0041098

ČÍNA

Ilustrované

MÝTY A LEGENDY Doby chaosu a hrdinů

Chuang Te-chaj, Čang Ting-chao a Siang Ťing

Cina_CZ.indd 3

12.12.19 11:12

Na straně 1

Nástěnná malba: Čtyři duchové v oblacích (detail) Viz strana 68.

Na stranách 2–3

Svitek: Bohové pěti planet a 28 hvězdných paláců (detail) Viz strany 64–66.

ČÍNA Ilustrované mýty a legendy Chuang Te-chaj, Čang Ting-chao, Siang Ťing

Z anglického originálu Illustrated Myths and Legends of China, vydaného nakladatelstvím Shanghai Press & Publishing Development Co., Ltd. v roce 2018, přeložila Markéta Schubertová Obálku navrhla a zhotovila Soňa Šedivá Redigoval Michal Večeřa Odpovědný redaktor Filip Hladík Technická redaktorka Halina Kaslová Bechyňová Počet stran 176 Vydala Euromedia Group, a. s. v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2020 jako svou 11 195. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Cina_CZ.indd 4

12.12.19 11:12

OBSAH

Předmluva

9

Balada o počátku

13

Vynoření se z chaosu

15

Jak Nüwa stvořila člověka Nebeská harmonie

19

26

Vyspravení nebeské klenby Posvátná hora Kchun-Lun

31 37

Strom Ťien-Mu, žebřík do nebes Oddělení země a nebes Obytná hnízda

47

51

55

Vznik osmi trigramů

57

Určování času pomocí nebeských symbolů Drak a fénix

71

Šen-nung, Císař plamenů Rozdělávání ohně Polední trh

79

88

91

Dcera Císaře plamenů Jao-Ťi z hory Wu-Šan

93 98

Jak pták Ťing-wej naplnil oceán Jak Žlutý císař postavil vůz Jak Lej-Cu naučila lidi tkát Ling-lun a hudba

106 113

116

Velká válka proti Čch’-jou Svět Jao a Šuna

102

104

Jak Cchang-Ťie vynalezl písmo 120

127

Jak Chou-i zničil čtyři strašné obludy

Cina_CZ.indd 5

63

131

12.12.19 11:12

Cina_CZ.indd 6

12.12.19 11:13

OBSAH

Jak Chou-i sestřelil slunce Čchang-e letí k měsíci Po-Kunův úkol

133 137

142

Jak Po-Kun ukradl stálerostoucí hlínu Cesta Po-Kunovy duše na západ Cesta do Ling-šanu

145 149

155

Příchod Jü Velkého 157 Jü Velký vlastními slovy I 157 Jü Velký vlastními slovy II: Hory, řeky a země 159 Jü Velký vlastními slovy III: Na cestě mezi horami 160 Jü Velký vlastními slovy IV: Lidé Sia 162 Jü Velký vlastními slovy V: Krocení povodní a vysoušení země Jü Velký vlastními slovy VI: Podle přání bohů 168 Jü Velký vlastními slovy VII: Zatracení útočné války a vznik devíti kotlů 171 Epilog

165

175

Čínské dynastie v datech

176

Nádoba na víno (Cun) vykládaná zlatým vzorem mraků Dynastie Chan (206 před n. l. – 220 n. l.)

Národní palácové muzeum, Tchaj-pej

Naši předkové se často obraceli k nebi, nesmrtelným bytostem a bájným zvířatům. Všichni bohové, Buddha i bájné příšery dokázali pomocí kouzelných oblaků sestoupit z nebe a putovat vesmírem. Vzor mračen byl velmi oblíbený v období dynastie Chan a symbolizoval magii nebes. Celá plocha je vyzdobená vzorem uspřádaných oblaků, který jako by náš pohled vedl do neurčité prázdnoty mystických iluzí, kde se může stát cokoli.

Cina_CZ.indd 7

12.12.19 11:13

8

Cina_CZ.indd 8

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:14

PŘEDMLUVA VZDÁLENÉ VĚDOMÍ

Č

ínskou mytologii plní celá řada pramenů a přítoků, které hrají výraznou roli jak pro rodinný život, tak pro celý národ. Legendy staré Číny pomohly vytvořit ze skupiny lidí žijících v souladu s přírodou civilizovanou společnost, která je hrdá na vlastní identitu. Ctnosti a činy legendárních hrdinů, k nimž patří Pchan-ku, Nüwa, Fu-si, Šen-nung – Císař plamenů nebo Jü Velký jsou široce uznávané. Jejich smysl pro morálku odedávna koluje v žilách obyvatel, a tím se dále předává celistvý duchovní model čínského národa dalším generacím.

