JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 5
Jen vítr to ví
Prolog
1
Mladík zamával dlouh˘m kusem lana nad hlavou, stafiík je obratnû zachytil a zaãal za nû táhnout. Pomocn˘ ãlun s motorem na zádi, v nûmÏ mladík pfievezl Angelu a mû z jachty, se kolébal v mírném vlnobití a klouzal pfiímo ke schodÛm, vytesan˘m do pobfieÏního útesu na severozápadním v˘bûÏku Cap d’Antibes. Dûda stál na stupni, kter˘ uÏ om˘vala voda. Mofie tu bylo sytû modré a pfiitom tak ãiré, Ïe jsem vidûl aÏ na dno a rozeznával kaÏdé skalisko a kaÏdou jednotlivou rostlinu. Vidûl jsem hejna drobn˘ch rybiãek, které se rozprchávaly na v‰echny strany; nebyly vût‰í neÏ jehly, stovky a stovky jehel. Dûda uÏ pfiitáhl ãlun tûsnû ke schodÛm. Mûl na sobû béÏové plátûné kalhoty, jejichÏ okraje byly i s jeho bos˘ma nohama ve vodû, vybledlou béÏovou ko‰ili a na vyzáblé lebce ploch˘ klobouk se ‰irokou krempou. Îivot tohoto starce doslova vysu‰il, ohnul a zpusto‰il. Bezpochyby Ïil uÏ od dûtství na slunci, ve vûtru a u mofie. Na rukou se mu klikatily tlusté Ïíly, nehty mûl ulámané a kÛÏe na nohou, paÏích, rukou a na tváfii pfiipomínala zmaãkan˘ pergamen. Mûl vlídnou tváfi. Lícní kosti mu ostfie vyãnívaly nad vpadl˘mi tváfiemi a dûda se na nás usmíval jen oãima, ne ústy. Oãi mûl právû tak sytû modré, jako bylo mofie. Ústy se usmívat nemohl, protoÏe je mûl pevnû sevfiená; pro tak starého ãlovûka bylo oãividnû pfiíli‰ namáhavé pfiitahovat lano a nerozkolébat pfiitom ãlun. Byl to urãitû velmi star˘ muÏ, ale je‰tû stále pracoval a oãi mûl dosud jasné a bystré. Mladík obratnû a rychle vyskoãil na schod. Jmenoval se Pierre a pracoval na jachtû Shalimar, která kotvila na ‰irém mofii. Pierre mûl na sobû bílé kalhoty a bílou ko‰ili, byl bos jako my v‰ichni a bylo mu jednadvacet let. Kapitán se jmenoval Max a bylo mu osmadvacet. Pierre se s dûdou znal. Oslovovali se 5
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 6
Johannes Mario Simmel
kfiestními jmény. Podal jsem Pierrovi Angeliny a svoje stfievíce, pak jsem v ãlunu vstal, Pierre mû chytil za ruku a já vyskoãil na bfieh. Vzal jsem za ruku Angelu a i ona vyskoãila. „Bonjour, madame,“ pozdravil dûda, „bonjour, monsieur. To máme dneska krásnej den, co?“ „Ano,“ pfiisvûdãil jsem, „pfiekrásn˘.“ „Ale taky pûknû horkej,“ fiekl dûda. „Ano,“ souhlasil jsem. „Mimofiádnû hork˘.“ Mluvili jsme francouzsky, dûda s jak˘msi zvlá‰tním pfiízvukem, a Angela podotkla: „Vy jste z Marseille, viìte?“ „Z Marseille, madame, to se ví,“ fiekl dûda a teì, kdyÏ od nûho Pierre vzal konec lana a skoãil opût do ãlunu, usmál se nejen oãima, ale i ústy. Ukázal pfii tom nádhern˘ umûl˘ chrup s dokonale pravideln˘mi zuby, jeÏ se na slunci leskly. Hledal jsem v kapse kalhot desetifrankovou bankovku, dûda si toho pov‰iml a fiekl: „Jen to nechaj, monsieur. Urãitû pojedete zase zpátky. KdyÏ budete tfieba pak tak laskavej... Ale nemusí to bejt, na mou du‰i to nemusí bejt.“ „Ale musí,“ vmísila se do toho Angela. „V‰ichni musíme Ïít. Jak dlouho tu b˘váte?“ „Od rána do pÛlnoci, madame,“ fiekl dûda. „Vût‰inou i d˘l. PfiijíÏdí sem spousta lidí a mnozí se vracejí aÏ pozdû v noci. Spím tamhle naproti v t˘ zelen˘ boudû.“ Mezi pichlav˘mi kfiovisky a vysokou trávou stálo mnoho mal˘ch, nuzn˘ch bungalovÛ. Sly‰el jsem, Ïe tyto dfievûné chatiãky pronajímají párÛm, které se chtûjí pomilovat. Takov˘ch párÛ tu b˘vá vÏdycky velmi mnoho, takÏe skoro nikdy není Ïádná chatiãka volná, ale dûda zfiejmû jednu mûl. „·lofnu si tam i pfies den, kdyÏ slunce moc praÏí,“ zamrkal. „V tomhle horku by ãlovûk nemûl nic pít, ale nûkdy mi není dobfie a tak si loknu, jeden dva dou‰ky, a pak usnu a spím, dokud mû nûkdo nezavolá.“ „A co pijete?“ zeptala se Angela. „Pivo,“ odpovûdûl dûda. „Pivo je dobrej nápoj.“ „To je,“ souhlasila Angela, taky lehce zamrkala a usmála se na nûho. Dole pod námi zapnul Pierre motor na zádi. âlun opsal velk˘ oblouk a zanechávaje za sebou stopu vysoko stfiíkající vody uhánûl zpátky k jachtû. Pierre jel je‰tû pro Trabaudovy a jejich psa. V‰ichni najednou 6
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 7
Jen vítr to ví
bychom se byli do ãlunu pohodlnû neve‰li. Jachta patfiila TrabaudovÛm a jmenovala se Shalimar. Angela vklouzla do stfievícÛ, já jsem se rovnûÏ obul a podíval jsem se pfiitom na hodinky. Do druhé hodiny odpoledne chybûlo dvacet minut a od této chvíle mi zb˘vala je‰tû hodina a jedenáct minut Ïivota. „Co jste dûlal v Marseille?“ zeptala se Angela. „Îil jsem se svou Ïenou,“ odpovûdûl dûda. „Ale nebejval jsem moc doma, nûkdy i cel˘ dlouh˘ mûsíce. Byl jsem kapitánem na nákladní lodi. Thér èse nebyla z Marseille. Pocházela ze severu, z Limoges. Ale pfiesto se cítila v Marseille dobfie. Teda aspoÀ zpoãátku urãitû.“ Dûda byl povídav˘ jako v‰ichni stafií lidé. „Moje Ïena byla moc hezká. BohuÏel, mnohem mlad‰í neÏ já. A kdyÏ jsem se jednou vrátil z jedn˘ plavby domÛ, uÏ tam nebyla. Napsala mi dopis.“ Dûda si na dlouhé ‰ÀÛfie vytáhl z mofie láhev piva, otevfiel ji, pfiejel hfibetem ruky okraj hrdla a nabídl Angele: „Nemáte chuÈ?“ „Ne, v tomhle horku ne, dûkuju.“ „A vy?