Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 7
Kapitola první
Noãní hlídka
Byl to jeden z tûch klasick˘ch dnÛ, kdy v‰echno, co se mÛÏe pokazit, se pokazí. Nejdfiív mi nezvonil budík, takÏe jsem zaspal a s Bobem jsme vyrazili se zpoÏdûním. Pospíchali jsme na autobusovou zastávku nedaleko mého lond˘nského bytu v Tottenhamu, odkud jsme se museli dostat do Islingtonu, kde jsem prodával ãasopis Big Issue. Zhruba po pûti minutách cesty pfii‰la dal‰í katastrofa. Bob se v autobusu jako obvykle v polospánku rozvaloval na sedadle vedle mû, kdyÏ vtom zvedl hlavu a pátravû se rozhlédl. Za ty dva roky, co ho znám, jsem se uÏ nauãil, Ïe témûfi s naprostou neomylností dokáÏe vycítit potíÏe. A skuteãnû, za okamÏik zaplnil vnitfiek autobusu ‰tiplav˘ zápach spáleniny a vylekan˘ fiidiã nám oznámil, Ïe dál nejede a Ïe si musíme v‰ichni vystoupit. „Hned.“ Sice to nebyla zrovna evakuace Titaniku, ale autobus byl ze dvou tfietin pln˘, takÏe propukla ponûkud chaotická strkanice. Bob se nikam nehnal, tak jsme 7
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 8
SVùT PODLE BOBA
poãkali aÏ nakonec a vystupovali mezi posledními, coÏ se posléze ukázalo jako moudré rozhodnutí. V autobuse to sice dûsivû páchlo, ale bylo v nûm alespoÀ teplo. ZÛstali jsme stát pfied jednou z vysok˘ch lond˘nsk˘ch novostaveb, kde se do nás okamÏitû zakousl ledov˘ vítr. Byl jsem rád, Ïe jsem ve chvíli, neÏ jsme vybûhli z bytu, stihl je‰tû popadnout teplou vlnûnou ‰álu a omotat ji Bobovi kolem krku. Závada na autobusu nebyla tak dramatická, jak se zpoãátku jevilo – v podstatû se jenom pfiehfiál motor, ale fiidiã musel stejnû poãkat, aÏ dorazí mechanik. PfiibliÏnû s dvacítkou dal‰ích nabruãen˘ch pasaÏérÛ jsme tedy pfie‰lapovali v mrazivé zimû na chodníku a zhruba pÛl hodiny jsme ãekali, aÏ dorazí náhradní spoj. Ranní ‰piãka zrovna kulminovala, takÏe kdyÏ jsme s Bobem vystupovali na autobusové zastávce Islington Green, byli jsme uÏ dobrou hodinu a pÛl na cestû. Mûli jsme tudíÏ velké zpoÏdûní a bylo mi jasné, Ïe nestihnu ru‰nou polední pauzu, kdy se ãasopis prodával nejlépe. Bûhem tûch pûti minut, které nám trvala pû‰í cesta na na‰e stanovi‰tû u stanice metra Angel, nás jako obvykle kaÏdou chvíli zastavovali lidé. Tak tomu bylo vÏdycky, kdyÏ ‰el Bob se mnou. Nûkdy jsem ho vedl na koÏeném vodítku, ale vût‰inou mi sedûl na rameni a zvûdavû si mûfiil svût kolem sebe jako kormidelník na pfiídi plavidla. Nûco takového samozfiejmû kolemjdoucí nevidí kaÏd˘ den, proto nás po pár metrech pravidelnû nûkdo oslovil, Boba pohladil nebo si ho vyfotografoval. Nijak mi to nevadilo. Bob je charismatick˘, pohledn˘ chlapík a vûdûl jsem, Ïe si pozornost 8
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 9
NOâNÍ HLÍDKA
uÏívá – samozfiejmû pokud lidé vûdûli, jak se ke koãkám chovat. To se nane‰tûstí nedalo zaruãit vÏdycky. Jako první nás toho dne zastavila drobná Ruska, která oãividnû umûla zacházet s koãkami stejnû obratnû jako já recitovat ruskou poezii. „Á, kó‰ka, ta je ale hezouãká,“ rozpl˘vala se, kdyÏ nás potkala v Camden Passage plné restaurací, barÛ, kaváren a staroÏitnictví, která se táhne kousek od Islington Green. Zastavil jsem se, aby se mohla s Bobem pozdravit, ale Ïena se natáhla a chtûla ho pohladit po hlavû. To nebyl zrovna dobr˘ nápad. Bob se najeÏil, sekl po ní packou a velmi hlasitû zamÀoukal. Na‰tûstí ji ne‰krábl, ale vylekal ji tak dÛkladnû, Ïe mi pár minut trvalo, neÏ jsem ji uklidnil a ujistil se, Ïe je v pofiádku. „To je dobré. Nic se nedûje. Jen jsem se s ním chtûla skamarádit,“ opakovala, ale v obliãeji byla pofiád bílá jako stûna. ·lo uÏ o star‰í paní a dostal jsem strach, jestli se o ni nepokou‰í infarkt. „Rad‰i nikdy cizí zvífiata nehlaìte,“ radil jsem jí co nejzdvofiileji a usmíval jsem se. „Jak byste se cítila vy, kdyby vám nûkdo najednou poloÏil ruku na obliãej? Je‰tû ‰tûstí, Ïe vás nedrápl.“ „Nechtûla jsem ho rozãílit,“ opakovala paní ne‰Èastnû. Bylo mi jí líto. „No tak, co kdybyste se vy dva spfiátelili?“ Zaujal jsem roli mírotvorce. Bob se zpoãátku ochotou nepfietrhl. KdyÏ si postavil hlavu, trvalo dlouho, neÏ se mi podafiilo mu nûco vymluvit, ale nakonec si dal pfiece jenom fiíct a dovolil té Ïenû, aby ho velmi jemnû podrbala za krkem. 9
