0041193

SANDRA BROWN

Milenec ze snĹŻ

Milenec ze snu.indd 1

28.2.2020 13:38:52

Sandra Brown FANTA C This translation is published by arrangement with Bantam Books, an imprint of Random House, a division of Penguin Random House LLC Copyright © 1987 by Sandra Brown All rights reserved Translation © 2009 by Petra Klůfová

ISBN 978-80-249-4081-6

Milenec ze snu.indd 2

28.2.2020 13:38:52

Drahý čtenáři, z celého srdce ti děkuji za zájem a nadšení, které jevíš pro moje milostné romance. Mám velikou radost, že potěšení, které zažívám při jejich tvorbě, je nakažlivé. Je zřejmé, že sdílíš mé sympatie k zamilovaným příběhům, které bez výjimky končí šťastně a zanechají v nás vřelou vnitřní záři.

Nic se nevyrovná vzrušení, které člověk prožívá v prvním stadiu zamilovanosti. V každé romanci se snažím ten stav po­stihnout. Prostředí a postavy a zápletky se mění, ale láska zůstává věčným a vše propojujícím tématem.

Každý z nás má nakonec alespoň trochu slabost pro milence a pro jejich trnitou pouť za vzájemným souzněním a štěstím.

A vskutku, jejich hledání lásky by bez jejího naplnění nebylo samo o sobě uspokojivé. Já sama vždy znovu hluboce prožívám neopakovatelný příběh každé dvojice milenců. Mám přitom pocit, že jsem navštívila staré přátele, kterým jsem posloužila jako dohazovačka. Často si jejich příběhy pro vlastní potěšení znovu pročítám.

Doufám, že i ty si vychutnáš milostný poměr mých oblíbených hrdinů.

Sandra Brown

3

Milenec ze snu.indd 3

28.2.2020 13:38:52

Milenec ze snu.indd 4

28.2.2020 13:38:52

Kapitola první

• Očaroval mě hned napoprvé.

Milovali jsme se ve stáji uprostřed prachu a pachu sena a ko­ ní. Bylo to žhavé a vášnivé spojení, po kterém se nám těla třpytila potem. Slastně ukojení spočívali jsme těsně u sebe s navzájem propletenými údy. Do vlasů se mi zamotala sláma. Škádlivě vytahoval jednotlivá stébla, zatímco já si vychutnávala spleť paprsků, které dovnitř prosvítaly puklinami ve stěnách a na jeho široké zarostlé hrudi vykreslovaly vzorce ze světla a stínu.

Tohle nám oběma bylo souzeno, i když chvíli, kdy se to stane, vybral zcela sám. Zrovna jsem se vrátila do stáje po každodenní projížďce na jednom z otcových drahocenných plnokrevníků. Při pohledu na hlavního stájníka, který se opíral o roh budovy, se mi splašilo srdce. Nikde nikdo jiný nebyl.

Shlédla jsem na něho se zpupnou shovívavostí, kterou jsem zdědila po mnoha generacích svých aristokratických před­ků.

Nijak zvlášť nespěchal, zamířil ke mně, s drzým úsměvem vztáhl paže a uchopil mě kolem pasu, aby mi pomohl z dámského sedla. Zatoužila jsem otřást jeho samolibostí, a dřív než jsem se podrážkami jezdeckých bot dotkla země, jsem naschvál tělem sklouzla po celé délce jeho těla. Samozřejmě jsem si všimla, jak mu potemněly oči, ale moje vítězosláva neměla dlouhého trvání.

Navzdory všemu, co mu kázala úcta a konvence, mě nepřestával k sobě tisknout. Vzhlédla jsem k němu s nezastřenou touhou, kterou ještě umocnilo vědomí, že za služby mladého muže platí můj vlastní otec a že společensky stojí hluboko pode mnou. Sebemenší pokus o důvěrné sblížení mezi stájníkem a mnou byl zakázaný. Ale i opojně svůdný.

A jako by to bylo málo, on byl Ir a já Angličanka. Byl divoký a nespoutaný a povahou připomínal bouřlivé Irské moře. Mé 5

Milenec ze snu.indd 5

28.2.2020 13:38:52

vychovali v prostředí plném kultivované elegance. Uměla jsem francouzsky a latinu, zatímco on měl pouze nejzákladnější jazykové znalosti a často jsem ho zaslechla používat vulgaris­my, jejichž význam jsem mohla nejvýš tušit. A pokud různé drbny nelhaly, láhev whisky mu jen málokdy vydržela do rána. Mně občas dovolili před večeří sklenku sherry, ale to bývalo pouze při slavnostních příležitostech. Já měla bílé ruce bez poskvrnky, on přesně naopak. Když mě však jimi sevřel v pase a přivinul mě k sobě ještě těsněji, na ničem z toho všeho náhle nezáleželo.

Sklonil hlavu a políbil mě, jako by to bylo jeho svaté právo, a ne těžký přečin, za který by byl v případě odhalení potrestán.

Když se mi otevřenými ústy přitiskl ke rtům, přes hebké čelo mi sklouzla kadeř jeho dlouhých neposlušných vlasů.