“ „Já taky ne,“ podûkoval jsem mu. Dûda si pfiiloÏil láhev k ústÛm a pofiádnû si lokl. Tûsnû pod námi ‰plouchaly drobné vlnky, naráÏející na stupnû schodÛ. „Byl to nûjakej pûstitel mimóz z Grasse. Znal jsem ho. Vypadal moc dobfie. Byl stejnû starej jako Thér èse. V tom dopise mi napsala, Ïe má toho ãlovûka ráda a on Ïe má rád ji a abych jí odpustil.“ „A odpustil jste jí?“ zajímala se Angela. „DyÈ jsem byl o moc star‰í neÏ ona,“ fiekl stafiík a ponofiil láhev opût do mofie. Angela se na nûho podívala. „Nebo ne?“ zeptal se. „Nemûl jsem jí snad odpustit?“ Angela z nûho nespou‰tûla pohled. „No dobrá,“ pfiiznával stafiík. „Nikdy jsem jí neodpustil. A nikdy jí neodpustím. Nenávidím ji.“ „Ba ne,“ odporovala Angela. „Kdybyste ji nenávidûl, tak byste jí odpustil a uÏ dávno byste na ni zapomnûl.“ „Madame,“ fiekl stafiík, „gratuluju vám. Tahle dáma má zlat˘ srdce a zdravej rozum. Tahle dáma je skvûlá Ïena.“ („Une chic femme,“ fiekl.) 7
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 8
Johannes Mario Simmel
Angela se teì podívala na mû, je‰tû pofiád se usmívala a stiskla mi ruku. KdyÏ se usmívala, objevila se jí ve vnûj‰ích koutcích oãí spousta jemn˘ch vrásek. „Tenkrát jsem zaãal pít,“ pokraãoval mezitím stafiík. „Dlouho ‰lo v‰ecko dobfie. Ale pak jsem mûl malér. Na mofii. A pfii‰el jsem o kapitánskej patent. UÏ jsem nebyl kapitánem a uÏ nikdy jsem nesmûl na loì.“ „To je hrozné,“ fiekla Angela. „Daleko míÀ hrozn˘ neÏ to ostatní,“ vysvûtloval stafiík. „Daleko míÀ hrozn˘. Existujou pfiece nejrÛznûj‰í druhy práce. Pracoval jsem po cel˘m pobfieÏí, od Marseille aÏ po Menton. KdyÏ uÏ jsem pak na tûÏkou práci nestaãil, hledal jsem nûco lehãího – aÏ jsem si na‰el tohleto. Tady jsem moc ‰Èastnej, mám na Cap d’Antibes pfiátele. Jenom kdyÏ si vzpomenu na Thér èse...“ „Chápu,“ pfiik˘vla Angela. „JenomÏe já uÏ na ni nemyslím,“ dodal stafiík. „UÏ si na ni ani nevzpomenu. UÏ ne. UÏ léta ne.“ Posadil se na schod a zadíval se na svoje velké, rozpukané ruce. Angela mû táhla pryã. „Pojì,“ fiekla. „Ten uÏ teì vÛbec neví, Ïe jsme tady. Je u Thér èse.“ V dálce jsem usly‰el odbíjet vûÏní hodiny. Bylo tfii ãtvrti na dvû. „Musíme si pospí‰it,“ pobídla mû Angela. „Ano,“ souhlasil jsem. Stoupali jsme vedle sebe po schÛdkách. Vedly k pû‰inû, spojující pfiístavi‰tû s restaurací Eden Roc, která patfiila k hotelu du Cap. Byl jen nûkolik set metrÛ odtud. Vidûl jsem spoustu lidí, slunících se na skalnat˘ch terasách pod restaurací, a vzpomnûl si na Liz Taylorovou a Richarda Burtona, na ‰panûlského následníka trÛnu Juana Carlose, fieckého krále, kter˘ ode‰el do exilu, a na jeho Ïenu, na fiadu princÛ a princezen, hrabat a baronÛ a na stÛl s americk˘mi oceláfisk˘mi miliardáfii, na Curda Jürgense, Henryho Kissingera, Begum a v‰echny ostatní, s nimiÏ jsem se setkal v Eden Rocu, kdyÏ tam sedûli na terase a popíjeli aperitiv. Náhle jsem si pomyslel, Ïe jsem musel b˘t ‰ílen˘, kdyÏ jsem právû kvÛli spoustû tûchto velmi bohat˘ch ãi slavn˘ch lidí, ktefií sem jezdili, chtûl, aby se moje setkání s oním muÏem uskuteãnilo v Eden Rocu, a kdybych vedle sebe nemûl Angelu, byl bych se ze strachu, kter˘ mû znenadání pfiepadl, obrátil a dal na útûk, sám nevím kam, protoÏe jsem uÏ opravdu nemûl moÏnost utéci po tom v‰em, co se stalo, po tom v‰em, co 8
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 9
Jen vítr to ví
jsem udûlal. JenÏe Angela byla vedle mne a drÏela mû za ruku, a tak jsem ‰el dál po pû‰inû nad sytû modr˘m mofiem, pod sytû modr˘m nebem, mezi pomeranãovníky a citroníky, piniemi, palmami, borovicemi a eukalypty, rÛÏemi, hvozdíky a mohutn˘mi kefii se zlatoÏlut˘mi kvûty, které jsem neznal. ·el jsem rychle a s údivem si uvûdomoval: Levá noha mû vÛbec nebolí. Jak to, Ïe mû nebolí? VÏdyÈ na palubû jachty Shalimar mû bolela! Îe by to bylo rozãilením? Nebo to v‰echno byl omyl a já se z toho pfiece jen dostanu? Ne, pomyslel jsem si, to není moÏné. Musí‰ vûfiit tomu, co ti fiekl doktor Joubert z Hôpital des Broussailles. Je to vynikající lékafi a tys chtûl sly‰et pravdu. Teì ví‰, jaká ta pravda je. Tak ji tedy musí‰ snést. Jo, kamaráde, fiekl jsem si v duchu, je to zatracenû tûÏké, ale dokáÏe‰ to. VÏdyÈ proto jsi vlastnû tady. ¤ekl jsem Angele: „Tamhle vpfiedu je uÏ Marcel.“ „Ano,“ pfiik˘vla. Bavili jsme se spolu nûmecky, tfiebaÏe Angela Delpierrová byla Francouzka a já jsem její fieã dobfie ovládal. Angela mluvila s lehk˘m pfiízvukem, ale plynnû. „Bolí tû noha?“ „Ne,“ odpovûdûl jsem. Ale byla to leÏ. ProtoÏe teì jsem koneãnû a pfiímo s úlevou opût pocítil náhlou bolest, kterou jsem tak dobfie znal. Tak pfiece, pomyslel jsem si. „Ne,“ opakoval jsem, „ani trochu mû nebolí, Angelo. Tomu dûdovi musím potom rozhodnû dát je‰tû deset frankÛ.“ Znenadání se zastavila a objala mû. Pfiitiskla se ke mnû, byli jsme jako jedno tûlo, jako jedna bytost. NûÏnû mû políbila na rty. Tu jsem si v‰iml, Ïe má ve velk˘ch hnûd˘ch oãích slzy. „Co je ti?“ „Nic,“ fiekla Angela. „Nic. VÛbec nic, Roberte.“ „Ale ano,“ namítl jsem. „Ale ano, urãitû ti nûco je.“ Pfiitiskla tváfi na mou, a zatímco jsem byl k mofii otoãen zády, ona je mûla pfied oãima, a já sly‰el, jak ‰eptá: „Dûkuji ti, BoÏe. Dûkuji ti, Ïe to smím proÏívat – nûco tak zázraãného. Prosím tû, ochraÀuj nás oba, BoÏe. Udûlám, co bude‰ chtít, ale ochraÀuj nás, prosím tû.“ Myslel jsem na v‰echno, co se stalo, a na v‰echno, co jsem udûlal, je‰tû udûlám, a na to, co mû ãeká, a byl jsem velmi rád, Ïe Angela nevidí v tu chvíli moji tváfi. Pfiímo pfied sebou jsem vpravo vidûl ‰irokou, oslnivû bíl˘m jemn˘m ‰tûrkem vysypanou cestu. Po obou stranách byly cedry a palmy a peãlivû 9
