0041324

Pravidla se majĂ­ poruĹĄovat

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 1

04.09.2020 19:20:46

prolog ZÁŘÍ, PRVNÍ ROČNÍK

C

elou poslední hodinu zírám na ručičky ciferníku a silou vůle se je snažím postrčit dopředu, aby si zvonek pospíšil a naposledy zazvonil. Dnes je pátek a taky mám narozeniny a půjdu se svou nejlepší kamarádkou Hannah nakupovat šaty, které si dnes obléknu na večeři.

Moje máma a její přítel Howard nás vezmou do té luxusní restaurace na opačném konci města, takže chci vypadat obzvlášť hezky. Částečně kvůli té restauraci a částečně proto, že tam bude několik lidí z Howardova širšího příbuzenstva, včetně jeho synovce Tylera.

Tyler, který před dvěma týdny přišel na fotbalový zápas našich škol a schválně se na tribuně posadil vedle mě. Tyler, který zhruba v poločase vsunul ruku do mé a po zbytek utkání ji už nepustil. Tyler, který mě před odchodem odtáhl stranou a líbal mě, až jsem sotva mohla dýchat. Tyler, kterého jsem od té doby viděla třikrát a vždycky to znamenalo další úžasné polibky a ruce dotýkající se zajímavých míst.

Takže jo. Dnešní večer mě trochu vzrušuje. Celý den se usmívám jako pitomec.

Zvonek konečně, konečně zazvoní a já popadnu knihy z lavice a hrnu se ke dveřím. Ženu se tak, že cestou z místnosti do někoho vrazím.

7

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 7

04.09.2020 19:20:46

„Pardon!“ vyjeknu a uskočím. „To je dobrý,“ opáčí dotyčný a já se na něj podívám a zjistím, že ten, koho jsem právě málem srazila, je Jordan Baugh, nejspíš ten nejpřitažlivější kluk z celého ročníku.

Než jsem si letos uvědomila, že mi Tyler oplácí moji náklonnost, byl Jordan moje jednička, a pořád vůči němu nejsem zcela imunní. Mrkám na něj jako pitomec, ale on se zazubí. „Stejně jsem hledal mobil. Běž.“ „Díky.“ Vteřinu na něj zírám, potom sklopím hlavu a odběhnu.

Na chvilku se zastavím u skříňky, abych si vzala batoh, a pak jdu za Hannah k její skříňce. „Ahoj, oslavenkyně,“ řekne, když mě vidí přicházet. „Ještě si musím něco vzít a pak můžu. Matt říkal, že se sejdeme u auta.“ „Bezva.“ Matt je její starší bratr a od chvíle, kdy letos v létě udělal řidičák, i náš nejčastější šofér. Naštěstí je na staršího bráchu docela prima a zdá se, že pořád nás někam vozit ho neotravuje. „Nebude ti vadit, když nás nejdřív hodí k nám domů? Nechci, abychom si musely celou dobu tahat batohy.“ „S tím jsem počítala,“ odpoví Hannah a zabouchne dvířka skříňky.

Na parkovišti najdeme Matta, který mě nechá sedět na sedadle spolujezdce a trvá na tom, že vyberu muziku, jako to udělal už dneska ráno. Pustím Taylor Swift, abych viděla, co on na to, a společně s Hannah se hlasitě rozesmějeme, když si poraženecky povzdychne, stáhne okýnka a pustí hudbu naplno. „Jenom proto, že máš narozeniny, Richterová,“ prohlásí a ukáže na mě prstem, když nám zastaví před domem, kde máme s mámou byt. „Jasně.“ Když s Hannah vystupujeme, zazubím se na něj.

Po schodech vyjdeme do druhého patra, a když vcházíme 8

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 8

04.09.2020 19:20:46

na chodbu a míříme k číslu 304, stále se Mattovi chichotáme. „A když zazpíval tu výšku!“ říkám jí ve chvíli, kdy otáčím klíčem a otvírám dveře. „Správně?“ zeptá se Hannah a vejde za mnou do bytu.

Pak se však zarazí a přes rameno se zamračí na něco za mnou. „Páni. Kam zmizel váš gauč?“ Prudce se otočím, a když spatřím náš obývák, ztuhnu.

Kožený gauč, který stával vlevo u stěny, je pryč, a jediným svědectvím toho, že tady vůbec kdy byl, jsou prohlubně v koberci. Vteřinu na ně zírám a nechápu, co to znamená.

