0041226

strana 1 – titulní list – výtvarník

D. Steelová V HLAVNÍ ROLI

V_hlavni_roli.indd 1

27.4.2020 8:46:49

Přeložila Drahomíra Michnová

T H E CA ST Copyright © 2018 by Danielle Steel All rights reserved.

Translation © Drahomíra Michnová, 2020 ISBN 978-80-249-4164-6

V_hlavni_roli.indd 2

27.4.2020 8:46:49

Milí přátelé, televize v dnešní době přináší spoustu dobrých seriálů a každý divák si může najít ten svůj, který ho baví, a nenechá si ujít jediný díl. Proto mě napadlo o jednom takovém seriálu napsat román, který jsem nazvala V hlavní roli. Jeho děj vás postupně vtáhne do zajímavého procesu vzniku úspěšného seriálu a přiblíží vám lidi, kteří se na jeho tvorbě podílejí. Kromě skvělých herců za seriálem stojí řada dalších pracovníků, bez jejichž úsilí a nadšení by nemohl vzniknout.

Jako vždy se v knize vyskytují i jiná témata a vedlejší dějové linie – jedním z nich je problém, s nímž se mnozí rodiče potýkají stále častěji: okamžik, kdy děti vyletí z hnízda, protože si najdou práci, která je velice baví a kvůli níž se přestěhují někam hodně daleko.

Pak se jako rodiče můžete cítit velice osamělí, protože vaše děti jsou najednou pryč a skončila doba, kdy jste se s nimi mohli kdykoli vídat a prožívat všechno společně. Zbývá vám už jen marné přání bydlet blízko sebe, aby společné chvíle a návštěvy nebyly tak vzácnou příležitostí. A pro rodiče, který nemá partnera, může být tato životní změna opravdu bolestná, když se jeho děti znenadání ocitnou někde hodně daleko. Přejeme dětem, aby se měly co nejlépe, ale zároveň nám hrozně chybí.

Nebylo by správné bránit jim v rozletu, takže to neděláme. Jenže když takhle osamíme, musíme se vypořádat s problémem, jak smysluplně naplnit svůj čas, a dál se snažit vést život, který by nás uspokojoval a bavil, a to ve městě, kde jsme donedávna žili se svými dětmi a denně je vídali. Děti jsou najednou pryč a pro rodiče

V_hlavni_roli.indd 3

27.4.2020 8:46:49

není snadné vyrovnat se s takovou změnou. Naopak, někdy to může být dost těžký úkol.

Tato kniha se mimo jiné zabývá právě otázkou, jak po zásadní životní změně zase najít sám sebe a smysluplně žít dál, a to v jakémkoli věku. Hlavní hrdinka si vybudovala úspěšnou kariéru autorky oblíbené rubriky v jednom časopisu. Jednoho dne se vcelku náhodou ocitne na večírku, kde se jí naskytne příležitost napsat námět pro televizní seriál, což jí otevře dveře do nového života plného báječných zážitků, o nichž se jí dosud ani nesnilo. Prázdnota, která se předtím rozhostila nejen v jejím newyorském bytě, ale i v životě, když se její děti osamostatnily a odstěhovaly za prací do San Franciska, Dallasu a Londýna, přestává být tak tísnivá a ona začíná poznávat zcela novou práci se vším, co obnáší. Potkává úžasné lidi, získává nové přátele, objevuje v sobě dosud nepoznaný talent pro něco úplně jiného a buduje si zcela nový vlastní život.

Po takové příležitosti touží mnozí z nás a osobně ji považuji za velice zajímavou!

Dveře do úplně nového života se otvírají nejen hlavní hrdince tohoto románu, ale i vám. Doufám, že se vám kniha V hlavní roli a všechny postavy v ní vykreslené budou moc líbit. Přeji vám krásné čtení – velice mě bavilo tuhle knihu psát!

S láskou Danielle

V_hlavni_roli.indd 4

27.4.2020 8:46:49

Věnováno mým milovaným báječným dětem Beatie, Trevorovi, Toddovi, Nickovi, Samantě, Victorii, Vanesse, Maxxovi a Zaře.

Ať je váš život plný nových dobrodružství, nových začátků a nových kapitol, z nichž každá bude lepší než ta předchozí.

Ať si vzájemně dodáváte sílu, vzpomínáte na krásné časy a radujete se ze života!

Miluji vás celým svým srdcem a duší.

Vaše máma / D. S.

V_hlavni_roli.indd 5

27.4.2020 8:46:49

V_hlavni_roli.indd 6

27.4.2020 8:46:49

1 Do pootevřených dveří kanceláře Kait Whittierové

doléhaly zvuky z firemního vánočního večírku. Nevěnovala jim žádnou pozornost. Seděla skloněná nad počítačem a snažila se dokončit poslední článek, než se všichni rozejdou na vánoční svátky. Byl pátek odpoledne, Štědrý den připadal na pondělí a redakce časopisu Žena a život měla být až do Nového roku zavřená.

Chtěla příspěvky pro svou rubriku dokončit, než půjde domů. I tam ji čekala spousta práce, protože v neděli ráno měly přijet její dvě děti a strávit s ní Štědrý den a Boží hod.

Zatím se však plně soustředila na psaní. Článek vyjde až v březnovém čísle časopisu, ale na roční době nezáleželo. Snažila se psát své příspěvky na různá témata, která ženy zajímala. Psala o problémech, jež čtenářky musely řešit doma, v partnerských vztazích a v manželství, při výchově dětí a na pracovišti. Její rubrika se jmenovala „Svěřte se Kait“ a někdy ani nemohla uvěřit, že na ní pracuje už devatenáct let. Na některé dopisy odpovídala pisatelkám přímo, zejména pokud šlo o nějaké citlivé osobní záležitosti. Obecnější problémy pak rozebírala na stránkách časopisu.

Považovali ji za odbornici a často ji zvali do panelových diskusí s ženskou tematikou, objevovala se i v televizních pořadech na všech hlavních kanálech.

Vystudovala žurnalistiku na univerzitě, magisterský titul získala na Kolumbijské. Po pár letech práce v redakci, kdy se snažila získat důvěru čtenářek za svůj vhled do ženské duše, ještě absolvovala magisterské 7

V_hlavni_roli.indd 7

27.4.2020 8:46:49

studium psychologie na Newyorské univerzitě, což pro ni bylo dalším velkým přínosem. Rubrika se už dostala na přední stránky a mnohé ženy si časopis kupovaly právě kvůli ní. Zpočátku jí přitom na redakčních poradách přezdívaly „zeď nářků“, ale brzy začala sklízet velké úspěchy. Kait k ženské problematice po celou dobu přistupovala s úctou a vážností, ostatně takový byl její postoj ke všem povinnostem. Ale hlavně svou práci milovala a přinášela jí uspokojení.

Nedávno ještě začala psát blog, kde publikovala výňatky ze svých článků. Měl tisíce příznivců na Twitteru a Facebooku, takže Kait začala uvažovat i o tom, že napíše knihu, v níž své znalosti a zkušenosti zúročí, ale ještě se k tomu nedostala. Dbala na to, aby při poradenství nepřekročila hranice svých kompetencí a nevystavila časopis i sebe nebezpečí žaloby za to, že poskytuje rady příliš delikátní či praktikuje medicínu bez licence. Její odpovědi na dopisy čtenářek byly inteligentní, pečlivě promyšlené, uvážlivé a moudré, založené na zdravém rozumu. Vždyť je také poskytovala zkušená a starostlivá matka tří dětí, nyní už dospělých. Když Kait začala v redakci pracovat, její děti byly ještě hodně malé a při jejich výchově získala spoustu zkušeností, které jí otevřely cestu do světa časopisů pro ženy.

