 17

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 18

Zuzana Zimmermannová

„Ale včera mi přece došla tahle pohlednice,“ vykřikla Anna srdceryvně. „Moc lituji, paní Langová, ale tu pohlednici váš syn napsal zřejmě před plánovaným atentátem. To poštovní zpoždění není zas až tak neobvyklé. Taky je možné, že posláním vzkazu někoho pověřil,“ vysvětlil Kroll zhroucené Anně. „Ten atentát před měsícem to byl ale sebevrah, vyhodil se do vzduchu. Nezbylo po něm nic. Jak si můžete být jistý, že to byl Richard? Třeba je to všechno strašný omyl.

Pojďte, zajedeme do Istanbulu,“ zaprosila Anna se slzami v očích. „Richarda musíme najít. Stojí na trhu ve stánku s kořením a prodává. Napsal mi to. Nikdy po mně nechtěl žádnou podporu. Našel si tuhle práci a prodává koření. Je to tak, pane Krolle,“ zajíkla se Anna.

Komisař si prohrábl vlasy a odkašlal si. „Věřte mi, že bych vám to ze srdce přál, paní Langová. Výsledky speciální komise ale směřují k domněnce, že ten atentát před pár týdny spáchal váš syn. Vzkaz na pohlednici jen potvrzuje jeho záměr.“ „Richard byl už od dětství velmi zbožný. V deseti letech se stal ministrantem a popisoval zdi výtahů citáty z bible.

To přece není nic nebezpečného,“ odmítala Anna přijmout Krollovu teorii. „Ta pohlednice z Istanbulu nemůže být důkazem pro vaše nehorázné obvinění,“ oponovala komisaři, ale v jejím hlase převládala úzkost nad pochybami. „Paní Langová, byl Richard operován na pravém rameni? Měl v kloubu šroub?“ uhodil komisař otázkou přímo na jeho hlavičku.

Anna zesinala a rozeštkala se.

18

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 19

Řetízek slz

„Byl operován, viďte?“ zeptal se znovu Kroll jemně. „Vy jste ten šroub našli? Na tom strašném místě?“ otázala se Anna polykajíc slzy.

Vyšetřovatel přikývnul. „Každý díl má identifikační číslo. Kde byl váš syn operován?“ Anna mu nadiktovala adresu. „Musíme mít jistotu, paní Langová,“ pronesl komisař na omluvu a chopil se telefonu. Po delším telefonátu byl omyl naprosto vyloučen. Šroub z pravého ramenního kloubu patřil Richardu Langovi. „Proč to udělal? Proč?“ křičela Anna mezi hlasitými vzlyky. „Proč se obětoval, aby zabil nevinné? Tohle mu přece Bůh nemůže odpustit! Tolik se ho dovolával, a nakonec k těm hřebům na jeho kříži přidal i svůj šroub. Ne, už vím! Bůh mi vzal syna. Poblouznil ho a vzal mi ho! Je vůbec nějaký Bůh?“ Anna se prudce postavila a uchopila komisaře za ruku. „Řekněte mi, věříte v Boha? Richard v něj věřil a Bůh ho opustil. Opustil ho!“ Anna se znovu rozeštkala.

Kroll ji opatrně dovedl zpátky k židli. „Paní Langová, já myslím, že se Richard dostal na scestí. Ročně putují do Sýrie desítky mladých mužů, aby se staly bojovníky Islámského státu. Pro pozůstalé je to záhada, zrovna tak jako pro policii. Vysvětlení leží někde na křížové cestě každého z nich. Víte, já nejsem moc pobožný, do kostela chodím jen jako turista. Ale těch lidí, kteří ztratili život, je mi líto.

Včetně vašeho syna. Rád bych pochopil, co se stalo, co ho tak změnilo. Třeba nám to pomůže do budoucna. Třeba se nám podaří zachránit zbloudilce a přivést je zase na cestu zpátky. Prosím vás, paní Langová, vykládejte mi o Richardovi. Pomůžete tím nejen nám, ale i sobě. Přece se taky 19

20.2.2020 10:42:29

etizek_slz.indd 20

Zuzana Zimmermannová

chcete dopátrat toho, kdy se z vašeho syna Richarda Langa stal Abu Usama Al Almani. Prosím, povídejte.“ Komisař Anně sevřel obě dlaně a podíval se jí pevně do očí. „Ten šroub mi ale dáte, pane komisaři, ano? Chci si ho nechat na památku.“ Anna se rozplakala.

