0041499

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 9

P ¤ E D M L U VA

Sotva mÛÏeme pominout ãetné a rozmanité tragédie, ke kter˘m do‰lo bûhem dlouhé historie rodu HabsburkÛ. Z dne‰ního pohledu v‰ak mnohé Ïivotní osudy mohou pÛsobit tragiãtûji, neÏ jak si dotãené osoby v dané dobû a za tehdej‰ích okolností pfiipou‰tûly. V˘chova i vûdomí svobody se v prÛbûhu vûkÛ od základÛ promûnily. Osoby rozdílného stáfií, které spolu uzavfiely sÀatek, aniÏ se pfiedtím kdy setkaly, pravdûpodobnû nahlíÏely na svÛj osud jinak, neÏ bychom v‰e vnímali dnes. A pfiesto docházelo i tehdy k lidsk˘m tragédiím, o kter˘ch jsem jiÏ ãásteãnû pojednala ve sv˘ch pfiedchozích knihách „Schatten über Habsburg“ (Stíny nad trÛnem habsbursk˘m), „Mord im Hause Habsburg“ (VraÏdy v rodû habsburském) a „Kronprinz Rudolf – Freigeist–Herzensbrecher–Psychopath“ (Korunní princ Rudolf: volnomy‰lenkáfi–svÛdník–psychopat). Proto ãtenáfii nenaleznou v této knize ani kapitolu o zavraÏdûní rakouské císafiovny AlÏbûty, ani o sebevraÏdû korunního prince Rudolfa v Mayerlingu, ani o Ïivotû a smrti následníka trÛnu Franti‰ka Ferdinanda a jeho Ïeny Îofie Chotkové; tyto tragédie i jejich závaÏné dÛsledky jsem jiÏ podrobnû popsala ve v˘‰e jmenovan˘ch knihách.

V pfiedkládané knize chci odhalit Ïivotní pouÈ i tragick˘ konec nejmlad‰í dcery Marie Terezie Marie Antoinetty, mexického císafie Maxmiliána, osud dcery císafie Franti‰ka I. Leopoldiny Brazilské a nakonec Ïivotní pfiíbûh ne‰Èastného posledního habsburského císafie Karla I. V pozadí vdavek nejmlad‰í dcery Marie Terezie do Francie stály státnûpolitické úvahy, které se málokdy mohou kr˘t 9

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 10

S I G R I D - M A R I A G R Ö ß I N G O VÁ

s pfiedstavami a touhami mladé dívky, pfiiãemÏ ani jasnozfiivá panovnice nemohla v plné mífie pfiedpovûdût katastrofu, která následovala.

Tragédie ne‰Èastného císafie Maxmiliána v Mexiku uÏ byla pfiedvídatelnûj‰í a dalo by se jí i zabránit. Ale bratr císafie Franti‰ka Josefa, kter˘ musel v Evropû sná‰et neãinnou existenci rakouského arcivévody, podlehl lákadlu politicky naplnûného Ïivota na druhé stranû oceánu a tuto iluzi zaplatil Ïivotem.

Ne‰Èastn˘ byl i osud dcery císafie Franti‰ka I. Leopoldiny, vzdûlané, talentované a vzne‰ené dívky s neobvykl˘m politick˘m citem, která byla sv˘m otcem na radu kancléfie kníÏete Metternicha provdána do Brazílie. ManÏelství bylo pro Leopoldinu katastrofou, mladá Ïena se po boku brutálního manÏela nedoÏila ani tfiiceti let. A pfiesto Leopoldina Ïije v myslích obyvatel Brazílie dodnes jako zakladatelka brazilského státu a je naz˘vána „Matkou Brazílie“.

KdyÏ po smrti císafie Franti‰ka Josefa nastoupil na trÛn Karel jako poslední Habsburk, dostal se tím k vládû muÏ, kterému nebylo moÏné upfiít dobré úmysly, jenÏ byl v‰ak císafiem v dobû, která snad nemohla b˘t nepfiíznivûj‰í. To smrt reÏírovala jeho osud, vÏdyÈ pfii narození mladého Karla by se nikdo neodváÏil pfiedpovídat, Ïe syn arcivévody Otty, synovce císafie Franti‰ka Josefa, mÛÏe jednoho dne nést na hlavû císafiskou korunu. Nejprve musela pfiijít mayerlingská tragédie, musel pfiedãasnû zemfiít KarlÛv otec a musely padnout v˘stfiely v Sarajevu, aby mohl Karel uprostfied svûtové války usednout na trÛn, o kter˘ nikdy nestál. Aãkoli monarchie pováleãn˘m uspofiádáním zanikla, císafi Karel se trÛnu nevzdal, coÏ se stalo jeho osobní tragédií.

