0041509

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 3

Stanislava Jarolímková

SLAVNÍ ČEŠI A JEJICH BLÍZCÍ

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 4

Lektoroval PhDr Vladimír Jakub Mrvík, PhD Za vstřícnost a pomoc děkuji akreditovanému průvodci Prahou Miloslavu Čechovi, Mgr. Magdaléně Šustové, vedoucí Oddělení dějin školství Národního pedagogického muzea J. A. Komenského, profesoru MUDr. Zdeňku Broukalovi a pracovnicím Archivu hl. m. Prahy, Archivu Národní knihovny, a Ústavu dějin a Archivu Univerzity Karlovy.

Děkuji také pracovnicím Městské knihovny Čelákovice a Městské knihovny Český Brod.

© PhDr. Stanislava Jarolímková, 2020 © Kresby Jiří Filípek, 2020 ISBN 978-80-242-6395-3

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 7

Úvod

y V této knize, navazující na titul Slavné Češky a jejich blízcí, se setkáte se šesti známými muži a s lidmi, kteří jim různými způsoby zasahovali do života.

KAREL HRABĚ CHOTEK se představí především jako šlechtic, který dal mimo jiné vybudovat slavnou pražskou serpentinu, zavedl péefka, založil pro drobné střadatele spořitelnu a podílel se na zřízení Klarova ústavu. Jako starostlivý otec sledoval mj. život syna BOHUSLAVA a uvítal na svět jeho dcerku ŽOFII, která po něm zdědila krásné tmavé oči. Naštěstí se nedožil její tragické předčasné smrti v Sarajevu, která ji zastihla po boku milovaného FRANTIŠKA FERDINANDA D’ESTE, jenž na balkánské tragédii nesl svůj díl viny.

O FRANTIŠKU PALACKÉM si připomeneme, že při psaní stěžejního díla „živil se hojně prachem archivův a bibliothek ještě nedotknutých“, že jeho manželka TEREZIE byla nevyléčitelně nemocná a čím do jejich manželství i do výchovy dcery MARIE a syna JANA léta zasahoval despotický tchán JOHANN MIECHURA. Připomeneme také to, že „otec národa“ měl štěstí na zetě F. L. RIEGRA, ale byl bohužel terčem mnoha nepřátelských ataků. ANTONÍN DVOŘÁK neodmyslitelně patří do české a světové hudby, a i když byl okouzlen (jako řada dalších mužů) JOSEFÍNOU ČERMÁKOVOU, prožil šťastný život s její sestrou ANNOU. Díky ní se mohl věnovat své práci, neboť Anna „byla z žen, které jsou pokladem pro tvůrčího pracovníka a nejsou bez zásluhy na zdaru jeho práce“. Měl také štěstí na zetě JOSEFA SUKA, manžela milované dcery OTYLKY. I když se rovněž dožil nenávistných kritik, naštěstí převážily uznání a úcta, které mu projevil mj. císař František Josef I. 7

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 8

SLAVNÍ ČEŠI A JEJICH BLÍZCÍ

První český elektrotechnik FRANTIŠEK KŘIŽÍK byl úspěšný selfmademan, který nedokončil studia záměrně (a nikoliv kvůli školnému či poplatku za maturitu), zbavil naše předky obav z elektřiny – tehdy podezřelé síly, putující „jen tak po drátech“ –, a navíc mimo jiné pomohl elektrifikovat celou zemi. V soukromém životě mu byly oporou dvě ženy: obětavá maminka MARIE, která si na jeho narození musela počkat celé čtvrtstoletí, a manželka PAVLÍNA, kterou poznal v tanečních a s níž prožil láskyplných dvaapadesát let.

Při zmínce o EMILU HOLUBOVI se nám samozřejmě ihned vybaví Afrika, v níž mohl zčásti díky obětavému otci FRANTIŠKOVI navštívit dosud neznámé vnitrozemí včetně území obávaného kmene Mašukulumbů. Kvůli černému kontinentu opustil českou dívku BERTU a oženil se s Vídeňačkou ROSOU, která jako malá lezla po stromech, učila se střílet a zúčastnila se jeho druhé výpravy. I když v Africe Holub pracoval v nepředstavitelně těžkých podmínkách, dočkal se i on v rodných Čechách hlavně nevděku.