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 10
SVùT PODLE BOBA
Paní se neustále omlouvala a dalo mi práci se s ní rozlouãit. KdyÏ jsme se nakonec odpoutali a do‰li jsme na stanovi‰tû u metra, poloÏil jsem na chodník batoh, aby se na nûm mohl Bob rozvalit, a vedle jsem sloÏil balík ãasopisÛ, které jsem si pfiedchozí den vyzvedl u koordinátora urãeného pro oblast Islington Green. Dal jsem si dnes za cíl prodat pfiinejmen‰ím dvacet v˘tiskÛ, protoÏe jsem jako obvykle potfieboval peníze. Opût jsem se v‰ak doãkal zklamání. NeÏ jsem stihl prodat jedin˘ ãasopis, z hrozivû vyhlíÏejících ãern˘ch mrakÛ, které se pfievalovaly nad Lond˘nem uÏ od rána, se spustil prudk˘ lijavec. S Bobem jsme se museli rychle pfiesunout pod stfiechu o pár metrÛ dál do prÛchodu u nedaleké banky a kanceláfisk˘ch budov. Bob je houÏevnat˘ kocour, ale dé‰È nenávidí, zvlá‰tû kdyÏ je voda ledová jako dnes. Jako by se cel˘ scvrkl, jeho záfiivû ohnivá koÏe‰ina ze‰edla a ztratila barvu. Nebylo tedy divu, Ïe si ho v‰imlo ménû lidí neÏ obvykle a prodal jsem ménû ãasopisÛ. Dé‰È nepolevoval a nezdálo se, Ïe by se mûlo v dohledné dobû vyãasit. Zanedlouho Bob zaãal zfietelnû dávat najevo, Ïe se mu tam vÛbec nelíbí. Vrhal po mnû otrávené pohledy a jako rezav˘ jeÏek se stoãil do pichlavého klubíãka. Samozfiejmû jsem chápal, co mi chce naznaãit, ale skuteãnost jsem zmûnit nemohl. BlíÏil se víkend a potfieboval jsem vydûlat co nejvíce penûz, abych nás dva nakrmil. Ov‰em hromádka ãasopisÛ se od chvíle, kdy jsme pfii‰li, nikterak neztenãila. A jako kdyby to nestaãilo, odpoledne si nás v‰iml mlad˘ uniformovan˘ stráÏník a zaãal mi ztrpãovat Ïi10
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 11
NOâNÍ HLÍDKA
vot. Nebylo to poprvé a nepochybnû ani ne naposledy, ale dnes jsem opravdu o nepfiíjemnosti nestál. Zákon znám a mûl jsem plné právo tady prodávat. Vlastním prÛkaz registrovaného prodejce, a dokud nepÛsobím vefiejné pohor‰ení, mÛÏu na svém pfiidûleném stanovi‰ti prodávat od úsvitu do setmûní. BohuÏel ten stráÏník zfiejmû nemûl ten den nic lep‰ího na práci a trval na tom, Ïe mû prohledá. Netu‰il jsem, proã mû ‰acuje, s nejvût‰í pravdûpodobností u mû hledal drogy nebo zbraÀ, ale nic nena‰el. To ho nijak nepotû‰ilo, proto si vzal na pa‰kál alespoÀ Boba. Okukoval ho a zaãal se na nûj vyptávat. Vysvûtlil jsem mu, Ïe jsem ho nechal fiádnû a podle pfiedpisÛ pfiihlásit a oãipovat. To stráÏníkovi náladu je‰tû zhor‰ilo, ale nakonec se odporouãel s v˘razem zamraãenûj‰ím neÏ dne‰ní poãasí.
Vytrval jsem na místû dal‰ích pár hodin aÏ do pozdního odpoledne, kdy odcházejí z práce úfiedníci a do ulic vyráÏejí opilci a mládeÏ, která si fiíká o potíÏe. Potom jsem to odpískal. Byl jsem sklesl˘. Prodal jsem ani ne deset ãasopisÛ a získal jsem jenom zlomek toho, co jsem obvykle vydûlal. Nicménû uÏ dost dlouho jsem pfieÏíval na zlevnûn˘ch fazolov˘ch konzervách a peãivu, abych vûdûl, Ïe hladem neumfieme. Mûl jsem dokonce i dost na to, abych nasypal drobné do plynového a elektrického mûfiiãe a koupil nûjakou ba‰tu pro Boba. Ale po víkendu musím znovu vyrazit do práce a to se mi moc 11
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 12
SVùT PODLE BOBA