Jistě, dalo by se tvrdit, že pouze zareagoval na touhu, kterou mi vyčetl z očí, ale jeho nestydatá opovážlivost mě přesto šokovala. Oběma rukama jsem se snažila odstrčit od krátkého koženého kabátu, na který mě tiskl, ale sváděla jsem předem ztracenou bitvu – nejen s těmi silnými mužskými svaly, ale i sama se sebou a vášnivým vřením vlastní krve. A uznávám, že jsem se ani příliš nesnažila uniknout jeho objetí a útočícímu jazyku, jímž mi pronikal mezi rty a pustošil ústa.

A v tom okamžiku jsem se mu zcela poddala.

Bez dechu a zesláblá jsem se od něho nechala klopýtavě odtáhnout do temných prašných stínů otcovy stáje. Vždyť takhle jsem to chtěla, ne? Nebyl to snad výsledek všech těch vzájemných žhavých pohledů, jež jsme si vyměňovali po celé týdny? Copak jsem ho náhodnými doteky a provokativními pózami přímo nevybízela, aby udělal přesně tohle? V následujících okamžicích jsem měla poznat tajemství. Copak jsem neprahla zvědavostí dozvědět se, o čem si kradmo šuškaly naše služebné?

Ale i kdybych si to nyní rozmyslela, už by mi nedovolil couvnout. Přitiskl mě na prkna jednoho z koňských stání. Stáli jsme po kolena v sladce vonícím čerstvém seně. Pod střechou bylo teplo. A šero. Prachoví motýlci tančili ve vzduchu stejně 6

Milenec ze snu.indd 6

28.2.2020 13:38:52

zběsile, jako ve mně vířily vzrušené smysly a myšlenky. Se rty stále přilepenými k mým prohnul tělo do oblouku, abych ucítila důkaz jeho touhy v upnutých jezdeckých kalhotách. To statné mrštné tělo, jež jsem dlouho obdivovala, skrytá za závěsy na oknech své ložnice, mě teď drtilo s děsivou důvěrností.

Stehna se mi třásla, ale rozevřela jsem je poslušně a bez námitek, sotva mezi ně vklínil koleno a kyčlemi zhoupl nahoru a vpřed.

Prsty mi zručně prohrábl tkanice zavázaného krajkového límce a jediným škubnutím je uvolnil. Rozhrnul jemné hedvábí a pak už bleskově rozepínal perlové knoflíčky mé halenky.

Z ručně obšitých dírek klouzaly hladce, bez protestu.

A pak mi rukama zajel pod ňadra a já leknutím hlasitě lapla po dechu. Na můj batistový spodní živůtek už neměl dost trpělivosti; shrnul mi ho až k pasu a vzápětí se z něj má ňadra vykulila rovnou do jeho mozolnatých dlaní.

Ty neznámé a nečekané pocity, které mnou projížděly jako sžíravé vlny, mě překonaly, takže jsem zavřela mimoděk oči.

Zvrátila jsem hlavu, zátylkem se opřela o prkna a poddajně mu vycházela vstříc, když se na moji rozechvělou nahou kůži vrhl žhavými a dravými polibky. Ani ve snu jsem netušila, že mužské rty a zuby a jazyk dokážou způsobit tak nepopsatelnou slast. Nepochybovala jsem, že to je hřích. Vždyť knihy s modlitbami se o podobných pocitech, jež mě teď spalovaly, vyjadřovaly jako o hříšné touze, o něčem zlotřile ďábelském.

Ale byla to ryzí slast! Bradavky mi ztvrdly a nalévaly se pod vlhkými rychlými kmity jeho jazyka. Prohnula jsem se v zádech jako luk a vrazila mu je do úst ještě hlouběji. Ani jsem si neuvědomila, že jsem hlasitě zasténala jeho jméno. „Šššš, šššš, má lásko,“ šeptl tím zpěvavým přízvukem, který jsem milovala. „My opatrní být musejí.“ Jeho ruce však na konvence kašlaly, neřídily se žádnými pravidly. Zajely mi pod okraj jezdecké sukně z rudého sametu, na okamžik zabloudily ve vrstvách krajkových spodniček a pak už se pod mým oblečením brodily látkami tak dlouho, až objevily nahou kůži. Do uší mi vnikala horce šeptaná 7

Milenec ze snu.indd 7

28.2.2020 13:38:52

milostná slůvka, okořeněná jeho irskou poetičností, a on mě zatím laskal na intimních místech s něhou, která byla v příkrém rozporu s jeho vzrůstajícím chtíčem.

A pak si rozevřel kalhoty a já ho spatřila. Vyděsila mě míra jeho vzrušení. Neušlo mu, že se bojím, a chlácholil mě s uklidňující láskyplností. Vstoupil do mě horkým, hebkým a tvrdým mužstvím, jež mě zaplnilo a zahltilo. V šeru stáje se tiše rozléhaly naše steny. Stravující rozkoš propojených těl jako by mě odpoutala od všeho pozemského. Nehty jsem mu rvala kůži mezi vlasy. Dravě mě líbal na prsou a s každým dalším přírazem se do mě nořil stále hlouběji. A ještě hlouběji.