Rozesmátá tvář JULIA FUČÍKA provázela příslušníky starších generací málem od narození a jeho manželka GUSTA líčila při besedách v růžových barvách jeho statečný boj proti nacistům i jejich láskyplné soužití. Ve skutečnosti se Fučík stal komunistickou modlou jen proto, že byl pohledný a že „včas“ zemřel. Jeho životem prošla řada žen, z nichž si připomeneme alespoň herečku ELENU HÁLKOVOU a novinářku MILENU JESENSKOU. O té se kvůli Gustě Fučíkové nesmělo málem půlstoletí hovořit jinak než jako o zrádkyni, přestože do svého zatčení v říjnu 1939 obětavě pomáhala pronásledovaným lidem, při výsleších nikdy nikoho neudala a zemřela v koncentračním táboře.

Pohodové počtení přeje Stanislava Jarolímková https://stjarolimkova.portnet.cz https://www.facebook.com/stanislava.jarolimkova

8

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 9

„Nevhodně“ progresivní lidumil KAREL HRABĚ CHOTEK a syn Bohuslav i vnučka Žofie (*1783–†1868)

y Tento příslušník slavného starého českého rodu byl oddaným a tolerantním poddaným habsburských císařů a snažil se všude, kam byl poslán, prospět jejich říši – což samozřejmě platilo i o jeho sedmnáctiletém působení ve funkci nejvyššího purkrabího Království českého. Přesto si ke svému zklamání vysloužil nucený odchod z aktivní služby a stal se posledním příslušníkem svého rodu pohybujícím se ve vysoké politice.

Jeho syn Bohuslav sice rovněž nastoupil do habsburských služeb, ale pouze v roli řadového diplomata, jehož po celou aktivní část života trápily finanční problémy, neboť práce pro císaře byla považována spíše za čest–, a v jeho případě nestačila uživit velkou rodinu.

Problémy s Habsburky – byť jiného rázu – měla i Žofie, Bohuslavova dcera (a vnučka Karla Chotka), která musela léta trpělivě čekat na to, než se s ní mohl oženit císařův synovec František Ferdinand d’Este, s nímž po čtrnáctiletém manželství zemřela kvůli fatální lehkomyslnosti.

9

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 10

SLAVNÍ ČEŠI A JEJICH BLÍZCÍ

CHTĚL POMÁHAT ŘÍŠI I LIDEM Hraběcí synek Karel vyrůstal střídavě ve Vídni a v Praze a o jeho vzdělávání pečovali nejprve domácí učitelé; do „obyčejné“ školy vstupoval pouze dvakrát ročně, aby složil povinné pololetní zkoušky. Kromě učební látky získával i dovednosti odpovídající jeho původu, k nimž patřil šerm, jízda na koni, tanec, kreslení, hudba a cizí jazyky; k němčině, v níž doma vyrůstal, přidával francouzštinu, angličtinu, italštinu, řečtinu a latinu. Nakonec vystudoval pražská a vídeňská práva, dal se na úřednickou dráhu a první zkušenosti sbíral od roku 1802 v Praze jako tajemník českého gubernia, v jehož čele stál jeho otec Jan Rudolf* (*1748–†1824), v letech 1802–1804 nejvyšší purkrabí Českého království.

Karel hrabě Chotek. *Otec byl pro Karla v mnohém vzorem, neboť akceptoval nové směry v ekonomice, cenil si věd a umění, najal si učitele češtiny, jímž se stal F. Palacký, a staral se o „obyčejné“ obyvatele království. Právě Jan Rudolf totiž mj. v Praze roku 1804 zpřístupnil veřejnosti bývalou Královskou oboru (dnes známý, krásný a rozlehlý park zvaný Stromovka), kterou mívali až dosud v pronájmu soukromníci a kterou dále zveleboval, aby ji mohli Pražané využívat stejně, jako Vídeňáci využívali díky Josefu II. k rekreaci Prátr.

Datace dalších Karlových „umístěnek“ v různých částech habsburské říše se v pramenech liší, ale podstatnější je, že mladý úředník se nikde neuzavíral do své pracovny, nýbrž podnikal inspekční cesty*, při nichž si všímal toho, co sice zaujalo zřejmě jen málo jeho kolegů, ale co podle něj stálo za změnu. *Například při čtyřletém pobytu v habsburské provincii Terst, kde byl jmenován guvernérem, zakládal školy, dal vztyčit na pobřeží maják, zavedl pěstování brambor a zlepšoval kvalitu cest. V přístavu dal zřídit vodovod a založil ústav pro chudé.

