historie světa Od pravěku do 21. století jeremy black
History of the World_280x225mm_p001-004_CZ.indd 3
14.10.20 12:37
Úvod Předpokladem lidského života je souhra změny a kontinuity. Je stejně neodbytná jako plynutí let, rytmus ročních dob a střídání generací. Vedle kontinuity pramenící z předchozí adaptace, z osvojených zvyklostí a návyku vztahovat se k minulosti a chovat k ní úctu, podmíněného kulturně i psychologicky, nám dějiny člověka ukazují jeho trvalou schopnost přizpůsobit se životnímu prostředí. Projevují se v nich zákonitosti života i prostředí, v němž se život odehrává, odrážejí sílu a strukturu společnosti a způsob, jakým lidé myslí a jak se o životě dozvídají.
Nahoře: Památníky, jako kupříkladu tento v Charleroi, vyjadřují úctu člověka k minulosti. 6
Vpravo: Velká část Země je pro lidský život nevhodná. Člověk uspěl jen díky své vynalézavosti, kterou projevil při přizpůsobování se okolnímu prostředí.
Ú VO D
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 6
14.10.20 10:20
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 7
14.10.20 10:20
Nahoře: Pouště jako Sahara mají příliš malé srážkové úhrny, které by prospívaly životu. Lidé si nicméně našli způsob, jak zde přežít.
8
Schopnost adaptace je pro člověka zcela klíčová. Lidé totiž nejsou vybaveni k tomu, aby bez podpory technologií obývali většinu planety. Bez pomoci člověk nedokáže létat, ani žít pod vodou, jež pokrývá valnou část povrchu Země. Na lodích může lovit ryby a shromažďovat dešťovou vodu, ale žít trvale na vodní hladině je i tak nesmírně obtížné. Část světových vod je uchovaná ve formě ledu a během zimy není možné procesu mrznutí vody jakkoli zabránit. To platí zejména o Severním ledovém oceánu. Velká část zemského povrchu je neobyvatelná, protože je zde příliš chladno, horko, sucho, anebo je pro trvalé osídlení příliš hornatá. Antarktida, velký a nesmírně chladný kontinent, zůstávala většinu času neobydlená, dokud na jejím území v nedávné době nebyly zřízeny vědeckovýzkumné stanice. Prvním člověkem, jenž dosáhl jižního pólu, se stal teprve v roce 1912 norský polárník Roald Amundsen. Bylo to tři roky poté, co se Američan Robert Peary jako první přiblížil k pólu severnímu.
Ú VO D
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 8
14.10.20 10:20
Dole: Roald Amundsen byl první člověkem, který v roce 1912 dosáhl jižního pólu.
V rozsáhlých oblastech zeměkoule se příliš nedaří vegetaci ani živočichům, takže se v nich neuživí víc než malá populace lovců. V pouštích, z nichž nejrozsáhlejší je africká Sahara, je nedostatek dešťových srážek nebo půdy, aby se zde dařilo životu, rostlinám či zvířatům. Velké pouště nalezneme i v dalších částech Země, kupříkladu poušť Gobi v Asii, Atacamu v Jižní Americe, Gibsonovu a Simpsonovu poušť v Austrálii a pouště na jihozápadu Spojených států. Evropa je výjimečná tím, že pouště postrádá. Lidé však i přesto v pouštích žijí a přizpůsobili se jejich nehostinnému prostředí. Zde žijící populace jsou však malé a sužují je závažné problémy, zejména nedostupnost vody, i když třeba obrovské město Los Angeles vyrostlo díky vodě z Owensova údolí. Schopnost člověka ovlivňovat a měnit životní prostředí ve větším měřítku byla – s výjimkou zásobování vodou formou zavlažovacích systémů a mýcení a klučení lesů – po většinu historie značně omezená. Teprve na konci
Ú VOD
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 9
9
14.10.20 10:20
19. století s příchodem účinnějších výbušnin bylo možné vyhloubit tunely pod Alpami – to je jeden z prvních příkladů takového významného zásahu do životního prostředí vyvolaného člověkem. Projekty opravdu monumentálních rozměrů, jako byl Panamský průplav, ukázaly, že lidstvu dokonce i v moderní době stále ještě schází dostatečná sofistikovanost, nezbytná při organizaci takových projektů: Francouzi začali stavbu kanálu v osmdesátých letech 19. století, ale Američané ji dokončili až v roce 1914, poté, co v důsledku malárie a žluté zimnice přišlo o život mnoho dělníků. Až donedávna lidé jen pramálo rozuměli mechanismům změn klimatu a počasí, natož aby se je pokoušeli měnit. Lidstvo se po dlouhé věky potýkalo s potížemi, jež vznikaly coby důsledek společenské organizace člověka jako živočišného druhu. Pro člověka je společenská organizace zcela zásadní. Jen díky ní může na svět bezpečně přivádět potomky a účinně je chránit během těch dlouhých let, kdy jsou nesamostatní a zranitelní. Člověk musel odjakživa soupeřit s dalšími, fyzicky zdatnějšími živočichy, kupříkladu se lvy. A aby si před
10
nimi vytvořil ochranu, musel být připraven ke vzájemné spolupráci. Pozdější fáze vývoje člověka, s příchodem zemědělství a válek, si vynutily ještě vyšší stupeň společenské organizace. Vznik společenských struktur s sebou nutně přinesl rivalitu jedné lidské skupiny vůči druhé. Už dávno je překonána představa, že by lidé byli v prvopočátcích svého vývoje mírumilovnými tvory a bojechtivost si osvojili až jako důsledek společenských poměrů. Tento pohled mnohem spíše odpovídá biblické představě shrnuté v příběhu o rajské zahradě Eden, ale také konvenuje utopickým idejím šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Vědecké důkazy však mluví jinou řečí. Vzájemná soupeřivost a společenské struktury, které z ní plynou, zase utvářejí normy, jež řídí postoje i jednání člověka. Jaký je smysl života? Jak lze uspokojit bohy či Boha? Jak se má člověk chovat vůči cizím bohům i lidem? Tyto normy, vyjádřené v náboženských představách a společenské praxi, pomáhají lidem pochopit prostředí, Dole: Panamský průplav byl dokončen v roce 1914 – příklad toho, jak výrazně člověk mění svět kolem sebe.