Až konečně – „Elizabeth!“ Sestřin podrážděný hlas neomaleně vytrhl Elizabeth Bur­ keovou ze snění. Blankytnýma očima se chvatně snažila zaostřit pohled na ženu, jež stála na prahu jejího obchodu s dárky. Sestra Lila, která byla o dva roky mladší než Elizabeth, se zamračila – láskyplně, shovívavě i nesouhlasně – a pronesla mírně káravým tónem: „Jak vidím, už zase ses zapomněla.“ „Jak?“ „Nehraj si přede mnou na naivku, Elizabeth,“ pohrozila Lila sestře ukazovákem. „Zase ses toulala ve snech v kdoví­ jakých dálavách.“ „To není pravda! Já jsem, ehm, myslela na objednávku, co zrovna vypisuju.“ Elizabeth zašustila hromádkou lejster na prosklené vitríně, aby svému tvrzení dodala důvěryhodnosti. Tváře jí hořely rozpaky z toho, že se nechala nachy­tat zrovna v té části snu, kdy jí i partnerovi rovněž hořely tváře vzrušením. Právem se strachovala, že svou vnímavou sestru neošálí. „Červenáš se. Jestli to bylo fajn, co kdyby ses mi s tím svěřila?“ Lila padla na jednu z vysokých, sametem čalouněných stoliček, jež Elizabeth měla připravené pro zákazníky, kteří se chtěli pohodlně rozhlížet po nabízeném zboží.

8

Milenec ze snu.indd 8

28.2.2020 13:38:52

Stoličky měly opěradla z krouceného, bíle natřeného kovu.

Lila se opřela lokty a zvědavě vzhlížela k sestře. „Tak dělej.

Jsem zvědavostí bez sebe.“ „Něco si namlouváš. Pokud o něčem fantazíruju, tak leda o tom, jak dnes konečně zamknu pokladnu. Co říkáš těmhle lahvičkám na parfémy? Vyrábějí je v Německu.“ Postrčila katalog na opačnou stranu pultu.

Lila zběžně mrkla na křídovou stránku. „Moc pěkné.“ „Pěkné a drahé. Myslíš, že tak luxusní drobnůstka by šla vůbec na odbyt?“ „To asi záleží na tom, jak moc nevěrný ten zákazník bude.“ Lila měla vůči manželství skeptický postoj, nezvyklý n­ejen pro její věk, ale i letopočet, který se psal. Elizabeth nesouhlasila. „Hele, ne všichni muži, co u nás kupují pro manželku dárek, si chtějí jenom zahojit špatné svědomí.“ „Jasně že ne. Někteří tady nakupují pro své milenky,“ ucedila Lila posměšně. „Stačí se na ně podívat.“ Mávla rukou k prosklenému arkýřovému oknu krámku, kterým bylo vidět do elegantní recepce hotelu Cavanaugh, jež se hemžila lidmi, převážně muži, kteří se buď zapisovali u recepčního pultu, nebo se tam naopak odhlašovali. Až na pár výjimek šlo o obchodní cestující v typických oblecích z šedé vlny, které se od sebe lišily nanejvýš odstínem. Většina z nich si nesla v jedné ruce kufřík a přes druhou měla přehozený plášť. Všichni se tvářili úzkostně a uspěchaně, jako by měli zpoždění. „Spěchají domů k ženušce po týdnu proflámovaném na cestách,“ ušklíbla se Lila pohrdavě. Byla feministka, ale podle sestřina názoru to Lila s bojem za rovnoprávnost pohlaví dost přeháněla. „A nikdo mi nevymluví, že nejmíň polovina z nich začne zahýbat hned v tu minutu, jak vytáhnou paty od rodinného krbu. Máme my ale kliku, že jejich výčitky svědomí nám rozhýbávají kšefty, co?“ „To je od tebe vážně cynické. Ty ses sice rozhodla neprovdat, ale to ještě neznamená, že neexistují i šťastná manželství.“ 9

Milenec ze snu.indd 9

28.2.2020 13:38:53

„Nejvýš tak jedno k milionu.“ „A to já zase věřím, že moji zákazníci sem chodí nakupovat dárky pro své ženy, po kterých se jim stýská a na které se už těší.“ „Jasně, a taky ještě věříš na zoubkovou vílu. Kdy už konečně přestaneš nosit hlavu v oblacích?“ Lila škádlivě zatáhla Elizabeth za pramen světlých vlasů. „Vítej v reálném světě, sestřičko.“ „V tvém podání však reálný svět nevypadá jako moc příjemné místo k životu,“ pleskla Elizabeth sestru přes ruku a vyleštila šmouhu na skleněném pultě. „To proto, že na něj nekoukám přes růžové brýle.“ „Co je špatného na špetce romantiky?“ „Nic! Jsem nadšená fanynka lásky, manželství a všeho kolem. A o sexu jsem nikdy neřekla nic pohrdavého.“ Elizabeth sebou trhla. „Já taky, ale nekřič tolik. Někdo by tě mohl zaslechnout!“ „A co má být? Jsi jediná, kdo v současném světě nemluví o sexu. Nepřipadáš si opuštěně?“ Elizabethin kyselý výraz Lila nechala bez komentáře. „Sex, sex, sex. No, a vidíš? Nezasáhl mě blesk. Nespolkla mě velryba. Nezměnila jsem se v solný sloup. Jsem pořád tady.“ „No, ale já bych radši, abys odešla,“ zavrčela Elizabeth.

Věděla, co bude následovat Ať už si začaly povídat o čemkoliv, stejně pokaždé skončily u hovoru o jejím milostném životě… či přesněji o jeho neexistenci.