Großgmain, v kvûtnu 2006 Sigrid-Maria Größingová

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 11

ÚVOD

PfiestoÏe nad kdysi rozlehlou habsburskou fií‰í slunce nezapadalo, nad ãleny této panovnické rodiny se pomûrnû ãasto vzná‰el soumrak. I kdyÏ pfiíãinou temn˘ch kapitol rodinné historie HabsburkÛ byly ãastokrát politické okolnosti, k lidsk˘m a rodinn˘m tragédiím mnohdy pfiispûly zákony, které si rodina sama urãila. Byl to pfiedev‰ím zákon primogenitury, pfiiznávající dûdiãná práva prvorozen˘m, a pfiísné dodrÏování stavovsky rovnocenn˘ch sÀatkÛ, vedoucí k uzavírání manÏelství mezi blízk˘mi pfiíbuzn˘mi, coÏ se náleÏitû projevilo aÏ v prÛbûhu dal‰ích staletí debilitou a degenerací potomstva. K tomu je‰tû pfiidejme neochotu akceptovat nástupnictví v Ïenské linii, které nechal zakotvit císafi Karel VI. v tzv. pragmatické sankci. K nejedné tragédii pfiispûla i „‰panûlská dvorní ceremonie“, jejíÏ striktní dodrÏování svíralo pfiíslu‰níky rodiny do tuhého korzetu a nenechávalo prostor pro lidskost a potû‰ení. Císafi, nebo ve ·panûlsku král, povolan˘ na trÛn z boÏí milosti, musel vÏdy a za v‰ech okolností demonstrovat pfied poddan˘mi své nadfiazené postavení.

Pfiísné pfiedpisy nedovolovaly panovníkovi lidskou reakci.

Ne‰tûstí se ohlásilo panovnickému rodu velmi záhy po získání moci, kdyÏ Jan Parricida, synovec vládnoucího krále Albrechta I., zavraÏdil roku 1308 svého str˘ce jen proto, Ïe se cítil odstrãen v nástupnictví. K této události do‰lo ve velice neklidné dobû, kdy vláda rodu v Rakousku teprve zaãínala a nebyla je‰tû v Ïádném ohledu upevnûná.

Nemalé následky ãinu tíÏily Habsburky je‰tû mnohá desetiletí, kdy se do popfiedí drali k moci vládci z jin˘ch domÛ, napfiíklad Ludvík Bavor, kter˘ roku 1322 svedl vítûznou 11

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 12

S I G R I D - M A R I A G R Ö ß I N G O VÁ

bitvu u Mühldorfu a zajal a uvrhl do vûzení svého protivníka Fridricha Sliãného.

Trvalo dlouho neÏ Fridrich III., kter˘ za svou vládu vdûãil vlastnû jen náhodû, vrátil moc do rukou HabsburkÛ, nyní jiÏ na staletí. Tento podivn˘, neproniknuteln˘ císafi, poslední korunovan˘ v ¤ímû, zaloÏil sv˘m sÀatkem s Eleonorou Portugalskou budoucí mocenskou sílu rodu. Jeho nadan˘ syn Maxmilián roz‰ífiil stávající fií‰i sÀatkem s Marií Burgundskou, jedinou dcerou Karla Smûlého, která zdûdila bohatá flanderská území. Na ta si v‰ak brousil zuby i francouzsk˘ král, a tak následovala vleklá válka s francouzsk˘m sousedem. I MaxmiliánÛv osobní Ïivot byl poznamenán tragédií, protoÏe jeho milovaná Ïena utrpûla nûkolik let po svatbû smrtelnou nehodu. Císafi se sice oÏenil je‰tû jednou, ale na Biance Sforze z Milána ho lákalo jen tuãné vûno, mladá Ïena jej nezajímala. Bianca Maria zemfiela zcela osamûlá na „zlomené srdce“.

Ve sÀatkové politice pokraãoval Maxmilián i v dal‰ích letech, kdyÏ svého syna Filipa Sliãného oÏenil s Johanou ·ílenou a dceru Markétu se ‰panûlsk˘m infantem. To sice pfiineslo HabsburkÛm po smrti ‰panûlského krále Jana Aragonského a Kastilského do vlastnictví v‰echen jeho majetek v Evropû i na druhém bfiehu oceánu, ale také tûÏké psychické onemocnûní, které se ve ‰panûlské královské rodinû objevovalo jiÏ po nûkolik generací a které se v následujících obdobích v dÛsledku sÀatkÛ uvnitfi rodu je‰tû posílilo. âerstvá krev se do habsburské dynastie dostala jen zfiídka.

