0041137

CHCI TVŮJ ŽIVOT Amber Garza

Chci tvuj zivot.indd 3

23.04.21 16:03

Andrewovi – vždy s láskou.

Chci tvuj zivot.indd 5

23.04.21 16:03

ČÁST P RVN Í „Jsou věci, které prostě chceme, i když víme, že nás to zabije.“ DONNA TARTTOVÁ

Chci tvuj zivot.indd 7

23.04.21 16:03

KAP ITO LA J E D NA

POPRVÉ JSEM O TOBĚ USLYŠELA V PONDĚLÍ RÁNO začátkem října. Právě jsem lezla ven ze sprchy, když zazvonil telefon. Hodila jsem na sebe župan, ovinula ho kolem sebe, běžela jsem do ložnice a popadla mobil z nočního stolku.

Neznámé číslo.

Jindy bych to vůbec nezvedla. Ale už jsem k telefonu ­ oběhla a napadlo mě, že možná volají z ordinace Dr. Hil­ d lermana. „Haló?“ hlesla jsem udýchaně. Na bledé pleti mi naskákala husí kůže, a tak jsem si přitáhla župan těsněji k tělu. Ze zmáčených vlasů mi stékaly na záda kapky vody. „Mluvím s Kelly Medinovou?“ Skvělé. Nějaký prodejce. „Ano,“ odpověděla jsem a litovala, že jsem to zvedla. „Dobrý den, tady Nancy z ordinace Dr. Cramera. Volám vám, abych vám připomněla preventivní prohlídku s vaším miminkem tenhle pátek v deset dopoledne.“

Chci tvuj zivot.indd 9

23.04.21 16:03

10

AMBER GARZA

„Prohlídku s miminkem?“ zasmála jsem se překvapeně. „Tak to máte devatenáct let zpoždění.“ „Promiňte?“ zeptala se Nancy nechápavě. „Můj syn není miminko,“ vysvětlila jsem. „Je mu devatenáct.“ „Aha, omlouvám se,“ zareagovala Nancy okamžitě. Slyšela jsem cvakání klávesnice. „Nezlobte se. Volám nesprávné Kelly Medinové.“ „Ve Folsomu bydlí ještě jiná Kelly Medinová?“ Za svobodna jsem se jmenovala Smithová. Na světě je snad milion Kelly Smithových. Možná je jich milion jen v samotné Kalifornii. Ale co jsem se vdala za Rafaela, nikdy jsem druhou Kelly Medinovou nepotkala. Až teď.

Tebe. „Ano. Její dítě je náš nový pacient.“ Připadalo mi to jako včera, když mé dítě bylo nový pacient. Vzpomínala jsem, jak sedím v čekárně před ordinací Dr. Cramera, držím v náručí své drobounké novorozeně a čekám, až sestra zavolá mé jméno. „Netuším, jak se to mohlo stát. Jako by se vaše čísla v systému prohodila nebo co,“ mumlala Nancy a já jsem netušila, jestli to říká mně, nebo si to mumlá pro sebe. „Ještě jednou se omlouvám.“ Ujistila jsem ji, že je to v pořádku, a zavěsila jsem. Vlasy jsem pořád měla mokré ze sprchy, ale místo abych si je vyfénovala, zamířila jsem do přízemí, abych si předtím udělala čaj. Cestou jsem minula Aaronův pokoj. Dveře byly zavřené, a tak jsem na ně zatlačila dlaní a otevřela je. Dřevo mě chladilo na kůži. Otřásla jsem se a přelétla pohledem pečlivě ustlanou postel, filmové plakáty na stěně a tmavou obrazovku počítače v koutě.

Opřela jsem se o rám dveří Aaronova pokoje a moje mysl zalétla ke dni, kdy odjížděl na vysokou školu. Vzpomínala

Chci tvuj zivot.indd 10

23.04.21 16:03

C H C I T V Ů J Ž I VOT

11

jsem si na jeho široký úsměv a jiskřící oči. Tolik se bál odjet z domova. Odjet ode mě. Měla bych z něj mít radost. Dělal přesně to, k čemu jsem ho vychovala.