Věda se bez ustání rozvíjí, ale během staletí, která uplynula od doby, kdy v zemi převzal nadvládu racionální úsudek, věci, jež zůstaly navzdory úsilí o jejich odstranění, přetrvaly možná právě proto, že obsahují neobyčejnou moc a přitažlivost. Mýty a legendy z moderního světa nezmizely beze stopy – naopak! Vzkvétají a šíří se na poli literatury i umění. Mýty a legendy nejsou relikvií dob dávno minulých, jsou naše vzdálené vědomí, s nímž jsme přes příkop času i prostoru stále spojeni. Každý z příběhů čínské mytologie je ve své domovině důvěrně známý. Všechny příběhy žijí skrytě, pod povrchem. Jsou přítomny v současném světě v jednoduché a jasné podobě, předávají se ústní tradicí, rostou a násobí se. Naši předkové vznikli z chaosu, sdruženi v tlupách pátrali po potravě, hledali vhodná místa pro život, pronásledovali divoká zvířata, bojovali s nimi a také před nimi prchali. Ze svých osad se opatrně vydávali přes řeky, stoupali na vrcholy hor a rozhlíželi se do všech světových stran. Hustými lesy se prodírali na otevřenější pláně a roviny. Radovali se ze slunečního tepla, z bubnování dešťových kapek, trpěli chladem ve sněhu a ledu.

Jak čas plynul, jejich ruce byly stále šikovnější a bystřejší a mysl začala chápat lásku a nenávist. Z jednotlivců se začaly vytvářet skupiny, z nich pak vznikaly

Nástěnná malba ze západní části jeskyně Mo-kao, č. 249 (detail) Dynastie Západní Wej (535–556) Tun-chuang Tun-chuangská akademie, provincie Kan-su

Feng-po a Pán deště jsou v čínské mytologii bohy větru a deště. Tato nástěnná malba zobrazuje krále A-su-ra se čtyřma očima a čtyřmi pažemi, jak stojí v oceánu. Ve vztyčených pažích drží slunce a měsíc a pod nohama se rozprostírá moře. Nad hlavou má vyobrazenou horu Su-me-žu a nebeský palác Tao-li s napůl otevřenými a napůl zavřenými dveřmi. Feng-po, Pán deště a další bohové stojí vlevo od krále (viz detail na str. 122). Celá scéna evokuje bouřlivou atmosféru běsnících živlů.

9

Cina_CZ.indd 9

12.12.19 11:14

městské státy a národy. Začaly války přerušované léty míru. Chudoba ustoupila bohatství, ale jakmile byly uspokojeny základní materiální potřeby, bylo nadále nutné kultivovat mysl a ducha a stále otevírat otázky dobra a zla, chamtivosti a touhy, chvály a trestu. Každý aspekt, každé zákoutí našich dějin vytvořilo trvalý otisk v podobě příběhu.

Každá generace přepsala původní mýty a legendy na základě osudových zvratů vlastní doby, a proto legendy nikdy neztrácely na aktuálnosti. „Vnitřní význam“ mýtu přetrvává v procesu zrození a znovuzrození, a zároveň s tím dochází ke zdokonalování jeho formy. V době, kdy si vládnoucí třída běžně uzurpovala veškerou moc, přepisovaly se i legendy, přidávaly se k nim další informace. Například čím více lidí mohlo vylézt na „Ťien-mu, strom rostoucí až do nebe“ a spatřit krásu nebes a slyšet příběhy bohů, tím více jich cítilo závist a očekávalo, že i oni by se jednoho dne mohli stát bohy. Jenže familiárnost plodí opovržení, takže lidé získali pocit, že být bohem vlastně není nic zvláštního, a postupně začali být arogantní a neuctiví. To nevyhnutelně vedlo k trestu a oddělení země od nebe. Verze vyprávěné dalšími generacemi (nebo jejich písemné záznamy) jsou stále podrobovány postupnému přerodu, aktualizacím a přizpůsobování současnému světu. Tento proces jim dává nové významy a podoby, takže si i zdánlivě velmi vzdálené mýty stále uchovávají svou sílu. Řečtí bohové nečekali na Olympu, až je objeví archeologové nebo až rybáři vytáhnou sítě z mořského dna. Byli to básníci jako Homér a Hésiodos, kteří vytvořili jejich genealogii. Stejně tak Římané vděčí Vergiliovi a Ovidiovi, že je seznámili se zdroji jejich antických legend. Je možné domnívat se, že západní kultura obsažená v řeckých a římských legendách je výrazným projevem lidské společnosti, když byla ještě v plenkách. Nicméně západní čtenáři obvykle 10

Cina_CZ.indd 10

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:18

Prohledávání hor (detail) Dynastie Sung (960–1279) Autor neznámý Tuš a barva na hedvábí Výška 53,3 cm, délka 533 cm Palácové muzeum, Peking

Legendy byly již od svého vzniku v prehistorických dobách doplňovány vyobrazením duchů (ťing) a příšer (kuaj). Tyto ilustrace měly na obyvatelstvo velký vliv, například tyto duchové a příšery z Klasických bájí hor a moří (Šan-chaj Ťing).