Pak mi ale páteří proběhne palčivé poznání a já se zhluboka nadechnu a vydechnu, zatímco odhazuju batoh na zem a vcházím do místnosti.

Hannah stojí ztuhle na rohožce, zatímco já zamířím do kuchyně a otevřu spižírnu. „Amber?“ zeptá se, když skříň zase zabouchnu a zamířím k ložnicím. „Co se děje?“ Neodpovím jí. Místo toho pokračuju dál a vejdu k sobě do pokoje, abych se ujistila, že ano, všechno je tak, jak jsem to dnes ráno opustila. Moje koupelna vypadá téměř jako vždycky, ale váha v rohu zmizela, stejně jako ručníky pro hosty. V matčině pokoji najdu další prohlubně v koberci. Jeden z nočních stolků, které se k sobě nehodí, a prádelník jsou pryč. Máminy podprsenky, prádlo a oblečení do práce jsou v úhledných hromádkách naskládané na ­posteli a u ­stěny na opačné straně místnosti stojí pár jejích bot.

Na vteřinu zavřu oči a pak zamířím zpátky do obýváku a nevšímám si kamarádčina ustaraného pohledu. Dojdu k batohu, vytáhnu mobil a zavolám mámě. Dneska odpoledne je v práci, což obvykle znamená, že hovory na její mobil spadnou do hlasové schránky. Zvedne to však už po prvním zazvonění, a proto znám její odpověď dřív, než vůbec 9

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 9

04.09.2020 19:20:46

položím otázku. Přesto se zeptám. Protože v těchhle věcech už máme zaběhnuté zvyky. „Mami,“ řeknu a poslouchám, jak na druhém konci oddechuje. „Proč všechny Howardovy věci zmizely?“ 0 O půl hodiny později sedíme s Hannah na jedné z laviček v New Market, před malým butikem, kde jsem si chtěla koupit šaty na dnešní večeři. Teď už to nemá cenu, protože večeře se zjevně konat nebude. Ale chtěla jsem se projít a New Market je nejbližší místo od nás, které dává smysl.

Takže jsme tady. „Vysvětlila ti proč?“ zeptá se Hannah, a poprvé po delší době tak prolomí ticho. „Chci říct, přišlo mi, že jim to klape.“ „Před pár týdny jsem slyšela, jak se hádají. Ale jenom jednou, takže jsem si myslela…“ Zmlknu a potřesu hlavou. „To je fuk, co jsem si myslela. Vždycky to udělá. Pokaždé všechno pokazí. Proto jsem to měla vědět. Mělo mi dojít, že se to stane. Už s tím mám dost zkušeností.“ Od chvíle, kdy mi bylo pět let a táta od nás odešel, byl Howard třetí muž, který s námi bydlel, a žádný z nich nevydržel dlouho. Máma mi toho po telefonu moc neřekla, přesto ale dost na to, abych věděla, že i když si nevybrala den, kdy se Howard odstěhuje, za jeho odchodem rozhodně stálo její rozhodnutí. „Amber,“ řekne Hannah, natáhne se a položí mi ruku na rameno. „Ne, ach bože. Je to naprd.“ „To mi povídej.“ Setřesu její ruku a s rudými tvářemi vstanu. „Ale jsme tady a já mám máminu kreditku, abych si koupila šaty. Takže bychom i tak měly vyrazit na nákupy, ne?“ „Nevím, jestli je to…“ začne Hannah, ale umlčím ji pohledem.

10

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 10

04.09.2020 19:20:46

V butiku si vyzkouším hromadu halenek a šatů, ale právě nyní nesnesu pohled do zrcadla, protože mám obličej celý flekatý a červený a ústa sevřená do tenké čárky. Takže odejdeme, aniž něco koupíme, a vydáme se do knihkupectví, kde utratím sto dolarů za hororové romány. Obvykle jsem spíš na romantiku, ale právě teď mi krev a vnitřnosti připadají mnohem lepší. „Kam teď?“ zeptá se Hannah a se zastíněnýma očima se rozhlíží kolem. „Mohly bychom si zajít na něco k jídlu.

Nebo se možná podívat na cédéčka?“ „Pojďme do zverimexu,“ prohlásím, protože na opačné straně parkoviště zahlédnu ceduli. „Dobře,“ přikývne Hannah, zavěsí se do mě a táhne nás tím směrem.