Ve skutečnosti zpočátku snila o práci pro časopis Harper’s Bazar nebo Vogue a možnost psát poradnu pro ženy vnímala jako dočasné řešení, než se jí naskytne nějaká zajímavější příležitost. Brzy ovšem zjistila, že jí tato práce naprosto sedí, objevila v sobě skryté schopnosti a úplně se do toho, co dělala, zamilovala.

Její zaměstnání bylo skvělé i v tom, že mohla pracovat z domova a do redakce docházet jen na porady a odevzdat své příspěvky. Když byly děti malé, volná pra8

V_hlavni_roli.indd 8

27.4.2020 8:46:50

covní doba jí umožnila trávit s nimi dostatek času. Teď si už mohla dovolit zdržovat se v redakci delší dobu, i když většinu své práce odevzdávala prostřednictvím e-mailu. Spoustou problémů, které trápily její čtenářky, si v životě sama prošla a musela se s nimi vypořádat.

I proto postupně získala široký okruh fanynek a šéfredaktorka časopisu i mnozí jiní si rychle uvědomili, že Kaitina rubrika je pro Ženu a život zlatý důl. Její nadřízení jí nechali při práci úplně volnou ruku, důvěřovali jejím instinktům a ty po celou dobu fungovaly spolehlivě a neomylně.

Kaitlin Whittierová pocházela ze starobylého šlechtického rodu z New Yorku, ale nijak se tím nechlubila, natož aby toho chtěla nějak zneužívat. Dostalo se jí poněkud jiné výchovy, než jak je běžné u dcerek ze šlechtických rodin, a proto si už v raném dětství měla možnost vytvořit osobitý náhled na život. Ani ona se totiž nevyhnula rodinným problémům, osudovým zvratům, nestálosti lidských povah, zklamáním a nebezpečím, před kterými vás nemůže ochránit ani modrá krev. Teď jí bylo padesát čtyři let a vypadala velice dobře. Měla zrzavé vlasy a zelené oči, a i když se oblékala jednoduše, měla svůj styl. Nebála se vyslovit své názory nahlas, byť to někdy někomu bylo nepříjemné, a vždycky bojovala za to, čemu věřila. Dařilo se jí být zároveň odvážná i tichá, zcela se oddala práci, ale ještě víc svým dětem, byla skromná a přitom silná.

Za těch devatenáct let zažila nejednu obměnu redakčního vedení. Vždy se však soustředila na svou práci a nepouštěla se do žádného pletichaření. Tímto postojem si získala u každého vedení respekt. Byla jedinečná, stejně jako její rubrika. I kolegové ji velice rádi četli a s překvapením zjišťovali, že mnohé z problémů 9

V_hlavni_roli.indd 9

27.4.2020 8:46:50

se týkají i jich. Kaitiny články měly obecně platnou povahu. Fascinovali ji lidé a jejich vztahy, dokázala se k nim vyjádřit zasvěceně, občas i s troškou humoru, ale jen tolik, aby čtenáře neurazila. „Ty ještě pracuješ?“ nakoukla do dveří Carmen Smithová. Byla to Hispánka narozená v New Yorku a ještě před nějakými dvanácti lety pracovala jako úspěšná modelka. Kariéra modelky jí přivedla do cesty jednoho britského fotografa, zamilovala se do něj a posléze se vzali, i když jejich manželství probíhalo bouřlivě a několikrát šli od sebe. Carmen měla na starost stránky věnované péči o ženskou krásu. Byla o pár let mladší než Kait a v zaměstnání se z nich staly dobré kamarádky. Volný čas však trávila každá po svém, jejich soukromý život byl velmi odlišný – společensky založená Carmen se stýkala s hodně osobitými, bohémskými lidmi. „No, že se vůbec divím. Napadlo mě, že tě najdu tady, když jsem tě neviděla popíjet spolu s ostatními vaječný koňak nebo punč tam vedle.“ „Nemůžu si dovolit pít,“ usmála se Kait, aniž vzhlédla od odpovědi, kterou právě napsala a u níž ještě kontrolovala interpunkci. Odepisovala jedné ženě z Iowy, kterou citově týral její manžel. Kait jí odepsala individuálně, nechtěla, aby ta žena musela tři měsíce čekat, než se dočte rady na svůj problém v březnovém čísle.

Poradila jí, aby vše probrala s právníkem a se svým lékařem a nebála se promluvit se svými dospělými dětmi o tom, co jí manžel dělá. Domácí násilí považovala za ožehavé téma a vždycky k němu přistupovala vážně. Ani tato odpověď nebyla výjimkou. „Od té doby, co sis na mně vyzkoušela ten elektrický strojek na masáž obličeje, mám dojem, že ztrácím mozkové buňky,“ dodala. „Tak jsem musela přestat pít, abych 10

V_hlavni_roli.indd 10

27.4.2020 8:46:50

to vykompenzovala.“ Carmen se rozesmála a omluvně na ni pohlédla. „Jo, já vím. Mě z něj bolela hlava a minulý měsíc ho stáhli z prodeje. Ale stál za vyzkoušení.“ Obě ženy se před deseti lety, když Carmen oslavila čtyřicítku, dohodly, že nikdy nepodstoupí plastickou operaci, a doposud to dodržely, i když Kait obvinila Carmen z podvádění, protože si nechala píchat botox. „Vždyť to ani nepotřebuješ,“ pokračovala Carmen. „Nesnášela bych tě za to, kdybychom nebyly kamarádky. U mě se předpokládá, že nemusím používat žádné prostředky na vylepšení pleti, když ji mám snědou. Jenže místo toho začínám vypadat jako můj dědeček, kterému je devadesát sedm, a ty jsi jediná zrzka se světlou pletí bez vrásek, kterou znám, a přitom nepoužíváš žádný hydratační krém. Jsi hnusná. Pojď se raději s ostatními opít punčem, vždyť tu práci můžeš dodělat později.“ „Už to mám,“ řekla Kait a odeslala e-mail s odpovědí šéfredaktorce. Otočila se na židli ke kamarádce. „Musím dnes ještě koupit vánoční stromek. Minulý víkend jsem neměla čas. Musím ho usadit do stojanu a nazdobit. Děti přijedou v neděli. Na zdobení stromku a balení dárků mám jen dnešek a zítřek, takže se nemůžu flákat a popíjet punč.“ „Kdo přijede?“ „Tom a Steph,“ odpověděla Kait.

Carmen neměla děti a nikdy je ani nechtěla. Tvrdila, že se její manžel chová jako dítě a jedno dítě stačí. Pro Kait byly její děti vždycky životně důležité, a když byly malé, její svět se točil hlavně kolem nich.

Nejstarší Tom se držel tradic více než jeho sestry a už od útlého mládí snil o kariéře v podnikání. Na obchodní škole ve Whartonu se seznámil s Maribeth a brali 11

V_hlavni_roli.indd 11

27.4.2020 8:46:50

se dost mladí. Byla dcerou krále rychlého občerstvení z Texasu, finančního génia, který vydělal miliardy a vlastnil řetězec restaurací rychlého občerstvení na celém Jihu a Jihozápadě. Měl jen jednu dceru a vždycky toužil po synovi, takže Toma přijal s otevřenou náručí a vzal ho pod svá křídla. Když se Tom s Maribeth po škole vzali, hned ho zasvětil do svého podnikání.

Maribeth byla velice chytrá a schopná, pracovala pro otce v oblasti marketingu. Měli s Tomem dvě holčičky, čtyřletou a šestiletou, obě vypadaly jako malí andílci.

Mladší zdědila tatínkovy a babiččiny zrzavé vlasy, starší byla podobná mamince – krásná blondýnka. A Kait je vídala velice málo.

