0041246

píše láďa Hruška

Lí A es r OD k k š IP FIL

Ahoj!

Jmenuju se Mikoláš Marný, a aby bylo jasno hned na začátku:

Nesn áším škol u!

Ne

sná

ším

!

7

Protože na světě je přece spousta užitečnějších věcí než jenom sedět doma jak bábovka nad úkolama a křivit si záda! Podle mě je daleko lepší jít ven za kámošema a nadejchat se trochu toho čerstvýho vzduchu, jak říká moje babička.

A nebóóó si prostě na pohodičku sednout s tabletem v obýváku a sekat latinu, jak říká zase moje máma.

Mimochodem, vůbec nevím, co to znamená, a je mi to šumák. Ona prej tu latinu ve škole taky nesnášela. To mi na ni zase práskla babička. Je to prej nějakej starodávnej jazyk, nebo co. Tak nevím, proč mi s tím sekáním latiny máma vůbec zatěžuje mozek…

Nesnáším většinu učitelů!

A rozhodně to v životě nemám jednoduchý, protože můj strejda je taky

8

učitel.

FÁ Á Á KT Ý!

H U STÝ Ý

Musel jsem se s tím naučit žít a prostě se s tím smířit, ať se mi to líbí, nebo ne. Mít strejdu učitele má samozřejmě jenom samý nevýhody. Člověk má automaticky nálepku šprta nebo třídního donašeče, co učitelům vytroubí i kdo si kde upšouknul.

Takovej já teda ale rozhodně nejsem!

Rozhodl jsem se všem těm rejpalům ve škole pěkně vytřít zrak. Vyhlásil jsem tichou válku a začal bojovat.

Ne s nima, ale sám proti sobě! A myslím, že zatím vyhrávám, a tudíž jsem v pohodě.

Hodnej strejda Milan mi totiž občas pustí nějaký drby ze sborovny a díky tomu jsem ve třídě za kinga. Vím vždycky jako první, jaká učitelka je nemocná a kdy

9

budeme mít ve škole pohodičku a nebudeme se muset tolik učit.

Občas zajdu i za školu, a kdo ne?

Učení je prostě

10

!

Strejda říkal, že všichni někdy chodili za školu. A kdo říká, že ne, tak kecá. A když to říká Milan, tak to musí být pravda. Za školou navíc řešíme strašně důležitý věci, který nás učitelé ve škole nikdy nenaučí.

Nechodíme ale jenom ZA školu. Chodíme hlavně PŘED školu. Haha

Q A to i o víkendu. Normálně

dobrovolně. Fááákt! Náš školník, pan František Krátký, kterýmu ale nikdo neřekne jinak než Krátkej Fanouš, totiž zapomíná přes víkend vypínat wi-finu. A my tam tak můžeme hrát hry na tabletu, i když nám to doma rodiče zakážou a změní heslo na wi-fi. Chachááá

Q

Ve škole ale máme telefony zakázaný, což nás štve!

Přitom učitelé bez nich taky nevydrží, proto tam tu wi-fi máme. Kvůli nim. To je jasný.

Jo a strejda navíc schvaluje taháky! Když mi to jednou řekl, tak jsem myslel, že se snad zbláznil a dělá si ze mě prču:

11

Miky, taháky jsou vlastně dobrá věc! Není důležitý učit se věci nazpaměť, hlavní je vědět, kde je najdeš nebo kde se koho zeptat! Ááámen!

Tyhle jeho slova bych tesal do kamene.

Q

Naposled při diktátu to jeho moudro ale moc nezabralo.

Ty měkký a tvrdý ííí a ýýý jsou pro mě normálně španělská vesnice.

Tak jsem se přihlásil a zeptal se úči: „Paní učitelko. Ty víly vily věnce u tý vily s měkkými proutky nebo tvrdými? To je pro mě totiž strašně důležitý.“ A už jsem ji měl. Poznámku: JE DR Z Ý!

12

A DOMA

BYLO VESELO!

Svedl jsem to na strejdu. To je jasný!

Q

Jinak ale to jeho heslo funguje docela dobře. Hlavně teda mimo školu. Co nevím, na to se jednoduše zeptám.

