0041317

Katja Frixeová

Čarokrásné knihkupectvı́ Čokoládové dortíky pro všechny!

S ilustracemi Florentiny Prechtelové

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 3

10.1.2020 19:17:01

ČAROKRÁSNÉ KNIHKUPECTVÍ: ČOKOLÁDOVÉ DORTÍKY PRO VŠECHNY! Katja Frixe, Florentine Prechtel: Der zauberhafte Wunschbuchladen 3 – Schokotörtchen für alle! © Dressler Verlag, Hamburg 2017. Published by agreement with Dressler Verlag, Hamburg, Germany.

All rights reserved.

Translation © Alena Bezděková, 2020

ISBN 978-80-242-6376-2

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 4

10.1.2020 19:17:01

Příprava narozeninové party

K

dyž vám s přípravou narozeninové oslavy pomá­há mluvící zrcadlo a veršující kocour, výsledkem může být jen spousta řečí. Byl čtvrtek odpoledne a já seděla na pohodlném vaku v Čarokrásném knihkupectví. Zrovna jsem paní Sovové vyprávěla, koho chci pozvat na svou narozeninovou party, když Gustaf nadšeně vykřikl: „Tanec s nafukovacími balonky!“ Packou otáčel stránky knihy, která před ním ležela. „Nebo tohle: ŠTRONZO!“ Horlivě začal předčítat pravidla: „To bude určitě legrace! Když přestane hrát hudba, všichni se musí zastavit, jako by zkameněli.“

7

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 7

10.1.2020 19:17:01

Aby nám to vysvětlil ještě líp, zvedl se ze svého zeleno-bíle pruhovaného křesla, nahrbil se a ztuhl.

Nehnul se z místa ani o centimetr. Otráveně jsem se na něj podívala. Vzápětí jsem vyprskla smíchy. „Nech toho, vypadáš jako vycpané zvíře v přírodovědném muzeu.“ Vstala jsem a prstem jsem ho cvrnkla do bříška tak, že hlasitě zaječel a převalil se na záda. „To není fér!“ vykřikl. „Lechtat se nesmí.“ „Fakt? Kde je to napsaný?“ zeptala jsem se s úšklebkem a sáhla po knize. Rychle jsem očima přelétla odstavec s popisem hry, v němž samozřejmě o lechtání nebylo vůbec nic. Zrovna když jsem to chtěla Gustafovi říct, přes stránku přeletělo několik jasně červených písmen a vytvořilo větu: Lechtání je v rozporu s pravidly hry! Párkrát jsem zamrkala, abych se ujistila, že se mi to nezdá, ale ta slova teď na stránce opravdu byla. „Tak jo,“ přikývla jsem a zavřela knihu. „Budu si to pamatovat. Ale tak jako tak si myslím, že na tuhle hru stejně nedojde.“ „Proč ne?“ zeptal se kocour zklamaně.

8

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 8

10.1.2020 19:17:01

Pan Král, velké zrcadlo s širokým zlaceným rámem, si odkašlal: „Možná by sis měl uvědomit, kocoure, že Klárce bude jedenáct, a ne čtyři.“ Byla jsem zrcadlu za jeho odpověď vděčná, protože jsem pokaždé těžce nesla, když jsem Gus­tafa musela zklamat. Tak rád by mi pomáhal, jenže jsme měli poněkud rozdílné představy o tom, jak by oslava jedenáctých narozenin měla vypadat.

Já jsem totiž chtěla poprvé uspořádat skutečnou party, se švédským stolem a parádní muzikou, na kterou se dá tancovat. Žádnou dětskou oslavu, na níž se pořádají závody v konzumaci čokolády nebo se hraje tanec se židlemi. „No a co? Copak v jedenácti se už nemůže bavit?“ zamňoukal Gustaf uraženě.

Sedla jsem si k němu do křesla a knihu odložila na klín. Namlouvám si to, nebo odněkud slyším trumpetky, hudbu a vzrušené hlasy? Přiložila jsem ucho ke knize a skutečně: ty zvuky se ozývaly z ní!

Nejspíš mi chtěla dát jasně najevo, že když se budu řídit radami, které v ní najdu, zažiju spoustu legrace.

