0041573

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:17 Stránka 3

POJIZEŘÍM Jana Jůzlová

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:17 Stránka 4

Jana Jůzlová

POJIZEŘÍM Copyright © Jana Jůzlová, 2021 All rights reserved ISBN 978-80-242-7183-5

Text a fotografie Jana Jůzlová Mapové podklady SHOCart Grafická úprava a obálka Veronika Lahodná Redigovala Petra Diestlerová Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 144 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2021 jako svou 11 961. publikaci Sazba Veronika Lahodná Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání první www.euromedia.cz

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:17 Stránka 5

Obsah Úvod

7

1 Pramen Jizery

10

2 Jizerka

12

3 Kořenov a jeho okolí

16

4 Horní Jizera

20

5 Jizera před Semily

26

6 Semily

28

7 Bozkovské dolomitové jeskyně

32

8 Palackého a Riegrova stezka

34

9 Kozákov

38

10 Železný Brod

42

11 Za Faustem Jizerských hor

46

12 Maloskalsko

48

13 Do Dolánek a na Hrubý Rohozec

54

14 Turnov

58

15 Hruboskalsko

62

16 Příhrazské skály a vrch Mužský

70

17 Perla novogotiky

74

18 Loukov a Svijany

78

19 Okolí Mnichova Hradiště

82

20 Mnichovo Hradiště

86

21 Z Kláštera Hradiště pohádkovým lesem 21 do Bakova nad Jizerou

90

22 Bakov nad Jizerou

94

23 Kosmonosy a vrch Baba

96

24 Mezi Bakovem a Mladou Boleslaví

100

25 Dvě zříceniny u Mladé Boleslavi

104

26 Mladá Boleslav

106

27 Kouzelný Chlum

112

28 Na Vinec a do Stránova

116

29 Nejhezčí úsek podél dolní Jizery

122

30 Benátky nad Jizerou

126

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:17 Stránka 6

31 Mezi Benátkami a Milovicemi

130

32 Mezi Jizerou a Labem

132

33 Tam, kde Jizera končí

134

Výlety na soutoky

138

Výlety za pivem

142

Poděkování

144

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:17 Stránka 7

Úvod Jizera je řeka, která mě provází celý život. Polovinu z něj jsem prožila v Liberci, polovinu v Praze a trasu mezi oběma městy jsem jela bez přehánění tisíckrát. Dálnice D10 většinu cesty vede podél středního a dolního toku Jizery a dvakrát (u Svijan a u Tuřic) Jizeru překonává.

I z okna jedoucího autobusu (z auta už méně, je níž) je vidět spousta fascinujících míst: z měst jsou dobře vidět Benátky nad Jizerou, Mladá Boleslav i Mnichovo Hradiště, pozorné a trochu cvičené oko si všimne zřícenin Dražice, Zvířetice či Valečov. Zcela nepřehlédnutelné jsou kopce jako Chlum, Baba, ohromující Mužský s Drábskými světničkami i menší Káčov… To vše podněcuje zvědavost. V dětství, které jsem prožila v Liberci, jsem navíc měla možnost opravdu důkladně prolézt Český ráj se všemi jeho skalami, roklemi a skalními hrady a také Jizerské

hory, které sice zčásti patří k jinému povodí (ba i úmoří), ale po Jizeře se jmenují.

Jizera je délkou toku 9. nejdelší řekou na našem území. Je dlouhá 164 km, celá teče na území České republiky (ačkoli v délce asi 15 km tvoří hranici s Polskem) a její povodí má rozlohu 2 193 km2 (z toho asi 50 km2 je v Polsku). Dalo by se říci, že teče od lázní do lázní, protože pramení v katastru obce Lázně Libverda na jihovýchodním úbočí nejvyšší jizerské hory Smrk a do Labe se vlévá na katastru obce Lázně Toušeň. Paradoxně jiná lázeňská města na jejím toku nenajdeme.

Když jsem před dvěma lety psala Toulky Polabím, zahrnovaly rovněž přibližně 170 km toku řeky, ta však protékala víceméně stejnou krajinou, Polabskou nížinou. Jizera to má mnohem rozmanitější. Během 35 kapitol této knihy ji budeme sledovat nejprve jako horský potok a později

Jarní stezka na břehu Jizery u Horek nad Jizerou.

