0040824

Sebastian Niedlich

PŘEŽÍT SMRT NENÍ LEGRACE

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 3

13.2.2020 14:48:03

Sebastian Niedlich DER TOD IST SCHWER ZU ÜBERLEBEN Copyright © 2018 by dotbooks GmbH, München, Germany Alle Rechte vorbehalten Jacket Illustrations © 2018 by shutterstock Jacket design © 2018 by Nele Schütz Design, München Translation © 2020 by Michaela Řeřichová ISBN 978-80-249-4080-9

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 4

13.2.2020 14:48:03

PROLOG Smrt se v něčem podobá návštěvě u zubaře: víme, že nás to jednoho dne nemine, ale radost z toho nemáme.

Dřív jsem si myslel, že je zvláštním způsobem uklidňující vědět, kdy člověk zemře. A já už jednou umřel, takže moc dobře vím, o čem mluvím. Ale dnes, v den kdy zemřu doopravdy a nezvratně, nejsem klidný ani trochu. Naopak: mám strach.

Smrti samotné se nebojím. Na to ji znám příliš dlouho, než aby mi ještě naháněla strach. Ve skutečnosti právě teď stojí vedle mne, usmívá se na mě a v prstech si pohrává se síťkou na motýly.

Víte, jak se vždycky říká, že člověku se v takovém okamžiku před očima zrychleně promítne celý život? Protože už jsem jednou umřel, můžu to částečně potvrdit. Přesněji řečeno v okamžiku, kdy vám hlavou běží: Sakra, to auto tu přece ještě před chvilkou nebylo, tedy skutečně těsně před smrtí. Teď ale prostě jen nechávám myšlenky toulat se minulostí a přemýšlím, co mě dovedlo až sem.

Vidím sám sebe jako malé dítě, jak stojím u nemocniční postele své babičky, když se náhle objeví tahle postava v kápi.

Tenkrát jsem ještě nevěděl, že je to Smrt – ani že se stane mým nejlepším přítelem. Krátce nato babička zemřela a já poprvé pozoroval, jak z ní vyletěl malý motýl a Smrt ho chytla do své síťky. Od té doby jsem to viděl nesčetněkrát. Dokonce jsem se jednoho motýla sám pokusil chytit – ovšem ne proto, abych ho uchránil před Smrtí, nýbrž abych ho zachránil před Životem. Protože mám-li být upřímný, můj přítel Thanatos je mi navzdory své profesi tak nějak milejší než Bibi – tak si nechává říkat ztělesněný Život. Ale to teď stejně nic nemění na tom, že je můj život u konce.

5

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 5

13.2.2020 14:48:03

Se Smrtí jsem strávil spoustu času. Chodili jsme do kina a na bowling a pak jsem jednoho dne zjistil, že na mě přešly některé z jejích speciálních schopností. Tím bych se jistě mohl chlubit na večírcích nebo s tím prorazil v Las Vegas.

Dámy a pánové, a nyní se teleportuji z jednoho místa na druhé! zvolal bych. Pak by přišel potlesk a nějaký šťoural by tvrdil, že už to viděl u jiného kouzelníka, ale že to bylo lepší.

Také bych mohl říct, že dokážu u všech lidí na světě předpovědět, kdy zemřou, ale na večírcích to asi není zrovna číslo, které by mnoha přítomným připadalo zábavné. Smrt většiny lidí je navíc tak trochu nudná. Stává se spíše zřídka, že můžu říct: Zemřeš při nehodě s řetězovou pilou na bungee laně. A málokdo by na to asi reagoval tak, že vymrští do vzduchu obě ruce s metalovým gestem paroháče a zakřičí: YEAH! Stejně jako Smrt se dokážu rozdvojit, takže můžu být na různých místech světa zároveň. Kromě toho, že je to namáhavé, si můžete být jistí, že stejně nikdy nebudete na správném místě právě ve chvíli, kdy dostáváte pokutu za parkování.

Já ale nejsem zrovna milovníkem večírků. A nevystupuju ani v Las Vegas. A ve svém rodném Berlíně jezdím také spíš autobusem než autem.

Smrt si odkašle, ale já se na ni nepodívám. V mém životě – přesněji řečeno v obou mých životech – se zjevovala dost často v momentech, kdy se mi to nejméně hodilo. Například tenkrát, když si uprostřed hodiny tělocviku přišla pro mého spolužáka.

Nebo když měla za to, že mi musí sdělit, že se mám stát jejím nástupcem. Na to jsem měl ještě menší náladu než na chození po večírcích. Tím spíš, že jsem se zamiloval do Anji a tak nějak chtěl myslet na jiné věci než na smrt druhých lidí. Její nabídku jsem tedy odmítl a místo toho studoval medicínu, abych jí trochu fušoval do řemesla. Povedlo se mi to ale jen částečně.

A manželství se mi nakonec taky vlastní vinou rozpadlo. Smutek z toho, že jsem ztratil Anju i našeho malého syna Tobiho, 6

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 6

13.2.2020 14:48:03

byl hodně intenzivní. Oproti tomu byla bolest z toho, že poprvé zemřu, úplná brnkačka. Nikomu bych ovšem neradil, aby to zkoušel. Většinou to totiž nekončí pokusem, ale – jaké překvapení – koncem. A ne každý si také tyká se Smrtí a se Životem, kteří mohou případně nějak zasáhnout.

Smrt si znovu odkašle a vytrhne mě z mých myšlenek. „No jo…,“ řeknu.

Je to zvláštní: tváří v tvář tomu všemu působí vyloženě uvolněně, přitom i ona zanedlouho zemře. Nebo jak se říká tomu, když je někdo, kdo už jednou zemřel, skutečně mrtvý. Supermrtvý. Nebo megamrtvý. Hypermrtvý. Všechno to zní jako názvy jedné z těch podivných produkčních firem, které točí filmy jako Žralokonádo nebo Megažralok vs. obří chobotnice. Hypermrtvý – smrt byla jen začátek. Nebo tak něco.

Nějak to celé zatím nedokážu pochopit. Možná to ani nikdy nepochopím. Možná je to ale taky úplně irelevantní, protože ještě nejsem mrtvý a jsem prostě ten, co musí zemřít.

Hloupé je, že jsem nucen se zabít. Nikdy v životě bych si nepomyslel, že o tom někdy budu uvažovat. Skoro bych si přál, abych tenkrát při té nehodě přišel o život. Nebyl bych teď v téhle prekérní situaci.