nechtûlo, protoÏe hlásili dal‰í vydatné de‰tû a cítil jsem se prachbídnû. Cestou autobusem domÛ jsem rozpoznal neklamné pfiíznaky virózy, která se mi zaãínala zakusovat do kostí. Bolelo mû celé tûlo a kaÏdou chvíli mû polila horkost. Paráda, pfiesnû tohle jsem potfieboval, fiíkal jsem si v duchu. Zabofiil jsem se hloubûji do sedadla a chystal se, Ïe si zdfiímnu. Tou dobou mûla obloha uÏ inkoustovû ãernou barvu a na ulicích zaãínaly blikat pouliãní lampy. Noãní Lond˘n Boba fascinoval. Zatímco já se propadal do neklidného spánku, sedûl Bob u okna, ztracen˘ ve vlastním svûtû. Silnice zpátky do Tottenhamu byly ucpané stejnû jako ráno a autobus se ‰inul kupfiedu ‰neãím tempem. Kousek za Newington Green jsem zfiejmû usnul natvrdo a probudil mû aÏ zvlá‰tní pocit, Ïe mi nûkdo zlehka poklepává na koleno, a na tváfii mû za‰imraly fousky. Otevfiel jsem oãi a hledûl pfiímo do Bobovy tváfie. PoÈukával mi tlapkou na nohu. „Co je?“ zeptal jsem se ospale. Natoãil hlavu, jako by ukazoval dopfiedu k fiidiãi autobusu. Potom se obrátil, aby seskoãil dolÛ do uliãky. Mezitím na mû vrhl pfies rameno ustaran˘ pohled. UÏ jsem se chtûl zeptat, kam to tak pospíchá, ale pak jsem vyhlédl z okénka a uvûdomil jsem si, Ïe uÏ jsme v na‰í ulici. „A sakra,“ vyjekl jsem a okamÏitû jsem vyskoãil ze sedadla. Popadl jsem batoh a na poslední chvíli zmáãkl tlaãítko, Ïe vystupujeme. Pár vtefiin, a pfiejeli bychom. Neb˘t mého malého hlídaãe, prosvi‰tûli bychom zastávkou a skonãili kdovíkde. 12
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 13
NOâNÍ HLÍDKA
Cestou domÛ jsem se zastavil v obchodû na rohu ulice a koupil jsem nûjaké levné prá‰ky na virózu. Taky jsem vzal pár oblíben˘ch Bobov˘ch pochoutek a pytlík s kufiecím Ïrádlem, které mûl moc rád – koneckoncÛ to bylo to nejmen‰í, co jsem pro nûj mohl udûlat. Mûli jsme za sebou pfií‰ern˘ den a na okamÏik jsem propadl sebelítosti. Ale kdyÏ jsem se opût ocitl doma v teple na‰eho dvoupokojového bytu a díval jsem se, jak Bob spokojenû hltá svou veãefii, pochopil jsem, Ïe si vlastnû nemám naã stûÏovat. Kdybych v autobuse zaspal, zajeli bychom si hromadu kilometrÛ. Staãilo se podívat z okna a bylo zfiejmé, Ïe poãasí se vÛbec neumoudfiilo, naopak venku bylo je‰tû hÛfi neÏ pfiedtím. Kdybych se v tom de‰ti potloukal je‰tû déle, klidnû jsem si taky mohl uhnat nûco hor‰ího neÏ jenom bûÏné nachlazení. Unikl jsem o vlásek. Navíc jsem vûdûl, mÛÏu b˘t vdûãn˘ i z jin˘ch dÛvodÛ. ¤íká se, Ïe moudr˘ ãlovûk by se nemûl trápit kvÛli vûcem, které nemá, ale mûl by b˘t vdûãn˘ za to, co má. Po veãefii jsem se na gauãi zabalil do deky, popíjel jsem hork˘ ãaj s medem, vylep‰en˘ tro‰kou whisky z miniaturní placatice, kterou jsem mûl v bytû uloÏenou pro krajní pfiípady, a pozoroval jsem, jak Bob poklidnû odfukuje na svém oblíbeném místeãku u radiátoru. Na nepfiíjemnosti dne‰ního dne dávno zapomnûl. Spokojenost z nûj jenom ãi‰ela. ¤ekl jsem si, Ïe se budu fiídit jeho pfiíkladem a svût budu brát jako on. Momentálnû je Ïivot krásn˘ a za plno vûcí jsem mohl b˘t vdûãn˘.
13
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 14
SVùT PODLE BOBA
Ubûhly uÏ dva roky od chvíle, kdy jsem Boba poprvé potkal – leÏel zranûn˘ na chodbû ãinÏovního domu, ve kterém jsem zrovna bydlel. KdyÏ jsem ho ve slabém osvûtlení zahlédl, vypadalo to, Ïe se popral s jin˘m kocourem. Na zadních nohách a na tûle mûl ‰rámy. Napfied jsem se domníval, Ïe nûkomu patfií, ale kdyÏ jsem ho na stejném místû potkával nûkolik dní, vzal jsem ho k sobû do bytu a peãoval o nûj, dokud se zase neuzdravil. Vydal jsem se úplnû ze v‰ech penûz, abych mu mohl koupit léky a zaplatit o‰etfiení u veterináfie, ale nelitoval jsem toho. Bylo mi v jeho spoleãnosti dobfie a okamÏitû jsme se spfiátelili. Zpoãátku jsem myslel, Ïe mi zase brzy uteãe. Mûl jsem dojem, Ïe Bob je toulav˘ kocour, takÏe jsem samozfiejmû automaticky pfiedpokládal, Ïe se po uzdravení opût vrátí na ulici. Ale odmítl se ode mû hnout. KdyÏ jsem ho ráno vystrãil ven, aby si mohl jít po sv˘ch, pokaÏdé zÛstal, drÏel se mi v patách a chodil za mnou jako stín. Nebo se veãer zase objevil na chodbû a pozval se ke mnû domÛ na noc. ¤íká se, Ïe koãka si svého pána vybírá sama. KdyÏ jednou bûÏel za mnou asi kilometr k autobusové zastávce na Tottenham High Road, pochopil jsem, Ïe si mû Bob vybral. Tehdy jsem ho je‰tû jednou zkusil odehnat, a kdyÏ jsem se díval, jak se v tu chvíli daleko od domova ztrácí v davu, domníval jsem se, Ïe uÏ ho nikdy neuvidím. Ale neÏ staãil autobus vyjet ze zastávky, Bob se zãistajasna zase vynofiil a jako oranÏová dûlová koule vyskoãil na sedadlo vedle mû. A to rozhodlo. Od té chvíle jsme tvofiili nerozluãnou dvojici, kterou spojila lond˘nská ulice. Postupem ãasu ve mnû sílil pocit, Ïe jsme spfiíznû14