7

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:18 Stránka 8

Soutok Jizery a Kamenice je v létě místem vhodným ke koupání.

řeku plnou balvanů a temně hnědé vody z rašelinišť. Za Kořenovem protéká hlubokým údolím zvaným Jizerský důl na území Krkonošského národního parku. Pořád je to horská řeka s výrazným spádem a místy s kamenitým řečištěm.

Bystřinný charakter ji neopouští ani dál směrem k Semilům a do Českého ráje. Tam ji čeká mnoho překážek, které přinášejí nejkrásnější turistické atrakce, ať je to soutěska Vodní brána na Riegrově stezce, skalní útvary na obou březích v Malé Skále, kde řeka přetíná Ještědsko-kozákovský hřbet, anebo meandry u Rakous. Od Turnova je tok Jizery klidnější, ale i zde nalezneme stopy bouřlivé minulosti, například skalní sruby Jizery u Mnichova Hradiště. A ačkoli jsou procházky podél Jizery v dalších částech příjemnou pohodlnou chůzí převážně po rovině, jakmile se chceme podívat dál od řeky (třeba na románský kostelík ve Vinci, na zámek ve Stránově anebo do centra Benátek nad Jizerou), musíme se vydat do příkrého kopce. Vysloveně nížinný charakter tak má řeka až na svém dolním toku, kde tiše vplouvá do Polabí a celkem nenápadně se vlévá do Labe.

8

Toulky Pojizeřím tak nabízejí nesmírně pestrou paletu prostředí, přírodních krás a výletních cílů.

Snažila jsem se výlety rozprostřít rovnoměrně, ale ne ve všech částech to bylo možné. Nechtěla jsem také věnovat přílišnou pozornost turisticky nejznámějším oblastem Jizerských hor a Českého ráje, o kterých existují desítky samostatných knih.

Knihu tvoří 33 kapitol popisujících konkrétní lokality a dvě kapitoly tematické (výlety za pivem a výlety na soutoky). Kapitoly jsou barevně rozdělené do tří typů. Prvním z nich jsou kapitoly věnované větším městům, těch je celkem 7.

Patří mezi ně známá průmyslová města, v první řadě Mladá Boleslav anebo menší Semily, která se mohou zdát málo atraktivní, ale opak je pravdou. Stojí za návštěvu, stejně jako malebnější Turnov, Mnichovo Hradiště či Benátky nad Jizerou, plné památek. Bakov nad Jizerou se zase stal východiskem či cílem několika skvělých výletů. A jestli mě při práci na knize některé město opravdu mile překvapilo, je to maličký Železný (ve skutečnosti však Skleněný) Brod, nenápadný, sevřený kopci, ale nečekaně půvabný.

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:18 Stránka 9

Druhým typem kapitol jsou ty, které popisují konkrétní výletní trasy. Těch je v knize 13. Je u nich vždy uvedena kilometráž, zda se jedná o trasu okružní a zda je tam možnost občerstvení (což se ale může měnit dle sezony, dne v týdnu i zánikem či vznikem nějakého zařízení, proto, prosím, buďte bdělí). V sekci Alternativy jsou uvedeny možnosti smysluplného zkrácení či prodloužení trasy nebo jiné obměny. Trasy jsou primárně míněny pro pěší výletníky, základní informace pro cyklisty obsahuje také sekce Alternativy.

Posledním typem kapitoly jsou takové, které nenabízejí ani konkrétní trasu, ani jedno místo, ale jsou směsicí obojího. Patří mezi ně i obě závěrečné kapitoly tematické a v knize jich je celkem 15. Zahrnují více míst v určité oblasti, případně tipy na kratší procházky, a je jen na čtenáři, co přesně si vybere.

Když jsem během posledních dvou let někde zmínila, že připravuji knížku o výletech v Pojizeří, většina lidí automaticky zaměřila své myšlenky

Mlhavý zimní den u Káraného.

a představy na Jizerské hory nebo Český ráj. Obě oblasti jsou v knize podrobně popsané, ale samozřejmě se zaměřením na hlavní téma – řeku Jizeru. Upřímně doufám, že největším přínosem knihy bude seznámit širší veřejnost i s těmi méně známými, přesto krásnými místy při dalším toku Jizery, například na Mladoboleslavsku. Protože jsem Jizerky i Český ráj dobře znala z dětství, byla pro mě právě tato nová místa největším překvapením a zdrojem největšího okouzlení. Snad se přenese i na čtenáře.