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 10
Johannes Mario Simmel
sestfiíhané Ïivé ploty. Daleko vzadu jako zámek se Ïlutou fasádou se rozkládal Hôtel du Cap, obklopen˘ zahradami, které hrály v‰emi barvami. Pû‰ina a pÛda v místech, jeÏ nebyly vysypané ‰tûrkem, mûly matnû ãervenou barvu. Angela se ke mnû pfiitiskla je‰tû silnûji, cítil jsem teì velmi pronikavû vÛni její pleti, která byla pfiíjemná jako vÛnû ãerstvého mléka, a pomyslel jsem si, Ïe v‰echno, docela v‰echno, i to nejhor‰í, co jsem spáchal, bych dokázal Bohu, k nûmuÏ Angela promlouvala, vysvûtlit na‰í láskou a Ïe by mi BÛh i odpustil, vÏdyÈ koneckoncÛ jeho povoláním je pfiece v‰echno pochopit a v‰echno odpustit. Cítil jsem, jak Angele bu‰í srdce. Bu‰ilo velmi rychle.
2
„Bonjour, Marcel!“ fiekl papou‰ek. Byl to papou‰ek, kter˘ sám sobû fiíkal Marcel. Stáli jsme pfied velkou klecí, v níÏ sedûl. Klec byla na okraji ãervené cesty vedoucí k restauraci Eden Roc. Levá noha mû teì uÏ bolela stra‰nû a bylo vedro, bylo ‰ílené vedro toho ãasného odpoledne ve ãtvrtek 6. ãervence 1972. UÏ léta jsem ‰patnû sná‰el horko a pot se mi fiinul po tûle, i kdyÏ jsem mûl jen tenkou modrou ko‰ili, bílé kalhoty a bílé sandály naboso. Náhle jsem se cítil slab˘ a unaven˘ aÏ k omdlení, ale vûdûl jsem, Ïe je to jen tím vedrem a Ïe tu musím zÛstat, dokud nepfiijde onen ãlovûk, s nímÏ se tu mám sejít. Zahledûl jsem se do dálky na mofie a na nejménû tfii tucty jachet, mezi nimi i neobyãejnû velké, jeÏ tu kotvily. Kromû francouzské vlajky byly na lodích vlajky americké, nûmecké, anglické, italské, ‰v˘carské, belgické a je‰tû rÛzné jiné. Claude a Pasquale Trabaudovi právû nastupovali do ãlunu, ãekajícího vedle jejich jachty. Z paluby lodû visel dolÛ do ãlunu Ïebfiík. Pes byl je‰tû na palubû. Rozãilenû pobíhal sem a tam. Ani vûtfiík se nepohnul. Obrátil jsem se vpravo a díval se pfies mofie na pestrobarevn˘ pfiístav a domy Juan-les-Pins a daleko ve velkém zálivu jsem v mlÏném sluneãním oparu a tetelivém vedru velmi nejasnû vidûl cannesk˘ Star˘ a Nov˘ pfiístav, palmy podél Croisette a bílé hotely za ní, ale v‰echno, celé mûsto s budovami, vilami a „rezidencemi“ ve velk˘ch zahradách na svahu, táhnoucím se 10
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 11
Jen vítr to ví
nahoru do Super-Cannes, bylo jako rozmlÏené stíny. Napravo, na v˘chod od Cannes, se rozprostírala ãtvrÈ La Californie a tam bydlela Angela. Nerozeznával jsem jednotlivé budovy, ale pfiesto jsem si pomyslel, Ïe pfied sebou vidím svÛj domov, svou vlast. Na‰i vlast, nበdomov. NeboÈ Angela a její byt pfiedstavovaly v‰echno, co jsem mohl naz˘vat sv˘m, v‰echno, co jsem na tomto svûtû mûl. Toto a patnáct milionÛ západonûmeck˘ch marek. To, co jsem je‰tû potfieboval, mûlo teì pfiijít. „Beautiful lady!“ fiekl Marcel. Pfiitom se sv˘ma ãern˘ma leskl˘ma oãkama jako knoflíãky díval na Angelu a i já se na ni zadíval. Byla nejenom beautiful. Byla to nejkrásnûj‰í Ïena, jakou jsem kdy vidûl. Mûla záfiivû rudé vlasy a ‰tíhlou kfiehkou tváfi, v níÏ dominovaly obrovské hnûdé oãi. Angela Delpierrová byla stejnû velká jako já a bylo jí ãtyfiiatfiicet. Mnû bylo ãtyfiicet osm a zpoãátku mû to dost trápilo a znepokojovalo. Teì to nebylo vÛbec dÛleÏité. Teì bylo v‰echno bájeãné. Angela mûla pfiekrásné tûlo. Na Angele bylo v‰echno dokonalé a já na ní miloval v‰echno, mûkká nûÏná ústa s lehounce na‰pulen˘mi rty, malé u‰i, nos, Àadra, klín, dlouhé nohy. Pob˘vala venku, jak jen mohla, a tak její pleÈ vonûla svûÏím vzduchem a sluncem, které ji celou opálilo dohnûda. Na sobû mûla tak jako já bílé, dole roz‰ífiené kalhoty, které jí jinak tûsnû pfiiléhaly, a k nim bíl˘ svetr fantastického stfiihu. Byl bez rukávÛ, tûsnû obepínal tûlo a pleten˘ vzor pfiecházel nahofie do ohrnovacího límce. Vzadu mûl svetr hlubok˘ v˘stfiih, obnaÏující Angelina opálená záda, a pod paÏemi pfiecházel do pfiedního dílu. Angeliny lakové koÏené stfievíce mûly ‰iroké masivní podpatky a na bíl˘ch ‰piãkách symboly dvou mal˘ch modr˘ch kotviãek. Nebyla ani trochu nalíãená a nemûla na sobû ani stopu nûjakého parfému, byla taková, jakou jsem ji mûl nejradûji – bez jakéhokoli mejkapu. Na prsteníku levé ruky mûla snubní prst˘nek s mal˘mi, ‰ikmo brou‰en˘mi r˘hami. „UÏ jsou tfii minuty po druhé,“ podotkla Angela. „Ten chlapík se opozdil.“ „Ano,“ fiekl jsem. „Ale pfiijde. Docela urãitû pfiijde. Musí pfiijít. Ohlásil mi ho sám Brandenburg. A Brandenburg osobnû pro mû ‰ifroval nové pokyny a tomu ãlovûku dal peníze, abych mohl zaplatit sv˘m informátorÛm.“ „Proã se mበs tím ãlovûkem sejít zrovna tady?“ 11
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 12
