0040825

RENÉE KNIGHT

Osobni asistentka_vstupy.indd 3

13.11.19 9:41

Přeložil Jan Jirák

THE SECRETARY Copyright © Renée Knight 2019 Translation © Jan Jirák 2019 ISBN 978-80-249-4042-7

Osobni asistentka.indd 4

05.11.19 11:48

„Vždyť jsem tě vzýval, že jsi mým světlem, ty temná noci, ty černá peklem.“ William Shakespeare (překlad Pavel Šrut)

Osobni asistentka.indd 7

05.11.19 11:48

1

Nejnebezpečnější osobou v místnosti je sekretářka. Když jsem tu­ hle větu četla poprvé, neubránila jsem se smíchu. Našla jsem ji v jedné staromódní detektivce. Takový spořádaný, salónní příběh o hledání pachatele, stránky poseté mrtvolami.

Proplétala jsem se mezi nimi, přemítala nad podrobnostmi jejich krutých skonů a vůbec jsem z toho neměla špatné pocity, protože jsem věděla, že všechno půjde jako na drátkách, všechny dílky do sebe zapadnou, zločinec stane před tváří spravedlnosti. Třikrát sláva mazanému čmuchalovi. V opravdovém životě to takhle nechodí. Ať se člověk snaží sebevíc, aby to dobře vypadalo, vždycky mu nějaký dílek skládačky zbude, někde zůstanou neúhledné roztřepené okraje. A spravedlnost? Na tu jsem přestala věřit už hodně dávno. Neklidnou ženu jsem četla bezpočtukrát – patří mezi těch pár knih, které jsem si vzala s sebou sem, do domu U Vavřínů, a když někdy večer nemůžu spát, sáhnu právě po tomhle titulu, ­jelikož mě spolehlivě ukolébá.

Tehdy mě rozesmálo, když jsem si představila šokované výrazy v obličejích dobře oblečených dam a pánů, kteří se sešli v salónu, aby si poslechli, jak detektiv odhalí padoucha. „Sekretářka,“ prohlásil, otočil se a ukázal na zahořklou starou pannu, jež nepochybně seděla na nejméně pohodlné židli 9

Osobni asistentka.indd 9

05.11.19 11:48

RENÉE KNIGHT

v pokoji. „Tamhle sedí, tichá jako myška, přímo ve středu dění.

Mlčící svědek, ve střehu a pozorný, čekající na okamžik, kdy bude moci udeřit. Jednoho po druhém odstranila ty, kteří jí překáželi, využívali a – což bylo od všech obětí nejhloupější – podceňovali ji.“ Dělala jsem sekretářku, tedy osobní asistentku, téměř dvacet let, a tak mě pochopitelně pobavilo, když jsem zjistila, že zločiny v Neklidné ženě má na svědomí jedna z nás. Vžila jsem se do ní, viděla jsem vzdor, s nímž se podívala na svého žalobce, a když ji odváděli, téměř jako bych slyšela – což ona slyšet musela – zvuk zátky vytahované z křišťálové karafy.

Jak se za ní zavíraly dveře, zaslechla jistě i to, že si její nadřízení připíjejí na vítězství spravedlnosti. I já ten zvuk dobře znám – to ťuknutí broušenými sklenkami – přípitek na závěr rušného pracovního dne. Christino, nedáš si se mnou? A já si vždycky dala – nikdy jsem neodmítla.

Neklidná žena vyšla před půl stoletím, ale dělat tehdy někomu osobní asistentku bylo zřejmě v podstatě stejné jako dneska. Člověk musel umět být neviditelný. Je až neuvěřitelné, kolik hovorů se odehraje přímo před námi, jako bychom vůbec neexistovaly. Tuhle roli němého svědka docela zvládám. Člověk se dívá, naslouchá – tichý jako myška se pohybuje v samém středu dění – a jeho oddanost a zdrženlivost nikdy nikdo nezpochybní. Přitom právě oddanost a zdrženlivost jsou vlastnosti, za něž jsem zaplatila hodně vysokou cenu. Dočkala jsem se veřejného ponížení s plnou parádou.

Radši nechci myslet na to, jak bych skončila, kdyby mi osud nepostavil do cesty dům U Vavřínů. Tady jsem našla útočiště. Nikdo mě nenutil, abych sem šla – bylo to jen moje rozhodnutí, i když za okolností, které jsem sama neovlivnila.

Přesto si nepřipadám jako oběť. Řekněme, že jsem si vzala oddechový čas, abych si mohla promyslet, kam se v životě dál vydám. Ve třiačtyřiceti je na důchod trochu brzo.

10

Osobni asistentka.indd 10

05.11.19 11:48

OSOBNÍ ASISTENTKA

Rozhodla jsem se, že tady u Vavřínů budu dodržovat řádný pracovní režim, a dala si za úkol uspořádat si vlastní minulost. Dorazila jsem sem s cestovními taškami nacpanými novinovými výstřižky, které jsem měla doma poházené po zemi. Sesbírala jsem je, vzala s sebou a teď postupně každý kousek vezmu do ruky, narovnám a uhladím, aby nebyl zmuchlaný. Výstřižky řadím v chronologickém pořadí za sebou, protože tak se snadněji lepí do alba. Je to nádherná, v kůži vázaná kniha – hodila by se na svatební fotografie.