Ú VO D
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 10
14.10.20 10:20
Vpravo: Občas jen těžko chápeme, proč člověk v minulosti vytvořil to, co vytvořil, natož jaké chápání světa za jeho dílem bylo. Kupříkladu obrazce na planině Nazca v Peru tak pro nás nadále zůstávají záhadou.
v němž žijí, a zvláště pak stanovují, jak nejlépe reagovat na společenskou stránku života. Za celé dějiny člověk nedospěl k univerzální shodě, pokud jde o tyto normy, a ony zase vedly ke vzniku velice odlišných politických idejí i zvyklostí, které zpětně potvrzovaly jejich význam. Když se vrátíme do „pravěku“ (což je sám o sobě do značné míry soudobý koncept), člověk se tuto svou adaptaci na životní prostředí rychle snažil přizpůsobit svým vlastním požadavkům a potřebám, a stejně tak požadavkům a potřebám rostlin a živočichů, jež člověk využíval. Šlo o proces, který byl naopak poháněn potřebou zdrojů a životního prostoru. Na přizpůsobování se člověka začaly mít formující vliv ideologie a urychloval je vývoj soustav sloužících k uchovávání a přenosu informací – jako bylo písmo. Přesuny prvotních lidských skupin tuto potřebu zdrojů a životního prostoru jasně ukazují, třeba při lovu zvěře na velké vzdálenosti nebo při sezonní migraci. Avšak nejenom lidé měnili své prostředí, i ono mělo na člověka tvárný vliv. Například u populací žijících v oblastech s poměrně nízkou mírou slunečního záření se vyvinuly geny způsobující světlejší pokožku, díky čemuž jsou schopni absorbovat větší dávky vitaminu D. To asi před 8000–7000 lety vedlo v Evropě ke změnám, které přinesly výskyt světlejších
pigmentů kůže. K této změně podle všeho došlo poprvé právě v severní Evropě. Člověk nebyl jediným živočišným druhem, jenž se přizpůsoboval a vyvíjel. Adaptace člověka však byla mimořádně úspěšná zásluhou intenzivnějšího rozvoje jeho sociálních dovedností, zejména v oblasti komunikace a společenské organizace. V určitém smyslu lze začátek moderní éry hledat v době, kdy se lidé stali nejúspěšnějšími savci vůbec. Ptáci sice měli větší prostorový dosah než člověk a mohli se snadno organizovat a jednat ve skupinách, ale lidé na sebe strhli moc vládnout. Stali se také živočišným druhem s největším podílem všežravců, kteří již nebyli svázáni s konkrétním zdrojem potravy jako většina ostatních šelem nebo býložravců. Rostoucí velikost lidských sídel, od pravěkých tlup až po moderní velkoměsta, a síla, kterou to našemu druhu propůjčilo, aby mohl utvářet vlastní osud, je jedním z nejvíce podceňovaných aspektů lidských dějin. Cílem této knihy je přimět čtenáře se zamýšlet. Zamýšlet nejenom nad tím, co zde stojí psáno, ale také o jeho vlastních zážitcích a zkušenostech a o světě kolem sebe. Pokud s představenými názory nesouhlasíte, zamyslete se nad tím proč a svůj postoj si formulujte – to vám napomůže k hlubšímu pochopení vašich postojů. Ú VOD
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 11
11
14.10.20 10:20
Časová osa
Barevně odlišená políčka = 1000 let před 10 miliony lety
před 1 milionem let před 100 000 lety
před 7 miliony lety oddělení živočišných předků člověka od předků šimpanzů
před 50 000 lety
před 10 000 lety
2000 př. n. l.
před 315 000 lety
první doklady Homo Sapiens
před 6 miliony lety první hominidé chodí po dvou před 3,3 milionu let
důkazy používání nástrojů člověkem
před 2,4 milionu let
před asi 100 000 – 11 700 lety
objevení Homo habilis
AFRIKA
doba ledová
před 220 000 – 190 000 lety
3400 př. n. l.
V Egyptě se objevují první opevněná města
Člověk se začíná šířit z Afriky
5000 př. n. l.
Do údolí Nilu se šíří pěstování obilí
6500 př. n. l.
Domestikace hovězího dobytka v severní Africe
10 000 př. n. l.
AMERIKA
Lidé pronikli do Jižní Ameriky
2575–2134 př. n. l. Egyptská Stará říše
2500 př. n. l.
V údolí Supe v Peru se objevují svatyně
Před 14 500 lety
V severním Peru začal člověk obývat oblast Huaca Prieta
5000 př. n. l.
Domestikace obilí ve Střední Americe
Před 16 000 lety
Lidé překračují suchozemský most přes Beringův průliv do Ameriky
2500 př. n. l.
Před 50 000 lety
ASIE A OCEÁNIE
V oblasti Harappa, Mohendžodaro a Kalibangan v údolí řeky Indus se objevily nejvýznamnější sídla
Lidé dorazili k břehům Austrálie
2800 př. n. l.
V Kalibanganu v Indii se používají první pluhy
Před 4500 lety
V údolí řeky Indus se objevují první města
STŘEDNÍ VÝCHOD
Před 23 000 lety
Sběr divokých odrůd obilovin na Středním východě
2300 př. n. l.
Sargon Veliký v jižní Mezopotámii zakládá sumerskou říši
3500 př. n. l.
Vznik městského státu Uruk
8000 př. n. l. Vznik zemědělství v Mezopotámii Před 65 000 lety
EVROPA
Do Evropy přicházejí moderní lidé
4000 př. n. l.
V ruských stepích dochází k domestikaci koní
3100 př. n. l.
Na Orknejích vzniká lokalita Ness of Brodgar
VĚDA A KULTURA
Před 150 000–50 000 lety Vývoj jazyka
2700 př. n. l.
Ve starověkém Egyptě se budují pyramidy
3100 př. n. l.
Vývoj klínového písma v sumerské říši v Mezopotámii
3500 př. n. l.
V Mezopotámii se vyrábějí první kola
12
Č A S OVÁ O S A
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 12
14.10.20 10:20
Před 10 miliony let – 1000 n. l.
2000 př. n. l.
1500 př. n. l.
2040–1640 př. n. l. Egyptská Střední říše
1000 př. n. l.
1550–1070 př. n. l.
500 př. n. l.
0 n. l.