Rozdíl v povaze i názoru na svět se viditelně odrážel i ve vzhledu obou sester. Byly si nápadně podobné. Obě byly plavovlasé, ale Elizabeth měla vlasy jemnější a rovnější než Lila. Rysy měla drobné a líbezné, Lila vypadala smyslněji.

Obě měly modré oči, ale ty Elizabethiny byly pokojné jako hladina venkovského rybníčku, zatímco v těch Liliných bouřil neklid jako v severním Atlantiku.

Elizabeth by nejradši nosila viktoriánské korzety a dlouhé sukně. Lila si potrpěla na nejnovější módní výstřelky.

Elizabeth byla opatrný, studijní typ. Než poprvé vykročila 10

Milenec ze snu.indd 10

28.2.2020 13:38:53

na neznámou půdu, pečlivě zvážila všechny případné důsledky. Lila byla pro změnu impulzivní, skoro až útočná.

Taky proto si osobovala právo komentovat sestřin soukromý život. „Když se sem chodí pást tolik vysoké zvěře, proč by sis trochu nezapytlačila?“ Elizabeth předstírala, že narážce nerozumí. „Nemáš dnes odpoledne objednaného pacienta?“ Lila byla fyzioterapeutka. „Až na půl pátou a přestaň odvádět řeč jinam. Když se ti některý z těch mužů líbí,“ ukázala pohledem k hotelu, „skoč po něm. Co můžeš ztratit?“ „Třeba sebeúctu,“ odsekla Elizabeth. „Jsem jiná než ty, Lilo. Sex pro mě není hra jako pro tebe. Pro mě to je láska.

A taky vztah. Je to závazek.“ Lila zvedla oči ke stropu, čímž dávala najevo, že nyní očekává věty typu: „Vždyť ty jsi nikdy zamilovaná nebyla, tak co o tom můžeš vědět?“ Pak ale rychle přestala šaškovat „Tak dobře. Hele, vím, že jsi byla zamilovaná do Johna. Byl to kýč jak bič. Románová studentská láska. Jedna kola, dvě brčka. Váš milostný románek byl tak proklatě přeslazený, až se z něj dělalo špatně od žaludku. Ale John je mrtvý, Lizzie.“ Kdykoliv Lila oslovila sestru dětskou zdrobnělinou, znamenalo to, že mluví vážně. Natáhla se přes pult, vzala Elizabeth za ruku a sevřela ji v obou dlaních. „Je to už dva roky, co umřel. Ty nejsi rozená jeptiška, tak proč žiješ, jako bys byla?“ „Nežiju. Mám tenhle obchod. Sama víš, kolik času mi za­bere. Nesedím doma, neužírám se žalem a neutápím se v sebelítosti. Dennodenně vydělávám na živobytí pro sebe i děti. A taky se účastním jejich aktivit a podporuju je v nich.“ „Ale co tvoje aktivity? Když nesedíš v krámku a děti jsou večer v posteli, co ty? Co vdova Burkeová dělá pro sebe?“ „Tou dobou je vdova Burkeová už tak utahaná, že se sotva dovleče do peřin.“ „Sama.“ Elizabeth si dlouze a trpitelsky povzdechla, aby dala najevo, že už má toho věčného dohadování plné zuby.

11

Milenec ze snu.indd 11

28.2.2020 13:38:53

Lila to přešla bez mrknutí oka. Jak dlouho se hodláš utápět ve snění?“ „V jakém snění?“ Lila se zasmála. „Však já vím své. Jsi beznadějný romantik. Kam až mi paměť sahá, vázala jsi mi kolem hlavy utěrky a nutila jsi mě, abych ti dělala komornou, protože tys přece byla princezna, pro kterou si jednoho dne přijede pohádkový princ.“ „Ale když přijel, tak jsi ho hodila do díry k drakovi, kterému z tlamy šlehaly plameny,“ zasmála se Elizabeth vzpomínce z dětství, „a donutila jsi ho bojovat, aby dokázal, že si mě zaslouží.“ „To jo, ale když princ na toho draka neměl, přiskočila jsem a zachránila ho.“ „Ale to je právě ten rozdíl mezi námi: já byla vždycky skálopevně přesvědčená, že pohádkový princ zabije draka levou rukou.“ „A teď tedy čekáš na dalšího prince, Lizzie? Nerada ti beru iluze, ale princové prostě neexistují.“ „Já to přece vím,“ přiznala Elizabeth toužebně. „Tak se zkrátka musíš spokojit s málem. Třeba s obyčejným mužským, který si každé ráno neobléká brnění, ale kalhoty. A večer si je zase svléká,“ dodala Lila s rošťáckým úsměvem.