Od chlapců se očekává, že vyrostou a odejdou.

Moje hlava to věděla, ale pro srdce bylo těžké nechat ho odejít.

Zavřela jsem Aaronovy dveře a zamířila do kuchyně.

Dům byl tichý. Vždycky býval plný lomozu – dupání Aaronových nožek na chodbě, zvuků, které vydávaly jeho hračky, a žvatlání, když byl trochu starší. Teď byl pořád tichý.

Zvlášť o víkendech, když Rafael zůstával v práci v Bay Area.

Aaron byl pryč už přes rok. Jeden by čekal, že si zvyknu. Ve skutečnosti jsem měla pocit, že je to čím dál tím horší. To ustavičné ticho.

Telefonát z ordinace mě rozhodil. Na okamžik jsem měla pocit, že se splnilo moje nejhlubší přání a já jsem se vrátila v čase. Když se Aaron narodil, všichni mi říkali, ať si vychutnám každý okamžik, protože to uteče jako nic. Nedokázala jsem si to představit. Moje vlastní dětství nebylo zrovna růžové a rozhodně jsem neměla pocit, že by plynulo nějak rychle. A devět měsíců těhotenství s Aaronem se táhlo do nekonečna, každý den mi připadal delší než ten předchozí.

Ale měli pravdu.

Aaronovo dětství mi proteklo mezi prsty. Byly to chvíle prchavé jako motýl, téměř nepolapitelné. A teď byly pryč.

Vyrostl v muže. A já jsem byla sama. Rafael mě neúnavně povzbuzoval, abych si našla práci, která by vyplnila můj čas, ale to jsem už zkoušela. Když Aaron odešel poprvé, hlásila jsem se na spoustu míst. Ale protože jsem tak dlouho nepracovala, nikdo o mě neměl zájem. Tehdy mi Christine navrhla, abych se někam přihlásila jako dobrovolník. A tak jsem začala pomáhat v místní potravinové bance. Jednou týdně jsem vydávala jídlo a příležitostně jsem pomáhala

Chci tvuj zivot.indd 11

23.04.21 16:03

12

AMBER GARZA

s administrativou. Líbilo se mi tam, ale nestačilo mi to. Stěží to vyplnilo část mého času. Navíc jsem byla jen jedna z mnoha dobrovolníků, ve skutečnosti mě tam nepotřebovali. Ne tak, jak mě potřeboval Aaron, když byl malý.

Když odešel, ta Kelly, kterou jsem znala, přestala existovat. Rozplynula se ve vzduchu. Stal se ze mě duch bezcílně bloudící vlastním domem, ulicemi a městem.

Zatímco se vařila voda, myslela jsem na tebe. Myslela jsem na to, jaké máš štěstí – máš dítě a celý život před sebou.

Ráda bych věděla, co právě v tuhle chvíli děláš. Docela určitě nesedíš sama v tichém domě. Ne, nejspíš honíš své rozkošné děťátko po sluncem prozářeném obývacím pokoji, podlaha je posetá hračkami a ono leze po čtyřech a směje se. Máš chlapečka? Ta žena v telefonu se o tom nezmínila, ale tak jsem si to představovala. Buclatého, usměvavého chlapečka jako byl můj Aaron.

Konvice vypískla a já jsem sebou trhla. Nalila jsem vařící vodu do hrnku a stoupající pára mi vířila před obličejem.

Hodila jsem do hrnku sáček s čajem, vdechla vůni a opřela se o studené dlaždice na kuchyňské lince. Panoramatické okno přede mnou mi otvíralo výhled na naši dokonale upravenou zahradu – zářivě zelenou trávu lemovanou růžovými keři. Na růžích jsem si vždycky dávala záležet. Když byl Aaron malý, vždycky mi chtěl pomáhat s prostřiháváním, ale já jsem mu to nikdy nedovolila. Nejspíš jsem se bála, že by to zkazil. Jak mi to teď připadalo pošetilé.

Se sevřeným srdcem jsem dlouze vydechla.

Přemýšlela jsem o tvé zahradě. Jak asi vypadá? Jsou na ní růže? Napadlo mě, jestli svému synovi dovolíš je stříhat.