500 n. l.
800 př. n. l. V subsaharské Africe se objevuje zpracování železa
Egyptská Nová říše
1000 n. l.
639 Arabové dobývají Egypt
30 př. n. l. Egypt se stává provincií Říma 100 př. n. l. – 600 n. l. Aksumské království se stává předním obchodním státem na území dnešní Eritrei a Etiopie
2000 př. n. l. V Peru vzniká chavínská kultura
200 př. n. l. Obrazce na planině Nazca jsou vytesány na náhorní plošině peruánské pouště
986
Erik Rudý zakládá vikingské osady v Grónsku 400 V Teotihuacánu začíná intenzivní stavební činnost
1150 př. n. l. Vzestup olmecké civilizace 450 př. n. l.
V údolí Oaxaca v Mexiku vzniká město Monte Albán
1–600 př. n. l.
750 Chichen Itza
V Andách vzkvétá močická kultura
1800 př. n. l. Nástup dynastie Šang v Číně
200 př. n. l. Polynéští kolonisté začínají osídlovat tichomořské ostrovy
Čandragupta Maurja se vzbouří proti dynastii Nandovců
1600–1046 př. n. l.
500 př. n. l.
Období dynastie Šang v Číně
V Číně jdou do oběhu bronzové mince
1700 př. n. l. Postaven chrám v Ain Dará
950 př. n. l. Založení
262–260 př. n. l. Bitva o Kalingu 210–209 př. n. l.
970
Konfederace Xiongnu Kmenový svaz Siungnuů sjednocuje Mongolsko
vybudována velká zeď Gorgánu
622 Mohamed a jeho následovníci odcházejí do Mediny
Médové a Babyloňané
Říše Mittani
539 př. n. l. Kýros velký dobývá Babylon.
1600–1178 př. n. l.
750
Abbásovci svrhávají dynastii Umajjovců
550 př. n. l. Kýros Veliký
Chetitská říše
zakládá perskou říši
1100 př. n. l. Pád mykénského Řecka 753 př. n. l.
312 n. l.
Konstantin I. přestupuje na křesťanství
44 př. n. l.
Podle legendy založili bratři Romulus a Remus město Řím
Zavraždění Gaia Julia Caesara
9 n. l.
Bitva v Teutoburském lese
1600 př. n. l. Mykény se
900 př. n. l.
Vznik judaismu
732
V bitvě u Poitiers je zastaven arabský postup
476
Svržení posledního západořímského císaře
480 př. n. l. Bitva u Salamíny
stávají středomořskou velmocí
Čínská vláda zavádí papírové peníze
420–530 n. l. V Persii
612 př. n. l. Asyrské hlavní město Ninive zničili
1500–1300 př. n. l.
1700 př. n. l. Vznik hinduismu
se začínají budovat monolitické kamenné sochy moai 700 Osídlení Nového Zélandu
nastupuje k moci dynastie Chanů
331 př. n. l. Alexandr Veliký poráží perskou říši v bitvě u Gaugamél
novoasyrské říše
538 Buddhismus se dostává do Japonska 650 Na Velikonočním ostrově
206 př. n. l. V Číně
322 př. n. l.
se stává předním mayským městem
432 př. n. l. Dostavba Parthenonu v Athénách
793 Vikingští nájezdníci útočí na klášter v Lindisfarne
711
855 Německý císař Otto I. poráží Maďary při bitvě na Lechu
Islámská vojska napadají Španělsko 843 Říše Karla Velikého je na základě verdunské smlouvy rozdělena mezi jeho vnuky
322 n. l. Vznik třmenů v Číně
600 př. n. l. Zavádí se zoroastrianismus
900
Vynález střelného prachu v Číně
568 př. n. l. Vznik buddhismu emerges 530–400 př. n. l. V Řecku vzniká divadlo. Mezi hlavní dramatiky tohoto období patří Aischylos, Eurípidés a Sofoklés
Č A S OVÁ O S A
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 13
13
14.10.20 10:20
Časová osa 1000
1100
1200
1300
AFRIKA
1400
1000 Ve Velkém Zimbabwe se
začínají budovat „domy z kamene“
1200 Inkové se usazují
1532–1535
1536
Inka Manco Cápac II. vede povstání proti španělským jednotkám a ve Vilcabambě zakládá povstalecký stát
Založeno město Tenochtitlán
1050 Stavba velkých mohyl v údolí Mississippi
Černá smrt
1206
1227
STŘEDNÍ VÝCHOD
1756–1763
Sedmiletá válka
1757 Britské jednotky
zahajuje období Sengoku
Timur Lenk zakládá říši ve Střední Asii
Umírá Čingischán 1279 1044 Založení prvního Kublajchán završuje barmského státu dobytí Číny Mongoly v Paganu
1539–1542 Hernando de Soto vede výpravu do údolí Mississippi
1467–1477 Válka Ónin v Japonsku
1361
Vznik mongolské říše
1572 Umírá Tupac Amarú, poslední vládce Inků
1405–1433 Čeng Che vede čínskou flotilu na výpravách přes Indický oceán
1340–1351
ASIE A OCEÁNIE
Americká deklarace nezávislosti 1607 Angličané začínají trvale osídlovat Virginii
Španělé dobývají inckou říši
1325
1775
1519–1521 Španělé dobývají aztéckou říši
Kolumbus objevuje Západní Indii
1224 Chichén Itzá je opuštěno
malá vikingská osada
Songhajskou říši v bitvě u Tondibi
1492
v andském údolí nedaleko města Cusco
1800
1591 Marocké síly porážejí
1324 Malijský císař mansá Músa podstupuje pouť do Mekky
1100 Osídlování Timbuktu
1700
začínají obchodovat v Mosambiku 1578 Porážka Portugalců v Maroku 1517 1562 Sarsa Dengel se stává etiopským Osmanové dobývají panovníkem Egypt
ajjúbovskou dynastii v Egyptě
1000 V Newfoundlandu vzniká
1600
1498 Portugalci
1250 Mamlúkové svrhávají
AMERIKA
1500
1639 Vyhnání Portugalců
1598
ustavují vládu Východoindické společnosti nad Bengálskem v bitvě u Palásí
z Japonska
V Japonsku vzniká šógunát Tokugawa
1644 Mandžuové dobývají Čínu. 1526 Mughalové obsazují Dillí
1368
Vznik dynastie Ming
1498 Vasco da Gama podstupuje první námořní plavbu z Evropy do Indie
1739
1258 Mongolové dobývají Bagdád
Nádir Šáh z Persie vpadá do severní Indie.