Tom a jeho žena byli tak činorodí a zapojení do života Maribethina otce, že se Tom s matkou vídal, jen když byl pracovně v New Yorku a zašel s ní na oběd nebo na večeři, a pak ještě o těch největších svátcích. Byl už víc součástí manželčina než matčina světa. Ale byl očividně šťastný a vydělával úplné jmění díky příležitostem, které mu jeho tchán poskytl. Kait věděla, že za těchto okolností nemůže o syna soupeřit, že nemůže chtít, aby si ve svém pracovně vytíženém životě stihl najít čas ještě i pro ni. Přijala tu skutečnost s nadhledem, třebaže jí syn chyběl. Několikrát ho v Dallasu navštívila, ale vždycky si v rušném životě mladé rodiny připadala jako nezvaný host. Kromě práce pro řetězec se manželé věnovali různým dobročinným aktivitám, svým dvěma dcerkám, práci pro město a neustále někam jezdili na služební cesty. Tom svou matku miloval, ale měl na ni málo času. Byl na cestě za svým úspěchem a ona na něj byla pyšná.

Druhorozené Candace bylo devětadvacet let a jako prostřední dítě si zvolila úplně jinou cestu. Možná pro12

V_hlavni_roli.indd 12

27.4.2020 8:46:50

to, aby na sebe upoutala pozornost, ji už odmalička lákaly různé riskantní podniky a rozličná nebezpečí.

Třetí ročník univerzitního studia strávila v Londýně a už tam zůstala. Uchytila se u BBC a vypracovala se na dokumentaristku. Po matce zdědila vášeň hájit práva žen, kterým bylo v jejich zemích ubližováno. Natočila několik dokumentárních filmů na Středním východě a v rozvojových zemích Afriky, prodělala kvůli tomu i různé nebezpečné nemoci, ale byla přesvědčená, že tahle práce stojí za všechna ta rizika. Často pracovala v zemích zmítaných válkou, ale považovala za velice důležité vrhnout světlo na situace, v jakých se tamější ženy nacházejí, a byla kvůli tomu ochotná riskovat vlastní život. Přežila bombardování hotelu a pád malého letadla v Africe a vždycky se vydávala vstříc dalším nebezpečím. Tvrdila, že by se nudila, kdyby měla sedět někde v kanceláři nebo žila jen v New Yorku. Chtěla se v budoucnu stát nezávislou filmařkou. Ale i její současná práce byla smysluplná a důležitá a Kait byla přes všechny své obavy na dceru hrdá.

Ze všech tří dětí měla Kait nejvíce společného právě s Candace, ale viděla se s ní málo. A Candace na Vánoce nepřijede, ostatně jako obvykle, protože právě dokončuje nějakou práci v Africe. Už léta neměla čas přijet aspoň na svátky a všem vždycky moc chyběla. Žádný důležitý muž se v jejím životě zatím neobjevil.

Candace říkala, že na to nemá čas, a podle všeho mluvila pravdu. Kait doufala, že si dcera jednoho krásného dne najde toho pravého. Byla ještě mladá a nebylo třeba spěchat. V tom směru o ni Kait neměla obavy.

Bála se o ni jen kvůli těm nebezpečným místům, kam cestovala – do vzdálených a drsných končin. Candace však nic neodstrašilo.

13

V_hlavni_roli.indd 13

27.4.2020 8:46:50

Nejmladší Stephanie byla počítačový génius. Vystudovala MIT, na Stanfordově univerzitě získala magisterský titul v oboru výpočetní technika a zamilovala si San Francisco. Hned po studiích získala zaměstnání u společnosti Google a tam se seznámila se svým přítelem. Ve svých šestadvaceti si v zaměstnání připadala jako v sedmém nebi a milovala svůj život v Kalifornii. Sourozenci si ji dobírali, že je počítačový maniak, a Kait znala jen málo dvojic, které by se k sobě tak hodily jako Stephanie a Frank. Žili v Mill Valley v okrese Marin v malém zchátralém letním domku a vůbec jim nevadilo, že musí dost daleko dojíždět do práce. Stephanie měla v plánu strávit Vánoce s matkou a za dva dny odjet za Frankem a jeho rodinou do Montany, kde zůstanou týden. Ani v jejím případě si Kait nemohla stěžovat. Bylo navýsost zjevné, že dcera je šťastná, a Kait si pro ni nic jiného nepřála. A v zaměstnání si Stephanie také vedla skvěle. Ani ona se už do New Yorku nevrátí.

Proč také? Všechno, co kdy chtěla nebo o čem snila, našla tam, kde teď žila.

Kait všechny své děti odmalička povzbuzovala, aby šly za svým snem. Jen nečekala, že v tom budou tak úspěšné a že své štěstí najdou tak daleko od místa, kde vyrůstaly. Že zapustí kořeny tak hluboko na jiných místech a v odlišných životech. Nikdy z toho před nimi nedělala žádné drama, ale stýskalo se jí po nich, chtěla by je mít blíž. Jenže v dnešním světě se lidé stěhovali častěji, nebyli tak pevně ukotvení, děti se často usadily kvůli své práci daleko od rodičů. Respektovala to i u svých potomků, dávala si pozor, aby se neutápěla ve stesku, a věnovala se tedy ještě víc své práci. Věnovala se jí opravdu naplno. Její rubrika se pro ni po odchodu dětí stala tím důležitější. Vyplnila si život prací, usi14

V_hlavni_roli.indd 14

27.4.2020 8:46:50

lovnou a pečlivou, a to, co dělala, úplně milovala. Byla se svým životem spokojená, byla šťastná a vědomí, že vychovala své děti k tomu, aby tvrdě pracovaly pro dosažení svých cílů, ji svým způsobem velice uspokojovalo. Všechny si našly zaměstnání, která je bavila a přinášela jim ovoce, dvě z nich i partnery, které milovaly – dobré lidi a své dokonalé protějšky.

Kait byla vdaná dvakrát. Za prvního manžela a otce svých dětí se provdala hned po studiích. Scott Lindsay byl hezký, přímo okouzlující, rád se bavil, byl mladý.

Měli se spolu báječně a trvalo šest let, během nichž přišly na svět tři děti, než zjistili, že každý z nich vyznává jiné hodnoty a že kromě původu (oba pocházeli z vážených starých newyorských rodin) mají společného velmi málo. Scott měl k dispozici obrovský svěřenecký fond a Kait si posléze uvědomila, že manžel nemá v úmyslu někdy v životě pracovat, když ani nemusel. Chtěl si po zbytek života jen hrát, ale Kait byla toho názoru, že pracovat by měl každý, i když ho k tomu okolnosti zrovna nenutí. To ji naučila její nezdolná babička.

Rozešli se hned po narození Stephanie. Scott jí nejdřív jen oznámil, že si chce dopřát duchovní zážitek, a rozhodl se proto strávit rok v Nepálu mezi buddhistickými mnichy a pak se připojit k výpravě na Everest. Domníval se, že Indie se svou mystickou krásou by byla ideálním místem na výchovu jejich dětí. Tedy samozřejmě až potom, co si sám dopřeje svá plánovaná dobrodružství. Odešel a po roce se bez nějaké zášti či zatrpklosti rozvedli. Scott to považoval za nejlepší.

Nakonec byl pryč celé čtyři roky a za tak dlouhou dobu se pro své děti stal cizím člověkem. Pak odjel do jižního Tichomoří, oženil se tam s krásnou Tahiťankou a měl 15

V_hlavni_roli.indd 15

27.4.2020 8:46:50

s ní další tři děti. Zemřel po krátké tropické nemoci, dvanáct let po jejich rozvodu.

Kait za ním poslala děti, aby ho na Tahiti navštívily, ale otec o ně jevil pramalý zájem, takže po jedné dvou návštěvách tam už děti nechtěly. Prostě se posunul kamsi jinam a jako manžel a otec byl k ničemu. To, co ji na něm okouzlovalo a svádělo na univerzitě, později vyprchalo. Ona dospěla, zatímco on ne. Nedospěl a ani nechtěl. Z jeho smrti byla smutná kvůli dětem, ale ony zase tolik netruchlily. Vždyť s nimi strávil tak málo času a projevoval o ně tak nepatrný zájem, že mezi sebou neměli vytvořené téměř žádné pouto. Jeho rodiče také zemřeli poměrně mladí a s vnoučaty se vůbec nestýkali.