Kroll jí podal papírový kapesník. „Jen co to bude možné, tak vám ho předám. Slibuji. Ale teď vás moc prosím, vykládejte mi o vašem synovi.“ Anna se vysmrkala a napila se nabídnuté minerálky. „Kde jen začít,“ zamyslela se a při pohledu na sklenici s vodou si vybavila třetí měsíc svého těhotenství.

20

20.2.2020 10:42:30

etizek_slz.indd 21

Plodová voda Což může člověk být před Bohem spravedlivý, a čistý ten, kdo se zrodil z ženy? „Vypadá to skvěle, maminko, žádný strachy. Moc hezká vodička,“ zasmála se lékařka na ležící Annu a ukázala jí ve zkumavce právě odebranou plodovou vodu. „Myslíte to vážně?“ zeptala se pobledlá Anna nevěřícně. „Proč jsem tedy vůbec tady, když je všechno v pořádku?“ „No, vaše výsledky posledního odběru krve vykázaly odchylku od normálu, ale to se občas stává. Nelamte si s tím hlavu, běžte si odpočinout a myslete na něco hezkého,“ doporučila doktorka a s úsměvem plným naděje Annu propustila.

Nemocniční chodba byla dlouhá a chladná. Anna cítila, jak jí tepe srdce a zastavila se u jednoho z velkých oken s výhledem na parkoviště. Z modrého kombíku právě vystoupil řidič, muž kolem pětatřicítky, a rychlými kroky se přemístil na druhou stranu vozidla. Tam otevřel dveře, aby vzápětí z vozu galantně pomohl těhotné ženě. „Všechno bude dobré, Jane,“ utěšovala rodička rozechvělého druha.

Anna se u pootevřeného okna musela pousmát. Tihle páni tvorstva! Kdyby nebylo ženských, vymřelo by lidstvo raz dva!

Pohladila si svoje ještě ploché břicho a zašeptala: „Richarde, neboj, z tebe nebude posera ani žádnej paša. Jestli to tady 21

20.2.2020 10:42:30

etizek_slz.indd 22

Zuzana Zimmermannová

všechno dobře dopadne, bude ti svět ležet u nohou. Hlavně se prosím, prosím, naroď zdravý.“ Annu píchlo u srdce. Vybavila si svou ustaranou kolegyni, taky prvorodičku, ale v osmatřiceti. Jak se na to dítě Dana těšila, a pak byla pozvána na odběr plodové vody.

Diagnóza zněla jasně: Downův syndrom. Dana se tenkrát rozhodla si dítě ponechat. Evžen je milý, rozpustilý kluk, ale co s ním bude dál? Už je mu sedm let a zatím se nenaučil ani jedno písmenko. Někdy, když se hluboce zamyslí, až mu na jeho malém čele naskákají vrásky, dokáže ukázat sedm prstů. „Já mám tolik,“ řekne a olízne si oba palce. Dana říká, že Evžen je její radostné světýlko, takový plamínek, který ji denně zahřívá. Ale co s ním bude, až na něj Dana nebude stačit?

Anna se přesunula k dalšímu oknu. Co když mi pozítří sdělí, že se Richard taky narodí s Downovým syndromem?

Malý Mongo, milý, rozpustilý, neschopný žít bez pomoci těch chytřejších.

A jak by na tuhle zprávu asi reagoval Lars? Lars by to nepřenesl přes srdce, byla si Anna jistá. Už teď o Richardovi mluví jako o budoucím prezidentovi. Doposud ještě žádný prezident tenhle syndrom do kolébky nedostal. Anna si opět pohladila břicho. „Nemusíš být prezidentem, Richarde. Stačí, když budeš zdravej a šťastnej,“ zapřála si upřímně.

Prošla kolem třetího okna a cítila tlukot vlastního srdce tak silně, jako by ho měla v krku. Polilo ji horko a auta na parkovišti se začala ztrácet v mlze. „Paní Langová, copak, copak? Pojďte zpátky na lůžko, tady na chodbě se jen nachladíte,“ zvolala ustaraně zdravotní sestra, když omdlévající Annu zachytila a opřela o chladnou zeď.

