0041401

Jan Lebeda

Medovníček Medulka a Medulínek Ilustrovala Veronika Balcarová

3

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 3

06.03.2020 16:52:10

© Jan Lebeda, 2020 Illustrations © Veronika Balcarová, 2020 ISBN 948-80-242-6593-3

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 4

06.03.2020 16:52:10

Bouřka a Medulínek

M

edovníček a Medulka byli hodní skřítkové. Žili v cha-

loupce, šikovně postavené mezi silnými kořeny dubu

skoro na kopci v lese. Medovníček pomáhal všem zvířátkům

i ptáčkům, ale ze všech nejvíce miloval včely. Medulka sbírala 5

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 5

06.03.2020 16:52:11

a sušila léčivé byliny, které pak prodávala ve své lékárně. Ono se řekne „prodávala“, ale zvířátka nemívají peníze. Ten přinesl několik oříšků, jiný zase jablíčko či hrstku malin, další třeba parůžek na ozdobu, včeličky platily medem.

Ačkoli oba skřítkové byli velice pracovití, dnes v pravé poledne seděli v chaloupce u stolu a nechtělo se jim ani obědvat. Medovníčkovi se tvořily kapičky potu na čele, Medulka je měla kolem svého nosíku. Sice měli pootevřené okénko i dveře do chaloupky, ale přesto jim bylo horko. Skřítek si líznul lžičky 6

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 6

06.03.2020 16:52:11

medu, Medulka pojedla jednu malinu, kterou dostala od sojky Hádalky za hojivou mastičku pro její malá sojčata.

Sluníčko svítilo a doslova pálilo už několik dnů za sebou.

Bylo veliké sucho. Tráva ztrácela svoji zelenou barvu a pomalu šedla. Ptáčkové ani nezpívali a čápové, kteří měli hnízda u rybníka z druhé strany kopce, stáli na hnízdě nad svými mláďaty a roztaženými křídly jim vytvářeli slunečníky proti úpalu. Sami trpěli horkem, ale byli to svědomití rodiče a pro své děti by obětovali třeba i život.

Pod strání ze strany Medovníčkovy chaloupky tekl potůček.

Ale teď v období letního sucha to nebyl potůček. Byla to stružka, ve které pomalu proudilo trochu vody. Tísnili se v ní pstruzi i žáby a všelijaká havěť, která se bez vody neobejde. Všichni měli jediné přání: kdyby tak zapršelo alespoň trochu, trošičku.

Medovníčkovi i Medulce se pomalu zavírala očka, jak je zmáhala únava z horka. Proto si ani nevšimli, že celá obloha jakoby potemněla. Nikde nebyl vidět ani mráček, ale sluníčko se najednou ztrácelo v jakési podivné temné mlze. A najednou, hodně z dálky, se ozval podivný hřmot. Bylo to, jako kdyby se koulel prázdný dřevěný sud ze schodů. A za chvíli další.

7

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 7

06.03.2020 16:52:11

„Slyšel jsi to, Medovníčku?“ zeptala se Medulka. „Co to mohlo být?“ „Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že přichází bouřka. A kde je bouřka, tam bývá i déšť, Medulko,“ odpověděl Medovníček.

Oba skřítkové ožili a potichu se zaradovali. Když vtom najednou zafoukal vítr. Bylo slyšet, jak na střechu chaloupky padají žaludy z mohutného dubu, ačkoli ještě nebyly zralé. Z lesa se ozýval podivný praskot, asi od lámaných větví, možná i celých stromů. „To nám dnes ten vítr Větroplach nějak řádí,“ poznamenala Medulka a honem zavírala okénko i dveře. „Však to také není Větroplach, ale zlá fujavice baba Fofrnice.

Ta láme stromy jako třísky a kam se dostane, tam po ní zůstane jenom spoušť,“ odpověděl skřítek. „A nemůže nám odfouknout naši chaloupku třeba i s námi?“ s obavou v hlase se starala Medulka. „Nebo nemůže na nás padnout strom a chaloupku rozbít?“ „I jen se neboj, Medulko,“ chlácholil ji statečný skřítek Medovníček. „Naše chaloupka je pevně zasazená mezi kořeny dubu a ještě nikdy nebyl tak silný vítr, aby vyvrátil nebo přelo8

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 8

06.03.2020 16:52:11

mil dub. Tohle dobře věděli staří lesníci a sázeli duby podél okrajů celého lesa. Když pak přiletěla baba Fofrnice, staré duby ji zarazily a dovnitř lesa ji nepustily. Horší bylo, když člověk otevřel les třeba novou silnicí, nebo sjezdovkou pro lyžaře, nebo prostě vykácením části lesa, tak to bylo, jako kdyby Fofrnici otevřel vrata. Hned tam vlétla a poničila celý les. Ale i dnes jsou nejvíce ohroženy stromy, které stojí o samotě a nemají se o koho opřít.“ Takhle spolu ti dva hovořili a vzájemně si dodávali odvahy.

Ani nevěděli jak, ale najednou stáli vedle sebe a drželi se v objetí.

9

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 9

06.03.2020 16:52:12

Nebylo divu. Fofrnice zuřila všude kolem a hučela a hvízdala jako rozjetý rychlovlak. Do toho najednou blesk a prásk! A znovu blesk a prásk! Takhle se blýskalo a bouřilo asi celou hodinu.

