0041489

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 3

František Nepil

JAK SE DĚLÁ CHALUPA Ilustrace Vladimír Renãín

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 4

© Franti‰ek Nepil, 1968, 2020 Illustrations © Vladimír Renãín, 1984, 2020 ISBN 978-80-242-6474-5

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 7

ZEMĚ PAK BYLA NESLIČNÁ A PUSTÁ

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 9

Proč se hledá chalupa âlovûk se narodí, a dfiíve neÏ nabere rozum, zaãne touÏit po tom, aby mûl bráchu, neboÈ si od toho slibuje. Toto pfiání se mu nejednou vyplní, a dobfie mu tak, sourozenec se stane jednou z hlavních útrap jeho Ïivota.

Je-li obdafien bratrem star‰ím, neÏ je on sám, nemá si stejnû s k˘m hrát, protoÏe star‰í bratfii povaÏují pod svou dÛstojnost zab˘vat se nûãím tak nedokonal˘m a nevyvinut˘m, jako je mlad‰í sourozenec. Naopak, dávají pfiednost rÛzn˘m klackÛm a jim podobn˘m holomkÛm, a ti se jim posmívají, Ïe musí hlídat mlad‰ího. Za to mlad‰ímu nabanãí, a Ïaluje-li, nabanãí mu je‰tû jednou.

KdyÏ mlad‰í dorostou, musí nosit po star‰ích estrádní kalhoty a jinou vete‰, zatímco tamti mají v‰echno nové, takÏe se líbí holkám, a ti men‰í ne. Je‰tû pozdûji nemÛÏe kvÛli vût‰ímu brá‰kovi dostat motorku, protoÏe ten má pfied svatbou a rodiãe ‰etfií, aby mu mohli dát k sÀatku nov˘ nábytek ãi podobné zbyteãnosti. Pak se star‰í koneãnû oÏení, ale co se nestane! Pfiivede, nemehlo, na svût robátko, kolem kterého se zaãne toãit v‰echno pfiíbuzenstvo. Zahrnuje ho medvídky, ãepeãky, chrastítky a botiãkami, a protoÏe takové mimino nemá nikdy niãeho dost, zaãne touÏit po tom, aby mûlo bráchu. Pfiání se mu splní a dostane bratfiíãka mlad‰ího, neÏ je samo. A dobfie mu tak!

Musí ho hlídat, zrovna kdyÏ by chtûlo do bijáku, musí ho tahat v‰ude s sebou, musí chodit pomalu, protoÏe mlad‰í bratfiíãek je motovidlo a Ïuchne sebou, sotva udûlá první rychlej‰í krok. KdyÏ si mazlíãek zacachtá kalhoty, odnese to star‰í brácha. KdyÏ si rozbije koleno nebo nos, odnese to taky. KdyÏ kousne star‰ího ze vzteku do ruky, odnese to pokousanej. V‰ude pfiekáÏí a ‰kemrá o partie halmy, ãlovûãe, nezlob se ãi jiné hry. Samozfiejmû, Ïe to prohraje, protoÏe mlad‰í bráchové jsou lazafii a hasiãi. Potom nejen Ïe zufií nad poráÏkou, ale dokonce se mezkovitû doÏadují odvetného zápasu v domnûní, Ïe za pomoci svého trpasliãího rozumu dovedou nûkteré utkání do vítûzného konce. Z pomsty pak Ïalují, kdyÏ chodí star‰í brácha na rande, nehledû na

...9

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 10

to, Ïe mívají lep‰í vysvûdãení neÏ on, takÏe jsou neustále dáváni za vzor.

Prostû jiÏ v útlém vûku se ãlovûk pfiesvûdãuje, Ïe sourozenci jsou na obtíÏ a Ïe jen pfiekáÏejí. A to jsou, prosím, je‰tû nejsnesitelnûj‰í z lidí! Jeden den pobytu ve ‰kolce ãi jeslích staãí k tomu, abyste pochopili, Ïe ostatní dûti tu jsou proto, aby vám kradly kyblíãek a tloukly vás kostkou do ãela. Ve ‰kole vidíte, Ïe ostatní spoluÏáci jsou od toho, aby na vás poukazovali, kdyÏ pfii vyuãování ãtete pod lavicí mayovky. Je‰tû pozdûji zjistíte, Ïe sousedovic kluci se narodili hlavnû za tím úãelem, aby chodili s Marcelou Sta‰kovou, která je po v‰ech stránkách bezva, aÏ na to, Ïe s vámi nechce nic mít. OÏeníte se tedy s Janou Bezdíãkovou, aby Marcela vidûla, Ïe není sama na svûtû a o co pfii‰la. âímÏ pro vás skonãí období achmládí a zaãne takzvan˘ Ïivot. Îivot zaãíná kaÏdé ráno v tramvaji, která je jiÏ nûkolikátou generaci nikoli dopravním prostfiedkem, ale jakousi

10 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 11

ml˘nicí lidstva: vejdete dovnitfi jako slu‰n˘, uãesan˘ ãlovûk, a vystoupíte jako vandrák, jenÏ se právû vyhrabal ze stohu.