JiÏ za dob Karla V. bylo patrné, Ïe vládnout svûtové fií‰i je nekoneãnû tûÏké. Ze v‰ech koutÛ zemû i od hranic probleskovala nespokojenost s cizími vládci, takÏe císafi taktak dokázal zvládnout politickou krizi a náboÏensk˘ rozkol vznikl˘ po zvefiejnûní Lutherov˘ch tezí. Francouzi ani Turci nedopfiávali Karlovi V. pokoje, dokud roku 1556 nerezignoval a neode‰el do ústraní klá‰tera San Jerónimo de Yuste. Lidské tragédie se v té dobû odehrávaly zcela na okraji rodiny: Karlova sestra Marie, provdaná za uherského a ãeského krále Ludvíka, ztratila jiÏ velmi záhy po svatbû roku 1526 svého muÏe v bitvû u Moháãe a zÛstala cel˘ Ïivot vdovou. Také osud ostatních Karlov˘ch sester byl Ïalostn˘, císafisk˘ bratr 12

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

TRAGÉDIE

12:05

Stránka 13

V HABSBURSKÉM DOMù

je rozestavil po Evropû jako ‰achové figurky, aby získal co nejvût‰í vliv pro svÛj trÛn. Nikdo se neptal, jak se asi cítí dívky, je‰tû napÛl dûti, kdyÏ mají b˘t provdány za nemilované muÏe, mnohdy dokonce za nepfiátele, jak˘m byl napfiíklad francouzsk˘ král Franti‰ek I. KdyÏ Karel V. domluvil manÏelství svého teprve ‰estnáctiletého syna Filipa s portugalskou sestfienicí Marií Manuelou, mûl zfiejmû na mysli hlavnû získání Portugalska. Tehdej‰í lékafiské znalosti samozfiejmû nedávaly tu‰it, Ïe dítû narozené z takového spojení bude s velkou pravdûpodobností tûÏce postiÏené – vnuk císafiÛ dona Carlose a Karla V. byl du‰evnû i tûlesnû zaostal˘.

Ale je‰tû mûli Habsburkové nadûji, neboÈ KarlÛv bratr Ferdinand se oÏenil s Annou Jagelonskou, zdravou mladou Ïenou, kterou si vzal po smrti jejího bratra, uherského a ãeského krále Ludvíka. A tento Ferdinand mûl podle císafiovy vÛle vládnout ãásti fií‰e, jak bylo písemnû zpeãetûno smlouvou v Bruselu roku 1522. Tak na‰la rodina fie‰ení, jak lépe ovládat témûfi nepfiehlédnutelnou fií‰i s nesãetn˘mi národy a kulturami. Úzké politické kontakty mezi obûma liniemi ov‰em zÛstávaly i nadále a byly upevÀovány stále nov˘mi sÀatky, vÏdyÈ pro ãleny katolické habsburské rodiny existovalo tak málo stavovsky vhodn˘ch a odpovídajících kandidátÛ: s Francouzi byla rodina jiÏ dlouho znepfiátelená, Angliãané se za Jindfiicha VIII. odvrátili od katolické církve, ruské princezny visely na ruské ortodoxní církvi a Skandinávci byli protestanti. A nakonec tu byli Turci, ktefií nepfiicházeli v úvahu vÛbec.

Právû Turci spolu s dal‰ími politick˘mi záleÏitostmi pÛsobili císafii Ferdinandovi za jeho vlády velké potíÏe, pfiesto v‰ak nalézal klid a ‰tûstí uprostfied své velké rodiny, stejnû jako jeho syn a následník Maxmilián II. Jeho ‰est vnukÛ jiÏ v‰ak osud ne‰etfiil. Císafi Rudolf ani jeho bratr Matyá‰, kter˘ zemfiel bezdûtn˘, tak nedokázali zabránit stra‰livé tfiicetileté náboÏenské válce.

Rodinn˘ incest se osudovû podepsal zvlá‰tû na ‰panûlské vûtvi. Na jafie roku 1700 zemfiel poslední ‰panûlsk˘ Habsburk, pomaten˘ král Karel II., ve vûku pouh˘ch 39 let. Úbytek pfiíbuzenstva byl dûsiv˘.

13

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 14

S I G R I D - M A R I A G R Ö ß I N G O VÁ

Ale i rakou‰tí Habsburkové mûli problémy s nástupnictvím, zvlá‰tû poté, co se císafii Karlu VI. narodil z manÏelství jen jedin˘ syn, a ten zemfiel je‰tû jako dítû. I této rodinné vûtvi hrozily politické tragédie. Aãkoli císafi stále je‰tû doufal v syna, byl politicky natolik jasnozfiiv˘, Ïe roku 1713 umoÏnil tzv. pragmatickou sankcí Ïenské nástupnictví v habsburské rodinû. To se ukázalo b˘t pro rakouské zemû poÏehnáním, neboÈ vlády se po velk˘ch obtíÏích neujal nikdo jin˘ neÏ jeho v˘jimeãnû politicky nadaná dcera. Díky jejím reformám, které zasáhly v‰echny oblasti Ïivota, dokázala se sv˘m synem Josefem II. zabránit podobn˘m krvav˘m nepokojÛm, jaké postihly Francii. Aãkoli se Marie Terezie po boku svého císafiského manÏela pfies v‰echny rozmanité politické závazky osobnû vûnovala v˘chovû sv˘ch ãetn˘ch dûtí, obûtovala pfiesto vût‰inu synÛ a dcer politick˘m idejím tím, Ïe je provdala a oÏenila do celé Evropy. Osobní ‰tûstí jejích dûtí mûlo pro panovnici men‰í v˘znam neÏ blaho státu.