Napadlo mě, jestli děláš stejnou chybu jako já.

Zvedla jsem hrnek ke rtům a maličko usrkla horkého čaje. Byl to mátový, můj oblíbený. Nechala jsem chuť rozvinout na jazyku, než jsem doušek spolkla. Ozvalo se zavrnění

Chci tvuj zivot.indd 12

23.04.21 16:03

C H C I T V Ů J Ž I VOT

13

ledničky. Ve výrobníku na led se pohnulo pár kostek. Ramena mi lehce strnula. Zakroužila jsem jimi a znova se napila.

Odlepila jsem se od linky a zamířila ke schodišti, když mi v kapse zabzučel mobil. Rozbušilo se mi srdce. Tohle nemohl být Rafael. Byl profesor a právě mu začala první hodina.

Aaron?

Ne. Byla to smska od Christine.

Jdeš dneska ráno na jógu?

Už jsem se osprchovala. Chystala jsem se pustit do další reorganizace. Dnes byla na řadě spíž. Minulý týden jsem koupila kupu nových nádob a zásobníků. Celý pátek jsem strávila tím, že jsem na ně lepila štítky. O víkendu jsem si dopřála volno, jelikož byl Rafael doma, a teď jsem se nemohla dočkat, až budu pokračovat v práci. Už jsem uklidila komory pod schody a hodlala jsem se poprat se všemi komorami a kumbály v domě.

Obvykle jsem jógu milovala, ale dneska jsem měla moc práce.

Ne, vyťukala jsem. Pak jsem se kousla do rtu. Vymazala jsem to. Chvíli jsem na telefon zírala. Na hladkém displeji se odrážel můj obličej – rozcuchané vlasy, bledý obličej, tmavé kruhy pod očima.

Musíš častěji chodit ven. Cvičit. Není zdravé sedět celý den v domě, ozval se mi v hlavě Rafaelův hlas. Úklid počká do zítřka.

Kromě toho – co si nalhávám? Stejně strávím úklidem jen pár hodin a pak budu číst on-line články a blogy a články nebo se ponořím do poslední záhadné vraždy z detektivky, kterou jsem právě četla.

Vyťukala jsem „ano“, zprávu odeslala a spěchala do svého pokoje, abych se oblékla.

Chci tvuj zivot.indd 13

23.04.21 16:03

14

AMBER GARZA

O třicet minut později jsem už parkovala před fitness centrem. Když jsem vystoupila, ucítila jsem na pažích pohlazení chladivého vánku. Po třech žhavých letních měsících jsem to vítala. Vždycky jsem měla ráda podzim. Opájela jsem se jeho bohatstvím. Dýně, jablka, rustikální barvy. Ale především padající listí shrabované na hromady a odvážené pryč. Holé stromy. Zbavování se starého, aby vznikl prostor pro to nové. Konec, ale také začátek.

Ale to mělo ještě čas. Listí bylo stále zelené a odpolední vzduch teplý. Jen rána a podvečery nabízely malý doušek podzimu, jen tak velký, abych si uvědomila, jak moc po něm žízním.

Hodila jsem si sportovní tašku na rameno a svižně jsem přešla parkoviště. Uvnitř bylo ještě chladněji. Klimatizace pracovala, jako by venku bylo osmatřicet ve stínu. Jen dobře.

Aspoň jsem měla dobrý důvod se pořádně zpotit. Usmála jsem se na recepční a vytáhla klíče, aby mohla naskenovat mou kartu. Ale karta na kroužku u klíčů nebyla.

Prohrabala jsem tašku, ale nenašla jsem ji. Celá zrudlá jsem se na recepční omluvně usmála. „Podle všeho jsem někam založila čip. Můžete si mě vyhledat? Kelly Medinová?“ Rozšířily se jí oči. „Zvláštní. Dneska tu byla jiná dáma, co se jmenovala stejně.“ Rozbušilo se mi srdce. Do tohoto fitness centra jsem chodila celé roky a nikdy se o tobě nikdo nezmínil. Ráda bych věděla, jak dlouho tu už cvičíš. „Je pořád tady?“ Pohledem jsem těkala po vstupní hale, jako bych tě mohla poznat. „Ne. Byla tady hodně brzy.“ Samozřejmě. Taky jsem sem chodívala brzy, když byl ­Aaron ještě dítě. „Dobrá. Jste přihlášená, Kelly,“ řekla recepční, stiskla bzučák a pustila mě dovnitř.

