âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
Erich Maria Remarque âas Ïít, ãas umírat IKAR
12.54
Stránka 1
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 2
Erich Maria Remarque ZEIT ZU LEBEN UND ZEIT ZU STERBEN Copyright © 1954 by New York University, successor-in-interest to the literary rights of The Estate of the late Paulette Remarque Alle Rechte vorbehalten Translation © 1980, 2020 by Eva Pátková ISBN 978-80-249-4150-9
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 3
/I/
mrt mûla v Rusku jin˘ pach neÏ v Africe. V Africe za prudké anglické palby taky leÏely mrtvoly mezi liniemi dlouho nepohfibené, ale slunce pracovalo rychle. Za noci vítr pfiiná‰el ten nasládl˘, dusiv˘ a tûÏk˘ pach – plyn nafoukl mrtvé a ti se v záfii cizích hvûzd stra‰idelnû napfiimovali, jako by se je‰tû jednou dali do boje, mlãky, bez nadûje, kaÏd˘ sám; – av‰ak uÏ následujícího dne se zaãali scvrkávat, nekoneãnû unavení se choulili k zemi, jako by se do ní chtûli zavrtat – a kdyÏ pro nû pozdûji mohli dojít, byli mnozí z nich uÏ lehouncí a vyschlí a z tûch, které nûkde na‰li aÏ po t˘dnech, zbyly málem uÏ jen kostry, volnû se klátící v uniformách, jeÏ jim byly najednou pfiíli‰ velké. Byla to suchá smrt v písku, slunci a vûtru. V Rusku byla smrt mazlavá a smrdutá.
S
Lilo celé dny. Sníh mizel. Mûsíc pfiedtím ho bylo pfies dva metry. Zniãená vesnice zpoãátku vypadala, Ïe sestává jen ze zuhelnatûl˘ch stfiech; nyní noc co noc nehluãnû vyrÛstala z klesajícího snûhu. Vykoukly fiímsy oken, za pár dní nato oblouky dvefií, pak schody, vedoucí do rozbfiedlé bûloby. Sníh tál a tál a s ním pfiicházeli mrtví. Byli to stafií mrtví. O vesnici se bojovalo nûkolikrát: v listopadu, v prosinci, v lednu a teì v dubnu. Dobyli ji a opustili a dobyli a znovu opustili, pfii‰ly snûhové boufie a zasypaly mrtvoly, ãasto uÏ bûhem nûkolika hodin tak 3
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 4
hluboko, Ïe fiadu z nich saniÈáci nemohli najít – a pak témûfi kaÏd˘ den rozhodil novou vrstvu bûloby pfies tu spou‰È, jako kdyÏ nemocniãní sestra pfiehodí prostûradlo pfies zakrvácenou postel. Nejdfiív se objevili lednoví mrtví. LeÏeli nejv˘‰ a vylezli zaãátkem dubna, hned jak zaãalo ub˘vat snûhu. Byli na kost zmrzlí a tváfie mûli z ‰edého vosku. Pohfibívali je jako prkna. Na pahorku za vsí, kde neleÏelo tolik snûhu, jej odházeli lopatami a vykopali jámy do zmrzlé zemû. Byla to dfiina. U prosincov˘ch mrtv˘ch na‰li zbranû, které patfiily mrtv˘m z ledna. Pu‰ky a ruãní granáty klesly hloubûji neÏ tûla; obãas i helmy. U tûchhle mrtvol se osobní známky daly vyfiíznout snadnûji, snûhová voda uÏ látku rozmoãila. Stála v otevfien˘ch ústech, jako by se ti mrtví utopili. Nûkter˘m roztály sem tam i okonãetiny. KdyÏ je odná‰eli, bylo tûlo je‰tû ztuhlé, ale paÏe se uÏ klátila a houpala – jako by kynula, stra‰livû lhostejnû a skoro obscénnû. V‰em, kdoÏ leÏeli na slunci, roztály nejdfiív oãi. Ztratily skeln˘ v˘raz a panenky zrosolovatûly. Led se v nich rozpustil a pozvolna vytékal ven – oãi jako by plakaly. Pak zas najednou na nûkolik dní pfiituhlo. Sníh zmrzl a zledovatûl. UÏ neklesal. Pak se v‰ak znovu vrátil lín˘, tepl˘ vítr. V povadlé bûlosti se nejdfiív objevila ‰edivá skvrna. Za hodinu to byla ruka, kfieãovitû trãící vzhÛru. „Tamhle je uÏ zas jeden,“ poznamenal Sauer. „Kde?“ zeptal se Immermann. „Naproti, pfied kostelem. Nevyhrabeme ho?“ „Na co? V‰ak on uÏ ho vítr vyhrabe sám. Tam vzadu je je‰tû nejmíÀ na dva metry snûhu. Tahle zatracená vesnice leÏí pfiece níÏ neÏ v‰echno ostatní kolem. Nebo snad mermomocí chce‰ je‰tû jednu dávku ledové vody do holínek?“ „Jasnû Ïe ne.“ Sauer za‰ilhal ke kuchyni. „Mበtu‰ení, ãím nás dnes uctí?“ 4
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 5
„Zelím. Zelím s vepfiov˘m, brambory a vodou. Vepfiové se ov‰em nekoná.“ „Samozfiejmû zelí! To je tenhle t˘den uÏ potfietí.“ Sauer si rozepnul kalhoty a vymoãil se. „Loni jsem je‰tû ãural velk˘m obloukem,“ prohlásil s hofikostí. „S vojensk˘m fiízem, jak se slu‰í a patfií. Bylo mi dobfie. Prvotfiídní Ïrádlo. KaÏd˘ den jsme postoupili tolik a tolik kilometrÛ! Myslel jsem, Ïe budu za chvíli doma. Teì ãurám jako civilista, zasmu‰ile a nebaví mû to.“ Immermann si zasunul ruku pod uniformu a línû se drbal. „Mnû by bylo fuk, jak ãurám – jen kdybych uÏ byl zase civilista.“ „Mnû taky. Ale vypadá to, jako kdybychom mûli zÛstat vojáky vûãnû.“ „Jasnû. Hrdinové, dokud nechcípnem. Jenom esesáci je‰tû ãurají obloukem.“ Sauer si kalhoty zase zapnul. „Ti si to mÛÏou dovolit. My se dfieme a oni sklízejí slávu. Bojujeme dva tfii t˘dny o nûjaké zatracené mûsto a na poslední den pfiijde SS a vítûznû do nûho vtáhne pfied námi. Jen si v‰imni, jak se o nû peãuje! Mají vÏdycky ty nejtlust‰í kabáty, nejlep‰í boty a nejvût‰í kus masa!“ Immermann se za‰klebil. „Ale teì uÏ ani SS neobsazují Ïádná mûsta. Teì ustupují. Stejnû jako my.“ „Ne jako my. My nevypalujme a nestfiílíme, co nám pfiijde pod ruku.“ Immermann se pfiestal ‰krábat. „Co to s tebou dneska je?“ divil se. „Najednou tak lidsky! Dej si pozor, aby tû nezaslechl Steinbrenner – jinak je‰tû skonãí‰ v trestné ãetû. Podívej – sníh pfied kostelem se propadl! Teì je tam z toho chlapa vidût uÏ i kus paÏe.“ Sauer se tam podíval. „Jestli obleva potrvá, tak bude zítra pfiehozen˘ pfies nûjak˘ kfiíÏ. Je na správném místû. Zrovna nad hfibitovem.“ „Tam je nûjak˘ hfibitov?“ 5