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 15
NOâNÍ HLÍDKA
né du‰e, které si vzájemnû pomáhají zhojit ‰rámy z minulosti. Dûlal jsem Bobovi spoleãnost, chystal mu jídlo a obãas jsem mu poslouÏil jako hfiejivá podloÏka, na kterou si v noci mohl poloÏit hlavu, a on mi na oplátku pfiiná‰el nadûji a poskytoval smysl Ïivota. Jeho vûrnost, pfiítulnost a humor i pocit zodpovûdnosti, kter˘ jsem si vÛãi nûmu vypûstoval, mû zmûnily. UmoÏnil mi proÏít zku‰enost, kterou jsem nikdy pfiedtím nemûl. Díky nûmu jsem získal nov˘ Ïivotní cíl a pohlíÏel jsem na okolní svût s mnohem vût‰ím nadhledem neÏ dfiív. Pfies deset let jsem byl závisl˘ na drogách, pfiespával jsem v prÛchodech, v centrech pro bezdomovce nebo v nejrÛznûj‰ích ubytovnách po Lond˘nû. Ta ztracená léta jsem byl vût‰inou úplnû mimo, ujíÏdûl jsem na heroinu a úspû‰nû jsem umrtvoval samotu a bolest kaÏdodenního Ïivota. KdyÏ se ze mû stal bezdomovec, jako bych pro ostatní pfiestal existoval, jako bych byl neviditeln˘. V dÛsledku toho jsem ztratil schopnost fungovat v normální spoleãnosti a nedokázal jsem se v bûÏn˘ch situacích orientovat ani vhodnû komunikovat s lidmi. Sv˘m zpÛsobem jako bych pfiestal b˘t ãlovûkem a pro svût zemfiel. S Bobovou pomocí jsem se pozvolna navracel zpût do Ïivota. Zaãal jsem se zbavovat závislosti na drogách a udûlal jsem v tom v˘razn˘ pokrok, postupnû jsem se odstfiihl od heroinu a nakonec jsem pfiestal brát i metadon. Sice jsem stále je‰tû uÏíval léky, ale uÏ jsem vidûl povûstné svûtlo na konci tunelu a doufal jsem, Ïe brzy budu úplnû ãist˘. Rozhodnû to ale nebyla pohodová jízda. Ani náhodou. Pro narkomana, kter˘ se snaÏí zbavit závislos15
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 16
SVùT PODLE BOBA
ti, je odvykání vÏdycky tûÏké. Pofiád jsem je‰tû postupoval tempem dva kroky vpfied, jeden zpátky, a pracovat na ulici mi v tomto ohledu nijak neprospívalo. Ulice není zrovna prostfiedí pfietékající lidskou dobrotou a pochopením. Za kaÏd˘m rohem ãíhaly potíÏe, nebo pfiinejmen‰ím na mû. Nejspí‰ jsem je pfiitahoval. Tak to bylo vÏdycky. Zoufale jsem touÏil se z ulice dostat a nechat tuto svou Ïivotní etapu definitivnû za sebou. Netu‰il jsem, kdy se mi to podafií ani jak, ale byl jsem odhodlan˘ se o to alespoÀ pokusit. Teì jsem se snaÏil pfiedev‰ím oceÀovat to, co mám. Podle obecn˘ch mûfiítek to nebyla zase aÏ taková sláva. Penûzi jsem zrovna neopl˘val, mÛj byt mûl do vysnûného apartmánu daleko a o autu jsem si mohl nechat zdát. Ale vedlo se mi mnohem líp neÏ je‰tû pfied nedávnem. Mûl jsem kde bydlet a sehnal jsem si zamûstnání, které spoãívalo v prodeji ãasopisu Big Issue. Poprvé za dlouhá léta jsem kráãel správn˘m smûrem – a mûl jsem Boba, kter˘ mi vûnoval své pfiátelství a slouÏil mi jako prÛvodce na cestû. TakÏe jsem se zvedl z gauãe a zamífiil do postele, abych si ‰el co nejdfiív lehnout. Sklonil jsem se a zlehka pohladil Boba po hfibetû. „Co bych si bez tebe poãal, kamaráde?“
16
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 17
Kapitola druhá
Nové triky
Zvyk je Ïelezná ko‰ile a to platí pro Boba i pro mû. KaÏd˘ den zaãínáme podle pfiedem zabûhané rutiny. Nûktefií lidé si ráno zapnou rádio, jiní si zacviãí nebo si uvafií ‰álek ãaje anebo kávy. My s Bobem si spolu zahrajeme nûkterou z na‰ich her. Jakmile se probudím a zvednu se na posteli, vymotá se Bob ze svého pelí‰ku v koutû, pfii‰ourá se k postranici a upfie na mû tázav˘ pohled. Vzápûtí ze sebe vyloudí drnãiv˘ zvuk, kter˘ zní jako zvonûní telefonu. Crrr, drrr. Pokud ani tím nezíská mou plnou pozornost, pfiejde na jinou notu – spustí o nûco tklivûji a zaãne táhle mÀoukat. Obãas se dokonce packami opfie o matraci a vytáhne se do v˘‰ky, takÏe mi hledí rovnou do oãí. Potom mávne packou, jako kdyby mi naznaãoval: „Tak uÏ si mû v‰imni. Jsem vzhÛru celou vûãnost a mám hlad. Kde je snídanû?“ Pokud mám zrovna trochu del‰í vedení a Bob se nedoãká okamÏité reakce, ubere na ‰armu a pfiidá na dÛraznosti a zaãne se chovat zpÛsobem, kterému fiíkám Kocour v botách. Po17