Vždycky jsem si myslel, že sebevražda je pro lidi, kteří si neví rady se životem. Nebo pro ty, kteří jsou dostatečně hloupí na to, aby si nechali od ostatních namluvit, že je to správná věc.

Důvodů je asi hodně, úplně skvělý mi nepřipadá žádný z nich.

Můj důvod je přinejmenším výjimečný.

Existuje mnoho způsobů, jak se zabít. Některé z nich jsou použitelnější než jiné, mnohé varianty jsou totiž spíše nejisté.

Je zvláštní mluvit v této souvislosti o nejistotě. Nejistá varianta v tomto případě znamená, že si člověk nemůže být jistý, zda skutečně povede ke smrti. Ve většině případů problém spočívá v tom, že člověka někdo najde předtím, než zemře. Když se ale někdo chce zabít a trvá to tak dlouho, že mu případně ještě 7

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 7

13.2.2020 14:48:03

někdo může pomoci, tak si dotyčný stejně zvolil smrt, která je příliš zdlouhavá. Tak to alespoň vidím já. Já osobně chci, aby to bylo rychle za mnou. Cak. Konec. Hotovo dvacet.

Jednou jsem se svého přítele Thanata ptal, co všechno už v tomhle ohledu zažil. Samozřejmě tam byly sebevražedné metody, které bych nejspíš čekal: přeřezání tepen, skok pod vlak, oběšení nebo stará dobrá kulka do hlavy. O něco okázalejší jsou bezpochyby sebevražední atentátníci. Nebo jak vždycky říká můj přítel Thanatos: idioti mezi sebevrahy.

Moje možnosti jsou poněkud omezené. Nemám ani nůž na tepny, ani tady nikde nejezdí vlak. Nemám provaz na oběšení, pistoli ani jinou zbraň, a dokonce ani vestu napěchovanou výbušninou C4, což ovšem není nic až tak překvapivého, neboť se v kruzích, kde se dají podobné věci sehnat, pohybuju poměrně zřídka. A na něco takového jako „Suicide Vests R Us“ jsem ve zdejších nákupních pasážích také ještě nenarazil.

Místo toho stojím na vysokém mostě. A dokonce se ani nemusím bát, že bych ten pád mohl přežít, kdyby pod mostem tekla voda. Při té výšce by to, co ze mě zbyde, byl z velké části jen zvuk, který bych udělal při nárazu. Tedy zvukomalebně vyjádřeno „žblem“ nebo něco podobného.

Rozum mi zcela racionálně říká, že ze smrti nemusím mít strach. A upřímně řečeno z ní, jak už jsem zmínil, ani strach nemám. Děsí mě spíš to, že jsem ostatní vystavil riziku. Děsí mě, že jsem zavinil, že svět přestal správně fungovat. Děsí mě, že tu musím zanechat svoji rodinu. „Chceš se do toho pustit? Nebo potřebuješ ještě pár desetiletí na rozmyšlenou?“ zeptá se mě Thanatos. „Že bych chtěl, to se říct nedá,“ odvětím. „Však víš, jak to myslím.“ Jeho hlas zní hluboce a důvěrně, jako vždy. Podívá se přes zábradlí mostu. „Panebože.“ I já pohlédnu dolů. Normálně nemívám strach z výšek. Normálně. Bleskově zase odvrátím hlavu.

8

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 8

13.2.2020 14:48:03

„Ob-la-di, Ob-la-da,“ zanotuje Smrt. „Právě že ne. To je ten problém. A nezdá se ani, že by tu byli někde poblíž japonští turisti, kteří by mi zase mohli zachránit život.“ „No čistě technicky vzato, ten muž tehdy ti život taky…“ „Já vím, já vím,“ přeruším ji. „Nebylo to třicet čtyři let.

Jsem trochu zklamaný. Řekla jsi, že to bude trvat dalších třicet čtyři let.“ „Tenhle vývoj ale přece nemohl nikdo předpokládat,“ namítne můj přítel v kápi. „A všechno musí jednou skončit, to přece víš.“ Rezignovaně přikývnu.

Ne, tentokrát žádná nemocnice. Žádná bolestivá rehabilitace. Tentokrát je to definitivní. Tentokrát je to konec. Takhle jsem si to ale nepředstavoval, když jsem po své poslední smrti odcházel z nemocnice.

9

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 9

13.2.2020 14:48:03

KAPITOLA 1

NOVÝ ZAČÁTEK Myslím, že můžu právem říct, že být sražen autem, narazit do zábradlí mostu a pak se utopit ve špinavých vodách Sprévy není zrovna zkušenost, kterou by člověk někomu přál, natož aby ji měl kdokoli napodobovat. Nejhorší pouťová jízda všech dob.

Ale přesně tohle se mi stalo.

Lékaři byli překvapení, že jsem tu nehodu přežil. Taky se jim nestává každý den, že by jim přivezli takový případ. Soudě podle mých zranění si patrně mysleli, že jsem ten nejhorší, ale největším štěstím obdařený kaskadér všech dob.

Já samozřejmě věděl, jak to je. Vůbec jsem nepřežil, ale nechtěl jsem to všude roztrubovat. Samozřejmě že jsem byl vděčný, že jsem dostal druhou šanci, ale nebyl dobrý nápad vykládat lékařům, že jsem přežil jen proto, že znám osobně antropomorfní verze života a smrti a ty zabránily tomu, abych se odebral do věčných lovišť. Pravděpodobně by mi to zajistilo pobyt ve zcela jiném typu léčebny.

V nemocnici jsem strávil několik týdnů, než se moje tělo alespoň částečně vrátilo do podoby, kterou by měl člověk mít.

Moje exmanželka Anja a nás společný syn Tobias mě pravidelně navštěvovali a nosili mi jídlo, které bylo tohoto označení přinejmenším hodné. V případě nemocniční stravy jsem si nebyl úplně jistý, jestli mi tím někdo nechce zajistit brzký návrat na lůžko. Na druhou stranu by mi leckterá tamější polévka zaručila imunitu proti nukleárnímu holocaustu. To jídlo asi muselo být hodně zdravé, postrádalo totiž jakoukoli chuť.

Rekonvalescence mi poskytla čas, abych přemýšlel o svém životě. Ne každému je dopřáno žít po tak dramatickém zážitku dál svůj život. Ale právě proto se člověk vážně zamýšlí nad tím, 10

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 10

13.2.2020 14:48:03

zda ho chce žít tak jako doposud. S vědomím toho, že zemřu, jsem dospěl k mnoha rozhodnutím, která už bych teď znovu neopakoval. Například jsem nebojoval o Anju poté, co nás rozdělilo vzájemné nedorozumění. Chtěl jsem ji ušetřit bolesti ze své předčasné smrti a předpokládal jsem, že to pro ni bude díky rozchodu jednodušší. Momentálně už jsem si tím nebyl tak jistý.