Chci tvuj zivot.indd 14

23.04.21 16:03

C H C I T V Ů J Ž I VOT

15

Popadla jsem svou tašku a zamířila vzhůru po schodech k místnosti na jógu, hlavu plnou myšlenek na tebe. Přede mnou šlo několik mladých žen oblečených do upnutých krátkých vršků a legín s taškami hozenými přes rameno.

Smály se a nahlas si povídaly a jejich dlouhé ohony se přitom pohupovaly. Snažila jsem se je oslovit, aby mi dovolily projít, ale neslyšely mě. Netrpělivě jsem se kousla do rtu a pomalu jsem stoupala po schodech za nimi. Konečně jsem se dostala nahoru. Ženy zamířily do kardio zóny a já jsem otevřela dveře do jógové místnosti.

Uviděla jsem Christine, jak sedí na své podložce. Plavé vlasy měla stažené dozadu do dokonalého ohonu. Oči jí zářily a rty se jí leskly. Uhladila jsem si své neposlušné hnědé vlasy a olízla suché rty.

Se širokým úsměvem na mě zamávala. „Stihla jsi to.“ „Jo.“ Hodila jsem podložku a tašku na podlahu vedle ní. „Už jsem pochybovala. Nějakou dobu jsi tu nebyla.“ S pokrčením rameny jsem se usadila na podložce. „Měla jsem moc práce.“ „Ach, to naprosto chápu.“ Odrazila moje slova jediným švihnutím štíhlého zápěstí. „Maddie a Mason mají v poslední době milion zájmů. Sotva jim stačím.“ „To zní náročně,“ zamumlala jsem a zula si sandály. Tohle byla ta potíž, když jste se vdaly a měly děti moc brzy.

Většina mých kamarádek ještě stále pečovala o rodiny. „No jo. Už se nemůžu dočkat, až budou dospělí a já si budu moct dělat, co chci.“ „Jasně, to je nejlepší,“ odsekla jsem jízlivě.

Spadla jí brada. „Promiň. Nemluvila jsem o tobě...“ Bledé tváře jí zrůžověly. „Vím, jak moc ti chybí Aaron. Já jen…“ Zavrtěla jsem hlavou a usmála se na ni. „Klid. Já to chápu.“ Christine a já jsme se potkaly před pár lety na hodině jógy. Je jednou z těch žen, které jsou neomaleně upřímné.

Chci tvuj zivot.indd 15

23.04.21 16:03

16

AMBER GARZA

Právě to mě na ní zaujalo nejdříve. Líbilo se mi, jak je syrová a ryzí. Lidé se jí vyhýbali, protože nedokázali snést její nezaobalené výroky. Ale mně to připadalo osvěžující a, upřímně řečeno, docela zábavné. „Vzpomínám si, jak jsem měla napilno, když byl Aaron mladší,“ řekla jsem. „Jeden rok se zapsal na baseball a basket. Částečně se překrývaly a přísahala bych, že jsem ho na nějaký zápas nebo trénink vezla snad každý den.“ „Ano!“ vydechla Christine nadšeně a ve tváři se jí jasně zračila úleva. „Občas je toho prostě moc.“ „Ano, občas ano,“ souhlasila jsem.

Lekce měla každou chvíli začít a místnost se plnila. Byly to hlavně ženy, ale přišlo i několik mužů. Většina tu byla s manželkami nebo přítelkyněmi. Dřív jsem se snažila přesvědčit Rafaela, aby chodil se mnou, ale vysmál se mi, jako by samotná ta představa byla absurdní. „Pamatuješ, jak nás sem chodilo jen pár?“ zeptala se Christine a překvapeně se rozhlížela. Za těch deset let, co jsem tu bydlela, se Folsom rozrostl. Každý den se sem stěhovali noví lidé.