10

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 11

„NEVHODNĚ“ PROGRESIVNÍ LIDUMIL KAREL HRABĚ CHOTEK A SYN BOHUSLAV I VNUČKA ŽOFIE

Během služby v Innsbrucku, kde působil v letech 1818–1825 jako prezident zemského gubernia, dal mj. upravit a přestavět ulice, podílel se na založení peněžního ústavu či ústavu pro chudé, a během ročního vídeňského působení ve funkci dvorského kancléře a prezidenta Dvorské studijní komise se snažil alespoň částečně zmírnit cenzuru uvalenou na knihy a učebnice.

Nutno dodat, že tyto „nebezpečné“ novoty se snažil zavádět nikoliv proto, aby si získal pocty a bohatství, nýbrž – jak již bylo řečeno – aby prospěl habsburské říši, neboť vycházel z toho, že nejlepší zárukou silného prosperujícího státu jsou vzdělaní a spokojení lidé. Již ve svých šestadvaceti letech si napsal do deníku dokonce tato „pobuřující“ slova: „Je snad užitečné pro celek, že šlechta žije v přepychu, když přitom tisíce poddaných má nedostatek? Vždyť všeobecný blahobyt povznáší více národní jmění než blahobyt jednotlivce.“ Tímto svým přesvědčením se Karel hrabě Chotek řídil i poté, co ho roku 1826 jmenoval císař na dalších sedmnáct let nejvyšším purkrabím Království českého a prezidentem českého gubernia.

Dostal k dispozici purkrabský dům v areálu Pražského hradu (v Jiřské uličce, která vede k východní hradní bráně) a do své pracovny si zavěsil mj. dva obrazy stejně zarámované a namalované stejnou technikou: na jednom byl zachycen on a na druhém jeho otec.

Do Prahy, kam Karel Chotek odjel rád, se s ním stěhovala i manželka Marie Sofie, hraběnka Berchtoldová z Uherčic (*1794 až †1878), pocházející ze starobylého, původem tyrolského rodu. Vzali se 9. června 1817 a měli spolu šest synů, z nichž se dospělosti dožili pouze tři: Antonín (*1822–†1883), Emanuel (*1823–†1843) a Bohuslav (*1829–†1896). Jak plyne z jeho Memorabilií neboli zápisků týkajících se rodinného života, bylo manželství bezproblémové a zřejmě i láskyplné.

y Opatření nového nejvyššího purkrabího byla i v Českém království zaměřena jednak na zvýšení hospodářské úrovně země, jednak 11

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 12

SLAVNÍ ČEŠI A JEJICH BLÍZCÍ

na zlepšení života příslušníků nižších vrstev. My si na zredukovaném výčtu jeho aktivit ukážeme, že F. Palacký ho právem označil za šlechtického vlastence, před nímž je nutno smeknout.

Začneme několika příklady toho, co udělal pro Prahu, která měla tehdy necelých 100 000 obyvatel. Šlo například o vybudování strategické novinky jménem serpentina*, která umožnila, aby se do města pohodlně dostávaly především náklady uhlí z Kladenska a dřeva z Křivoklátska, přivážené lánskou koňkou, která měla od roku 1830 konečnou stanici u Písecké brány.

Díky tomu se od roku 1832 tato serpentina „kroutí“ na východním svahu hradčanského návrší, překonává více než dvacetimetrový výškový rozdíl i otočku o 180 stupňů a právem nese od roku 1870 jméno Chotkova silnice (i když podle odborníků nejde o silnici, nýbrž o místní komunikaci).

Tudy vede slavná serpentina zvaná Chotkova silnice.

12

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 13

„NEVHODNĚ“ PROGRESIVNÍ LIDUMIL KAREL HRABĚ CHOTEK A SYN BOHUSLAV I VNUČKA ŽOFIE

*Nahradila nesnadno schůdnou stezku zvanou Myší díra, jíž se chodívalo k vltavskému brodu, kterou koncem 16. století rozšířila obec a počátkem 17. století místo ní vylámali ve skále vojáci tehdejšího velitele pražské posádky Albrechta Valdštejna cestu upravenou tak, aby po ní mohly jezdit i těžké nákladní vozy. Když roku 1910 začaly „dručet“ Chotkovou silnicí tramvaje, musely být vybavené kolejnicovou brzdou, a poté, co 24. ledna roku 1923 jedna „vyskočila“ u Jeleního příkopu z kolejí a prorazila zeď, byla 2. března téhož roku zřízena ve směru z kopce před zatáčkou zastávka. Na dodržování tohoto nařízení dohlížel zvlášť ustanovený dozorce, a navíc ministerstvo železnic zde umístilo píchací hodiny, aby každý řidič musel vystoupit a zaznamenat, v kolik hodin tudy projížděl.