1260 Mamlúčtí vojáci porážejí mongolské útočníky v Sýrii 1071 Byzantské jednotky porážejí seldžucké Turky v bitvě u Manzikertu 1401 Timur Lenk dobývá Bagdád
1099 Křižáci obsazují Jeruzalém
EVROPA
1453 Osmanští Turci dobývají
1095 Clermontský koncil svolává první křížovou výpravu 1241 Mongolské hordy napadají východní Evropu 1204 Křižáci dobývají Konstantinopol
1066 Vilém Dobyvatel napadá Anglii 1085 Kastilie dobývá město Toledo
1340–1351
Černá smrt
1086 Almorávidé napadají maurské Španělsko
knihtisk s pohyblivými literami
1618–1648 Třicetiletá válka 1756–1763 Sedmiletá válka
1492 Granada osvobozena křesťanskými jednotkami
1529 Obléhání Vídně 1571
Velká porážka osmanského námořnictva v bitvě u Lepanta
1683
Druhé osmanské obléhání Vídně
1789
Propuknutí Velké francouzské revoluce
1517 Martin Luther představuje
VĚDA A KULTURA 1045 V Číně je vynalezen
Konstantinopol
svých 95 tezí – začátek protestantské reformace
1250 Stavba kamenných mešit
ve svahilských městských státech východní Afriky
1519–1522 Fernão de Magalhães
1783
První let balonem s posádkou
podstupuje první cestu kolem světa
1543 Mikuláš Koperník zveřejňuje svou heliocentrickou teorii
1660 Založení
Královské společnosti
14
Č A S OVÁ O S A
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 14
14.10.20 10:20
dické em
1000–2011
1800
1840
1880
1920
1960
po roce 2000 2011
1918–1919
Počet obyvatel Země dosahuje 7 miliard
Epidemie španělské chřipky
1929 Začátek Velké hospodářské krize 1954–1962
1980
Alžírská válka za nezávislost
1869 Otevření Suezského průplavu
V Zimbabwe je zavedena vláda černé většiny
1957
Ghana je první africká kolonie, která dosáhla nezávislosti
1885 Na berlínském kongresu začíná přetahovaná o Afriku
Konec apartheidu v Jihoafrické republice
1962 Karibská krize
1913 Propuká mexická revoluce.
1807 Británie zakazuje obchod s otroky
1994
1967
V Nigérii vypukla válka o Biafru
1888 Brazílie ruší otroctví
1941 Napadení Pearl Harboru
1821 Simón Bolívar dosahuje nezávislosti Venezuely na Španělsku 1861–1865 Americká občanská válka 1876 Porážka George Custera v bitvě u Little Big Hornu
1804 Haiti dosahuje nezávislosti na Francii
1788 První britská osada v Austrálii
1893 Nový Zéland je první zemí, která
1839–1842 První opiová válka
Povstání tchaj-pchingů
1911
1853 Americké válečné lodě donutí
invaze do Afghánistánu
1949
Vznik Čínské lidové republiky 1950–1953 Válka v Koreji 1919 V Číně vzniká hnutí čtvrtého května
Sinchajská Japonsko, aby se otevřelo západnímu revoluce svrhla obchodu Havaj dynastii Čching 1857–1859 v Číně Velké indické povstání 1868 Reformy Meidži – Japonsko 1796–1805 Povstání sekty Bílého lotosu zahajuje rychlou modernizaci
1795 Kamehameha I sjednocuje
1979 Sovětská
1947 Rozdělení Indie
dává ženám právo volit
1851–1866
1937–1945
1946–1949 Čínská občanská válka 1954–1973
Čínsko-japonská válka
Válka ve Vietnamu
1967 Šestidenní válka 1948 Vznik Izraele
1914–1918 První světová válka 1939–1945 Druhá světová válka 1989 1933 Adolf Hitler se stává
1833 Zrušení otroctví v britské říši 1815 Konečná
1848 Vlna povstání zachvátila Evropu
1991
1936
Rozpad Sovětského svazu
Propuká španělská občanská válka
1917 Ruská revoluce
1825 První parní železnice s pasažéry
1869 Dokončení první
transkontinentální železnice ve Spojených státech
1949 Založení NATO
1903 Bratři Wrightové:
první let letounu těžšího než vzduch
1876 Vynález telefonu 1844 První použití Morseova telegrafu
Pád Berlínské zdi
německým kancléřem
porážka Napoleona, na vídeňském kongresu vzniká nové mezinárodní uspořádání
1895 Vynález
bezdrátového telegrafu
1859 Charles Darwin publikuje O původu druhů 1922
1996
1961
První kosmický let s posádkou
První naklonovaný savec
1989
Vynález internetu
1928 Objev penicilinu 1978 1979 Vymýcení 1926 John Logie Baird První dítě ze zkumavky neštovic vynalézá televizi 1969 1971 Je vytvořen první První přistání člověka na Měsíci
mikroprocesor
James Joyce vydává román Odysseus
Č A S OVÁ O S A
History of the World_280x225mm_p005-015_CZ.indd 15
15
14.10.20 10:20
Prehistorický člověk Před 10 miliony let – 10 000 př. n. l.
Mezi stalaktity a stalagmity Kentovy jeskyně, působivého jeskynního systému v anglickém Torbay, žili dávní hominidé. Jeskyně jim poskytovaly úkryt před vlhkostí přinášenou větry od jihozápadu a otevíraly se světlu přicházejícímu z východu. Turisté dnes tento jeskynní systém navštěvují, protože zde chtějí zažít něco nevšedního, umělci zde čas od času hledají inspiraci k tvorbě. Po valnou většinu období, kdy se staly součástí příběhu člověka, však tyto jeskyně odrážely lidskou touhu přizpůsobit se životu na Zemi.
První lidé Velká část historie Země a života na Zemi skončila dlouho před tím, než se objevil člověk. Když vychládalo magma a utvářelo zemskou kůru, když se vyvíjeli obojživelníci a opouštěli vody pravěkých oceánů a když jeden geologický věk střídal druhý, po člověku na Zemi nebylo ani památky. Stejně jako když Zemi vládli dinosauři a pak o svou vládu přišli, nepatřili Vpravo: První neandertálci a lidé doby kamenné se zabydleli v Kentově jeskyně v hrabství Devon.