Na nižší střední jsem měla křečka jménem Neville, který umřel před tím, než se k nám Howard loni nastěhoval, ale máma mi nedovolila pořídit si nového, protože Howard na ně byl alergický. Dnešek vypadal jako dokonalý den na nápravu tohohle problému. Koneckonců mám narozeniny.

Zatímco se blížíme k obchodu, přemýšlím o malých zvířátkách a snažím se rozhodnout, co dělat. Měla bych si pořídit dalšího křečka, když jsem Nevilla měla tak ráda? Nebo krysu? Jsou prý roztomilé, ale máma by z ní nejspíš šílela víc. „Je támhle ke stromu přivázaný štěně, nebo se mi to jenom zdá?“ zeptá se Hannah.

Podívám se směrem, kterým ukazuje, a opravdu: ke stromku zasazenému v malém truhlíku před zverimexem je přivázané štěně s černou a světlehnědou srstí. Dneska je horko, kolem třiceti stupňů, ale poblíž štěněte není miska s vodou ani nic jiného. Malý jazyk mu visí z tlamy a štěně prudce funí ve snaze se ochladit.

S Hannah si vyměníme pohled a rozběhneme se k psovi.

Vidí nás, vstane, natáhne vodítko, které ho poutá ke stromu, 11

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 11

04.09.2020 19:20:46

a zuřivě vrtí ocasem. Pak se ale začne dusit a já si uvědomím, že je to ten typ vodítka, co s ním psovi uděláte kolem krku smyčku, místo abyste ho připnuli k obojku. „Vydrž, prcku,“ řeknu štěněti, dojdu až k němu a natáhnu ruku, aby ji mohlo očichat. Hannah jde odvázat vodítko od stromku, zatímco já štěně zvednu a opatrně uvolním provizorní obojek, abych mu ho mohla sundat. „Který pitomec by nechal štěně před zatraceným zverimexem?“ prohlásí Hannah, zatímco odvazuje vodítko od stromu.

Hledím malému štěněti do tváře, a zatímco mě olizuje, cítím, jak mi do očí vhrkávají slzy. „Takový pitomec, co už se nehodlá vrátit.“ Hannah se zatváří zničeně. „Myslíš?“ „Kdybych měla hádat, tak jo. Ale pojďme dovnitř a zkontrolujem to.“ Setkáme se s majitelkou obchodu, která se nám představí jako Stephanie, a poté, co se prostřednictvím místního rozhlasu zeptá zaměstnanců a zákazníků, potvrdí, co jsme tušily – že štěně někdo opustil. „Stává se to častěji, než byste myslely,“ řekne Stephanie, povzdechne si a natáhne se, aby drobka, který chlemtá vodu, poškrábala po hlavě. „Lidi si myslí, že je lepší nechat je tady, a ne u útulku, protože je rychle najdeme. Předpokládají, že se nám pro ně podaří brzy najít majitele. Ale většinou musíme i my zavolat do útulku.“ „Vážně?“ zeptám se a pohlédnu na štěně, které nechalo misku s vodou a místo toho mi olizuje nohy. „Ano,“ odpoví Stephanie. „Ale nedělejte si starosti. Tahle malá dáma v útulku nevydrží dlouho. Štěňatům nacházejí domov vážně rychle. Větší starosti si dělám o starší psy.“ Koušu se do rtu a hledím do roztomilé štěněcí tvářičky a pak se skloním a fenku zvednu. Vypadá jako nějaký ovčácký pes, i když je těžké to říct s jistotou, a zatímco se 12

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 12

04.09.2020 19:20:46

mi uvelebuje na klíně, její velká hnědá kukadla mě úplně vtáhnou. „Ale ne,“ řekne Hannah a já k ní zvednu oči. „Co?“ Potřese hlavou a podívá se na Stephanii. „S voláním do útulku se nemusíte namáhat. Co všechno potřebujeme, abychom si mohly vzít tohle štěně domů?“ 0 Musíme zavolat Mattovi, aby nás vyzvedl, protože nedokážeme k nám domů odnést pelech, hračky a desetikilový pytel psích granulí. Když zastaví u obrubníku před obchodem, vyvalí oči, ale mlčky vystoupí a pomůže nám všechno naložit. Se štěnětem na klíně se znovu usadím na předním sedadle vedle řidiče. „Kdopak to je?“ zeptá se Matt a prohlíží si mě, zatímco startuje auto. „Buffy,“ odpovím.