V letech 1935 byly zastávka i píchací hodiny nahrazeny bezpečnostním zastavovacím místem, jehož nerespektování se mělo trestat okamžitým přeřazením z provozní služby; povinné zastávky zde skončily 1. května roku 1978.

Okolí serpentiny zkrášlil díky Karlu Chotkovi přibližně v téže době veřejnosti přístupný sad zvaný Volksgarten (Lidový sad), což byla jedna z prvních veřejných zelení v Evropě. Stal se jedním z jeho filantropických projektů, protože při jeho úpravě si mohlo přivydělávat mnoho chudých lidí, což prý neopomněl zmínit v jedné ze svých zpráv zasílaných povinně do Vídně.

Zmínku si nesporně zaslouží i Chotkův podíl na záchraně letohrádku královny Anny stojícího na konci hradčanské Královské zahrady. V něm totiž Josef II. (1780–1790) ubytoval dělostřelce, kteří tam vyráběli i střelný prach, a Chotkovi se roku 1836 podařilo přesvědčit císaře Ferdinanda V.* (1835–1848), aby je dal vystěhovat, neboť případným výbuchem by byl vážně ohrožen nedaleko stojící Pražský hrad. (Chotek hodlal letohrádek zpřístupnit veřejnosti jako hvězdárnu, ale tento záměr se mu nepodařilo uskutečnit.) *Záchrana letohrádku se Karlu Chotkovi podařila zčásti díky tomu, že byl coby nejvyšší purkrabí pověřen organizací korunovace zmíněného císaře Ferdinanda V., jež se měla odehrát 7. září 1836. Chotek se ujal příprav s vervou sobě vlastní, protože to považoval za velkou čest a těšil se, že v korunovačním průvodu ponese z titulu své funkce na podložce svatováclavskou korunu. Koncem srpna přijel do Prahy jeho bratr Ferdinand Maria, olomoucký arcibiskup, aby od nového českého krále přijal symbolicky v léno své arcibiskupské statky, ale cestou se nakazil cho-

13

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 14

SLAVNÍ ČEŠI A JEJICH BLÍZCÍ

lerou, jíž 5. září odpoledne podlehl. Kvůli možnosti šíření nákazy se Karel ani členové jeho rodiny nesměli korunovace osobně zúčastnit, což se oficiálně omluvilo smutkem v rodině za zmíněného zemřelého bratra. Ferdinand V. vynahradil Chotkovi toto zklamání 30. listopadu téhož roku tím, že mu udělil Řád zlatého rouna.

Roku 1841 se Karel hrabě Chotek zapsal do pražské historie i novinkou, o níž uvažoval již jak jeho otec Jan Rudolf, tak Karlův předchůdce ve funkci nejvyššího purkrabího Českého království František Antonín II. hrabě Kolovrat: šlo o postavení druhého mostu* přes Vltavu na území Prahy, jehož se Chotek stal ochotně protektorem.

Tento řetězový most byl největší konstrukcí svého druhu ve střední Evropě, nacházel se v místě, kde dnes stojí u Národního divadla most Legií, a spojoval Prahu s předměstím zvaným Smíchov**, rozvíjejícím se za řekou (a připojeným k metropoli roku 1922). *Od 14. století zajišťoval spojení vltavských břehů na území metropole pouze most postavený za Karla IV., zvaný původně Kamenný či Pražský. „Řetězák“ překlenul Vltavu zhruba o pět set let později. **Pražanům se nelíbilo, že nový most bude končit právě na zanedbaném a podle nich tudíž nebezpečném smíchovském břehu. Chotek se tím ale nedal odradit, protože správně předpokládal, že tato spojnice pomůže rozvoji Smíchova, kde se mj. usadila slavná firma Ringhofferů, která až dosud vozila například své vagony na dnešní Masarykovo nádraží přes starobylý Karlův most.

Poté co byla 19. dubna 1839 (v den oslav narozenin císaře Ferdinanda V.) stavba mostu zahájena, chodíval „náš“ Chotek se syny na staveniště pozorovat, jak práce pokračují, a když byl „řetězák“ po zatěžkávacích zkouškách* 4. listopadu 1841 zprovozněn, sledoval, jak ho Pražané využívají. Naopak když během první zimy Vltava** zamrzla, posmutněle si zapsal do deníku: „Lidé chodí přes řeku.