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 6
„Samozfiejmû. Ty se na to nepamatuje‰? Pfiece jsme tu uÏ jednou byli. Pfii na‰em posledním útoku. Koncem fiíjna.“ Sauer se natáhl pro svÛj e‰us. „Tamhle jdou provianÈáci! Honem – jinak na nás zbudou uÏ jen spla‰ky.“
Ruka rostla a rostla. UÏ to nevypadalo, jako by tál sníh – vypadalo to, jako by ruka pomalu rostla ze zemû – jako bledá hrozba a zkamenûlé volání o pomoc. Velitel roty se zastavil. „Co je to tamhle?“ „Nûjak˘ Ivan, pane poruãíku.“ Rahe se podíval dÛkladnûji. Mohl uÏ rozeznat vybledl˘ kus rukávu. „To není Rus,“ prohlásil. ·ikovatel Mücke pohyboval v holínkách palci. Nemohl velitele roty ani cítit. Stál pfied ním sice v bezvadném pozoru – kázeÀ byla nad ve‰keré osobní pocity –, ale aby vyjádfiil své pohrdání, h˘bal neviditelnû palci v holínkách. Blbec, myslel si. Kecal! „Dejte ho vykopat!“ pfiikázal Rahe. „Rozkaz.“ „Nasaìte na to hned nûkolik lidí. Není to moc pûkn˘ pohled.“ Baãkoro, myslel si Mücke. Sráãi! Îe to není pûkn˘ pohled! Jako by to byl první mrtv˘, kterého vidíme! „To je nûmeck˘ voják,“ fiekl Rahe. „Rozkaz, pane poruãíku. UÏ ãtyfii dny nacházíme jen Rusy.“ „Dejte ho vykopat. Pak uvidíme, co je zaã.“ Rahe ode‰el do své ubikace. Náfuko, myslel si Mücke. Má kamna, tepl˘ dÛm a Ïelezn˘ kfiíÏ kolem krku. Já nemám ani Ïelezn˘ kfiíÏ I. tfiídy. A pfiitom bych si ho zaslouÏil stejnû jako on to své Ïelezáfiství. „Sauere!“ zavolal. „Immermanne! Sem! Vezmûte s sebou lopaty! Kdo tam je‰tû je? Graebere! Hirschmanne! Berningu! Steinbrennere, vy pfievezmete velení! Tamhleta ruka! 6
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 7
Vykopat a pochovat, kdyÏ to bude Nûmec! Vsadím se, Ïe to Ïádn˘ Nûmec není.“ Steinbrenner se pfiiloudal. „Nevsadíme se?“ zeptal se. Mûl vysok˘, chlapeck˘ hlas a marnû se pokou‰el mluvit hloubûji. „O kolik?“ Mücke na okamÏik znejistûl. „O tfii rubly,“ fiekl pak. „O tfii okupaãní rubly.“ „Pût. Pod pût nejdu.“ „Dobrá, tak pût. Ale hned na ruku.“ Steinbrenner se smál. V bledém slunci se mu zaleskly zuby. Bylo mu devatenáct, mûl plavé vlasy a tváfi gotického andûla. „Na ruku, samozfiejmû! Jak jinak, Mücke?“ Mücke Steinbrennera nemûl moc rád, ale bál se ho a byl opatrn˘. KaÏd˘ o Steinbrennerovi vûdûl, Ïe je víc neÏ stoprocentní. „Dobrá, dobrá.“ Mücke vytáhl z kapsy pouzdro z vi‰Àového dfieva, na jehoÏ víãku byl vypálen kvûtinov˘ vzorek. „Cigaretu?“ „Jasnû.“ „VÛdce nekoufií, Steinbrennere,“ poznamenal jako mimochodem Immermann. „DrÏ hubu.“ „Ty drÏ hubu.“ „Zfiejmû roupama neví‰, co bys dûlal!“ Steinbrenner zdvihl dlouhé fiasy a úkosem si Immermanna zmûfiil. „UÏ jsi asi ledacos zapomnûl, co?“ Immermann se smál. „Já hned tak nûco nezapomenu. A moc dobfie vím, jak to myslí‰, Maxi. Ale abys ty nezapomnûl, co jsem fiíkal já. VÛdce nekoufií. To bylo v‰ecko. Tady jsou na to ãtyfii svûdci. A vÛbec nekoufií, to ví kaÏdé dítû.“ „Nechte toho kecání!“ napomenul je Mücke. „A kopat. Rozkaz velitele roty.“ „Tak jedem!“ Steinbrenner si zapálil cigaretu, kterou mu dal Mücke. 7
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 8
„Odkdy se ve sluÏbû koufií?“ zeptal se Immermann. „Tady nejste ve sluÏbû,“ zrozpaãitûl Mücke. „Nekecejte uÏ a vykopejte toho Rusa. Hirschmanne, vy taky.“ „Není to Rus,“ oznámil Graeber. On jedin˘ pfiisunul k mrtvému nûkolik prken a zaãal kolem paÏe a prsou odhazovat sníh. Teì uÏ byla zfietelnû vidût mokrá uniforma. „Není?“ Steinbrenner pfie‰el rychle a jistû jako taneãník po kymácejících se prknech a pfiidfiepl vedle Graebera. „Na mou du‰i! Tohle je nûmecká uniforma.“ Obrátil se. „Mücke! Není to Rus! Vyhrál jsem!“ Mücke neohrabanû pfiiklop˘tal. Zíral dolÛ do díry, kam pomalu skapávala voda z okrajÛ. „To nechápu,“ brblal. „UÏ skoro t˘den nacházíme jen Rusy. Musí to b˘t nûkdo z prosince a propadl se hloubûji.“ „MÛÏe to b˘t taky nûkdo z fiíjna,“ nadhodil Graeber. „Tenkrát tudy procházel nበpluk.“ „Nesmysl. Z tûch uÏ to nemÛÏe b˘t Ïádn˘.“ „MÛÏe. Bojovali jsme tu v noci. Rusové ustoupili a my jsme museli hned dál.“ „To je pravda,“ pfiidal se Sauer. „Blbost! Na‰e záloha urãitû na‰la v‰echny mrtvé a pohfibila je. Urãitû.“ „To není tak jisté. Koncem fiíjna uÏ hodnû snûÏilo. A tenkrát jsme je‰tû postupovali rychle.“ „To fiíkበuÏ podruhé.“ Steinbrenner se podíval na Graebera. „Jestli chce‰, mÛÏu ti to klidnû je‰tû jednou zopakovat. Tenkrát jsme pfie‰li do protiútoku a postoupili o víc neÏ o sto kilometrÛ.“ „A teì ustupujeme, co?“ „Teì jsme zase tady.“ „Ustupujeme tedy – nebo ne?“ Immermann varovnû ‰Èouchl do Graebera. „Postupujeme snad?“ zeptal se Graeber. „Zkracujeme na‰e linie,“ prohlásil Immermann a díval 8
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 9