Elizabeth vklouzla zpátky do své fantazie. Ten stájník si kalhoty vůbec nesundal. Na to byl příliš netrpělivý. A právě jeho netrpělivost byla úžasně vzrušující. Srdce jí klopýtlo a připomnělo jí realitu. Tohle směšné erotické snění s otevřenýma očima musí přestat. Elizabeth byla přesvěd­ čená, že její myšlenkovou posedlost sexem zavinila zrovna její sestra. Kdyby Lila od rána do večera nežvanila právě o sexu, Elizabeth by si nemusela pořád připomínat, o co ji život okrádá. „Víš, dokonce ani obyčejný mužský se dneska nenajde tak snadno,“ namítla. „A i kdyby náhodou šel kolem dveří mého krámku, těžko ho ulovím.“ 12

Milenec ze snu.indd 12

28.2.2020 13:38:53

„To beru, ale zkus si tedy vyhlídnout někoho, kdo je víc po ruce.“ Lila zamyšleně svraštila čelo. „Co tvůj soused?“ Elizabeth honem sáhla po spreji s čisticím prostředkem a papírové utěrce a začala leštit pult. „Jaký soused?“ „Kolik nezadaných mužů bydlí v sousedním domě, Elizabeth?“ sykla Lila podrážděně. „Ten vazoun s šedivými vlasy.

Se širokými rameny.“ Elizabeth leštila šmouhu na skle, seč jí síly stačily. „Pan Randolph?“ Lila vyprskla smíchy jako puberťačka. „Pan Randolph?“ napodobila sestřin vysoký, zpěvavý hlas. „Přede mnou si nemusíš hrát na neviňátko. Určitě sis ho všimla, že?“ Elizabeth schovala sprej i utěrku pod pult a dopáleně si zastrčila neposlušný pramen vlasů za ucho. „Je to jediný volný mužský v naší ulici.“ „Tak proč ho někdy nepozveš na večeři?“ „A proč ty se nestaráš sama o sebe?“ „Nebo až budeš příště sekat trávu, obleč si něco absolutně šokujícího. A opaluj se nahoře bez.“ „Lilo, prosím tě! Kromě toho, léto už skončilo, na opalování je moc chladno.“ Lila chlípně mrkla. „Aspoň ti krásně ztvrdnou bradavky.“ „Tak to poslouchat fakt nemusím!“ „Dobrá, pokud ti je tohle proti srsti, zkus to tradičně. Požádej ho, ať ti opraví topinkovač.“ „Není rozbitý.“ „Tak ho rozbij!“ Lila vyskočila ze stoličky a probodla sestru naštvaným pohledem. „A pokaždé, když ho potkáš, se tvař maličko bezbranně a zoufale.“ „Nech toho!“ „A k čertu, ne, nenechám! Vím, že já nejsem ty. Já jsem v těch snech, ve kterých ses tolik vyžívala, nikdy nehrála roli panny v nesnázích.“ Elizabeth se musela ovládnout, aby nevybuchla. „Připadá mi k smíchu, že si utahuješ z mých snů. Copak to nebyl tvůj nápad, abych svůj obchod pojmenovala Fantazie?“ 13

Milenec ze snu.indd 13

28.2.2020 13:38:53

„Z tvých snů si neutahuju, protože k tobě patří stejně jako tvoje otisky prstů. Těžko bych ti darovala tu poznávací značku na auto, kdybych si nemyslela, že naprosto přesně vystihuje tvou povahu.“ „No, za tu poznávací značku jsem se ještě nepřestala sty­ dět!“ odsekla Elizabeth sestře. „Pokaždé, když za mnou jede jiný řidič, nemůžu se zbavit podezření, že mě považuje za lehkou holku.“ Lila se zasmála. „Fajn. A co kdybys jednou stáhla okénko a vysvětlila mu, jak jsi na tom? Nebo, ještě líp, proč mu to nepředvedeš?“ Smích Lily byl nakažlivý. Než se Elizabeth stačila vzpamatovat, smála se spolu se sestrou. „Jsi nenapravitelná.“ „To jsem,“ souhlasila Lila bez sebemenších výčitek svědomí. „A já vím, že chceš pro mě jenom to nejlepší.“ „Samozřejmě že chci. Co nevidět ti bude třicet. Nerada bych za deset let zjistila, že jsi pořád ještě sama. Tou dobou už dokonce budou děti z domova. Můžeš si z čekání na prince udělat náplň života, ale věř mi, že na domovní dveře ti žádný nezabuší, Lizzie. Nezhmotní se z tvých snů, aby tě vzal do náruče. Iniciativu musíš převzít ty osobně.“ Elizabeth věděla, že sestra má bohužel pravdu, a uhnula před ní pohledem. Přitom si všimla ranních novin, které ještě nestihla přečíst. „Možná zkusím ulovit tuhle kořist,“ ukázala na fotografii muže na titulní straně. „Adam Cavanaugh,“ přečetla Lila. „Není to majitel zdejšího hotelového řetězce?“ „Přesně. V tomhle týdnu sem dorazí na inspekci. Hotelový management a všichni poskoci mají kvůli tomu vyhlá­ šenou pohotovost.“ „Docela ujde,“ poznamenala Lila prakticky. „Ale nezapo­ mínej, že je super prachatý, super pěkný a skoro určitě i super trhlý. Mezinárodní playboy. Pořád je to ten princ z tvých snů, Lizzie. Na tvém místě bych si vyhlédla nějakou dostupnější kořist.“ 14

Milenec ze snu.indd 14

28.2.2020 13:38:53

Elizabeth se na sestru ušklíbla. „Mohla bys odtud laskavě vypadnout, než mi těmi sprosťárničkami zaženeš všechny zákazníky?“ „Stejně jsem už chtěla jít,“ prohodila Lila ležérně. „Nesmím se přece zpozdit na tu schůzku o půl páté. Tak zatím papa!“ Spiklenecky na sestru zamávala prsty a vyplula na ulici, přičemž se ve dveřích protáhla mezi dvěma muži, kteří dvorně ucouvli a dali jí přednost. Lila stačila zamrkat na oba dva a oba dva se za ní samozřejmě ohlédli, aby zhodnotili její pohupující se zadeček. Až potom vstoupili do obchůdku Fantazie.