Moc se mi ulevilo, když mi lékaři dovolili odejít z nemocnice, i když jsem zdaleka nebyl v pořádku. Anja s Tobiasem mě vyzvedli, protože jsem ještě neměl zahojené nohy, a tlačili mě na invalidním vozíku ven. Po dlouhých týdnech jsem měl konečně pocit, že všechno bude dobré.

Anja mě odvezla k sobě domů. Argumentovala tím, že se tak o mě bude moci lépe starat, ačkoli jsem ji o to vůbec nežádal.

Bylo mi to skoro až nepříjemné, protože jsem zrovna před ní nechtěl vypadat jako někdo, kdo si válí šunky a říká jí, co mu má donést. Jenže o moc víc než polehávat jsem prostě nemohl a ona tvrdila, že mi pomůže ráda. Samozřejmě jsem jí byl vděčný, protože bych to zajedno ve svém stavu ve vlastním bytě v žádném případě nezvládl a za druhé jsem tak ani nepotřeboval záminku, abych mohl být s ní a Tobiasem. A měl jsem tak trochu dojem, že ani jí nešlo jenom o to, aby o mě mohla lépe pečovat.

Pravděpodobně jsem mohl bydlet i u své matky, která měla jako důchodkyně zákonitě víc času než Anja. Ale víte, jak je to s důchodci: neustále jsou něčím zaměstnaní. Obzvlášť když si myslí, že by se jejich syn mohl dát zase dohromady s matkou jejich vnuka.

Potud se zdálo být skutečně všechno v pořádku. Přes den, když Anja pracovala a Tobias byl ve škole, mě občas přepadla nuda. Když se skoro nemůžete hýbat, do života vám to nevnese zrovna extra dávku vzrušení.

Hlavní problém s nudou spočíval v tom, že jsem začal dumat o své vlastní smrti. Zemřel jsem, a než došlo k mému vzkříšení, nic jsem necítil ani neprožil. Já tedy nikdy nebyl nábožensky 11

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 11

13.2.2020 14:48:03

založený člověk, který by věřil, že se po smrti dostane na zelenou louku, kde se budou servírovat nekončící zásoby laskomin a zpívat nábožné písně. Přesto jsem se nemohl zbavit nepříjemného pocitu v žaludku, který vyvolalo potvrzení, že tam nic nebylo.

Aspoň že jsem se nereinkarnoval do nějakého zvířete. Bylo by fakt hodně hloupé, kdybych zemřel a následně zjistil, že mě čeká nový život v kůži jatečného prasete nebo masařky na statku.

To ale nebylo to jediné, nad čím jsem přemítal. Dalším tématem, které se mi neustále vkrádalo na mysl, byla moje práce.

Poté, co jsem zemřel, jsem si už totiž nebyl jistý, jestli jsem ve své profesi lékaře skutečně šťastný. Samozřejmě se mi líbilo pomáhat lidem, tím víc mě ale vždycky sebralo, když jsem to nedokázal. Ani za pomoci schopností Smrti – například předvídání úmrtí pacienta – se mi nedařilo lépe přijmout fakt, že na tom nemůžu nic změnit. Přemýšlel jsem tedy, zda by nebylo lepší nějaké jiné povolání, které by nemělo nic společného s umíráním. I tyhle myšlenky se ale většinou točily v kruhu a zpočátku se mi nedařilo dobrat se nějakého výsledku.

V této souvislosti jsem si samozřejmě dělal starosti s tím, jak mám zacházet se schopnostmi, které jsem převzal od Smrti.

Nikdy jsem její práci dělat nechtěl a ona tomu zabránila. Připadalo mi správné tyto schopnosti už dále nepoužívat. Pokud jsem chtěl být normální člověk, který zkrátka žije svůj život, nemohl jsem se vesele teleportovat na druhý konec světa, i když to byla velice praktická věc. Užitečné by bylo i rozdělení na několik totožných těl, kdybych se například rozhodl, že se chci stát kuchařem. Veškeré přípravy bych zvládl sám a naráz – třeba škrábat brambory a krájet papriku na kostičky –, ale za prvé jsem neměl v plánu stát se kuchařem a za druhé by mi přišlo nefér schopnosti takhle zneužívat.

Za normálních okolností bych se proti nudě bránil a snažil se rozptýlit sledováním nějakých filmů, ale dévédéčka a Blu-ray disky ležely u mě doma v regálu. Anja mi jich sice pár přinesla, ale 12

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 12

13.2.2020 14:48:03

poté, co jsem potřetí viděl film Big Lebowski, mi to prozatím stačilo. Jedinou možností tedy bylo zabavit se přes den televizním programem, u jehož sledování jsem měl pocit, že se můj mozek pomalu ale jistě formátuje. Další možností bylo hodně číst.

Je fascinující, kolik toho člověk dokáže přelouskat, když nemá nic lepšího na práci. Přinejmenším když má ke čtení ten správný materiál. Požádal jsem Anju, aby mi z mého bytu donesla Vojnu a mír od Lva Tolstého. Před pár lety jsem si v nákupním rauši pořídil stoh knih z kategorie těch, které by měl za život přečíst každý. Kdo chytá v žitě J. D. Salingera, O myších a lidech J. Steinbecka a Konec civilizace aneb Překrásný nový svět od A. Huxleyho patřily k literárním titulům, k nimž jsem se doposud nedostal. Rozdíl ovšem spočíval v tom, že všechny dohromady neměly rozsah Vojny a míru. A také se četly o něco snadněji. Občas jsem měl dojem, jako by mi Tolstoj chtěl představit každého jednotlivého člověka, který žil v Rusku v době napoleonských válek.

Mnoho dní jsem se knihou prokousával. Přitom se zdálo, že nepostupuji vpřed ani o kousek, neboť mi neustále padaly oči, a některá místa jsem proto musel číst třikrát nebo i čtyřikrát.

Někdy mě ale prostě jen přemohla únava a pospával jsem na gau­ či, dokud se Tobias nevrátil ze školy a nevnesl do bytu trochu života nebo mě nepřemluvil, abychom se popětadvacáté dívali na Batman začíná.