Natáhne se, pohladí Buffy po hřbetě a rozjede se. „Tak jo,“ řekne a odveze nás domů.

Když se máma o půl šesté vrátí z práce, Buffy spí v novém psím pelíšku, který jsem položila ke stěně, kde stával Howardův gauč. S Hannah sedíme z obou stran vedle na podlaze, přestože tady Howard nechal dvoumístnou pohovku a křeslo, a v televizi běží šestá sezóna Buffy, přemožitelky upírů. „Amber?“ pronese tázavě máma s pohledem upřeným na nás všechny a v jejím hlase slyším podráždění. Věděla, že budu naštvaná, ale očividně nečekala, že si domů přivedu psa. „Mami,“ odpovím klidně a dlouhou chvíli na sebe hledíme. Pohledem ji vyzývám, ať se mne na psa zeptá, ať si mi zkusí říct, že musím dát Buffy pryč.

13

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 13

04.09.2020 19:20:46

Nakonec máma vzdychne. „Chceš jít na tu večeři, nebo bys raději, abych objednala pizzu?“ „Pizza je v pohodě.“ Máma vydechne a zamíří k sobě do ložnice, aby se převlékla. Odhaduju, že dojde někam ke dveřím, když zaváhá, a na okamžik se mi sevře srdce. Ale ten pocit potlačím, protože právě teď jsem pořád naštvaná, a být naštvaná je mnohem jednodušší než brečet.

Pizzu sníme na zemi a pak s Hannah vezmeme Buffy na procházku kolem obytného komplexu. Během procházky mi v kapse zavibruje mobil. Vytáhnu ho a najdu zprávu od Tylera.

Ahoj. Strejda Howie mi řekl, co se stalo s tvojí mámou.

Moc mě to mrzí.

V hrudi se mi vzedme vlna naděje a rychle předám Buf­ fyino vodítko Hannah, abych mu mohla odepsat.

Dík. Když už dneska o tu večeři přijdeme, nechtěl by ses třeba sejít zítra? Mohli bychom jít do kina, nebo tak něco.

Téměř okamžitě vyskočí malá bublina, která ukazuje, že Tyler píše, ale trvá mu dlouho, než odpoví.

Myslím, že to není dobrý nápad. Bylo by to divné, ne?

Ale všechno nejlepší k narozeninám.

Prudce se nadechnu a Hannah natáhne ruku. „Ukaž mi to.“ Podám jí telefon. „Sakra.“ A v tu chvíli se rozbrečím.

Hannah mě odvede k jednomu z piknikových stolků 14

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 14

04.09.2020 19:20:46

u jezírka, položí mi ruku kolem ramen a mlčky čeká, až to ze sebe všechno dostanu. „Tohle jsem nejpříšernější narozeniny v mým životě,“ prohlásím nakonec a hlasitě popotáhnu. „Jo,“ přikývne Hannah. Pak se skloní, zvedne Buffy a položí mi ji do klína. „Ale všechno není špatný. Ne?“ Promnu Buffy uši a skloním se, až se její tvářička ocitne přímo vedle mojí. „Ne. Všechno není špatný. Ale nemůžu to pořád dělat, Han.“ „Dělat co?“ „Dělat si naděje. Věřit, že s dalším chlapem to bude jiný.

Víš, opravdu jsem Howarda začínala mít ráda.“ „Já vím,“ řekne Hannah tiše. „A Tyler…“ Povzdechne si. „Já vím.“ Chvíli sedíme mlčky, dost dlouho na to, aby obloha začala tmavnout, a pak se náhle prudce narovnám. „Co je?“ zeptá se Hannah. „Možná že to, co musím udělat,“ řeknu a podívám se na ni, „je začít se na dalšího chlapa připravovat hned teď.“ Svraští čelo. „Co tím myslíš?“ „No, vždycky tu bude nějaký další, ne?“ Hannah se na mne podívá, jako by si nebyla jistá, jak na to reagovat, aniž by zněla jako pitomec, takže mluvím dál. „A protože to teď už vím, měla jsem mít dost rozumu na to nezaplítat se s Tylerem ani se nepokoušet začít mít ráda Howarda.“ „Já nevím,“ řekne Hannah. „Nebylo to s nima všechno špatný, ne? Něco bylo i fajn.“ Zavrtím hlavou. „Jo, ale i tak jsou pryč a dnešek stál za houby. Když se postarám o to, abych se příště s nikým nesblížila, tak až všechno skončí, bude to pro mě lepší. Vlastně pro všechny.“ Hannah se netváří úplně přesvědčeně, ale nahlas nic 15