Proto nedokázala zabránit následné tragédii, vÏdyÈ nemohla tu‰it, Ïe její nejmlad‰í dcera Marie Antonie jako francouzská královna skonãí na popravi‰ti.

Po relativnû krátkém intermezzu vlády jejích dvou synÛ, Josefa II. a Leopolda II., ktefií zdûdili matãiny du‰evní schopnosti, se nanovo projevilo, jak osudné mohou b˘t rodinné zákony. Na základû zákona o primogenitufie, kdy nejstar‰í syn v rodinû dûdí císafiskou korunu, se stal císafiem nejstar‰í LeopoldÛv syn, slab˘, vrtkav˘ a bez jakéhokoli zájmu o politiku, a to v dobû, kdy se po Evropû rodily revoluãní ideje. Siln˘ císafi na habsburském trÛnû by vûdûl, co dûlat, a umûl by úãinnû zakroãit proti Napoleonovi. A pfiitom mezi ãetn˘mi Leopoldov˘mi syny byli muÏi du‰evnû na v˘‰i a s velk˘m politick˘m rozhledem, jako tfieba arcivévoda Jan, kter˘ se zaslouÏil o hospodáfisk˘ vzestup ·t˘rska, nebo arcivévoda Karel, kter˘ porazil Napoleona u Aspernu. Ale ani jeden z nich nemûl nadûji získat císafisk˘ trÛn, nebyli prvorození. K moci se nedostávali schopní a zdatní pfiíslu‰níci habsburského rodu, ale prvorození, jak velel zákon.

Byl-li „dobr˘ císafi“ Franti‰ek slab˘m panovníkem, kter˘ svému kancléfii kníÏeti Klemensi Metternichovi ponechával volnou ruku v fiízení státu, jeho syn Ferdinand byl pfiímo 14

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

TRAGÉDIE

12:05

Stránka 15

V HABSBURSKÉM DOMù

katastrofou. Epilepsie, kterou trpûl od mládí, byla zapfiíãinûna druh˘m sÀatkem jeho otce císafie Franti‰ka s Ïenou, která byla zároveÀ i jeho sestfienicí. Tentokrát v‰ak rodina pochopila, Ïe je tfieba problém fie‰it. Sám Ferdinand se chopil rozhodnutí a roku 1848 abdikoval ve prospûch svého synovce, teprve osmnáctiletého Franti‰ka Josefa.

V osobû mladého Franti‰ka Josefa tak usedl na trÛn císafi, kter˘ by byl schopen monarchii vládnout moderním zpÛsobem a tfieba ji i reformovat. BohuÏel, jak se záhy ukázalo, byl svou ctiÏádostivou matkou Îofií vychováván jako císafi a scházely mu liberální názory orientované na budoucnost.

Nad‰en˘ militarista a tvrd˘ dfiíã vidûl sám sebe jako prvního úfiedníka ve státû, kter˘ si za svÛj Ïivotní úkol stanovil vládnout obfií fií‰i od psacího stolu, bez emocí a vizí. Proto po jeho boku nenalezli místo modernû myslící lidé – ani bratr Maxmilián, kter˘ se nakonec vrhl vstfiíc tragickému osudu v Mexiku, ani velice inteligentní syn Rudolf, jehoÏ mnohostranné ambice byly císafisk˘m otcem sráÏeny jako v˘mysly a kter˘ nakonec rezignoval na budoucnost a jedinou moÏnost, jak se osvobodit z obfiího stínu svého otce, nalezl v sebevraÏdû. Mocn˘ pán psacího stolu Franti‰ek Josef nebyl na základû starodávn˘mi tradicemi zakofienûného názoru schopen pochopit prudk˘ v˘voj Evropy druhé poloviny 19. století, nechápal signály doby ani svou vlastní Ïenu AlÏbûtu, pro kterou se Ïivot na pfiísnû konzervativním císafiském dvofie ve Vídni stal brzy utrpením. Soustfiedûn na práci nevnímal Franti‰ek Josef tragédii, která se kolem nûj odvíjela. Jeho kontakty se ãleny rodiny se omezovaly jen na to nejnutnûj‰í.

Na sv˘ch dlouh˘ch, dalek˘ch cestách se jeho Ïena stala poutnicí hledající klid, dokud se nenaplnil její osud v Îenevû. V záfií 1898 ji italsk˘ anarchista Luigi Lucheni probodl pilníkem.

Ale ani smrt císafiovny neznamenala konec v‰em rodinn˘m tragédiím: teprve v˘stfiely na císafiova synovce a následníka trÛnu Franti‰ka Ferdinanda a jeho Ïenu Îofii Chotkovou uzavfiely tragick˘ tanec smrti.