Myslím, že je to svým způsobem léčba prací – každá stránka, kterou dodělám, otočí hodiny zpátky a přenese mě do minulosti.

Kdo mohl vůbec tušit, že se jméno Christine Butcherová dostane do novin? Nebo že si mě někdo bude chtít vyfotografovat? A přece na to došlo. Moje krátká chvilka slávy přišla loni, v roce 2012. Většina lidí nejspíš všechny poznámky o mně přeskočila a honem letěla pohledem po řádkách, až našla to, co považovala za jádro zprávy. Moje jméno nepochybně už zapomněli. Jsem nezajímavá a dostala jsem se tam jen proto, že jsem udělala pár sporných rozhodnutí – rozhodnutí, jež by na mém místě, obávám se, udělal každý.

11

Osobni asistentka.indd 11

05.11.19 11:48

2

Nebudu nic zastírat – když jsem se dověděla, že budu pracovat na ředitelství obchodního řetězce Appleton, nadchlo mě to. Člověku se nakonec tak často nestane, aby znal jméno svého nejvyššího nadřízeného nebo vídal jeho fotografii v novinách. Mina Appletonová, dcera lorda Appletona, předsedy celé společnosti, pravidelně navštěvovala večírky, kam chodí celebrity, a novináři ze společenských rubrik ji milovali. Navíc psala vlastní pravidelný sloupek a já ho s chutí četla. Nabízel tipy na rychlé a jednoduché rodinné večeře proložené nevtíravými zmínkami o slavných přátelích, které Mina přivítala ve svém domě.

Nečekala jsem pochopitelně, že bych se s Minou Appletonovou setkala osobně. Šla jsem tam jen na záskok, narychlo mě tam poslali, abych zastoupila sekretářku, která odjela na dovolenou. Bylo věcí mé cti, abych dosáhla toho, že ji nikdo nebude postrádat, a tak se sama stala nepostradatelnou.

Nakonec opravdu chtěli, abych neodcházela, takže bylo jen otázkou času, kdy si mě Mina všimne.

Vzpomínám si, jak se mnou mluvila poprvé. Bylo to během oběda a já jako obvykle osaměla v kanceláři a hlídala pevnost, zatímco ostatní sekretářky vyrazily ven. Pravidelně jsem si nosila z domova obložený chléb a snědla ho vždycky 12

Osobni asistentka.indd 12

05.11.19 11:48

OSOBNÍ ASISTENTKA

u stolu, abych šetřila čas a mohla vypadnout přesně v pět.

Mé dceři Angelice byly tehdy čtyři roky a já si dávala záležet, abych byla doma včas na koupání a ukládání do postele. „Šel na oběd?“ zeptala se Mina. Hledala finančního ředitele – tehdy to byl pan Beresford. Ronald Beresford. „Ano,“ přikývla jsem, možná trochu zaskočená tím, že vidím takovou hvězdu.

Odkráčela rovnou do jeho kanceláře, zavřela za sebou dveře a já vstala, abych setřásla drobky ze sukně. Díky tomu jsem ji mohla oknem do kanceláře pana Beresforda sledovat.

Probírala se zásuvkami jeho psacího stolu – vytahovala jednotlivé papíry, dokud nenašla, co hledala. Než vyšla, znovu jsem se posadila a dělala, že mám moc práce. Myslím, že na mou přítomnost úplně zapomněla.

Slyšela jsem, jak jde ke kopírce a něco si tam pro sebe mumlá. Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem, jak rozčileně mačká tlačítka. Rozbalila jsem balík papírů, doplnila zásobník, pak vyměnila prázdnou kazetu s inkoustem a konečně tu mašinu oživila. Teprve v tu chvíli se na mě podívala. „Kolik kopií byste si chtěla udělat?“ zeptala jsem se. „Dvě,“ odpověděla a sledovala, jak pořizuju kopie, rovnám papíry a sešívám je k sobě. Instinkt mi napověděl, že by si je ráda odnesla v obyčejné hnědé obálce, tak jsem jednu našla a vsunula dokumenty dovnitř. „Ještě jsem vás tu nepotkala, že?“ „Jsem tu jen na záskok,“ poznamenala jsem na vysvětlenou, i když sama jsem se tak nevnímala. Byla jsem přece nejspolehlivější a nejsvědomitější sekretářka v celém oddělení. „Chcete, abych originály vrátila na místo?“ zeptala jsem se.