Dále pokraãuje Ïivot v zamûstnání, které je vám v prvních letech spí‰e na obtíÏ; podvolujete se mu jen ze zbabûlosti a slabosti, asi tak, jako se dítû zúãastÀuje oãkování proti zá‰krtu. Potom vám v‰ak zv˘‰í plat o padesát korun mûsíãnû, coÏ ve vás zapálí smysl pro odpovûdnost a touhu b˘t svému podniku prospû‰n˘. V tom vám v‰ak zabraÀuje rota bfiídilÛ, jeÏ vleãe podnik neúnavnû k absolutnímu bankrotu. Zaãnete houÏevnatû usilovat o to, aby k nûmu nedo‰lo, coÏ vám pfiiná‰í neãekané ‰ikany a pÛtky. Navíc vás v té dobû zaãínají olizovat úfiady, napfiíklad proto, Ïe vám pfiijde na svût dcera. Takové narození dcery je po administrativní stránce tak rozsáhlá a sloÏitá záleÏitost, Ïe to z kaÏdého vyÏene chuÈ na dal‰í otcovství. âlovûk má jakÏ takÏ ãas dítû poãít a dát mu krupiãnou ka‰i, ale kde vzít ãas na to vûãnû své dítû pfiihla‰ovat, evidovat, razítkovat, odhla‰ovat a dokládat, a pfiitom je‰tû shánût byt, prádelník a sunar a dát si opravit podpatky a Ïdímaãku, to ví pámbu.

Ostatnû pro tyto pfiípady byly zfiízeny okresy, kraje, v˘bory v‰eho druhu, prodejny, opravny a jiná osvûtlovací stfiediska, která ãlovûku osvûtlí, Ïe to, co chce, není, nebude ãi teprve bude, a Ïe je jenom to, co nechce, a Ïe to nejde, a aÈ je rád, Ïe je rád, protoÏe není na svûtû sám.

A v tom to právû je! Není na svûtû sám, ba právû naopak.

Na svûtû je lidí, Ïe by se z toho jeden zvencnul. V‰ichni v‰em pfiekáÏejí, berou vzduch a pletou se pod nohy, paneboÏe, kde se na svûtû tolik lidí vzalo, aÈ mi vlezou v‰ichni na záda, kde je Malthus, co je to za hloupost, Ïe je malthusiánství zakázáno – dejte mi pokoj s pfiedvoláními, v˘mûry a poradami – coÏe dneska je? – tfiídní schÛzka a domovní schÛzka? Îe bych mohl vzít domovního dÛvûrníka? – TÛdle, trhnûte si nohou!!!

A v takovém záchvatu Ïivotní vzpoury si najednou ãlovûk v‰imne, Ïe na svûtû nejsou jen v˘nosy a dekády, ale i konopky, ‰alvûje, cejni, otakárci fenykloví a jívy a Ïe kousínek od konopky a otakárka by se dala krásnû postavit

. . . 11

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 12

pfiekrásná chata, napûchovaná vÛní pryskyfiice a velepfienádhern˘m tichem. No pravda – chata! Není to ohromn˘ nápad postavit si chatu a kaÏdou nedûli se tam zavfiít pfied cinkáním, troubením, huãením a jekotem, pfied úãty, poukázkami a pozvánkami, a pfied lidmi a pfied svûtem?

Kde ji najít?

V den, kdy se ãlovûk rozhodne, Ïe si postaví chatu, zjistí, Ïe je vlastnû posledním z domu a z podniku, kdo ji je‰tû nemá. Îe je popravdû jaksi nepoveden˘ a ménûcenn˘, asi jako skunk, u nûhoÏ se nevyvinuly pachové Ïlázy pod ocasem.

Jediné, co ãlovûka v tûch dnech utû‰uje, je fakt, Ïe si kaÏd˘ postavil své sídlo úplnû bez rozmyslu, na místû, kde by ãlovûk nezfiizoval ani kurník, natoÏ chatu. To vy na to pÛjdete úplnû jinak: pfiedev‰ím si vyberete místo tak blízké, aby se vám vyplatilo zajet tam i na jedin˘ pÛlden, ale tak vzdálené, aby za vámi nelezl kaÏd˘ moula. Nebude tedy dále neÏ padesát kilometrÛ od Prahy, ale v Ïádném pfiípadû to nebude nûkde v Modfianech, v Chuchli nebo v Poãernicích. A za druhé – ten kraj, kde se usídlíte, to bude nûco, ten bude zvonit!

Bude tam fieka s kfii‰Èálovou vodou pro‰pikovanou pstruhy, sumci a hlavatkami. Na jejích bfiezích budou huãet hvozdy a vonût louky, pfiecházející ve vyhfiátou písãitou pláÏ.

Z jednoho okna bude v˘hled k fiece, z druhého do lesÛ, z tfietího na zfiíceninu hradu a ze ãtvrtého do hor, jejichÏ nebetyãné ‰títy budou korunovány snûhobíl˘mi diadémy velebn˘ch ledovcÛ. Jo a ze ‰pajzu bude vidût na jezero a z pfiíslu‰enství na vodopády. To bude nûco, kdepak Chuchle nebo Medník!

Je nasnadû, Ïe své plány oznámíte co nejdfiíve sv˘m nejdÛvûrnûj‰ím pfiátelÛm, aby vámi koneãnû pfiestali pohrdat a zafiadili vás mezi civilizované lidi. Je tedy pfiirozené, Ïe den poté, co jste své úmysly zjevil svému nejspolehlivûj‰ímu a nejdÛvûryhodnûj‰ímu pfiíteli, zeptá se vás trafikant,

12 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 13

kde vlastnû tu chatu budete stavût. Krátce na to vám podobné dotazy poloÏí podnikov˘ fieditel, paní Kubíková z podatelny a Milada Luke‰ová z telefonní ústfiedny. T˘Ï den se nechá sly‰et vበkolega, Ïe by jako nûkdy potfieboval pÛjãit klíãe vzhledem k tomu, Ïe se nedávno seznámil s velmi jemnou, u‰lechtilou Ïenou, která je v manÏelství nepfiedstavitelnû ne‰Èastná a touÏí po vzájemném pochopení a souznûní du‰í. Koncem t˘dne vám pak dojde dopis od kamaráda, jenÏ vám slibuje do skalky u chaty kozinec úzkolist˘, kandík psí zub a kuklík sibifisk˘, pfiiãemÏ by sám uvítal klematis rÛÏov˘ aÏ karmínov˘, kdyby jako byl.