Prohledávání hor je dalším dobrým příkladem tohoto žánru. Obraz ukazuje vojsko bohů vedené nebeskými generály pátrající v horách a horských lesích po duších a příšerách, které se zde objevují v podobě divokých zvířat, v původní podobě nebo v ženském těle, jak v panice prchají před zajetím nebeským vojskem.

nezajdou při poznávání rané čínské kultury dál než ke Konfuciovi nebo Lao-c’.

Období, kdy žili Konfucius a Lao-c’, odpovídá období rozkvětu filozofie ve starém Řecku. Lao-c’ zemřel přibližně ve stejnou dobu, kdy se v Řecku narodil Sokrates, a přibližně deset let po smrti Konfucia. Čínská kultura, stejná i překvapivě odlišná, má podobně bohatou mytologickou tradici, která rozvíjela svět fantazie a přinášela pocit jistoty a sounáležitosti celým generacím. Spojením textu a ilustrací se tato kniha snaží představit stručnou, a zároveň barvitou verzi těchto vzdálených a pradávných příběhů.

Při sestavování této knihy jsme výrazně těžili z prací autorů, kteří se čínskou mytologií zaobírali před námi. Velmi bychom chtěli poděkovat panu Čao Čchang-pchingovi za vědecké práce týkající se čínských mýtů o stvoření a dále jemu a jeho spoluautorům Luo Jü-mingovi a Wang Jung-chaovi za knihu Record of Chinese Creation Myths (Zpráva o čínských mýtech o stvoření), která pro nás byla důležitým referenčním pramenem.

Předmluva

Cina_CZ.indd 11

11

12.12.19 11:18

12

Cina_CZ.indd 12

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:19

BALADA O POČÁTKU

Na začátku chaosu nebylo nic napsáno.

Když se otevřely nebe a země, ozvaly se písně hrdinů. Čtyři moře osídlená bezpočtem duchů a démonů; nekonečná radost a myriáda příběhů.

Pak vzniklo devět provincií a s nimi začátek kultury.

Legendy o vzniku Číny a na každé stránce dechberoucí nádhera.

Cina_CZ.indd 13

12.12.19 11:19

14

Cina_CZ.indd 14

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:20

VYNOŘENÍ SE Z CHAOSU

N

a počátku vládl chaos na nebi i na zemi a vše zahalovala černá tma.

V nekonečné prázdné temnotě bylo obrovské černé vejce. V tomto prostředí nenápadně rostla prvotní podstata zvaná Pchan-ku. Rostla jako semínko – nehlučně, nerušeně, tiše zahleděná sama do sebe.

Takto uběhlo osmnáct tisíc let. Pak se prvotní podstata rozvibrovala, chaos v hrůze zamrzl. Stalo se neuvěřitelné, v černém vejci se objevila první puklina.

Nejprve to byly jen drobné prasklinky, které se velmi, velmi pomalu rozšiřovaly.

V době, o níž není nic známo, se vejce nepatrně zatřáslo a pukliny se začaly rozšiřovat rychleji a rychleji. Zvuk jemného praskání se změnil v ohlušující lomoz. Pak se – téměř v okamžiku – chaos rozpadl na dvě části. Lehčí část pomalu stoupala vzhůru a z ní vzniklo nebe, hutnější část zvolna klesala níž a vytvořila zemi.

Ve stejnou chvíli, jako kuře deroucí se

ze skořápky, kdy se rozestoupilo nebe a země, se Pchan-ku probudil ze svého spánku a trošku se protáhl. Možná proto, aby se vyhnuly Pchan-kuově protahování, se nebe a země rozskočily – nebe nahoru a země dolů.

Probuzený Pchan-ku byl součástí nebe i země a rostl s nimi. Každý den nebe povyrostlo o něco výš, každý den země o něco zesílila a každý den byl Pchan-ku o něco větší. Ale nejpodivnější bylo, že zatímco nebe se rozjasňovalo a země zpevňovala, Pchan-ku každý den prošel devíti proměnami – někdy plul volně jako mrak, někdy burácel jako hrom, někdy byl vysoký jako horský vrchol, někdy se táhl do dáli jako řeka, někdy byl hustý jako jíl, někdy jemný jako tráva a stromy, někdy zářil jako hvězdy a někdy se třpytil jako drahokam. A jindy zase lezl jako brouk... moudrý duchem, neuchopitelný proměnami, překonával i stále se proměňující nebe a zemi.