Od chvíle, co jsem se vrátil z nemocnice, jsem neslyšel ani o Thanatovi, ani o jeho protějšku Bibi – Životě. Smrt v černé kápi a malá veselá holčička s motýlkovými šaty byly u toho, když mě Anja v kolečkovém křesle tlačila k autu, ale spíše si hleděly svého, přitom jsem s nimi zoufale potřeboval mluvit. S Bibi jsem tedy nikdy nebyl příliš v kontaktu, ale Thanatos se zjevoval celkem pravidelně, i když mezi jednotlivými návštěvami občas uběhlo hodně času. Možná jsem byl netrpělivý, protože nás k sobě moje oživení přece jen ještě více připoutalo. Aspoň si to 13

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 13

13.2.2020 14:48:03

myslím. Trvalo ale dobrého jeden a půl týdne, než do mě šťouchnul síťkou na motýly, když jsem zase jednou usnul při čtení. „Tolstoj?“ nadhodil svým hlubokým hlasem, v němž zazníval mírný údiv.

Zatřásl jsem hlavou, abych se probral. „Co? Tolstoj? Jo ty myslíš tu knihu? Ano.“ „To byl divnej chlápek,“ podotkla Smrt a posadila se na křeslo proti mně.

Už jsem se chystal zeptat, jestli Tolstého opravdu znala, ale podobné otázky už jsem jí občas kladl dříve, většinou když šlo o slavné osobnosti. Samozřejmě že je znala. Smrt znala každého.

Nebo každého pozná, dříve či později. Pravidelně jsem na to zapomínal.

Zívnul jsem. „Jak to myslíš, že byl divnej?“ „Na stará kolena se z něj stal podivín. Uprchl vlakem před svojí ženou a přivodil si přitom zápal plic. Vlezl do postele přednosty stanice nějakého toho městečka a zemřel v ní, obklopen zvědavci a novináři. Jedna z těch podivnějších smrtí, když nepočítám ty, které mají co do činění s extrémními sporty.“ Byl jsem ještě trochu mimo a nijak jsem nereagoval. „Taky jsem měla jednou klienta, který zemřel kvůli knížce,“ pokračovala Smrt a kostnatým prstem ukázala na bichli, kterou jsem právě vyzvedl na stůl. „Cože?“ opáčil jsem, myšlenkami pořád ještě někde jinde. „Vypadla z regálu a toho muže zabila. Knihovníci si vůbec neuvědomují, jak nebezpečný život vedou.“ „Jasně,“ přitakal jsem skepticky. „Co tady vlastně děláš?“ Smrt vypadala rozčarovaně. „Tak já tu někomu zachráním život a dostane se mi takového neuctivého přivítání. Myslela jsem, že zajdu navštívit maroda, nebo snad nesmím?“ „Jistěže smíš, takhle jsem to přece vůbec nemyslel. Vlastně jsem se na rozhovor s tebou dokonce těšil. Jak říkám, nejsem momentálně ještě tak úplně při smyslech.“ 14

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 14

13.2.2020 14:48:04

„A já myslela, že hlava je to jediné, co zůstalo na tvém těle netknuté.“ Na tuhle poznámku jsem nereagoval. „À propos: nepadá ti tady všechno na hlavu?“ zeptala se. „Nemyslím to mimochodem doslova. Váš dům se zdá být v perfektním stavu.“ „Padá, ale co můžu dělat?“ Ukázal jsem na své zasádrované nohy. „Na procházku v parku asi můžu zapomenout.“ „Mohl by sis užít trochu sluníčka. Třeba na tom našem starém místě na Azorách.“ Zavrtěl jsem hlavou. „A pak mám vysvětlovat Anje, kde jsem se zničehonic tak opálil? Nebo si propotit sádru? Dost na tom, že právě začíná léto. Ne, díky. Kromě toho si myslím, že bych měl s tím přesouváním se na jiná místa do budoucna přestat.

I se vším ostatním, co souvisí s tvou prací.“ Smrt vypadala překvapeně. „Co? Snad si pořád nemyslíš, že bych měl převzít tvoji profesi? Měl jsem za to, že tohle už jsme si jednou provždy ujasnili.“ „Ale ne,“ odvětila Smrt. „Naprosto akceptuji, že se musím poohlédnout po novém nástupci. Jen mě překvapuje, že se chceš tak ochotně vzdát vlastností, které už se na tebe přenesly.“ „Přijde mi, že je to tak správné. Právě proto, že nebudu tvůj nástupce.“ Smrt protáhla obličej. „Měla jsem dojem, že ti to v práci docela pomohlo, nebo se mýlím?“ Usmál jsem se. „No, to je pravda. V určitém slova smyslu.

Někdy taky ne. Já ale skutečně nemám v plánu se téhle profesi dál vě­novat.“ Thanatos vykulil oči. „Ty už nechceš dělat lékaře?“ Odložil síťku na motýly na podlahu a se zájmem se naklonil dopředu. „Já… měl jsem teď dost času o tom přemýšlet. A myslím, že jsem se rozhodl.“ „Proč?“ hlesl nevěřícně.

15

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 15

13.2.2020 14:48:04

„Už nechci dělat práci, kde se setkávám s lidmi, kteří zrovna zažívají nejhorší den svého života.“ Smrt si levou rukou podepřela hlavu a zároveň se s ní poškrábala na tváři, jako by potřebovala intenzivně přemýšlet o tom, co jsem právě řekl. „Myslela jsem, že tě tvá profese baví.

Zdálo se mi, že jsi měl odjakživa blízko k pomáhání lidem.“ Přikývl jsem. „Možná budu dál lékařem, ale změním specializaci. Já už prostě… nemůžu v tom takhle pokračovat.“ „Vypadá to, že to pro tebe skutečně bude nový začátek se vším všudy, co?“ Znovu jsem přikývl. Samozřejmě mi bylo jasné, že chci něco změnit, ale v zásadě jsem se chystal obrátit svůj život vzhůru nohama. Přesto jsem si nebyl jistý, co přinese budoucnost. „Uvidíme.“ Připadalo mi, že Smrt stále ještě o něčem přemítá. Nebyl jsem si úplně jistý, o čem. Možná ji nepotěšilo mé rozhodnutí, protože do jisté míry znamenalo, že se už neuvidíme tak často. Možná ale pro mě spřádala plány, o nichž jsem ještě neměl tušení. „Už jsi o tom řekl své bývalé ženě?“ zeptala se po dlouhé chvíli přemýšlení.

Zavrtěl jsem hlavou. „Zatím jsem nenašel vhodný moment.