16
K A P I TO L A 1
History of the World_280x225mm_p016-023_cz.indd 16
14.10.20 11:10
0
?
0,5
Homo sapiens
Homo Homo sapiens erectus neanderthalensis
1,0 1,5 Australopithecus rotustus Australopithecus Homo boisei habilis
před miliony let
2,0 2,5
Australopithecus africanus
3,0 Australopithecus afarensis
3,5 4,0 ?
4,5 Ardipithecus ramidus
Tempo objevů a jejich analýzy v oblasti archeologie a genetiky jsou takové, že teorie o původu člověka a jeho rozšíření se rychle mění a navzájem jsou často v rozporu. Například na Krétě (která tehdy nebyla ostrovem ve Středozemním moři, ale součástí pevniny) nedávno objevené otisky chodidel podobné lidským, jejichž analýza proběhla v roce 2010, zavedený narativ bourá. Jsou staré přibližně 5,7 milionu let, někdo je tedy vytvořil o 2 miliony let dříve než stopy objevené v Laetoli v africké Tanzanii. Jejich objev zpochybnil dřívější představu, že homininé pocházejí z východní Afriky a tam také žili do doby, než se nakonec rozšířili do Evropy a Asie, nebo alespoň vedly k nutnosti aktualizovat dataci jejich rozšíření. Asi před 4 miliony let, kdy změna klimatu vedla k vymizení rozsáhlých lesů, se pro první lidi stala běžnou chůze po dvou. Kvůli vzpřímené chůzi bylo nevyhnutelné, aby nohy dokázaly vyvinout vyšší rychlost, aby uměly dojít dále, byly mobilnější a aby
ČASOVÁ OSA LIDSKÉ EVOLUCE
byly oporou tělesné hmotnosti. Ruce se namísto toho specializovaly na používání nástrojů, které se objevily asi před 3,3 miliony let a pro vývoj člověka byly klíčové. Prvními nástroji byly předměty, které šlo snadno najít. Teprve později se začaly dále rozvíjet a specializovaly se ke konkrétním účelům. Základními materiály byly kámen, dřevo a kosti. Po jednoduchých nástrojích následovaly nástroje složené, které rozšířily možnosti jejich používání a jsou také dokladem vyšší úrovně adaptace člověka, než tomu bylo v případě jiných živočišných druhů. Šlo zejména o „metanástroje“ – nástroje používané k výrobě jiných nástrojů. Například velmi tvrdý kámen používaný jako druh kladiva pro louskání ořechů (něco jako kladivo a kovadlina) a pro výrobu kamenných hrotů oštěpů a případně kovových nástrojů. Třeba šimpanzi umějí používat metanástroje kupříkladu pro loupání ořechů, ale dále už tuto schopnost nerozvíjejí. Zásluhou lidské vynalézavosti se značně rozvinul potenciál takových nástrojů. P R E H I S TO R I C K Ý Č L OV Ě K
History of the World_280x225mm_p016-023_cz.indd 19
19
14.10.20 11:10
Teorie o původu člověka a jeho rozšíření Antropologové se tradičně domnívali, že moderní Homo sapiens – tedy živočišný druh, k němuž náležíme také my lidé – původně vznikl v Africe (před asi 315 000 lety), kde se také plně rozvinul. Poté se z Afriky stěhoval do všech koutů světa a tam nahradil jiné existující druhy, zejména Homo erectus a neandertálce, a to výhradně mezidruhovým křížením. Nevíme jistě, do jaké míry se mezi jednotlivými druhy vyskytovaly konkurence a střety, analýza DNA však naznačuje, že docházelo k určitému vzájemnému křížení, neboť u současného člověka bylo nalezeno DNA neandertálců. Tato teorie původu „z Afriky“ byla zpochybněna nedávnými objevy. V současnosti vedou učenci debatu o tom, zda evoluce člověka měla jediný zdroj, anebo šlo o komplexnější multiregionální proces, v němž se geny předávaly mezi regiony. V tomto chápání evoluce směřuje celkový vývoj rovněž k modernímu Homo sapiens, ovšem s výskytem značných regionálních rozdílů. Raný Homo sapiens, jenž se vydal na cestu – ať už to bylo z Afriky, nebo z více regionálních center –, musel čelit krajinám a pobřežním oblastem, které se velice lišily od těch současných. Mezi jihovýchodní Asií a dnešní Indonésií se rozprostírala souš, která umožňovala pohyb mezi nimi, stejně jako mezi pevninskou Austrálií a Tasmánií. Existoval též suchozemský most přes Beringovu úžinu. V tomto období ještě lidem chyběly lodě, a když je začali stavět (asi před 50 000 lety), jejich schopnost čelit vodním proudům a větrům byla velice omezená. Tyto první lodě pravděpodobně používali moderní lidé asi před 50 000 lety k dosažení australských břehů. Před 45 000 lety se Homo sapiens dostal do Evropy. Podle všeho panují mnohé spory ohledně načasování osídlení obou Amerik člověkem. Obecně přijímaná teze říká, že poprvé se člověk z Asie do Ameriky dostal asi před 36 000 lety, když za doby ledové překročil suchozemský most přes Beringovu úžinu. Existuje však rovněž alternativní teze, že k rozšíření člověka na sever došlo od jihu a směřovalo naopak do Severní Ameriky. Obecný názor však je, že se lidé rozšířili převážně ze severu 20
před před 1 700 000 – 1 200 000 45 000 lety lety před 400 000 lety před 600 000 lety
před 1 100 000 lety
EVROPA
před 175 000 lety
AFRIKA
před 220 000 – 190 000 lety
před 1 800 000 lety
Vlevo: Objev úlomku kosti v jeskyni Misliya v Izraeli starého 175 000 let přepsal časovou osu šíření člověka z Afriky.
Nahoře: Přesnost každé mapy znázorňující rozšíření člověka je nutně zavádějící. V neposlední řadě proto, že vnímání vzdálenosti bylo pro lidi, kteří museli cestovat pěšky, velice odlišné od toho současného.