Jak Pchan-ku otevřel nebesa

Na stranách 12–13

2017 Feng Jüan (1952–) Malba tuší, lak Výška 308 cm, šířka 198 cm

Legenda vypráví, že když se Pchan-ku probudil v temnotě tmavé jako černý lak, rostl celé dny a noci, zaplnil prostor mezi zemí a nebesy a několikrát za den se proměňoval. Každý den byla nebesa výš a země byla silnější, každý den byl Pchan-ku vyšší. Takto uběhlo 18 000 let, pak nebesa dosáhla maximální výšky a země maximální hloubky. Z Pchan-ku se stal obr nohama rozkročený na zemi a hlavou se dotýkající nebe.

Čtyři nesmrtelní přicházejí blahopřát k narozeninám (detail) Dynastie Ming (1368–1644) Šang Si (data narození a úmrtí neznámá) Tuš a barva na hedvábí Výška 98,3 cm, šířka 143,8 cm Národní palácové muzeum, Tchaj-pej

Čtyři nesmrtelní přecházejí oceán po vlnách a vzhlížejí k Bohu dlouhověkosti, starci žijícímu na jižním pólu, který se vznáší v oblacích na zádech černého jeřába.

Tento obraz má přinášet štěstí, vyjadřuje přání všeho dobrého k narozeninám, naději a modlitby za dlouhý život. Malba štětcem (pi-mo) je velmi jemná, figury působí živě, výrazné obrysy vyjadřují napětí.

Vynoření se z chaosu

Cina_CZ.indd 15

15

12.12.19 11:20

Tímto způsobem uběhlo dalších osmnáct tisíc let, nebe bylo stále vyšší a vyšší a země hlubší a hlubší a mezi nimi stál obrovský Pchan-ku. Stál na zemi a podpíral nebesa. Vzdálenost mezi nebem a zemí byla devadesát tisíc li (1 li = 500 metrů), tak vysoký byl Pchan-ku.

Jednou, jak tak stál mezi nebem a zemí, se Pchan-ku unavil a podlomily se mu nohy.

Nebe i země se zatřásly, země se posunula vzhůru a nebe dolů – jako by se chtěly zase spojit. Pchan-ku se rychle vzchopil, hbitě se narovnal a opět stál mezi nebem a zemí.

16

Cina_CZ.indd 16

Když otřesy pominuly, nebe bylo trošku nakřivo a země byla nerovná a rozbrázděná horami. Protože se Pchan-ku bál, že by nakloněné nebe mohlo zase spadnout, sebral odhodlání a energii, vytvořil dvě obrovské hory a postavil je mezi nebe a zemi.

Pchan-ku, jediná živá bytost mezi nebem a zemí, byl někdy šťastný, to se pak nebe rozjasnilo. Když se zlobil, nebesa potemněla.

Když doširoka otevřel oči, rozletěly se blesky. Když vesele zakřičel, jeho hlas se proměnil v hromy. Když se z něj řinul pot, nebe se naplnilo deštěm. Když si s ulehčením

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:20

oddychl, jeho dech se změnil v poryvy větru.

Když se rozplakal osaměním, slzy vytvořily potoky a řeky. Občas se mu zdálo, že se proměnil v ohromného draka, který skotačí v širokém prostoru mezi nebem a zemí.

V draka, který letěl výš a výš do nebes, která byla nejprve jasně modrá a potom šedá jako mlha – a ještě výš se barvy měnily bez ustání.

V tomto okamžiku se vždy Pchan-ku ze snu s úlekem probral.

Jin a jang podstata světla a tmy se stále střídaly, nahrazovaly jedna druhou a dlouhé věky plynuly a plynuly.

Nástěnná malba z východní stěny jeskyně Mo-kao, č. 285 (detail) Dynastie Západní Wej Tun-chuang Tun-chuangská akademie, provincie Kan-su

Nüwa pohlcuje esenci života boha Pchan-ku, která se nyní nachází pod zemí, a postupně nabývá fyzické podoby. Zde je zobrazena jako jeden ze dvou bohů uprostřed stropní malby.

Bohové sedí po stranách drahokamu. Oba bozi mají lidskou hlavu a hadí tělo. Jejich trup je zakrytý červeným diskem (štítem). Mají na sobě roucha s dlouhými rukávy, kápě a v ruce drží pravítko, trojúhelník a inkoustové pero. Mezi nimi je vzor oblaků a květin.

Vynoření se z chaosu

Cina_CZ.indd 17

17

12.12.19 11:20

Už i Pchan-ku, který byl starý jako svět sám, chřadl a ohýbal se. Naštěstí touto dobou stály nebe i země pevně na svých místech, takže i když se Pchan-ku trochu přihrbil, vše se sice lehce zatřáslo, ale zůstalo na svém místě.

Nakonec se Pchan-kuovo tělo rozpadlo, jednotlivé kusy opadávaly jeden za druhým.