se posmû‰nû Steinbrennerovi do tváfie. „UÏ cel˘ rok. Strategická nezbytnost, abychom vyhráli válku. To pfiece ví kaÏd˘.“ „Na té ruce je prsten,“ vyhrkl najednou Hirschmann. Kopal dál a vyprostil druhou ruku mrtvého. Mücke se sh˘bl. „Skuteãnû. Dokonce je zlat˘. Snubní prsten.“ V‰ichni se tam podívali. „Dej si pozor,“ po‰eptal Immermann Graeberovi. „Jinak ti ta svinû zkazí dovolenou. Udá tû jako defétistu. Jenom ãeká na nûco takového.“ „Hraje si na dÛleÏitého. Dej si pozor rad‰i ty. Na tebe má vût‰í pifku neÏ na mû.“ „Mnû je to fuk. Já stejnû nikdy Ïádnou dovolenou nedostanu.“ „To jsou znaky na‰eho pluku,“ fiekl Hirschmann. Hrabal dál rukama. „TakÏe to tedy urãitû není Rus, co?“ Steinbrenner se ‰klebil na Mückeho. „Ne, není,“ odpovûdûl nazlobenû Mücke. „Naval prachy! ·koda Ïe jsme se nevsadili o víc! Naval!“ „Nemám je u sebe.“ „Kdepak je má‰? V ¤í‰ské bance? Dûlej, sem s nimi.“ Mücke se podíval zufiivû na Steinbrennera. Pak vytáhl zpod ko‰ile váãek a odpoãítal peníze. „Dneska jde v‰ecko ‰ejdrem! Ksakru!“ Steinbrenner si schoval peníze. „Myslím, Ïe je to Reicke,“ poznamenal Graeber. „CoÏe?“ „Tohle je urãitû poruãík Reicke z na‰í roty. Tady má nárameníky. A tuhle na pravém ukazováãku mu chybí poslední ãlánek.“ „Nesmysl. Reicke byl ranûn a dopravili ho do t˘lu. ¤íkali nám to.“ „Je to Reicke.“ 9
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 10
„Oãistûte mu obliãej.“ Graeber a Hirschmann kopali dál. „Opatrnû!“ volal Mücke. „Neuhoìte ho do hlavy.“ Tváfi se vynofiila ze snûhu. Byla mokrá a vypadala divnû, oãní dÛlky byly je‰tû plné snûhu; jako by nûjak˘ sochafi nedodûlal masku a nechal ji slepou. Mezi modr˘mi rty se zabl˘skl zlat˘ zub. „NemÛÏu ho poznat,“ stûÏoval si Mücke. „Musí to b˘t on. Tenkrát jsme tady neztratili Ïádného jiného dÛstojníka.“ „Vytfiete mu oãi.“ Graeber okamÏik váhal. Pak ‰etrnû odstranil sníh rukavicí. „Je to on,“ potvrdil. Mückeho se zmocnilo rozãilení. Pfievzal teì sám velení. Pfiipadalo mu, Ïe u toho musí b˘t vy‰‰í hodnost, kdyÏ se jedná o dÛstojníka. „Zdvihnout! Hirschmann a Sauer nohy, Steinbrenner a Berning ruce. Graebere, vy dávejte pozor na hlavu! Jedem, v‰ichni najednou – ráz, dva, teì!“ Tûlo se pohnulo. „Znovu! Ráz, dva, zvednout!“ Mrtvola se opût pohnula. Ze snûhu pod ní se ozval tlumen˘ povzdech, jak tam vnikal vzduch. „Pane ‰ikovateli, noha povoluje,“ zvolal Hirschmann. Byla to holínka. NapÛl se utrhla. Snûhová voda rozloÏila v koÏené botû maso nohou a to teì povolilo. „Pustit! PoloÏit!“ kfiiãel Mücke. Bylo pozdû. Tûlo sjelo nazpátek a Hirschmannovi zÛstala holínka v ruce. „Je noha uvnitfi?“ zeptal se Immermann. „Dejte tu holínku stranou a kopejte dál,“ rozkfiikl se Mücke na Hirschmanna. „Koho by taky napadlo, Ïe uÏ je tak mûkk˘! A vy, Immermanne, si toho nechte. Mûjte úctu pfied smrtí!“ Immermann na Mückeho uÏasle vyvalil oãi, ale nefiekl nic. Za nûkolik minut uÏ sníh kolem mrtvoly odhrabali úplnû. V mokré uniformû na‰li náprsní ta‰ku s doku10
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 11
menty. Písmo bylo rozmáãené, ale je‰tû ãitelné. Graeber mûl pravdu, byl to poruãík Reicke, kter˘ na podzim patfiil k rotû jako velitel ãety. „Musíme to hned hlásit,“ fiekl Mücke. „Poãkejte tady! Hned jsem zpátky.“ Ode‰el k domu, kde bydlel velitel roty. Byla to jediná trochu zachovalá budova. Pfied revolucí asi patfiila popovi. Rahe sedûl ve velkém pokoji. Mücke vrhl zavil˘ pohled na ‰iroká ruská kamna, v nichÏ praskal oheÀ. Na lavici u kamen leÏel RahÛv vlãák a spal. Mücke podal hlá‰ení a Rahe s ním vy‰el ven. Chvíli hledûl na Reickeho. „Zatlaãte mu oãi,“ fiekl nakonec. „To nejde, pane poruãíku,“ vysvûtlil Graeber. „Oãní víãka jsou uÏ moc zmûklá. Pfietrhla by se.“ Rahe se podíval k rozstfiílenému kostelu. „Odneste ho zatím tam dovnitfi. Máme nûjakou rakev?“ „Rakve zÛstaly za námi,“ hlásil Mücke. „Mûli jsme jich je‰tû nûkolik pro zvlá‰tní pfiípady. Rusové je ukofiistili. Doufám, Ïe pro nû budou mít pouÏití.“ Steinbrenner se rozesmál. Rahe se nesmál. „Mohli bychom nûjakou udûlat?“ „To by trvalo moc dlouho, pane poruãíku,“ fiekl Graeber. „Tûlo je uÏ pfiíli‰ mûkké. A ve vsi by se stûÏí na‰lo vhodné dfievo.“ Rahe k˘vl. „PoloÏte ho na celtu. Pohfibíme ho v ní. Vykopejte hrob a stluãte kfiíÏ.“ Graeber, Sauer, Immermann a Berning nesli rozpadávající se tûlo do kostela. Hirschmann je váhavû následoval s holínkou, v níÏ je‰tû vûzely kusy nohy. „·ikovateli Mücke!“ fiekl Rahe. „Pane poruãíku!“ „Dnes nám sem po‰lou ãtyfii zajaté ruské partyzány. Mají b˘t zítra ráno zastfieleni. Exekuci má vykonat na‰e rota. Zeptejte se ve va‰í ãetû, kdo se hlásí dobrovolnû. Jinak urãí lidi pisárna.“ 11
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 12
„Rozkaz, pane poruãíku!“ „BÛhví, proã to musíme udûlat zrovna my! Nu ano, pfii tom zmatku.“ „Hlásím se dobrovolnû,“ oznámil Steinbrenner. „Dobfie.“ RahÛv obliãej se ani nepohnul. Odpochodoval po cestû vyházené ve snûhu. Zpátky ke kamnÛm, myslel si Mücke. Baãkora! Co je na tom, odbouchnout pár partyzánÛ? Jako kdyby oni neodpráskli stovky na‰ich kamarádÛ! „Jestli ti Rusové dorazí vãas, mohli by zrovna vykopat hrob i pro Reickeho,“ napadlo Steinbrennera. „U‰etfiili bychom si práci. Vyfiídilo by se to jedním vrzem. Co vy na to, pane ‰ikovateli?“ „Pro mne za mne!“ Mücke mûl hofiko v Ïaludku. Taková kantorská du‰e, myslel si. Vyzábl˘, vyãouhl˘, chmelová tyãka s kostûn˘mi br˘lemi. Poruãík je‰tû z první války. V téhle nebyl nikdy pov˘‰en. Îe je stateãn˘, no dobrá, a kdo dneska není? Ale vÛbec Ïádná vÛdcovská povaha. „Co si myslíte o Rahovi?“ zeptal se Steinbrennera. Ten na nûho nechápavû zazíral. „Je to velitel na‰í roty, ne?“ „Jasnû, ale jinak?“ „Jinak? Co jinak?“ „Ale nic,“ zabruãel Mücke.