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 18
SVùT PODLE BOBA
dobnû jako kocour ve Shrekovi se u matrace napfiímí v celé své v˘‰ce a zaãne mû hypnotizovat pronikav˘m pohledem zelen˘ch oãí. VÏdycky se musím smát. A pokaÏdé vyhraje. Ve skfiíni u postele schovávám v zásuvce pytlík jeho oblíben˘ch pochoutek. Podle toho, jak se zrovna cítím, mu buì dovolím, aby si pro svÛj pamlsek vyskoãil na postel a pomazlil se, nebo kdyÏ máme zrovna náladu na hraní, házím mu pochoutky na zem a dívám se, jak se za nimi honí. âasto zaãínám den tím, Ïe pozoruju, jak Bob poskakuje po pokoji a loví své jednohubky. Koãky jsou neuvûfiitelnû pruÏná a obratná zvífiata a Bob nezfiídka chÀapne pamlsek je‰tû ve vzduchu, jako kdyÏ hráã kriketu nebo baseballu zachytí na hfii‰ti míãek. Bob pokaÏdé vyskoãí a popadne pochoutku do pacek. Párkrát ji dokonce chytil pfiímo do pusy. Je to úÏasná podívaná. Nûkdy jsem ale pfiíli‰ unaven˘ a nemám na hraní náladu, takÏe se musí zabavit sám. Jednou v létû jsem si ráno pustil televizi. Venku se dûlalo horko a v pátém patfie na‰eho vûÏáku uÏ bylo k padnutí. Bob leÏel na stinném místû v loÏnici a spal. Nebo jsem si to aspoÀ myslel. Najednou se vztyãil, vyskoãil na postel, odrazil se jako na trampolínû a vrhl se pfiímo na stûnu za mnou. Tvrdû do ní narazil tlapkami. „Bobe? Co to sakra vyvádí‰?“ vyjekl jsem uÏasle. Pak jsem se podíval na pfiikr˘vku a tam leÏela stonoÏka. Bob ji hypnotizoval pohledem a oãividnû mûl v úmyslu ji slupnout. „Ani náhodou,“ zakfiikl jsem ho, protoÏe jsem vûdûl, Ïe koãka se mÛÏe hmyzem otrávit. „Nevíme, odkud ta potvora vylezla.“ 18
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 19
NOVÉ TRIKY
Vrhl na mû pohrdliv˘ pohled, jako by fiíkal: „S tebou si ãlovûk nic neuÏije.“ Bobova rychlost, síla a pruÏnost mû nepfiestávaly udivovat. Jednou nûkdo poznamenal, Ïe Bob je urãitû pfiíbuzn˘ s mainskou m˘valí koãkou nebo s rysem. Je to docela dobfie moÏné. Bobova minulost je pro mû jedna velká záhada. Nemám tu‰ení, kolik mu je let, ani nevím nic o jeho Ïivotû pfiedtím, neÏ jsem ho na‰el. A bez testu DNA nikdy nezjistím, odkud pochází nebo kdo byli jeho rodiãe. A abych byl upfiímn˘, v podstatû je mi to jedno. Bob je Bob. Nic víc vûdût nepotfiebuju.
Nebyl jsem sám, kdo se nauãil mít Boba rád pro jeho nevyzpytatelnou a nev‰ední povahu. Odehrálo se to na jafie roku 2009 – tou dobou jsme uÏ s Bobem prodávali Big Issue zhruba rok. Zpoãátku jsme mûli urãené stanovi‰tû pfied stanicí metra Covent Garden v centru Lond˘na. Ale po jisté dobû jsme se pfiestûhovali ke stanici Angel v Islingtonu, kde jsme si zafiídili místo jen pro nás dva, zabydleli jsme se tam a Bob si postupnû získal nevelkou, ale oddanou skupinu obdivovatelÛ. Pokud vím, tehdy jsme byli v Lond˘nû jediná dvojice ãlovûk–kocour, která prodávala Big Issue. Ale i kdyby jich bylo víc, kocoufií poloviãka takového páru urãitû nedosahovala Bobovi ani po kotníky tlapek, zvlá‰È pokud ‰lo o schopnost pobavit lidi a vemluvit se jim do pfiíznû. 19
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 20
SVùT PODLE BOBA