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 15

04.09.2020 19:20:46

nenamítne, takže to považuju za výhru. Vstanu, opatrně postavím Buffy na zem a vezmu vodítko. „Pojď,“ řeknu Hannah. „Chci to udělat hned, než na to zapomenu.“ „Udělat co?“ zeptá se Hannah a se svraštěným čelem se zvedne. „Zapsat si pravidla pro příště,“ odpovím. „Pravidla? Co tě to napadlo?“ 0 Když je vše řečeno a uděláno, mám devět pravidel, kterými se budu řídit, až se k nám příště nastěhuje některá z máminých známostí.

1. Vždycky hleď do budoucnosti.

2. Děti mámina přítele jsou spolubydlící, které snášíš, ne tvoji kamarádi.

3. Zvykni si na to, že se představuješ cizím lidem. Bude se to stávat často. (Jasně, v případě, že ten cizí člověk vypadá jako úchyl, vykašli se na tohle pravidlo a zdrhej.)

4. S předchozím bodem souvisí – zvykni si, že svátky trávíš s cizími lidmi, protože tak to většinou je.

5. Při všech velkých hostinách, oslavách a podobně si chraň svůj talíř.

16

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 16

04.09.2020 19:20:46

6. Nikdy nežádej mámina přítele o pomoc, leda by ses ocitla ve skutečném stavu nouze.

7. Nikdy neměj pletky s nikým, kdo patří k máminu příteli nebo jeho rodině.

8. Nenech se zatáhnout do žádného „rodinného“ dramatu, i když je to zajímavé a je těžké tomu odolat.

9. Svůj skutečný život odděluj od toho mámina aktuálního partnerského.

Už jen když si to přečtu, uvolním se a poprvé od chvíle, kdy jsme se s Hannah vrátily ke mně domů, se cítím naprosto klidná. Založím dokončená pravidla do své nejoblíbenější knihy, tu schovám za pár nových hororových románů v dolní poličce a pak se jdu s Hannah a Buffy podívat na další film, než si všechny půjdeme lehnout.

Další den ráno seznam vytáhnu, abych zkontrolovala, že tam pořád je, a zjistím, že do něj Hannah na poslední chvíli něco připsala.

10. Pamatuj si, že mámu miluješ. Vím, že někdy je to těžké. Ale stejně to udělej.

Uvažuju, že pravidlo vyškrtnu, ale nakonec se rozhodnu to neudělat a schovám seznam zpátky do úkrytu. Hannah to myslela dobře a nejspíš má pravdu. Vzhledem k tomu, jaké mívám štěstí, a k mámině historii s muži, budu tu připomínku potřebovat.

17

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 17

04.09.2020 19:20:46

jedna ŘÍJEN, POSLEDNÍ ROČNÍK

P

rvní pravidlo jak přežít matčin milostný život? Vždycky hleď do budoucnosti. To je důvod, proč místo toho, abych si uložila věci do svého nového pokoje, střídavě píšu esej do angličtiny, kterou mám odevzdat až za dva týdny, a neustále obnovuju internetovou stránku Kansaské univerzity s výsledky přijímaček. Dobré známky a vysoká dvě a půl hodiny jízdy odtud. To je to, k čemu se teď upínám. „Amber,“ ozve se něčí hlas a já zvednu oči a spatřím mámu, jak stojí ve dveřích. Zvedne obočí a přejede pohledem ze mě na Buffy, moji fenku německého ovčáka, která leží natažená na posteli vedle mě. „Co je?“ „Ty víš co.“ Vzdychnu. Kevin, mámin nový přítel a majitel tohohle domu a postele, nemá mazlíčky rád. Nechce, aby Buffy běhala po nábytku. Máma musela vědět, že tohle pravidlo poruším, ale nemyslím, že čekala, že se to stane už první den. „Buffy, dolů.“ Buffy po mně vrhne dotčený pohled a sklouzne z postele. „Děkuju,“ řekne máma a pohledem těká mezi mnou, 19

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 19

04.09.2020 19:20:46

Buffy a všemi neotevřenými krabicemi, ve kterých mám věci. „Dáváš si pauzu?“ „No, jo.“ Zabořím prsty u nohou pod polštáře v čele postele a kývnu na svůj notebook. „Musela jsem něco udělat.