„Dost hluboké?“ zeptal se nejstar‰í Rus. Bylo mu asi sedmdesát let, mûl bílé, u‰pinûné vousy a velmi modré oãi a mluvil lámanû nûmecky. „DrÏ hubu a mluv, aÏ se tû nûkdo zeptá,“ okfiikl ho Steinbrenner. Byl náramnû ãil˘. Oãima sledoval Ïenu, která patfiila k partyzánÛm. Byla mladá a statná. „Hloubûji!“ pfiikázal Graeber. Spolu se Steinbrennerem a Sauerem hlídal vûznû. 12
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 13
„Pro nás?“ zeptal se Rus. Steinbrenner rychle a lehce pfiiskoãil a tvrdû Rusa udefiil do tváfie dlaní. „¤ekl jsem ti pfiece, dûdku, Ïe mበdrÏet zobák. Co si myslí‰, kde jsi? Na jarmarku?“ Usmíval se. Ve tváfii nemûl Ïádnou zlobu. Byla jen plná potû‰ení, s jak˘m dítû trhá mou‰e noÏiãky. „Ne, hrob není pro vás,“ odpovûdûl Graeber. Rus se neh˘bal. Stál ti‰e a díval se na Steinbrennera. Steinbrenner se díval na nûho. Najednou se mu zmûnila tváfi. Napjala se a zpozornûla. Steinbrenner si myslel, Ïe se Rus na nûho vrhne, a ãekal na první pohyb. Nic by se nestalo, kdyby ho beze v‰eho zastfielil, muÏ byl beztak odsouzen k smrti a nikdo by se dlouze nevyptával, jestli ho zastfielil v sebeobranû ãi ne. Ale pro Steinbrennera to nebylo totéÏ. Graeber nevûdûl, jestli Steinbrenner Rusa dráÏdil jen tak, aby Rus na okamÏik ztratil rozvahu – nebo jestli v nûm zbyla je‰tû jiskfiiãka podivné pedanterie, která vÏdycky hledala nûjakou záminku, aby i vraÏdû dodala zdání legálnosti. Vyskytovalo se obojí. A nezfiídka obojí souãasnû. Graeber to vidûl aÏ pfiíli‰ ãasto. Rus stál nehybnû. Z nosu mu stékala krev do vousÛ. Graeber pfiem˘‰lel, co by sám v takové situaci udûlal – jestli by se vrhl na toho druhého a riskoval okamÏitou smrt za oplacenou ránu – nebo jestli by si dal v‰echno líbit pro tûch pár hodin, pro jednu noc Ïivota. Nevûdûl. Rus se pomalu sh˘bl a zvedl krumpáã. Steinbrenner ustoupil o krok. Byl pfiipraven okamÏitû vystfielit. Ale Rus se uÏ nenapfiímil. Dál kopal v jámû. Steinbrenner se za‰klebil. „Lehni si do ní!“ poruãil. Rus odloÏil krumpáã a lehl si do jámy. LeÏel tam bez hnutí. Spadlo na nûho pár hrudek snûhu, kdyÏ Steinbrenner pfiekroãil hrob. „Je dost dlouh˘?“ zeptal se Graebera. „Ano. Reicke nebyl velk˘.“ Rus se díval vzhÛru. Oãi mûl do‰iroka otevfiené. Zdálo se, Ïe se v nich modfie odráÏí nebe. Mûkké vousy okolo 13
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 14
úst se mu pfii d˘chání pohybovaly. Steinbrenner ho nechal chvíli leÏet. „Ven!“ poruãil pak. Rus vylezl. Na kabát se mu pfiilepila mokrá hlína. „Tak,“ fiekl Steinbrenner a díval se na Ïenu. „Teì pÛjdeme vykopat va‰e vlastní hroby. Ty nemusí b˘t tak hluboké. To je úplnû jedno, jestli vás v létû seÏerou li‰ky.“
Bylo ãasné ráno. Na obzoru se objevil vybledl˘ rud˘ pruh. Sníh vrzal pod nohama, v noci opût trochu pfiituhlo. Vykopané hroby byly velice ãerné. „Ksakru,“ látefiil Sauer. „Co v‰echno nám nehodí na krk? Proã to musíme dûlat my? Proã ne SD? To jsou pfiece odborníci na odbouchávání lidí. Proã zrovna my? To uÏ je potfietí. My jsme pfiece slu‰ní vojáci.“ Graeber drÏel pu‰ku volnû v ruce. Ocel byla ledová. Natáhl si rukavice. „SD má plno práce vzadu.“ Pfiicházeli ostatní. Jedin˘ Steinbrenner byl úplnû svûÏí a vyspan˘. PleÈ mûl rÛÏovou jako dítû. „Posly‰te,“ zaãal. „Je s nimi i ta koza. Pfienecháte ji mnû.“ „Proã tobû?“ zeptal se Sauer. „Stejnû uÏ nemበkdy, abys ji obtûÏkal. Tos mûl zkusit dfiív.“ „VÏdyÈ to zkou‰el,“ poznamenal Immermann. Steinbrenner se podráÏdûnû otoãil. „Odkud to ví‰?“ „A ona mu nedala.“ „Ty jsi obrovsky chytr˘, co? Kdybych tu rudou krávu chtûl, pak bych ji dostal.“ „Nebo taky ne.“ „PfiestaÀte Ïvanit,“ Sauer si ukousl kus Ïv˘kacího tabáku. „Jestli ji chce odprásknout sám, tak mu ji s radostí pfienechám. Já se o to nederu.“ „Já taky ne,“ pfiidal se Graeber. Ostatní nefiíkali nic. Jasnilo se. Steinbrenner si odplivl. „Zastfielit – to je aÏ moc dobré pro tu pakáÏ! Pl˘tvat na nû municí! Mûli bychom je povûsit!“ 14
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 15
„Na co?“ Sauer se rozhlédl. „Vidí‰ nûkde nûjak˘ strom? Nebo snad máme nejdfiív postavit ‰ibenice? A z ãeho?“ „UÏ jdou,“ fiekl Graeber. Mücke se objevil se ãtyfimi Rusy. Pfied nimi i za nimi ‰li dva vojáci. Star˘ Rus ‰el první, za ním ‰la Ïena, pak dva mlad‰í muÏi. V‰ichni ãtyfii se bez rozkazu rozestavili pfied hroby. Îena se podívala dovnitfi, neÏ se obrátila. Na sobû mûla ãervenou vlnûnou sukni. Z domu velitele roty vy‰el poruãík Müller od první ãety. Zastupoval Raha pfii exekuci. Bylo to smû‰né, ale je‰tû dost ãasto se zachovávaly formality. KaÏd˘ vûdûl, Ïe Rusové mohli b˘t partyzáni, ale také nemuseli – byli v‰ak zcela podle pfiedpisu vyslechnuti a odsouzeni, aniÏ mûli sebemen‰í opravdovou ‰anci. Co by se také dalo zjistit? Pr˘ mûli u sebe zbranû. Teì budou pfiesnû podle pfiedpisu zastfieleni za pfiítomnosti dÛstojníka. Jako by jim to nebylo úplnû fuk. Poruãíku Müllerovi bylo jedenadvacet let a k rotû byl pfiidûlen pfied ‰esti t˘dny. Prohlédl si odsouzence a pfieãetl rozsudek. Graeber se díval na Ïenu. Stála ve své ãervené sukni klidnû pfied hrobem. Byla statná a mladá a zdravá a jako stvofiená, aby rodila dûti. Nerozumûla tomu, co ãetl Müller, ale vûdûla, Ïe je to její rozsudek smrti. Vûdûla, Ïe za nûkolik minut navÏdycky skonãí Ïivot, jenÏ tak prudce proudil v jejích zdrav˘ch Ïilách – pfiesto tu stála klidnû, jako by na tom nic nebylo, jako by jí bylo jen trochu zima v chladném jitfiním vzduchu. Graeber si v‰iml, Ïe Mücke cosi dÛleÏitû ‰eptá Müllerovi. Müller vzhlédl. „NemÛÏe se to udûlat aÏ potom?“ „Takhle je to lep‰í, pane poruãíku. Jednodu‰‰í.“ „Dobrá. Dûlejte, jak rozumíte.“ Mücke pfiedstoupil. „¤ekni tamhle tomu, aby si zul boty,“ pfiikázal starému Rusovi, kter˘ rozumûl nûmecky, a ukázal na jednoho z mlad‰ích zajatcÛ. 15