Podívala se na mě a usmála se, což byl naprosto mimořádný zážitek. Lidí, kteří mají tenhle dar, není mnoho, ale Mině ho osud dopřál ve velkém. Když na člověka zaměřila paprsek 13

Osobni asistentka.indd 13

05.11.19 11:48

RENÉE KNIGHT

své pozornosti, jako by se v něm něco rozhořelo. A vskutku, rázem jsem měla pocit, ne snad že jsem něčím výjimečná, to ne, ale že na mně taky záleží. Mině prostě na mně v tu chvíli záleželo. „Mina,“ prohlásila a napřáhla ruku. „Mina Appletonová.“ „Christine Butcherová,“ představila jsem se. Její ruka v mé dlani byla velice drobná. „Jsem ráda, že vás poznávám, Christino.“ Znovu se usmála. „Asi není potřeba panu Beresfordovi říkat, že jsem tu byla,“ dodala. Ještě chvilinku mi tiskla ruku a pak odešla.

Sotva za ní zaklaply dveře, vrátila jsem zkopírované dokumenty do jeho kanceláře a usměvavé oči na fotografii pana Beresforda mě sledovaly, jak vše urovnávám a zahlazuju po Mině stopy. Nikdy se nedozví, že tam Mina byla, tak jsem se na něj taky usmála. Stál vedle manželky, ruku položenou kolem jejích ramen, a jejich dvě malé dcerky se vepředu držely za ruce. Pak jsem postavila na místo i křeslo a vrátila se k obědu.

O dva týdny později mi zavolala slečna Jenny Haddowová, osobní asistentka Minina otce, lorda Appletona. „Mina hledá novou osobní asistentku a zaznělo tam vaše jméno,“ oznámila mi. A bylo to. Mina si mě musela pořádně proklepnout. Nepochybně zjistila, že jsem přesná a výkonná, a taky možná že jsem vdaná a mám dítě. Mohla si za asistentku vybrat kohokoliv jiného, ale její volba padla na mne.

14

Osobni asistentka.indd 14

05.11.19 11:48

3

„Vítejte v mém domě! Vstupte bez zábran a chovejte se jako doma!“ Stála jsem u vstupních dveří do sídla na Notting Hill, ne v Transylvánii, a byl to domov Miny Appletonové, nikoliv hraběte Drákuly, ale kdybych tehdy věděla, co vím dneska, možná bych práh nepřekročila tak bezstarostně.

Když jsem toho sobotního odpoledne stiskla tlačítko zvonku, panovalo nepříjemně lezavé chladno – byli jsme uprostřed zimy –, přesto si vzpomínám, že jak jsem stála na schodech přede dveřmi, cítila jsem teplo. Hřálo mě vzrušení z budoucnosti, kterou jsem nečekala. Pot, jenž mě zalévá dneska, je zcela odlišné povahy – moje tělo je zaplavené hormony, které ve mně vzbuzují pocit, že pomalu podléhám otravě. Prý se předčasně dostavil přechod, řekli mi.

Nikdy předtím jsem na Notting Hill nebyla a objev té zarostlé nádhery v srdci Londýna na mě zapůsobil jako zjevení. Minino obydlí stálo v řadě pětipatrových, pastelovými barvami natřených domů obrácených do společné zahrady – uzavřeného hájemství, přístupného jen těm, kteří od něj mají klíč. Majitelům domů a jejich personálu.

Překvapilo mě, že mi přišla otevřít Mina osobně – čekala jsem přinejlepším hospodyni.

15

Osobni asistentka.indd 15

05.11.19 11:48

RENÉE KNIGHT

„Ukažte, dejte mi to,“ vyzvala mě. Podala jsem jí kabát a dívala se, jak si stoupá na špičky, aby ho mohla pověsit na věšák. Do té doby jsem si neuvědomila, jak je malá. V práci nosila vysoké podpatky, ale tady, ve svém vlastním domově, chodila bosa. Sotva jsem se ocitla uvnitř, uvědomila jsem si, že dům je ještě větší, než jsem si myslela. Na okamžik jsem se zastavila, abych se vyrovnala s novým prostředím – když jsem nasávala neznámé pachy, podivný zvuk strojovny přicházející seshora mě přiměl zvednout oči. „To je výtah,“ vysvětlila mi Mina. „V tomhle domě byl kdysi hotel. Děti si výtah zamilovaly, tak jsme se rozhodli, že ho tu necháme. Zrovna jsem je nechala odjet nahoru.

Půjdeme?“ Výtahům ze zásady nevěřím. Tenhle připomínal zdviže v malých francouzských hotelích: naleštěná mosaz, rudý koberec – lákavý, ale nepředvídatelný – s oznámením, že uveze pět lidí. Už se dvěma dost namáhavě vrzal. „Děkuju, že jste mi obětovala sobotu, Christino. Vím, jak jsou víkendy drahocenné.“ Vykročila jsem za ní a prošly jsme kolem otevřených dveří do obývacího pokoje – zahlédla jsem sametové polštáře, obrovské sedačky a v krbu zapálený oheň. Zamířily jsme po schodech dolů do její kuchyně v suterénu – na místo, které mi později popsala jako srdce svého domova. Čekala jsem, že tam bude panovat ponuré přítmí, ale ona si zařídila osvětlení tak, že to místo bylo přímo okouzlující. Uhranulo mě to, jak to dokáže jen divadelní představení. Slunce jako by nějak pronikalo zdmi. Nad stolem visela mléčná koule, která mi připomínala měsíc v úplňku. Mělo to hypnotizující účinek. My jsme doma v kuchyni měli prostě jednu zářivku. Nikdy nás nenapadlo, že bychom si tam mohli pořídit něco jiného.