Pak už bylo slyšet jenom, jak prší. Pršelo a pršelo a žíznivá země do sebe vsakovala vodu. Zdálo se, že zlá baba Fofrnice už se dostatečně vyzuřila, ale nebyla to pravda. Bouře se vrátila z druhé strany. A zase se blýskalo a strašně bouřilo, znovu skučel vítr a bylo slyšet praskání stromů. Medulka se rozplakala. „Ono to snad nikdy neskončí,“ vzlykala a po očku se dívala z okna.

10

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 10

06.03.2020 16:52:12

„Skončí, Medulko, skončí, neboj se,“ tišil ji Medovníček.

Položil si její hlavu na své rameno a hladil ji po vlasech. „Pamatuj si, Medulko, že nejen všechno dobré, ale i zlé jednou skončí.“ A vítr jako kdyby mu dal za pravdu. Ozvalo se zvláštní ťukání a z okénka bylo vidět, jak z nebe padají kulaté kousíčky ledu.

Byly to kroupy. Nespadlo jich moc, asi ten kroupový mrak zasáhl Medovníčkův les jenom svým okrajem. Hůř to dopadlo na polích a v ovocných sadech. Kroupami se baba Fofrnice rozloučila a odfoukla se jinam. Pak už jenom pršelo. Hustě a vytrvale pršelo. Velké potěšení z toho měly žížaly dešťovky, kterým rybáři říkají rousnice. Jakmile prší, zvláště po dlouhém suchu, hned za tmy vylézají na povrch, vzájemně si vyznávají lásku a kladou vajíčka, z kterých se pak vylíhnou další žížaly.

Medovníček si najednou vzpomněl, že na stráni hned pod jejich lesem je dlouhá řada včelích úlů, mezi nimi dva památečné slamáky. Stojí vedle sebe a na kraji této řady roste osamělý smrk. A už neměl stání. „Medulko moje milá, já se musím jít podívat na včeličky ve stráni, jestli to s nimi něco zlého neudělalo.“ 11

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 11

06.03.2020 16:52:12

„Ale, Medovníčku, vždyť už je skoro noc. Nemohlo by to počkat do rána?“ „Nemohlo, Medulko. Však jestli chceš, zamkneme chaloupku a můžeš jít se mnou.“ Medulka se dlouho nerozmýšlela. Dobře věděla, že když se Medovníček pro něco rozhodne, nic ho neodradí. Vzala si kabátek a vyrazili na cestu. S hrůzou pozorovali, co zlá baba Fofrnice způsobila. Vyvrácené a polámané stromy, ptačí hnízda shozená z větví, vyplavené nory lišek a jezevců. Ale neměli čas se zastavovat. Spěchali ke stráni, aby pomohli včeličkám.

Už z dálky bylo vidět, že něco není v pořádku. Smrk byl částečně vyvrácený a z části zlomený. Jak padal, svými větvemi shodil hned dva první úly na kraji celé řady. Když k nim skřítkové přišli, slyšeli, jak si včely mezi sebou povídají. Medovníček i Medulka totiž rozuměli řeči všech zvířátek, ptáčků i hmyzu, jako byly včely.

Jak se to naučili? O měsíčním úplňku přesně o půlnoci, když z kouzelné studánky v lese stoupají víly a tančí, se oba napili a otřeli vodou ze studánky. A nejenže rozuměli řeči zvířátek, oni viděli i potmě.

12

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 12

06.03.2020 16:52:12

„My nešťastné, co se to s námi stalo a co s námi bude?“ ozývalo se z úlů. „Vždyť jsme ztratily střechu nad hlavou. Bude na nás pršet a v zimě padat sníh.

Jakpak to asi dopadne s našimi dětičkami? Co naše matička, přežije to vůbec?“ bědovaly včelky.

Ale také se ozýval hlas: „Tak, děvčata, nezoufejte. Vy nejstarší pěkně nahoru 13

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 13

06.03.2020 16:52:13

14

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 14

06.03.2020 16:52:14

ke stropu, tam se spojíte nožičkami k sobě a svými tělíčky nedovolíte žádné kapce, žádné vločce, aby nám vnikla do úlu.

Po chvíli vás vystřídají další včely a vy se budete moci stáhnout dovnitř úlu a zahřát se. Takhle se to bude stále opakovat, dokud nepřijde náš včelař a nepomůže nám.“ Byl to hlas moudré včelí matičky, která si ví vždycky rady a které se kdysi říkalo královna. Ale protože všechny včelky v úlu i všichni samečci, tedy trubci, jsou jejími dětičkami, říká se jí správně matička. „Medulko, prosím tě, zůstaň tady chvíli u včeliček, já musím honem do údolí za svým kamarádem Ondráškem. Řeknu mu, jak to tady vypadá, a poprosím ho, aby jeho tatínek sem zašel a nad těmi překocenými včelami udělal nějakou stříšku, než sem přijde pan včelař a přeloží ty včely do nových úlů.“ „Počkám, Medovníčku, ale prosím tě, pospěš si. A hlavně dej pozor dole u potůčku. Po tak silném dešti z něho jistě bude pořádný potok.“ Sotva Medovníček ušel několik kroků, hned ho Medulka volala zpátky. Z jejího hlasu bylo znát, že se stalo něco velice důležitého. Medovníček se tedy vrátil ke zlomenému smrku 15

AK_Medovnicek_Medulka_text.indd 15

06.03.2020 16:52:14