Podzimní krása tůní Staré Jizery u Benátek nad Jizerou.

9

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:18 Stránka 10

1 Pramen Jizery Některé naše řeky mají oficiálně označené a upravené prameny, ke kterým míří tisíce lidí. O jiných se naopak pořádně neví, kde pramení, anebo se o to vedou spory, případně mají pramenů více. K prameni Jizery nevede žádná značená cesta a příběh jeho hledání je přímo fascinující.

Na řadě map nalezneme zakreslené dva prameny Jizery – český na jihovýchodním svahu nejvyšší hory Jizerských hor Smrku a polský na jihozápadním svahu hory Stog Izerski. To, co teče z Polska, se však na spoustě map označuje jako Bahnitý potok (a coby Schlammfloss figuruje i na starších mapách). Otázka pramene Jizery zůstávala nejasná i v historii, o hraniční území (v minulosti česko-německé, nikoli česko-polské) se navíc vedly spory. V horských rašeliništích tekla spousta potůčků a stružek, některé vysychaly či měnily svůj tok, takže stanovit jediný nepopiratelný pramen Jizery bylo složité.

10

Otázka nedávala spát panu Stanislavu Zajícovi ze Semil, který hledání pramene zasvětil veškerý svůj volný čas. Ačkoli amatér, postupoval nesmírně metodicky a systematicky, procházel rašeliniště a bažiny, prodíral se křovím, zkoumal staré mapy a zpovídal starousedlíky a horaly. Místo, které nakonec označil za pramen Jizery, nalezl již v roce 1978.

Dalších více než 20 let však trvalo, než pramen vlastními silami a na vlastní náklady upravil a označil tabulkou na kameni, kterou s přáteli slavnostně odhalil v květnu 2001 při příležitosti svých šedesátin. Příběh popsal a fotografiemi doplnil v článku Jak jsem hledal

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:18 Stránka 11

pramen Jizery, uveřejněném v Ročence Jizersko-ještědského horského spolku 2008.

Kde tedy pramen Jizery, nalezený a označený panem Zajícem, najdeme? Na jihovýchodním svahu Smrku. Od rozcestí značených turistických tras pod Nebeským žebříkem je potřeba se vydat po neznačené cestě zvané Vidlicová a ujít po ní asi 600 m. Cestou nejprve překročíme Hájený potok (přítok Smědé), potom jeden z jeho menších přítoků a až třetí potok na trase je Jizera. Pramen nalezneme asi 80 m vlevo od cesty do svahu.

V okolí se nachází řada pěkných míst hodných návštěvy. V první řadě samozřejmě Smrk, s 1 124 m nejvyšší hora Jizerských hor. Je to velký oblý kopec, na který vede ze všech stran táhlé stoupání. Z jihu stoupáme po Nebeském žebříku (modrá značka), což je vskutku přiléhavý název. Pod Nebeský žebřík dojdeme celkem pohodlně od odstavného parkoviště na Smědavě (6 km), kam zajíždí rovněž autobus, anebo po červené značce z Lázní Libverdy, resp.

Hejnic (9,5 km). Z opačné strany můžeme přímo na vrchol Smrku vystoupat z Nového Města pod

Smrkem po modré značce (7 km). Na skoro plochém, rozlehlém vrcholu Smrku nás čeká kovová, 23 m vysoká rozhledna z roku 2003, která za hezkého počasí nabízí nádherné výhledy na Frýdlantsko, Jizerské hory a Krkonoše. Název hory Smrk je odvozen od mohutného tzv. Dresslerova smrku, na kterém byla roku 1628 umístěna tabule označující hranice tří zemí (Čechy, Slezsko, Lužice) a tří panství. Přes vrchol Smrku dnes prochází hranice česko-polská, je zde hraniční přechod pro pěší a hned za ním je polský vrchol Smrek, vysoký 1 123 m n. m.

Mezi Smědavou a Smrkem rozhodně stojí za návštěvu Paličník (944 m n. m.), skála opatřená schody a zábradlím, která nabízí krásný výhled do údolí Smědé a na Frýdlantsko. Pod skálou se nachází stejnojmenná národní přírodní rezervace chránící jizerskohorské bučiny, okolní skalní útvary jsou vyhledávanými horolezeckými terény. Z Paličníku je možné sestoupit do Bílého Potoka po žluté značce údolím Hájeného potoka, kde je k vidění řada kaskád a menších vodopádů.