22

20.2.2020 10:42:30

etizek_slz.indd 23

Řetízek slz

„Udělalo se mi najednou špatně,“ zašeptala Anna vysíleně. „Pěkně zhluboka dýchejte a zavěste se do mě, dovedu vás na pokoj. Nebojte, všechno bude dobré. Změřím vám tlak a pak uvidíme.“ Sestra dovedla Annu zpátky na pokoj. Tlakoměr ukázal 60 na 40 a zdravotnice podložila ležící Anně chodidla polštářem. „Tak to bude lepší, už se vám pomalu vrací i barva do obličeje. Chvíli si zchrupněte. Nahlásím to paní doktorce a přijdu se za vámi podívat. Nepřemýšlejte tolik, všechno bude dobré, paní Langová.“ Sestra odešla a Anna zavřela oči. Usnout se jí nepodařilo. Během půl hodiny se na pokoji objevila zdravotní sestra v doprovodu lékařky. „Paní Langová, ráda bych si vás tady do zítřka přece jen nechala na pozorování. Takový kolaps není nic příjemného.

Zavoláme vašemu manželovi, ať si vás vyzvedne až zítra, nerada bych, abyste měla nepříjemnou noc,“ vysvětlila doktorka.

Anna si povzdechla. Už se těšila domů, spát v nemocnici se jí nechtělo, ale chápala lékařčiny obavy. „Já manželovi zavolám, už je mi docela dobře. Těch pár kroků na chodbu k automatu dojdu, nebojte,“ ujistila Anna obě ženy v bílém a opatrně vstala.

Sestřička ji pro jistotu doprovodila až k telefonu, ale poté, co Anna vytočila známé číslo, ji nechala samotnou. „Musíš mě vyzvednout až zítra, mám nějaký nízký tlak, pro jistotu tu musím zůstat,“ vysvětlila Anna Larsovi. „A jinak je všechno v pořádku? Už ti k tomu vyšetření něco řekli?“ vyzvídal. „Ne, výsledky budou až za dva dny, ale prý to vypadá dobře. Aspoň mi to tvrdila doktorka při pohledu na zkumavku s plodovou vodou,“ pokusila se Anna utěšit sebe i muže.

23

20.2.2020 10:42:30

etizek_slz.indd 24

Zuzana Zimmermannová

„No, tak si pěkně odpočni, zítra tě vyzvednu. Dobrou noc,“ popřál jí Lars a spěšně se rozloučil.

Anna položila sluchátko a zamračila se. Určitě jde do hospody, proto má tak na spěch.

Kdybych teď tak mohla být doma, achjo! Anna pohladila pupík a zašeptala: „Všechno bude dobrý, Richarde. Dneska tu na mě musí dávat trochu pozor, ale od zítřka už to zase zvládnu sama. Budu dávat pozor na tebe i na Larse. Víš, ten tvůj tatínek je moc milej, ale musím na něj dohlížet. Už se na tebe taky moc těší. Budeme určitě docela normální sťastná rodinka. Hlavně aby ses narodil v pořádku, a pak už se to štěstí povine jako někonečná přímka. Jako věčná řeka plná zlatých ryb. Ach jo, Richarde, už abys tu byl!“ Anna si lehla a zavřela oči. Snažila se usnout, ale hlavou se jí honila jedna myšlenka za druhou.

Krátce si zdřímla a ve snu se jí objevil Richard v Bílém domě v roli amerického prezidenta. Mával radostně davům čekajícím na jeho novoroční řeč. Místo mikrofonu však v ruce svíral obrovské lízátko, které pod dotyky jeho mohutného jazyka ubývalo rychle na objemu. Novináři k němu natáčeli svoje mikrofony, ale Richard v obleku v klidu dolízal sladkost a pak si zbylou špejli píchnul do klopy, hned vedle červené růže. „Je mi tolik,“ zavolal do všech mikrofonů a ukázal zvědavým novinářům třikrát všechny prsty obou rukou. Potom vyndal z klopy růži, přivoněl k ní a vtiskl ji do dlaně stojící žurnalistce. „Voníš jako růže,“ zasmál se na ni sladce.

Na kostelní věži zvony odbily dvanáctou a Anna se probudila. Jestlipak je Lars už doma, zauvažovala a vstala. Tichá chodba ji přivítala chladně, ale Anna se bez oklik vydala k telefonnímu automatu. Po čtvrtém zazvonění konečně uslyšela mužův hlas.