Dnes jsem viděl na svém mostě jenom čtrnáct Pražanů.“ *První zatěžkávací zkouška se odehrála dopoledne 2. listopadu, kdy bylo přes mostovku přehnáno poklusem 150 kusů skotu, přičemž každý čtvernožec vážil kolem 400 kg. Druhá zkouška následovala o den později ve stejném čase za přítomnosti zvědavců stojících na obou vltavských březích i na Karlově mostě, jenže tehdy šlo v podstatě o „divadlo“ pro přihlížející. Přes most totiž přejelo několik

14

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 15

„NEVHODNĚ“ PROGRESIVNÍ LIDUMIL KAREL HRABĚ CHOTEK A SYN BOHUSLAV I VNUČKA ŽOFIE

kočárů významných činovníků tažených osmi- a šestispřeženími, ale ti všichni dokázali zatížit most pouze desetinou váhy na 1 m2 mostové plochy, jakou k tomuto účelu požadoval zákon. Nic netušící diváci však nadšeně mávali, večer se konal na počest nejvyššího purkrabího pochodňový průvod zakončený – jak se zkomoleně říkalo – štanderlem (z německého slova „das Ständchen“ značícího „zastaveníčko“). **Nebylo divu, že Pražané využívali zamrzlou hladinu: na pražských mostech se totiž až do 24. ledna 1925 platilo mostné. Výjimku tvořil Karlův most, na němž byl tento poplatek zrušen o 110 let dříve, 23. listopadu 1815. Podle E. E. Kische však mnozí pražští snobové přestali právě proto na počátku 20. století Karlův most využívat; obávali se prý totiž, aby se nezdálo, že na mostné nemají peníze.

Karel hrabě Chotek také zachránil před zničením starobylou Staroměstskou radnici. Ta samozřejmě měla od svého založení roku 1338 odslouženou řadu let, a navíc přestávala stačit narůstající agendě, ale on přesto rázně zamítl návrh zbourat historické radniční jádro včetně věže s orlojem a vybudovat na Staroměstském náměstí zcela nový komplex budov. A zachránil i slavný Langweilův model Prahy. Jednak přiměl Ferdinanda V. , aby poslal Langweilovi v květnu 1836 jako finanční výpomoc 150 zlatých, jednak se v roce 1840 podle PhDr. Kateřiny Bečkové přimluvil za to, aby císař model od vdovy za 500 zlatých odkoupil a věnoval ho tehdejšímu Museu království Českého. Bez této přímluvy bychom ho zřejmě v dnešním Muzeu hl. m. Prahy neměli možnost obdivovat.

Nutno dodat, že Praha se díky němu dočkala i takových „drobností“* jako budování kanalizace a paralelně probíhajícího soustavnějšího dláždění některých ulic. A aby tyto spojnice zůstávaly čisté, vydal Chotek roku 1838 Řád čištění pražských ulic, který mj. nařizoval, že za suchého či větrného počasí a před metením je nutno dlažbu kropit. *Až dosud museli Pražané klopýtat po hrbolatých ulicích zbylých po starších pokusech o dláždění, ovšem zvelebování a čištění se týkalo pouze hlavních tras, protože postranní ulice zůstávaly prašné a blátivé. Za Chotka hradil dláždění, kanalizaci a osvětlení zčásti stát a zčásti obec, ale on se často obracel na majitele paláců, velkoobchodníky a továrníky sídlící v ulicích, jichž se tyto úpravy týkaly, aby přispívali ze své kapsy. Mnozí na jeho výzvu skutečně zareagovali. Upraveny byly ulice kolem Masarykova nádraží, ale i Vodičkova, Jindřišská, Národní apod.

15

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 16

SLAVNÍ ČEŠI A JEJICH BLÍZCÍ

To, že zvelebil dnešní Václavské a zčásti i Karlovo náměstí, dal mimo jiné zpevnit nová nábřeží a zřídit půvabné promenády, označil Palacký ve své knize Stručné dějiny Prahy z roku 1836 za „výsledky neúnavné podnikavosti, s jakou nejvyšší purkrabí rozhojňuje blahobyt země a hlavního města“. A Eduard Bass připomněl, že „teprve třicátá léta probouzejí Prahu jako kouzelným prutem. Hlavním čarodějem arci byla mocná a blahodárná tvůrčí vůle nejvyššího purkrabího Karla Chotka“.