16

Osobni asistentka.indd 16

05.11.19 11:48

OSOBNÍ ASISTENTKA

Pro Minu bylo typické, že se rozhodla vést se mnou pohovor doma, a ne na nějakém oficiálním jednání v kanceláři.

Ráda takhle vyřizovala pracovní záležitosti – ono to obrousí hrany a i obchodní vyjednávání vypadají příjemně a důvěrně. „Christino, posaďte se, prosím,“ vyzvala mě. Nasoukala jsem se za stůl na lavici obrácenou do místnosti a sledovala Minu, jak si balí ruce do lněné utěrky a vytahuje z trouby značky Aga plech na pečení. Na talíř se snesl vodopád zlatavých koláčků. Dodnes když zavřu oči, cítím jejich vůni.

Vlastně si docela snadno vybavuju pocity, které jsem měla, když jsem tam přišla poprvé. Jak se Mina snažila chovat pokorně, kolik úsilí věnovala tomu, abych se uvolnila. Vskutku dosáhla toho, že ta mladá, pětadvacetiletá žena se tam cítila jako doma. A že jsem byla hodně nervózní – děsilo mě, jak ji zklame můj životopis prozrazující zoufalý nedostatek ­zkušeností. „Můžu vám něco nabídnout, Christino? Kávu? Čaj?“ Líbilo se mi, jak užívá moje jméno. Prosím, Christino. Děkuji, Christino. „Kávu, prosím,“ přikývla jsem.

Za vzdálenějším oknem jsem viděla dvůr, kde se slunce dralo přes větve velkého stromu, který mu nedal příliš prostoru a vytrvale je zastiňoval. Byla to pozdě kvetoucí magnólie. Její květy voní po citrónu, a když nějaký květ odpadne, můžete ho dát do misky s vodou a on vám tam bude vonět ještě kolik týdnů, přestože okvětní lístky už budou hnědé a seschlé.

Mina si ke mně přisedla a dál už to bylo naprosto věcné obchodní jednání, přestože člověka se chvílemi zmocňoval pocit, že to tak není. „Jak stará je tvoje dcerka, Christino? Máš přece holčičku, viď?“ přešla do tykání. To jsem si já nemohla dovolit.

17

Osobni asistentka.indd 17

05.11.19 11:48

RENÉE KNIGHT

„Ano, Angeliku. Jsou jí čtyři.“ „Angelica. To je půvabné jméno. Neobvyklé.“ Seděly jsme tak blízko sebe, že jsem rozeznávala pihy na jejím nose i nepatrně namodralé stíny pod očima. Nebyla vůbec nalíčená. Zdravá pleť, dokonale bílé zuby. Vlasy měla rozpuštěné – silné, přirozené prstýnky se jí převalovaly po ramenou. Byla těmi vlasy proslulá a ještě dnes žasnu nad tím, jak málo péče vyžadovaly. Jak léta plynula, všechno postupně potřebovalo trochu vylepšovat, jen vlasy ne. Dodnes jsou nepřehlédnutelné. „Mlíko? Cukr?“ „Jen mlíko, prosím. Cukr ne. Děkuju.“ Nalila kávu a šálek postavila přede mne. „Omlouvám se,“ poznamenala a potlačila zívnutí. „Jela jsem brzo ráno do Barnetu podívat se do jedné z našich prodejen. Zkouším přijít s novým zařízením – s novými barvami.

Já chci, aby z toho lidi měli tenhle pocit,“ prohlásila a zvedla pruhovaný hrnek s kávou – ukázku modrobílé cornwallské keramiky. Okamžitě jsem pochopila, o co jí jde – o útulnou nostalgii. „Říkám já,“ pokračovala, „protože otce moc nezajímá, jaké pocity věci vzbuzují – s radostí by všechno nechal při starém. Jenže jestli chceme rozšířit zákaznickou základnu, musí se tenhle podnik změnit.“ Postrčila ke mně mísu s koláčky. „Posluž si, Christino,“ pobízela mě. Jeden kousek vzala a strčila mi ho do ruky. Sama ale po celou dobu, co jsem tam byla, nesnědla vůbec nic. Umírala jsem hlady, protože jsem vyrazila bez snídaně, a tak jsem si vzala i druhý koláček. „Abych byla upřímná, dost mě to tam zklamalo, takže budeme muset celý design předělat,“ pokračovala ve vysvětlování. „Jednu věc bys o mně měla vědět, Christino, dokud něco nevidím v reálu, nejsem schopná posoudit, jestli je to ono. A když to není ono, vyměním to.“ Tehdy mě nenapadlo, 18

