0041394

Katja Frixeová

R A Á M D A K OB L K A OHY Z Nejtajnější přání

Ilustrovala Erica-Jane Watersová

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 5

15.01.21 9:07

Katja Frixeová KAMARÁDKA Z OBLOHY Nejtajnější přání Ilustrovala Erica-Jane Watersová Z německého originálu Sternschnuppenmädchen: Eine Freundin fä󹁃t vom Himmel, vydaného nakladatelstvím Dressler Verlag v Hamburku v roce 2018, přeložila Alena Bezděková Redigovala Vendula Haltufová Korektura Jana Kotrlová Sazba a obálka podle původního návrhu TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Odpovědná redaktorka Jana Michalíková Technický redaktor David Dvořák Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 V roce 2021 jako svou 11 841. publikaci Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Počet stran 176 Vydání první www.euromedia.cz PRO ČTENÁŘE OD 8 LET Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 935 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook a www.knizniklub.cz. www.knihyzpikoly.cz Katja Frixe, Erica-Jane Waters: Sternschnuppenmädchen Band 1: Eine Freundin fä󹁃t vom Himmel © Dressler Verlag, Hamburg 2019. Published by agreement with Dressler Verlag, Hamburg, Germany Translation © Alena Bezděková, 2021 ISBN 978-80-242-7137-8

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 6

15.01.21 9:07

OB SA H Kouzlo létavic 9 Noční setkání 28 Vzrušující pátrání 44 Překvapení ve hvězdárně 65 Neobvyklý školní den 83 Tajemná krabice 101 Dokáže Vega splnit přání? 119 Chaos v kuchyni 136 Nejtajnější přání 152

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 7

15.01.21 9:07

K O U Z LO L É T A V I C

J

á i moje nejlepší kamarádka Pavla jsme ležely na velké matraci v mém stromovém domku a zíraly jsme oknem na večerní oblohu. Slunce zvolna zapadalo a loučilo se s námi několika posledními paprsky. „Myslíš, že ptáci zrovna probírají, co všechno dneska prožili?“ zeptala jsem se. „Podle toho cvrlikání bych řekla, že docela určitě,“ odpověděla Pavla a pokračovala pískavým hlasem: „Před chvilkou jsem objevila fakt tlustou žížalu. Něco takovýho jste ještě nikdy neviděli!“ Vyprskla jsem smíchy a krákavě odpověděla: „To já potkala kosa ze sousedního stromu. Měli byste slyšet, co všechno mi napískal! Kdybyste jen věděli…“ 9

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 9

15.01.21 9:07

„Nejkrásnější krmítko najdete v Třešňové aleji 5.

Je tam klid a báječná semínka,“ pokračovala Pavla.

Zrovna jsem uvažovala, kdo bydlí v Třešňové aleji 5, když se ve dveřích stromového domku objevila kudrnatá hlava mého brášky Tobiáše. „Koukám, že vám pro změnu zachutnaly moje brambůrky, co?“ zeptal se a zvedl prázdný sáček. „Ty jsem si koupil na dnešní večer.“ Snažil se vypadat naštvaně, ale jiskření v jeho očích prozrazovalo, že hněv jen předstírá. „Sakryš!“ ujelo Pavle a vzápětí si se smíchem zakryla rukou ústa. „Povalovaly se jen tak na stole.

Kdybychom je nespořádaly my, nejspíš by padly za oběť Jupiterovi. Že jo, Stelo?“ Jupiter byl náš pes, neohrabaný novofundlanďan, který byl pořád při chuti, takže se před ním muselo všechno jídlo schovávat. „Sorry, bráško,“ omluvila jsem se. „Dej si malinový bonbon.“ Posadila jsem se a podala mu misku s bonbony, i když jsem věděla, že jsou na něj příliš sladké.

Tobiáš protáhl obličej. „Díky, o ty fakt nestojím.