Jinak – u nás ve třídě mi říkají Marnej Miky, vlastně docela trapná přezdívka. Ale nenadělám s tím nic.

Ve škole přitom máme na přezdívky daleko lepší adepty.

Nejvíc se samozřejmě kámoším s těma,

co mají hodně poznámek . S těma se totiž člověk nikdy nenudí…

Q

13

Slizoun

U nás ve škole máme už delší dobu slizománii.

Slizy musíme schovávat před učitelama v taškách, takže se občas dostanou mezi učebnice. To je pak průšvih i doma, a tak je radši skrejváme pod lavicí, ať je klid.

No dobře… Někdy skončí i za tabulí nebo v záchodový míse – tam slizy končí dobrovolně i nedobrovolně.

Dobrovolně, když už přestanou fungovat a slizovat a jen se lepí.

Nedobrovolně, když nám je učitelka zabaví a musíme je jít potupně před celou třídou vyhodit. To se pak jeden cejtí jak na popravě – jít na WC spláchnout svýho

14

miláčka, se kterým se uklidňuješ, když tě škola stresuje…

Je to strašně nechutný a ponižující.

R

Kvůli oblíbenýmu slizu u nás ve třídě padlo už několik poznámek. Učitelé někdy dokážou být fakt dost vtipný, haha!

Q

Neustále si pod lavicí hraje se slizem. Je to opravdu nechutné.

Q

15

Bez mého dovolení vyhodil sliz z okna . Mohl spadnout i lidem na hlavu.

Q

Honil spolužačku se slizem v ruce, ač nebyl jeho.

Q

Díval se na mě skrz růžový sliz a řekl, že vypadám jako prase!

Q

O přestávce vybíral vlastní sliz z koše.

Q

Hodil mokrou koulí slizu po učitelce. Ta po dopadu na zem zaneřádila celé lino.

Q

16

Předbíhal u oběda ostatní spolužáky. Nakonec na oběd stejně nešel, prý si musí jít domů vyrobit sliz.

Q

17

První a poslední poznámku jsem od naší třídní učitelky dostal já. Ostatní si odnesl domů Tom Peterka, kterýmu říkáme jednoduše Slizoun. Je totiž ve vyrábění slizů FÁÁÁKT machr.

Tom vyzkoušel už spoustu slizů. Ze zubní pasty, z lepidla, z tekutýho mýdla, z pracího gelu a se všema se ve škole vytahoval. Je to ale kabrňák, to se musí nechat.

Když jsem si naposled s tím jeho slizem hrál při češtině – samozřejmě tajně – tak na to učitelka přišla.

18

marný, marný!

Co to máš zase pod tou lavicí?

„Hraju si s Tomovým slizem. On mi to dovolil. Potřebuju se uklidnit po matice!“ A bylo to! Zas poznámka jak Brno.

Nejvíc mě naštvalo, že mě pak od Slizouna bezdůvodně přesadila. Jako kdybych mu ten sliz ukradl, nebo co…

19

Já jsem totiž sám ještě nikdy žádnej sliz nevyrobil. „Tyhle patlaniny mi domů netahej! Jen přes moji mrtvolu!“ řekla mi jednou máma. A tím to bylo daný.

Takže jsem jednou předbíhal u oběda, abych to stihnul, než naši přijdou domů. A povedlo se! Vyrobil jsem první jedlej čokoládovej sliz, kterej mi záviděla celá třída.

20

S receptem mi teda trochu poradil Slizoun, to musím přiznat. Ve frontě na obědy. Napadla ho totiž geniální věc. Přidat tam ty bílo-růžový pěnový bonbóny.

Výroba ale už byla čistě v mých rukou. Tradáááá…

21

Je dlý sl iz

Q

Budeš potřebovat: 5 kostiček čokolády na vaření 5 pěnových bonbonů vého) 1 lžička oleje (na vaření, NE motoro 1 lžička vody práškový cukr

a a a a a

Ja k to udě lat ?

ostičky.

1. Čokoládu nalámej na k

bóny.