Takže Kaitiny děti vyrůstaly jen s matkou. Byla středem jejich života a také jedinou živitelkou. Vštěpovala jim svůj hodnotový systém a všechny tři ji obdivovaly za to, jak tvrdě pracuje a zároveň je jim vždycky k dispozici, a to i teď, přestože žádné z nich už nepotřebovalo její pomoc. Dávno vykročily svou zvolenou cestou, ale věděly, že by pro ně udělala cokoli, kdyby potřebovaly pomoc. Taková vždycky byla. Od chvíle, kdy se narodily, měla jasno, že ony jsou její prioritou.

Její druhý pokus o manželství byl naprosto jiný, ale o nic moc úspěšnější než ten první. Čekala s ním do své čtyřicítky. Tom už studoval vysokou a děvčata dospívala. S Adrianem se seznámila hned po zahájení studia psychologie na Newyorské univerzitě. Byl o deset let starší a dokončoval doktorát z dějin umění. Pracoval jako kurátor jednoho malého, ale uznávaného muzea v Evropě. Erudovaný, kultivovaný, inteligentní člověk.

Otevřel jí nové obzory, hodně cestovali po muzeích v různých velkoměstech: Amsterdam, Florencie, Paříž, Berlín, Madrid, Londýn, Havana.

16

V_hlavni_roli.indd 16

27.4.2020 8:46:50

S odstupem času si uvědomovala, že se za něj provdala příliš rychle. Bála se, že děti za pár let vyletí z hnízda a ona zůstane sama, tak si chtěla zavčasu vybudovat vlastní život. Adrian měl nekonečnou spoustu plánů, které s ní chtěl uskutečnit. Šlo o jeho první manželství, vlastní děti neměl. Zdálo se, že se k sobě báječně hodí, a bylo skvělé mít po boku člověka s tak bohatým kulturním životem a rozsáhlými vědomostmi. Působil rezervovaně, ale byl hodný a milý. Rok po svatbě jí vysvětlil, že jeho touha oženit se byla pokusem jít proti svému založení, a že se navzdory svým dobrým úmyslům zamiloval do mladšího muže. Hluboce se za to Kait omlouval a odstěhoval se s tím mladíkem do Benátek, kde spolu dalších třináct let šťastně žili. Její manželství tím pádem samozřejmě opět skončilo rozvodem.

Od té doby byla velice ostražitá a nedůvěřivá, nevyhledávala žádný další vážný vztah, už nevěřila svému úsudku, který ji ve výběru partnera dvakrát zklamal. Žila však šťastně a spokojeně. Vídala se s dětmi, kdykoli to bylo možné a měly čas. Práce ji naplňovala, našla si přátele. Když před čtyřmi roky oslavila padesátku, přesvědčila sebe samu, že žádného muže ve svém životě nepotřebuje, a od té doby nikoho neměla. Zdálo se jí to tak jednodušší. Nelitovala, že jí třeba něco utíká. Obzvlášť Adrian ji nemile překvapil, protože nic v jeho chování nenasvědčovalo tomu, že by mohl být homosexuál. Takže nechtěla zase někomu naletět nebo udělat chybu. Nechtěla se zklamat či ještě něco horšího. I když byla ve své rubrice velkým zastáncem partnerských vztahů, považovala je ve vlastním případě za příliš složité. Tvrdila, že je jí samotné dobře, i když se ji kamarádky jako Carmen snažily přesvědčit, aby to zkusila znovu, že je ještě mladá na to, aby si odpírala 17

V_hlavni_roli.indd 17

27.4.2020 8:46:50

lásku. Vždyť je jí teprve čtyřiapadesát. Kait se vždycky lekla, když si uvědomila, kolik už je jí let. Necítila se na svůj věk ani na něj nevypadala, měla víc energie než kdy jindy. Léta plynula. Bavili ji nové věci a lidé, s nimiž se setkávala, měla radost ze svých dětí. „Tak jdeš si s námi popít?“ zeptala se jí Carmen ode dveří a zatvářila se popuzeně. „Jak si máme před tebou připadat, když pořád pracuješ? Jsou přece Vánoce, Kait!“ Kait pohlédla na hodinky. Musí ještě koupit ten stromek, ale půlhodinka na skleničku s kolegy jí ještě zbývá. Šla s Carmen do místnosti, kde se rozléval vaječný koňak a rumový punč, a dala si vaječný koňak. Překvapilo ji, jak je silný. Ten, kdo ho namíchal, neskrblil.

Když Carmen upíjela druhou skleničku, Kait se vytratila. Vrátila se do kanceláře, rozhlédla se a vzala ze stolu tlustou složku plnou dopisů, na které měla odpovědět ve své rubrice. Také si chtěla načrtnout článek pro New York Times. Slíbila, že napíše o tom, jestli ještě existuje diskriminace žen na pracovišti, nebo je to už jen mýtus a přežitek. Podle jejího názoru o přežitek nešlo, diskriminace stále existovala, jen ve skrytější formě a také záleželo na oboru činnosti. Už se na tu práci těšila. Strčila složku do plátěné tašky s logem Google, kterou dostala od Stephanie, tiše prošla kolem rozjařených flamendrů, zamávala Carmen a pak nastoupila do výtahu. Její vánoční dovolená právě začala. Teď se musí pustit do výzdoby bytu, aby měla všechno připravené, až za dva dny přijedou děti.

Na Štědrý den hodlala upéct jako vždycky krocana a předložit dětem jejich další oblíbené pochoutky. Patřila k nim i tradiční čokoládová roláda, zvaná vánoční poleno, které už objednala. A v jednom britském 18

V_hlavni_roli.indd 18

27.4.2020 8:46:50

obchodě s potravinami také koupila vánoční pudink.

Pro Toma měla láhev ginu značky Bombay Sapphire, pro všechny výborné víno, Stephanii chtěla připravit něco vegetariánského, vnučkám ty správné pamlsky pro děti a barevné obilné vločky na snídani. A čekalo ji balení všech dárků. Budou to dva perné dny, než hosté přijedou. Myslela na nadcházející přípravy a usmívala se. Nastoupila do taxíku a nechala se odvézt na místo, kde se prodávaly vánoční stromky, kousek od svého bytu. Už se jí zmocnila vánoční nálada, a navíc začalo sněžit!

Kait si vybrala pěkný stromek, který odpovídal výšce pokoje, a prodavač jí slíbil, že jí stromek večer přivezou, až zavřou. Stojan, ozdoby a světelný řetěz měla doma. Potom šla čtyři bloky pěšky do svého bytu, vločky sněhu jí usedaly do vlasů a na řasy. Lidé už byli v předvánoční náladě, do svátků zbývaly pouhé dva dny. Vybrala si také vánoční věnec na dveře a několik větví, kterými chtěla ozdobit krbovou římsu v obýváku. Když si svlékla kabát, začala vybalovat krabice s ozdobami, které používala už léta a děti je dodnes milovaly. Některé, ještě ty z jejich dětství, byly trochu staré a odřené, ale právě ony patřily k jejich oblíbeným, a kdyby je na stromek nepověsila, všimly by si toho a postrádaly by je. Byly pro ně důležitou připomínkou dávných let naplněných láskou a teplem domova.

Kait stále bydlela v bytě, kde její děti vyrůstaly.

Na New York šlo o poměrně prostorný byt, který jim dokonale vyhovoval, když ho před dvaceti lety koupila.

Sestával ze dvou velkých ložnic, z nichž jedna patřila jí, obývacího pokoje a jídelny, velké kuchyně, kde všichni 19

V_hlavni_roli.indd 19

27.4.2020 8:46:50

rádi sedávali, a protože šlo o byt ve starém domě, měl ještě tři pokojíky pro služky, které byly dost velké na to, aby sloužily jako dětské pokoje, když byly děti malé.

