0040813

JOHN GRISHAM

VÁNOCE NEBUDOU! IKAR

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

3

26.8.2019, 17:12

PfieloÏila Jifiina Stárková

SKIPPING CHRISTMAS Copyright © 2001 by Belfry Holdings, Inc. Translation © Jifiina Stárková, 2002 ISBN 978-80-249-3986-5

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

4

26.8.2019, 17:12

1

Pfied v˘chodem k letadlu se tísnil zástup otráven˘ch cestujících. Vût‰ina z nich stála a choulila se podél stûn, neboÈ skrovn˘ poãet umûlohmotn˘ch Ïidlí byl uÏ dávno obsazen. KaÏdé letadlo, které pfiilétalo nebo odlétalo, neslo na palubû pfiinejmen‰ím osmdesát turistÛ, ale v prostorách v˘chodu se jich mohlo posadit pouze nûkolik desítek.

Na let v 19.00 hodin do Miami jako by ãekala nejménû tisícovka teple obleãen˘ch v˘letníkÛ, obtíÏen˘ch zavazadly.

Poté co zdolali dopravní zácpu i frontu na odbavení a probojovali se davem ve vstupní hale, byli vesmûs zaraÏení.

Nedûle po DíkÛvzdání na leti‰ti pravidelnû patfií k nejru‰nûj‰ím dnÛm v roce, takÏe zatímco se postrkovali a tlaãili smûrem k v˘chodu, mnozí si v duchu, a zdaleka ne poprvé, poloÏili otázku, proã si pro svÛj odlet vybrali zrovna tenhle den.

DÛvody mûli rÛzné, ale ty se v tu chvíli zdály b˘t zcela nev˘znamné. Nûktefií se snaÏili o úsmûv. Jiní se pokou‰eli ãíst, ale tlaãenice a hluk jim znemoÏÀovaly soustfiedûní.

A dal‰í jen civûli do zemû a trpnû ãekali. Huben˘ Santa Claus ãerné pleti stojící opodál fiinãel zvoneãkem s obzvlá‰È protivn˘m zvukem a jednotvárnû drmolil vánoãní pozdravy.

K oãíslovanému v˘chodu dorazila tfiíãlenná rodina. Jakmile spatfiila nespoãetn˘ zástup, zaujala místo na okraji vstupní haly a zahájila ãekání. Dívka byla mladá a hezká.

Jmenovala se Blair a odjíÏdûla; rodiãe zÛstávali. V‰ichni tfii zrakem zhodnotili dav cestujících a pfiitom jim bezpo5

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

5

26.8.2019, 17:12

chyby také bleskla hlavou otázka, proã pro odlet zvolili právû dne‰ek.

Slzy uÏ oschly, aspoÀ pro tu chvíli. Tfiiadvacetiletá Blair, ãerstvá absolventka vysoké ‰koly, se mohla pochlubit slu‰n˘m hodnocením, av‰ak pfiipravená pro budoucí povolání zdaleka nebyla. Její spoluÏaãka odjela do Afriky jako ãlenka Mírov˘ch sborÛ, a to Blair inspirovalo k rozhodnutí pfií‰tí dva roky pomáhat bliÏním. Jejím cílem bylo v˘chodní Peru, kde mûla nauãit ãíst místní negramotné dûti, pfií‰tím domovem pfiístavek bez tekoucí vody, bez elektfiiny a telefonu.

Není divu, Ïe pfied nadcházející cestou podlehla nervozitû.

Nejprve poletí do Miami, odtud dal‰í linkou do Limy a pak se bude tfii dny kodrcat autobusem do hor, do jiného století. Poprvé v Ïivotû neoslaví Vánoce v rodinném kruhu.

Matka jí konej‰ivû stiskla ruku ve snaze dodat jí odvahu.

Louãení probûhlo uÏ dávno a nejménû stokrát pfii nûm padla otázka: „Ví‰ jistû, Ïe ses rozhodla správnû?“ Luther, Blaifiin otec, si zachmufienû prohlíÏel dav lidí.