S pohledem upřeným na všechny ty cizí lidi kolem jsem se zachvěla a mé myšlenky znova zalétly k tobě. Ještě jsme se nesetkaly, ale měla jsem pocit, že tě znám. Jmenovaly jsme se stejně, chodily jsme do stejného fitka a naše děti měly stejného pediatra.

Připadalo mi to jako znamení. Přivál mi tě osud.

Byla jsem si tím jistá.

Ale proč?

Chci tvuj zivot.indd 16

23.04.21 16:03

KAP ITO LA DVĚ

VÍNO KROUŽÍCÍ VE SKLENICI BYLO TMAVĚ RUDÉ a zanechávalo na stěnách skvrny podobné pavučinám. Christine zvedla sklenici ke rtům a dlouze se napila. „Ty si nedáš?“ Zdvihla obočí, jako by to bylo něco divného, že si v pondělí v poledne neobjednám víno.

Netušila jsem, proč jsem se vlastně nechala přemluvit, že po józe půjdeme na oběd. Musela jsem vyřídit nějaké pochůzky a už jsem se nemohla dočkat, až se svleču z propoceného dresu. „Ne. Nemůžu se moc zdržet. Musím jít něco nakoupit,“ řekla jsem. „Tak půjdeš zítra,“ odpověděla se stopou netrpělivosti v hlase. „No tak, dej si se mnou sklenku.“ „Nemůžu to nechat na zítra. Potřebuju nakoupit na dnešní večeři.“ Podívala jsem se na menu před sebou a zkoumala jednotlivé položky. Hamburger s hranolky, to znělo dobře. Měla jsem hrozný hlad. Pak mi ale zrak padl na břicho přetékající přes pásek kalhot. Zamračila jsem se. Ale nejspíš bych neměla.

Když jsem se seznámila s Rafaelem, byla jsem štíhlá. Až po Aaronovi se mé tělo změnilo. Změklo a zakulatilo se.

Chci tvuj zivot.indd 17

23.04.21 16:03

18

AMBER GARZA

Netrápilo mě to. Vypadala jsem mateřsky. Kila navíc jen potvrzovala zázrak, který se v mém těle odehrál. Kromě toho – tohle se dělo všem ženám, ne? Krátce po Aaronově narození začal mít Raf uštěpačné poznámky. Začal kontrolovat, co jím, a vybízet mě, abych víc cvičila. Poslechla jsem ho, zhubla jsem na původní váhu a držela si ji. Ale v poslední době jsem zas trochu nabrala.

Rozhodla jsem se pro kuřecí salát Santa Fé. Dresing zvlášť. „Ale jdi,“ řekla Christine. „Dneska nemáš nikoho doma.

Udělej si popcorn a nalej si víno. Tak bych to udělala já, kdybych měla dům sama pro sebe.“ Christine se chovala, jako bych žila báječný život. Jako by samota byla něco záviděníhodného. Ale nebyla. Dala bych cokoliv, abych se mohla vrátit v čase. Mít zase plný dům a spoustu práce. Nic z toho jsem však neřekla nahlas. Místo toho jsem se jen usmála. „Jo, nejspíš to tak udělám.“ Upřímně řečeno to vůbec nevypadalo jako špatný plán.

Seděly jsme venku a já jsem se ohlédla, když kolem proklusala nějaká mladá žena tlačící kočárek. Byl zakrytý, takže jsem na dítě uvnitř neviděla. Zvedla jsem pohled k tváři té ženy. Měla tmavé vlasy, bledou pleť a mohlo jí být kolem dvaceti.

Na okamžik mě napadlo, jestli to nejsi ty.

Neměla jsem tušení, jak vypadáš ani jak jsi stará. Věděla jsem, že máš dítě, tak jsem si tě představovala jako mladou ženu, ale pravda je, že hodně žen má děti později. Taky jsem neměla důvod si myslet, že to dítě je tvé jediné.

Máš jich celý houf, nebo jen to jedno?

Jsi vdaná?

Bydlíš někde poblíž?

Otázky vířily mou myslí.

Jednou věcí jsem si byla ale naprosto jistá – rozhodně neuvažuješ o tom, jestli si dáš k večeři popcorn a víno.