Druhou ložnici, sousedící s její, používala jako pokoj pro hosty, jinak jí sloužila jako kancelář a dříve to byla herna pro děti. Kait měla v plánu přenechat během návštěvy svou ložnici Tomovi a jeho ženě a Stephanii ubytovat v té druhé. Tomovy holčičky budou mít k dispozici jeden z dětských pokojů, kde vyrůstal jejich tatínek a tety, a ona bude spát v Candacině pokoji, když Candace nepřijede. Kait se ani po odchodu dětí z domova nepřestěhovala do menšího bytu. Chtěla pro ně mít dost místa, když přijedou. Už několik let se tu sice nesešli úplně všichni ve stejnou dobu, ale jednou se to zase může stát. Navíc ten byt milovala. Žila v něm dvacet let, byl to její domov. Dvakrát týdně sem docházela paní na úklid, jinak se Kait o domácnost starala sama, uvařila si nebo si něco koupila cestou z práce domů.

Se svým platem a penězi po babičce by si mohla dovolit o něco luxusnější život, ale nechtěla. Stačilo jí to, co měla, nikdy se netoužila předvádět. Babička ji naučila znát cenu peněz. Vysvětlila jí, co dokážou, jak rychle se mohou rozkutálet a jak je důležité pilně pracovat. Constance Whittierová byla úžasná žena, která naučila Kait všechno, co sama věděla o životě, vštípila jí ideály, pro které stále žila, a předávala je ještě i Kaitiným dětem, ačkoli při výchově vlastních dětí tak úspěšná nebyla či spíš neměla takové štěstí. Před více než osmdesáti lety zachránila svou rodinu před katastrofou a ve své době se stala legendou a pro své děti živým příkladem vynalézavosti, odhodlání, podnikatelského ducha a odvahy. Pro Kait byla babička v období dětství a dospívání jediným životním vzorem.

20

V_hlavni_roli.indd 20

27.4.2020 8:46:50

Constance pocházela z význačného šlechtického rodu Whittierů, jehož včichni členové přišli o své jmění ve stejnou dobu – po krachu na burze roku 1929. Constance byla v té době mladou vdanou ženou, matkou čtyř dětí. Nejmladší, ještě miminko, byl Kaitin otec Honor.

Jejich rozvětvená rodina až do té doby žila ve zlatém věku. Vlastnili obrovské domy, rozlehlá venkovská sídla, nezměrné jmění. Ženy měly spoustu krásných šatů, vybrané šperky a celé armády služebnictva. To všechno se rozplynulo a obrátilo v prach v době krize, která zničila tolika lidem život.

Constancin manžel nedokázal čelit tomu, co mělo přijít. Když se celý jejich dosavadní život zhroutil jako domeček z karet, spáchal sebevraždu a zanechal mladou manželku se čtyřmi dětmi úplně bez peněz.

Prodala, co mohla, o zbytek přišli, přestěhovala se do nájemního bytu na Lower East Side a snažila se najít si práci, aby děti uživila. Nikdo z její rodiny ani přátel nikdy nepracoval, všichni žili v blahobytu ze zděděného majetku. Constance nic zvláštního neuměla, dosud byla jen okouzlující hostitelkou, krásnou mladou ženou, dobrou matkou a oddanou manželkou. Uvažovala o tom, že by mohla šít, ale neuměla to. Místo toho se pustila do jediné činnosti, kterou přece jen ovládala a o níž věděla, jak na to: pečení cukroví. Byla to dřív její velká záliba, ráda pekla pro své děti.

Ve zlatých časech sice měli spoustu kuchařek a služebných, které dokázaly vykouzlit jakoukoli pochoutku dle přání svých pánů, ale Constance už odmalička ráda při pečení pomáhala, když ji k tomu kuchařka jejích rodičů pustila. Naučila se to dobře, ze záliby pak pekla svým dětem a najednou se jí ta dovednost v těžké situaci nesmírně hodila. Začala tedy ve dvoupokojovém bytě 21

V_hlavni_roli.indd 21

27.4.2020 8:46:50

na Lower East Side péct cukroví. Pak ho naskládala do krabic, na kterých bylo napsáno: „Cukroví pro děti od paní Whittierové,“ vzala děti a nabízela pečivo k prodeji do obchodů s potravinami a do restaurací. Ihned získala pozitivní odezvu, nejen od dětí, ale i od dospělých, a obchody a restaurace si začaly její výrobky čile objednávat. Měla se co otáčet, aby stíhala zájemce uspokojit, ale vydělané prostředky stačily k uživení rodiny v jejím novém životě, kdy vydělat peníze na potřeby dětí bylo neustálou starostí. Nabídku cukroví pak rozšířila i o dorty a začala používat recepty, které si kdysi přivezla z cest po Rakousku, Německu a Francii, a počet objednávek se jen zvyšoval. Šetřila, jak mohla, a za rok si už pronajala malou pekárnu v sousedství a pekla ještě víc, protože poptávka po jejím zboží stále stoupala.

Vyráběla úplně pohádkové dorty a o jejích koláčcích se říkalo, že jsou nejlepší. Dozvěděly se o ní další restaurace a připojily se k jejím prvním zákazníkům.

Brzy svými výrobky zásobovala nejlepší restaurace v New Yorku a musela si najmout pomocnice. Za deset let už řídila nejlepší cukrářský podnik v New Yorku.

A všechno tenkrát začalo v její malé kuchyni, kde se pustila do pečení především ze zoufalé snahy uživit děti. Podnik vzkvétal i ve válečných letech, kdy spousta žen vstoupila do armády a neměla čas doma péct. To už měla Constance svou továrnu a v roce 1950, dvacet let poté, co začala, prodala svůj podnik společnosti General Foods za částku, která vystačila k finanční podpoře tří dalších generací, a zhodnocené výsledky její práce tak slouží rodině dodnes. To, co Constance vytvořila, vyneslo zasloužené peníze, za něž si mohl každý z jejích potomků dopřát patřičné vzdělání, založit si domov nebo sám začít podnikat. Stala se příkladem pro všech22

V_hlavni_roli.indd 22

27.4.2020 8:46:50

ny, i když původně z nezbytnosti, avšak hlavně díky své vynalézavosti statečné ženy, která se nenechala udolat drsnými okolnostmi.

Její synové však pro ni byli zklamáním. Jen se vyhřívali na výsluní matčina úspěchu a libovali si v zahálce.

Později přiznala, že je rozmazlila, a jeden z nich měl smůlu. Nejstarší syn měl totiž vášeň pro rychlá auta a krásné ženy a zabil se při autonehodě ještě dřív, než se stačil oženit a mít děti. Kaitin otec Honor byl pro změnu líný a požitkářský, holdoval alkoholu a hazardním hrám. Oženil se s krásnou mladou ženou, která mu utekla s jiným, když byl jejich dcerušce Kait jeden rok.

Její matka zmizela někde v Evropě a už o sobě nedala nikdy vědět. Honor zemřel o rok později za záhadných okolností v nějakém nevěstinci, když cestoval po Asii.

Dvouletá Kait osiřela a zůstala s chůvami v New Yorku. Babička se jí však hned ujala a vychovala ji. Měly se nesmírně rády.

Constancina starší dcera byla nadanou spisovatelkou a úspěšně psala pod pseudonymem Nadine Norrisová. Zemřela na mozkový nádor v nedožitých třiceti letech, svobodná a bezdětná. Mladší dcera si vzala Skota, s nímž vedla poklidný život v Glasgow, a jejich hodné děti jí dělaly radost až do její smrti v požehnaných osmdesáti letech. Kait tedy měla bratrance a sestřenice, měla je ráda, ale vídala se s nimi málokdy. Constancinou pýchou a radostí se stala Kait, žily si spolu báječně, když děvčátko vyrůstalo. Babička zemřela, když bylo Kait třicet, v krásném věku devadesáti čtyř let.