Zpoãátku kdyÏ jsem si je‰tû na ulici vydûlával hraním na kytaru, sedûl vedle mû jako buddha a nehybnû pozoroval kolemjdoucí. KdyÏ si ho nûkdo v‰iml, vût‰inou na nûj zÛstal okouzlenû zírat. ¤ekl bych, Ïe jím byli lidi pfiímo fascinováni, a pravidelnû se zastavili, aby ho pohladili a prohodili pár slov. Obvykle se i vyptávali, jak jsme se my dva dali dohromady a spfiátelili se. Ale to bylo v‰echno. Jakmile jsme v‰ak zaãali prodávat Big Issue, Bob byl najednou mnohem aktivnûj‰í. âasto jsem si k nûmu sedl na chodník, hrál jsem si s ním a on pfiedvádûl rÛzné kousky. Zpoãátku v‰ak Bob bavil diváky úplnû sám. Aby se cel˘ den nenudil, bral jsem mu s sebou hraãky a Bob je rozhazoval dokola a honil je. Obzvlá‰È si oblíbil ‰edivou ply‰ovou my‰ku, která kdysi mûla jako náplÀ ‰antu koãiãí. Teì po ní uÏ nebylo ani památky, hraãka byla vypelichaná, o‰oupaná a ‰pinavá a vypadala dost zbûdovanû. ·vy uÏ se páraly, a tfiebaÏe my‰ má b˘t samozfiejmû ‰edivá, takov˘hle u‰mudlan˘ odstín nejspí‰ v˘robce nezam˘‰lel. Bob mûl hromadu dal‰ích hraãek, z nichÏ nûkteré dostal od sv˘ch skalních ctitelÛ, ale na tuhle „my‰í ‰pindíru“, jak jsem jí fiíkal, nedal dopustit. Zatímco jsme posedávali u stanice Angel, Bob drÏel my‰ v zubech a pohazoval s ní ze strany na stranu. Obãas ji chytil za ocásek, zatoãil s ní a pustil ji, takÏe hraãka odletûla o kus dál. Bob se pak za ní vrhl, dotáhl ji zpátky a celé pfiedstavení se opakovalo. Hroznû rád lovil opravdové my‰i a tato hra co nejvûrnûji napodobovala skuteãnost. Kolemjdoucí jeho pfiedstavení pokaÏdé upoutalo, zarazili se na místû a ãasto 20
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 21
NOVÉ TRIKY
vydrÏeli Bobovy vylomeniny ohromenû pozorovat i dobr˘ch deset minut. Já jsem si s ním na chodníku zaãal hrát hlavnû proto, abych zahnal nudu z dlouhého sezení. Napfied jsme pfiedvádûli pozdrav. Natáhl jsem ruku, Bob napfiáhl packu a plácli jsme si. V podstatû jsme jenom napodobovali to, co jsme dûlali doma, ale lidem to pfiipadalo roztomilé. Zastavovali se, dívali se na nás a ãasto si nás fotili. Kdybych dostal libru pokaÏdé, kdyÏ se nûkdo zastavil a pronesl nûco jako „jé, to je hezké“, nebo „ten je ale roztomil˘“, uÏ by byl ze mû milionáfi a nemusel bych vysedávat na chodníku. Sedût na ulici na studené zemi není zrovna zábava, takÏe hry s Bobem nebyly urãené pouze pro pobavení kolemjdoucích, ale v podstatû jsme si tak krátili ãas. Navíc jsem si díky tomu kaÏd˘ den i víc uÏíval. Ale nemÛÏu samozfiejmû popfiít, Ïe mi podobná pfiedstavení také pomáhala zvednout prodeje ãasopisu. Tato skuteãnost patfiila k dal‰ím poÏehnáním, která pro mû Bobova pfiítomnost znamenala.
Trávili jsme pfied stanicí Angel dlouhé hodiny a postupnû jsme vystoupení propracovávali a zdokonalovali. Bob je mlsn˘ a brzy jsem zjistil, Ïe za svoje oblíbené pamlsky je ochotn˘ udûlat témûfi cokoli. TakÏe napfiíklad jsem asi pÛl metru nad ním podrÏel jeho oblíbenou su‰enku, on se postavil na zadní, vyskakoval a snaÏil se ji popadnout do pfiedních tlapek. Obãas se mû chytil za zápûstí, aby se udrÏel ve 21
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 22
SVùT PODLE BOBA
vzpfiímené poloze, pak se jednou packou pustil a natahoval se po su‰ence. Vypadal pfii tom moc zábavnû a po lond˘nsk˘ch ulicích urãitû tehdy chodily stovky lidí, ktefií mûli ve sv˘ch mobilních telefonech a fotoaparátech snímek Boba, jak máchá tlapkou ve vzduchu. Postupnû jsme tento kousek je‰tû vylep‰ili. KdyÏ se mû pfiidrÏel, svíral mû packou jako ve svûráku, takÏe jsem ho pomaliãku a opatrnû zvedl, aÏ mu zadní tlapky visely pár centimetrÛ nad zemí. VydrÏel tak pár vtefiin, pak se obvykle pustil, nebo jsem ho zase opatrnû postavil na nohy. VÏdycky jsem se samozfiejmû ujistil, Ïe bude mít mûkké pfiistání, a podloÏil jsem ho batohem. Jak jsme své pfiedstavení vylep‰ovali, diváci se víc a víc bavili a dávali najevo svou ‰tûdrost nejen koupí ãasopisu. První dny u stanice Angel se ke mnû lidé chovali velmi laskavû, nosili jídlo a pochoutky nejen Bobovi, ale i mnû. A pfiiná‰eli nám i obleãení, ãasto ‰lo o domácí v˘robu – pletené nebo ruãnû u‰ité vûci. Bob mûl zanedlouho plno ‰ál ve v‰ech rÛzn˘ch barvách. Vlastnû jich bylo tolik, Ïe jsem je nemûl kam dávat. Urãitû jich nastfiádal pfiinejmen‰ím dvacet. Brzy shromáÏdil stejnou sbírku ‰ál jako kdysi Imelda Marcosová bot. V‰echna ta laskavost, podpora a náklonnost mû dojímaly. Ale ani na okamÏik jsem nezapomínal, Ïe existuje plno dal‰ích lidí, ktefií o mnû sm˘‰lejí zcela jinak. A Ïe nikdy nejsou daleko...
