Anna Vovsová
ilustrovala Galina Miklínová
DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ Když někdo ztratí klíče nebo nemůže najít baterku, je to otrava, ale stává se to, většinou se ty věci zase najdou a rozhodně to není až tak divné, jako když se začnou ztrácet zvířata!!! Začalo to před měsícem. Nejdřív se panu Luňákovi ztratil papoušek. Byl z toho úplně na nervy, ne ten papoušek, ale pan Luňák. Pobíhal celé ráno po vsi a volal: Karolínko, Karolínko, vrať se mi! Ten papoušek byl samička a uměl trochu mluvit. Paní Luňáková tvrdí, že Karolínka je sprostá, protože prý v jednom kuse říká: boty do roboty nebo pýcha předchází pád, což podle všech až tak sprosté není, ale paní Luňákové to tak připadá. No a pak se ztratilo prase. To se stalo v pondělí. Normálně zmizelo Dušovým z chlíva. A pak to šlo ráz na ráz. Markétě ulítly včely a Thuingovým zmizely rybičky z akvária. Když se ve středu ztratila černá kočka Saze – která se ale zase ten samý večer našla –, tak Lila řekla, že to takhle dál nejde, a hned vzala velkou lepenku a na ni napsala tiskacími písmeny: DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ. A v ní pracujeme MY. Totiž LILA, JÁ, BERTA a BOUCH. Lila je z nás nejstarší, už jí bylo devět, a je chytrá jako opice. A kromě toho umí několik řečí. Zvířecích řečí!
9
Někdy nám překládá, co říkají kozy z Markétina chovu. Asi si to vymýšlí, ale my děláme, že jí to věříme, protože to je pokaždé velká legrace, co ty kozy vykládají. Tuhle si prý jedna stěžovala, že Markéta, to je Lily máma, se s nimi v noci chodí pást a vyžírá jim nejlepší trávu. Ale někdy mám dojem, že Lila těm zvířecím řečem fakt rozumí.
10
Já jsem sice skoro stejně starý jako Lila, ale protože jsem se narodil v listopadu a ona už v srpnu, chodím do třídy o rok níž. A taky umím něco, co jiní neumí! Lila říká, že oba máme nadpřirozené schopnosti. Umím totiž číst psí esemesky! Hele, támhle Fix, to je pes našeho starosty, zrovna jednu píše (jasně, že nepíše jako my, ale psím způsobem, zvedá nohu a čurá na kolo paní Dušové):
11
Ci-zí ese-mes-ky se ne-čtou, Kal-va-chu! napsal. No tak aspoň už víte, jak se jmenuju. Kalvach Karel. Máme normální barák s ústředním topením a verandou, kam dává máma na zimu kytky, aby nechcíply, táta dělá v Duně ve městě, to je továrna na bedýnky. Máma tam dělá taky, jenže na jiné směny, takže je pořád někdo doma, ale většinou po nočních spí. Mám velkou sestru, ta je už z domu. Berta se správně jmenuje Albertina, ale všichni jí říkají Berta, jenom já jí říkám Albertina. Teda jenom v duchu, moc se mi to jméno líbí a připadá mi, že se na ni hodí. Je stejně stará jako já, vlastně mladší, chodí do stejné třídy, jenže jestli letos prolítnu, tak už se mnou do stejné třídy chodit nebude, protože Albertina určitě neprolítne. A ne proto, že její babička je učitelka. Nemusí se učit, protože jí jde všechno samo. Vůbec se ale nade mě nepovyšuje a myslím, že mě vážně obdivuje, že umím číst ty esemesky. Bydlí v domě, jak mu všichni říkáme vila, nemají ústřední topení a v zimě je u nich kosa, protože jim netěsní okna. Albertina je moc hezká a taky chytrá, jenom jiným způsobem než Lila. Když chce něčemu přijít na kloub, zamhouří oči, zkrabatí obočí a hned jí je všechno jasné. Takže podle mě má taky trochu nadpřirozenou schopnost. Ale Lila si to nemyslí.
12
Musím ovšem uznat, že v případu pohřešovaného Bílka se Albertina sekla. Nakonec se totiž ukázalo, že kocoura Bílka nezlikvidoval pan Luňák jako pomstu za to, že Bílek sežral Karolínku, ale že se Bílek schoval. A vylezl, když už jeho, teda vlastně JEJÍ koťata nebyla slepá a nikdo neměl srdce je utopit. Od té doby se Bílkovi říká Bělka, protože to nebyl kocour, ale kočka. A Albertina se musela jít panu Luňákovi omluvit, protože ho neprávem obvinila. Bouch, vlastním jménem Otakar Buchar, je z nás nejmenší, ale nejsilnější. A tím pádem, myslím, i nejstatečnější. Jeho táta nechodí do práce a jeho máma dělá na statku, někdy u Dušových, někdy u Markéty. Má malého bráchu, který je věčně po nemocnicích, má špatnou krev. Bouch je chytrý úplně jinak než Lila nebo Albertina. Umí výborně počítat a hrát karty. Babička Albertiny s ním prohrála už spoustu knoflíků. Oni hrají o knoflíky a Bouch je pak mění za různé věci. Kdyby nebylo Boucha, tak bychom nejspíš nikdy nevyřešili záhadu ztracené Karolínky. On si totiž jako jediný všimnul, že paní Luňáková chodí podezřele často do lesa. A protože není myslivec a taky v tu dobu nerostly žádné houby ani borůvky, tak si logicky odvodil, jak říká babička Albertiny, že tam paní Luňáková unesla Karolínku. A taky že ano! Stačilo ji jednou sledovat k chatě, to je taková
13
opuštěná bouda u rybníka, abychom zjistili, že tam Karolínku opravdu schovala. Ona chtěla pana Luňáka potrestat za to, že má Karolínku radši než ji. To si myslela Lila s Albertinou. A my s Bouchem radši holkám neřekli, že bychom – být panem Luňákem – měli taky radši Karolínku než paní Luňákovou. Holky nás přemluvily, abychom počkali, až paní Luňáková vrátí panu Luňákovi
14