Jeho životní síla prosákla hluboko do země, z levého oka se stalo slunce a z pravého měsíc. Vlasy a vousy se proměnily v hvězdy.

Ruce, chodidla a trup se staly čtyřmi světovými stranami a slavnými horami pěti směrů. Z jeho krve se staly řeky, svaly a žíly se staly cestami a pěšinami a z tuku a masa vznikla zemědělská půda.

Ze zubů a kostí se stalo zlato a kamení, kůže s vlasy se změnila v trávu a lesy.

Z morku kostí vznikly perly a nefrit.

Postupně, kousek po kousku, přejímalo umírající Pchan-kuovo tělo tvar země.

Každý kousek nyní obsahoval část jeho prvotní podstaty a vše rostlo stejně bujně jako sám Pchan-ku, když ještě stál mezi nebem a zemí, na počátku své vlastní cesty od zrození, přes dospělost a stárnutí až ke smrti.

Po velmi, velmi dlouhé době Pchan-kuova vitalita, teď už skrytá v zemi, vstřebala podstatu nebe a země, postupně rostla a získávala tvar. Vzhůru ze země vyrazila hlava – nejprve temeno, pak lebka a rysy tváře – a ze země vystoupil obrovský člověk. Nejprve se ohromeně rozkoukával, a pak – když uvykl slunečnímu jasu – se mohutná lebka pomalu začala rozhlížet do všech stan. Očima dokořán otevřenýma pozoroval všechno, co bylo na zemi k vidění. Bezprostředně poté se ze země začalo kroutit dlouhatánské tělo a půda kolem něj se bortila. Najednou se vše zatřáslo a něco vylétlo do vzduchu: prostorem se vznášelo tělo obrovského hada!

18

Cina_CZ.indd 18

Jin a jang Staří Číňané pozorovali přirozeně protichůdné, ale zároveň související jevy: nebe a zemi, slunce a měsíc, noc a den, zimu a teplo, muže a ženu, nahoru a dolů... Pro ně vytvořili dvě kategorie jin (tmavý princip) a jang (světlý princip). Tento duální princip používali pro vysvětlování pohybu a změn v hmotném světě.

Titulní strana Kosmologické tabulky největšího vrcholu Kosmologické tabulky největšího vrcholu jsou dílem čínského filosofa Čou Tun-i (1017–1073) z dynastie Sung. Celý text obsahuje pouze 249 znaků. Čou Tun-i se inspiroval kapitolou Si-cch’ v Knize proměn. Byl přesvědčený, že „největší vrchol“ (tchaj-ťi) je prvopočátkem celého vesmíru a že člověk a všechno živé vzniklo interakcí energií jin a jang a pěti elementů (vody, ohně, dřeva, kovu a země). Pět elementů se spojilo v principu jin a jang a dohromady vytvořily Nejvyšší vrchol.

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:20

JAK NÜWA STVOŘILA ČLOVĚKA

T

éto bohyni s hadím tělem a hlavou člověka, která se zrodila z prvotní živé hmoty Pchan-kua a byla prodchnuta esencí země i nebes, se později začalo říkat Nüwa. Když se Nüwa vydrala na povrch, byla říše nebe i země jen široširou prázdnotou obklopenou bezútěšnou mlhou.

Po zemi se toulala obrovská divoká zvířata a nebe opanovali ohromní ptáci. Voda

v řekách stála, ještě nezačala téct a byla tak klidná, jako by naslouchala slunci vycházejícímu na východě a zapadajícímu na západě. Čas od času nad její hladinu vyskočila ryba a ticho přerušila ozvěna hlasitého šplouchnutí. Na okamžik se země a nebe rozjasnily a pak se zase všude rozhostil klid, zatímco po hladině běžely křišťálově čisté vlnky.

Detail malby na hedvábí ve tvaru písmene T ze strany 20 Jak Nüwa stvořila člověka

Cina_CZ.indd 19

19

12.12.19 11:21

Nüwa se zpočátku necítila osamělá – svět byl velký a zábavy měla dost. Během jediného dne se dokázala sedmdesátkrát proměnit – ve lva nebo tygra vedoucího do tance všechna ostatní zvířata, pak zase ve fénixe zpívajícího s ostatními ptáky nebo se ponořila do vody a hrála si s obřími draky.

Za bouře se proměnila ve strom uprostřed divočiny a naslouchala prvotním zvukům přírody. Když ji popadla zvědavost, mohla se

Malba na hedvábí ve tvaru písmene T

Dynastie Západní Chan (206 před n. l. – 25 n. l.)