Ale uložila jsem si všechno oblečení.“ O tom, že kromě oblečení a Buffyina žrádla jsem se ničeho ani nedotkla, se už nezmíním.

Máma pohlédne na šatnu a zatváří se váhavě. „A co tvoje obrázky a plakáty? A knihy?“ Pokrčím rameny. „Pořád se snažím vymyslet, kam je dát.“ Lež. Jenom prostě nevidím smysl ve vybalování, když za deset měsíců odejdu na vysokou. Deset měsíců vážně není tak dlouho, a když vezmu v úvahu máminu historii, pokud jde o muže, stejně se odtud nejspíš do té doby odstěhujeme.

Nejdéle s někým vydržela pět let a už nějakou dobu se k tomuhle rekordu nepřiblížila. „No,“ řekne máma pomalu. „Dobře. Můžeš si vybalit, kdy chceš. Nebudu na tebe spěchat.“ Pak se usměje a rozhlédne se po místnosti, jako by béžové stěny a závěsy v nechutném odstínu zelené, byly ta nejskvělejší věc, co kdy viděla. „Ale není ten pokoj hezký, Amber? Dvojpostel a vlastní koupelna. To je docela bezva, ne?“ Je to hezké, když se vám líbí atmosféra hotelového pokoje, což není můj případ. „Pořád nechápu, proč jsem si nemohla nechat vlastní postel.“ „Protože tahle je větší,“ odpoví, jako by se tím všechno vysvětlovalo. „Aha.“ Možná je větší, ale není moje.

Máma si povzdechne, zjevně rozmrzelá, že nejsem ochotná být stejně nadšená jako ona. „Máš hlad? S Kevinem jsme si říkali, že bychom mohli jít do New Marketu vyzkoušet tu novou salaterii.“ Eh. To poslední, co chci, je jít s mámou a Kevinem na večeři. Celý rozhovor se bude točit jen kolem toho, kam 20

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 20

04.09.2020 19:20:46

postavit mámin nábytek, jestli se všechny její pekáče vejdou do kuchyňské linky a jak bude odteď život jenom nádherný a úžasný. Pochybuju, že bych dokázala udržet vážnou tvář.

Nebo se ubránit tomu, abych se Kevina zeptala, jestli ví o tom, že je už šestý muž, o kterém moje matka mluví jako o „tom pravém“. „Ne, díky,“ odmítnu a zvednu se. „Vezmu Buffy na procházku.“ Máma začne něco namítat, ale já vyslovila kouzelné slovo: procházka. Buffy odběhne ke dveřím a známka na obojku jí cinká. Ohlédne se na mě přes rameno, tlumeně zaštěká a já vstanu, abych si vzala mikinu a boty. „Dobře,“ pronese máma a opět sevře rty do tenké čárky. „Půjdu dolů s tebou.“ V přízemí slyším Kevina v kuchyni. „Jenom ať si dá na ten konec vosk, aby nějak přečkal noc,“ říká, „a hned ráno ten drát ustřihneme. Ano, přijďte hned v osm. Ehm. Ne, nemyslím…“ Kevin je ortodontista – s mámou se potkali, když se po posledním rozchodu rozhodla nechat si dát rovnátka – a zdá se, jako by měl neustále pohotovost kvůli některému z pacientů. Ráno mu zavolala jakási hysterická středoškolačka, protože jí barva rovnátek neladila k šatům, které si pořídila na dnešní školní ples. Strávil dvacet minut na telefonu tím, že ji utěšoval, a pak mě a mámu nechal, ať dokončíme nakládání, aby mohl dotyčné pomoct. Naštěstí nám v tu chvíli zbývaly už jenom menší krabice, ale stejně to bylo k vzteku. „No a opravdu se mu to zabodává do tváře?“ ptá se právě Kevin, zatímco já procházím kolem kuchyně a mířím k předním dveřím. „Myslím, že vosk pomůže, ale jestli chcete, mohl bych…“ Bingo. Vypadá to, že jít na procházku teď, a ne později, byl dobrý nápad. Něco mi říká, že mámina a Kevinova večeře půjde na nějakou chvíli stranou.

21

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 21

04.09.2020 19:20:46

Buffy trpělivě sedí, zatímco jí připínám vodítko. Když jsem hotová, otočím se a spatřím mámu, jak stojí uprostřed obývacího pokoje a ruce má pevně založené na hrudi. „Tak se asi uvidíme později,“ řeknu.