Johannes Mario Simmel
„UÏ jsem ti to fiíkal, Angelo. Po tom v‰em, co se stalo, se chceme vyhnout jakémukoli riziku. Tady, za bílého dne, kdyÏ je tamhle naproti tolik lidí, je nûjak˘ zloãin vylouãen. Brandenburg chce mít jistotu. A já taky. Nerad bych, aby se mi nûco stalo jako tûm ostatním.“ „PaneboÏe,“ polekala se. „Kdyby se ti pfiesto nûco stalo... Kdybys umfiel, umfiela bych taky. Zní to pateticky, viì? Ale ty ví‰, Ïe je to pravda.“ „Ano,“ pfiik˘vl jsem, „vím to.“ „UÏ bez tebe nemÛÏu Ïít.“ „A já uÏ nemÛÏu Ïít bez tebe,“ odpovûdûl jsem a stísnûnû uvaÏoval nad tím, co jsme oba právû fiekli a jak˘ by asi byl pro Angelu Ïivot beze mne. Jestli by pak skuteãnû udûlala to, co fiíkala? Doufal jsem, Ïe ne. Pfiipravil jsem v‰echno pro pfiípad, kdyby musela Ïít beze mne. „Pfiinese ti ten ãlovûk hodnû penûz?“ zeptala se. „Ano,“ pfiisvûdãil jsem. „Spoustu penûz. Lidé, ktefií nûco vûdí, si dají dobfie zaplatit.“ A tak jsem ji znovu obelhal. Nemohl jsem jinak. Pravdu o té schÛzce u Marcelovy klece se Angela nesmí nikdy dovûdût. Mûl jsem se tu skuteãnû sejít s jist˘m muÏem, jenomÏe ne s kur˘rem mého ‰éfa, to ne. Pfiinese peníze, spoustu penûz pfiinese ten chlapík, to ano. A to je teprve zaãátek, následovat bude víc, stále víc. Tak jsem to Ïádal. UÏ nejsem takov˘, jak˘ jsem byl je‰tû pfiede dvûma mûsíci. V konfrontaci s lumpy jsem se sám stal lumpem. O tom nemûla Angela ani tu‰ení. Bylo mi jedno, Ïe jsem teì jako ti druzí. V‰echno mi bylo jedno. Na tomhle ‰pinavém svûtû mi záleÏelo jen na jednom jediném ãlovûku – na Angele. Nikdy jsem Ïádnou Ïenu nemiloval tak jako ji. A ona nikdy nemilovala Ïádného muÏe tak jako mû. Tato zpráva budiÏ Ïivotní pojistkou Ïenû, kterou tolik miluju. Proto se teì i já modlím k Bohu, aby se mi je‰tû podafiilo sepsat v‰echno, co jsem zaÏil, aÏ do konce. Problém není v tom, jestli to budu umût. DokáÏu v‰echno, kdyÏ je to pro Angelu. Je to jenom otázka ãasu. „A co kdyÏ se tomu ãlovûku nûco stalo?“ zeptala se Angela. „Nic se mu nestalo,“ fiekl jsem. „Pfiijde. Docela urãitû pfiijde. MÛÏeme b˘t úplnû klidní.“ Ale protoÏe jsem se bál, Ïe se pfiestanu ovládat, nejist˘mi pohyby jsem vylovil z náprsní kapsy na ko‰ili balíãek cigaret. Mûl jsem zakázáno koufiit, jenÏe má to teì 12
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 13
Jen vítr to ví
je‰tû nûjak˘ v˘znam? Teì, kdyÏ uÏ znám poslední pravdu, smím v‰echno. To je pfiíjemná stránka poslední pravdy, pomyslel jsem si. ·patnû jsem vdechl koufi a rozka‰lal se. „Smoke too much,“ podotkl Marcel. „Má pravdu, moc koufií‰,“ souhlasila Angela. „To je dnes moje první cigareta,“ fiekl jsem. Jako by nebylo jedno, kolikátá to je, pomyslel jsem si. „Slíbil jsi, Ïe uÏ vÛbec nebude‰ koufiit,“ pfiipomnûla Angela. Zahodil jsem cigaretu na ãervenou zem a za‰lápl ji. „Dík.“ Angela mû objala kolem ramen, a uÏ jen to, Ïe jsme se navzájem dot˘kali, mû blaÏilo a dalo mi zapomenout na v‰echno, na minulost, na pfiítomnost, dokonce i na budoucnost, která mû ãekala. „Trabaudovi uÏ jedou,“ upozornila Angela. Opravdu, pomocn˘ ãlun jachty Shalimar se uÏ velk˘m obloukem blíÏil k pfiístavu. Pomyslel jsem si, Ïe je ‰tûstí, kdyÏ má ãlovûk nedochvilného posla, protoÏe jsem poÏádal Clauda Trabauda, aby mû s tímto poslem pokud moÏno nenápadnû párkrát vyfotografoval. Claude mûl v˘born˘ aparát a já jsem chtûl získat nûkolik snímkÛ chlapíka, na kterého jsem ãekal, i situace, jak mi pfiedává peníze. Zatím v‰echno vychází, pomyslel jsem si. Dole pod námi s pravideln˘m rachotem proplouval motorov˘ ãlun se tfiemi mnichy v bíl˘ch kutnách. Znal jsem je. Îili v cisterciáckém klá‰tefie na ostrovû Saint-Honorat. Je tu je‰tû dal‰í men‰í ostrov, Sainte-Marguerite. Oba jsou vzdálené od pevniny sotva víc neÏ kilometr. Taky Angela mnichy znala, byli jsme spolu na jejich ostrovû. Mávala jim a v‰ichni tfii mni‰i její mávání opûtovali. Vyrábûli likér, kter˘ se jmenoval Lerina. „Mni‰i asi pfiivezli do Eden Rocu Lerinu,“ fiekla Angela. „Dodávají ji tam pravidelnû.“ Díval jsem se za motorov˘m ãlunem a v jantarovém sluneãním oparu jsem opût velmi nejasnû vidûl v dálce Cannes. Angela na mû pohlédla a pak se i ona zadívala t˘mÏ smûrem jako já. „AÏ se vrátíme, pÛjdeme hned domÛ,“ prohlásila. „Ano,“ pfiik˘vl jsem. „Prosím tû.“ „Moc si to pfieje‰, ano?“ „Moc, opravdu moc.“ „Ne tolik jako já,“ namítla. „Ráno to bylo tak úÏasné, kdyÏ jsem tû cítila. Pro tebe taky?“ 13
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 14
Johannes Mario Simmel