24

20.2.2020 10:42:30

etizek_slz.indd 25

Řetízek slz

„Nemusíš mě kontrolovat, miláčku, už jsem doma. Kdybys tu byla, nikam bych nechodil.“ Slyšela v jeho hlase výtku? Anna si nebyla jistá a popřála mu dobrou noc. „Tobě taky, miláčku. Hezky se vyspi do růžova. Čeká nás růžová budoucnost, Anno, uvidíš. Zítra tě vyzvednu, a teď alou do postele.“ Anna položila sluchátko do vidlice a vrátila se na pokoj.

Víčka jí ztěžkla a sen ji zanesl do zahrady plné růží. Omamně voněly. Chtěla jednu utrhnout, ale trny ji popíchaly.

Anna se napila minerálky a podívala se smutně na naslouchajícího komisaře. „Moje těhotenství nebylo zrovna lehké, ale věřte mi, na narození Richarda jsme se moc těšili, manžel i já. Kdybyste viděl jeho postýlku. Měla modrá nebesa.“

25

20.2.2020 10:42:30

etizek_slz.indd 26

Nebe plné mráčků Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.

Pokoj ještě zaváněl čerstvým nátěrem, ale Anna se spokojeně usmívala. „Moc hezký, Larsi, tady se Ríšovi bude určitě líbit,“ prohlásila s jistotou a pohladila si špičatý vrcholek břicha. Do porodu už zbývaly jen tři týdny. Přestěhování do většího bytu nebylo úplně jednoduché, ale Lars zorganizoval kamarády a Anna byla oproštěná od veškerých náročných prací.

Během týdne se zdi místností zaleskly zářivě bílou čistotou.

Jen kuchyně dostala jednu červenou stěnu. Na znamení, že láska prochází žaludkem. Dětský pokoj byl dozdoben sluníčkem a mráčky. Žluté slunce se zeširoka usmívalo a jeho paprsky sálaly přes polovinu nabíleného stropu. Několik modrých obláčků celkový obraz nebe doplnilo. Prodlouženým pokračováním oblohy pokoje byla modrá látková nebesa nad bílou dětskou postýlkou. Anna si s nimi dala záležet. Když seděla u šicího stroje, dotýkala se sice pupíkem hrany stolu, ale to jí nezabránilo vypracovat Richardovo nebe do posledního detailu, včetně několika tmavě modrých mráčků. Jejich pusy se rošťácky ušklebovaly a jeden malý obláček vyplazoval jazyk.

26

20.2.2020 10:42:30

etizek_slz.indd 27

Řetízek slz

„To mi bylo jasné, že se to bez mraků neobejde,“ zasmál se Lars při vizitaci dětského lůžka. „Bez deště bys zahynula, viď? Jenom slunce a teplo, to je pro tebe moc stereotypní, že jo?“ „No, takový mráček má něco do sebe,“ ohrazovala se Anna, která na rozdíl od Larse občasné dovolené u Severního moře opravdu milovala. „Navíc obláčky připomínají ovečky. Myslím, že se Ríšovi s tím jeho stádem bude pěkně usínat,“ ujistila Anna manžela. Špinavá okna budoucího Richardova království, stejně jako další okenní tabule nového bytu, umyla během Annina pobytu v porodnici její tchyně. Richard se dostavil na svět o týden dříve a Anna byla tchyni vděčná, že po návratu z nemocnice na ně doma čekala nablýskaná klícka. Z vděku a z lásky k Larsovi Anna souhlasila, aby se tchyně stala Richardovou kmotrou.

Přípravy křtin se Hilda ujala s vervou a Anna byla ráda, že se o nic nemusí starat. Tchyně domluvila kostel, faráře i salonek v útulné italské restauraci. Malý Ríša v bílém rouchu se během pomazání olejem pustil do srdceryvného křiku a uklidnil se až v Annině náručí, pevně přisátý k jejímu prsu.

Anna synka nakojila, sedíc trochu stranou od slavnostní tabule plné hodujících hostů.

Tchyně Hilda zářila uprostřed společnosti jako hvězda.

Kvůli křtu si pořídila nové šaty a na hlavě jí trůnil klobouček, za který by se nemusela stydět ani anglická královna. Kmotra-spolumatka, pyšná na malého kloučka. Richardův křest byl pro Hildu mnohem důležitější než pro jeho matku. Annina tchyně do malého vnoučka vložila všechny své naděje. To, co se jí nepodařilo u vlastního syna, hodlala realizovat u vnuka.

Jeho křest brala jako očištění.

27

20.2.2020 10:42:30