Osobni asistentka.indd 18

05.11.19 11:48

OSOBNÍ ASISTENTKA

že se to týká i lidských bytostí. „A je mi jedno, kolikrát se to bude muset předělávat. Je mi jasné, že to ostatní dohání k šílenství.“ Pokrčila rameny. Opravdu jí to bylo jedno a dodnes je jí fuk, jestli někoho dožene k šílenství. Bývaly doby, kdy jsem to obdivovala – její schopnost prostě na všechny kašlat. Já patřím k lidem, kteří na ostatní berou až moc ohledů a jsou ochotni udělat kdeco, jen aby se někoho nedotkli, ale tehdy se zřejmě protiklady přitahovaly. V tomhle smyslu jsme se k sobě dokonale hodily. „Otec to vnímá jako můj nedostatek. Proč se vy ženské nedokážete prostě rozhodnout?“ Láskyplně se rozesmála jako dcera, která má ráda svého stárnoucího otce a jeho staromódní názory. Vzpomínám si, jak jsem si tehdy pomyslela, že mezi ní a lordem Appletonem panuje velmi úzký vztah. Opravdu, jak jsem tam proti ní seděla a dívala se na ni – na její jasné oči s neznatelně namodralými bělmy – viděla jsem ženu, jíž nejde o nic jiného než o to, aby jejich podnik vzkvétal. „Chci, aby všechno běželo, jak má, nic víc. Tak. Pověz mi něco o sobě, Christino. Jak dlouho už děláš u Appletonů?“ „Šest měsíců.“ „Panebože. To už nás musíš docela dobře znát. A kde jsi ještě pracovala?“ Posunula jsem k ní přes stůl svůj životopis a ona se na něj jen podívala, nic víc. Možná ji lákalo právě to, jak málo mám zkušeností. Mohla by si mě nasměrovat podle svých potřeb.

Tehdy jsem netušila, jak nenasytné jsou její chutě a co všechno ode mne očekává. „Co dělá tvůj manžel? Promiň, doufám, že ti nevadí, když se takhle vyptávám. Nic mi do toho pochopitelně není.“ „Nevadí mi to,“ ujistila jsem ji. A mluvila jsem pravdu. „Staví kuchyně na zakázku. Jednotlivé kusy nábytku – stoly, příborníky…“ Už tehdy jsem říkala to, co jsem si myslela, 19

Osobni asistentka.indd 19

05.11.19 11:48

RENÉE KNIGHT

že chce slyšet. Manžel ve skutečnosti montoval sektorové kuchyňské linky. „Takže je schopný řemeslník. To obdivuju. Jak se jmenuje?“ Pohrávala si s koláčkem, který držela v ruce. „Mike.“ „Mike,“ opakovala po mně. „A co tvoji rodiče? Vlastně mě víc zajímá, co jsi zač, Christino, ne to, kde jsi kdy pracovala.

Nevadí ti to?“ „Vůbec ne. Otec kdysi dělal ve firmě, která vyráběla hrnky, co udrží nápoj teplý – rozumíte, kávu, čaj. Hrnky, ne termos­ ky…“ Usmála se nad tím rozdílem a já se zastyděla, že sama opakuju tátovu věčnou mantru. Hrnky, ne termosky, Christino.

Tyhle hrnky se hodí do kanceláře, ne na piknik v trávě. „Teď je v důchodu,“ dodala jsem. „A matka?“ „Umřela, když mi bylo osm.“ „To je mi moc líto. V takovém věku by člověk neměl přijít o matku.“ Vzala jsem si další koláček. Po matčině smrti jsem rychle dospěla, už v mladém věku jsem se naučila, že se člověk nemá cpát dopředu. „Sourozenci?“ „Ne.“ „Jako já, taky jedináček,“ přikývla. Ze všech sil se snažila, abych se cítila dobře. Aby vytvořila dojem, že máme něco společného. „Má to svoje výhody i nevýhody, že?“ dodala.

Celý život jsem toužila po bratrovi nebo sestře, ale přikývla jsem. „Starost o dceru mi v práci nepřekáží,“ poznamenala jsem. „Přes den je Angelica ve školce.“ Mina zvedla ruku. „Christino,“ zarazila mě. „Do toho, jak máš zařízenou péči o dítě, mi vůbec nic není. Ani by mě nenapadlo se tě na 20