V zásadě v tom ještě nemám úplně jasno ani já sám. Vlastně jsem s tím chtěl počkat, dokud nebudu mít představu o tom, co chci místo toho dělat.“ „Vy jste zase…,“ začal Thanatos, ale přerušil jsem ho. „Nevím. A vůbec se nepokoušej tomu opět zabránit.“ Smrt se zatvářila nevinně. „Proč bych měla?“ Od vchodových dveří se ozvalo cvaknutí, jak zvenku zapadl klíč do zámku. Smrt otočila hlavu ke dveřím obýváku a oba jsme poslouchali, jak Tobias hodil boty i aktovku do kouta a utíkal za mnou do pokoje, aby mě pozdravil. „Ahoj, tati!“ zahalekal zvesela, když se zastavil u zadního čela gauče, a zamával na mě.

16

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 16

13.2.2020 14:48:04

„Pojď ke mně a obejmi mě,“ řekl jsem a Tobi přihopsal blíž.

Tobi naštěstí Thanata, stejně jako všichni ostatní lidé, neviděl. Ani bych nevěděl, jak bych mu měl existenci bytosti s kápí a síťkou na motýly vysvětlit.

Smrt se tvářila trochu znuděně, když mě Tobi objímal. Zvedla síťku z podlahy a protáčela ji mezi prsty. „Jak bylo ve škole?“ zeptal jsem se syna, když se uvolnil z mého objetí. „Dobře.“ „To je všechno?“ Tobi pokrčil rameny. „Domácí úkoly?“ chtěl jsem vědět, ale on zavrtěl hlavou. „Jdu si hrát!“ zajásal a vyskočil. „Musím ti ukázat, co jsem postavil,“ zakřičel o chvilku později z dětského pokoje, odkud se ozval známý zvuk vysypaných LEGO kostek. „Vidím, že jsi teď zaneprázdněný, a v naší konverzaci tak musíme pokračovat jindy,“ pronesla Smrt, vstala a sevřela síťku pevně v ruce. Říkal jsem si, jestli Thanatos chápe mé myšlenky jako urážku. „Budu rád, když se zase stavíš,“ řekl jsem. „Ale když je tady Tobi, musím prostě…“ Smrt mávla rukou. „To je jasné. Stejně se musím ještě postarat o jedno letadlo.“ Nato zmizela.

Tobi se po chvilce vrátil s kvádrem z LEGA, který měl asi představovat Batmobil, akorát mu chyběla kola. Přinejmenším mu to poskytlo příležitost zeptat se, jestli bychom se nemohli podívat na nějaký film s Batmanem.

Pohled mi padl na knihu od Tolstého. „Tak dobře.“ Teprve později večer, když jsme se dívali na zprávy, jsem se z televize dozvěděl o pádu letadla, který stál život 152 lidí.

17

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 17

13.2.2020 14:48:04

KAPITOLA 2

OPĚT SPOLU Jedním z pozitivních aspektů Anjiny práce učitelky byl nepochybně fakt, že vždycky chodila domů z práce velmi brzy. Většinou dorazila o něco později než Tobias, ale brzy po poledni byla zpravidla doma už i ona a občas se ještě musela připravit na další hodiny nebo opravit písemné práce svých žáků. Ale alespoň byla doma. Mohli jsme spolu trávit čas, povídat si a také mi pomáhala s pohybem nebo mi přinesla něco k jídlu, protože jsem sám ještě nemohl moc dobře chodit.

Během těch dvou měsíců rekonvalescence jsme spolu strávili víc času než za poslední dva roky. A některé z těch okamžiků byly intimnější, než nám bylo oběma vhod, protože jsem ve svém stavu občas potřeboval pomoci při osobní hygieně.

Dokonce ani v období krátce po svatbě by tyhle situace nebyly trapnější. Samozřejmě jsme o tom vtipkovali, abychom ty chvíle trochu odlehčili, ale nebylo pochyb o tom, že je nám to oběma značně nepříjemné. A tak prostě nikdy nenastal ten správný okamžik, abych si s ní promluvil o tom, jak to s námi bude dál.

Připadal jsem si sám trochu hloupě, že potřebuju tolik času, abych o tom začal mluvit, ale když šlo o tyhle věci, i se 34 lety na hrbu jsem se pořád ještě choval jako teenager. Doposud jsem zkrátka úplně nevěděl, jak ženy v podobných situacích oslovit, a taky jsem to nikdy pořádně nepotřeboval. S Anjou jsem koneckonců žil téměř polovinu svého života a skoro celý svůj milostný život.

Asi na pět sekund jsem vážně zvažoval, že jí napíšu lísteček, na kterém bude stát: Chceš se mnou chodit? Ano/Ne/Možná. Bylo mi jasné, že je to hloupost, ale třeba by ji to pobavilo. Aspoň by to podnítilo začátek rozhovoru. Tenhle nápad 18

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 18

13.2.2020 14:48:04

i spoustu dalších jsem ale zavrhl, protože jsem si připadal jako pitomec.

Když jsme se rozvedli, vzala si naši velkou manželskou postel, což se teď ukázalo být požehnáním. Trvala na tom, že budu spát u ní v posteli, abych pořád jen nepolehával na gauči. Navíc jsem ji mohl případně v noci o něco požádat, kdyby to bylo nutné.

Každý večer mi pomáhala vstát z gauče, odebrat se do koupelny a následně do postele. Většinou jsme si pak ještě chvilku povídali, přičemž šlo zpravidla o to, co zažila ona. Já jsem měl ze zřejmých důvodů žalostně málo zážitků ke sdílení. Jistěže jsem ji mohl upozornit, kolik nerovností je v hrubé omítce na stropě, ale předpokládám, že její hlad po informacích tohoto typu byl značně omezený. Mohl jsem jí také vyprávět o svých ranních úvahách na téma smrti nebo svých profesních plánech, ale nechtěl jsem působit příliš morbidně nebo ukvapeně.

Přesto mi jeden z těch večerů v posteli přišel jako vhodná chvíle k tomu, abych nadhodil téma statusu našeho vztahu.

Jakmile Anja padla do peřin, zhluboka si vydechla. Měla za sebou očividně těžký den a právě mi pomohla dostat se do postele, takže pro ni bylo úlevné konečně zaujmout vodorovnou polohu. „Přísahám, že rodiče těch dětí jsou horší než děti samotné,“ hlesla. „V jakém smyslu?“ zeptal jsem se. „Máme tam jeden rodičovský páreček, který se doteď nezúčastnil žádné třídní schůzky a teď si stěžuje, že jsem je dostatečně neinformovala o nadcházejícím školním výletu.“ Svraštil jsem čelo. „Neříkalas, že ten zástupce rodičů rozesílal protokol e-mailem?“ Anja zvedla ruce, jako by chtěla naznačit, že jsem právě potvrdil její myšlenky. „No to je skoro jako… tadááá… na základní škole!“ prohlásil jsem a Anje zacukaly koutky.