Pohled z jižního svahu Smrku k jihovýchodu, po proudu Jizery.

11

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:19 Stránka 12

2 Jizerka Osada Jizerka patří mezi oblíbené výletní cíle Jizerských hor. Je to nejvýše položená obec v Jizerkách, s dlouhou a zajímavou historií, a její okolí je plné přírodních krás. Některé z nich spojíme do příjemného, ne příliš dlouhého a vcelku nenáročného výletu.

Délka trasy – 8 km

Trasa okružní – ano

Po několik prvních kilometrů toku Jizery, když protéká národní přírodní rezervací Rašeliniště Jizery při státní hranici s Polskem, nemá turista, pokud vyžaduje značené cesty, moc šancí se k řece přiblížit. Z polské strany se řece a rašeliništi nejvíce přibližuje cyklotrasa č. 13 Doliny Izery, na české straně červená turistická značka (Smrková cesta, později E3, Hřebenovka) mířící od Nebeského žebříku pod horou Smrk přes rozcestí Na Písčinách a Předěl a dále přes Pytlácké kameny na Jizerku.

Samozřejmě můžete prozkoumat některé z neznačených lesních cest, ale po těch, a už vůbec ne mimo ně, vám žádný výlet popisovat nemohu.

12

Možnost občerstvení – ano

A tak místem, kde si lze horní tok Jizery nejlépe užít, vyhřát se na kamenech a namočit nohy v chladné vodě, je okolí Karlovského mostu pod horou Bukovcem nedaleko osady Jizerka.

DOLŮ K JIZEŘE Možnosti hromadné dopravy (autobus) na Jizerku jsou mizivé, a tak je nejpříhodnější sem dojet autem. Na okraji Jizerky pod horou Bukovec se nachází odstavné parkoviště – do samotné osady smí vjet pouze obyvatelé nebo ubytovaní hosté. Přímo od parkoviště (kde jsou také dvě pohostinská zařízení) vede po úpatí

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:19 Stránka 13

Bukovce cesta s červenou turistickou značkou a naučnou stezkou Tři iseriny, která bude naším vodítkem. Nejprve procházíme praloukou (loukou, která nevznikla mýcením stromů, ale je loukou původní), zanedlouho se zanoříme do lesa. Po asi 300 metrech na rozcestí U Barlochu širokou lesní cestu opustíme a pokračujeme po zelené (a naučné stezce) lesní pěšinou strměji z kopce. Po asi 200 m dojdeme k mostku přes potok Jizerku. Za ním nás čeká zase širší lesní cesta a žlutá značka, po níž se vydáme z kopce dolů a zakrátko dorazíme k tzv. Karlovskému mostu.

V letech 1901–1979 zde stával starý železobetonový most, v roce 2005 byl vybudován nový dřevěný most a je česko-polským hraničním přechodem Jizerka/Orle. Na polské straně je možné se napojit na turistické trasy i cyklotrasy, v osadě Orle je možnost občerstvení. V roce 2020 byl však most uzavřen pro havarijní stav a později stržen, nový by měl být postaven roku 2021.

A tak se raději budeme věnovat Jizeře, která je zde obzvlášť malebná. Koryto řeky a jeho okraje

pokrývají balvany, mezi nimiž řeka protéká, a je lákavě čistá, ačkoli hodně hnědá, protože teče z rašelinišť. Stejně hnědý, ale čistý, je i její přítok Jizerka – soutok obou nalezneme asi 20 m od mostu. Místo je velmi vyhledávaným cílem návštěvníků, a zvláště za hezkého počasí o prázdninách může být i trochu přeplněné.

Od řeky se zpátky na Jizerku vrátíme po žluté turistické značce, která je vedena poměrně pohodlnou lesní cestou podél toku Jizerky. Po 2 km nijak namáhavého stoupání se ocitneme u Staré pily, kde žlutá zahne vlevo, projde mezi domy pily, po mostku překoná Jizerku a po chvíli nás dovede k několika dalším budovám.