Osobni asistentka.indd 20

05.11.19 11:48

OSOBNÍ ASISTENTKA

to ptát. A teď je řada na mně,“ změnila téma. „Můj otec, jak víš, je živý až hanba. Matka taky.“ Čekala jsem, že k tomu něco dodá, ale neudělala to. Dlouhé roky pro mě lady Appletonová zůstávala záhadou, i když jsem se snažila mezery v informacích zaplnit a představovala si, jaká asi je. Později se ukázalo, že moje fantazie byla bohužel příliš omezená. „Mám tři děti. Kluky dvojčata, Henryho a Sama, a dcerku Lottie. Manžel pracuje v City, ale…“ Odmlčela se a kousla se do rtu. V budoucnu mě čekalo poznání, že tohle udělá p ­ okaždé, když se hodlá někomu s něčím svěřit. „Chci k tobě být upřímná, Christino, ale tohle, tohle ber jako naprosto důvěrnou ­informaci. Ještě jsem to neřekla ani dětem, ale chystáme odluku. Skončí to rozvodem. Doufám, že to proběhne v klidu, že se on bude chovat slušně, ale položit ruku na srdce a přísahat, že to opravdu zvládne, nemůžu. S mým manželem není úplně snadné pojednání.“ A bylo to tady – naše první společné tajemství. V dalších letech se jich sešlo požehnaně. „Myslím, že je správné ti to říct, protože jestli máš o tuhle práci zájem, měla bys vědět, že hranice mezi mým soukromým a pracovním životem je trochu rozostřená. Přidala by ses ke mně v době, kdy je můj osobní život hodně složitý, už proto budu ráda, když řekneš ano. Potřebuju svou vlastní asistentku. Vedle toho, že jsem ředitelkou Appletonu, mám ještě celou řadu dalších závazků a budu potřebovat hodně podpory, abych dětem zajistila, že jim tyhle turbulence co nejmíň naruší život. Z mého pohledu je to velmi mnohostranná práce.“ „Mami?“ Ve dveřích stála Lottie, Minina dcerka. Úžasné, nesmělé děvčátko vyčkávající, jestli ji někdo pozve dovnitř. „Pojď sem, zlatíčko,“ vyzvala ji Mina, napřáhla ruce, Lot­ tie přicupitala a usadila se na matčině klíně.

21

Osobni asistentka.indd 21

05.11.19 11:48

RENÉE KNIGHT

„To je Christine, drahoušku,“ představila mě Mina. „Doufám, že se mi podaří ji přesvědčit, aby se mnou pracovala.“ „Ahoj,“ pozdravila Lottie a upřeně se mi zadívala do očí ve snaze odhadnout, jestli jsem přítel nebo hrozba. „Ahoj, Lottie,“ odpověděla jsem s úsměvem. Přítel, snažila jsem se jí sdělit. Mina vzala z misky jablko a začala ho loupat krásným nožem na ovoce. Má spoustu nádherných věcí a tahle patří k jejím nejoblíbenějším. Je to viktoriánský nůž – rukojeť vykládaná perletí – a ostrý jako všechny ostatní. Dívala jsem se, jak se slupka ve spirále odděluje od jablka a jak Lottie uždibuje z dílků, které k ní matka přisunula. „Jak možná víš, Christino, využívám služeb Jenny Haddowové, otcovy sekretářky, ale ta se chystá do důchodu, a navíc je jasné, že práci pro mne nezvládá už teď. Stačí sotva na to, aby se starala o tátu, přestože tam je toho na práci čím dál míň.

On se začíná pomalu stahovat do pozadí – za pár let odejde na odpočinek. Do té doby budeš muset pracovat pro mě i pro něj, ale potom… no, potom tě budu mít jen pro sebe. Až budu tenhle podnik rozhýbávat, aby se posunul trochu dopředu, budu vedle sebe někoho potřebovat. Někoho mladého.“ Vstala, opřela si Lottie o bok a došla ke sporáku, aby udělala ještě trochu kávy. „Víš toho o Appletonových hodně?“ zeptala se. „Něco málo.“ „Tak já ti trochu rozšířím obzory. Celá naše branže se mění a my potřebujeme držet s vývojem krok. Nejde jen o prodávání potravin, ale o celkovou politiku firmy. Recepty, diety, zdraví.

Na tohle já hodně sázím. Pověst Appletonových stojí na tom, že slušně zacházíme s dodavateli, na tom chci dál stavět. Tohle nás odlišuje od ostatních. Jenže my z toho vůbec netěžíme. Řetězec Appleton není lhostejný – myslíme na farmáře, pečujeme o půdu. Jsem přesvědčená, že podnik se může rozrůstat, a přitom tuhle pověst neohrozit. Jídlo je jedna z hlavních věcí, 22

Osobni asistentka.indd 22

05.11.19 11:48

OSOBNÍ ASISTENTKA

v nichž lidé spatřují svou národní identitu. Vidíme ji v tom, co nacpeme do sebe a co nabídneme ostatním.“ Mělo mi být podezřelé, že to slyším od ženy, která zatím nepozřela ani sousto, ale byla jsem jak uhranutá a ten výjev si pamatuju dodnes.

Mina, s dcerkou opřenou o bok, stojí u sporáku a přednáší mi, co je posláním podniku Appletonových. Domácí prostředí dokáže naprosto úžasně zakrýt přetvářku.

Postavila Lottie na zem, vrátila se ke stolu a naklonila se ke mně. „Christino, myslím, že nám dvěma by se moc dobře spolupracovalo. Doufám, že to vezmeš v úvahu.“ „Ano, ovšem.“ „A ať už se rozhodneš jakkoliv, jsem moc ráda, že jsme si mohly pořádně popovídat. Na – zbytek si musíš vzít s sebou.

Angelice budou určitě chutnat.“ Dívala jsem se, jak mi balí zbývající koláčky – hnědý papír převázala stuhou. „Děkuju,“ řekla jsem.