19

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 19

13.2.2020 14:48:04

„To máš pravdu. A nehledě k tomu, že to byl zase jednou zbytečný spor, který mě stál spoustu nervů, ti lidé vůbec nechápou, že mě tím jednoduše okrádají o čas. Ale nechci už mluvit o škole. I tak to bylo dost náročné. A cos dělal dneska ty?“ Válel se a přemýšlel, pomyslel jsem si v duchu. O tobě, o své smrti, o Smrti se síťkou na motýly, o Životě s motýlkovými šaty a o tom, jak to se mnou ksakru půjde dál. Nic z toho jsem ale samozřejmě neřekl. Nechtěl jsem ji tím zatěžovat. „Četl jsem si.

A trochu koukal na televizi.“ „Ajajaj, nech mě hádat, nějací právní zástupci zase odhalili za vysoce dramatických okolností hrozné nekalosti. Došlo k nějakým překvapivým zvratům?“ „To si ani nedokážeš představit. Nejdřív si mysleli, že jeden chlápek otrávil svoji ex, ale nakonec vyšlo najevo, že to byl strýc, který se chtěl dostat k dědictví.“ „Je skoro k nevíře, o co každý den přicházím.“ „Možná bych to měl natáčet, abychom se na to pak večer mohli podívat spolu.“ „No víš, když mi to takhle vyprávíš, úplně mi to stačí.“ Poplácala mě po ruce. „Já, ehm, myslím, že bychom si měli promluvit,“ nadhodil jsem. „Tak jo.“ Otočila se ke mně. „My, tedy ty a já, už jsme nějakou dobu, tedy prakticky po mém úrazu, zase – a myslím to obecně – tak nějak spolu. Tedy u tebe. Doma. Tak jsem chtěl vědět, jestli by sis dokázala představit – nebo jsi o tom už třeba aspoň přemýšlela –, že bychom my dva, ty a já, zase byli… no prostě.“ Anja na mě vrhla skeptický pohled. „Měl jsi celý den na to, aby sis promyslel, jak to chceš formulovat, a pak z tebe vypadne takováhle věta?“ „Spisovatel už ze mě asi nebude,“ ohradil jsem se. „Na co ses tedy vlastně ptal?“ 20

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 20

13.2.2020 14:48:04

„Ty. Já.“ Šermoval jsem rukama. „Jak… to s námi bude dál?“ Anja si lehla na bok a podívala se na mě. „Jak by sis přál, aby to bylo?“ Obrátil jsem oči v sloup, což ji podnítilo k tomu, že mě udeřila pěstí do boku. „Au! Víš přece, že jsem pořád ještě docela dost pochroumanej, že jo?“ „Obrátil jsi oči v sloup.“ „Jo, protože jsi mi na moji otázku odpověděla otázkou.“ „Tak prostě řekni, co si myslíš.“ „Já jsem se ale ptal první,“ naléhal jsem.

Anja vzdychla a zamumlala, že už má dost podobných diskusí ve škole, ale nakonec to vzdala. „No tak tedy, já… moc si užívám, že spolu zase trávíme víc času. Ty ne?“ Přikývl jsem. „Já si to taky užívám.“ „Ale?“ „Žádné ale.“ „Znělo to jako věta, která bude pokračovat nějakým ale.“ „Jenom jsem čekal, že budeš třeba chtít ještě něco dodat.

Například… něco jako skutečnou odpověď na moji otázku.“ „Děje se něco?“ zeptala se a vzepřela se na lokti. „Ne, jenom bych rád věděl, jak to tu…,“ prsty jsem střídavě ukazoval na sebe a na ni, „bude do budoucna probíhat.“ Na okamžik zavřela víčka, pak se pomalu napřímila a posadila se na posteli do tureckého sedu. „Chceš se se mnou rozejít, přestože už spolu nejsme?“ zeptala se a pronikavě se na mě podívala.

Vytřeštil jsem oči, zůstal jsem ale ležet. Co mi také jiného zbývalo. „Já… ne… tedy… když to takhle řekneš… já vlastně nevím.“ „Ty nevíš?“ opáčila vyčítavě.

Pomalu ve mně narůstala nervozita. „Nevím to, protože netuším, jak to vidíš ty. Proto jsem chtěl vědět, jak to s námi bude.

Z tvého pohledu.“ 21

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 21

13.2.2020 14:48:04

„No, takhle ne.“ Hlasitě jsem vyfoukl vzduch, protože tahle konverzace vůbec neprobíhala tak, jak jsem si představoval. Na druhou stranu jsem si musel přiznat, že jsem ten úvod pořádně zpackal. „Kdyby to bylo na mně,“ pronesla Anja, „ještě jednou bychom to spolu mohli zkusit.“ S nadějí jsem se na ni podíval. „Vážně?“ „Ale zrovna teď na to nahlížím asi trochu jinak.“ Protáhl jsem obličej a pak se ve mně probudil můj vnitřní analytik, který mi už v mládí s opačným pohlavím vůbec nepomáhal. „To je přece přesně to, o čem mluvím. Jednoduše jsme se o tom nebavili, takže jsem nevěděl, na čem jsem. Neměl jsem ponětí, jak to cítíš.“ „Já přece taky nevěděla, jak to cítíš ty,“ zabručela mrzutě. „Tvrdil jsem snad něco jiného?“ chtěl jsem se zeptat co nejvěcněji, abych náladu nepokazil úplně. Místo toho to asi vyznělo spíš otráveně. „Tak co tedy vlastně chceš?“ zeptala se nakonec. „Samozřejmě že chci být s tebou,“ vyhrkl jsem. „A proč se tedy hádáme?“ reptala. „No to nevím!“ zavrčel jsem.

Vyměnili jsme si pohled a rozesmáli se. Chytil jsem ji za límec od pyžama, přitáhl si ji k sobě – a políbil ji!

Když jsme si konečně zase byli takhle blízko, cítil jsem mravenčení po celém těle. Nervozita se rázem rozplynula. Myslel jsem na náš první letmý polibek v autě a následný skutečný polibek, který mohl být kýčovitější snad už jen za pořádného lijáku a podkreslený hudbou Celine Dion.