Přikývne. Otevře pusu, jako by chtěla něco říct, a pak ji zavře. Chviličku čekám, abych viděla, jestli to třeba nezkusí znovu. Ale nezkusí. Takže otevřu přední dveře a odejdu.

0 Vzduch je ostrý a na říjen studený, a když se s Buffy vydáme po naší nové ulici, obloha už začíná tmavnout. Buf­ fy má nastražené uši a všechno kontroluje, ale já přestanu vnímat, kam jdu, jakmile se moje nohy dotknou chodníku. Je to podivné, ale tohle sousedství znám docela dobře.

Když jsme s mojí nejlepší kamarádkou Hannah dostaly ve druhém ročníku řidičák, pořád dokola jsme tudy projížděly.

Byla hrozně zamilovaná do Willa Hoeflinga z posledního ročníku, který tady bydlel, a když zahlédla jeho auto na příjezdové cestě nebo kdekoli jinde v sousedství, vždycky tím byla nadšená.

Ty jízdy mi pomohly, abych se seznámila se všemi uličkami a zákoutími téhle čtvrti, což je nejspíš dobře, když tady teď bydlím. Dokonce i když už Hannah měla Willa za sebou, stejně jsme tudy občas projížděly, abychom se podívaly na naše oblíbené domy, které byly obvykle tak velké nebo směšné, že jsme si nedokázaly představit, že v nich žijí skuteční lidé. Náš největší favorit, co do velikosti i komičnosti, byl Hrad.

Hrad je přesně takový, jak to zní, včetně věžiček a věže a brány nad příjezdovou cestou, jejíž součástí je železná mříž, která se spouští dolů. Tak velké domy by se snad neměly dovolit stavět. Jako by ho vylovili z nějakého pohádkového světa a odhodili sem na místo tak maličké, že ani 22

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 22

04.09.2020 19:20:46

nemá přední dvorek. To, že patří druhému společníkovi v Kevinově ortodontické praxi, jsem zjistila až před pár týdny, když mě máma přesvědčovala, abychom se přestěhovaly ke Kevinovi. Říkala, že často „pořádají večeře“ a že nás nejspíš pozvou. Taková představa je trochu znepokojivá. Nedokážu se ubránit úvahám, jestli si budu muset obléct dlouhé nadýchané šaty a paruku à la stará britská šlechta, aby mě vůbec pustili dovnitř.

Neuvědomím si, že mířím k Hradu, dokud nezahnu na ulici, na které stojí. Nejspíš jdu automaticky, ta cesta se mi tak vypálila do mozku, že o tom ani nemusím uvažovat.

Když s Buffy projdeme zatáčkou, pomalu kráčíme po slepé ulici, a já upírám pohled na Hrad a uvažuju, kolikrát ho budu muset navštívit, než dá máma Kevinovi košem.

Náhle zaslechnu nějaký zvuk, odlišný od ostatních večerních zvuků kolem. Někdo dribluje. Je v tom vzorec. Tři údery míče a pak zašustění sítě. Stejně jako když jsem byla malá, táta ještě bydlel s námi a učil mě házet na koš. Ohlédnu se přes rameno ve snaze zjistit, odkud zvuk přichází, ale než to stihnu určit, pravidelný vzorec se přeruší. Místo zašustění, které čekám, se ozve hlasitá rána a pak nějaký mužský hlas zakřičí: „Bacha!“ Instinktivně se přikrčím a něco velkého mi se zasvištěním proletí nad hlavou. O vteřinu později uslyším gumové žuchnutí, když velice blízko něco – předpokládám, že basketbalový míč – dopadne a kutálí se po ulici pryč. „Jsi v pořádku?“ zeptá se tentýž hlas, když se narovnám. „To bylo těsný.“ „Nic mi není,“ odpovím, ale zní to přiškrceně, protože teď už ho vidím, jak stojí na konci příjezdové cesty nalevo od Hradu, ozářený zezadu světlem s pohybovým čidlem připevněným nad garáží. A vím, kdo to je. Jordan Baugh.

Nemůžu uvěřit, že jsem si ho předtím nevšimla. „Určitě?“ zeptá se Jordan a popojde o krok blíž.