KdyÏ stafiiãk˘ císafi vyhlásil SrbÛm válku, nebyl si pravdûpodobnû vûdom toho, Ïe tím zpeãetil zánik po staletí trvající monarchie. NeboÈ jeho následník, prasynovec Karel, 15

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 16

S I G R I D - M A R I A G R Ö ß I N G O VÁ

nemohl roku 1916 uprostfied 1. svûtové války na situaci v fií‰i jiÏ mnoho zmûnit. Republikánské tendence, které povstávaly po celé Evropû, se nevyhnuly ani Rakousko-Uhersku. A protoÏe Karel sám byl císafiem tûlem i du‰í, k ãemuÏ se cítil povûfien od Boha, bylo pro nûj nemyslitelné, aby podepsal abdikaci, jak to od nûj poÏadovali zástupci novû vzniklé rakouské republiky a mocnosti Dohody. Tím se dala do pohybu poslední tragédie domu HabsburkÛ: protoÏe Karel jako císafi neodstoupil, vítûzné státy se zdráhaly poskytnout mu jakoukoli podporu, takÏe poslední habsbursk˘ císafi zemfiel na zápal plic v naprosté chudobû daleko od vlasti na ostrovû Madeira.

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 17

M A R I E A N T O I N E T TA H ABSBURâANKA

NA POPRAVI·TI

„BÛh Vás obdafiil takov˘m pÛvabem, dobrotou a jemností, Ïe Vás kaÏd˘ musí milovat…“ Tato láskyplná povzbudivá slova nenapsal nikdo men‰í neÏ Marie Terezie, arcivévodkynû rakouská, korunovaná královna ãeská a uherská, manÏelka fiímskonûmeckého císafie Franti‰ka ·tûpána Lotrinského své vzdálené dcefii Marii Antoinettû do Francie, aãkoli vÛãi sv˘m dûtem byla, co se t˘ãe chvály a uznání, spí‰e zdrÏenlivá a neváhala své syny a dcery kárat za jejich chyby s velkou pfiísností.

Marie Terezie byla na svou dobu vzornou matkou, která se pfies nesãetné povinnosti, s nimiÏ byla dennû konfrontována, starala o kaÏdé své dítû. Ona sama proÏila pfiímo závidûníhodné dûtství v pfiíjemném rodinném prostfiedí a bylo jí dopfiáno provdat se za vysnûného muÏe, v‰em okolnostem navzdory. ·Èastná rodina pro ni byla útoãi‰tûm, ve kterém nacházela klid, jejÏ v období zmatkÛ tak nutnû potfiebovala, byla místem, které jí po náhlé smrti otce císafie Karla VI. dodávalo sílu, aby mohla jako nezku‰ená mladá Ïena pfievzít státní záleÏitosti a aby se mohla ãelem postavit svému pruskému protivníkovi králi Bedfiichu II. Ale to, co ona sama pociÈovala jako Ïivotní nutnost, tedy partnera, kter˘ ji obklopí láskou a náklonností, nedopfiála sv˘m potomkÛm. Své ãetné dcery obûtovala sÀatkÛm z rozumu, pro blaho státu. Na dûti, které pfiivádûla na svût s úÏasnou pravidelností, pohlíÏela jako na politick˘ kapitál, kter˘ je tfieba co nejlépe vyuÏít. S nimi mohla urãovat politiku, neboÈ pfiíbuzenské vztahy se zdály b˘t pro Marii Terezii vÏdy stabilnûj‰í zárukou neÏ mírové smlouvy a pakty o neútoãení.

17

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 18

S I G R I D - M A R I A G R Ö ß I N G O VÁ

Proto se jiÏ záhy zaãala rozhlíÏet po Evropû, do kter˘ch manÏelsk˘ch loÏí by mohla umístit své syny a dcery, a pfiitom jí bylo docela lhostejné, co o plánovan˘ch sÀatkov˘ch projektech soudí její dûti. Pfiání císafiovny bylo jedin˘m urãujícím mûfiítkem, nepomáhaly Ïádné slzy ani zármutek nad ztracen˘mi tajn˘mi láskami.

Matka zavedla u vídeÀského dvora pfiísn˘ reÏim, kterému se museli podfiídit v‰ichni ãlenové rodiny, i její vlastní muÏ.

Aãkoli Marie Terezie svého „Franzla“ aÏ do smrti pfiímo zboÏÀovala, byla to ona, kdo udával v kaÏdé situaci tón. Urãovala denní program sv˘ch dûtí, vybírala chÛvy a vychovatele sv˘ch synÛ a dcer a nechávala si pfiedkládat pfiesné zprávy o tom, jak kaÏdé z dûtí strávilo den. Hraniãilo témûfi se zázrakem, Ïe pfies mnoÏství úkolÛ, kter˘mi byla dennû zavalována, si na‰la vÏdy ãas na soukromé záleÏitosti. Ale v prÛbûhu let vyvinula systém, kter˘ jí umoÏÀoval co nejlépe zvládat v‰echny povinnosti.