Chotek se také zajímal o nový způsob osvětlení plynem, na které si dal udělat odborný posudek a vyjednával smlouvu mezi Prahou a Londýnem o zavedení této novinky v hlavním městě. (Dvě stovky plynových lamp však byly v metropoli instalovány teprve v září roku 1847, tedy čtyři roky poté, co musel svoji funkci opustit.)

Chotkovy aktivity se ihned po jeho nástupu do funkce týkaly i mimopražských oblastí království. Začaly přibývat další řetězové mosty (roku 1826 v Žatci, roku 1835 v Lokti, roku 1841 v Jaroměři apod.) a budovaly se klasické, pokud možno rovné silnice doplněné novinkou – milníky a příkopy. Jejich celková délka se za jeho éry zvětšila šestinásobně, a například cesta z Vídně do Prahy se zkrátila na jednu třetinu původního času. Zasloužil se i o to, že roku 1827 byl zahájen zkušební provoz první evropské koněspřežné dráhy mezi Českými Budějovicemi a Lincem. On se s ní svezl až roku 1828 (kdy byl zahájen provoz pro veřejnost) v Českých Budějovicích a jízdu si prý jaksepatří vychutnal: neustále se během ní vyptával na různé technické podrobnosti a nakonec si se zájmem prohlédl konstrukci vozů. Od roku 1840 se podílel na přípravách zahájení stavby parní železnice (jež měla od roku 1845 konečnou stanici v Praze na dnešním Masarykově nádraží), rok nato zahájil paroplavbu na Vltavě a Labi a nechal zvelebit Teplice, Karlovy Vary a Mariánské i Františkovy Lázně.

Celého Českého království se týkaly i takové jím zavedené novoty jako roku 1825 v Praze založená česká spořitelna, což byl peněžní ústav s celozemským působením, který měl naučit drobné střadatele hospodařit s penězi a umožnit podnikatelům brát si úvěry 16

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 17

„NEVHODNĚ“ PROGRESIVNÍ LIDUMIL KAREL HRABĚ CHOTEK A SYN BOHUSLAV I VNUČKA ŽOFIE

na nové stroje. Podporoval také pořádání průmyslových výstav v Praze, na nichž se Češi mohli seznamovat s technickými vynálezy a předvádět své výrobky (první se konala roku 1828 a zúčastnilo se jí 220 vystavovatelů), roku 1827 prosadil vyhlášku o předkupním právu státu na památky určené k vývozu do zahraničí, roku 1831 vydal povolení založit Matici českou, jež měla pomáhat českým spisovatelům, a roku 1832 se podílel na akcích pro ty nejpotřebnější z potřebných: založení pražského Klarova ústavu pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců, ústavu pro hluchoněmé a ústavu pro zaopatření vdov a sirotků. Inicioval také zakládání opatroven pro malé děti (předchůdců jeslí a mateřských školek). Roku 1832 se stal protektorem první opatrovny Na Hrádku založené v Praze - Novém Městě, čímž inicioval zakládání dalších zařízení tohoto druhu: na pražském předměstí Karlíně, v roce 1834 na pražských Hradčanech, a dále v Plzni, Mladé Boleslavi, v České Lípě, Rokycanech apod. Roku 1833 inicioval založení Jednoty ku povzbuzení průmyslu, pro niž získal souhlas Františka I. (1792–1835).

Nebylo divu, že takto vytížený muž občas nestíhal všechny své společenské povinnosti. Pro pořadatele různých akcí bývalo otázkou prestiže, aby se jich osobně zúčastnil právě on v roli zástupce císaře, a protože nejnáročnější bývalo období před koncem roku, začal zřejmě od roku 1827 rozesílat jakési omluvenky. Ty po čase nahradil kartičkami s přáním všeho dobrého do nastávajícího kalendářního roku, tedy dnešní PF. A ještě na jednu věc nesmíme u Karla hraběte Chotka zapomenout: přiblíží nám to slova, která si zapsal do deníku 19. prosince 1839 a která se týkají jeho náhledu na národnostní otázku v habsburské říši. V onom zápise se praví: „Českou národnost a český jazyk (…) hledím udržeti, ovšem při tom trvalou, úzkou spojitost s Rakouskem a s celým státním svazkem nezanedbávat. Já si nepřeju žádného separatismu, každý národ rakouské monarchie má pevně zachovávat své jméno, svůj jazyk, své přednosti, prozřetelností přidělené, a má tvořit celek, který před ostatními národy vyznamenat se hledí.