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 16
Staroch mu to fiekl. Mluvil ti‰e a skoro zpûvavû. Osloven˘ muÏ, huben˘ ãlovûk, nejdfiív nerozumûl. „Dûlej!“ zavrãel Mücke. „Boty! Zuj boty!“ Staroch opakoval, co fiíkal pfiedtím. Mlad‰í pochopil a spû‰nû si zouval boty jako nûkdo, kdo zanedbal svou povinnost. Zapotácel se, kdyÏ stál na jedné noze a stahoval si botu z druhé. Proã tak spûchá? Pomyslel si Graeber. Aby umfiel o minutu dfiív? MuÏ vzal boty do ruky a úsluÏnû je podával Mückovi. Boty byly dobré. Mücke cosi vy‰tûkl a ukázal stranou. MuÏ tam boty postavil a pak se zafiadil zpátky mezi ostatní. Stál na snûhu ve ‰pinav˘ch onucích. Vylézaly mu z nich zaÏloutlé prsty a muÏ jimi rozpaãitû kroutil. Mücke udûlal prohlídku u ostatních. U Ïeny objevil koÏe‰inové rukavice a poruãil jí, aby je poloÏila k botám. Chvilku si prohlíÏel ãervenou sukni. Byla zachovalá a z dobré látky. Steinbrenner se tajnû u‰klíbl, ale Mücke Ïenu nevyzval, aby ji svlékla. Buì se bál Raha, kter˘ mohl popravu sledovat z okna, nebo nevûdûl, co by si se sukní poãal. Odstoupil dozadu. Îena rychle fiekla nûco rusky. „Zeptejte se, co je‰tû chce,“ pfiikázal poruãík Müller. Byl bled˘. Byla to jeho první poprava. Mücke se zeptal starého Rusa. „Nechce nic. Jenom vás proklíná.“ „CoÏe?“ kfiiãel Mücke, kter˘ nerozumûl. „Proklíná vás,“ opakoval Rus hlasitûji. „Proklíná vás a v‰echny Nûmce na ruské pÛdû! Proklíná va‰e dûti! Pfieje si, aby jednoho dne její dûti postfiílely va‰e dûti právû tak, jako vy dnes zastfielíte nás.“ „Taková nestydatost!“ Mücke zíral na Ïenu. „Má dvû dûti,“ fiekl stafiec. „A já mám tfii syny.“ „Dost, Mücke!“ vykfiikl nervóznû Müller. „Nejsme zpovûdníci.“ Skupina vojákÛ stála nehnutû. Graeber cítil v rukou 16
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 17
pu‰ku. Rukavice si znovu svlékl. Ocel se mu chladnû pfiitiskla k palci a ukazováku. Vedle stál Hirschmann. Byl cel˘ zelen˘, ale ani se nepohnul. Graeber se rozhodl, Ïe vystfielí na Rusa na levém kraji. Kdysi stfiílel do vzduchu, kdyÏ ho odveleli k popravû, ale uÏ to nedûlal. Nijak tím odsouzencÛm nepomohl. Druzí mûli stejn˘ nápad jako on a obãas se pfiihodilo, Ïe skoro v‰ichni schválnû stfielili vedle. Exekuce se musela opakovat a zajatci byli tedy popravováni dvakrát. Ostatnû, jednou se stalo, Ïe nûjaká Ïena padla na kolena, kdyÏ ji nikdo nezasáhl, a se slzami v oãích jim dûkovala za tu jednu dvû minuty Ïivota, které tím získala. Nevzpomínal rád na tu Ïenu. Nûco takového se teì uÏ stejnû nestávalo. „K líci zbraÀ!“ Graeber vidûl pfies mu‰ku Rusa. Byl to ten stafiec s vousem a s modr˘ma oãima. Mu‰ka mu rozpÛlila tváfi. Graeber posunul pu‰ku níÏ. Poslednû nûkomu ustfielil dolní ãelist. Hruì byla jistûj‰í. Vidûl, Ïe Hirschmannova hlaveÀ mífií v˘‰ a Ïe Hirschmann chce stfiílet nad hlavu. „Mücke tû vidí! SkloÀ zbraÀ. Ke stranû!“ zamumlal. Hirschmann sklonil hlaveÀ. „Pal!“ ozval se povel. Rus jako by se nadzdvihl a ‰el ke Graeberovi. Vypadalo to, jako by se prohnul dopfiedu, jako lidi ve vypouklém zrcadle v bludi‰ti na jarmarku. Prohnul se a spadl dozadu. Rána starcem mr‰tila napÛl do hrobu. Nohy mu vyãnívaly ven. Ostatní dva se zhroutili na místû, kde stáli. MuÏ bez bot v posledním okamÏiku prudce zdvihl ruce, aby si chránil tváfi. Jedna ruka visela na ‰lachách jako kus hadru. Nikomu z nich nespoutali ruce a nezavázali oãi. Zapomnûli na to. Îena padla dopfiedu. Nebyla mrtvá. Opírala se o ruce, zdvihla tváfi a strnule zírala na skupinu vojákÛ. Steinbrenner se tváfiil spokojenû. Kromû nûho na Ïenu nikdo nemífiil. 17
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 18
Star˘ Rus je‰tû z hrobu cosi vykfiikl, pak ztichl. UÏ jenom Ïena tu leÏela opfiená o ruce. Oãi v její ‰iroké tváfii se upíraly na vojáky a Ïena syãela. Star˘ Rus byl mrtv˘ a nikdo uÏ nemohl pfieloÏit, co fiíkala. LeÏela tam s napjat˘ma rukama jako velká strakatá Ïába, která uÏ nemÛÏe dál, syãela a ani na okamÏik neodvrátila od vojákÛ zrak. Zfiejmû si nev‰imla, jak se k ní ze strany blíÏí otráven˘ Mücke. Syãela a syãela a aÏ v poslední chvíli spatfiila revolver. Prudce uhnula hlavou a zakousla se Mückovi do ruky. Mücke klel a levou rukou ji shora tloukl do dolní ãelisti. KdyÏ zuby povolily, stfielil ji do t˘lu. „Zatracenû mizerná stfielba,“ vrãel Müller. „Neumíte mífiit?“ „To byl Hirschmann, pane poruãíku,“ hlásil Steinbrenner. „Nebyl to Hirschmann,“ odporoval Graeber. „Ticho!“ rozkfiikl se Mücke. „âekejte, aÏ se vás nûkdo zeptá.“ Podíval se na Müllera. Müller byl bled˘ jako stûna a neh˘bal se, Mücke se sh˘bl k ostatním RusÛm. Jednomu z mlad‰ích nasadil revolver za ucho a vystfielil. Hlava sebou ‰kubla a zas leÏela ti‰e. Mücke zastrãil revolver a prohlíÏel si ruku. Vytáhl kapesník a ovinul si ji. „AÈ vám na to dají jód,“ fiekl Müller. „Kde je saniÈák?“ „Ve tfietím domû napravo, pane poruãíku.“ „Jdûte tam hned.“ Mücke ode‰el. Müller se podíval na mrtvé. Îena leÏela tváfií na mokré zemi. „PoloÏte je dovnitfi a zahrabejte je,“ poruãil. Najednou mûl hroznou zlost a nevûdûl proã.