„I pro mû.“ „Chtûla bych tû znovu cítit v sobû,“ fiekla. „Hned jak pfiijdeme domÛ, se budeme zase bláznivû milovat...“ „Ano. A potom si budeme povídat, budeme si pfiehrávat na‰e desky a poslouchat poslední zprávy v televizi a znovu si budeme povídat, dokud se nerozední.“ âlun s Trabaudov˘mi a jejich psem uÏ byl docela blízko. Angela pokraãovala: „KdyÏ se povídáním unavíme a jeden z nás usne, musí ho ten druh˘ hned probudit. Já tebe a ty mû. NezapomeÀ, Ïe jsme si to pfiísahali.“ „Urãitû tû vzbudím, Angelo, vzbudil jsem tû uÏ tolikrát.“ „A já vzbudím tebe,“ fiekla. „Nesmíme moc spát. KdyÏ spíme, tak jeden druhého nesly‰íme, nevidíme a necítíme.“ „Ano,“ pfiisvûdãil jsem. „Opravdu budeme spát jen tro‰inku.“ „Spát, to je jako b˘t mrtv˘,“ prohlásila Angela. „Lidé zacházejí s ãasem, jako by mûli Ïít vûãnû. A pfiitom nikdo neví, kolik ãasu mu je‰tû zb˘vá – rok, pût rokÛ, minuta.“ „To jsem ti fiíkal já.“ „A já tomu vûfiím. Chtûla bych se s tebou doÏít hodnû vysokého vûku, Roberte. A kdyÏ se nûkdy pohádáme, nesmíme nikdy usnout, dokud se neusmífiíme. KdyÏ se nûkdy pohádáme...“ „Nikdy se hádat nebudeme!“ „Tfieba pfiece,“ namítla. „KvÛli niãemu velkému, kvÛli nûjaké hlouposti. Ale kdyÏ se kvÛli takové nûjaké maliãkosti pohádáme, bezpodmíneãnû se musíme usmífiit dfiív, neÏ usneme.“ „Bezpodmíneãnû,“ souhlasil jsem. „Ach Roberte,“ fiekla Angela, „kaÏd˘ den je pro mû zázrakem, i kaÏd˘ veãer a kaÏdá noc. KaÏdé objetí. KaÏd˘ tvÛj pohled. KaÏdé slovo, které vysloví‰. KaÏd˘ krok, kter˘ udûlám vedle tebe. KaÏdé ráno je pro mû zázrak, kdyÏ se probudím a ty leÏí‰ vedle mne.“ „Teì uÏ to tak bude pofiád,“ slíbil jsem. „Pro tebe i pro mne, dokud budeme d˘chat, dokud budeme Ïít.“ „Ano, Roberte,“ pfiisvûdãila Angela. „It’s paradise,“ fiekl Marcel. A mûl pravdu. Byl to ráj – pro mû a pro Angelu. Políbila mû na tváfi. „Lucky gentleman,“ podotkl Marcel. To jsem byl. I v tom mûl pravdu. UÏ osm t˘dnÛ jsem byl nej14
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 15
Jen vítr to ví
‰Èastnûj‰ím ãlovûkem na svûtû. Pfiesto pfiese v‰echno. Nebo snad právû proto. Angela ode mne odstoupila a dívala se na Trabaudovy, ktefií právû vystupovali z pomocného ãlunu na schÛdky v útesu. ¤ekl jsem jí: „ZboÏÀuju tû. Kdybych musel v téhle chvíli zemfiít, byl bych ten nej‰Èastnûj‰í...“ Tu vûtu jsem uÏ nedokonãil. Cosi se mi s pfií‰ernou silou zarylo do zad pod levé rameno. Padl jsem dopfiedu na ãervenou zem. To byla stfiela, pomyslel jsem si. Zasáhla mû kulka. Ale v˘stfiel jsem nesly‰el. Vím je‰tû, Ïe Angela zaãala kfiiãet, ale nerozumûl jsem, co kfiiãí. Vím, Ïe jsem si pomyslel: Teì uÏ tomu dûdovi na schÛdkách tûch deset frankÛ nedám. Bylo zvlá‰tní, Ïe jsem necítil Ïádnou, ani tu sebemen‰í bolest. Teì jsem kromû Angelina hlasu sly‰el spoustu jin˘ch hlasÛ, hluãn˘ch a zdû‰en˘ch. Pak kolem mne rázem v‰echno zãernalo a mûl jsem pocit, Ïe se stále rychleji a rychleji fiítím do jakéhosi bezedného víru. NeÏ jsem pozbyl vûdomí, pomyslel jsem si: Tak takové je tedy umírání. Byl to jeho zaãátek.
3
Je‰tû nûkolikrát jsem nabyl vûdomí, i kdyÏ ne úplnû. KdyÏ jsem otevfiel oãi, první, co jsem uvidûl, byly Angeliny hnûdé oãi, o nichÏ uÏ jsem fiekl, Ïe na nû nikdy nezapomenu. Angela nûco fiíkala. Naklánûla se tûsnû nade mnou, pfiesto v‰ak jsem jí nerozumûl, protoÏe cosi stra‰nû hlasitû dunûlo. Trvalo dlouho, neÏ jsem si uvûdomil, Ïe je to rotor vrtulníku. Letûli jsme. Vrtulník se slabû otfiásal. LeÏel jsem pevnû pfiipoutan˘ na nosítkách. MuÏ v bílém vedle mne drÏel jakousi láhev, z níÏ visela hadiãka. Hadiãka vedla k ohybu mého levého lokte. Tam pronikla do masa jehla. Po Angelin˘ch nûÏn˘ch tváfiích se fiinuly slzy a rusé vlasy jí spadaly do ãela. Chtûl jsem nûco fiíct, ale nemohl jsem mluvit. Klekla si a pfiitiskla ústa k mému uchu; teì uÏ jsem jí rozumûl. Zajíkavû a vzlykavû volala: „Roberte, prosím tû, hroznû moc tû prosím, neumírej! KdyÏ nebude‰ chtít, 15
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 16
Johannes Mario Simmel
tak neumfie‰! Nevzdávej to tedy. Nevzdávej se! Prosím tû, hroznû moc tû prosím! To nesmí‰ udûlat. To nesmí‰ udûlat. Roberte, jsem tvoje Ïena a mám tû stra‰nû ráda! Nevzdávej se, vzpomeÀ si na v‰echno, co je‰tû chceme udûlat, na nበnov˘ Ïivot, vÏdyÈ teprve zaãal. Mysli na to, prosím tû!“ Chtûl jsem pfiik˘vnout, ale jen s nejvût‰í námahou jsem nepatrnû pohnul hlavou. Slabostí se mi zavfiely oãi. A pak jsem jako v kaleidoskopu vnímal jakousi chaotickou zmûÈ barev, hlasÛ a postav. V‰echno se vzájemnû prolínalo a spl˘valo, barvy, tváfie, postavy i hlasy, v‰echno jako by plavalo kolem mne. âervená barva, ohnivû ãervená. Moje Ïena Karin, hezkou tváfi má se‰klebenou a vfiíská: Ty zbabûlãe mizernej! Ty lumpe! Ty zvífie! Myslí‰ si, Ïe se z toho vyzuje‰? Ale to se plete‰. PánbÛh tû potrestá, ano, potrestá. Ty sadisto hnusnej! ëáble! Je ti ze mû ‰patnû, co? No tak, jen fiekni, Ïe je ti ze mû na blití! Ohnivá ãerveÀ se smísila se stfiíbrn˘mi a zlat˘mi závoji. Tamhle leÏí ta Italka, s d˘kou zabodnutou v prsou. Pfieplavala kolem mû. A tamhle je mÛj ‰éf, Gustav Brandenburg s prohnan˘ma praseãíma oãkama a mohutnou ãelistí, má vyhrnuté rukávy a burácí. Není toho na tebe moc, Roberte? NepfierÛstá ti práce pfies hlavu? UÏ se ti nechce, nebo uÏ nemÛÏe‰? Hajzl. Hajzl v‰ech hajzlÛ! Zlatá, teì je v‰echno zlaté. Za dva roky mi bude padesát. Cel˘ Ïivot jsem se dfiel, i já mám právo na ‰tûstí jako kaÏd˘ ãlovûk. Ano, ale na úkor nûkoho jiného? Do zlata se vmísila modfi, modfi mofisk˘ch hlubin. Nejodpornûj‰í zloãin, jak˘ vÛbec existuje, protoÏe ho nic a nikdo nemÛÏe ztrestat. Sedmdesát miliard dolarÛ, pane Lucasi, sedmdesát miliard dolarÛ! Sklouzáváme do celosvûtové katastrofy. A neexistuje nic, co bychom mohli udûlat, nic. To fiíká Daniel Friese, cel˘ ve vlnící se modfii. Friese ze Spolkového ministerstva financí. Boháãi jsou stále bohat‰í a chudáci stále chud‰í. KdoÏe to fiíká? ¤íká to ta stará paní v lékárnû. A sklíãenû se usmívá, bez jakékoli nadûje. Modrá a stfiíbrná barva, stfiíbrná a pomeranãová a zelená, cáry a závoje. Rotor duní. Angeliny oãi, stra‰nû veliké, vidím se v nich. Pomalá hudba. Angela a já tanãíme na pódiu terasovité restaurace Palm Beach. V‰ichni ostatní tanãící z pódia mizí. Tamhle je francouzská vlajka vedle americké. OranÏová barva je stále sytûj‰í. Náhle v‰echny barvy, které vÛbec existují, explodují a mûní se ve hvûzdy a v krouÏící kola a fontány. OhÀostroj! V jeho záfii ten 16