Takovéto závodění může všem jen prospět.“ 17

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 18

SLAVNÍ ČEŠI A JEJICH BLÍZCÍ

y Bohužel navzdory svým bohulibým aktivitám začal od roku 1842 „sklízet“ nevděk.

Důvodem byl fakt, že vídeňští úředníci ho považovali za zbytečně pokrokového a rázného (zatímco heslem Habsburků bývalo většinou „spěchej pomalu“) a kritizovali ho za to, že je přespříliš nakloněn Čechům. Metternich (v letech 1821–1848 státní kancléř neboli „náš“ ministerský předseda) mu pilně házel klacky pod nohy a prohlásil o něm, že je „kolem*, které se točí příliš rychle“ a že „se přežil“. *Toto přirovnání souviselo s erbem Chotků, v němž je mj. polovina loukoťového kola. Podle legendy jeden Chotkův předek zachránil pro panovníka zlaté pruty tím, že je dal zakovat do kola vozu. Když byl dotyčný v bezpečí a potřeboval pruty vyjmout, stačilo, aby kolo rozlomil vejpůl.

K vídeňským kritikům se přidali i mnozí čeští stavové, kteří ho naopak považovali za příliš vstřícného vůči Habsburkům a vídeňské vládě, a kde mohli, tak mu škodili.

Uspěli paradoxně poté, co se Chotek ujal realizace jejich návrhu postavit zemřelému Františku I. pomník ve stylu kašny s jezdeckou královou sochou uprostřed a dal v souvislosti s tím vybudovat přilehlé kamenné nábřeží mezi Karlovým mostem a dnešním mostem Legií. Po skončení prací stavové označili výdaje za nepřiměřeně vysoké, což Chotek vzal jako urážlivý projev nedůvěry.

A tak roku 1842 sice přijal v Praze (u příležitosti 40. výročí svého nástupu do Erb Chotků z poloviny 18. století. státní služby) „čestné měšťanství“, ale 18

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 19

„NEVHODNĚ“ PROGRESIVNÍ LIDUMIL KAREL HRABĚ CHOTEK A SYN BOHUSLAV I VNUČKA ŽOFIE

v únoru 1843 požádal o zdravotní dovolenou s odvoláním na smrt syna Emanuela, který zemřel v nedožitých dvaceti letech. Doufal sice, že ho Vídeň povolá zpět do služby, ale ta ho v červenci 1843 oficiálně penzionovala. Šedesátiletý hrabě si do svého deníku napsal: „Sic transit gloria mundi,“ což latiníci překládají slovy: „Tak pomíjí sláva světa“.

y Po nuceném odchodu z úřadu bydlel Karel hrabě Chotek s manželkou nejprve v Praze (v Melantrichově ulici ústící na Staroměstské náměstí), pak pobýval na rodovém zámku Veltrusy a nakonec se usadil na milovaném Velkém Březně nedaleko Ústí nad Labem.

Nákup* tohoto panství, k němuž se rozhodl roku 1841, byl prý nejlepším obchodem jeho života.

Zámek Velké Březno.

19

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 20

SLAVNÍ ČEŠI A JEJICH BLÍZCÍ

*Roku 1844 přikoupil sousední Malé Březno a ves Přerov, rok nato také Zahořany u Litoměřic a roku 1865 Čivice u Pardubic. K těmto nákupům ho prý zčásti vedly výtky českých stavů, podle nichž „je mu snadno uvalovati na zemi břemena a vyzývati je k obětavosti, když nemaje žádného majetku a pozemku ničím k ničemu nepřispívá“. Možná se i v tomto řídil příkladem svého otce Jana Rudolfa, který si počátkem 19. století nechal nedaleko Kutné Hory, ve zděděném rozlehlém anglickém parku, postavit v letech 1802–1822 zámek Kačina, jenž se stal nejvýznamnější empírovou stavbou u nás.

Panství zahrnovalo deset vesnic, asi 400 hektarů půdy, zahradu, sad a zámeček a on zde vybudoval silnice a mosty, věnoval se lesnictví, zřídil pilu a cihelny a staral se o rozlehlé sady. Část zemědělské půdy pronajal nájemcům, a ještě předtím, než byla v Rakousku oficiálně zrušena roku 1848 robota za náhradu, umožnil svým poddaným, aby si od něj odkoupili půdu, přičemž jim zároveň nabízel dlouhodobé půjčky.