Celková délka 205 cm, šířka nahoře 92 cm, spodní šířka 47,7 cm Muzeum provincie Chu-nan

Malba nalezená roku 1972 v hrobce č. 1 na archeologickém nalezišti Ma-wang-tuej Chan v Čchang-ša. Malba byla nalezena na vnitřní rakvi. Nádherná práce vyvedená svěžími barvami a ladnými liniemi je vynikajícím příkladem úspěšného stylu rané malby dynastie Chan. Tato malba je rozdělena do horní, střední a spodní části. Nahoře zobrazuje výjevy z nebe, uprostřed z lidského života a dole snahu lidí o dosažení nesmrtelnosti pomocí kouzel.

Nejvíce prostoru zabírá horní část s nebeskými výjevy. V horním pravém rohu je vyobrazen zlatý pták na červeném slunci. Pod ním, ve stromě Fu-sang, je vidět osm dalších sluncí. V horním levém rohu je srpek nového měsíce, nad nímž je ropucha a nefritový králík. Dole je Čchang-e letící k měsíci. Mezi sluncem a měsícem vidíme postavu boha s dlouhými vlasy, lidskou hlavou a tělem hada s všeobjímajícím červeným ocasem. Naproti sobě jsou zobrazeni draci a bájní ptáci sklánějící se před velikostí a vážností nebes. Význam této malby se váže k obsahu řady legend, především k legendě o cestě Čchang-e k měsíci a o tom, jak Chou-i sestřelil z nebes slunce. Mnoho odborníků věří, že sedící postava s lidskou hlavou a hadím tělem je bohyně Nüwa.

20

Cina_CZ.indd 20

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:26

Nahoře

Dole

Dynastie Jižní Sung (1127–1279) Chen Žung (data narození a úmrtí nejsou známá) Tuš a světlá barva na papíře Výška 46,3 cm, délka 1096,4 cm Muzeum výtvarných umění, Boston

Dynastie Čching (1644–1911) Šen Čchüan (1682–1760) Tuš a barva na hedvábí Výška 40 cm, délka 1600 cm

Svitek: Devět draků (detail)

Pro čínskou mytologii je drak nejtypičtějším zástupcem bájných zvířat. Lidé stojí naplněni úžasem před vyobrazením draků prolétajících mezi mraky a vznášejících se skrze devatero nebes. Drak ztělesňuje naději, která vytrvale provází vývoj čínské kultury bez zásadních změn. Chen Žungových Devět draků je poměrně starým a velmi cenným příkladem zobrazení draků prolétajících vlnami a větrem hnanými mraky. Obraz zachycuje nádherný portrét bytosti s bájnými schopnosti a nekonečnou proměnlivostí.

Svitek: Sto ptáků sloužících fénixovi (detail)

Fénix (feng-chuang) je podle legendy králem všech ptáků. Feng a chuang původně byli dva ptáci. Feng byl samec a chuang samice; letící fénixové byli symbolem štěstí a harmonie. Tento svitek zobrazuje téměř tři stovky ptáků včetně kachen, strak, divokých husí, pávů a jeřábů. Uprostřed obrazu jsou dva fénixové, elegantní, důstojní a nádherně zbarvení.

Pečlivě jsou vykresleny linie ocasních per, stejně jako bujné listy a husté větve paulovnie, na které oba sedí.

Různé druhy ptáků a stromů po celé délce svitku vytvářejí barevné a strhující zobrazení okouzlujícího světa přírody.

Jak Nüwa stvořila člověka

Cina_CZ.indd 21

21

12.12.19 11:26

Svitek: Devět draků (detail) proměnit v hmyz letící nízko nad zemí, s třepotavými křídly připomínajícími luční kobylku, v kvákání žab nebo cvrkání cikád nebo do jiného krásného zvuku, jehož síla spočívala v nekonečnosti. V této době byl vesmír místem v prostoru a času, který se libovolně otevíral a zavíral. Když do něj vstoupila Nüwa, čas i prostor se otevřely a všechny živé bytosti se před ní radostně objevily. Když odešla, čas i prostor se zavřely a svět i čas se navrátily do neutěšené divočiny. Čas letěl a Nüwu, která se už stačila proměnit v téměř vše živé, co rostlo nebo běhalo, létalo nebo plavalo, její nadšení a veselá nálada začaly opouštět. Byly chvíle,

kdy se už nechtěla proměňovat vůbec v nic. Jen tak létala po nebesích a vláčela za sebou své dlouhé tělo. Cítila, jako by v srdci měla něco nevysloveného; cítila, že ji tíží nějaký záměr, ale nedokázala ho pojmenovat. Ve svém osamění Nüwa pociťovala skličující samotu světa a uvědomovala si, že mu něco chybí. Často se nyní zastavovala na břehu řeky a zadumaně hleděla na svůj odraz zrcadlící se na hladině vody. Jednou řekou plavalo početné hejno ryb a obraz rozčeřilo. Dívala se na komíhající se odlesky zrcadlového portrétu s otupělou myslí a steskem v srdci.