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 17
Jen vítr to ví
obû‰en˘ muÏ v koupelnû! Teì v‰echny ty barvy zaãnou boufiit, bu‰í mi do zavfien˘ch víãek, v‰echny najednou. Kdo je tohle? To jsem já. Opil˘ vedle ãernovlasé Ïeny s ústy jako zející rána. Je nahá, válíme se na její posteli. Kdo... kdo... Jessy, ta dûvka! A teì zelená, v‰echny odstíny zelené. Dva chlapi mû mlátí, jeden mû drÏí a druh˘ mû tluãe pûstmi pod pás, a znova, je‰tû a je‰tû jednou. Padám, fiítím se dolÛ. ZadrÏ mû, Angelo, zadrÏ mû, prosím tû. Ale Ïádná Angela tu není, pfiichází jen nesmírná ãerÀ, do které se propadám jako do vaty. A znovu ztrácím vûdomí. A zb˘vá mi je‰tû dvaatfiicet minut Ïivota. Znovu pfiicházím k vûdomí a náhle se ocitám v mofii kvûtÛ. Bíl˘ jasmín, ãervené, fialové a oranÏové kvûty bugenvilií, modré, bílé, ãervené a fialové petúnie, ãervené meãíky, kopretiny, bílé a Ïluté... To je Angelino kvûtinové mofie, její zahrada na stfie‰e. Malé rÛÏiãky v‰ech barev... Surprise se jmenují. A karafiáty! Ne, ne! Karafiáty pfiiná‰ejí ne‰tûstí. Stoliãka v Angelinû kuchyni. Ona vafií, já sedím na stoliãce a dívám se na Angelu. Oba jsme nazí, protoÏe je horko, stra‰né horko. Cítím, jak mi na ãele vyráÏí pot. ·átek na ãele, pot mizí. Dunûní rotoru. Teì je v‰echno Ïluté, záfiivû Ïluté. V‰echno je stále draωí. Co se to dûje s penûzi? Já tomu nerozumím, pane! Stará paní v lékárnû. Ale nûkdo se v tom pfiece musí vyznat! Ano, asi máte pravdu. Na jedné stranû jsou miliony a miliony tûch, co to nemohou pochopit, na druhé stranû je tûch nûkolik, ktefií se vyznají. Kolem plavou tváfie. Opil˘ John Kilwood ve fialové barvû. Malcolm Thorwell hrající golf v rychlé spirále rÛÏovoãervené. Bezv˘razn˘ Giacomo Fabiani u ruletového stolku v krémové Ïluti. Strnulá Hilda Hellmannová v obrovské rokokové posteli, a teì je v‰echno zase zlaté. Proã pfiichází na lidi ne‰tûstí, pane? Proã? Ne‰tûstí nepfiichází jako dé‰È, ale zpÛsobují ho ti, ktefií z nûj mají prospûch. Napsal Brecht. Komunista. Maoista. Za v‰echno mÛÏe Willy Brandt. Taky komunista. V‰ichni sociální demokrati jsou komunisti. SPIEGEL je komunistick˘ ãasopis! Vy jste taky komunista, monsieur Lucas? Spousta hlasÛ se prolíná navzájem jako barvy. V‰echno se teì toãí, rychleji, stále rychleji, hlasy i postavy. „Nቓ lokál – L’Age d’Or. Nízk˘. Prastar˘. Bílé stûny. Majitel lokálu Nicolai strká maso do otevfiené okrouhlé pece. Má ãervenou zástûru a bílou ko‰ili. Filiálka klenotnictví van Cleef & Arpels na Croisette. Jean Quémard a jeho Ïena. Usmívají se na nás, na 17
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 18
Johannes Mario Simmel
Angelu a na mû. Cosi jasnû zazáfií. Zásnubní prsten! V‰echno náhle zazáfií. Jsem s Angelou na terase jejího bytu, vysoko nad Cannes. Tisíce svûtel ve mûstû a na lodích a na silnici na úpatí Estérelského pohofií. Nekoneãnû mnoho svûtel, ãerven˘ch, bíl˘ch a modr˘ch. Milujeme se, Angela a já. Jsme jedno tûlo, cítíme, co Ïádn˘ z nás je‰tû nikdy necítil. Kdo to sténá? Já. To jsem já. Hnûì a ÏluÈ. Razie ve ãtvrti La Bocca. Rachotí samopal. UÏ zase modfi. „Nቓ koutek na terase hotelu Majestic. Teì sly‰ím rotor chvilku velmi hlasitû. ·eì, ‰eì, samá ‰eì. Jefiáby vytahují chevrolet z mofie ve Starém pfiístavu. Za volantem Alain Danon, mrtv˘, s malou dírkou v ãele, s velkou v roztfií‰tûném t˘lu. Zlatá a ãervená. âervená a zlatá. Nejvût‰í zloãin na‰í doby – neodpykan˘, neodpykateln˘, nepochopiteln˘, uÏ ani ne zloãin, protoÏe je tak stra‰livû velik˘. V‰echno, co je pfiíli‰, pfiíli‰ velké, je nepochopitelné, beztrestné... Modfi. Pfienádherná modfi. „Nቓ kostelík, maliãk˘, ve zpustlé zahradû. Spousta ikon. Angela a já zapalujeme svíãky pfied jakousi ãernou madonou. Angela se modlí, rty se jí nehlasnû pohybují. Mlad˘ knûz, kter˘ v kutnû uhání na motorce, ko‰ se zeleninou na nosníku. A v‰echno je ãervené, ãervené, ãervené. Palác Hellmannov˘ch. Otáãející se obrazovky radarÛ. Pracující obrovské poãítaãe, svûtla blikající na jejich rozvodn˘ch deskách. Vymámit peníze, propa‰ovat, prodat se ‰ílen˘m ziskem. Kdo se to smûje? Kdo? NûÏná broskvovû rÛÏová barva. Bar v klubu Port Canto. Angela mi zpívá. Blowin’ in the wind. „Tolik cest na tomto svûtû je cestami slz a hofie...“ Jsou zapnuty tfii televizory. Tfiikrát obliãeje a hlasy hlasatelÛ. Britská libra uvolnûna. V praxi to znamená devalvaci o osm procent. Generální stávky. Zavfiené banky. Soukromá trysková letadla v Nice. Vím, komu patfií, ano, vím! „... tolik mofií na tomto svûtû je a plná smutku jsou ta mofie...,“ Angela zpívá, zpívá pro mû. Saxofon. D˘ka. Slon. Bílá skvrna na hfibetû Angeliny ruky. Miluji tû. Miluji tû. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak jako tebe. UÏ nikdy nebudu milovat nikoho jiného. Já taky ne, Angelo, já taky ne. Ona na posteli ve svém bytû v Cannes, já ve svém pokoji v hotelu Intercontinental v Düsseldorfu. U na‰ich nohou svûtla – svûtla Côte d’Azur a svûtla leti‰tû Lohausen. Nade mnou pfielétá startující letadlo. Hodiny na noãním stolku. âtyfii hodiny ráno. Ty jsi v‰echno, co na svûtû mám. Dûlejte nûco! 18
