JEN VITR TO VI_1_2020.qxd
6.5.2020
14:51
Stránka 5
Jen vítr to ví
Prolog
1
Mladík zamával dlouh˘m kusem lana nad hlavou, stafiík je obratnû zachytil a zaãal za nû táhnout. Pomocn˘ ãlun s motorem na zádi, v nûmÏ mladík pfievezl Angelu a mû z jachty, se kolébal v mírném vlnobití a klouzal pfiímo ke schodÛm, vytesan˘m do pobfieÏního útesu na severozápadním v˘bûÏku Cap d’Antibes. Dûda stál na stupni, kter˘ uÏ om˘vala voda. Mofie tu bylo sytû modré a pfiitom tak ãiré, Ïe jsem vidûl aÏ na dno a rozeznával kaÏdé skalisko a kaÏdou jednotlivou rostlinu. Vidûl jsem hejna drobn˘ch rybiãek, které se rozprchávaly na v‰echny strany; nebyly vût‰í neÏ jehly, stovky a stovky jehel. Dûda uÏ pfiitáhl ãlun tûsnû ke schodÛm. Mûl na sobû béÏové plátûné kalhoty, jejichÏ okraje byly i s jeho bos˘ma nohama ve vodû, vybledlou béÏovou ko‰ili a na vyzáblé lebce ploch˘ klobouk se ‰irokou krempou. Îivot tohoto starce doslova vysu‰il, ohnul a zpusto‰il. Bezpochyby Ïil uÏ od dûtství na slunci, ve vûtru a u mofie. Na rukou se mu klikatily tlusté Ïíly, nehty mûl ulámané a kÛÏe na nohou, paÏích, rukou a na tváfii pfiipomínala zmaãkan˘ pergamen. Mûl vlídnou tváfi. Lícní kosti mu ostfie vyãnívaly nad vpadl˘mi tváfiemi a dûda se na nás usmíval jen oãima, ne ústy. Oãi mûl právû tak sytû modré, jako bylo mofie. Ústy se usmívat nemohl, protoÏe je mûl pevnû sevfiená; pro tak starého ãlovûka bylo oãividnû pfiíli‰ namáhavé pfiitahovat lano a nerozkolébat pfiitom ãlun. Byl to urãitû velmi star˘ muÏ, ale je‰tû stále pracoval a oãi mûl dosud jasné a bystré. Mladík obratnû a rychle vyskoãil na schod. Jmenoval se Pierre a pracoval na jachtû Shalimar, která kotvila na ‰irém mofii. Pierre mûl na sobû bílé kalhoty a bílou ko‰ili, byl bos jako my v‰ichni a bylo mu jednadvacet let. Kapitán se jmenoval Max a bylo mu osmadvacet. Pierre se s dûdou znal. Oslovovali se 5