Mám lepší nápad, jak byste to mohly napravit.“ 10

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 10

15.01.21 9:07

Vrátila jsem misku do poličky, kterou mi táta udělal ze staré bedničky na víno. Ještě v ní stál malý, obtloustlý elf – talisman pro štěstí od Pavly, můj zápisník s nápady všeho druhu, kelímek s tužkami a obrázek mámy s věnečkem ze sedmikrásek ve vlasech. „A copak je to za nápad?“ zeptala se Pavla zvědavě. „Mohly byste mi pomoct s těmi světelnými řetězy,“ navrhl Tobiáš. „Potřeboval bych někoho na rozmotávání. Až roznesu noviny, mohl bych je hned rozvěsit po zahradě.“ Tobiášovi bylo sedmnáct a jednou týdně roznášel v sousedství bezplatné místní noviny.

Tvrdil, že to je ideální brigáda, protože přitom může poslouchat muziku a navíc mu lidi občas strčí nějaké drobné. Nedočkavě se na nás podíval. „Tak co, jdete do toho?“ Pavla rozpohybovala prsty, jako by to byly pavoučí nohy. „Jasňačka!“ prohlásila. „Vsadím se, že to zvládneme dřív, než se vrátíš! Připravit, pozor, teď!“ 11

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 11

15.01.21 9:07

Tobiáš se rozesmál a seskočil z žebříku.

Zatímco jsme s Pavlou slézaly dolů, popadl batoh a proběhl zahradní brankou. „To se ještě uvidí!“ křikl a zmizel.

Když jsme o něco později stály před obrovskou kupou světelných řetězů, zapochybovala jsem,

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 12

15.01.21 9:07

jestli se nám ten chumel vůbec někdy podaří rozplést. „No co, tak se do toho dáme,“ prohlásila jsem odhodlaně, ale Pavla se už pustila do práce. „Proč vlastně nenecháte ty řetězy rozvěšené v zahradě po celý rok?“ zeptala se. „Chceme, aby zůstaly něčím zvláštním,“ vysvětlovala jsem. „Zdobíme zahradu, jen když padají hvězdy. Je to taková naše tradice.“ Ten den byl konečně tady: toho dne v noci měly padat hvězdy. Ne jedna nebo dvě, ale závratná spousta létavic. Tahle noc, která každé léto přichází minimálně jednou, je krásná jako Vánoce a narozeniny dohromady. Proto se pro naši rodinu stala zvláštní událostí: napřed společně venku večeříme a hrajeme hry, dokud se nesetmí. Potom projdeme osvětlenou zahradou až ke stromovému domku, odkud pozorujeme představení na obloze. „Mně se ta vaše každoroční tradice děsně líbí,“ přiznala Pavla a s triumfálním výkřikem mi ukázala první nezauzlovaný světelný řetěz.

13

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 13

15.01.21 9:07

„Mně taky,“ odpověděla jsem. „Hlavně proto, že tohle všechno vymyslela máma.“ Pocítila jsem příjemné šimrání v břiše – jako vždycky, když jsem si na mámu vzpomněla nebo o ní mluvila. I když jsem si na ni vlastně nemohla pamatovat, protože umřela, když mi byly dva roky.

Pavla svěsila ruce s řetězem. „Nejspíš máte tak trochu pocit, jako by byla s vámi, že? Když společně sedíte a koukáte na noční oblohu…“ Přikývla jsem. Taťka, děda Albert, Tobiáš i já jsme o mámě mluvili často. Pořád byla tak nějak s námi. Ale o nocích, kdy padaly hvězdy, mi připadala obzvlášť blízká. „Hej, kde jste kdo?“ ozvalo se náhle zpoza zahradní branky. „Mohl by mi někdo pomoct?

Mám plné ruce!“ „Dědo!“ křikla jsem a rozběhla se k brance. „Paní Švadlenková přišla!“ „Hned jsem tam!“ ozvalo se z otevřeného kuchyňského okna.