To v‰echno jsou ohlasy kladné, a zpravidla od lidí, ktefií – podívejme se! – taky dosud nevlastní Ïádnou nemovitost.

Hor‰í je to s tûmi, kdo si uÏ rodinné rekreaãní stfiedisko vybudovali, a od nichÏ oãekáváte nejvy‰‰í projevy uznání.

Chyba lávky! KaÏd˘ z nich vás zaãne od stavby zrazovat. – Kdepak stavût, milej zlatej, to je nápad, vû‰et si Ïeleznou krávu na krk, to uÏ bych podruh˘ neudûlal, ani kdyby mi za to platili! Nechat na tom v‰echny nedûle a nemít deset let pofiádnou dovolenou!

To je totiÏ takov˘ zákon: majitelé chat a rodinn˘ch domkÛ jsou úhlavními nepfiáteli soukromého stavebnictví, Ïenatí vûdí, proã se nemáte Ïenit, a motoristé, proã si nemáte kupovat auÈák. JenÏe ti chatafii, domkafii a chalupníci mluví nejpfiesvûdãivûji: víte, co to je shánût cement, vápno a cihly? Víte, co to je sehnat trubku nebo pakunky ãi prachobyãejn˘ hfiebíky? Che, kde bych dneska byl, kdybych nestavûl! – Chata, kamaráde, to je kasiãka!

A kdyÏ nûkolika namátkov˘mi dotazy zjistíte, Ïe ve stavebninách opravdu nemají vápno hydraulické ani kusové, Ïe palubky pfiijdou, jestli, tak v listopadu, a Ïe chatinka za sedm tisíc spolkne dvanáct patnáct papírÛ, jen to zahuãí, a staví se pût ‰est osm let, opustí vás pÛvodní odvaha a zaãnete hledat nûjaké schÛdnûj‰í a pruÏnûj‰í fie‰ení.

V takov˘ch dobách se dûjí rÛzné kromobyãejné a nadpfiirozené vûci, napfiíklad Ïe jdete na náv‰tûvu k nûkomu, kdo má doma Domov nebo dokonce Ideal Home, ãasopisy, o jejichÏ existenci jste nemûl ani tu‰ení. A v nich jsou desít-

. . . 13

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 14

ky návodÛ a vzorÛ, jak z rozdrbané venkovské pastou‰ky udûlat chaloupku k zulíbání! A to je va‰e ne‰tûstí; takov˘ch domkÛ je u nás pfiece habadûj, ne-li víc, lidé nevûdí, co s nimi, no to je nápad, jaképak kopání základÛ, jaképak shánûní materiálu, naã se peklovat s oplocováním, kdyÏ mÛÏeme hotovou ch˘‰ku vymalovat zvenãí a vylep‰it zevnitfi, a pak dûlat loubí na zahrádce, pískovat cestiãky, rozdûlávat ohnû u krbu a válet se za dlouh˘ch zimních veãerÛ na peci s koãkou od sousedÛ, která tam bude chodit na náv‰tûvu, dokud se nezmÛÏeme na vlastní. Nemám pravdu? – Zítra si dáme inzerát!

Nabídky do a. t. l. Îivot má své pevné pfiírodní zákony, proti kter˘m se nedá lautr nic dûlat. Jelení fiíje se napfiíklad dostavuje zásadnû v záfií, muÏská asi ve ãtyfiicátém pátém roce a touha po chatû ãi chalupû v dobû, kdy ãlovûk nemá ani korunu. To ho v‰ak nikterak neskliãuje, neboÈ nepfiedpokládá, Ïe bude peníze na koupi domku nûjak potfiebovat. K jeho sluchu totiÏ neustále docházejí informace, Ïe ceny star‰ích budov jsou smû‰nû nízké a Ïe jen otrlí spekulanti poÏadují za kuãu o tfiech ãtyfiech pokojích a velikánské zahradû vãetnû studny, pumpy, garáÏe, sklepa a stodoly víc neÏ dva tfii tisíce. Tyto zprávy jsou ze v‰ech stran dojemnû jednotné, asi jako zkazky, co kolují v poradnách mezi nastávajícími matkami: ty se totiÏ svornû dovídají, Ïe nemluvnû pfiichází na svût obyãejnû s tolika ruãiãkama, Ïe je k nerozeznání od stonoÏky, a Ïe normální dítû je vlastnû pozoruhodnou raritou, která se hned tak nevidí.

SmÛla ov‰em je, Ïe kaÏdou tu chalupu za ony pominutelné tfii tisícovky zrovna nedávno nûkdo koupil a jiná tam uÏ momentálnû není, ale Ïádné strachy, takov˘ch baráãisek je! – jen se o nich dovûdût. A pak to trvá tfii mûsíce, kdy ãlovûk kdekomu vykládá, Ïe kdyby jako vûdûl o nûãem ‰ikovném, tak aby si vzpomnûl.