Tenhle náš polibek byl nekonečný. Pomalu se posouvala stále více na mě. Než bys řekl švec, svlékla si horní díl pyžama, hodila ho na polštář a začala se mi dobývat do kalhot. „Au, au!“ vykřikl jsem, když se mi na chvíli zadkem svezla na nohy, aby mě kalhot zbavila.

22

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 22

13.2.2020 14:48:04

„Promiň.“ Škubala za ně teď trochu opatrněji, načež si stáhla i ty svoje.

Posadila se na mě a já bezděky zasténal, přičemž bohužel nešlo o příjemné sténání. „Au! Jauvajs! Uff!“ vyrážel jsem ze sebe, zatímco jsme zkoušeli několik pozic, pokaždé ale někde něco tlačilo. „Zatraceně,“ hlesla Anja zoufale, když moje tlumené skuhrání neustávalo. „Věř mi, že bych byl taky radši, kdyby to bylo jinak.“ „A když se takhle…,“ navrhla Anja a pokrčila nohu, což však vedlo k tomu, že přesunula váhu na druhý bok a můj obličej se opět zkřivil do bolestivé grimasy. „Očividně ne.“ Když se odklonila dozadu a tlak na můj bok ustoupil, zhluboka jsem vydechl. „Moc dobře to dneska nefunguje, co?“ zeptala se a zhoupnutím se ze mě svezla dolů.

Chtěl jsem zrovna něco odpovědět, když jsme oba zaslechli zvuk stlačení kliky u dveří ložnice. Anja přese mě s dechberoucí rychlostí přehodila deku a přes sebe zase tu svoji. V malém paprsku měsíčního světla, které pronikalo oknem, jsme viděli stát Tobiase s jeho nejoblíbenějším plyšovým medvědem. „Mami, já nemůžu spát.“ „No, já myslím, že když na dostatečně dlouhou dobu zavřeš oči a opravdu hodně se o to pokusíš, určitě se to podaří.“ Postřehl jsem, jak se snaží si pod dekou obléct kalhoty. „Co to tam děláš?“ zajímalo Tobiho.

Anja řekla, že jí bylo horko, ale teď že zase potřebuje kalhoty.

Tobi odpověď očividně přijal, nezdálo se ale, že by se chystal jít zpátky do postele. „Nemůžu dneska spát u vás?“ Anja se na mě podívala. Pokrčil jsem rameny. „No tak pojď, ale dávej pozor, ať neublížíš tátovi.“ Zatímco Tobi na její straně šplhal do postele, vrhl jsem na ni šokovaný pohled, protože jsem měl pořád ještě stažené kalhoty.

23

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 23

13.2.2020 14:48:04

Vypadala, že chápe, co mám za problém, pokýváním hlavy ale naznačila, že si s tím musím poradit sám. Za hlasitého úpění jsem si kalhoty natáhl, což ještě zvýšilo Tobiho údiv. „Tobě bylo taky horko, tati?“ „Ano, ale teď už není.“ Anjin pohled působil omluvně, já jsem ale krátce zavrtěl hlavou, aby si s tím dál nedělala starosti.

Tobi si lehl doprostřed mezi nás, takže jsme se oba museli trochu posunout. Kde byly ty časy, kdy mezi námi mohl ležet, a přesto to pro všechny tři bylo pohodlné. V sedmi letech prostě potřeboval mnohem víc místa než dřív. Navíc si přinesl plyšového medvěda.

Pan Balunkovič, krátce Balú, dostal jméno podle medvěda z animovaného filmu Kniha džunglí, přestože medvěd vyrobený z béžového plyše nevykazoval se spíše šedomodrým filmovým zvířetem sebemenší podobnost. Já ani Anja jsme neměli tušení, proč mu Tobi neříká prostě jen Balú, ale trval na tom, že se jmenuje pan Balunkovič. V zásadě to ale bylo jedno, pokud to Tobimu dělalo radost. Zrovna v tomhle okamžiku bych si ale přece jen přál, aby ho tenhle objemný plyšový společník bavil o něco méně.

Ležel jsem tak nalepený na hraně postele, že mi neustále padala dolů ruka, a já se obával, že bude brzy následovat zbytek těla. Za normálních okolností bych si lehl na bok, čímž by se problém vyřešil, protože jsem ale měl se svými obvazy pohyblivost želvy otočené na záda, mohl jsem ležet jenom na nich.

Zkřížil jsem tedy ruce na prsou na způsob mumifikovaného faraona a pokoušel se usnout.

I přes nepohodlí jsem se cítil dobře. Když jsem se v měsíčním světle podíval směrem k těm dvěma, po dlouhé době jsem byl zase doopravdy šťastný.

24

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 24

13.2.2020 14:48:04

KAPITOLA 3

NOVÝ NÁSTUPCE S Anjou jsme se dali znovu dohromady a rodina byla opět kompletní. Po všech těch letech, které jsem strávil zvykáním si na to, že nemáme společnou budoucnost, jsem měl pocit, že je možné úplně všechno. V pozitivním slova smyslu.

Od našeho prvního polibku uběhlo více než deset let, a přesto jsme se cítili jako čerstvě zamilovaní teenageři, kteří se v každé volné chvilce vykradli, aby si dali pusu. Tobimu to velmi záhy začalo jít na nervy. „Musíte se pořád cicmat? Je to dost nechutný.“ „Za pět až osm let se tě zeptám, jestli si to pořád ještě myslíš,“ zakřenila se Anja. „A já to mámě připomenu,“ přidal jsem se, načež mi Anja okamžitě vlepila další pusu.

Tobi zakoulel očima a otočil se k nám zády.

Několik dní po našem nočním rozhovoru mě Anja požádala, abychom se porozhlédli po novém společném bydlení, protože už nechtěla déle čekat. „Není to přece tak, že bychom se vzájemně neznali. Oba jsme si vědomi nedostatků toho druhého, nepotřebujeme tedy čas na to, abychom si na všechny ty zdánlivé chyby zvykli a mohli se pak později rozhodnout.“ „Ty tedy tvrdíš, že mám chyby?“ ptal jsem se z legrace. „Samozřejmě, každý nějaké má.“ „Ty ne, ty jsi dokonalá taková, jaká jsi.“ V jejím pohledu se zračilo dojetí. „Ó, to je od tebe tak milé.

Teď se cítím hloupě, že jsem něco takového řekla.“ „Ano, to je například jedna z tvých chyb,“ zašklebil jsem se a ona do mě potměšile šťouchla.