K A P I TO L A 1
History of the World_280x225mm_p016-023_cz.indd 20
14.10.20 11:10
000
ASIE
před 16 000 lety
SEVERNÍ AMERIKA
před 1 600 000 – 500 000 lety před 60 000 lety před 50 000 lety
JIŽNÍ AMERIKA před 10 000 lety
AUSTRÁLIE
před 50 000 lety
Homo erectus Homo ergaster Homo neanderthalensis Homo sapiens
na jih a do Střední Ameriky dorazili asi 11 000 let př. n. l. a dále do Jižní okolo 10 000 př. n. l. Stále narážíme na nové a nové důkazy, které posouvají údaje o rozšíření člověka hlouběji do minulosti. Svědčí to o tom, že svou úlohu sehrály měnící se klimatické podmínky, které lidi přiměly asi před 220 000 – 190 000 lety opouštět Afriku. V roce 2017 paleontologové v jedné
skále v Maroku objevili pozůstatky Homo sapiens. Ty datovali do doby asi před 300 000 lety – tedy o 100 000 let dříve, než se všeobecně má za to, že se tento druh vyvinul z Homo erectus. V jeskyni Misliya v Izraeli byl objeven 175 000 let starý úlomek kosti Homo sapiens a spolu s ním i důkazy, že tento jedinec uměl udržovat oheň a používal technologie zpracování kamene. P R E H I S TO R I C K Ý Č L OV Ě K
History of the World_280x225mm_p016-023_cz.indd 21
21
14.10.20 11:10
Život lovců a sběračů První lidé byli všežravci. Živili se jako lovci a sběrači a díky pestré stravě a zručnosti se dokázali rozšířit do celého světa. Rozvoj zbraní a zdokonalování loveckých technik jim umožnily lovit velké savce, jako byli mastodonti a mamuti – a možná dokonce stojí za
jejich vyhlazením. V období 10–9 000 př. n. l. byli první osadníci Severní Ameriky, vyzbrojení velkými kamennými hroty, schopni zabíjet mamuty tím, že jim propichovali pokožku, poté ukrajovali kusy masa z jejich těl a tak je konzumovali. Stravu těchto dávných
Lov velkých savců, jako byli mamuti, byl pro pravěkého člověka hlavním zdrojem potravy. 22
K A P I TO L A 1
History of the World_280x225mm_p016-023_cz.indd 22
14.10.20 11:10
lidí doplňoval lov další zvěře a také rybolov. Pohřební jáma nalezená na Aljašce v roce 2010 odhalila kosti děvčátka v kojeneckém věku a dalšího dítěte, které zemřely asi 9500 př. n. l., ležely na lůžku z hrotů paroží a různých zbraní a pokrýval je červený okr. Ve Střední Americe se lovili lenochodi, mastodonti a obří pásovci. V Evropě ve stejném období vyhynuli velcí savci, jako byli mamuti, mastodonti, šavlozubí tygři, jeleni obrovští a nosorožci srstnatí. Při lovu těchto a dalších zvířat hrála významnou úlohu schopnost domluvit se jazykem a sdružovat se do tlup. Byla součástí širšího modelu vzorce sociálního rozvoje. Pro pokrok člověka bylo důležité použití ohně, který mu, například v jeskyních, poskytoval ochranu před ostatními živočichy. Lidé si také pro budoucí použití uschovávali užitečné předměty a prováděli úkony, které jasně dokládají dělbu práce. Postupně se zlepšovala technologie výroby kamenných čepelí, až vyvrcholila mikrolitickými pazourky přidělanými k dřevěným či kostěným dříkům, jež se používaly jako nože nebo šípy. Této lovecké zručnosti vděčí člověk za to, že se dokázal lépe než ostatní živočichové přizpůsobit možnostem, které se otevřely po ústupu ledovcových štítů na konci poslední doby ledové. Ta nastala v období přibližně 10 000 př. n. l. a šlo o poslední etapu několika fází rozšíření a ústupů, které byly pro dobu ledovou charakteristické. Lidé byli stále více schopni postavit se jiným šelmám a postupně z oblastí lidského osídlení do pustiny hor a lesů vytlačili medvědy, vlky a jiné konkurenční predátory. Při rozšíření člověka napomohlo celkové globální oteplování na konci doby ledové. Pásma lesů a divočiny ustupovala směrem k pólům a břízy, borovice a lísky – tedy stromy typické pro chladnější klima – nahradily duby, jilmy, jasany a lípy. Listnaté lesy s mnohem hustším podrostem byly bohaté na rostlinstvo i živočichy. Jeleni, srnčí zvěř a divoká prasata se v Evropě přesunuli na sever a poskytli zdroje potravy, které umožnily další rozšíření tlup lovců a sběračů. Člověk ku svému prospěchu využíval též rozšíření mořských plodů, k čemuž dopomohl vývoj harpun a člunů. V pobřežních oblastech, například v Japonsku, došlo ke stále intenzivnějšímu sběru měkkýšů. Využíváním širší škály dostupných zdrojů potravy se lidský druh časem rozšířil do většiny koutů
JESKYNNÍ UMĚNÍ Klíčovou úlohu v dávné lidské společnosti hrál podle všeho lov. Na nejstarších nalezených jeskynních malbách, zejména ve Španělsku, je velice rozšířené vyobrazení lidí zápasících se zvířaty. Tato vyobrazení v Cueva de la Vieja ukazují muže s luky lovící jeleny. V Altamiře (z doby přibližně 34 000 př. n. l.) zase můžeme vidět bizona i divočáka. Malby v Cueva de la Pileta zobrazují pantery, kozy a velké ryby. Skalní malby z náhorní plošiny Tassili na Sahaře, pocházející asi z doby 6000 př. n. l., znázorňují lov žiraf. V Kašmíru jsou v lokalitě Burzahama z doby přibližně 4300 př. n. l. zobrazeni lovci a býk. Kosti zvířat z dávných lidských sídel nám poskytují další důkazy o tom, že lidé používali zbraně a nástroje nejenom k zápasu se zvířaty, ale také k jejich zabíjení a porcování. světa, a dokonce kolonizoval i méně příznivé oblasti na okrajích pouští a polárních oblastí. Maso, jež lidé získávali lovem, poskytovalo bílkoviny, které nevyžadovaly dlouhé zpracování potřebné k trávení syrové zeleniny a čerstvého ovoce. Použití ohně – patrně rozšířené asi před 80 000 lety – k vaření dále zvýšilo lidskou schopnost účinně získávat energii. Navzdory těmto pokrokům a šíření člověka po celém světě zůstávala lidská populace nízká. Lidé se sdružovali do malých tlup a k dispozici měli technologie, jejichž rozvoj se měřil na tisícovky let. P R E H I S TO R I C K Ý Č L OV Ě K
History of the World_280x225mm_p016-023_cz.indd 23
23
14.10.20 11:10
VOJENSKÉ ALIANCE STUDENÉ VÁLKY
Island
zakládající členové Severoatlantické aliance (NATO) 1949 vstup: Řecko a Turecko 1952, západní Německo 1955, Španělsko 1982
Švédsko
Finsko
Norsko Sovětský svaz
Dánsko Nizozemsko
Irsko
zakládající členové Varšavského paktu 1955
Spojené království
vstup: východní Německo 1956
Belgie Lucembursko Francie
stažení: Albánie 1968
východní Německo
Polsko
západní Německo Československo Švýcarsko Rakousko Maďarsko Lichtenštejnsko
Rumunsko
Jugoslávie
Itálie
Portugalsko Andorra
Turecko
Španělsko Vpravo: V Evropě proti sobě stály dvě vojenské aliance – NATO na Západě a Varšavská smlouva na Východě.