14 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 15

„Proã jste mi to, hrome, nefiekli pfied t˘dnem!“ chytne se kaÏd˘ za hlavu, „zrovna pfied t˘dnem bylo u ‰vagra ze sestfiiny strany k mání nádhern˘ stavení s pozlacen˘m okapem za dva a pÛl klacku a cel˘ léta o nû nikdo nestál! – JenÏe zrovna minulou nedûli to klofnul nûjakej mechanik ze Smíchova.“ Ubûhne asi pÛl roku, neÏ pfiijdete na to, Ïe takhle se nic sehnat nedá, a stanete se inzertním maniakem. V tomto období je ãetba malého oznamovatele nejmocnûj‰ím literárním záÏitkem a vzru‰uje vás stejnû jako donedávna ãlánky o pfiíãinách manÏelsk˘ch rozvratÛ, ãi v nedávnu knihy o sexuálním Ïivotû, nebo Syn lovce medvûdÛ v dávnu, anebo Brouãci v pradávnu. Nechci samozfiejmû tvrdit, Ïe ostatní stránky v denním tisku jsou na nic, ale s plnou odpovûdností prohla‰uju, Ïe v té dobû zaãnete inzeráty pfiímo hltat, tak jako jste aÏ dosud dychtivû ãetli názory plukovníka Bubu na kliku generála Huhu ãi poutavé úvahy o hlavních úkolech pfií‰tích let. Inzeráty jsou v‰ak kfiídlatûj‰í neÏ úkoly a názory, protoÏe vznûcují fantazii. Z takového dvojfiádku PROD. ST. ROD. DOMEK SE ZAHR. 40 KM OD PR. ZN. VODA, LES, AUT. SPOJ. V M. pfiímo voní pryskyfiice, ãifiikají jifiiãky, Ïuchají slámové hru‰ky, vrní ãmeláci a ‰elestí lípy pfied okny, a ten v˘hled, paneboÏe, té zelenû!

Honem vezmete pero a papír, Ïe jako máte o vûc váÏn˘ zájem a Ïe se jistû dohodnete, do dopisu dáte známku na odpovûì, psaní popliváte pro ‰tûstí a ‰up s ním do kastlíku!

A vida, uplynou tfii nedûle a ne‰tûkne ani pes! Ani tu známku ãlovûku ta chamraì nevrátí!

Do druhého dopisu uÏ známku nevloÏíte, a do desátého ãi patnáctého teprve ne, a je to za stejné peníze; zase vám nikdo neodpoví, a kdyÏ koneãnû odpovûì pfiijde, nevûfiíte sv˘m oãím:

. . . 15

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 16

„VáÏen˘(á) pane(í),“ posílá vám neãiteln˘ prÛklep jak˘si Karel Mejzlík, „sdûluji Vám, Ïe domek se nalézá tam a tam, má tolik a tolik místností, 60 vzrostl˘ch stromÛ na zahradû, dvorek, pumpu, zavedenou elektfiinu a sklep a je k shlédnutí kaÏdou nedûli dopoledne. Cena 85.000 Kãs.“ „To on se pfiepsal,“ utû‰ujete se, „on si splet teãku, jistû chtûl napsat 8.500 a ne 85.000.“ JenÏe za pár dní vám pfiijdou dvû odpovûdi najednou: „VáÏen˘(á) pane(í), domek se nalézá tam a tam, cena 110.000 Kãs,“ a v druhém dopise dokonce 140.000 Kãs! „Copak nûkdo v tomhle státû mÛÏe dát dohromady sto tisíc?“ ãuãíte se svou Ïenou do dopisÛ. „A co nám to vlastnû nabízí, Konopi‰tû nebo Hradãany? MÛÏe vÛbec stát nûjaká nemovitost v Àák˘m Truhlíkovû sto tisíc???? – Hele, ví‰ co? Napi‰ jim, Ïe zdrávas královno, a dáme si svÛj vlastní inzerát a v nûm poznamenáme, kolik za to nanejv˘‰ vypláznem. AÈ jsou nám v‰ichni tihle zazobanci ukraden˘, s banditama vyjednávat nebudem!“ A tak se zrodí vበprvní pfiíspûvek do novin, jenÏ zní: KOUP. ST. CHALUPU SE ZAHR., ¤EKA, LES. Zn. DO 8.000 Kãs. „Kdy vyjde?“ ptá se Ïena, kdyÏ se vrátíte z administrace. „Za tfii mûsíce, dfiív to neotiskujou.“ Tak tedy tfii mûsíce ãekáte, kolem to voní a kvete a hfieje, a kaÏd˘ pohled na cizí zahrádku bolí a vzbuzuje ve vás stejn˘ nepokoj, jak˘ vyvolává v tchofii pípání kufiete.

KdyÏ se koneãnû doãkáte a zajdete s obrovsk˘m pytlem pro pfiedpokládanou záplavu odpovûdí, vydolují vám v administraci s velk˘m úsilím tfii obálky: „VáÏen˘ pane,“ pí‰e se v první, „dovoluji si Vám nabídnout ãást selské usedlosti nedaleko Rimavské Soboty na Slovensku. Podmínkou je ov‰em ãlenství v místním JZD,

16 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 17

jeÏ by vám, doufám, nedûlalo potíÏe. Kraj je to vskutku hezk˘, fieka je pouze 16 km od místa, a do lesÛ se dostanete pohodlnû po pÛlhodinové jízdû autobusem ãi autem.“ Dûkuju, maucta! – roztrhnete pln nadûje druhou obálku. „Chladniãku, o kterou se zajímáte, mám, av‰ak elektrickou. Je pravda, Ïe tro‰ku vrãí, ale na to si urãitû zvyknete.

Její spolehlivost je opravdu stoprocentní.“

. . . 17

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 18

Co mi kdo strká prokristaboha ledniãku, já chci chalupu, no jo, podívej se, on si splet ãíslo inzerátu, mají to tak lidi vykraden˘ hlavy, podej mi ten tfietí dopis! „VáÏen˘, se zájmem jsem pfieãetl Vበinzerát v posledním ãísle deníku Lidová demokracie. Dovoluji si Vám uãinit následující nabídku: o podobnou nemovitost mám zájem i já. Vítal bych proto, kdybyste mi poslal tu ãást nabídek, o kterou nebudete mít zájem sám. Pokud by mi nûkterá z nich konvenovala, uhradil bych Vám, samozfiejmû, polovinu inzerátu a po‰tovné.