JIZERKA Zmíněné budovy jsou jádrem dnešní osady Jizerka. Osada je v písemných pramenech poprvé zmiňována v 16. století v souvislosti s hraničními spory frýdlantských Redernů s rodem Smiřických, kteří vlastnili návarovské panství. Už dříve, patrně již v 15. století, zde však italští

Karlovský most přes Jizeru pod osadou Jizerka byl roku 2020 pro havarijní stav uzavřen a stržen.

13

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:19 Stránka 14

Žlutá značka vzápětí dojde až k silnici a rozcestí Jizerka. Zde nás upoutá po pravé straně velký Panský dům, dříve sídlo huťmistra, případně majitele sklárny, dnes restaurace a hotel. Po levé straně je pak objekt bývalé Nové huti, dnes také restaurace a penzion.

Na Jizerce se chová velmi odolný skotský náhorní skot.

(vlašští) prospektoři hledali drahokamy (viz dále). Roku 1828 zde sklář Franz Anton Riedl založil sklářskou huť. Druhá sklářská huť vznikla roku 1866 a fungovala do roku 1911. Na konci 19. století měla Jizerka 42 domů včetně pily, pekárny, školy a Panského domu. Výuka ve škole byla ukončena roku 1956.

Právě budova školy je první, ke které od Staré pily po žluté přijdeme. Dnes je v ní umístěno Muzeum Jizerských hor, provozované Českým svazem ochránců přírody a otevřené v sezoně o víkendech. (www.csopjizerka.cz)

Letní bouřka nad Starou pilou na Jizerce.

14

K SAFÍROVÉMU POTŮČKU Žlutou značku již opustíme a vydáme se po silnici k severozápadu spolu s naučnou stezkou Tři iseriny a červenou značkou. Po asi 400 metrech naučná stezka ze silnice odbočuje vlevo mezi stromy. Čeká nás moc pěkný úsek naučné stezky, kdy půjdeme podél potoka Jizerky. Jedním ze zastavení je i tabule u ústí Safírového potoka do Jizerky.

Název potoka není žádným obrazným vyjádřením, ale odkazuje k bohatství drahokamů, které zde byly v minulosti nacházeny. Vyskytovaly se tu safíry, rubíny, spinely a jiné drahé kameny a polodrahokamy, mezi nimi také iseriny, po nichž byla naučná stezka pojmenována (správný název je ilmenit).

Když se po všech zákrutech naučné stezky zase vrátíme na silnici, neměli bychom pomi-

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:20 Stránka 15

nout ještě jedno zastavení, kterým je národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky. Dojdeme k němu ještě po asi 150 metrech po silnici a z ní pak odbočkou po dřevěném chodníčku. Rezervace ukazuje vrchovištní rašeliniště s jezírky, které je místem výskytu řady chráněných rostlin a živočichů. Z flóry tu roste ostřice bažinná, suchopýr pochvatý i úzkolistý, suchopýrek trsnatý, rosnatka okrouhlolistá a vlochyně bahenní. Z fauny tu žijí především ptáci jako bekasina otavní, hýl rudý, čečetka zimní, linduška luční nebo bramborníček hnědý.

ZPĚT K AUTU Od Rašeliniště Jizerky se už vracíme zpět k autu. Půjdeme po silnici, celkem asi 2,5 km.

Nejprve nás obklopují stromy, po chvíli vyjdeme zase na Malou Jizerskou louku, na níž se Jizerka rozkládá. Když už jdeme po silnici, naši pozornost si zaslouží druhé stavení po levé straně, označované jako Hnojový dům (Misthaus). Původní historická chalupa sloužila po druhé světové válce k ustájení krav. V roce 1964 ji zakoupil cestovatel a dobrodruh Gustav Ginzel, který do domu svedl potok, jehož prostřednictvím hnůj vypláchl, a pak chalupu opravil a žil v ní. Měl zde svou sbírku podivuhodných cestovatelských suvenýrů a vítal náhodné návštěvy, které k němu přišly. Původní chalupa roku 1995 vyhořela i se všemi předměty, ale za pomoci dobrovolníků byla během dvou let znovu vybudována. Gustav Ginzel bohužel roku 2008 zemřel a dům je dnes uzavřený. Návštěvník se tak může pouze na jaře potěšit spoustou narcisů, které kvetou v jeho okolí.