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 19
Jen vítr to ví
V‰echno je v bílém. Dûlejte nûco! To je hor‰í neÏ vraÏdy. Jak tomu mám zabránit, pánové? Jsem sám, nemám Ïádnou moc. My ji taky nemáme. Poslali jste svého ãlovûka! Tady je, v záfiivé zeleni. Kessler. Huben˘, krátce pfied penzí. Jeden z nejlep‰ích pracovníkÛ. Angela zpívá... „Jak velké ne‰tûstí se musí je‰tû stát, neÏ lidstvo tohle pochopí...?“ Vrazi... V‰ichni jsou to vrazi... Opil˘ John Kilwood blábolí. Ano, vrahové, my v‰ichni! Stfiíbro a ãerÀ: MÛj advokát v Düsseldorfu. Kaln˘ mlhav˘ opar: Doktor Joubert z Hôpital des Broussailles. Snesete pravdu, monsieur? Celou pravdu? Ano? Nu, tak tedy... Angela zpívá... „Jen vítr to ví, jen vítr, jen vítr to ví...“ Tfiináct ãerven˘ch rÛÏí v mém hotelovém pokoji. Obálka. V ní lístek. Na nûm slova: Je t’aime de tout mon coeur et pour toute la vie... Na cel˘ Ïivot... To je celá pravda, monsieur, chtûl jste ji sly‰et... Dûkuju vám, doktore Jouberte... „... Kolik dûtí veãer k spánku uléhá a místo spánku hladoví?... Jen vítr to ví, jen vítr, jen vítr to ví,“ zpívá Angela v purpuru. UÏ nikdy, teì uÏ nikdy neopustíme jeden druhého, dokud budeme Ïít, sly‰ím mluvit sám sebe. A uÏ se znovu zaãínám fiítit do víru, do víru. To je zlé. BoÏe, to je tak surové, Ïe teì mám... Konec. V‰echno konãí. Tak takhle tedy vypadá konec! Ne! Je‰tû jednou se vracím do Ïivota. Silné otfiesy. Vynesli mû na nosítkách z vrtulníku. Bílá barva a v ní spousta lidí na jakési stfie‰e, pfiistávací plo‰e vrtulníku. Lékafii. Sestry. Angela. Nosítka se dala do pohybu. Dvefie v˘tahu se prudce otevfiely. Do v˘tahu. Dvefie se zavfiely. Klesli jsme. Kolem mne lidé. A Angela. Milovaná. Tolik milovaná. Po tváfiích se jí ustaviãnû fiinuly slzy. Znovu jsem sly‰el, jak zavolala: „Nevzdávej se! Prosím tû, moc tû prosím, nevzdávej se! Nesmí‰...!“ Konec. Její rty se nûmû pohybovaly. A v‰echno se otáãelo stále rychleji a rychleji, ‰ílenû rychle. Pfiese mne se pfiehnal stra‰nû studen˘ závan vûtru. A znovu jsem byl na cestû, po mofii, po noãním mofii. Pfiijde teì smrt? Pfiijde uÏ koneãnû? Ne, pfii‰la jen dal‰í mdloba. Mûl jsem je‰tû sedm minut Ïivota. 19
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 20
Johannes Mario Simmel
KdyÏ jsem se znovu probral k vûdomí, vezli mû právû hroznû rychle nekoneãnou chodbou, pfiipomínající tunel. Svítila tam spousta svûtel. Angelu jsem uÏ nespatfiil. Zaznívaly hlasy, ale uÏ jsem jim nerozumûl. Zavfiel jsem oãi. A vtom zaznûl Angelin hlas, jasnû a zfietelnû. Byla to báseÀ nûjakého Ameriãana, to jsem vûdûl, Angela ãetla nûmeck˘ pfieklad. Ale nevûdûl jsem, a vzpomnûl jsem si, Ïe jsem to nevûdûl ani tenkrát, jak se ten básník jmenuje. Angelin hlas: „Zbaven tuÏeb Ïivotních, strachu, ba i nadûje...“ Znovu mû nûkam pfiekládali. ·ustiv˘ zvuk trhané látky. Moje ko‰ile. Cosi mû oslepilo. Nûjak˘ obrovsk˘ kotouã. A v nûm spousta oslÀujících lamp pfiímo nade mnou. Lidé s maskami na obliãejích a s bíl˘mi ãepiãkami na hlavách. Sklánûli se... „... bohové aÈ pfiijmou díkÛ tv˘ch, bohem tv˘m nechÈ kdo chce je...“ Vpich jehly do ohybu pravé ruky. Angelin hlas znûl stále ti‰eji: „... Ïe kaÏd˘ Ïivot konec ãeká a pro mrtvého není návratu...“ Barvy! Barvy! Teì tu byly v‰echny najednou v jakési fantazmagorii krásy. Na rukou jsem ucítil jakési pfiedmûty, které tíÏily. Pfiitiskli mi nûco na obliãej. Ozvalo se slabé syãení. Ty barvy byly pfiekrásné. Takové na tomto svûtû neexistují. Angelin hlas teì znûl uÏ velice tichounce: „... Ïe i ta nejznavenûj‰í fieka cestu do mofie najde beze strachu...“ Syãení zesílilo. A náhle jsem ji spatfiil. Vinula se loukou plnou kvûtÛ, nejznavenûj‰í ze v‰ech fiek. Cítil jsem, jak se mého tûla dot˘kají hladké prsty, a na levé stranû hrudi jsem cítil cosi ostrého a studeného jako led. A náhle jsem vûdûl, jaká je to fieka. Byla to Lethe, fieka v podsvûtí, která oddûluje fií‰i Ïiv˘ch od fií‰e mrtv˘ch, fieka Lethe, z níÏ pijí du‰e zemfiel˘ch, aby zapomnûly. Udivenû jsem si pomyslel: Bfiehy fieky Lethe jsou ozáfiené sluncem. Pak jsem cítil, jak se mi pomalounku zastavuje srdce. Ponenáhlu mizel obraz louky, poseté kvûtinami, i obraz fieky Lethe, záfiivé barvy zmizely a znovu se vrátila ãerÀ divokého víru. Pak jsem se naposledy propadl do hlubin. Vzdal jsem se bez odporu. D˘chání sláblo, aÏ ustalo. Syãení doznûlo. Krev v Ïilách i tepnách se mi zastavila. Potom uÏ byla jen tma, teplo a klid. Pak jsem byl mrtv˘.