To je ale blázinec, pomyslel si. ManÏelku a dceru vysadil u chodníku a auto musel nechat na míle vzdáleném nouzovém parkovi‰ti, odkud ho pfieplnûn˘ autobus kyvadlové dopravy zavezl zpût k odletové hale. Pak se celá rodina prodrala a pro‰Èouchala k pfiíslu‰nému v˘chodu. Luther byl zarmoucen˘, Ïe Blair odjíÏdí, a hemÏící se houfy lidí nenávidûl. Zkrátka mûl náladu pod psa. A tu‰il, Ïe bude hÛfi.

Ztrápení úfiedníci u v˘chodu k letadlu obÏivli a dav se v oãekávání zavlnil. Ozvalo se první hlá‰ení o odletu, vybízející cestující první tfiídy a ty, kdo k nástupu do letadla potfiebují z nûjakého dÛvodu víc ãasu, aby postoupili dopfiedu. Tlaãenice dosáhla vrcholu. „Myslím, Ïe uÏ radûji pÛjdeme,“ oznámil Luther své dcefii, milovanému jedináãkovi.

Znovu se v‰ichni tfii objali a stateãnû se bránili slzám.

Blair se usmála a ujistila je: „Rok uteãe jako voda. O pfií‰tích Vánocích budu zase doma.“ Nora, její matka, skousla spodní ret, pfiik˘vla a je‰tû jed6

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

6

26.8.2019, 17:12

nou Blair políbila. „Dávej na sebe pozor,“ nabádala ji, ponûvadÏ si to nedokázala odpustit. „Budu v pofiádku.“ Koneãnû ji propustili a bezmocnû sledovali, jak se fiadí do nekoneãné fronty a krÛãek za krÛãkem se vzdaluje od nich, od bezpeãí svého domova a v‰eho, co tak dÛvûrnû zná. KdyÏ Blair pfiedloÏila úfiednici palubní kartu, naposledy se otoãila a usmála se. „Tak jo,“ zabruãel Luther. „To by snad staãilo. Uvidí‰, Ïe to zvládne.“ Nora nena‰la vhodnou odpovûì, a tak dál provázela dceru pohledem, dokud jí nezmizela z oãí. Pak se oba otoãili a pfiizpÛsobili se spûchajícímu zástupu, kter˘ je uná‰el dlouhou vstupní halou kolem Santa Clause, s protivn˘m zvoneãkem, a mal˘ch obchodÛ, k prasknutí nacpan˘ch zákazníky.

KdyÏ vy‰li z terminálu, zaãalo pr‰et. NeÏ na‰li stanovi‰tû kyvadlové dopravy, kde se tísnil úctyhodn˘ dav, a neÏ je autobus odvezl na nouzové parkovi‰tû a vysadil dvû stû metrÛ od jejich vozu, lilo jako z konve. Luther musel vysolit rovn˘ch sedm dolarÛ, aby ho chamtivá leti‰tní správa propustila i s autem ze sv˘ch spárÛ.

Mífiili do centra mûsta, kdyÏ Nora koneãnû na‰la ztracenou fieã. „Myslí‰, Ïe bude v pofiádku?“ zeptala se. Tu otázku sl˘chal tak ãasto, Ïe na ni odpovûdûl jen mechanick˘m zabruãením. „Samozfiejmû.“ „Opravdu si to myslí‰?“ „Samozfiejmû.“ AÈ si to myslel, nebo ne, copak na tom v tu chvíli záleÏelo? Blair sedí v letadle, uÏ jí v niãem nemohou zabránit.

Luther sevfiel volant obûma rukama a v duchu proklel dopravní zácpu, která se pfied ním vytvofiila. Netroufal si hádat, jestli jeho Ïena pláãe nebo ne. TouÏebnû si pfiál b˘t doma, usu‰it se, uvelebit pfied krbem a listovat v ãasopise.

Necelé dvû míle od domova Nora oznámila: „Musíme se zastavit v potravinách.“ 7

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

7

26.8.2019, 17:12

„Pr‰í,“ odtu‰il. „Potfiebuju nûco koupit.“ „Neobejdeme se bez toho?“ „MÛÏe‰ poãkat v autû. Za chvilku jsem zpátky. Zajeì k Chipsovi, dneska má otevfieno.“ A tak zajel k Chipsovi. Tuhle samoobsluhu nesná‰el hned z nûkolika dÛvodÛ: zaprvé má nehorázné ceny, zadruhé arogantní personál a zatfietí naprosto nesmyslou polohu. Pr‰et pochopitelnû nepfiestalo – proã ji nenapadlo zajet ke Krogerovi, kde se dá zaparkovat pfiímo pfied vchodem?