2. Hoď k ní pěnové bon

ží řízky. Smíchej v misce a dej do mikrovlnky asi na 30 sekund. vou hmotu trochu 4. Pak nech budoucí slizo vychladnout a míchej. učkový cukr.

5. Přisypávej postupně mo š mít Je ho potřeba opravdu dost, dokud nebude sliz, který pak můžeš i sníst. Q

terém máma sma 3. Přidej vodu a olej, ve k

22

Prdlouš

Tonda Křeček nezkazí ve třídě žádnou legraci. Má jenom jednu blbou vlastnost.

Skoro pořád, všude a čím dál víc. A mě to příšerně štve.

Protože teď momentálně vedle něj sedím. Jo! Za souseda jsem ho vyfasoval kvůli slizu od Slizouna a taky proto, že jsem byl zaaase móóóc drzej.

23

Jak říkám, Prdlouš nezkazí žádnou legraci. Jenže kvůli tomu jeho prdícímu hendikepu to s ním moc velká sranda není. Kdo by chtěl furt čuchat ty jeho pšouky.

Většinou vydává pachy potichu a nenápadně. Sedí u okna, který má vždycky pootevřený, takže ten únik plynů dobře maskuje. Teda maskoval. Až do jedný hodiny tělocviku. „Dneska si procvičíme kotrmelce. A hezky na známky,“ řekl učitel.

24

Všichni to dali na jedničku, maximálně na dvojku. Akorát Tonda si uříznul pěknou ostudu. Tááák trošku se z toho totiž poprděl.

Když se schoulil do kotrmelce, vypustil bojovej plyn a bylo vymalováno.

Celej zčervenal, špitnul jen „par dóóón“ a utekl na záchod. Byl tam až do konce hodiny a zbytek dne se s náma ve třídě odmítal bavit. Jako kdybysme za to snad mohli my.

25

Do háje! Bylo mi ho najednou trochu líto a rozhodl jsem se, že s tím musím něco udělat. Jednak proto, že vedle něj sedím a chci zkrátka dejchat normální vzduch a nežít furt ve strachu, kdy ze sebe zase vypustí další zbraň hromadnýho ničení. A jednak proto, že mě napadlo: „Co teprv, až začne chodit s nějakou holkou?“ Tý se to taky určitě nebude líbit, až před ní neuhlídá prdy jako o těláku. Nedalo mi to, cestou ze školy jsem se zastavil v lékárně u tety Maruš a všechno jí vyklopil.

S tím Tondou se to už nedá vydržet.

Prdí, kudy chodí! Zamořuje postupně celou třídu

Teta se smála a já to nechápal. „A co tak mívá Toníček na svačiny? V tom by mohl být zakopaný pes,“ zeptala se po kulometu mých stížností.

26

„V pondělí měl chleba s vajíčkama, v úterý chleba s tlačenkou a cibulí a dneska jenom buchty. Krásně voněly. Byly ještě teplý, rovnou z pekárny,“ vybalil jsem na ni Tondův jídelníček.

„Tak to jsme doma!“ Teta s tím byla hotová raz dva.

A naservírovala mi pro Tondu několik rad, aby už neotravoval vzduch a jednou si třeba mohl najít i holku.

27

Bez toho aby si před ní musel furt někam odskakovat ufouknout plyn. „Mimochodem, naše prdění mají doktoři dokonce odborně pojmenovaný. A víš, jak mu říkají?“ koukala na mě zase celá vysmátá. „Meteorismus!“ Jakože cožeee?

QQQQQQ

„A já myslel, že meteorismus zkoumá meteory ve vesmíru a ne nějaký naše prdíky,“ divil jsem se.

No nic. Tak to jsem zase o něco chytřejší. Pro Prdlouše Tondu jsem každopádně v lékárně sepsal životně důležitý rady. Potom jsem si vzal deset bonbónů, co tam mají zadarmo jako vzorky pro lidi, a šel jsem domů.

Jen jsem si lámal hlavu s tím, jak mu to mám říct. Je to přece jen taková choulostivá věc, o který by se nechtěl bavit nahlas asi ani mezi čtyřma očima. A mně by asi taky bylo trapně...

28