S úctou Karel Brhlík Zábûhlice.“ A jsme tam, kde jsme byli pfied rokem.

Všude chodí listonoš Zb˘vá je‰tû jedna moÏnost: napsat hejnu místních národních v˘borÛ, jestli o nûãem nevûdí. Kdo jin˘ má mít ponûtí o tom, kde je jaká opu‰tûná chaloupka, ne-li orgán ztûlesÀující ve‰kerou místní moc v této borÛvkové zemi? A kdo jin˘ by mûl mít vût‰í zájem na tom, aby se domky ve vsích nemûnily v chatrãe, haluzny, drábovny a rasovny?

Vezmete tedy mapu vytouÏeného kraje a zaãnete vypisovat názvy obcí, osad a sídli‰È, kam vznesete dotaz. Dopisy tohoto druhu lze stylizovat buì obyãejnû, nebo s citem.

Sloh obyãejn˘ se volí pro místa, kam vás to dvakrát netáhne. ProtoÏe jste vût‰inu vesnic v Ïivotû nevidûl, nemÛÏete se rozhodnout podle toho, jak to kde vypadá. Dûdinu si tedy vyberete i s pfiihlédnutím k tomu, jak hezké má jméno.

Je nasnadû, Ïe v tak hezky pojmenovan˘ch vískách, jako jsou S˘kofiice, NiÏbor, Stradonice nebo SkfiivaÀ, bude urãitû pûknû, a naopak, Ïe místÛm se v‰elijak podezfiel˘mi ná-

18 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 19

zvy, jako Hrdlofiezy, Piãín, Pustovûty nebo Skuhrov, by se mûl ãlovûk spí‰ asi vyhnout. Do nich se proto po‰le dopis vûcn˘, struãn˘, nevtírav˘ a neosobní, znûjící pfiibliÏnû takto: VáÏení soudruzi, obírám se my‰lenkou na koupi levnûj‰ího domku se zahrádkou ve Va‰em místû. Stavba mÛÏe b˘t i star‰í a chatrná – uji‰Èuji Vás, Ïe bych ji urychlenû pfiivedl do jiného stavu. UÏíval bych ji jednak pro zotavení sebe a své rodiny, jednak jako pfiechodného bydli‰tû. Vítal bych, kdybyste mi podali zprávu co nejdfiíve, popfiípadû mi sdûlili adresu místního majitele.

S pozdravem a tak dále.

Dopis psan˘ s citem se odesílá na místa, kde byste chtûli stra‰nû rádi chalupinku mít, protoÏe jste tam proÏili dûtství, takÏe je tam krásnû. Pí‰e se se zanícením, jeÏ jedné ãásti adresátÛ pfiipomíná Slávy dceru a druhé Partu brusiãe Karhana.

Drazí soudruzi! – – ãi, nebojím se Vás tak nazvat – moji rodní bratfii!

Drahnû jiÏ tomu let, co cynická lítice Osudu vyhnala mé rodné rodiãe za hladem a bídou z Va‰í milované vísky do hnilobn˘ch útrob velkomûsta. Odnesli s sebou mû, ko‰iláãka, jehoÏ – jak si zajisté je‰tû jeden Vበobãan pamatuje – musel otec jen násilím odtrhnout od milované lípy, kterou jsem kfieãovitû svíral v prstících, nechtûje ji opustit. Mûsta mají, pravda, nûco do sebe, ale my jsme tam nebyli ‰Èastni, ne ne ne, neboÈ ‰tûstí, co je to ‰tûstí? To není mu‰ka jenom zlatá! K ãemu zlato, kdyÏ Vám nad hlavou nezurãí skfiivánek, kdyÏ v ‰ediv˘ch ulicích nezazní celá léta veãerní klekání, jeÏ by pfiipomnûlo zemûdûlcÛm ãas k návratu a Ïe se to dodûlá zítra.

Dlouhá léta mi znûlo v u‰ích volání rodného kraje a dnes jsem se rozhodl, drazí soudruzi bratfii, chtûl bych u Vás zakoupit nûjakou ch˘‰ku s nevelk˘m pozemkem. Nemusí b˘t luxusní, o to mi nejde, v‰ak já ji zrychtuju! Sním o tom, Ïe

. . . 19

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 20

budu o nedûlích a svátcích d˘chati brzy mÛj rodn˘ vzduch, a zab˘vám se, samozfiejmû, my‰lenkou odstûhovati se tam pozdûji docela, neboÈ m˘m Ïivotním cílem je vydechnout na své rodné hroudû. âekám na Va‰e zprávy!

Vበa tak dále.

Národní v˘bory, pokud na korespondenci odpovídají, odepisují zpravidla v rozmezí sedmi aÏ devadesáti dnÛ. I jejich odpovûdi jsou dvojího druhu: jednak bûÏné, jednak sepsuvné.

BûÏné memorandum b˘vá napsáno asi takto: VáÏen˘ pane, k Va‰emu dotazu, Ïe jestli u nás není na prodej rodinn˘ domek, Vám bohuÏel sdûlujeme, Ïe u nás není na prodej rodinn˘ domek.

Razítko podpis Druh˘ typ odpovûdi je spojen hned se sepsutím, jaké poprávu náleÏí mûstskému darmo‰lapovi, jenÏ nemá na práci nic jiného neÏ se cel˘ rok povalovat po kavárnách, barech a pízlech, zatímco vyfiizovatel se zab˘vá prav˘m opakem.