18
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 19
/II/
H
fimûní za obzorem v noci zesílilo. Nebe zrudlo a záblesky v˘stfielÛ byly zfietelnûj‰í. Pfied deseti dny stáhli pluk z fronty, aby si odpoãal v t˘lu. Ale Rusové se blíÏili. Fronta se posunovala kaÏd˘ den. UÏ neexistovala jasná linie. Rusové útoãili. Útoãili uÏ mûsíce. A pluk mûsíce ustupoval.
Graeber se probudil. Naslouchal hfimûní a pokou‰el se znovu usnout. Marnû. Nakonec si natáhl holínky a vy‰el ven. Noc byla jasná a nijak studená. Zprava, za lesem, se oz˘valy v˘buchy. Ve vzduchu visely svûtlice jako prÛsvitné medúzy a rozsévaly svûtlo. O kus dál ohledávaly svûtlomety oblohu. Graeber se zastavil a pohlédl vzhÛru. Mûsíc nesvítil, na nebi v‰ak záfiilo plno hvûzd. Graeber je nevnímal, vidûl jen, Ïe to je dobrá noc pro letce. „Pûkné poãasí pro lidi s dovolenou,“ ozvalo se vedle nûho. Byl to Immermann. Mûl hlídku. Pluk byl sice v t˘lu, ale partyzáni se objevovali v‰ude, proto byly v noci stavûny hlídky. „Jde‰ moc brzo,“ fiekl Immermann. „Do stfiídání mበje‰tû dobrou pÛlhodinu. Jdi si je‰tû lehnout a spi. V‰ak já tû vzbudím. V tv˘ch letech nemá ãlovûk spánku nikdy dost. Kolik je ti? Tfiiadvacet?“ 19
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 20
„Ano.“ „Tak vidí‰.“ „Nejsem unaven˘.“ „NemÛÏe‰ se doãkat dovolené, co?“ Immermann se pátravû zadíval na Graebera. „Ty mበtedy kliku! Dovolená!“ „Je‰tû ji nemám. Klidnû mÛÏou na poslední chvíli v‰echny dovolené zatrhnout. UÏ se mi to stalo tfiikrát.“ „Vylouãeno to není. Jak dlouho uÏ ãeká‰?“ „·est mûsícÛ. VÏdycky do toho nûco pfii‰lo. Naposledy to byl prÛstfiel, kter˘ nestaãil na transport do vlasti.“ „SmÛla – ale aspoÀ jsi na fiadû. Já ne. B˘val˘ sociální demokrat. Politicky nespolehliv˘. Dají mi jen ‰anci, abych se stal hrdinou, jinak nic. Potrava pro dûla a hnojivo pro tisíciletou fií‰i.“ Graeber se ohlédl. Immermann se zasmál. „Nûmeck˘ pohled! Neboj se, v‰ichni chrápou. I Steinbrenner.“ „Na to jsem nemyslel,“ bránil se Graeber podráÏdûnû. Myslel na to. „Tím hÛfi.“ Immermann se uÏ zase smál. „âlovûk to má uÏ tak v krvi, Ïe si to ani neuvûdomuje. To je zvlá‰tní, Ïe v na‰í heroické dobû zrovna udavaãi rostou jak houby po de‰ti. Skoro dÛvod k zamy‰lení, ne?“ Graeber na chvilku zaváhal. „KdyÏ to v‰echno tak dobfie ví‰, mûl by sis dát vût‰í pozor na Steinbrennera,“ fiekl pak. „Na Steinbrennera ka‰lu. MÛÏe mi u‰kodit míÀ neÏ vám. Právû Ïe jsem neopatrn˘. U nûkoho, jako jsem já, je to známkou poctivosti. Kdybych se kolem tûch pohlavárÛ pokornû o‰mrdoval, ãuli by zradu. Staré pravidlo pro ãleny sociálnû demokratické strany, aby se vyhnuli podezfiení. Nebo ne?“ Graeber si d˘chal do dlaní. „Zima,“ fiekl. Nechtûl se zaplést do Ïádné politické debaty. Bylo lep‰í, kdyÏ si ãlovûk nic nezaãínal. Chtûl na dovolenou, to 20
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 21
bylo v‰echno, a nechtûl ji ohrozit. Immermann mûl pravdu. NedÛvûra byla ve tfietí fií‰i nejroz‰ífienûj‰í vlastností. âlovûk si skoro nikde nebyl jist. A kdyÏ si ãlovûk není jist, má drÏet hubu. „Kdys byl naposled doma?“ zeptal se Immermann. „Asi pfied dvûma roky.“ „To uÏ je zatracenû dávno. Bude‰ asi pûknû koukat!“ Graeber nefiíkal nic. „Bude‰ koukat,“ opakoval Immermann, „co se tam v‰ecko zmûnilo!“ „Co by se tam mûlo tolik mûnit?“ „Ledacos. V‰ak uvidí‰.“ Graeber na okamÏik pocítil prudk˘ strach, jako by ho píchlo u Ïaludku. Znal to, obãas se to objevovalo, náhle a bez zvlá‰tního dÛvodu. Nebylo na tom nic divného ve svûtû, kde uÏ dávno nic nebylo jisté. „Jak to ví‰?“ zeptal se. „Pfiece jsi nebyl na dovolené.“ „Nebyl. Ale vím to.“ Graeber vstal. Proã jen chodil ven? Nemûl náladu na fieãi. Chtûl b˘t sám. Kdyby tak uÏ byl odsud! Bylo to jako utkvûlá pfiedstava. Chtûl b˘t sám, sám na nûkolik t˘dnÛ, sám a pfiem˘‰let, nic víc. Bylo toho tolik, o ãem chtûl pfiem˘‰let. Ne tady – tam, doma, sám, daleko od války. „UÏ je ãas na stfiídání,“ prohodil. „Dojdu si pro svoje krámy a probudím Sauera.“
Dunûní neutichlo celou noc. Dunûní a záblesky na obzoru. Graeber tam zíral. Rusové – na podzim roku 1941 vÛdce prohlásil, Ïe jsou vyfiízeni, a taky to tak vypadalo. Na podzim roku 1942 to prohlásil znovu a je‰tû pofiád to tak vypadalo. Pak ale pfii‰la ta nevysvûtlitelná doba pfied Moskvou a Stalingradem. Najednou se uÏ nic nedafiilo. Bylo to jak zaãarované. A náhle mûli Rusové uÏ zase dûla. Na horizontu se ozvalo hfimûní a dunûní pfiehlu‰ilo 21
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 22