9

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 9

10.1.2020 19:17:01

„Slyšíš, jak se snaží?“ zeptala se paní Sovová s úsměvem. „Myslím, že bys jí udělala velkou radost, kdybys vyzkoušela aspoň jednu hru.“ Když jsem si představila, jak kniha samou radostí skáče do vzduchu – což bylo v Čarokrásném knihkupectví klidně možné –, musela jsem se smát. „Tak dobře, ještě se nad tím znovu zamyslím.“ Pro paní Sovovou bylo naprostou samozřejmostí, že knihy v jejím obchodě žijí vlastním životem. Že se z kuchařek linou libé vůně, ze zpěvníků se ozývá hudba a z koutku s detektivkami je často slyšet policejní sirény. I já jsem si už zvykla, že písmena poletují vzduchem a tvoří slova nebo věty. Tahle prodejna totiž nebyla obyčejným obchodem s knihami. Bylo to Čarokrásné knihkupectví, v němž vládla paní Sovová. Nedávno dokonce z jedné knihy něco vypadlo. Nebo lépe řečeno někdo.

Malý cirkusový křeček jménem Harry. Odnesla jsem si ho domů a rychle jsem si ho zamilovala. Bohužel se za pár dnů musel vrátit, ale já jsem nepřestala doufat, že se ještě někdy uvidíme. Ale než k tomu dojde, můžu si znovu a znovu číst knihu, v níž

10

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 10

10.1.2020 19:17:01

hraje hlavní roli. Od našeho rozloučení jsem ji přečetla už třikrát. Nejen proto, že byla fakt zábavná, ale navíc jsem měla pocit, že jsem Harrymu opravdu blízko. „Nač myslíš?“ zeptala se paní Sovová. Jako vždy měla na sobě jedny ze svých zelených šatů, protože zelená byla její oblíbená barva, a dlouhé světlé vlasy si svázala do rozcuchaného uzlu. „Na Harryho,“ povzdechla jsem si. „Škoda, že nepřijde na mou narozeninovou oslavu. Určitě by vymyslel něco zvláštního.“ „Kdo ví,“ poznamenala paní Sovová tajemně. „Třeba se objeví!“ „My pro tebe taky vymyslíme něco zvláštního,“ prohlásil pan Král dunivým basem. „Víš co, můžeš mě ověsit nafukovacími balonky a na rám připevnit disko světla.“ To byla vážně velkorysá nabídka, protože zrcadlo nesnášelo, když na ně někdo sahal. Vzpomněla jsem si na velkou úklidovou akci, při níž jsem se svým nejlepším kamarádem Leem zjistila, že i pan Král je lechtivý.

11

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 11

10.1.2020 19:17:01

„Balonky jsou vynikající nápad,“ podotkla paní Sovová a načmárala cosi na papír, který ležel na prodejním pultu. Byl to seznam úkolů na moji oslavu a já měla pocit, že je pořád delší a delší. Paní Sovová se mě zeptala, jestli nechci narozeniny oslavit v jejím obchodě, a já jsem samozřejmě skákala radostí. Čarokrásné knihkupectví bylo totiž mým absolutně nejoblíbenějším místem, kde jsem trávila skoro každičkou volnou minutu. Jak bych mohla odmítnout? Paní Sovová už zde uspořádala spoustu jiných akcí, třeba talentovou soutěž. „Všechno je jen otázka dobré organizace,“ prohlašovala pokaždé, a také proto si teď psala seznam úkolů. Dekorace zněl první, Občerstvení , Hudba , Slavnostní osvětlení, Pozvánky byly další, a pak tam velkým písmem stálo: Čokoládové dortíky . „Party bez čokoládových dortíků není žádná party,“ odfrkla si paní Sovová a přisunula mi pod nos talíř. „S čokoládovými dortíky je dobrá nálada zaručená, to ti můžu slíbit. Co kdybys z hnědého křídového papíru vystřihla pár čokoládových dortíků a vyrobila z nich pozvánky?“

12

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 12

10.1.2020 19:17:01

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 13

10.1.2020 19:17:01

„Přece nechcete, aby si děti myslely, že je zvete na kávový sedánek,“ zaduněl pan Král. „Proč ne?“ zeptal se Gustaf. „Napřed malý věneček, pak si dají taneček!“ Seskočil z křesla na podlahu, postavil se na zadní nohy a zatočil se kolem dokola.