Kdyby nejmlad‰í dcera Marie Antonie zdûdila i jen ‰petku konsekventní odpovûdnosti své matky, její osud by se pravdûpodobnû odvíjel jinak. Ale uÏ od mládí byla zvyklá vyvlékat se z povinností, jak jen to ‰lo, aãkoli se stejnû jako její sourozenci musela podfiizovat systematickému dennímu reÏimu. Brzy zjistila, Ïe ‰armem a roztomilostí dokáÏe pfielstít své vychovatele i uãitele, takÏe jí nakonec zbylo jen minimum z protivn˘ch povinností. Kolem prstu si dokázala obtoãit i jinak nesmlouvavou matku, aãkoli si Marie Terezie uvûdomovala, Ïe to jistû není dcefii k dobrému.

Antonie neboli Tonerl, jak ji láskyplnû oslovovali sourozenci, díky tomu strávila veselé dûtství uprostfied svûta svázaného povinnostmi, uÏívala si sladkého nicnedûlání a nauãila se jen to nejnutnûj‰í, neboÈ její vychovatelka hrabûnka Marie Judita Brandisová nechávala své chránûnce znaãnû volné otûÏe.

Stejnû jako pro star‰í dûti hledala Marie Terezie i pro nejmlad‰í dceru ty nejlep‰í uãitele, které hravé dítû svou neposedností a nesoustfiedûností pfiivádûlo témûfi k zoufalství. Pfies ve‰keré snahy bylo témûfi nemoÏné si s Antonií váÏnû promluvit a v‰e, ãeho dosáhli, bylo poloviãní a velice útrÏkovité vzdûlání. Snad to bylo dûdictví po otci, kter˘ za cel˘ Ïivot 18

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 19

M A R I E A N T O I N E T TA

nedokázal ovládnout Ïádnou fieã natolik, aby v ní umûl psát nebo mluvit, a kterému dopisy, psané veselou zmûtí nûmãiny, francouz‰tiny a ital‰tiny, opravovala jeho vlastní Ïena.

Pro císafiovnu bylo na prvním místû náboÏenské vzdûlání dûtí. Katolická víra znamenala pro Marii Terezii absolutní oporu na tomto svûtû. A tuto hlubokou víru chtûla pfiedat sv˘m dûtem, pfiiãemÏ pfiedev‰ím u skeptického syna a následníka trÛnu Josefa II. narazila na tak tvrd˘ odpor, Ïe z nûj udûlala témûfi ateistu. Ale ani Antonie si nehodlala omezovat Ïivot církevními pfiíkazy, které pfiedepisovaly poboÏnosti a m‰e nebo pfiijímání a svátosti.

Mnohé z toho, co Marie Terezie od sv˘ch dûtí vyÏadovala, bylo z tehdej‰ího hlediska pokrokové, pfiedev‰ím v oblasti osobní hygieny, na kterou kladla zcela zvlá‰tní dÛraz. KaÏdodenní mytí spolu s intenzivní péãí o zuby stejnû jako pravidelné lékafiské prohlídky spadaly do v‰eobecného zdravotního programu císafiovnina osobního lékafie van Swietena. A pfiesto nedokázala zabránit tomu, Ïe jedno z jejích ‰estnácti dûtí padlo za obûÈ ãern˘m ne‰tovicím.

Pro Antonii byla pravidelná hygiena v budoucnu pravdûpodobnû velmi dÛleÏitá, protoÏe pozdûji, u francouzského dvora, zjistila, Ïe osobní ãistota vÛbec není samozfiejmostí.

Místo m˘dla a ãisté vody na sebe Francouzi radûji lili drahé parfémy a tûlo zasypávali pudrem, coÏ pfiirozenû po ãase ztratilo úãinek.

Jako pro v‰echny dûti vybrala císafiovna i pro Marii Antonii za uãitele hudby známého hudebníka, a nebyl jím nikdo men‰í neÏ Christoph Wilibald Gluck. S v˘konem své Ïaãky b˘val celkem spokojen˘, i kdyÏ by si pfiál, aby k pfiirozenému talentu pfiidala o nûco víc píle. Ov‰em vÏdy poslu‰nû odehrála skladby pro spinet, které pro ni Gluck pfiichystal.

Svého bezstarostného Ïivota, kter˘ jako dospívající dívka vedla, by si pravdûpodobnû je‰tû nûjak˘ ãas uÏívala, kdyby nedorazil do Vídnû pfiekvapiv˘ dotaz od francouzského dvora, zda by povaÏovali Marii Antonii za vhodnou manÏelku pro vnuka francouzského krále Ludvíka XV. Tato zpráva vzru‰ila cel˘ vídeÀsk˘ dvÛr, protoÏe vztahy Rakouska a Francie byly po staletí nanejv˘‰ problematické.