VáÏen˘ soudruhu, projednali jsme Vበv˘‰e uveden˘ pfiípis v komisi bytové, stavební, prodejní, osidlovací a zamítací, a sdûlujeme Vám toto usnesení: V na‰í opci není na prodej Ïádná nemovitost, tím ménû pak pro úãely regreaãní. Pokud by se nûjaká vyskytla, nemohli bychom samozfiejmû souhlasit, aby pfiipadla nûkomu jinému neÏ fiádnému obãanu a pracujícímu. Na vesnici je potfieba kaÏdé ruky, a né, aby se tam nûkdo jezdil opalovat.

S pozdravem Míru zdar!

20 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 21

Na‰tûstí existuje je‰tû tfietí druh korespondence, a ten vám roztfiese kolena stejnû jako dopis od manÏelky v dobû, kdy jste se s ní chtûl oÏenit: VáÏen˘ soudruhu, k Va‰emu dopisu sdûlujeme, Ïe v na‰í obci je na prodej domek ãíslo popisné to a to, s maliãkou zahrádkou. Je v‰ak uÏ nûkolik let neob˘ván a vyÏadoval by tím pádem opravy,

. . . 21

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 22

neÏ by byl schopen ob˘vání. Nejlépe by bylo, kdybyste ho pfiijel vidût na vlastní oãi. Majitel bydlí v Humpolci, av‰ak klíã od domku má i ãlen na‰í stavební komise pan s. Tenaten v ãísle popisném 21.

S pozdravem razítko Holky, honem ruãník a studenou vodu, my máme barák!!!

Odemyky, odemyky...

PaneboÏe, takovouhle ratejnu! Kdypak tu bylo to zemûtfiesení? Nebo je to je‰tû od náletÛ? „Potfieboval by vohodit,“ prohodí soudruh Tenaten, kdyÏ zpozoruje sinalou tváfi va‰í Ïeny a kdyÏ si v‰imne, jak pohybujete ãelistmi v domnûní, Ïe mluvíte. „To jo, to by potfieboval,“ ucedí va‰e Ïena tónem, kter˘ tak dÛvûrnû znáte z rodinn˘ch krizov˘ch situací. „Vohodit by se musel,“ pokyvuje dále hlavou orgán, „jak by se vobílil, byl by veselej‰í.“ „Poãítám,“ ‰vihne ho Ïena tím krizov˘m hlasem, „Ïe by potfieboval vobílit aspoÀ dvanáctkrát.“ „Vevnitfi by to taky chtûlo vomítku,“ upozorÀuje pan Tenaten, je‰tû dfiíve neÏ odemkne, „vomítku a sem tam Àák˘ prkno v podlaze.“ Jedin˘m pohledem zjistíte, Ïe slova „sem tam Àák˘“ vyjadfiují ãíslovku vy‰‰í neÏ tfiicet. „Sednice je to pûkná, ale má tro‰ku míÀ svûtla. A po vomítce stÛnû, to je málo platn˘.“ „Vokna taky drÏej na ãestn˘ slovo,“ upozorÀuje Ïena a je vidût, Ïe uÏ jí to úplnû staãí. „To víte, tolik let se vo to nikdo nestaral... Tadyhle ta druhá cimra uÏ není tak pûkná, ta je vlhãej‰í.“ „Fuj,“ dopou‰tí se dal‰í impertinence choÈ, „tady museli zakopat chcípl˘ho psa.“

22 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 23

„Holt se tu uÏ tolik mûsícÛ nevûtralo.“ „Tma je tu teda jako nevím kde.“ „To vedle je je‰tû vût‰í, tam nejni ani vokno.“ Není tam ani okno a je to nejhezãí místnÛstka v chalupû! âistá, suchá, a vûfite nebo nevûfite, je v ní opravdická ãeská pec! Namoudu‰i pec jak od Jifiího Trnky, jen Honza se na ní neválí! „Kudy se tam topí?“ „Tady ze síÀky.“ „A funguje ta pec?“ „Jéjej, paniãko zlatá! Celá vesnice sem chodí vo posvícení! Takov˘ koláãe a dolky neupeãete v troubû, ani kdybyste se stavûla na hlavu.“ „Ale dfieva co se protopí, co?“ „Pár polínek! To nestojí ani za fieã: strãíte tam nûjakou louã, dva tfii klacíky a uÏ to huãí! – I uhlím tu baby topily, ale dfievo je lep‰í, staãí ho náruãka!“ „A kam se dává ten plech?“ „Támdle. – Helejte, paniãko, tadyhle tou lopatou ho tam ‰oupnete – her‰vec, kde je ta sázeãka? – sakramentsk˘ baby, jen je sem ãlovûk pustí, uÏ tu nic nejni na sv˘m místû.

No vidíte to, jak já je pfií‰tû poÏenu, aÏ mi zase pfiijdou!

Aha, tadyhle je, tak dívejte se: tááákhle ho tam vsadíte –“ „Tamhle?“ „Ne tam – támhle! – a tuhle se topí. Paniãko, to má tah, Ïe by to vyneslo do komína cihlu.“ Tak vida, pec! Tak malounko staãí k zamilování. K zamilování toho staãí vÏdycky mnohem míÀ, neÏ se myslí: nûkdy jen huÀaté blond vlasy, nûkdy konvalinková vÛnû, jindy balzamické slovo a jindy modré oãi, veliké jako posvícensk˘ koláã s mákem a záfiivou mandlí uprostfied. V‰echny ostatní seznamy pfiedností a vlastností milovaného objektu jsou v˘mysl, takov˘ pfiívaÏeãek, aby ta jediná, ale rozhodující vûc nevypadala tak chudû. K zamilování se do zatuchlé haluzny staãí najednou pec! A zrovna nám, kdo nepeãeme buchty, jak je rok dlouhej!