Constance Whittierová prožila mimořádný život a dožila se vysokého věku ve zdraví a duševní svěžesti. Nikdy se neohlížela zpátky s nějakou zatrpklostí nebo lítostí nad tím, oč rodina přišla. Neopovrhovala 23

V_hlavni_roli.indd 23

27.4.2020 8:46:50

tím, co musela udělat, aby zachránila své děti před bídou a strádáním. Každý den považovala za novou příležitost, výzvu a dar. Tento její postoj Kait pomohl zachovat se stejně v těžkých chvílích nebo tehdy, když čelila zklamáním. Babička byla ta nejstatečnější žena, jakou kdy poznala. Dětství strávené s babičkou přinášelo zábavu a dobrodružství. Kait s ní bylo skvěle až do konce babiččina života. Pořád něco dělala, cestovala, navštěvovala přátele, držela krok s dobou v ekonomice. Podnikání ji fascinovalo a pořád se učila nové věci. Bylo jí už přes osmdesát, když se naučila plynně francouzsky, pak chodila do kurzu italštiny a i tento jazyk ovládla dobře.

Kaitiny děti se na prababičku pamatovaly, i když jejich vzpomínky už vybledly. Byly přece jen dost malé, když tato pozoruhodná žena zemřela. Den před smrtí ještě s Kait večeřela, smály se a živě si povídaly.

Babička jí nepřestala chybět a Kait se vždycky usmála, když si na ni vzpomněla. Roky, které spolu prožily, byly vedle let prožitých s dětmi největším darem jejího života.

Opatrně rozložila vánoční ozdoby na kuchyňský stůl, uviděla mezi nimi pár těch, které si pamatovala ještě ze svého dětství, a vybavila si, jak je věšela na stromek s babičkou, když s ní žila. Přinášely jí záplavu vzpomínek, a i když ornamenty už trochu vybledly, věděla, že vzpomínky nevyblednou nikdy. Babička v nich bude žít navždy, v lásce a radosti, které spolu prožívaly a pro Kait se staly pevným základem pro život. Constance Whittierová inspirovala všechny, kdo ji znali. Dorty a cukroví, které začala péct z nutnosti, aby uživila své čtyři děti, měly název, jenž se uchytil v každé domácnosti. Cukroví se nazývalo „Pro děti“ a ty báječné dorty 24

V_hlavni_roli.indd 24

27.4.2020 8:46:50

a další pečené zboží vešly ve známost jako „Dorty paní Whittierové“. A nakrmily je všechny. Firma General Foods moudře zachovala původní název výrobků, které byly i v současné době stále oblíbené. Společnosti, co je prodávaly, nesly babiččino jméno. Constance Whittierová se stala legendou, nezávislou a nápaditou ženou, která předčila svou dobu, a Kait se každý den držela jejího příkladu.

25

V_hlavni_roli.indd 25

27.4.2020 8:46:50

2 Protože Kait věděla, že její děti přijedou jen nakrát-

ko, chtěla mít všechno dokonale připravené. Stromek, byt, výzdobu, jídlo. Chtěla, aby po těch dvou dnech odjížděly v dobré náladě a s radostným pocitem z toho, že se všichni společně sešli. Tom se někdy ke své mladší sestře choval přezíravě a rád si z ní utahoval. Žila v trochu jiném světě, ve světě počítačů, a i její přítel byl podle jeho mínění dost ujetý. Frank byl milý, ale moc se s ním nedalo mluvit, protože se zajímal jenom o počítače. Žili se Stephanií v záři světel společnosti Google a byli skutečnými počítačovými maniaky.

Stephanie zase často před matkou mezi čtyřma očima poznamenala, jak jí připadá divné, že bratrův tchán vydělal miliardy na tom, že prodává smažené hranolky a kuřecí křidýlka s grilovací omáčkou a tajným kořením, které nechtěli prozradit. Ale Maribethin otec Hank byl vynikající obchodník a k Tomovi se choval báječně.

Zapojil ho do svého podnikání a poskytl mu všechny příležitosti, aby se mohl podílet na jeho úspěchu, osamostatnit se a vydělávat spousty peněz sám. Hank Starr byl štědrý člověk a Kait mu byla za šance, které Tomovi dal, velice vděčná. Maribeth byla chytrá a schopná ženská a dobrá manželka.

Stephanie byla úspěšná v tom, co dělala, a našla si partnera, který se k ní dokonale hodil. Kait si nemohla přát víc. Jen Candace jí pořád dělala starosti, hlavně kvůli těm nebezpečným oblastem, kam jezdila natáčet dokumenty pro BBC. Sourozenci ji kvůli její práci považovali za blázna a nechápali, co ji k tomu vede.

26

V_hlavni_roli.indd 26

27.4.2020 8:46:50

Kait dokázala své prostřední dítě chápat mnohem lépe.

Candacin bratr se stal korunním princem v tchánově království a měl obrovské finanční úspěchy, mladší sestra se zase vyznačovala geniálním mozkem. Candace si vybrala cestu podle svého, také se stala hvězdou ve svém oboru a získala si světovou pozornost a uznání. Její hluboký zájem o těžký úděl žen ji inspiroval k tomu, aby se stala jejich hlasem a miláčkem. Svými dokumentárními speciály upozornila svět na utrpení žen třetího světa a nehleděla na cenu, kterou ji to stojí.

Proti její práci se ta Kaitina zdála nezajímavá a nedobrodružná: vždyť jen odpovídala na dopisy ztrápených žen ze své země a radila jim, jak vyřešit běžné každodenní problémy a snažit se svůj život zlepšit. Když už nic jiného, dodávala jim naději a odvahu, pocit, že jejich trápení někoho zajímá. Nebylo to zanedbatelné úsilí, o čemž nakonec svědčil fakt, že její rubrika už slavila dvacet let úspěšného trvání.

Kait nebyla žádná bojovnice jako její prostřední dcera nebo babička, která zkrotila tsunami, jež se chystalo její rodinu smést, na poklidnou vlnku, na níž léta spokojeně pluli. Constance se ve své době stala pro ženy průkopnicí něčeho neslýchaného, velmi vzácného. Dokázala okolnímu světu, že i mladá zhýčkaná žena bez vzdělání či praktických zkušeností, kterou vychovávali jen k tomu, aby se jednou stala krásnou ozdobou svého manžela, jenž ji bude živit a dopřávat jí život v zahálce a blahobytu, si dovede poradit v těžké situaci, kdy se ocitne zcela bez prostředků. Dnešní děti stále jedly a milovaly její „4 Kids“ cukroví, které už teď znal celý svět. Kait si to cukroví ráda dopřála, ačkoli průmyslově vyráběné už nebylo tak dobré jako to, které babička vytahovala z trouby, když byla Kait malá. Přesto stále 27

V_hlavni_roli.indd 27

27.4.2020 8:46:50

šlo o lahodné kousky a zájem o ně byl veliký. Kait občas něco upekla podle babiččiných receptů, hlavně Sacherův dort, který v dětství patřil k jejím nejoblíbenějším, ale nikdy se nepovažovala za talentovanou cukrářku nebo kuchařku. Měla jiné schopnosti, o čemž svědčila její úspěšná rubrika v časopise Žena a život.

Se zdobením stromku skončila až po půlnoci. Ty nejhezčí, novější ozdoby pověsila nahoru, aby je mohli obdivovat dospělí, a ty vzácné, památeční, které ona i její děti znaly z dob svého dětství, umístila dolů, aby se z nich mohly radovat její vnučky. Ve tři ráno poodstoupila od stromku a kochala se výsledkem své práce.

Pak šla spát s vědomím, že ji ještě čeká spousta dalších úkolů.

