0041231

Monika Utniková-Strugałová

Małgosia Piątkowská

POTMĚ ANEB CO SE DĚJE V NOCI

Potme aneb Co se deje v noci_CZ.indd 1

09.09.20 14:00

TIK-ŤAK, TIK-ŤAK Když francouzský vědec ­ Jean-Jacques d’Ortous de Mairan před dvěma sty lety pozoroval mimózu, rostlinu s drobnými, nadýchanými žlutými kvítky, všiml si, že její listy se ve dne rozevírají a v noci zavírají. Rozhodl se zjistit, co se stane, když nechá mimózu delší dobu potmě. Ukázalo se, že její listy se bez ohledu na nedostatek světla dál ve stejnou dobu rozevírají a zavírají. Jako by je něco řídilo.

Můžete si všimnout, že s námi je to podobné. V určitou denní dobu se cítíme unavení a musíme si lehnout, ráno se opět probouzíme (a nemusíme k tomu ani mít budík). Odkud náš organismus ví, že je čas jít do postele? Anebo naopak, že je nejvyšší čas vstávat? Říkají mu to takzvané biologické hodiny. To je mechanismus, který přesně ví, kdy jsme unavení a kdy jsme odpočinutí, a podle toho nás řídí.

Potme aneb Co se deje v noci_CZ.indd 2

09.09.20 14:00

Lidé se dokážou přizpůsobit různým klimatickým podmínkám: jedni se perfektně vyrovnávají s mrazem, jiným vůbec nevadí horko na poušti. Nikomu se však ještě nepodařilo ovládnout biologické hodiny, vytáhnout z nich baterku jako z budíku a posunout jim ručičky. To ony řídí nás, ne my je.

Jistý výzkumník strávil osm týdnů hluboko v jeskyni.

Biologické hodiny se mu posunuly tak, že jeho den trval celých třicet šest hodin! Po této době si však stejně musel odpočinout.

Pravda, našlo se několik zvědavců, kteří si řekli: „A co kdybychom žili nějakou dobu potmě?

Budeme pořád spát? Nebo se spíš spát odnaučíme?“ Bádali, experimentovali, ale výsledek byl vždycky stejný: dříve či později usnuli. Odpočinek prostě nezbytně potřebujeme, abychom mohli fungovat, a náš organismus se ho nedokáže vzdát, ať děláme cokoli.

Na druhou stranu – spánek je přece velmi příjemná věc, že ano?

Existenci biologických hodin si nejlépe uvědomíme, když si jdeme příliš pozdě lehnout nebo když se dobře nevyspíme. Vědci se už roky snaží pochopit, jak fungují.

Jeffrey C. Hall, Michael Rosbash a Michael W. Young zjistili, že za práci tohoto komplikovaného vnitřního mechanismu odpovídá jeden určitý gen. V roce 2017 za tento objev obdrželi Nobelovu cenu.

Potme aneb Co se deje v noci_CZ.indd 3

09.09.20 14:00

DOBROU S KOBROU Stalo se vám někdy, že jste usnuli, sotva jste si položili hlavu na polštář? Tak rychle, že si ani nepamatujete, jak se to stalo? Je to normální, zejména po dni nabitém zážitky.

Ale pozor: proces usínání začíná ještě, než na spánek vůbec pomyslíme.

Nejdříve klesne naše tělesná teplota – o půl stupně oproti té, kterou máme v poledne.

Postupně se nás zmocní únava: hlava klesá, nohy se sotva vlečou…

Do postele se dopotácíme z posledních sil. A pak už jde všechno rychle.

Potme aneb Co se deje v noci_CZ.indd 4

09.09.20 14:00

Zpočátku se oči pod očními víčky ještě chvíli pohybují. Svaly pracují čím dál pomaleji, tepny se rozšiřují, krevní tlak klesá. V této fázi se stává, že sebou náhle prudce trhneme, protože máme pocit, že padáme nebo ztrácíme rovnováhu (což vyvolá mimovolní záškub celého těla nebo nohou).

Někdy dokonce vykřikneme. Nemějte z toho obavy, stává se to mnoha lidem.

Konečně usneme mělkým spánkem a přestaneme vnímat, co se s námi děje. A nakonec přijde hluboký spánek, během nějž organismus odpočívá nejlépe. Oči úplně znehybní, a proto se tato fáze spánku nazývá NREM od anglického non-rapid eye movement , což znamená „bez rychlých pohybů očí“.

Krev se přesouvá z mozku do svalů, aby jim pomohla obnovit síly. Ráno budou muset být znovu připravené, abychom mohli chodit, běhat a dělat všechno možné. Teď ale můžou odpočívat.

Dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc!

Potme aneb Co se deje v noci_CZ.indd 5

09.09.20 14:00