Měla pocit, že se musí něco význačného stát – ale netušila, co by to mohlo být.

Svitek: Sto ptáků sloužících fénixovi (detail)

22

Cina_CZ.indd 22

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:26

Sestoupila po břehu řeky, do dlaní nabrala hrst jemné žluté hlíny, přidala trochu vody a začala bláto odhodlaně hníst. Hlína postupně získávala tvar.

Nüwa ji stále zpracovávala, hlína získala rysy obličeje a hlavy se sedmi otvory, která připomínala její vlastní tvář. Bohyně pozorovala, co pod jejíma rukama vzniká. Pohled ji povzbuzoval v další práci a ruce neúnavně tvarovaly dál a vytvořily tělo s pažemi. Když se dostala ke spodní části těla, ohlédla se Nüwa na vlastní ocas a vzpomněla si na opice vesele skákající pralesem – a z hlíny uplácala dvě nohy, silnější než nohy opic. Pak prsty vytvarovala dvě

chodidla, větší než opičí tlapky, figurku na ně postavila a usmála se. Človíček uplácaný z jemné žluté hlíny vypadal úplně jako živý, ale Nüwa cítila, že mu ještě něco chybí. Zamračila se a chvíli přemítala, pak dostala nápad a dlouze dýchla hliněnému človíčkovi do nosních dírek. Zároveň s výdechem cítila, jak se jí mysl rozjasňuje a srdce je lehčí.

Vzhlédla a s překvapením zjistila, že drobná figurka, kterou vytvarovala z hlíny, se změnila v postavu z masa a kostí. Človíček obživl a s veselým pokřikováním utíkal do dáli.

Nüwa měla obrovskou radost, že dokázala hlínu přeměnit v člověka.

Jak Nüwa stvořila člověka

Cina_CZ.indd 23

23

12.12.19 11:26

Svitek: Devět draků (detail) Osamělost se z jejího srdce vytratila, když se dívala, jak její první lidská bytost peláší k obzoru, a hned se s nadšením pustila do další.

Do hotové sošky opět dýchla, hliněná figurka ožila, odběhla a Nüwu hřála ozvěna jejího veselého smíchu. Její nadšení rostlo a neznalo mezí, dál pokračovala ve své tvorbě – tentokrát každou rukou zvlášť a hotovým figurkám hned vdechovala život. Nyní se však stalo něco zvláštního.

První postavičky, které tvarovala oběma rukama zároveň, obsahovaly princip jin i jang. Když však pracovala každou rukou zvlášť, překvapivě vznikaly mužské a ženské postavy – levá ruka

s jang nábojem vytvářela muže, pravá ruka s nábojem jin vytvářela ženy. Obklopily Nüwu a půl dne ji pozorovaly, jak vyrábí další hliněné figurky. Některé ji dokonce oslovovaly nebo si spolu povídaly nesrozumitelným jazykem a nakonec šťastně utíkaly pryč.

Nüwa vyráběla postavičky tak dlouho, až ztratila pojem o čase. Už byla unavená, ale žádný človíček s ní nezůstal, všichni utíkali pryč. Nüwa si uvědomila, že její nově vytvořené děti s ní nezůstanou navždy a že jejich osudem je odejít – jenže země byla v této době pustá a prázdná a tyto děti byly stále velmi osamocené.

Bylo zjevné, že jich musí být podstatně

Svitek: Sto ptáků sloužících fénixovi (detail)

24

Cina_CZ.indd 24

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:26

víc. Ale síly jí docházely a bylo jasné, že musí nalézt jiné řešení. A v tom ji něco napadlo. Vystoupala nahoru do kopců a nasbírala zde rákosová stébla. Rákos ponořila do řeky a rozvířila blátivé dno.

Velmi rychle z vody a bláta vytvořila lepkavou hmotu. Pak vytáhla zablácená stébla z vody, máchala jimi ve vzduchu a vdechovala život kapičkám, které se rozlétaly do stran. Jakmile se kapky bláta dotkly země, proměnily se v zástup veselých lidiček.

Lidé, kteří vznikli rozstřikováním kapek z rákosu, byli sice o něco menší než ti, které z hlíny vytvarovala bohyně, ale moudrosti měli stejně. Nüwa měla

velkou radost a znovu a znovu mávala rákosovými stébly nad zemí, až byla celá zalidněná.

Teď se bohyně po dlouhé namáhavé práci zastavila. Pohlédla na lidi z blízka i z dáli a unaveně ucítila, jak se jí zmocňuje uspokojení, které následuje po těžké dřině. Nüwa usnula a ve snu viděla, jak lidé, které stvořila, splétají rostliny a stromy a staví si z nich obydlí a vedou bohatý a zajímavý život. Náhle, uprostřed šťastného snu pocítila, jak se jí sevřelo srdce – jako by na něco velmi důležitého zapomněla. Tento pocit ji vytrhl z příjemného spánku a Nüwa se upřeně zahleděla do dálky.