23

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 23

04.09.2020 19:20:46

„Jo,“ odpovím, divoce přikyvuju a couvám. Ukážu si palcem přes rameno a řeknu: „Jenom ti přinesu tvůj – míč.“ Můj bože, jsem idiot. „To je v pořádku,“ odpoví a slouží mu ke cti, že se mému podivnému zakoktání při slově míč nezasměje. „Dojdu si pro něj, jenom mi dovol…“ Ale nenechám ho větu dokončit. Pustím Buffyino vodítko a řeknu: „Klídek.“ Pak se otočím a rozběhnu se ulicí.

Chvíli mi trvá, než míč, zapadlý pod sousedovým autem, najdu, takže když se konečně vrátím na konec Jordanovy příjezdové cesty, napůl čekám, že to vzdal a vrátil se dovnitř. Pořád tam ale je, stojí vedle Buffy, která se od chvíle, kdy jsem odešla, nepohnula, jenom si lehla na vodítko.

Zírá vzhůru na něj a on její pohled opětuje. Zatímco se na Jordana dívám, usměje se na ni a řekne: „No ty jsi ale ­hodný ­pejsek.“ Je to tak roztomilé, až to téměř nedokážu snést.

Bože, zapomeňte na to, že nedokážu uvěřit, že jsem si ho cestou po ulici nevšimla – nedokážu uvěřit, že jsem nevěděla, že žije v tomhle sousedství. To vypadá jako něco, co jsem měla vědět, přinejmenším prostřednictvím Hannah, která považuje za svůj životní úkol udržovat záznamy o trvalém bydlišti všech sexy kluků z naší školy.

A Jordan je sexy. Patří k těm klukům, kterých jsem si vždycky všímala. Je to ten typ, co i bez námahy vypadá skvěle – blond vlasy, které se nedokážou rozhodnout, jestli mu mají padat do čela, nebo trčet na všechny strany, světle modré oči barvy ledu a zatraceně úžasné bicepsy, které má díky své pozici střelecké hvězdy basketbalového týmu. Od chvíle, kdy se jako dobrovolník přihlásil na namáčedlo během školních oslav, když jsem chodila do prvního ročníku, jsem ho neviděla nahoře bez, ale pokud jeho paže správně naznačují, co se ukrývá pod oblečením, nevadilo by mi moct se podívat znovu.

24

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 24

04.09.2020 19:20:46

Ale páni, na tohle právě teď myslet nepotřebuju. Ne, jestli se chci ve chvíli, kdy si zase budeme stát tváří v tvář, chovat alespoň z poloviny jako člověk. Takže se cestou k němu, s basketbalovým míčem v ruce, zhluboka nadechnu a obrním. Vezme si míč, nakloní hlavu na stranu a místo na Buffy se teď dívá na mě. „Díky. Řekla jsi svému psovi ‚klídek‘?“ „Ehm, jo,“ vypravím ze sebe. „Pěkný.“ Zní to jako pěkný. Jako by to na něj vážně udělalo dojem. „Dík.“ „Jasně.“ Usměje se na mě, a to už je příliš.

Ošiju se a sehnu se pro Buffyino vodítko. Když se narovnám, odkašlu si. „Radši bych měla jít. Promiň, že jsem tě vyrušila.“ Zavrtí hlavou. „Nic se nestalo. Netrefil jsem, vzpomínáš?“ „Jistě,“ odpovím a o krok ustoupím. „Nechám tě, ať se k tomu můžeš vrátit.“ „Samozřejmě,“ řekne a jeho úsměv lehce povadne. Jakoby… zklamáním? To nemůže být pravda. Vždyť mě ani pořádně nezná. „Tak někdy příště, Amber.“ „Měj se,“ odpovím a obrátím se k odchodu. Buffy na vteřinu zaváhá, ale pak se ke mně přidá.

Cítím, jak mě Jordan při odchodu sleduje, a když se o několik domů dál ohlédnu, zlehka mi zamává. Do tváří mi stoupne ruměnec, zamávání mu oplatím a pak lehce škubnu Buffyiným vodítkem, abychom zrychlily krok. Přesto, když dojdeme na konec ulice a zabočíme zpátky ke Kevinovu domu, nedokážu se ubránit úsměvu. Tohle stěhování může být naprostá katastrofa, ale možná, že když budu mít štěstí, můj nový soused by to mohl o dost vylepšit.

25

Pravidla_se_maji_porusovat_09_(imprimatur).indd 25

04.09.2020 19:20:46