v‰echny vÛdcovy fieãi a uÏ neustalo a pak pfied sebou hnalo nûmecké divize zase zpátky. Nemohli to pochopit, ale najednou se zaãaly trousit zvûsti, Ïe byly odfiíznuty celé armádní sbory a Ïe se vzdaly, a brzy kaÏd˘ vûdûl, Ïe vítûzství se promûnila v útûk. V útûk jako v Africe, kdyÏ Káhira byla pfiece uÏ na dosah. Graeber obcházel vesnici. Bezmûsíãné svûtlo posunulo v‰echny perspektivy. Sníh je nûkde zachytil a lomenû je odráÏel. Domy vypadaly vzdálenûj‰í a lesy bliωí, neÏ opravdu byly. Páchlo to tu cizotou a nebezpeãím. Léto 1940 ve Francii. Procházka do PafiíÏe. Jekot ‰tuk nad uÏaslou zemí. Silnice ucpané uprchlíky a drolící se armádou. Konec ãervna, pole, lesy, pochod nedotãenou krajinou a pak to mûsto se stfiíbfiit˘m svûtlem, ulicemi, kavárnami, které se otevfielo bez jediného v˘stfielu. UvaÏoval tenkrát? Byl zneklidnûn? Ne. V‰echno mu pfiipadalo správné. Nûmecko, ohroÏené válkychtiv˘mi nepfiáteli, se bránilo, to bylo v‰ecko. Îe protivník byl pfiipraven tak málo, Ïe stûÏí kladl odpor, se s tím nezdálo v rozporu. A pozdûji, v Africe, za dlouh˘ch údobí postupu, v pou‰tních nocích pln˘ch hvûzd a rachotu tankÛ, uvaÏoval tam? Ne – a dokonce ani na ústupu. To byla Afrika, cizokrajná zemû, oddûlená Stfiedozemním mofiem, pak následovala Francie a teprve pak Nûmecko. Jaképak dlouhé pfiem˘‰lení, i kdyÏ jsme ji ztratili? Nemohli jsme zvítûzit v‰ude. Pak ale pfii‰lo Rusko. Rusko a poráÏka a útûk. A tady neleÏelo Ïádné mofie, ustupovalo se do Nûmecka. Navíc to nebylo jen pár armádních sborÛ, které utrpûly poráÏku, jako v Africe – ustupovalo celé nûmecké vojsko. Tu najednou zaãal uvaÏovat. On a mnoho jin˘ch. ·lo to lehce a snadno. Dokud vítûzili, bylo v‰echno v pofiádku, a co nebylo v pofiádku, to se pfiehlédlo ãi omluvilo velk˘m cílem. Jak˘m cílem? Nemûl vÏdy dvû stránky? A ne22
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 23
byla ta jedna vÏdy temná a nelidská? Proã to nepoznal dfiív? A opravdu to nepoznal? NezmocÀovaly se ho aÏ dost ãasto pochybnosti a hnus a nezahnal je vÏdycky? Sly‰el Sauera zaka‰lat a obe‰el nûkolik zbytkÛ chalup, aby se s ním setkal. Sauer ukázal na sever. Na obzoru planul mocn˘, d˘mající oheÀ. Sly‰eli v˘buchy a vidûli vyletující snopy plamenÛ. „To jsou taky uÏ Rusové?“ zeptal se Graeber. Sauer zavrtûl hlavou. „Ne. To jsou na‰e Ïenijní oddíly. Niãí tamtu obec.“ „Neboli zase ustupujeme.“ Mlãeli a poslouchali. „UÏ dávno jsem nevidûl cel˘ dÛm,“ prohodil Sauer. Graeber ukázal na RahÛv pfiíbytek. „Tenhle je je‰tû skoro cel˘.“ „Tomu fiíkበcel˘? S tûmi dírami od kulometÛ a spálenou stfiechou a zbofienou stájí?“ Sauer hlasitû odfrkl. „Celou ulici jsem uÏ nevidûl vûãnost.“ „Já taky ne.“ „Brzo ji uvidí‰. Doma.“ „Ano. Chválabohu.“ Sauer se díval k ohnivé záfii. „Nûkdy, kdyÏ tak ãlovûk vidí, co jsme tady v Rusku v‰echno zniãili, dostane málem strach. Co myslí‰, co by asi udûlali s námi, kdyby se jednou dostali aÏ k na‰im hranicím? Napadlo tû to uÏ nûkdy?“ „Ne.“ „Mû ano. Mám ve v˘chodním Prusku hospodáfiství. Je‰tû si pamatuju, jak jsme v roce 1914 museli prchat, kdyÏ pfii‰li Rusové. Bylo mi tenkrát deset.“ „AÏ k hranicím je to je‰tû daleko.“ „Pfiijde na to. MÛÏe to pokraãovat zatracenû rychle. Vzpomínበsi je‰tû, jak˘m kvaltem jsme tady ze zaãátku postupovali?“ 23
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 24
„Ne. Tenkrát jsem byl v Africe.“ Sauer se znovu podíval na sever. K nebi se vzepjala ohnivá stûna, pak se ozvala fiada siln˘ch v˘buchÛ. „Vidí‰, co tam dûláme? Pfiedstav si, Ïe by Rusové u nás udûlali totéÏ – co by tam zbylo?“ „Nezbylo by tam o nic víc neÏ tady.“ „No právû! Chápe‰! Tohle se ãlovûku honí hlavou, to je pfiece jasné.“ „Je‰tû na hranicích nejsou. Sly‰els pfiece pfiedevãírem tu politickou pfiedná‰ku, na kterou jsme museli. Podle ní jenom zkracujeme linie, abychom dostali na‰e nové tajné zbranû do v˘hodné útoãné pozice.“ „Îvásty! Kdo tomu je‰tû vûfií? Tak proã jsme tedy ‰li nejdfiív tak daleko? Já ti nûco povím. AÏ dojdeme na na‰e hranice, musíme uzavfiít mír. To se nedá nic dûlat.“ „Proã?“ „âlovûãe, ty mበotázky! Aby s námi neudûlali totéÏ, co my s nimi. Nechápe‰ to?“ „Chápu. Ale co kdyÏ nebudou chtít uzavfiít vÛbec Ïádn˘ mír?“ „Kdo?“ „Rusové.“ Sauer vytfie‰til na Graebera oãi. „Ale to pfiece musí! My jim ho nabídneme a oni ho musí pfiijmout. Mír je mír! Válka skonãí a my jsme v suchu.“ „Musí ho pfiijmout jen tehdy, kdyÏ se bezpodmíneãnû vzdáme. Pak obsadí celé Nûmecko a ty o svoje hospodáfiství pfiijde‰ tak jako tak. O nû ti hlavnû jde, ne?“ Sauer na chvíli ztratil fieã. „Samozfiejmû Ïe mi jde o nû,“ odpovûdûl pak. „Ale stejnû to není totéÏ – pak uÏ nesmûjí nic niãit, kdyÏ bude mír.“ Pfiimhoufiil oãi a najednou z nûj byl mazan˘ sedlák. „TakÏe u nás zÛstane v‰ecko celé. Jen ti druzí to budou mít rozbité a jednou pfiece budou muset zas odtáhnout.“ Graeber neodpovídal. Proã uÏ zase mluvím? Pomyslel 24
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 25
si. Pfiece jsem se nechtûl do niãeho míchat. ¤eãmi se nic nespraví. O ãem v‰em se v tûchhle letech neÏvanilo aÏ do omrzení, aÏ vÛbec nic nezbylo. Ani víra. Mluvit bylo bezúãelné a nebezpeãné. A to, co se ti‰e a pomalu blíÏilo, bylo pfiíli‰ velké, pfiíli‰ neurãité a navíc pochmurné. Mluvilo se o sluÏbû, Ïrádlu a zimû. O tom druhém ne. O tom a o mrtv˘ch se nemluvilo.