Bulharsko
Řecko Albánie
Maroko
Tunisko
Alžírsko
Studená válka, která z těchto rozporů vzešla, nebyla konfliktem oficiálně vyhlášeným ani přímým. Šlo o období vzájemné animozity, jež trvalo až do roku 1989. Patřily k němu zdlouhavé závody ve zbrojení, stejně jako četné zástupné války, v nichž se přední velmoci zaplétaly do válek na cizím území.
Kypr
Poslední aspekt ještě přiživoval nepřátelské postoje, vyostřoval obavy a přispíval k vysoké úrovni vojenské připravenosti velmocí. Na obou stranách převládaly pocity nejistoty, křehkosti vojenské síly, mezinárodních vazeb, politických režimů a ideologických přesvědčení. A z toho se rodil všeobecný dojem ohrožení, který
1970
1980
1979 začátek sovětské invaze do Afghánistánu
1991
1989 pád Berlínské zdi 1991 oficiální rozpad Sovětského svazu
MODERNÍ SVĚT
History of the World_280x225mm_p210-243_cz.indd 211
211
14.10.20 12:01
212
K A P I TO L A 8
History of the World_280x225mm_p210-243_cz.indd 212
14.10.20 12:01
poháněl nekončící a drahé závody ve zbrojení, jež se měly stát symbolem studené války. A studená válka skutečně byla jedním velkým závodem ve zbrojení. Obě strany konfliktu deklarovaly svou sílu, ale dodávaly, že pro sebe potřebují výhody navíc, jedině ty jim prý zaručí bezpečnost. Teprve doktrína „vzájemně zaručeného zničení“ (Mutually Assured Destruction neboli MAD, což v angličtině znamená mimo jiné „šílený“, pozn. překl.), jež počítala s mohutnými zásobami jaderných zbraní, v konečném důsledku přinesla určitou míru stability. Sovětskému svazu zpočátku chyběla atomová bomba. Jeho armáda však měla všechny předpoklady, aby dokázala ovládnout západní Evropu. Jediný způsob, jak ji bylo možné zastavit, bylo použití jaderné zbraně. To však bylo strašlivé řešení. Americký Marshallův plán, program hospodářské pomoci na podporu zemí zotavujících se po druhé světové válce, byl přijat mnoha západoevropskými zeměmi. Sovětský svaz jej však odmítl coby formu hospodářského imperialismu. Tak se vytvořila nová hranice – mezi zeměmi západní Evropy, jež tuto pomoc obdržely, a zeměmi východní Evropy, které ji odmítly. Sovětský svaz se vzdal spolupráce v okupovaném Německu a v zemích střední a východní Evropy prosazoval komunistické vlády, jako např. v Československu. Tím vyvíjel tlak na západní země, aby zareagovaly. Jako by jednotlivé kroky Sovětů prokazovaly oprávněnost Churchillova tvrzení z roku 1946, že od Baltského moře až po Jadran se spouští „železná opona“. V roce 1949 vznikla Severoatlantická aliance (NATO), která dala západní Evropě bezpečnostní rámec. Spojené státy se vzdaly tradice izolacionismu a sehrály při formování nové aliance klíčovou úlohu – staly se pevným bodem obrany západní Evropy. Odpovědí Sovětského svazu bylo, že v roce 1955 EVROPSKÁ UNIE založil ve střední Zřízení Evropského hospodářského společenství a východní Evropě (EHS) v roce 1958 bylo součástí procesu, v jehož vlastní vojenskou rámci se po druhé světové válce transformovaly alianci – Varšavskou politické struktury západní Evropy. Pro evropskou smlouvu. integraci byla důležitá reakce na fanatický nacionalismus. Západoněmecká ochota přijímat ústupky, které požadovala Francie, napomohla Francouzům plán podpořit. Postupem času se EHS geograficky rozšířilo a stalo se ambicióznějším, když na základě Smlouvy o Evropské unii podepsané v Maastrichtu v roce 1992 vznikla Evropská unie – nový pojem pro nový obsah. Vlevo: V roce Navíc v roce 1999 byla zavedena společná měna euro 1968 vpadly jako obchodní měna a ta je platná ve většině zemí vojenské jednotky EU. Kromě toho se k EU připojily ještě další státy, což Varšavského paktu do Československa se ukázalo jako způsob konsolidace postkomunistické v reakci na hrozící východní Evropy v nových poměrech. uvolňování poměrů „pražského jara“.