Království spolu svedla nejednu válku a diplomatickou cestou 19

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 20

S I G R I D - M A R I A G R Ö ß I N G O VÁ

se problémy vÏdy podafiilo vyfie‰it jen poloviãatû, coÏ zpravidla zavdalo dal‰í podnût k vzájemn˘m potyãkám. Nyní se Marii Terezii díky iniciativû Ludvíka XV. naskytla moÏnost udûlat tlustou ãáru za habsbursko-bourbonskou rivalitou. JiÏ pfied nûkolika lety probûhla jednání mezi Vídní a PafiíÏí, zvlá‰tû díky aktivitû tehdej‰í Ludvíkovy milenky, slavné madame de Pompadour, které si Marie Terezie pfies v‰echny pfiísné morální zábrany váÏila. Snad také proto, Ïe její nenávidûn˘ odpÛrce prusk˘ král Bedfiich II. právû tuto umûnímilovnou Ïenu oãerÀoval, jak mohl.

Král Ludvík XV. hledal manÏelku pro svého vnuka, dauphina stejného jména, kter˘ se v‰ak dûdeãkovi ani v nejmen‰ím nepodobal. Ludvík XV., jenÏ si záhy po korunovaci vyslouÏil pfiízvisko Milovan˘, byl pohledn˘ muÏ, kterému leÏely u nohou Ïeny kaÏdého vûku a jehoÏ milostné aféry se nedaly spoãítat. Jako král Francie si uÏíval Ïivota, kter˘ mu ve v‰ech oblastech poskytoval v‰e, co si dokázal pfiedstavit. Únavné vládní záleÏitosti pfienechával sv˘m ministrÛm stejnû vesele jako své milenky. Mezi tûmi se proslavily hlavnû dvû dámy, první byla madame de Pompadour a pozdûji, po její smrti, madame du Barry. Ale zatímco Pompadour – i kdyÏ také ne‰etfiila – podporovala umûní a kulturu, madame du Barry vyhazovala jmûní, pocházející z daní lidí, doslova oknem. Král se nestaral ani o to, odkud peníze pfiicházejí, ani kam mizí. S lidmi nemûl vÛbec Ïádn˘ kontakt, Ïil ve svûtû, ve kterém nezbylo místo na jak˘koli vztah k obyãejn˘m lidem. Pfii hledání stále nov˘ch poÏitkÛ a rozpt˘lení mu kaÏd˘ ministr dokázal namluvit cokoli, jen aby si naplnil vlastní kapsu.

Francouzsk˘ lid, a pfiedev‰ím sedláci, byl oÏebraãován do posledního sous, a to nikoli pouze vysokou ‰lechtou, ale také církví. A zatímco u královského dvora ve Versailles uÏ nevûdûli, co by si je‰tû mohli vymyslet za zábavu, prost˘ ãlovûk sotva tu‰il, jak uti‰it svÛj hlad. Stejn˘ Ïivot, jak˘ Ïil král Slunce Ludvík XIV., v pfiemr‰tûné mífie imitoval jeho vnuk Ludvík XV. A jestliÏe po rakvi Ludvíka XIV. házeli kameny, tak „Milovaného“ a jeho oblíbence, byÈ zpoãátku jen potají, pfiímo proklínali. PfiestoÏe pohár nespokojenosti je‰tû nebyl naplnûn po okraj, hladina v nûm pováÏlivû stoupala.

20

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 21

M A R I E A N T O I N E T TA

Scéna z baletu „Il trionfo d’amore“ v Schönbrunnu 25. 1. 1765 Arcivévodkynû Marie Antonie (Marie Antoinetta) a její bratfii Ferdinand Karel a Maxmilián Franti‰ek

Ludvík XV. nemohl pfiedvídat, Ïe ve chvíli, kdy se zaãnou kola osudu otáãet, padnou jim za obûÈ i zcela nevinní lidé; ale ta pfiedstava by ho pravdûpodobnû pfiíli‰ nedojala. Vnuk, pro kterého dûd hledal prostfiednictvím diplomatÛ nevûstu na vídeÀském císafiském dvofie, byl zdrÏenliv˘ a ost˘chav˘ mlad˘ muÏ, kter˘ se pfiíli‰ nehodil k luxusnímu královskému dvoru. KvÛli pfiedãasné smrti svého otce a star‰ího bratra, kter˘ se sv˘mi zájmy i povahou podobal dûdovi, a zcela se tak odli‰oval od mlad‰ího sourozence, byl témûfi pfies noc v jedenácti letech vtlaãen do role následníka trÛnu. A ãekal ho úkol, kter˘ pfii tehdej‰í politické situaci nemohl b˘t tûωí.