Jak Nüwa stvořila člověka

Cina_CZ.indd 25

25

12.12.19 11:26

NEBESKÁ HARMONIE

K

dyž zemi obydleli první lidé, nic ještě nemělo svůj název a člověk se potloukal nekonečnou divokou nicotou. Svět dával dostatek obživy a lidé nemuseli pracovat – když dostal hlad, natáhl člověk ruku a utrhl ovoce ze stromu. Dostal žízeň, sklonil se nad řeku a pil. Unavil se, vyhledal jeskyni nebo dutinu ve stromě a uložil se k odpočinku.

Když měl náladu, rozřízl zralou dýni a projížděl se v ní po řece. Když hory zakryl sníh, pokácel suchý strom a vyrobil si z něj sáně.

Nüwa, když někdy pozorovala své naprosto bezstarostné děti, zapomněla na ten mlhavý pocit ze svého snu, vcítila se do jejich pocitů a užívala si

26

Cina_CZ.indd 26

vše prostupující pocit naprostého štěstí.

Jednoho dne uviděla dítě, které spadlo z hory do bezedné propasti, a jeho kamarády, kteří propukli v zoufalý pláč.

Hleděla na plačící děti s těžkým srdcem.

Přestaly plakat, teprve když sešla dolů k řece, z hlíny vytvarovala dalšího člověka a postavila ho mezi ně.

Pak soustředěně svraštila obočí a v mysli jí konečně bleskla ta mlhavá, a přitom důležitá myšlenka. V tu chvíli si totiž uvědomila, že lidé, které stvořila, budou stárnout, slábnout a umírat a že není možné, aby donekonečna vyrábět nové panáčky. A věděla, co musí udělat.

Další den vyrobila bambusový šeng, hudební nástroj připomínající ocasní

ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy

12.12.19 11:27

pera ptáka fénixe, složený ze třinácti bambusových trubic zasunutých do rozpůlené dýně. Každá ze třinácti trubic byla napojená na jednu tajemnou říši.

V klidu začala sama pro sebe hrát a děti, které kolem ní dováděly, najednou pocítily, že hudba oslovila jakousi tíseň, kterou v sobě měly ukrytou. Rychle ztratily zájem o hru, přestaly se věnovat tomu, co právě dělaly, a postupně se kolem Nüwy shromáždily. Zvuk šengu uslyšeli samec i samice fénixe, feng a chuang, a začali nad Nüwou kroužit. Samec se samicí se proplétali, ovíjeli se svými dlouhými krky.

Draci létající v dálce uslyšeli šeng a začali tančit vysoko v oblacích – v párech naproti sobě kolem nádherné dračí perly. Šeng uslyšela všechna čtyřnohá zvířata a ve svých stádech si začala hledat protějšky.

Uslyšely jej ohromné ryby nesoucí vejce ve svých útrobách a vyskakovaly nad hladinu a dopadaly zpět s hlasitým šplouchnutím. Uslyšely jej i trávy a stromy a rozevřely své obrovské květy a vypouštěly pyl do vzduchu. Uslyšely jej kameny a z východu i západu se rozléhala vzdálená ozvěna.

Cina_CZ.indd 27

S příchodem noci hory zaclonily slunce.

V místě, kam udeřil blesk, byly spálené stromy a ostatní vegetace a světlem plamenů zčervenala obloha i tváře lidí.

Slyšeli zvuk šengu, který rozechvěl jejich srdce, a tváře zčervenalé ohněm rozpálily jejich další smysly. Začali divoce tančit, drželi se za ruce, dupali do země, sbíhali se, ohýbali, smáli, objímali se a chovali se jako opilí rytmem v těle a nevnímali nic dalšího. Když tanec skončil, rozveselení muži a ženy všechno pochopili a s ruměncem ve tváři se pustili do hlubin lesa, ruku v ruce s vyvoleným protějškem. Měsíc a hvězdy jim vytvořily střechu nad hlavou a tráva se stala Zlatá filigránová spona do vlasů zdobená zeleným smaragdem ve tvaru dvou draků hrajících si s perlou

Dynastie Čching, období Čchien-lung (1736–1795) Národní palácové muzeum, Tchaj-pej

Od počátků dynastie Západní Chan byl motiv „dvou draků, kteří si hrají s perlou“ považovaný za symbol přinášející štěstí. Často se používal na předmětech domácí potřeby i na ozdobách předmětů v domácnostech šlechticů. Na fotografii je spona do vlasů z období Čchien-lung, kdy se motiv draků používal velmi často a zpracování bylo detailnější a jemnější než u pozdějších dynastií.

12.12.19 11:27