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 14

10.1.2020 19:17:02

„Jsi hodný, ale hudbu si vzal na starost Leův táta,“ vysvětlovala jsem. „Ale můžu mu říct, aby do playlistu zahrnul i jednu nebo dvě švédské písničky.“ Vtom se jako na povel otevřely dveře prodejny a Gustaf, kterého už tancování zjevně nebavilo, vykřikl: „Co bys okem mžik, je tu zákazník!“ Byl to jeho obvyklý slogan, kterým oznamoval příchod nového zákazníka. Zaradovala jsem se, když jsem poznala, že to je Leo. Jenže nebyl sám – vedle něj stál člověk, jehož tvář jsem nedokázala rozpoznat, protože ji zakrývala obrovitá kytice. „No ne! Kytka na dvou nohách,“ zvolal nadšeně Gustaf a rozběhl se k Leovi a jeho průvodci. Žádný z nich jeho veselé přivítání neslyšel, protože kocourovi a zrcadlu jsme rozuměly jen paní Sovová a já. „Kohopak jsi nám to přivedl?“ zeptala se paní Sovová a vyšla zpoza prodejního pultu. Když kytice poklesla o něco níž, objevila se za ní tvář Leova tatínka. S úklonou podal paní Sovové obrovskou kytici růží.

15

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 15

10.1.2020 19:17:02

„Chtěl bych vám ze srdce poděkovat, milá paní Sovová,“ pronesl slavnostně. „Bez vás by to všechno nebylo možné.“ Všimla jsem si, že majitelka knihkupectví se trochu začervenala. „O čem to mluvíte?“ zajíkla se. „Jestli narážíte na tu talentovou soutěž – já jsem ji jen uspořádala. Vítězství jste si vybojoval sám.“ „Ale přesto,“ trval na svém Leův táta. „Bez vašeho zásahu bychom se nejspíš museli odstěhovat.

Teď se na mě nesmírně zajímavé nabídky zaměstnání přímo valí.“ „Vážně?“ vyhrkla jsem nadšeně. Úsměv na Leově tváři byl stále širší. Přitom ještě před několika týdny byla situace úplně jiná. Kamarád byl zachmuřený a zachoval se ke mně docela hanebně. Zpětně jsem jeho chování pochopila, když jsem se dozvěděla, že jeho táta Konstantin, který byl velice dobrý kadeřník, přišel o práci.

Ale pak se zúčastnil talentové soutěže u paní Sovové a zvítězil!

Paní Sovová se natáhla pro květiny a pak se rozběhla do kanceláře pro vázu.

16

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 16

10.1.2020 19:17:02

„A už jste si nějaké zaměstnání vybral?“ zeptala jsem se Konstantina. „Právě jsem podepsal smlouvu,“ oznámil hrdě. „Příští měsíc nastupuji do divadla. Budu česat herce před vystoupením, vytvářet vysoké účesy, upravovat paruky, prostě mě čeká neuvěřitelně rozmanitá práce.“ „A dvakrát měsíčně dostane volňásky do divadla,“ doplnil tátu Leo a oči se mu rozzářily. „Takže dvakrát měsíčně budeme mít s Lili dům jen pro sebe.“ Konstantin Leovi rozcuchal vlasy. „To se ještě uvidí. Co ty víš, možná pro tebe s mámou objednáme hlídání.“ „To bych si mohl vzít na starost já,“ zvolal Gustaf nadšeně. „Já bych byl báječná chůva. Už jsem se jednou staral o koťátka mojí sestřenice. Navíc jsem přečetl úplně všechny knížky o hlídání dětí, které v tomhle knihkupectví máme.“ „Pokud vím, máme na tohle téma jen jedinou,“ zabručel pan Král a zmíněná kniha se rázem povysunula z regálu.

17

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 17

10.1.2020 19:17:02

Leo a Konstantin nerozuměli, co Gustaf říká, a tak jsem jim to přeložila. Konstantin se bujaře rozchechtal: „Kocour jako chůva? Mám pocit, že to je vynikající nápad. Leo mi vyprávěl, že máš taky ráda pizzu, takže spolu určitě strávíte příjemné večery.“ Paní Sovová upravila květiny do vázy a postavila ji na prodejní pult. Pak odněkud vykouzlila talíř čokoládových dortíků a já jsem si byla skoro jistá, že když procházela kolem regálu s knihami o zdravé výživě, zaslechla jsem z něj roztoužené „hmmm“.

Zatímco si Konstantin a paní Sovová u čokoládového dortíku povídali o novém zaměstnání, Leo a já jsme se uvelebili v dětském koutku. Přesněji řečeno na útulné galerii, která se nacházela nad ním. Lezlo se tam po provazovém žebříčku. Nikdo nás tam nerušil a mohli jsme si celé hodiny číst nebo – jako právě teď – vymýšlet pozvánky na oslavu mých narozenin. „Už sis rozmyslela, jak by měly vypadat?“ zeptal se.

18

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 18

10.1.2020 19:17:02

Uvažovala jsem o tom už celou věčnost, ale nakonec mě na ten nejlepší nápad přivedla máma.