JenÏe pec je pfiece jen málo, pec je pro Ïenskou. Aby bylo baráãisko na koupení, musí si tam najít to svoje kaÏd˘.

. . . 23

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 24

NuÏe, nejrozumnûj‰í byla dcera. Ta objevila na pÛdû dvû mrÀavá okénka, která koukají pfies sousedovic stfiechu do lesÛ. Ok˘nka se nahradí vût‰ími a za nimi se zfiídí dívãí pokojíãek. „Ten domek je teda hrozná raubírna, ale ten pohled z vok˘nek je krásnej, zfiídí‰ mi tam pokojíãek?“ „To se ví, Ïe zfiídím.“ „Ale nikdo mi tam nesmí lézt, aÈ si maminka nemyslí, Ïe mi tam bude pofiádat recitace o tom, Ïe mi zase visej ‰aty pfies Ïidliãku a ne ve skfiíni!“ NejhÛfi jsem na tom byl já. Prahnul jsem po zahrádce, kde bych rozváÏel ke stromkÛm hnÛj a vyhánûl krtky, a bác ho! – zahrádinka u domku se vejde pod knoflík! Kdepak by se tady vzal krtek, vÏdyÈ by se sem neve‰el, paneboÏe, kdy-

24 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 25

by ta zahrádka byla o krok ‰ir‰í a o dva kroky del‰í, co v‰echno by se tam dalo nasázet! Ne, tahle zahrádka k zamilování nestaãí, ale drÏte mû, co to visí na pÛdû? Cep! Namoudu‰i prav˘ cep s koÏenou vazbou a s topÛrkem, které vybl˘skaly dlanû nûkolika generací. JéÏi‰, to je krásnej cep, ten patfií k baráku? Musí patfiit, jinak by tu nebyl! Ten bychom si povûsili na stûnu jako ozdobu a mûli bychom památku na lidi, co v téhle chalupû Ïili pfied námi!

Panenko svatokopecká, jsem to ale Èululum, já koupím nakonec tak pitomej vyhnilej brloh kvÛli cepu, kterej stejnû asi ukradne tenhle chlap z národního v˘boru je‰tû dfiív, neÏ se sem nastûhuju. Mám mu fiíct, Ïe bez cepu tu boudu nekoupím? Ne, on by urãitû ten cep chtûl, takhle si ho tfieba nev‰im. Tak spanilej cep s tak nádhernû proma‰tûn˘m a ohlazen˘m rati‰tûtem a tak bájeãnû roztfiepan˘m bijákem – s tím se toho muselo namlátit, to budou lidi ãumût, aÏ k nám pfiijedou na náv‰tûvu a uvidûj na stûnû cep! „Tak si to rozmyslete a napi‰te mi, jestli vo to máte zájem. Do kdy mi napí‰ete?“ „My sem sjedem pfií‰tí nedûli.“ „Staãí, kdyÏ napí‰ete. To víte, potfiebovalo by to vohodit.“ „Jo a kolik to jako má stát?“ „·est tisíc. To je vodhadní cena.“ „A fiíkáte, Ïe se tam vopravdu nestopí víc neÏ jedna náruãka dfieva?“ „Ani ne celá, zeptejte se bab, co sem chodûj píct koláãe.“ „Práce by to teda bylo, hrÛza pfiedstavit.“ „No jo, vohodit, vobílit a dovnitfi vomítku. A sem tam Àák˘ prkno v podlaze.“ „Tak my vám fiekneme do tejdne.“ „To zas tak nepospíchá. Ale nenechte to leÏet, von uÏ zájem vo to byl.“ „Tak dûkujem.“ „·Èastnou cestu!“

. . . 25

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 26

Jak ji asi zařídíme?

– KdyÏ se to tak veme, vona ta chalupa není tak nejhor‰í.

– Není, je docela hezká – ta pec se mi líbí. Ale je to teda pastou‰ka! Takhle to nechat zhuntovat, ãuÀata ãuÀáck˘, to národní v˘bor nemÛÏe nûco jako ze sv˘ moci podniknout?

Za pár let to zbuchne úplnû!

– Buì ráda. Kdyby to bylo udrÏovan˘, chtûli by za to víc.

– Z tûch vok˘nek je ale hezkej v˘hled, Ïe jo? Udûlበmi tam ten pokojíãek?

– To se ví, Ïe udûlám, ale nejdfiív dám do kupy spodek.

– Ty jsi votrávenej, Ïe je tam malá zahrádka, viì?

– No, pfiedstavoval jsem si nûco vût‰ího neÏ plivátko.

– Tfieba by nám prodal kousek zemû soused.

– Kdepak, to je sedlák! Ví‰, jak˘ jsou sedláci hladoví na pÛdu? – Ale já vím co: nebudu pûstovat normální stromky, napíchám podle zdi kordóny, a jak˘pak copak.

– RÛÏi bych tam taky mûl zasadit. âajovou nebo takovou, jakou mají Kocourkovic.

– Víno by tam ne‰lo pûstovat?

– To se ví, Ïe ‰lo! Popnul bych s ním celej dÛm, a kdyby mi ho nûkdo chodil krást, tak bych ho zlin˘roval.

– Tro‰ku t˘ zeleniny by se tam nakonec taky urodilo.

– To bych prosil! Pod stromky bych nasázel okurky, takhle na d˘lku mrkev a hned u vchodu petrÏel, protoÏe tu já v polívce rád.

– Tam bychom si mohli píct i svÛj chleba. Myslí‰, Ïe bych upekla hor‰í, neÏ jsou ty mrzáci u nás v samoobsluze?