Protože původní velkobřezenský zámeček se mu nelíbil, dal ho v letech 1842–1845 přestavět, a to v tehdy módním empírovém stylu (takže poněkud připomínal nádraží). Ještě než přestavba skončila, nastěhoval se sem v červnu 1844 a pobýval tu od konce června do konce října a věnoval se svým koníčkům. Zřídil si na zámku i hudební salon, neboť hrál dobře na klavír, a protože byl známým milovníkem hudby, jezdíval sem za ním například F. Liszt, který mu roku 1840 věnoval svoji Husitskou píseň a roku 1853 při jedné ze svých návštěv tu koncertoval při oslavě narozenin hostitelova vnuka. Chotek také objížděl své panství na koni, chodíval na dlouhé procházky, věnoval se psaní dopisů, zmíněných Memoralií a svých spisů, procvičoval si cizí jazyky a hrával si s vnoučaty. Roku 1847 na svém zámku přivítal také budoucího císaře Františka Josefa I. (1848–1916).

Zimy trávil někdy v Praze, někdy ve Vídni, kde 28. prosince 1868 zemřel. Jeho tělo nechala manželka převézt zpět na milované panství a později bylo uloženo do nové rodinné hrobky vystavěné v nedalekém Valtířově; v 70. letech 20. století byly jeho ostatky spolu s rakvemi ostatních členů rodiny převezeny na starý litoměřický hřbitov.

20

001-208 zlom_slavni cesi a jejich blizci.qxp_Sestava 1 12.02.20 23:41 Stránka 21

„NEVHODNĚ“ PROGRESIVNÍ LIDUMIL KAREL HRABĚ CHOTEK A SYN BOHUSLAV I VNUČKA ŽOFIE

CHOTEK, KTERÝ OŽENIL NÁSLEDNÍKA TRŮNU Bohuslav hrabě Chotek (*1829 – †1896) se narodil v Praze v době, kdy tu jeho otec Karel působil jako nejvyšší purkrabí Českého království. I on byl nejprve svěřen domácím učitelům, zřejmě absolvoval obdobné vysokoškolské studium jako otec, tedy práva, a i když podle některých pramenů toužil po vojenské kariéře, nakonec zamířil do diplomatických služeb. Vzhledem k tomu, že rodina nebyla výjimečně dobře situovaná (naposledy se prý Chotkům dobře dařilo v první polovině 18. století, kdy byli povýšeni do hraběcího stavu), měl totiž co se volby povolání týče omezený výběr.

Stejně jako otec střídal i Bohuslav místa svého působení. A poté, co se oženil, stěhovala se s ním samozřejmě také jeho rodina.

Tu založil s velmi pohlednou, hudebně nadanou Vilemínou (*1838 až †1886), pocházející z rovněž slavného rodu Kinských (o nichž se první zmínky objevují ve 13. století). Poprvé se setkali zřejmě v dubnu roku 1858 ve Vídni, v červnu obdržel od její matky svolení, aby se o ni ucházel, a v srpnu následujícího roku oznamoval, že se bude ženit. Svatba se konala 30. října 1859 v Kostelci nad Orlicí, první společnou zimu novomanželé strávili v Berlíně a od léta příštího roku si mohli užívat zámek Velké Březno, který jim otec Karel dal k užívání. Bohuslav ho nechal přestavět a zvýšit o patro. Deset měsíců po svatbě se tu narodil jeho první syn Wolfgang (budoucí císařský úředník), po němž v letech 1861–1880 následovalo osm dcer. V rodině se mluvilo německy, čeština se používala jen výjimečně.

Bohuslav se po diplomatických postech ve Stuttgartu, Berlíně, Londýně, Petrohradu a Drážďanech „zastavil“ v září 1871 v Praze, kde krátce vykonával funkci místodržitele Království českého (tedy už nikoli – jako otec a dědeček – nejvyššího purkrabího). Poté co v listopadu na tuto funkci rezignoval, aby vyjádřil solidaritu s českou politickou reprezentací, byl poslán jako vyslanec do Madridu. Tam však nezvládal vysoké životní náklady nezbytné pro jeho početnou rodinu, a tak byl roku 1872 na vlastní žádost poslán do Bruselu*.

21