Jeden z nich si od Elizabeth nechal zabalit tenký stříbrný náramek, „pro mou paní“, jak řekl. Elizabeth o tom pochybovala, ale hned se v duchu okřikla, že se nechala nakazit sestřinou podezíravostí.

Druhý muž dlouze vybíral, než koupil košíček čokoládových bonbonů v růžovém celofánu, nahoře ovázaný růžovou stužkou ozdobenou orchidejí. Zatímco Elizabeth obsluhovala pokladnu, nenápadně ho zhodnotila. Pěkná brada.

Hezké ruce. Ale komická pěšinka ve vlasech. Rukávy kapku moc dlouhé. Kalhoty mu vzadu pytlovitě visely.

Prokristapána! zoufala si Elizabeth, když muž s nákupem odcházel z krámku. Že by se nechala od Lily zviklat? Bůh chraň, aby se někdy v životě řídila jejími radami!

Zrovna toho večera nejvíc ze všeho toužila po klidu a tichu, ale předem jí mohlo být jasné, že toho chce příliš. Doma ji uvítal chaos.

Svou osmiletou dceru Megan a šestiletého syna Matta našla na zahradě za domem, kde je hlídala hospodyně, paní Alderová. Všichni tři byli naprosto hysteričtí. Elizabeth vypnula motor auta, otevřela dveře a letěla za dům. Byla skálo­ pevně přesvědčená, že hoří. „Co je? Co se děje? Zranil se někdo?“ „Beruška!“ kvílela Megan. „Je na stromě!“ „Volali jsme ji a volali pořád dokola, ale ona nechce slézt!“ 15

Milenec ze snu.indd 15

28.2.2020 13:38:53

„Bojí se dolů a za chvíli bude tma!“ „Sundej ji, mami! Prosím!“ „Já to nezvládla, paní Burkeová, jinak by tam ten chlupá­ ček už nebyl,“ překřikla vyplašená paní Alderová dětské hlásky.

Elizabeth, která očekávala mnohem větší tragédii, se trochu uklidnila. Celé to pozdvižení zavinilo jejich nové kotě, které skutečně sedělo vysoko v koruně javoru, ale nikdo se nedusil, nekrvácel, neměl nic zlomeného, prostě žádná katastrofa, na kterou to z té spousty nářku a bědování původně vypadalo. „Tak dobře, všichni se uklidněte!“ houkla, a když se pláč utišil na několik občasných vzlyků, dodala: „Děláte hrozný povyk kvůli ničemu.“ „Ale vždyť je to teprve kočičí miminko!“ „A bojí se. Slyšíš, jak brečí?“ Mattův spodní rtík se opět nebezpečně rozklepal. „Nebojte se, Berušku bezpečně sundáme mnohem dřív, než se setmí,“ prohlásila Elizabeth. „Paní Alderová, mohla byste – “ „Ráda bych vám pomohla, paní Burkeová, ale musím okamžitě jít, abych stačila nastoupit na večerní směnu, protože předtím se ještě potřebuju zastavit doma.“ „Och.“ Elizabeth vzhlédla k lapenému kotěti, které žalost­ ně mňoukalo. „V tom případě radši utíkejte, paní Alderová.

Já to zařídím.“ „Věřte, že bych vám ochotně pomohla. Nerada vás tu nechávám, když – “ „Rozumím, ale nedělejte si kvůli tomu starosti. Na shledanou zítra.“ Hlídací paní odspěchala a Elizabeth ji vyprovodila žalostným pohledem. Pomocná ruka by se jí teď hodila, i kdyby patřila stárnoucí dámě.

Vdovský stav měl řadu psychologických i společenských nevýhod, ale nepřítomnost muže v domě působila občas pronikavě jako fyzická bolest. Právě v podobných chvílích 16

Milenec ze snu.indd 16

28.2.2020 13:38:53

se Elizabeth strašně zlobila na Johna kvůli tomu, že umřel a nechal ji tady samotnou na všechny povinnosti a zodpovědnost, které rodina vyžaduje.

Ale i teď, stejně jako v podobných situacích, Elizabeth jen zaťala zuby a začala problém odhodlaně řešit. Nejprve zvážila všechny možnosti. Bylo jasné, že ta zatracená kočka neslétne z vysokého stromu na pouhé zavolání jako ochočený kanárek.

Stála s dětmi pod stromem a v duchu problém rozebírala. „Jak se dostaneš až tam nahoru, mami?“ „Podle mě tam máma nevyleze,“ zabručel Matt poraženecky na sestřinu otázku. „Samozřejmě že vylezu,“ věnovala Elizabeth synkovi hraný úsměv. „Já a Lila jsme spolu šplhaly po stromech v jednom kuse.“ „Tetička Lila o tobě tvrdí, že jsi byla strašpytel.“ „Hm, tak to se plete. Žádný strašpytel jsem nebyla. Aspoň vidíte, že tetička Lila o mně neví, co by se za nehet vešlo.“ Elizabeth si zapamatovala, že při příštím setkání bude mít na Lilu bič. „Víš, třeba bychom mohli zavolat hlásiče,“ radil Matt. „Hasiče, ty troubo,“ opravila ho Megan.