Ne, ona musí k Chipsovi, kde se sice dá zaparkovat, ale je to je‰tû pofiádn˘ kus pû‰ky.

Ov‰em nûkdy se nedá zaparkovat vÛbec. Mezi auty na parkovi‰ti by neproklouzla ani my‰. Prostor pfied poÏárními hydranty byl pln˘. Po deseti minutách marného popojíÏdûní Nora prohlásila: „Vysaì mû u chodníku.“ Jeho neschopnost najít vhodné místo, kde by zastavil, ji viditelnû popouzela.

Vjel do mezery pfied stánkem s hamburgry a vybafl: „Dej mi seznam.“ „Já tam zajdu,“ trvala na svém s pfiedstíranou umínûností. Luther se bude muset trmácet v de‰ti, to si uvûdomovali oba. „Dej mi seznam.“ „Potfiebuju jen bílou ãokoládu a pÛl kila pistácií,“ sdûlila mu s úlevou. „To je v‰echno?“ „Ano. Kup Loganovu ãokoládu, pÛlkilovou tabulku, a pistácie znaãky Bratfii Lanceovi.“ „Opravdu se bez toho neobejdeme?“ „Ne, Luthere, neobejdeme. Zítra chci udûlat k obûdu mouãník. Jestli pro to nechce‰ dojít, radûji mlã a já tam skoãím sama.“ Zabouchl dvífika. Pfii tfietím kroku ‰lápl do mûlké prohlubnû ve vozovce. Ocitl se aÏ po kotník v ledové vodû, která mu vzápûtí natekla do boty. Na vtefiinu strnul a zala8

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

8

26.8.2019, 17:12

pal po dechu. Pak po ‰piãkách, v urputné snaze vyhnout se dal‰ím louÏím, prokliãkoval mezi auty.

Chipsov˘m heslem byly vysoké ceny a skromn˘ nájem.

Obchod leÏel v postranní uliãce a z hlavní tfiídy nebyl vÛbec vidût. Hned vedle samoobsluhy provozoval vinotéku jak˘si Evropan, kter˘ se du‰oval, Ïe je Francouz, ale ‰u‰kalo se, Ïe jde o pouhého Maìara. Anglicky umûl prachmizernû, zato skvûle ovládal hant˘rku vydûraãsk˘ch cen.

Nejspí‰ ji pochytil od souseda Chipse. Celkem vzato, o diskriminaci zákazníkÛ usilovaly v‰echny obchody ve ãtvrti District.

A v‰echny praskaly ve ‰vech. Pfied krámkem se s˘ry fiinãel zvoncem jako o Ïivot dal‰í Santa Claus. Ze skrytého reproduktoru nad chodníkem pfied Matiãkou Zemí chraplavû burácela píseÀ Rudolf, sob s ãerven˘m ãenichem. Luthera napadlo, Ïe personál Matiãky Zemû má na nohou sandály bezpochyby i v téhle plískanici. Mûl k tomu obchodu odpor a odmítal do nûho vkroãit. Ov‰em Nora tady bÛhvíproã kupovala kofiení. Majitel krámku s doutníky, stafiiãk˘ Mexiãan, s d˘mkou v koutku úst a hlavou zahalenou modrav˘m koufiem, spokojenû zavû‰oval do v˘lohy nad umûl˘ vánoãní stromek s poprá‰kem umûlého snûhu ‰ÀÛru elektrick˘ch svûtel.

Prav˘ sníh mûl podle pfiedpovûdi poãasí padat aÏ v noci.

Zákazníci nemarnili ãas, valili se do obchodÛ a zase se z nich hrnuli ven. Luther mûl ponoÏku na pravé noze zmrzlou aÏ ke kotníku.

Pfied pokladnami u Chipse nestál ani jeden voln˘ nákupní vozík, coÏ bylo pochopitelnû zlé. Luther ho sice nepotfieboval, nicménû to znamenalo, Ïe uvnitfi není k hnutí.