Nakoupily jsme barevné papíry, malé stříbrné disko koule na zavěšení a sáček konfet. Vytáhla jsem zásoby z tašky a rozprostřela je před Leem.

Pak jsem mu vysvětlila, co mám v plánu. „Barevné papíry nastříháme na velikost pohlednice. Pak na každý nalepíme pár konfet a na rub napíšeme text.“ „A co ty disko koule?“ zeptal se Leo. Vzal dvě do ruky a zavěsil si je na uši. Rozesmála jsem se. „Sluší ti to! Musíš si to zapamatovat na příští talentovou soutěž.“ „Chlapec s disko koulemi v uších?“ Leo se zašklebil, vyplázl jazyk a potřásal hlavou tak, že jsem se přímo rozchechtala. „Co se to tam nahoře děje?“ zamňoukal Gustaf. „Něco jsem prošvihl? Nějaká legrácka?

Nezkoušíte si tam potají židlový tanec? Jdu do toho s vámi!“ „Ale kdepak,“ křikla jsem dolů. „Jenom vymýšlíme pozvánky.“

19

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 19

10.1.2020 19:17:02

„Doufám, že taky jednu dostanu,“ řekl Gustaf tiše a já byla ráda, že jsem s ním i panem Králem při nákupu potřeb na pozvánky počítala. Bylo mi totiž jasné, že by se jich nemile dotklo, kdyby pozvánku nedostali.

Pak jsem se obrátila zpět k Leovi. „Na disko koule potřebujeme tohle.“ Zvedla jsem děrovačku a ihned si vzpomněla na Harryho, malého křečka, který si z kancelářských sponek, tužek a dalších věcí z mého pokoje vybudoval parkurovou dráhu, na níž předváděl přímo šílené kousky. Naštěstí jsem si ho nahrála na mobil, takže si to video můžu každý večer v posteli pustit. „Děrovačkou uděláme do pozvánky otvor, kterým protáhneme provázek s disko koulí. Tak bude každý hned vědět, že pořádám party.“ „Parádní nápad,“ pokýval uznale Leo a hned se pustil do stříhání barevných papírů. „Pošleš pozvánku i Lence?“ „No jasně, to je přece samozřejmý. Jestli někdo MUSÍ být na mé vůbec první party, pak je to přece Lenka. A samozřejmě ty.“

20

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 20

10.1.2020 19:17:02

Lenka byla má nejlepší kamarádka, se kterou jsem dřív trávila všechen volný čas. Jenže před pár měsíci se po rozvodu rodičů odstěhovala. Strašně mi chyběla. Snažily jsme se spolu co nejčastěji telefonovat nebo skypovat, ale ani zdaleka to nebylo takové jako dřív. Naštěstí jsem měla Lea, který mé chmury kvůli Lence často rozptyloval a s nímž jsem v knihkupectví trávila spoustu času. „Takhle nějak to má vypadat?“ zeptal se a podržel mi kartičku s disko koulí před nosem. „Jo, přesně tak jsem si to představovala,“ vyhrkla jsem a pustila se do psaní.

Když jsme nadepsali všechny pozvánky, slezli jsme po žebříčku dolů. Zatímco Leo se ihned vypravil pro čokoládový dortík na posilněnou, já jsem předala zrcadlu jeho pozvánku – tak, že jsem mu přední i zadní stranu podržela před leštěnou plochou. „Klidně o něco blíž, už nevidím tak dobře jako dřív,“ postěžovalo si. „Takhle je to lepší?“ zeptala jsem se. „Ano.“ Po chvíli pan Král dodal: „Samozřejmě rád

21

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 21

10.1.2020 19:17:02

dorazím. Náhodou se mi to hodí. Ten den nemám v plánu nic jiného.“ „Děláš, jako bys už někdy odešel z obchodu,“ poznamenal jedovatě kocour. „A kde mám pozvánku já?“ „Račte, prosím,“ řekla jsem s úklonou a Gustaf popadl pozvánku do tlamičky a odnesl si ji na křeslo.

V té chvíli v kanceláři zazvonil telefon. „Už běžím, už běžím!“ zvolala paní Sovová a seskočila z žebříku, na němž právě stála, a hnala se místností.

V běhu si ještě rychle strčila do pusy čokoládový dortík. „Prosím,“ ohlásila se s plnou pusou. Dveře do své maličké kanceláře za prodejním pultem nikdy nezavírala, a tak jsme všechno dobře slyšeli. „Gerto!“ vykřikla nadšeně. „Jak se máš? … Aha …

Hm … Rozumím … Cože? … Ach ne, to je prostě hrůza.“

22

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 22

10.1.2020 19:17:02

Byla děsná škoda, že jsme neslyšeli, co jí říká Gerta. Ale všimla jsem si, že knihy na policích zneklidněly. Některé se povysunuly z regálů, jako by rozhovor také chtěly slyšet, ale pak se zase zastrčily.