22
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 23
NOVÉ TRIKY
BlíÏila se nejru‰nûj‰í doba t˘dne, pátek veãer, a kolem stanice Angel proudily davy, které kaÏd˘m okamÏikem houstly. Na ulici jsem se mûl co otáãet, jak jsem se snaÏil vyprodat svou hromádku ãasopisÛ. Bob se rozvaloval na batohu, kter˘ jsem mûl poloÏen˘ na chodníku, niãeho si nev‰ímal a nepfiítomnû máchal ocasem. Teprve kdyÏ asi kolem deváté veãer nejvût‰í nápor odeznûl, v‰iml jsem si, Ïe kousek od nás postává nûjaká paní. Netu‰il jsem, jak dlouho tam uÏ je, ale upfienû Boba pozorovala, skoro ho probodávala pohledem. Pfiitom si nûco ti‰e mumlala pro sebe a obãas nespokojenû zavrtûla hlavou. Vycítil jsem, Ïe se jí nelíbíme. Nechtûl jsem se s ní dávat do hovoru, vÛbec se mi to nehodilo, protoÏe jsem se pfied víkendem snaÏil prodat je‰tû pár v˘tiskÛ navíc. Nane‰tûstí ta paní mûla jinou pfiedstavu. Pfiistoupila ke mnû. „Mlad˘ muÏi,“ spustila, „copak nevidíte, Ïe ta koãka trpí?“ PÛsobila jako uãitelka, nebo dokonce fieditelka nûjaké lep‰í soukromé ‰koly. Byla zhruba ve stfiedním vûku, mluvila úseãnû a spisovnou angliãtinou a mûla na sobû trochu o‰oupanou nevyÏehlenou tvídovou sukni a sako. Vzhledem k tomu, jak se chovala, by ji v‰ak s nejvût‰í pravdûpodobností v Ïádné ‰kole nezamûstnali. Vystupovala stroze, aÏ útoãnû. Hned jsem pochopil, Ïe s ní budou potíÏe, takÏe jsem rad‰i neodpovûdûl. Oãividnû se touÏila hádat. „UÏ nûjakou dobu vás pozoruji a v‰imla jsem si, Ïe koãka máchá ocasem. Copak nevíte, co to znaãí?“ doráÏela dál. Pokrãil jsem rameny. Bylo mi jasné, Ïe si na svou otázku stejnû dá odpovûì sama. 23
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 24
SVùT PODLE BOBA
„To znaãí, Ïe není spokojená. Nemûl byste takhle zneuÏívat zvífiata. Domnívám se, Ïe nejste zpÛsobil˘, abyste se o tu nûmou tváfi postaral.“ Podobné námitky jsem sl˘chal mockrát od chvíle, kdy jsme s Bobem zaãali na ulici pracovat. SnaÏil jsem se pokud moÏno zachovávat zdvofiilost, proto jsem té paní neodsekl, aÈ si hledí svého, ale trochu unavenû jsem spustil svou obvyklou obhajobu. „Naopak. Bob máchá ocasem, protoÏe je spokojen˘. Kdyby nebyl, madam, uÏ byste ho nevidûla. Jen by se za ním zaprá‰ilo. Je to koãka a ty si samy vyberou, s k˘m chtûjí a s k˘m nechtûjí b˘t. NedrÏím ho, a kdykoli bude chtít, mÛÏe odejít.“ „Tak proã je na vodítku?“ vybafla ta paní, celá potû‰ená, Ïe mû dobûhla. „Na vodítku je jenom tady na ru‰né ulici. Jednou se nûãeho polekal, utekl a byl moc vydû‰en˘, protoÏe mû nemohl najít. KdyÏ si jde odbûhnout do kfioví, z vodítka ho odepnu. Jak uÏ jsem fiekl, kdyby se mu u mû nelíbilo, utekl by mi v okamÏiku, kdyby byl voln˘, nemyslíte?“ Podobn˘ rozhovor jsem absolvoval uÏ pfiedtím stokrát a vûdûl jsem, Ïe devadesát devût lidí ze sta tuto odpovûì pfiijme jako rozumné a logické vysvûtlení. Ale tahle paní patfiila ke zbylému jednomu procentu potíÏistÛ, ktefií budou vÏdycky namítat a zpochybÀovat v‰echno, co fieknu. ·lo o takov˘ ten dogmatick˘ typ lidí, ktefií si myslí, Ïe mají vÏdycky pravdu, a musí vás za kaÏdou cenu vyvést z omylu – a to tím spí‰, Ïe máte tu drzost s nimi nesouhlasit. „Nesmysl. Ani náhodou. Je obecnû známo, Ïe kdyÏ koãka máchá ocasem, je to známka stresu,“ trvala na 24
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 25
NOVÉ TRIKY
svém je‰tû dÛraznûji. V‰iml jsem si, Ïe zaãíná rudnout ve tváfii, divoce gestikulovala a trochu v˘hrÛÏnû postoupila blíÏ k nám. Hned jsem poznal, Ïe Bob je z ní nervózní. Mûl skvûl˘ ãich na potíÏe. Postavil se a zaãal couval smûrem ke mnû, takÏe mi stál mezi nohama, pfiipraven˘ vyskoãit mi na rameno, kdyby ‰lo do tuhého. Zastavilo se u nás pár lidí a zvûdavû se dívali, co se tady dûje, takÏe jsem vûdûl, Ïe budu mít svûdky, kdyby nás ta paní z nûãeho osoãila. PfiibliÏnû jednu dvû minuty jsme se dohadovali. SnaÏil jsem se jí obavy vymluvit a trochu jsem jí o nás s Bobem povyprávûl. „Jsme spolu uÏ dva roky. Kdybych se k nûmu ‰patnû choval, nezÛstal by se mnou ani dvû minuty,“ pfiesvûdãoval jsem ji, ale nechtûla nic sly‰et. AÈ jsem fiíkal cokoli, jenom zatvrzele vrtûla hlavou a ve‰keré moje argumenty pohrdlivû odmávla. Jakékoli vysvûtlování rovnou odmítala, v podstatû ji vÛbec nezajímalo, co fiíkám. Bylo to hroznû frustrující, ale nic jsem s tím nenadûlal. Nakonec jsem rezignoval a akceptoval jsem fakt, Ïe kaÏd˘ má právo na svÛj názor. „Tak co kdybychom se dohodli, Ïe se neshodneme?