21

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 22

S I G R I D - M A R I A G R Ö ß I N G O VÁ

Co se t˘ãe pfiípravy a v˘uky, byl chlapec bohuÏel trestuhodnû zanedbáván. Nikdy nemûl moÏnost studovat politické koncepce, pfiiãemÏ je ov‰em sporné, zda by se mladík vÛbec zajímal o politick˘ a sociální stav zemû, neboÈ tento málo pfiitaÏliv˘ podivínsk˘ chlapec se tváfiil odmítavû vÛãi v‰em návrhÛm. V Ïivotû mûl jen dva zájmy: lov a fiemeslné práce.

UÏ v mládí, a pozdûji i jako král Francie, k velkému pfiekvapení svého okolí rád pfiiloÏil, bylo-li tfieba, ruku k dílu.

Vypráví se, Ïe kdyÏ jel jednou koãárem kolem staveni‰tû, nechal zastavit, vmísil se mezi zedníky a pracoval témûfi do vyãerpání na stavbû nového domu.

Mlad˘ Ludvík se nezrodil jako král ani nebyl pro tento úfiad pfiedurãen. Na jeho postavû se zcela jasnû ukazuje celá tragika dûdiãného kralování, povinnosti, kterou ãlovûk na sebe kvÛli urozenému pÛvodu musel vzít, i kdyÏ k ní nemûl pfiedpoklady, a kterou by – kdyby pro nûj existovala taková moÏnost – ze sebe s radostí setfiásl. Ale ãlovûk, jako byl Ludvík XVI., nemohl zlomit pfiísné zákony tradice, a tak sotva odrostl˘ dûtsk˘m stfievíãkÛm vzal na svá bedra bfiímû, které ho nakonec rozdrtilo. Ov‰em v dobû, kdy pro nûj jeho dûd hledal nevûstu, nemohl nikdo ani v nejmen‰ím tu‰it, jak tragicky se bude jeho osud utváfiet.

Poté, co pfii‰la z Vídnû odpovûì pro francouzského krále nanejv˘‰ pfiíznivá, byl budoucí nevûstû zaslán medailon mladého muÏe. Pravdûpodobnû i Marie Terezie vûdûla, Ïe vnuk krásného Ludvíka XV. není fyzicky Ïádn˘ Adonis. Dávno se aÏ do Vídnû doneslo, Ïe tento spí‰e neohraban˘ Ludvík pohlíÏí na svût ponûkud krátkozrace, aãkoli na obraze pÛsobil celkem atraktivnû. Ale po malífiích a umûní se dlouhá staletí Ïádalo, aby budoucí snoubenci byli vyobrazováni co nejlépe.

Obraz mladé Marie Antonie ov‰em nebylo tfieba upravovat: byla to pÛvabná bytost se záfiiv˘ma vesel˘ma oãima, snad trochu drobná, ale bylo jí ãtrnáct let a bylo jisté, Ïe je‰tû o nûco povyroste a dospûje, takÏe v pfiebohat˘ch róbách s hlubok˘mi v˘stfiihy bude velmi pfiitaÏlivá.

Krále Ludvíka XV. ov‰em na budoucí „vnuãce“ zajímalo jen jediné: svého dÛvûrníka Boureta se tázal, jak je to s poprsím mladé Ïeny. KdyÏ na tento indiskrétní dotaz pfii‰la rozpaãitû koktavá odpovûì v tom smyslu, Ïe Marie Antoinetta 22

TRAGEDIE V HABSB DOME_2020

6.11.2020

12:05

Stránka 23

M A R I E A N T O I N E T TA

Marie Terezie, matka Marie Antoinetty, ve vdovském úboru v kruhu sv˘ch dûtí kolem roku 1776

má pÛvabnou tváfi a zvlá‰tû krásné oãi, byl král mrzut˘, protoÏe pro nûj bylo krásné poprsí nejdÛleÏitûj‰ím atributem Ïenské krásy.

Netrvalo dlouho a svatební smlouva mezi budoucím králem Francie a rakouskou arcivévodkyní byla prohovofiena do v‰ech detailÛ a obûma stranami podepsána. Byl to státní akt jako kaÏd˘ jin˘, nebyl zde Ïádn˘ prostor pro úvahy o vztazích mezi lidmi, byl uzavfien, aniÏ se obou mlad˘ch lidí nûkdo zeptal, zda jsou si sympatiãtí, nebo si jeden druhého hnusí, a ani Ludvíkova dûda, ani matku Marie Antonie nezajímalo, jestli spolu mladí lidé chtûjí nebo dokáÏou Ïít.

Povaze Marie Antonie, ve Francii naz˘vané Marie Antoinetta, zcela odpovídalo, Ïe se vÛbec nezajímala o svou budoucnost ve Francii. Vadilo jí, Ïe se po ní náhle Ïádala váÏnost, Ïe pfiedev‰ím matka zostfiila kontrolu jejích vûdomostí a Ïe dostávala najednou více dobr˘ch rad neÏ v‰ichni ostatní 23