Pokračujeme dále po silnici, znovu mineme Starou huť a Panský dům, v zatáčce za ním potom poslední historickou pamětihodnost Jizerky – kamennou pyramidu před stejnojmenným penzionem. Pyramidu nechal postavit sklář Riedel v roce 1828, kdy od majitelů panství Clam-Gallasů získal povolení zde založit první huť. Věnoval ji synovi majitele panství Vilémovi, který

zemřel roku 1822. Jizerka se v té době údajně jmenovala Vilémova výšina.

Od pyramidy silnička stoupá, po levé ruce máme horu Bukovec, která vévodí panoramatu Jizerky a která nás také celou procházku doprovázela. Bukovec je s výškou 1 005 m n. m. třináctou nejvyšší horou české části Jizerských hor.

Je chráněn jako přírodní rezervace a v krkonošsko-jizerském masivu je ojedinělým neovulkanickým útvarem. Předmětem ochrany jsou především raritní čedičové výlevy a pestrá lesní květena (upolín, lýkovec jedovatý, prha arnika, jestřábník oranžový, vemeníček zelený, kropenáč vytrvalý, oměj různobarevný aj.).

Před vrcholem stoupání odbočuje ze silnice vlevo zelená značka spolu s NS Tři iseriny, která případné zájemce (tato odbočka není započítaná do kilometráže výletu) zavede až na vrchol Bukovce s rozhledem na Jizerku, Jizerské hory i Krkonoše. Pod vrcholem Bukovce jsou patrné stopy po důlní činnosti a starých lomech. Naučná stezka se pak vrací zase k parkovišti, kam ti, kdo se na vrchol Bukovce nevydali, došli po silnici.

Potok Jizerka u NPR Rašeliniště Jizerky.

15

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:20 Stránka 16

3 Kořenov a jeho okolí Kořenov je obec na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš, zahrnující rozsáhlé území od Jizerky na severu po Příchovice na jihu. Má necelý 1 000 obyvatel a je vyhledávaným místem jak letních, tak zimních rekreací. Nalezneme zde řadu atraktivních míst přírodních i historických.

OZUBNICOVÁ ŽELEZNIČNÍ TRAŤ Do Kořenova je dobré přijet vlakem, protože tak si člověk na vlastní kůži vychutná jednu zdejší specialitu – ozubnicovou železniční trať z Tanvaldu, která je chráněnou technickou památkou. Jde o jedinou ozubnicovou trať u nás s normálním rozchodem kolejí a současně o nejstrmější železnici v České republice. Trať je dlouhá 7,4 km a převýšení činí 235 m. Největší stoupání na trati je 58 promile (tedy 58 výškových metrů na 1 km trati). Na trati je několik tunelů, nejdelší z nich je Polubenský tunel (940 m), poslední před kořenovskou stanicí.

Jeho výstavba byla nejtěžším oříškem budo16

vání dráhy a vyžádala si i několik lidských životů. Dráha v tunelu dosahuje stoupání až 56 promile a jde o druhý nejdelší jednokolejný tunel u nás. Mezi stanicemi Kořenov a Harrachov trať překonává údolí Jizery po krásném viaduktu.

K výstavbě náročné trati došlo roku 1902 z ekonomických důvodů a šlo o trať mezinárodní – rakousko-uherské Liberecko vynikalo výrobou textilu a skla, zatímco tehdy německé (dnes polské) Slezsko mělo zase uhlí. Nádraží v Kořenově dodnes zaujme svou velikostí a množstvím kolejí, bylo totiž hraniční stanicí, poslední na rakousko-uherské straně. Po druhé světové válce

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:20 Stránka 17

byly dějiny trati mnohdy komplikované. Trať byla ukončena v Kořenově, až v roce 1959 po výměně území s Polskem byla prodloužena do Harrachova. Roku 1997 hrozilo úplné zrušení trati, v roce 1998 ji provozovalo zájmové sdružení obcí Jizerská dráha, později provoz opět převzaly České dráhy. V letech 2009–2010 byly z peněz evropských fondů vybudovány nové zastávky a roku 2010 byla opět zahájena mezinárodní osobní přeprava z Harrachova až do Szklarske Poręby v Polsku. Od 80. let 20. století je provoz na trati zabezpečován adhezně, tedy bez použití ozubnice, ta se využívá pouze při nostalgických jízdách s historickými lokomotivami. Trať je známá z českého filmu režisérky Věry Chytilové Kalamita (1980).