Chci tvuj zivot.indd 18

23.04.21 16:03

C H C I T V Ů J Ž I VOT

19

Nejspíš ses chystala uvařit pro rodinu teplé jídlo. Něco jednoduchého, když máš dítě, třeba těstoviny. Budeš to muset naplánovat, strčit malého do houpačky, nebo ještě lépe uvařit ve chvíli, kdy spí. Pak se s manželem vystřídáte u jídla a dítě si budete předávat mezi sebou.

V duchu jsem se usmívala, protože jsem si vzpomněla, jak jsem takhle trávila každý večer, když byl Aaron novorozeně. Teplé jídlo jsem neměla snad dva roky. V té době to vlastně bylo docela otravné. Kdo ví, proč jsem se při té vzpomínce cítila tak rozněžněle.

Když jsme si objednaly, Christine dopila svou sklenici vína a podezřívavě si mě přeměřila. „Co je to s tebou? Jsi dneska tak zamlklá.“ Neměla jsem v plánu jí o tobě říkat. Prostě to ze mě nějak vypadlo. „Ve Folsomu je další Kelly Medinová.“ Zamračila se. „Co tím myslíš? Něco jako tvůj dvojník, nebo tak? Říká se, že každý má někde svoje dvojče.“ Nevěděla jsem, jestli je to pravda. A ani jsem to nikdy neslyšela nikoho říkat. „Ne, nevypadá jako já. Je tu prostě další žena se stejným jménem.“ „Aha.“ Vypadala zklamaně. „No, víš, Kelly je docela běžné křestní jméno. Já potkávám Christiny pořád.“ „A už jsi potkala nějakou, co má i stejné příjmení?“ Zavrtěla hlavou. „Nejspíš ne, ale určitě někde nějaké ­budou.“ „Dobře.“ Pokrčila jsem rameny. „Ale nebydlí ve stejném městě, necvičí ve stejném fitku a nevodí dítě ke stejnému pediatrovi jako ty.“ „Páni.“ Na čele jí naskákaly vrásky a našpulila rty. „Jo,“ přikývla jsem. Konečně jsem se z její strany dočkala nějaké reakce. „Dneska ráno mi zavolali z dětské ordinace, aby mi připomněli preventivní prohlídku. Pak se omluvili, že volají nesprávné Kelly.“

Chci tvuj zivot.indd 19

23.04.21 16:03

20

AMBER GARZA

„Možná to byla jen chyba v systému,“ mávla rukou Christine. „Když jsem pracovala na recepci u zubaře, rozeslali jsme pacientům omylem snad rok staré pozvánky.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, nic takového. Říkali, že je to nový pacient.“ „Ach, takže Kelly Medinová je dítě?“ Odmlčela jsem se. Na okamžik jsem přemýšlela, jestli je to pravda. Představovala jsem si tě jako dospělou, ale co když jsem to špatně pochopila? Co když jsi byla dítě, ne matka? Zamlžil se mi zrak a za očima jsem ucítila bodavou bolest.

Ne. To nebylo správně. Ta sestra, Nancy, nebo jak se jmenovala, říkala, že tím pacientem je tvoje dítě. A ta dívka ve fitness centru řekla, že jsi žena, nebo ne?

Zamrkala jsem, abych si vyčistila hlavu. Ano, docela určitě to řekla. „Kelly? Jsi v pořádku?“ Christine vypadala ustaraně. „Ten telefonát tě docela rozhodil, co?“ Mávla na servírku. „Objednám ti něco k pití, ano? To ti pomůže, trochu se uvolníš.“ Chtěla jsem říct ne, ale uvědomila jsem si, že přikyvuju.

Snažila jsem se hlídat. Byly to prázdné kalorie, které jsem nepotřebovala. Ale jedna sklenka neuškodí. Kromě toho, k obědu jsem si objednala salát. Prostě si už dneska večer žádné další víno nedám.

Když přede mě servírka postavila sklenku, chtěla jsem jen pomalu usrkávat. Místo toho jsem ji vypila dychtivě jako pes, který dlouho pobíhal v horku. Okamžitě jsem ucítila, jak se mi po těle rozlévá teplo a mysl se mi zamlžila.