Vzpomínám si, že když jsem jela domů, byla jsem v povznesené náladě a měla pocit, že se přede mnou otevírá skvělá budoucnost. Myslela jsem si, že to vidím zcela jasně.

Když o pár dní později přišel dopis s oficiální nabídkou, sledovala jsem Mikea, jak mu oči přeskakují po řádcích a vypořádává se s komerčním zdravotním pojištěním i cestovními náklady. Pak došel k výši mzdy, oči se mu zúžily a pískově plavé řasy se rozklepaly jak antény. Podíval se na mě a usmál se. Nebylo o čem mluvit. Vrátil mi dopis a já se do něj znovu zadívala. Poslali ho z personálního oddělení, ale Mina dolů připsala poznámku: Doufám, že řekneš ano. Moc tě zdravím, M. Pokud šlo o moje rozhodnutí, zaměstnanecké benefity v tom nehrály žádnou roli, jedna věc mě ale dnes překvapuje – když mě Mike požádal o ruku, musela jsem si to rozmyslet, zatímco když mi Mina poslala ten návrh, byla jsem okamžitě pro.

23

Osobni asistentka.indd 23

05.11.19 11:48

4

„Jako osobní asistentka potřebuješ pochopit, co je pro tvého šéfa opravdu důležité. Na čem mu nejvíc záleží? O co se zajímá? Šéf čeká, že takovéhle věci víš, aniž by ti to musel říkat.

A taky čeká, že mu budeš bezvýhradně oddaná, ale tohle už ti podle mě došlo.“ Způsobná a svědomitá žákyně, říkali o mně učitelé ve škole a během školení, jež mi poskytla Jenny Haddowová, jsem se tomuhle hodnocení nezpronevěřila. Přemohla jsem pokušení rozhlížet se po kanceláři, která bude moje, až ona odejde do důchodu, a věnovala jsem jí soustředěnou pozornost.

Nakonec její odchod přišel dřív, než jsem čekala. Mina má ráda, když se s ničím moc neotálí. Představuju si to tak, že zkoprnělé Jenny oznámila, jak moc si váží její oddanosti i tvrdé práce, kterou odvedla, a že zařídila, aby dostala na rozloučenou tučnou odměnu. Jenny Haddowová byla ze staré školy – neměla děti, nevdala se, třicet let života zasvětila tomu, že dělala lordu Appletonovi asistentku. Tenhle rekord nepřekonám ani já.

Takže, dopřávaly jsem si s Jenny kávu a seděly přitom ­každá z jedné strany jejího stolu, ona stále ještě na velitelském stanovišti. Dveře byly zavřené a na podnose mezi námi stály porcelánové šálky s talířky, nádobka na mléko a cukřenka 24

Osobni asistentka.indd 24

05.11.19 11:48

OSOBNÍ ASISTENTKA

ze stejného servisu, stříbrné kleštičky a lžičky s písmenem A vyrytým do rukojeti. V té době už jsem věděla, že Mina má radši kafe v pořádném hrnku, a nemohla jsem se dočkat, až se těchhle vznešených serepetiček zbavím.

Proti radám, které mi Jenny Haddowová nabídla, nemůžu nic namítat. Byla milá a zdvořilá, ale možná trochu odtažitá. To je něco, čeho jsem si u osobních asistentek vlivných lidí často všimla, a že jsem jich za ty roky potkala hodně. Jsou svým způsobem rezervované. Tedy jsme, měla bych říct. Chováme se docela přátelsky, ale svým způsobem odměřeně, to musím přiznat. Jsme trochu jako špióni – čím déle sloužíme, tím víc tajemství víme a o to víc musíme být zdrženlivé.

Vzpomínám si na rozhovor, který jsem vedla s osobní asistentkou jednoho ministra. Měl zálibu ve velmi neobvyklých sexuálních praktikách, ale ujistila mě, že ji do jejich uspokojování nikdy přímo nezatahoval – navíc je provozoval mimo kancelář. Ona jen přistoupila na to, že k její práci patří dělat potřebné přípravy a pak po něm uklidit. Svěřila mi tohle tajemství, jelikož věděla, že jsem, stejně jako ona, naprosto spolehlivá. „Ta pozice to s sebou prostě nese,“ dodala. „Dobrá asistentka musí vykazovat bezpodmínečnou věrnost, a když to některá nedokáže, smete ji to. Kdybych se ještě někdy někam posunula a pracovala pro někoho jiného, vzala bych si svoje tajemství s sebou. Novému zaměstnavateli bych nic neřekla.

Nejde to. Kdybych to udělala, ztratím svou cenu, protože moje cena spočívá v tom, že se na mě dá ve všem spolehnout.“ Tohle jsem si zapamatovala.

Jenny si míchala kávu a já si všimla, že má v klopě saka malinký diamantový špendlík, jehož odstín odpovídal jejím stříbrným vlasům.