V roce 2003 vznikla Železniční společnost Tanvald, která v budově kořenovské stanice vybudovala Muzeum ozubnicové dráhy.

V sezoně (červen–srpen) je s průvodcem přístupná také výtopna, kde jsou vystaveny historické lokomotivy a vozy a probíhá zde jejich údržba. (www.zubacka.cz)

ÚDOLÍ JIZERY Od kořenovského nádraží se lze celkem pohodlně dostat do údolí Jizery. Žlutá turistická značka (2,5 km) vede podél trati a nabízí docela hezké výhledy na Krkonoše i na samotnou dráhu, místy vysekanou ve skále. Dojdeme po ní až ke zmíněnému viaduktu. Těsně před sestupem pod viadukt míjíme přímo u cesty vodopád nazývaný Nad železnicí. Třístupňový vodopád má výšku 4,5 m a částečně je umělého původu, vznikl při výstavbě cesty. Na půvabu mu to ale nijak neubírá.

Viadukt je vysoký 25 metrů a vybudovaný na třech kamenných pilířích. Protože břehy Jizery jsou zarostlé vysokými stromy, nejlepší představu o jeho velikosti lze získat z historických fotografií. Samotné koryto Jizery je zde podobně jako pod Jizerkou pokryto kamenným polem. Přístup k řece se musí trochu hledat, ale stojí za to.

Pod viaduktem nalezneme turistický přístřešek a rozcestník. Můžeme se odtud vydat na Jizerku (po červené 5 km až na parkoviště Pod Bukov-

Jizera v Kořenově je stále plná balvanů.

17

001-144_zlom pojizerim.qxp_Sestava 1 18.01.21 1:20 Stránka 18

Výhled z rozhledny Štěpánka k severozápadu.

cem) a projít si tam okružní trasu popsanou v kapitole č. 2. Na opačnou stranu vede červená do Martinského údolí (součást Kořenova, možnost restaurace a autobusové dopravy) a odtud k železniční stanici Harrachov (od řeky je to však dost stoupání).

TESAŘOVSKÁ KAPLE Při hlavní silnici I/10 z Tanvaldu do Harrachova stojí v Kořenově půvabná osmiboká hrázděná kaple. Byla vybudována roku 1908 zdejšími německým evangelíky, po druhé světové válce patřila Jednotě bratrské a dnes slouží Církvi českobratrské evangelické. Do daleka svítí svou bílou omítkou a jsou od ní pěkné rozhledy.

U kaple se rozkládá hřbitov.

Od kořenovské železniční stanice sem lze dojít pěšky po modré turistické značce (asi 3 km).

Nedaleko kaple leží přírodní památka Tesařov, chránící podmáčené pcháčové a rašelinné louky s výskytem stovek jedinců prstnatce májového.

V okolí se nachází několik bunkrů československého pohraničního opevnění ze 30. let 20. sto18

letí, které měly hlídat silnici od Harrachova.

Pásmo opevnění pokračuje dále k jihu na úpatí kopce Hvězda (na území obce Kořenov je celkem 50 bunkrů). V jednom z bunkrů je umístěna Expozice lehkého opevnění Na Pomezí, kde je možné si telefonicky domluvit komentovanou prohlídku. (www.liberecky-kraj.cz/dr-cs/5903expozice-lehkeho-opevneni-na-pomezi-jizerskych-hor-a-krkonos.html) ROZHLEDNA ŠTĚPÁNKA Na vrchu Hvězda (959 m n. m.) jižně od Kořenova stojí rozhledna Štěpánka, jedna z nejstarších v oblasti Jizerských hor a Krkonoš (leží již na území Krkonošského národního parku).

Stavba rozhledny byla zahájena roku 1847 poté, co oblast navštívil rakouský arcivévoda Štěpán při kontrole výstavby císařské silnice z Liberce do Trutnova. Na jeho počest začal majitel panství, sychrovský kníže Kamil Rohan, budovat rozhlednu nazvanou tehdy „Stephanshöhe“ – Štěpánova výšina. Za rok byla postavena pouze kamenná základnová část vysoká asi 4 m, a tak to zůstalo až do roku 1888, kdy výstavbu pře-