Neměla jsem to vypít tak rychle. Nic jsem dneska nejedla.

Když mi donesli můj salát, popadla jsem třesoucí se rukou vidličku a rychle snědla několik soust v naději, že mě to trochu zklidní.

Chutnalo to jako papír. Zadívala jsem se na dresing.

Chci tvuj zivot.indd 20

23.04.21 16:03

C H C I T V Ů J Ž I VOT

21

Kašlu na to. Když jsem si jím štědře zalila salát, pokračovala jsem v jídle. Daleko lepší. „Počkej, až uslyšíš o té hádce, co jsme s Joelem měli včera večer,“ řekla Christine a přehrabovala se ve svém salátu.

Všimla jsem si, že ona si na něj dresing nenalila. „Pustil se do mě kvůli tomu, kolik peněz utrácím za jídlo,“ řekla a strčila si do pusy malinký kousek salátu. „Za jídlo,“ opakovala, tentokrát o něco hlasitěji. „Chápeš to? A to si nekupuju žádné hromady bot nebo tak.“ Podívala jsem se na ni a naklonila hlavu na stranu.

Usmála se, jako že si rozumíme. „No dobře, možná trochu jo. Ale kvůli tomu naštvaný nebyl. Štvalo ho to jídlo.

A já na to: ‚Podívej, nakupuju jídlo pro celou rodinu.‘ A on: ‚Nemusíš přece nakupovat jenom ve Whole Foods. Jiné rodiny nakupují v Costco nebo WinCo.‘ A já: ‚Takže ti vadí, že naše rodina jí zdravě? To mi chceš říct? Byl bys radši, kdybych dětem dávala limonádu a chipsy, nebo co?‘“ Přikývla jsem, jako že chápu, ale moc jsem tomu nerozuměla. S Rafaelovým učitelským platem jsme si nákupy ve Whole Foods nikdy nemohli dovolit.

Sáhla jsem po své sklenici, ale byla prázdná. Uf. Tak to šlo rychle. „Promiň, moment.“ Christine se sklonila a chvíli cosi lovila v kabelce u svých nohou. „Právě jsem zmeškala hovor.“ Posadila se a při pohledu na displej se jí rozšířily oči. „To je z Maddiiny školy. Nechali mi zprávu.“ Vrhla na mě omluvný pohled. „Promiň. Dej mi chvilku.“ „V klidu.“ V ústech jsem měla sucho. Sáhla jsem po vodě.

Zamžourala jsem a zalitovala, že jsem si nevzala sluneční brýle. Slunce bylo čím dál tím ostřejší. A taky se začalo oteplovat. „Ale ne. Maddie se zranila při tělocviku.“ Christine se odsunula od stolu. „Moc se omlouvám, ale musím letět.“

Chci tvuj zivot.indd 21

23.04.21 16:03

22

AMBER GARZA

Mávnutím ruky jsem zarazila další omluvy. „Nedělej si starosti. Naprosto to chápu. Pamatuješ? Byla jsi se mnou, když si Aaron vykloubil prst.“ „No jasně. Doufejme, že se jí nestalo to samé.“ Hodila si kabelku přes rameno a podívala se na stůl. „Sakra, ještě jsme neplatily. Podívám se, jestli mám s sebou hotovost.“ „Ne, to je v pořádku. Já to vezmu.“ Zaváhala. „Určitě?“ Přikývla jsem. „Jo.“ „Dobře. Díky. Napíšu ti. Ano?“ Pořád měla ten ustaraný výraz, ale nechápala jsem proč. Bylo mi fajn. Možná to tentokrát bylo kvůli Maddie, ne kvůli mně. Jo, to dávalo smysl.

Dívala jsem se, jak odchází, a moje mysl zalétla do onoho dne, kdy si Aaron vykloubil prst. Byla jsem s Christine a několika dalšími matkami na brunchi, kde se podávala mimóza. Byl Christinin narozeninový měsíc (ano, oslavovala celý měsíc), a proto naléhala, ať si s ní připiju. Právě jsem srkala druhou mimózu, když zavolali ze školy. Řekli mi jen to, že si Aaron zranil prst, když v obědové pauze hrál basket. Byla jsem docela naštvaná, než jsem Aarona uviděla.