MODERNÍ SVĚT
History of the World_280x225mm_p210-243_cz.indd 213
213
14.10.20 12:01
VÁLKA V KOREJI A VE VIETNAMU Naprosté vítězství komunistů nad nacionalisty v čínské občanské válce (1946–1949) zvýšilo americké obavy z dalšího šíření komunismu. V roce 1950 zasáhla aliance vedená Spojenými státy pod záštitou OSN, aby zabránila komunistické Severní Koreji v dobytí Jižní Koreje, což vyústilo v korejskou válku (1950–1953). Poté, co zahnali Severokorejce, vtrhli spojenci na sever, ale po zásahu Číny byli vytlačeni zpět. Konflikt ustrnul v patové situaci. O příměří se nakonec jednalo až poté, co Američané pohrozili, že v konfliktu nasadí jaderné zbraně. Američané opět zasáhli na počátku šedesátých let, a to v jižním Vietnamu, aby zde zmařili vzpouru komunistů pod vedením Vietkongu, podporovaného ze strany komunistického severního
214
Vietnamu. Američané sice své protivníky dokázali zastavit, ale už ne je zcela porazit, k tomu čelili rostoucí domácí kritice. Proto se v roce 1973 z Vietnamu stáhli. Jižní Vietnam nakonec roku 1975 podlehl tlaku komunistů. Konflikt také destabilizoval sousední země Kambodžu a Laos, kde síly vedené Američany a proti nim komunistické jednotky soupeřily o moc. Všechny tyto konflikty rozdmýchávaly napětí studené války, přičemž Sovětský svaz i Čína podporovaly Severní Vietnam, zatímco Austrálie, Nový Zéland a Jižní Korea poslaly vojáky na pomoc Američanům. Dole: Rostoucí ztráty ve vietnamské válce vedly k intenzivní kritice ze strany amerického lidu.
K A P I TO L A 8
History of the World_280x225mm_p210-243_cz.indd 214
14.10.20 12:01
Vpravo: Průzkumná fotografie ukazuje rozmístění sovětských raket středního doletu v námořním přístavu Mariel na Kubě, 8. listopad 1962.
KARIBSKÁ KRIZE, 1962 Závody v jaderném zbrojení mezi velmocemi se vyostřovaly v padesátých letech. Nejprve s vývojem a rozmístěním vodíkových pum, mnohem nebezpeč nějších, než byli jejich atomoví předchůdci, poté s příchodem mezikontinentální balistické rakety. V roce 1957 Sovětský svaz vypustil na oběžnou dráhu první družici Sputnik I, což ukázalo, že Spojené státy jsou zranitelné proti raketovému útoku. Na počátku šedesátých let vzájemné obavy z toho, že soupeř získá náskok ve stále dynamičtějším závodu v ja derném zbrojení, podnítily Johna F. Kennedyho (ame rický prezident v letech 1961–1963), aby se soustředil na dosažení strategické převahy nad Sovětským svazem, a Nikitu Chruščova (první tajemník sovětské komunistic ké strany, 1953–1964), aby v roce 1962 rozhodl o roz místění balistických raket středního doletu na Kubě. Na
ostrově se tehdy nedávno chopil moci vůdce Fidel Castro, jenž byl protiamericky naladěn. V roce 1961 přežil pokus o svržení při kontroverzní epizodě vylodění kubánských exulantů v Zátoce sviní, v jejímž pozadí stáli Američané. Sovětské rakety tak blízko jejich břehů by představovaly vážné ohrožení bezpečnosti Spojených států. V reakci na pokus o rozmístění raket Američané zvažovali útok na Kubu a uvalili na ostrov leteckou a námořní blokádu, aby zabránili přepravě dalšího sovětského zbraňového arzenálu. Kennedy také pohrozil odvetným jaderným útokem. V komplikovaném vyjednávání Sověti souhlasili s odstraněním raket, ale propast mezi rozhodnutím, nasazením a samotným útokem jadernými zbraněmi se ukázala jako nebezpečně malá. Poprvé se svět na chvíli potácel na hraně jaderného holocaustu. MODERNÍ SVĚT
History of the World_280x225mm_p210-243_cz.indd 215
215
14.10.20 12:01
REAGAN Po určitém snižování mezinárodního napětí (tzv. politika détente) v polovině sedmdesátých let se studená válka na jejich konci opět rozproudila v důsledku konfliktů mezi americkými a sovětskými chráněnci v Angole a Somálsku/Etiopii a poté v reakci na sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979. Za vlády amerického prezidenta Ronalda Reagana (v úřadu v letech 1981–1989) Američané významně stvrdili svůj závazek aktivně se zapojovat do studené války. Spojené státy vyzbrojovaly protikomunistické síly v Afghánistánu, ve Střední Americe a subsaharské Africe a americká armáda značně nabývala na síle. Odolnost amerického hospodářství v kombinaci se schopností Reaganovy vlády v osmdesátých letech 20. století využívat kapacit státu k získávání peněz na trhu dluhopisů pomohla americké vládě mobilizovat americké zdroje pro navýše ní vojenského rozpočtu, kterému Sověti, jimž scházely peníze pro získání úvěru, nemohli konkurovat. Ameri čanům velmi pomohla vzájemná strategická spolupráce s Čínou namířená proti Sovětskému svazu. V důsledku toho klesly náklady na vedení studené války. Také
S ovětský svaz si uvědomoval nepřátelství Číny, jež přece bojovala proti Vietnamu, sovětskému chráněnci. Zatím co hospodářství Sovětského svazu stagnovalo, v USA do šlo k významnému hospodářskému růstu. Už se neopa kovala „stagflace“ sedmdesátých let, kombinace stagnace a inflace, jež vedla k pocitům nejistoty a apatie. Americ ké hospodářství, více zaměřené na dovednosti a investice potřebné pro stále složitější výrobní procesy, spíše než na suroviny potřebné pro fungování základních procesů, bylo lépe přizpůsobeno k růstu. Kapitál investovaný na pracovníka zůstal vysoký a otevřenost americké vnitřní ekonomiky a trhu, podtržená deregulací, povzbuzovala k rychlému šíření nejúčinnějších ekonomických postupů a toku kapitálu do všeho, co se zdálo být ziskové. PÁD SOVĚTSKÉHO KOMUNISMU Zhroucení Sovětského svazu a sféry jeho vlivu ve střední a východní Evropě se zdál být nečekaný. Michail Gorbačov, jenž se stal sovětským vůdcem v roce 1985, nechtěl komunismus svrhnout, ale snažil se jej modernizovat zavedením reforem. Centrálně řízená Vlevo: Ronald Reagan zostřil soupeření Spojených států se Sovětským svazem.
216
K A P I TO L A 8
History of the World_280x225mm_p210-243_cz.indd 216
14.10.20 12:01