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 21
Kniha první
21
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 23
Jen vítr to ví
1
„Ke konci tejdne uvolní Anglie kurz libry,“ fiekl Gustav Brandenburg. „AÏ dosud se s ní obchodovalo jen v úfiedním rozpûtí. JenÏe tyhle meze uÏ dávno neodpovídají skuteãn˘ hodnotû libry. Teì stojí Anglie pfied vstupem do EHS. TakÏe Lond˘n velmi moudfie uvolní kurz libry, aby pfii floatingu zjistil její skuteãnou hodnotu a získal tak pfiíznivej start do EHS.“ „Neznamená to v‰ak, Ïe bude libra devalvována?“ „No jasnû,“ fiekl Brandenburg. „A to o osm procent, jak jsem sly‰el.“ „Od koho?“ „Mám sv˘ lidi.“ „Posly‰, jak ses vÛbec dovûdûl o uvolnûní kurzu? Takové vûci se dûlávají zpravidla pfies víkend, a dnes je teprve pátek,“ fiekl jsem. Bylo to v pátek dvanáctého kvûtna 1972, krátce po deváté hodinû ráno. V Düsseldorfu pr‰elo a foukal siln˘ vítr. Toho dne jako by se ani nechtûlo pofiádnû rozednít, bylo hodnû chladno a na toto roãní období skoro zima. „KdyÏ uvolní kurz libry pfies víkend, jak to, Ïe to ví‰ uÏ dnes?“ zeptal jsem se. „Nûco takového pfiece nikdo neví pfiedem.“ „Já jo,“ fiekl Brandenburg. „VÏdyÈ ti povídám, Ïe mám v Lond˘nû sv˘ lidi.“ „Musí to b˘t zcela v˘jimeãní lidé.“ „Taky Ïe jsou. Stálo mû to majlant, ale musel jsem to vûdût. VÏdycky musím vûdût v‰ecko dfiív neÏ ostatní. Firma mi za to bude blahofieãit aÏ do soudn˘ho dne. Dovede‰ si pfiedstavit, co se dá v na‰í lond˘nsk˘ filiálce dneska je‰tû udûlat? A jak˘ ztráty bysme jinak mûli? Za tu informaci bych mohl zaplatit tfiikrát tolik. Co tfiikrát – desetkrát tolik. To je fuk. Na fieditelství jsou ‰tûstím celí bez sebe.“ 23
JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 24
Johannes Mario Simmel
„Jsi fakt ‰ikovnej chlap,“ fiekl jsem uznale. „To bych fiek,“ odvûtil Brandenburg a dál nechutnû, jak mûl ve zvyku, Ïv˘kal tlust˘ kubánsk˘ doutník. Byl jen stfiednû velk˘, zavalit˘ a mûl mohutnou, úplnû holou lebku, která mu sedûla na ramenou jako nûjaká kostka, tak byla hranatá i ‰iroká. Krk mu nebylo skoro vidût. Brandenburg mûl masivní ãelisti, masit˘ nos a malá, ãiperná a vychytralá oãka. V kanceláfii pracoval zásadnû bez saka a s vyhrnut˘mi rukávy ko‰ile. Mûl v oblibû pestfie prouÏkované ko‰ile, obzvlá‰È fialovo-zelené; nikdy na sobû nemûl bílou ko‰ili. Kravaty nosil nemoderní a pomaãkané, nûkteré dokonce prodfiené. Na zevnûj‰ku mu ani trochu nezáleÏelo. Celé t˘dny chodil v jednom a tomtéÏ zmaãkaném konfekãním obleku. Taky boty míval ãasto se‰majdané a utahané. Jedl jako ãunû. Dívat se na nûho, kdyÏ jedl, bylo utrpením. Hltal, drobty mu padaly z úst a vÏdycky pokecal sebe, ubrus i ubrousek. Nehty míval zpravidla pfiíli‰ dlouhé a ‰pinavé. Byl to nejo‰untûlej‰í a nejchytfiej‰í ãlovûk, jakého jsem znal, bylo mu jedna‰edesát, byl svobodn˘ a na‰e firma by ho byla vyváÏila zlatem. Brandenburg byl ‰éfem oddûlení ·KODY V. Jeho kanceláfi byla v sedmém poschodí obrovské budovy poji‰Èovny GLOBAL v Berliner Allee. GLOBAL nebyla nejvût‰í poji‰Èovna na svûtû, ale rozhodnû patfiila k nejvût‰ím. Poji‰Èovali jsme prostû v‰echno ve v‰ech koutech svûta – Ïivoty, auta, letadla, lodû, filmové produkce, pozemky, ‰perky, lidi, lidské ãásti, Àadra, oãi a nohy hereãek – na svûtû neexistovalo nic, co bychom nepojistili. Ale pfiece, jak jsem jednou cel˘ uÏasl˘ zjistil: Nepoji‰Èovali jsme muÏské pohlavní údy. Îenské genitálie ano, ale muÏské nikdy. Poji‰Èovali jsme proti impotenci, to ano, ale ne po‰kození nebo ztrátu penisu. Opravdu divné. Vyptával jsem se na to kdekoho, ale nikdo mi to nedovedl vysvûtlit. Poji‰Èovna GLOBAL s centrálou v Düsseldorfu mûla poboãky v Anglii, Belgii, Francii, Holandsku, Portugalsku, Rakousku, ·panûlsku a ·v˘carsku. Zástupce mûla v Austrálii, na Bahamách, v Brazílii, Ekvádoru, Kostarice, Guatemale, Hondurasu, Japonsku, Kolumbii, Mexiku, Nikaragui, na Novém Zélandû, v Panamû, Paraguayi, Salvadoru, Uruguayi, USA a Venezuele. Podle posledního bilanãního v˘pisu vykazovala bilanãní ãástku dvanáct miliard západonûmeck˘ch marek a tfii sta 24