25

Osobni asistentka.indd 25

05.11.19 11:48

RENÉE KNIGHT

„O tom, co má a nemá rád lord Appleton, ti můžu říct úplně všechno, ale s Minou mám daleko míň zkušeností,“ pokračovala ve výkladu. „Na řadu věcí budeš muset přijít sama. Ale jednu radu ti poskytnout můžu. Bez ohledu na to, jak blízká ti bude připadat, bez ohledu na to, jak hluboko tě nechá nahlídnout do svých důvěrných záležitostí, měla by sis pamatovat, že to není tvoje kamarádka. Byla bys blázen, kdyby sis to přestala uvědomovat. Dokonce je pro tebe životně důležité, abys na to nezapomínala. Připomínej si to i v případě, že vaše spojenectví bude úspěšné. Umožní ti to zachovat si vlastní důstojnost. Na té záleží. Dokud ji budeš mít, bude tě i ona respektovat. Je totiž potřeba, aby k tobě cítila úctu, je důležité, aby to bylo vzájemné. Ale ty nejsi její kamarádka a ona není tvoje kamarádka. Nikdy na to nezapomínej.“ Věřím, že to myslela naprosto upřímně, jenže když jsem se později od Miny dověděla, jaký byl její skutečný vztah s lordem Appletonem, nemohla jsem její radu brát vážně.

Dnes mě to mrzí. Mohla jsem si ušetřit spoustu bolesti. Mina a já jsme pochopitelně nikdy nebyly kamarádky v tom smyslu, jak to lidé většinou chápou. Blízké, to ano, ale kamarádky ne. Náš vztah byl daleko hlubší. Osobně si myslím, že se přátelství přeceňuje. Nikdy jsem ho nepovažovala za něco kdovíjak stálého, a když někdo vede tak rušný život jako já, jednoduše nemá čas na to, aby do něčeho podobného investoval námahu. „Jsi tu proto, aby životy obou běžely hladce, aby oba mohli předvádět to nejlepší, co v nich je,“ nabádala mě tehdy Jenny. „Lord Appleton stojí stále ještě v čele podniku, takže se budeš věnovat především jemu. Doufám, že ti můžu důvěřovat a že o něj budeš pečovat, Christino. Dostaneš k ruce pomocnici.

Zatím jenom někoho na záskok, ale co nejdřív by sis měla 26

Osobni asistentka.indd 26

05.11.19 11:48

OSOBNÍ ASISTENTKA

najít stálou, spolehlivou sekretářku, která by ti pomáhala.

Tvoje číslo dvě.“ Usmála jsem se a poděkovala jí. Nevěděla, že s Minou jsme už dřív probrali, jak budou úkoly rozdělené, sotva se ujmu velení. Já budu dělat pro Minu a číslo dvě se bude starat o lorda Appletona.

Mina navrhla, že uspořádáme pro Jenny večeři na rozloučenou, ale ta o tom nechtěla ani slyšet. „Dám přednost přípitku v kanceláři, děkuji.“ A tak jsme jí vyhověli. Krátké setkání u skleničky během jejího posledního pracovního dne. Lord Appleton se pokusil pronést pár slov, ale přemohly ho emoce a Mina musela zasáhnout. Jenny také něco řekla, bylo to stručné a krátce nato odešla. Vzápětí se vytratili ostatní. Na dámské toaletě jsem následujícího rána zaslechla hovor, po kterém mě napadlo, jestli se všichni společně nevydali někam jinam, ale nijak zvlášť jsem po tom nepátrala. „Mimochodem, otec a Jenny mají spolu už spoustu let poměr. Proto byla ta jeho řeč tak roztěkaná. Bude bez ní úplně ztracený,“ poznamenala Mina. Seděly jsme v mé nové kanceláři a dopíjely láhev šampaňského, která zbyla po Jennině oslavě. „Ale, Christino, nekoukej se tak vyplašeně!“ napomenula mě. „Matka o tom celé roky ví – a stejně žije v cizině, tak vlastně o nic nejde. Víš, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si teď Jenny nastěhoval do Fincham Hall, když už ­nejsou ,spolupracovníci‘. Podle mě by to bylo nejlepší řešení. Nemám dobrý pocit z toho, že tam bydlí tak sám.

Je to na něj příliš veliké. A všimla sis, jak je zapomnětlivý?“ Naklonila se ke mně. „Ale jdi, tos určitě musela zaznamenat,“ tlačila na mě a současně mi do sklenice dolila zbytek vína z láhve. „Na posledním zasedání správní rady jsem ho musela tahat z bryndy. Překvapuje mě, že sis toho nevšimla. Tráví 27

Osobni asistentka.indd 27

05.11.19 11:48

RENÉE KNIGHT

tolik času na těch úplně zbytečných návštěvách dodavatelů a pak zapomene, že jsme na jihozápadě koupili pozemek pro nový obchod.“ „To pro vás musí být ubíjející,“ poznamenala jsem a pozvedla sklenku. „To teda je. Jsem ráda, že mi rozumíš,“ přikývla. Zvedla svou sklenici a přiťukly jsme si. „Máme před sebou hodně práce, Christino. Tak na budoucnost. A na tykání.“

28

Osobni asistentka.indd 28

05.11.19 11:48