Elizabeth dceru výjimečně nepokárala, že bratrovi na­ dává, a rázně požádala: „Matte, dones mi z garáže schůdky.“ Opravdu nechtěla, aby ji děti považovaly za zbabělce.

Chlapec poslušně odběhl. „Ale předtím bych se měla ještě převléknout – “ „Ne, mami, to ne,“ zaprosila Megan a chytila matku za rukáv, aby nestačila zamířit do domu. „Koukni, Berušku pohled na tebe uklidňuje! Když teď odejdeš, zase se rozpláče a to bych nevydržela, fakt nevydržela!“ Z Meganiných oček se vyřinuly obrovské slzy a Elizabeth zkrátka nemohla dceři nevyhovět. A kromě toho, právě v té chvíli Matt s hekáním donesl rozkládací schůdky. „Ale nejsou dost vysoké, mami.“ „Budou muset stačit.“ Otřela si dlaně o boky. „Tak jdeme 17

Milenec ze snu.indd 17

28.2.2020 13:38:53

na to.“ Vyzula si lodičky a vyšplhala na horní plošinu schůdků, čímž se však dostala pouze pár desítek centimetrů nad úroveň trávníku. Když se natáhla na špičky, dotkla se dolní větve stromu. Zavěsila se na ni, okamžik sbírala síly a pak vykráčela po kmeni kolmo nahoru a zahákla se chodidlem o nejnižší rozsochu koruny.

Matt nadšeně hopsal kolem stromu a tleskal. „Jé, mami, ty jsi úplný Rambo.“ „Díky,“ zahučela Elizabeth ponuře. Obě dlaně měla dokrvava rozedřené. Nejvíc ji ale štvalo vědomí, že Lila by jistě už stačila vyšplhat na strom a seskočit zpátky do trávy i s kotětem v náruči, zatímco ona sama pořád ještě trčela v koruně javoru a kotě zůstávalo uvězněné vysoko ve větvích. Čekala ji ještě spousta dřiny. „Vidím ti spodničku,“ poznamenala Megan. „Promiň, ale s tím se nedá nic dělat,“ lapala Elizabeth po dechu, zatímco se s námahou soukala na vyšší větev. Nakonec se jí to povedlo a dopřála si malou chvilku klidu. Kotě začalo znovu naříkat. „Pospěš si, mami!“ „Spěchám!“ broukla podrážděně a šplhala do koruny stromu, přičemž si dávala záležet, aby se nepodívala dolů. Ve výškách trpěla závratí.

Konečně se dostala až ke koťátku. Něžně ho uchlácholila a podebrala buclaté bříško do dlaně, aby ho odtrhla od větve.

Cesta dolů byla mnohem náročnější, protože teď se mohla přidržovat pouze jednou rukou. Bez problémů zvládla polovinu sestupu k hlavní vidlici kmene a pak křikla na děti: „Pustím teď kotě dolů. Musíš ho chytit, Megan. Připravená?“ „A kotě to zvládne?“ „Určitě. Připravená?“ „Připravená,“ přikývla Megan nejistě.

Elizabeth si pod vyčítavým pohledem dětských očí připadala jako ta nejkrutější matka na světě, ale kotě přesto pustila. Rozpláclo se v trávě na všechny čtyři, Megan přímo u nohou.

18

Milenec ze snu.indd 18

28.2.2020 13:38:53

Holčička se pro tvorečka honem shýbla, ale ten byl vyplašený a dal se na útěk. Kotě pádilo přes trávník, prolétlo živým plotem a prokličkovalo mezi botami Thada Randolpha. Vřískající děti se za ním hnaly a vůbec nevnímaly maminčino nešťastné volání, ať nikam neodcházejí.

Elizabeth se tváří přitiskla ke kmeni stromu a smířila se s tím, že tuhle šaškárnu si protrpí až do hořkého konce.

Zdálky totiž slyšela, jak děti vysvětlují sousedovi z vedlejšího domu, co se stalo. Jejich jasné hlásky se rozléhaly podvečerním tichem.

Tu a tam k Elizabeth dolétly Randolphovy poznámky ja­ko „Ale neříkejte!“ a „No to věřím, že se Beruška vylekala!“ a „Ne, ty za to nemůžeš, Matte. Všechna koťata lezou na stromy sama od sebe, víš?“. „Jenže teď tam nahoře zůstala máma.“ Elizabeth zasténala a hanbou křečovitě zavřela oči. V duchu se modlila, aby děti už s vyprávěním celého dobrodružství konečně přestaly nebo aby to přestalo bavit souseda.

Představovala si, jak jim soused na rozloučenou pocuchá vlasy a zmizí v domě i s obrovským pytlem nákupů, které si odnášel z auta zrovna v okamžiku, kdy mu mezi nohama proběhlo kotě.