Z koutku s detektivkami se ozývalo vzrušené šeptání. „Samozřejmě přijedu,“ oznámila paní Sovová Gertě. Po chvíli dodala: „Ne, s obchodem nebudu mít žádné problémy. Zařídím za sebe záskok.

Musí to jít i beze mě.“ S Leem jsme se na sebe zadívali s vytřeštěnýma očima.

Co to má znamenat?

Jakmile paní Sovová zavěsila, vrátila se do prodejny. „Když vidím, jak se na mě díváte, soudím, že jste pochopili, co se děje. Nebo se snad pletu?“

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 23

10.1.2020 19:17:03

„Ne tak docela,“ prohlásil Leo rozpačitě. „Já tady sám rozhodně nezůstanu,“ vykřikl Gustaf.

Paní Sovová se po kocourovi natáhla a posadila se s ním do křesla. „Mou kamarádku Gertu znáte, že? Má také Čarokrásné knihkupectví, ale v Holandsku.

Obchod příští víkend slaví sté výročí založení, jenže Gerta si zlomila nohu.“ „No a?“ prohlásil Gustaf, ale podívala jsem se na něj tak výhružně, že zmlkl. „Všechno už naplánovala… Recepci se zástupci města, bohatý program, pozvala i novináře. Jenže se zlomenou nohou to nezvládne. Musím co nejdřív odjet za ní.“ Myšlenky mi zmateně vířily v hlavě. Paní Sovová odjede? Knihkupectví osiří? Kdo se o všechno postará? „A co moje narozeniny?“ pípla jsem tiše. Věděla jsem, že to není fér, protože paní Sovová prostě musí své nemocné kamarádce pomoct. Ale taky mi slíbila, že společně připravíme mou party. „Nedělej si starosti, Klárko, do té doby už budu doma.“

24

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 24

10.1.2020 19:17:03

Pohladila Gustafa po hlavě, odložila ho na křeslo a vstala. „Navíc mám báječný nápad a vím, kdo by si během mé nepřítomnosti mohl vzít obchod na starost.“ Leo mi položil ruku kolem ramen. „To zvládneme,“ zašeptal. Byla jsem šťastná, že mám tak báječného kamaráda.

25

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 25

10.1.2020 19:17:03

Paní Sovová se loučí

N

ora byla první, komu jsem následující den ráno vtiskla pozvánku do ruky. „Jé, to je paráda,“ vyhrkla a podržela malou disko kouli proti světlu. Na stěně třídy se ihned roztancovaly světlé flíčky. Několik holek se k nám zvědavě otočilo. „To je pozvánka na moji narozeninovou party,“ prohlásila jsem hrdě a podala jsem další Lucce, Benovi, Fanynce, Majce a Soně. „Díky,“ poděkovala Soňa vesele a rychle odběhla na své místo. „Já bohužel nemůžu,“ pokrčila omluvně rameny

26

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 26

10.1.2020 19:17:03

Fanynka. „Ve stejný den má narozeniny i moje sestra.“ „To je škoda,“ vyhrkla jsem a pocítila zklamání.

Nejen proto, že Fanynka byla vždycky hrozně vtipná a na každé oslavě všechny bavila, ale hlavně proto, že jsem chtěla, aby všechno, co souviselo s mou party, probíhalo hladce. Bylo už dost zlé, že paní Sovová odjede a přípravy zůstanou jen na mně.

Aspoň kdyby všichni pozvaní slíbili, že přijdou.

Leův táta by měl začít se sestavováním hudby, paní Tingová z Čokoládového nebe by měla nakoupit všechny přísady na horu čokoládových dortíků… „Božíčku, co to máš? Něco tak primitivního se hned tak nevidí…“ odfrkla Vivi a vytrhla mi pozvánku z ruky. Podívala se na disko kouli a pak ji i s pozvánkou hodila své nejlepší kamarádce Sáře. „Plastovej šunt,“ prohlásila Sára s úšklebkem a hodila ji Vivi nazpět.

Vivi a Sára byly nejhorší fifleny, jaké si člověk dokáže představit. Ty samozřejmě pozvánku na mou party dostat neměly. Jenže Vivi si přesto text na rubu přečetla.

27

Carokrasne_knihkupectvi_3-Cokoladove dortiky pro vsechny.indd 27

10.1.2020 19:17:03