– Upekla bys lep‰í, vo tom ani nepochybuju, u nás ho ani nesolej.

– Dala bych do nûj kmín a tro‰ku papriky, ale ne moc, jen tak, aby to tûsto nebylo takov˘ mdl˘, a tááákhle byste se volizovali!

– Musela bys dûlat, mami, po obou stranách bílou kÛrku, já ãernou nerada.

– A hodnû tlustou bílou kÛrku, aby byla spí‰ tak jako kyprá a ne tenká a plechová.

– Nebo ty koláãe! Umíte si pfiedstavit, jak˘ by byly z tako-

26 . . .

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 27

v˘ pece koláãe? Kam by se na nás v‰ichni hrabali. Já bych je pekla jenom tam, a do Prahy bysme si to vozili hotov˘.

– To bysme si mohli sehnat formu i na velikonoãního beránka!

– Ááánóóó! Na krk bysme mu pfiivázali ãervenou ma‰liãku s rolniãkou!

– A do huby mu strãili asparágus!

– Uzen˘ by v t˘ peci ne‰lo udit?

– To se ví, Ïe ‰lo! Koupíme si pûknou flákotu u fiezníka a sami si ji vyudíme.

– Na to je potfieba tvrd˘ dfievo.

– A jalovec.

– Jalovec tam musí rÛst, vidûlas ty lesy vokolo?

– Ty vok˘nka by klidnû mohly zÛstat takov˘ mrÀav˘. Gebousk˘ch nemají o nic vût‰í, a svûtla mají dost.

– A veãer bych svítila petrolejkou! Krásnou petrolejkou se zrcátkem, aby to bylo jako za pfiástek. Sehnal bys mi ji?

– To bych ti zrychtoval petrolejku na elektriku. Místo knotu bych za‰rouboval Ïárovku, jako to mají Na zábradlí.

– To je vono! A od stropu bych povûsila holubiãku ze dfieva, a vedle dvefií pána JeÏí‰e hodnû pfiibit˘ho, aby to bylo jako na Star˘m bûlidle! – A truhlu! – Kupte mi truhlu!

– To by nestaãila jen truhla. K ní by se mûl pofiídit starej lidovej roubenej stÛl.

– Sehnal by se?

– Snad jo. Ostatnû pfiinejhor‰ím bych nûjakej dal dohromady sám, to pfiece nemÛÏe bejt takovej kum‰t, stlouct obyãejnej stÛl.

– A co bysme udûlali z t˘ vût‰í místnosti?

– Jizbu. Tam by se sedûlo a vyprávûlo pfii krbu.

– Ty bys tam udûlal krb?

– Samozfiejmû, kdyÏ je tam pec, jde krb udûlat snadno.

– Na topení polenama?

– Na topeni polenama.

– A ãím bysme ho ozdobili?

– Nûãím, aby to nebylo vobyãejn˘.

– Co sehnat mal˘ dfievûn˘ vûd˘rko?

– Pfiedev‰ím si tam dáme ten cep z pÛdy, to bude bomba!

. . . 27

NepilChalupa3vydaniKor2

1/14/20 11:10 AM

Stránka 28

– No jo. A co kdybychom si opatfiili dfievûn˘ kolo od vozu a povûsili si ho na zeì? Kolo je pfiece krásná vûc!

– Kolo jo, kolo by mohlo bejt malebn˘. A co byste fiíkali – vy si teì myslíte, Ïe jsem doãista pra‰tûnej – ale co kdybysme si sehnali starej koÀskej chomout a dali ho na zeì?

– To by bylo vono! – Nebo ohlávku!

– I vohlávka by tam mohla viset, ale mûla by bejt pravá, aby je‰tû smrdûla konûm. Konû pfiece tak nádhernû vonûj!

– A na kolo by se mohla podepsat kaÏdá náv‰tûva, která by k nám pfii‰la.

– Nebo na ten chomout.

– A co kdybysme si takhle do rohu postavili od podlahy ke stropu surovej borovej kmen!

– Ale s kfiivejma vûtvema, jo, tati?

– A proã kmen?

– Pro krásu. Ve Vysoãinû postavili celej les.

– V jak˘ Vysoãinû?

– Na Národní tfiídû. Od ‰atny aÏ dovnitfi mají les z oloupan˘ch kmenÛ a nohy u stolÛ jsou taky takov˘: kfiiv˘, nevohoblovan˘, a pod stropem mají povû‰enej je‰tû jeden strop z naskládanejch klackÛ.

– Jak ví‰, Ïe to tak ve Vysoãinû vypadá? S k˘m jsi tam sedûl?

– S nik˘m. Nûkdo mi o tom povídal.

– NeÏvaÀ, sedûls tam s Àákou Ïenskou, jinak bys to nevûdûl.

– A fotky vodcamcaì jsem pfiece vidûl.

– Mami, ty má‰, prosím tû, zase nápady! Copak si lidi nepovídaj, jak to kde vypadá?

– Jestli si, milánku, myslí‰, Ïe já budu ‰etfiit na chalupu, div nevypustím du‰i, a ty Ïe si bude‰ hrát na granda ve Vysoãinû, tak se ti na barák vyka‰lu.

– Prosím tû, co ti stra‰í pofiád v hlavû Vysoãina, já tam v Ïivotû nebyl!

– Já koukám, Ïe ne, ale trefil bys tam poslepu! – A taky vím, Ïe tam stojí lehká veãefie stovku – no, to bys mû teda na‰tval!

– Jak ví‰, Ïe tam stojí veãefie stovku, to zas já nevím, ty tam chodí‰ s nûk˘m vysedávat?

28 . . .