Když však Elizabeth otevřela oči, škvírkami ve větvích stromu spatřila sáček s potravinami postavený na kapotě džípu a soused ve velkých dlaních držel místo nákupu jejich kotě. Beruška byla stulená do klubíčka a pozornost tohoto muže si zjevně užívala. „Vaše maminka tedy kotě sundala sama?“ „No. Jo. Ale teď tam zůstala zase ona. Mááá-mííí!“ houkl Matt přes zahradu. „Myslím, že sama dolů nesleze.“ Elizabeth byla odjakživa pyšná na Meganinu bystrost, ale teď by svou inteligentní dceru nejradši zaškrtila. „Já… jsem v pohodě!“ křikla Elizabeth. Chvatně spustila chodidlo v punčoše na větev o kus níž a postavila se na ni.

Lila jí sice radila, ať si před svým nezadaným sousedem 19

Milenec ze snu.indd 19

28.2.2020 13:38:53

hraje na bezmocnou a utrápenou chudinku, ale to byl přece nesmysl.

Viděla, jak Thad Randolph podává spokojené kotě Megan, ale přitom se už přimhouřenýma očima ohlíží po javoru, jako by se ji snažil mezi listy zahlédnout. Celá trojice i s Beruškou bezpečně stulenou v Meganině náruči pak zamířila přes trávník k javoru. „Je to jenom maminka,“ prohodil Matt shazovačně. „Po­ dle mě je na šplhání po stromech dost levá.“ „Sám jsi ji chválil, že je jako Rambo!“ hájila matku Megan. „Nahoru vylezla, to jo, ale dolů to nezvládne,“ vzhlédl Matt vážně k Thadovi. „Přece znáte maminky.“ Mezitím skupinka dorazila pod strom. „Paní Burkeová?“ „Zdravím, pane Randolphe. Jak se máte?“ Dobře viděla, že soused přemáhá úsměv, ale nepříliš úspěšně. „Já dobře, a vy?“ „Taky dobře,“ odpověděla a ležérně si odhrnula kadeř vlasů z očí. Chovala se tak vyrovnaně, jako by si zrovna nezávazně sousedsky povídali přes živý plot, který odděloval jejich zahrady. „Nepotřebujete pomoc?“ „Řekla bych, že to zvládnu, ale díky. Omlouvám se, že vás do toho děti zatáhly.“ „Ale mě to neobtěžuje.“ Všimla si, jak se zamračil. „Jste si jistá, že vážně sešplháte sama?“ Elizabeth se podívala na trávník. Strom stál na poměrně příkrém svahu. „Ú-úplně jistá.“ Nevypadal dvakrát přesvědčeně. Chvíli mlčel a pak, jako by se rozhodl, začal Elizabeth radit „Chytněte se té větve – ne, té druhé – pravou rukou, výborně. A teď se opřete o levou nohu…, to je ono.“ Ten mužský hlas, který ji bezpečně naváděl dolů, jí připomínal vzdálené a vlídné hřmění letní bouřky. Už to měla skoro za sebou, když zaslechla zvuk praskající látky. „Och!“ Byla na nejnižší větvi a zrovna se chystala postavit na schůdky, ale ve větvích se zadrhla.

20

Milenec ze snu.indd 20

28.2.2020 13:38:53

„Co se stalo?“ vyhrkl Thad. „To jen… Ehm, myslím, že jsem se o něco zachytila tady na větvi.“ „Ale jak?“ „To budou ty krajkový parádičky,“ přispěchal Matt ochotně s vysvětlením. „Máma nosí pod sukní takový volánky a tyhle věci.“ „Matthewe!“ Elizabeth cítila, že tváře má v jednom ohni.

Doufala, že soused její ruměnec připíše námaze ze šplhání a prozatím neúspěšným pokusům vyháknout spodničku zaseknutou na ostré větvi. „Ukažte, radši to udělám já.“ Thad vystoupil na horní plošinu schůdků. „Ale vždyť to dokážu sama.“ „Ne, vy se radši pořádně držte oběma rukama. Mám strach, že sletíte.“ Elizabeth mrkla k zemi, která jí připadala tím vzdálenější, čím víc se k ní blížila, a poslušně se přimkla k větvím, zatímco její dosud neznámý a jediný nezadaný soused s šedivými vlasy a širokými rameny odhrnul lem sukně a hrabal se jí v krajkové spodničce, aby našel uvízlý cípek. Kdovíproč mu to trvalo celou věčnost. „Tak,“ vyhekl konečně, „už to mám.“ Prstem přejel po poškozené látce. „Je to jen malá trhlinka. Možná se vám to povede zašít.“ „Snad ano,“ souhlasila Elizabeth a jemně mu vytáhla spodničku z prstů. „Děkuju.“ Jak stál na schůdcích, byli obličeji skoro v jedné rovině. Elizabeth se k sousedovi ještě nikdy předtím tak nepřiblížila. Až teď si všimla, že oči má sytě modré a vlasy ne šedivé, ale spíš v odstínu pepř a sůl. A ještě nikdy se k němu nedostala tak blízko, aby ji ovanula vůně jeho kolínské, která jí připomněla kožené sedlo a sex z jejího snu.

A při pohledu na jeho velké prsty mnoucí krajku ji začaly pálit oči, jako by se zblízka dívala do ohně. V krku jí náhle vyschlo.

21

Milenec ze snu.indd 21

28.2.2020 13:38:53