Byl bledý jako stěna, cvakal zuby a třásl se po celém těle. Prst měl růžový, ohnutý v nepřirozeném úhlu a mnohem delší než obvykle. Čekání na doktora mi tehdy připadalo nekonečné, stěží jsem dýchala. Bylo zdrcující vidět ho v takových bolestech.

Zkusila jsem všechno, aby se aspoň usmál, abych ho na chvíli rozptýlila. Ale bolest byla moc velká. Přesto se držel statečně.

Hotový voják, řekl tehdy doktor. „Dáte si ještě něco?“ Servírka, která se objevila po mém boku, mě vytrhla ze vzpomínek. Otevřela jsem pusu, abych požádala o účet. Pak mou mysl zaplnila představa

Chci tvuj zivot.indd 22

23.04.21 16:03

C H C I T V Ů J Ž I VOT

23

prázdného domu. Opřela jsem se a řekla: „Ještě jednu sklenici vína, prosím.“ Pak jsem už o tobě nepřemýšlela, dokud nepadla noc. Na to odpoledne si moc nepamatuju. Vypila jsem víc vína, než jsem měla v plánu, a nějak se dostala domů. Pak jsem na několik hodin usnula a zmeškala jsem Rafaelův telefonát, když měl po práci.

Poslal mi zprávu, že jde někam posedět s kolegy a že zavolá později.

Christine mi napsala taky. Maddie byla v pořádku. Jen vymknuté zápěstí.

Když zapadlo slunce a oblohu zastřela tma, zamířila jsem do kuchyně, abych něco snědla. V hlavě mi pulzovala bolest. Škrábalo mě v krku a měla jsem povlak na jazyku.

Kopla jsem do sebe sklenici vody, vytáhla krabici s krekry a do jednoho se zakousla.

K mým uším dolehl slabý zvuk dětských hlásků. Otočila jsem se k oknu. Naproti přes ulici nějaká žena honila po zahradě dvě malé děti. Majitelce domu bylo něco kolem sedmdesáti. Musela to být její dcera a vnoučata.

A právě tehdy moje myšlenky znova zalétly k tobě.

Přemýšlela jsem, jestli máš ve městě rodinu. Věděla jsem, že ses musela přistěhovat nedávno, jelikož se naše cesty až doteď nezkřížily. Možná jsi sem přijela za někým blízkým.

My jsme se sem přistěhovali, abychom byli blíže mým rodičům, ale ti už zemřeli.

Můj zrak padl na notebook položený na stole v jídelním koutu. Malé blikající světlo prozrazovalo, že je nabitý. Cítila jsem, jak se mi zrychluje tep.

Byla jsem si jistá, že jsi na sociálních sítích. Všichni tam byli. Dokonce i já jsem měla účet na Facebooku a Instagramu. Založila jsem si je, abych mohla sledovat Aarona, ale

Chci tvuj zivot.indd 23

23.04.21 16:03

24

AMBER GARZA

pak mě to pohltilo. Teď jsem nejspíš přidávala víc příspěvků, než bych měla.

Se sklenicí vody v ruce jsem zamířila ke stolu. Otevřela jsem notebook. Se zavrněním se probral k životu a já jsem cítila, jak z něj vyzařuje teplo. Přihlásila jsem se na Facebook a dala vyhledat Kelly Medinovou. Vyjely mi desítky profilů.

Kdo mohl tušit, že se tolik lidí na světě jmenuje jako já?

Páni, tohle chvíli zabere.

Všechny jsem je prošla, ale nepřipadalo mi, že bys byla mezi nimi. Žádná nebydlela v této oblasti a jen pár mělo rodinu s malými dětmi.

Pak jsem zkusila Instagram, ale tam se hledalo ještě hůř.

Rozmrzele jsem se odtáhla od počítače. Určitě jsi tam někde byla. Proč jsem tě nemohla najít?

Chci tvuj zivot.indd 24

23.04.21 16:03