Paní Švadlenková byla naše sousedka, která nám vždycky přinesla něco na zub. Dědeček, 14

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 14

15.01.21 9:07

který u nás bydlel a staral se o domácnost, totiž dohodl s několika lidmi z naší ulice výměnný obchod. On uměl dobře uvařit jen tři jídla, a tak nám nosili lasagne, špenátové knedlíky a mléčnou rýži nebo cokoli, co perfektně zvládali oni, a na oplátku od něj dostávali zelné závitky, bramboračku nebo guláš. Díky tomu se na našem stole občas objevovala vynikající jídla jako kuskusový salát paní Yildiz, taštičky pana Líra nebo pi󹁯a od rodiny Radiciových. Ale občas to byla sázka do loterie. Třeba když dorazila paní Švadlenková. Ta sice uměla připravit fantastické těstoviny se sýrem, na nichž jsme si pokaždé pochutnali, jindy ale přinesla doopravdy odporný nákyp z růžičkové kapusty.

Netušila jsem, co tentokrát skrývá její zapékací mísa, ale když ji slavnostně s chňapkami v ruce pronesla brankou, zvolala: „Trádá! Těstoviny se sýrem a la Erika!“ „Naštěstí!“ ujelo mi. Byl by to totiž značně nemilý začátek naší noci padajících hvězd, 15

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 15

15.01.21 9:07

kdybychom měli k večeři nákyp z růžičkové kapusty. „Se štěstím to nemá nic společného,“ odpověděla se smíchem. „Dědeček si u mě výslovně objednal těstoviny se sýrem.

Prý je máte hrozně rádi a dneska večer oslavujete.“ Usmála jsem se. Děda je prostě boží! „Už jsem tady,“ ozvalo se za mnou. Dědeček svíral v růžových rukavicích velký hrnec. Šedé 16

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 16

15.01.21 9:07

vlasy měl rozcuchané a na čele kapičky potu. „Zrovna jsem to dovařil, paní Švadlenková,“ oznámil a zavětřil. „Vaše těstoviny voní přímo nádherně.“ Žena se rozpačitě usmála a odložila pekáč na trávník, aby si od dědečka mohla vzít hrnec. „Vaše bramboračka je fakticky jedna báseň,“ oplatila mu pochvalu. „Neprozradíte mi, jak ji děláte?“ „Klidně, ale jen když to nebude mít vliv na naše výměnné transakce,“ usmál se děda. „To se nemusíte bát,“ přikývla paní Švadlenková a odešla. „Pavlínko, včelinko,“ zatrylkoval děda, zatímco odnášel tu dobrotu k zahradnímu stolku. „Nevšiml jsem si tě. Povečeříš s námi?“ Pavla odmítavě zakroutila hlavou. „Musím ještě dělat domácí úkoly. Navíc vás nechci rušit.

Dnešek je pro vás slavnostní den.“ Dědeček se zasmál. „Ty nás přece nerušíš.

Naopak – vždyť patříš do rodiny!“ Pavla a já jsme se kamarádily už od školky a bylo úplně běžné, že po vyučování chodila 17

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 17

15.01.21 9:07

k nám, nebo já k nim. O víkendu u nás často přespávala a v létě jsme nejradši nocovaly ve stromovém domku. „Kdepak,“ odmítla Pavla. „Pomůžu Stele s těmi řetězy a vypadnu.“ „Jak myslíš,“ usmál se dědeček. Pak se obrátil na mě: „Co kdybys skočila nahoru pro tátu?

Až se vrátí Tobiáš, můžeme se hned pustit do jídla.“ „Už letím,“ odpověděla jsem a vystartovala.

Náš byt se nacházel v horním patře, protože dole v domě byla ještě pořád půjčovna kostýmů Veselý fundus, která patřívala mámě. Od její smrti byla zavřená, což je podle mého názoru škoda.

Byla plná nejrůznějších kostýmů a v pokladně dokonce zůstala i trocha peněz. Věděla jsem to, protože jsem tam čas od času proklouzla, když táta pracoval.

Když jsem vyběhla nahoru, Jupiter se zvedl z košíku a vyrazil mým směrem. „Můžeš jít dolů,“ řekla jsem, protože jsem si byla skoro jistá, že rozumí všemu, co říkáme. „Za chvilku je večeře.“ 18

inh_978-3-7915-0115-4_001_CZ_OK.indd 18

15.01.21 9:07