V osm už byla na nohou a pokračovala v přípravách.

V sobotu odpoledne byt vypadal dokonale a měla z toho radost. Zašla ještě do supermarketu dokoupit pár zbývajících věcí. Pak slavnostně prostřela stůl, zkontrolovala pokoje pro očekávané hosty a večer strávila balením dárků. Pustila si k tomu DVD se svým oblíbeným seriálem Panství Downton. Před pár lety sice už skončil, ale pořád se jí líbil, jeho hrdinové jí připadali jako staří přátelé. Bylo příjemné slyšet v prázdném bytě hlasy, měla díky nim pocit, že tu není sama. Seriál už sledovala tolikrát, že většinu dialogů znala zpaměti.

Děti si ji kvůli tomu dobíraly, ale jí se moc líbilo, jak byl napsaný. Šlo o britskou rodinnou ságu, která se po roce od svého uvedení stala ve Spojených státech velice oblíbenou. A babička z toho seriálu jí často připomínala tu její.

Pro své blízké nakoupila značně rozmanité dárky.

Tomovi vybrala krásnou koženou bundu, v Texasu bude působit dost nápadně a zároveň bude vhodná k nošení 28

V_hlavni_roli.indd 28

27.4.2020 8:46:50

o víkendu. Pro Maribeth objevila v jednom značkovém obchodě zajímavou kabelku a velký zlatý náhrdelník od návrháře, o kterém věděla, že ho má její snacha v oblibě. Pro Stephanii a Franka měla zateplené džínové bundy a oblečení na turistiku, protože věděla, že oba chodí v riflích a nosí jen pohorky a běžecké boty.

Stephanie vždycky s hrůzou zírala na lodičky s vysokými podpatky, které nosila její švagrová. Kait všem také nakoupila knihy a cédéčka, která jim Santa nadělí do punčochy. Vnučky dostanou mrkací panenky s dlouhými vlasy, úměrné jejich věku, a k nim oblečky a další příslušenství.

Na nákup panenek se s chutí vydala už před měsícem. Sledovala, po čem děvčátka ve věku jejích vnuček touží. Maribeth jí dala nějaké tipy, což jí při výběru hodně pomohlo. Se snachou si rozuměla, i když byly každá jiná. Kait věděla, že Maribeth chce přeměnit Toma v pravého Texasana. Tom nosil v Dallasu kovbojské klobouky a boty, těch měl spoustu a každé byly z jiné exotické kůže, počínaje krokodýlí a konče ještěrčí. Dostával je hlavně od tchána. Tommy úplně zapadl do světa, do nějž se přiženil. Těžko tomu mohl odolat, protože se stal rytířem v tchánově království, což mu přinášelo různé výhody. Svou manželku a děti zbožňoval stejně, jako Kait milovala a dosud miluje všechny své děti. Chvílemi se po nich Kait hrozně stýskalo, ale nikdy tomu stesku nepodlehla. Zakázala si to. Upokojovalo ji vědomí, že jsou šťastné a že i ona má dobrý život.

Následovala příkladu své babičky: radovala se z toho, co měla, a nežehrala nad tím, co jí chybělo.

Na Štědrý den ráno se probudila plná očekávání, těšila se, že všechny kromě Candace za pár hodin uvidí. Snažila se dceři dovolat, ale marně. Osprchovala 29

V_hlavni_roli.indd 29

27.4.2020 8:46:50

se a oblékla si černé džíny, červený svetr a balerínky.

Znovu zkontrolovala byt a rozsvítila stromek. Byla připravená. Tommy měl s rodinou přiletět tchánovým soukromým letadlem časně odpoledne, na Boží hod večer pak odletí na Bahamy, kde tchán vlastní rozlehlé sídlo. Mladá rodinka tam s ním zůstane do Nového roku.

Takhle to bývalo každý rok, ale Štědrý den a Boží hod trávil Tom, Maribeth a děti v New Yorku u Kait. Tedy přesně řečeno to tak probíhalo sedm let od doby, co se Tom s Maribeth oženil.

Kait se už nemohla dočkat a neměla ani chuť na oběd, tak si pročítala dopisy, na které ještě nestačila odpovědět. Potom doplnila svůj velice populární blog o nejnovější informace. Pro vnučky Meredith a Lucii Anne měla připravené cédéčko s vánočními koledami. Lucie Anne byla velice podobná svému tatínkovi a babičce – prostě celá Whittierová. Takový malý nezmar s velkýma zelenýma očima, zrzavými vlásky a pihovatým nosánkem. Dobře vychovaná, k dospělým se chovala zdvořile, ale na čtyřletou holčičku překvapovala úžasně inteligentními otázkami. Meredith, Merrie, byla ostýchavější, opatrnější, trochu zdrženlivá a po mamince měla jižanskou povahu. Moc ráda kreslila a psala básničky do školy. Obě holčičky byly bystré a zvídavé a Kait si přála, aby měla možnost trávit s nimi víc času a lépe je poznat. Jenže ty dvě měly tak pestrý život, naplněný školními povinnostmi a mimoškolními aktivitami, že i když k nim Kait zajela na návštěvu, moc času na ni neměly. Takže babička za nimi jezdila jen párkrát do roka, když se to jejich rodičům aspoň trochu v jejich nabitém programu hodilo, a pak je u sebe měla dva dny o Vánocích. Samozřejmě se jí to zdálo málo.

30

V_hlavni_roli.indd 30

27.4.2020 8:46:51

Stephanie letěla prvním letadlem ze San Franciska a měla dorazit ke Kait nejpozději ve tři odpoledne.

Stephanie neměla zájem ani o manželství, ani o děti a Kait si říkala, jestli se to v ní někdy probudí. Dcera považovala manželství za zastaralou tradici, za přežitek, který už není důležitý, a po dětech netoužila nikdy.

Byla ráda ve společnosti dospělých s podobnými zájmy a Frank s ní souhlasil. Milovali svou práci a jeden druhého, v jejich životě nebylo pro děti místo. No a Candace byla vzhledem ke své práci v BBC a kariérním cílům na hony vzdálená tomu, aby se usadila a zahnízdila.

Kait někdy poslouchala ostatní ženy, když mluvily o tom, jak tráví čas s vnoučaty a jak je to baví. Jenže jí samotné to život nebo osud nedopřál. Litovala, že se nemůže svým vnučkám věnovat tak, jako se její babička věnovala jí, ale vídala se s nimi tak málo a vždycky na tak krátkou dobu, že s nimi nemohla navázat užší vztah. Mohla je jen trochu rozmazlovat a snažit se je blíž poznat. Vždyť i ona měla plno práce se svou rubrikou a životem a vlastní vnučky jí připadaly jako cizí.

Když se ozval zvonek, byla připravená. Tom ji objal hned na prahu a teprve pak vešel do bytu. Měl na sobě sváteční oblek. Maribeth si svlékla kabát a nadšeně obdivovala stromek a vánoční výzdobu. Merrie a Lucie Anne vtančily do bytu jako malé víly. Lucie na sobě měla svou oblíbenou baletní sukýnku a hned Kait vyprávěla, že chodí do baletu a že budou mít v červnu slavnostní vystoupení. Kait začala nosit na stůl, měla připravené mísy chlebíčků a cukroví, dospělým nabídla vaječný koňak a děvčátkům horkou čokoládu se šlehačkou a marshmallow. Jeden přes druhého něco povídali a Kait úplně zářila. Vždycky byla v sedmém nebi, když děti přijely domů.

31

V_hlavni_roli.indd 31

27.4.2020 8:46:51

Stephanie dorazila o hodinu později. Měla na sobě džíny a pohorky, k tomu teplou kostkovanou bundu z vlněné látky, kterou si na cestu vypůjčila od Franka.