Vracel se pfies ves. Na cesty naházeli laÈky a prkna, aby mohli pfiejít po tajícím snûhu. LaÈky se h˘baly, kdyÏ po nich ‰lapal, a ãlovûk mohl uklouznout jedna dvû; pod nimi uÏ nic nedrÏelo. ·el kolem kostela. Byl to mal˘ a rozstfiílen˘ kostelík a uvnitfi leÏel poruãík Reicke. Dvefie byly otevfiené. Veãer na‰li je‰tû dva mrtvé vojáky a Rahe nafiídil, aby je zítra v‰echny tfii vojensky pohfibili. Jednoho z vojákÛ, svobodníka, nemohli identifikovat. Tváfi mu ohlodalo nûjaké zvífie a nemûl osobní známku. Graeber ve‰el do kostela. Páchlo to tam ledkem, hnilobou a mrtv˘mi. Graeber si posvítil kapesní svítilnou do rohÛ. V jednom stály dvû polámané sochy svat˘ch, vedle nich leÏelo nûkolik roztrhan˘ch pytlÛ na obilí; kostel pravdûpodobnû slouÏil SovûtÛm jako sklad obilí. U pytlÛ stálo v navátém snûhu zrezivûlé jízdní kolo bez fietûzu a s hol˘mi ráfky. Ve stfiedu kostela leÏeli na celtách mrtví. LeÏeli pfiísní a odmítaví a sami a nic se jich uÏ net˘kalo. Graeber zavfiel dvefie a ‰el dál, obcházel ves; kolem trosek se míhaly stíny, a dokonce i slabé svûtlo vypadalo zrádnû. ·el na pahorek, kde byly vykopány hroby. Reickeho hrob roz‰ífiili, aby spolu s ním mohli pochovat i oba mrtvé vojáky. Sly‰el tiché crãení vody stékající do jámy. Vykopaná zemû se matnû leskla, o ni opfieli kfiíÏ se jmény. Kdyby mûl snad nûkdo zájem, mohl si na nûm v pfií‰tích dnech 25
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 26
pfieãíst, kdo leÏí dole. Pozdûji ne – ves se uÏ brzy znovu zmûní v boji‰tû. Graeber se z pahorku rozhlíÏel po krajinû. Byla holá a bezútû‰ná a ‰álivá; svûtlo klamalo, zvût‰ovalo a zakr˘valo a nic nebylo dÛvûrnû známé. V‰echno bylo cizí a studilo osamûlostí cizoty. Nebylo tu nic, ãeho by se ãlovûk mohl zachytit, nic, kde by se ohfiál. V‰echno bylo bez konce jako tahle zemû. Bez hranic a cizí. Cizí, venku i uvnitfi. Graebera záblo. Takhle to je. Takhle to s ním dopadlo. Z vykopané hromady se uvolnila hrouda hlíny; sly‰el, jak hlu‰e buchla do hrobu. Jestlipak v téhle na kost zmrzlé zemi pfieÏijí ãervi? MoÏná – pokud se zavrtali dost hluboko. Ale mohli Ïít metr pod zemí? A z ãeho Ïili? Od zítfika budou mít na nûjakou dobu vystaráno, pokud tam je‰tû jsou. V posledních letech toho na‰li dost, pomyslel si. V‰ude, kam jsme pfii‰li, mûli Ïrádla habadûj. Pro ãervy Evropy, Asie a Afriky jsme znamenali zlat˘ vûk. Zanechali jsme jim armády mr‰in. V povûstech ãervÛ budeme po celé generace dobrotiv˘mi bohy nadbytku. Odvrátil se. Mrtví – bylo tu pfiíli‰ mnoho mrtv˘ch. Nejdfiív to byli ti druzí, hlavnû ti druzí, – ale pak smrt stále silnûji pronikala i do jejich vlastních fiad. Pluky musely b˘t pofiád znovu doplÀovány; kamarádÛ, ktefií byli od zaãátku pfii tom, ub˘valo a teì z nich zÛstala uÏ jen hrstka. Z b˘val˘ch pfiátel tu byl uÏ jen jeden – Fresenburg, velitel ãtvrté roty. Ostatní byli mrtví nebo pfieloÏení nebo v lazaretu nebo doma v Nûmecku jako neschopní vojenské sluÏby, kdyÏ mûli ‰tûstí. Kdysi to v‰ecko vypadalo jinak. A taky se tomu jinak fiíkalo. Sly‰el Sauerovy kroky, stoupající vzhÛru. „Dûlo se nûco?“ zeptal se. „Nic. Jednu chvíli se mi zdálo, Ïe jsem nûco zaslechl, ale byly to jen krysy ve stáji, kde leÏí Rusové.“ 26
âas Ïít, ãas umírat - zlom
3.6.2020
12.54
Stránka 27
Sauer se podíval na pahorky, kde leÏeli pochovaní partyzáni. „Tihle dostali aspoÀ hrob.“ „Ano. Sami si ho vykopali.“ Sauer si odplivl. „âlovûk ty ne‰Èastníky vlastnû naprosto chápe. VÏdyÈ je to jejich vlastní zemû, kterou tu takhle pusto‰íme.“ Graeber se na nûho podíval. V noci ãlovûk uvaÏuje jinak neÏ ve dne, ale Sauer byl star˘ mazák a nijak pfiehnanû pfiecitlivûl˘. „Jak tû to napadlo?“ zeptal se. „ProtoÏe ustupujeme?“ „Samozfiejmû. Pfiedstav si, Ïe by to oni udûlali nám!“ Graeber chvíli mlãel. Nejsem o nic lep‰í neÏ on, pomyslel si. Taky jsem to odkládal a odkládal, dokud jsem mohl. „To je zvlá‰tní, jak ãlovûk najednou chápe ty druhé, kdyÏ uÏ mu taky teãe do bot,“ fiekl pak. „Dokud se mu dafií dobfie, tak ho to nenapadne, Ïe?“ „Pfiirozenû Ïe ne. To ví pfiece kaÏd˘!“ „Ano. Ale není to pro nûho Ïádné zvlá‰tní vysvûdãení.“ „Vysvûdãení? Kdo by se ptal po nûjakém vysvûdãení, kdyÏ mu jde o kejhák?“ Sauer si Graebera prohlíÏel se smûsicí údivu a zlosti. „Co si vy ho‰ani s vy‰‰ím ‰kolním vzdûláním v‰echno nevymyslíte! My dva jsme válku nezaãali a nejsme za ni zodpovûdní. Konáme jen svou povinnost. A rozkaz je rozkaz. Nebo snad ne?“ „Ano,“ odpovûdûl Graeber unavenû.
27