“ zkou‰el jsem debatu ukonãit po dobrém. „Pff, s vámi nebudu souhlasit v niãem, mlad˘ muÏi,“ odbyla mû a mávla rukou. Nakonec se pfiece jenom obrátila k odchodu. Nûco si pro sebe mumlala, pokyvovala hlavou a prodírala se davem lidí, ktefií se maãkali pfied vchodem do metra. Nesmírnû se mi ulevilo. Chvíli jsem se za ní díval, ale potom mou pozornost odvedla dvojice zákazníkÛ. Jejich pfiístup byl na‰tûstí zcela opaãn˘, neÏ jak˘ k nám zaujala ta paní. KdyÏ jsem vidûl, jak se usmívají, uvítal jsem 25
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 26
SVùT PODLE BOBA
jejich vstfiícnost jako pfiíjemnou zmûnu a potû‰ilo mû to. Zrovna jsem jednomu z nich dával nazpût drobné, kdyÏ jsem za sebou zaslechl zvuk, kter˘ jsem okamÏitû poznal. Bylo to hlasité, pronikavé zamÀoukání. Bleskurychle jsem se otoãil a zahlédl jsem tu Ïenu v tvídovém kost˘mu. NejenÏe se vrátila, ale popadla Boba a svírala ho v náruãí. Zatímco jsem se zab˘val nov˘mi zákazníky, nenápadnû se pfiiblíÏila zezadu a zvedla Boba z batohu. Teì ho neohrabanû a nezku‰enû hladila – jednou rukou ho drÏela zespodu na bfii‰e a druhou na hfibetû. PÛsobilo to, jako kdyby nikdy v Ïivotû Ïádné zvífie nedrÏela. Klidnû by mohla potûÏkávat kus flákoty, kterou si právû koupila u fiezníka, nebo hlávku zelí z trhu. Bob se oãividnû zlobil, Ïe se s ním tak ‰patnû zachází, a snaÏil se jí ze v‰ech sil vykroutit. „Co to sakra vyvádíte?“ vykfiikl jsem. „Hned ho dejte na zem, nebo zavolám policii.“ „Je tfieba ho odnést do bezpeãí,“ vyhrkla ta Ïena a na zarudlé tváfii se jí objevil trochu nepfiíãetn˘ v˘raz. Propána, teì se s ním rozbûhne pryã, lekl jsem se, a chystal jsem se odhodit hromádku ãasopisÛ na zem a pustit se za tou Ïenou ulicemi Islingtonu. Na‰tûstí v‰ak své pfiepadení dostateãnû nepromyslela, protoÏe Bob byl dosud pfiipevnûn˘ na dlouhém vodítku, které bylo stále pfiivázané k mému batohu. Na okamÏik nastala patová situace, ale pak zatûkala pohledem k vodítku. „Na to zapomeÀte,“ prohlásil jsem ráznû a pfiistoupil jsem k ní, abych ji zastavil. Tím jsem ji trochu vyvedl z míry a Bob získal ‰anci 26
Svet_podle_Boba.qxd
14.10.2019
13.13
Stránka 27
NOVÉ TRIKY
se vymanit. Znovu pronikavû zamÀoukal a osvobodil se z Ïenina neobratného sevfiení. Nepo‰krábal ji, ale zaÈal jí drápky do paÏe, a Ïena zpanikafiila a upustila ho na zem jako horkou bramboru. Bob s Ïuchnutím dopadl na chodník, chvíli tam jen tak stál, syãel a prskal. Nikdy pfiedtím jsem nevidûl, Ïe by se na nûkoho tváfiil tak agresivnû. Bylo to neuvûfiitelné, ale Ïena toho vyuÏila proti mnû. „Vidíte, zlobí se,“ ukázala na Boba a otoãila se na asi pÛltucet lidí, ktefií sledovali, jak se bude incident dál vyvíjet. „Zlobí se, protoÏe jste ho zvedla bez jeho svolení,“ vysvûtlil jsem jí. „Zvednout ho mÛÏu jenom já.“ Îena se v‰ak odmítala tak lehce vzdát. Evidentnû vycítila, Ïe má pozorné obecenstvo, a rozhodla se uÏít si svÛj okamÏik slávy. „Ne, zlobí se, protoÏe se mu nelíbí, jak se k nûmu chováte,“ trvala na svém. „To pozná kaÏdé malé dítû. Právû proto by vám ho mûli odebrat. Nechce u vás b˘t.“ Znovu se na okamÏik rozhostilo napjaté ticho. V‰ichni zadrÏeli dech a ãekali, co bude dál. Nakonec se iniciativy chopil Bob. Stfielil po Ïenû odmítav˘m pohledem a potom se od‰oural zpût ke mnû. Zaãal se hlavou otírat o mou nohu, a kdyÏ jsem se sklonil a pohladil ho, hlasitû pfiedl. Potom se posadil na zem a vrhl na mû vesel˘ pohled, jako kdyby fiíkal: „Co kdybychom zkusili pár dal‰ích kouskÛ?“ Hned jsem vûdûl, co má na mysli, zalovil jsem v kapse a vytáhl jeho oblíbenou pochoutku. Bob se postavil na zadní a zaãal se mi sápat po ruce. KdyÏ jsem mu hodil pamlsek do tlamiãky, za zády jsem zaslechl obdivné v˘kfiiky. 27