Byla ráda, že se vidí s bratrem. Objímali se a holčičky měly radost, že vidí svou tetu, protože s ní vždycky byla legrace a ráda s nimi dováděla. Jakmile si odložila kufr ve svém bývalém dětském pokojíku za kuchyní, neteře tam vtrhly za ní, poskakovaly jí po posteli a ona je nechala.

Strávili spolu báječné odpoledne v příjemné domácí atmosféře a všichni si užívali toho, že jsou spolu.

Na večeři se převlékli do svátečního. Holčičky měly šatičky s nabíranými sukýnkami, které jim Kait nedávno poslala, podobné nosily jejich tety, když byly malé.

Maribeth si oblékla přiléhavé černé koktejlky a Stephanie přišla ke stolu v bílém svetru a džínách. Jen ta bagančata si nepřezula, protože si jako obvykle zapomněla přivézt nějaké lehčí boty. Kait si oblékla černé hedvábné kalhoty a doplnila je krajkovou halenkou.

Navlékla si i malé diamantové náušnice po babičce, které moc ráda nosila. Živý rozhovor neustal ani během večeře. Kait pak pomohla vnučkám nachystat talířek cukroví a sklenku mléka pro Santu a mrkev a sůl pro jeho soby. Tenhle vánoční zvyk dodržovali každý rok. Pomohla snaše uložit holčičky do postýlek a přečetla jim vánoční pohádku. Stephanie se mezitím bavila s bratrem o novém počítačovém systému, který zaváděli v tchánově firmě, a vysvětlovala mu, na co si mají dát pozor, což s povděkem vyslechl, protože se dozvěděl spoustu nových věcí. Sestra se v počítačích vyznala mnohem lépe než kdokoli z jeho známých a on jejím radám naprosto důvěřoval.

32

V_hlavni_roli.indd 32

27.4.2020 8:46:51

Děti spaly a dospělí si dlouho do noci povídali. Než se Merrie a Lucie Anne narodily, chodívali vždycky na půlnoční, ale děvčátka byla na tak pozdní návštěvu kostela ještě dost malá a neměli nikoho, kdo by je pohlídal, takže museli od svého mnohaletého zvyku upustit. A právě když se už chystali jít spát, ozvala se jim na Skypu Candace. Tam, odkud volala, už nastal Boží hod. Povídali si s ní a vyptávali se, co dělá a kde přesně je. Tom natočil notebook tak, aby si mohla prohlédnout stromek. Chválila ho mámě a zatoužila být doma s nimi. Kait zaslzela steskem a slíbila dceři, že za ní přijede do Londýna, hned jak se vrátí ze své současné výpravy. Opět se měla na co těšit. Candace si dobírala mladší sestru, jestli má na sobě pohorky nebo lodičky, a Stephanie se smála, zvedla nohu, ukázala jí svá bagančata a všichni se smáli s ní. „Zapomněla jsem si lodičky doma,“ vysvětlovala vesele. „Jo, jistě. To mi povídej. Pochybuju, že nějaké máš. Vždycky si půjčuješ moje, když přijedu domů na Vánoce,“ připomněla jí a Stephanie se smála ještě víc. „A jak se má Frank? Přijel s tebou?“ Stephanie zavrtěla hlavou. „Pozítří za ním letím do Montany. Má se dobře. Strávíme týden s jeho rodiči. Jeho táta je nemocný, tak Frank chtěl být s ním.“ Sestry spolu moc často nemluvily, tak využily svátečního telefonátu a povídaly si skoro půl hodiny.

Kait se potom zmocnila nostalgie. „Doufám, že ke mně jednou přijedete všichni zároveň,“ povzdychla si.

Všimli si, že Candace pohubla, a prostředí, odkud volala, působilo drsným dojmem. Ale Candace vypadala spokojeně a oznámila jim, že brzy přijede na pár týdnů 33

V_hlavni_roli.indd 33

27.4.2020 8:46:51

do Londýna, ale asi ne na dlouho. Zkrátka, děti měly pořád napilno a i Kait vedla svůj život. Nedovedla si představit, co by dělala, kdyby nebyla pořád zavalená vlastní prací. Byla by úplně bezradná, kdyby neměla své milované zaměstnání, které vyplňovalo téměř všechen její čas. Pořád měla na paměti, že člověk nemůže lpět na svých dětech věčně, že mu jsou jen na krátkou dobu zapůjčeny.

Po telefonátu se šli uložit do postelí. Maribeth se tchyni omlouvala, že jí zaberou její ložnici, ale Kait ji ujistila, že jim ji s velkou radostí přenechá. Ráda spala v Candacině pokojíku vedle holčiček. Řekla jim, aby ji ráno přišly vzbudit, a věděla, že to s chutí udělají.

Připravila pro ně na ráno dopisy od Santy a naplnila punčochy vánočními bonbóny, lízátky, drobnými hračkami a knížkami, aby se vnučky po probuzení měly čím bavit. Dělávala to tak už se svými dětmi a dodržovali i další vánoční zvyky.

Byt potom na pár hodin ztichl, ale hned ráno skočily vnučky Kait do postele a výskaly radostí nad tím, co jim Santa nadělil do punčoch. Kait jim přečetla jeho dopisy. Santa je chválil, že byly celý rok tak hodné, měl je zapsané hned nahoře ve svém seznamu hodných dětí.

Když i ostatní dospělí vstali, ještě v pyžamech a županech museli rozbalit dárky od Kait, protože děvčátka se nemohla dočkat dalších překvapení. Dárky se všem moc líbily. Kait dostala od Toma a Maribeth nádherný zlatý medailónek s fotkami obou vnuček, šlo o vzácný starožitný kousek. Stephanie jí nadělila nový počítač, poslala ho, než přijela. Byl to výkřik nejmodernější techniky, mnohem lepší, než Kait dosud měla.

Stephanie jí ho předvedla a ukázala jí různé aplikace, 34

V_hlavni_roli.indd 34

27.4.2020 8:46:51

které do něj přidala, zároveň jí k němu přikoupila i nejmodernější telefon. Tom a Maribeth si rozbalili i dárky, které si přivezli s sebou, když trávili Štědrý den mimo domov.

Pak se všichni společně nasnídali, šli se obléct a usadili se v obýváku. Děvčátka si hrála s panenkami. Později poobědvali v kuchyni, v klidu a každý si dal něco od večeře podle své chuti. Den rychle uběhl a Kait zabolelo u srdce, když Maribeth v šest večer holčičky převlékla do cestovního oblečení a o půl sedmé mladá rodina po velikém objímání a loučení odjela.

Mířili na letiště v New Jersey, kde na ně už čekalo letadlo Maribethina otce, které je přepraví na Bahamy. Po jejich odchodu se Kait usadila se Stephanií zase v obýváku, tiše si povídaly a babička potlačovala slzy.

Tolik se za tu krátkou dobu sblížila s vnučkami, a už byly zase pryč. „Všechno tak rychle utíká,“ povzdychla si. Stephanie odjížděla druhého dne v šest ráno. Takže pro Kait už Vánoce víceméně končily. A byly tak pěkné. „Je to tu pořád náš domov, mami,“ konejšila ji Stephanie a Kait si uvědomovala, že mladí těžko chápou, co pro ni takové setkání znamená a jak je její život bez nich jiný. Netrápit se tím nebylo vůbec lehké a Kait se to musela nějakou dobu učit, když její děti poprvé vyletěly z hnízda. Každé setkání s nimi v ní vyvolávalo lítost, že všichni nebydlí ve stejném městě. Její život by byl úplně jiný, kdyby se s nimi mohla vidět kdykoli, zajít si s nimi třeba jen na oběd nebo na večeři. Když její děti dospěly, jako by zase dostala zpátky svůj vlastní život. Musela ho něčím naplnit a přeorganizovat. A z dopisů, které jí psaly čtenářky její rubriky, věděla, že není jediná žena, která s tímto problémem 35

V_hlavni_roli.indd 35

27.4.2020 8:46:51