V příštích dnech jsem tedy žongloval laptopem na klíně 25

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 25

13.2.2020 14:48:04

a díval se, jestli se dá něco najít v inzerátech nejrůznějších deníků.

Ze všeho nejdřív jsem si všiml, že se nájmy za poslední roky evidentně dost zvedly. Pravděpodobně jsme ale mohli být rádi, že hledáme byt teď, a ne až za několik let, protože situace v Berlíně se vyvíjela dost zajímavě.

Následně mě napadlo, že už inzeráty asi poprvé v životě nelistuju v novinách, ale proklikávám se jimi. Skutečně jsem si uvědomil, že jsem už věky nedržel v ruce tištěný deník. Všechny ty zprávy o velkém vymírání novin teď začaly dávat smysl.

Byl jsem součástí problému, protože už jsem prostě žádné nekupoval.

Byl jsem stále ještě ponořen do svých myšlenek, když mě náhle překvapil Thanatos a energicky se svezl do křesla. „Ahoj! Jak se máš?“ zahalasil rozjařeně. „Dobře. S Anjou jsme zase spolu.“ Jeho široký úsměv trochu ochabl. „To tedy byla rychlost.“ „Rychlost? Od té doby, co jsem se vrátil z nemocnice, bychom se stihli dát dohromady tak padesátkrát.“ „A skutečnost, že se s tebou rozvedla, už nehraje roli?“ „To přece kromě jiného souviselo s tím problémem mezi námi dvěma.“ „Jaký problém mezi námi? Možná mě klame paměť, přece jen už jsem na světě přes pět set let.“ „Ne, já myslím, že s tvojí pamětí je všechno v pořádku, ale že ji chceš používat jen selektivně. S Anjou jsme se navzájem odcizili, protože jsem měl zemřít. Vzpomínáš? Ještě to není zas tak dlouho.“ Smrt povytáhla obočí. „Ty jsi tedy dneska pěkně prostořeký!

Dovol, abych ti připomněla, kdo tě…“ „Jasně, jasně, ty jsi mě zachránila a tak dále. Přesto jsem ale musel počítat s tím, že zemřu. Ty, Smrt – já, který se jí měl stát.

Tenhle problém, víš.“ 26

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 26

13.2.2020 14:48:04

„Jo takhle.“ „No.“ Chvilku jsme oba mlčeli a Smrt v prstech převalovala tyčku od síťky na motýly.

Nakonec jsem prolomil mlčení. „Letos jdeš po lidech nějak víc, ne? Nedávno pád letadla, teď ta moderátorka a režisér a minulý měsíc taky Michael Jackson.“ Smrt se posadila do křesla, síťku na motýly odložila stranou, a propletla prsty do sebe. „Ále, to je přece všechno naprosto běžné. Navíc to není tak, že bych si mohla nějak vybírat.“ „Ob-la-di, Ob-la-da?“ „Přesně tak,“ přitakal Thanatos. „Přičemž bych skoro řekl All Things Must Pass.“ Nakrčil jsem čelo. „Přešel jsi od Beatles k Georgi Harrisonovi? Uznávám, že ta cesta není dlouhá.“ „Co na to říct? Přes léto jsem se trochu zabýval tvorbou George Harrisona a připadá mi, že tenhle text má o něco větší hloubku než Ob-la-di, Ob-la-da.“ „Asi nebude moc těžké napsat hlubokomyslnější text. Pokud tedy nejsi textař Black Eyed Peas.“ „I Gotta Feeling, že u nich je to jen samé Boom Boom Pow,“ řekla Smrt a v jejím pohledu se mísila hrdost s prohnaností. „Někdy se vážně ptám, kdy máš ještě čas poslouchat hudbu.“ Posunula kapuci trochu dozadu, aby mi ukázala, že má sluchátka. „Při práci.“ „Jak… odkud máš… no to je fuk. Tak ty posloucháš při práci hudbu? A pískáš si taky, než si dojdeš pro někoho, koho právě ve válečné oblasti roztrhal granát na kusy?“ „Na to, že je ti údajně tak dobře, seš dneska ale pěkně jedovatej.“ „Jen mě to udivuje.“ „I moje duše občas potřebuje trochu podpořit při každodenní rutině, když dovolíš.“ 27

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 27

13.2.2020 14:48:04

Nevěděl jsem, co mě překvapilo víc: jestli to, že Smrt při práci poslouchá hudbu, nebo že jsem si toho za celá ta léta nevšiml.

Ukázala na moje nohy: „Kdy už budeš moct chodit, abychom zase něco podnikli?“ „Nejpozději příští měsíc. Už je taky načase. Na druhou stranu si musím do té doby ujasnit, jak to se mnou bude dál.“ „Pořád ještě chceš odejít z práce?“ „Ano, chci. Pravděpodobně. Tedy myslím.“ „A pořád ještě netušíš, co bys chtěl dělat?“ „Netuším. Napadlo mě, že bych se přihlásil k Lékařům bez hranic, ale tam bych měl vlastně taky neustále co dělat se smrtí a násilím. Nic proti tobě.“ „V pohodě. Je mi jasné, že výsledek mé práce se velké většině lidí nezamlouvá.“ „Značně eufemisticky řečeno.“ Na okamžik jsem se zamys­ lel. „K Lékařům bez hranic se samozřejmě taky nemůžu dát proto, že bych byl daleko od Anji a Tobiho.“ Smrt ukázala na můj notebook. „Dneska žádná knížka?“ „No, vlastně se právě poohlížím po nějakém bytě pro tři.“ Smrt znovu povytáhla obočí. „Neztrácíte čas, co?“ „Člověk by si mohl myslet, že už jsme ho ztratili dost, nepřijde ti?“ Pokrčila rameny a usmála se. „Zdá se mi to, nebo máš dneska překvapivě dobrou náladu?“ nadhodil jsem. „Mimořádně málo práce? Nebo naopak až moc?

Nikdy úplně nevím, co z toho máš raději.“ „Mám dojem, že mě i po všech těch letech pořád ještě považuješ za bezcitného sériového vraha.“ „Tak prostě přiznej, že tě to celé vlastně docela baví. Zvlášť když u toho očividně posloucháš i hudbu.“ „Snažím se to brát z té pozitivní stránky. Kdybych to vnímala jen negativně, možná bych zahořkla. Komu by to prospělo?“ 28

PREZIT SMRT NENI LEGRACE.indd 28

13.2.2020 14:48:04