Uliãky byly úzké a systém rozmístûní zboÏí nedával sebemen‰í smysl. PokaÏdé jste museli kfiiÏovat po krámû celou vûãnost, neÏ jste vypátrali v‰echno z pfiedem sepsaného seznamu.

Pfiíruãí snaÏivû aranÏoval nabídku vánoãního cukroví.

Nápis nad fieznick˘m pultem v‰echny vûrné zákazníky 9

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

9

26.8.2019, 17:12

nabádal, aby si okamÏitû objednali vánoãního krocana. Na skladû je bohat˘ vánoãní v˘bûr vín! A vánoãních ‰unkov˘ch k˘t!

Takové pl˘tvání, pomyslel si Luther. Proã se pfii oslavû Kristova narození tolik cpeme a proléváme hrdlem litry alkoholu? Pistácie objevil vedle peãiva. Ale u Chipse to patrnû má svoji logiku. V oddûlení surovin na peãení v‰ak Luther bílou ãokoládu nena‰el. Polohlasnû zaklel. Znechucenû se plahoãil uliãkami a prohlíÏel v‰echno vystavené zboÏí. Kdosi ho málem srazil nákupním vozíkem. Nehoda pro‰la bez omluvy a bez pov‰imnutí. Od stropu se linula melodie Dej BÛh vûãné odpoãinutí, jako by mûla Lutherovi poskytnout útûchu. Stejn˘ efekt by mûl Snûhulák Mrazík.

Koneãnû o dvû uliãky dál vedle krabiãek v˘bûrové r˘Ïe z celého svûta Luther spatfiil polici s ãokoládou na vafiení.

Jak se k ní blíÏil, zahlédl pÛlkilovou tabulku bílé Loganovy ãokolády. Je‰tû krok – a ãokoláda zniãehonic zmizela.

ChÀapla po ní jakási Ïena s urputn˘m v˘razem, která Lutherovi nevûnovala jedin˘ pohled. Skromn˘ prostor vyhrazen˘ Loganov˘m v˘robkÛm zel prázdnotou a po bílé ãokoládû jako by se slehla zem. V‰ude samé mléãné a hofiké vloãky a lupínky, ale nic ani vzdálenû bílého.

U pokladny s rychlou obsluhou postupovala fronta samozfiejmû pomaleji neÏ u dvou ostatních. Chipsovy nehorázné ceny nutily k nákupu v omezeném mnoÏství, to v‰ak nemûlo praÏádn˘ vliv na rychlost, s jakou zákazníci pfiicházeli na fiadu. KaÏdá vûc skonãila v ruce nerudné pokladní, která ji prozkoumala a na klávesnici vyÈukala pfiíslu‰n˘ kód.

Ukládání do papírov˘ch ta‰ek bylo totéÏ v bledû modrém, aãkoli pfied vánoãními svátky oÏily tváfie baliãÛ úsmûvy a nad‰ením a znudûn˘m mladíkÛm se jako zázrakem vybavila pfiíjmení stál˘ch zákazníkÛ. Nastal totiÏ ãas v‰imného, dal‰í nepochopiteln˘ aspekt Vánoc, jejÏ Luther nenávidûl.

Za libru pistácií zaplatil ‰est dolarÛ a nûjaké drobné.

Gestem ruky odehnal dychtivého mladiãkého baliãe a krátce zvaÏoval, jestli ho nemá pro jistotu pra‰tit, aby zabránil 10

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

10

26.8.2019, 17:12

tomu, Ïe drahocenné pistácie skonãí v dal‰ím sáãku. Nacpal je do kapsy kabátu a kvapnû opustil samoobsluhu.

Pfied krámkem s doutníky se zatím shromáÏdil dav lidí, ktefií sledovali, jak vrásãit˘ Mexiãan krá‰lí v˘lohu. Zrovna do ní umisÈoval mrÀavé robotky brodící se umûl˘m snûhem, ãímÏ si u pfiihlíÏejícího davu vyslouÏil boufilivé ovace. Luther byl pfiinucen sejít z chodníku, pfiiãemÏ mírnû klop˘tl a levou nohou zapadl do ledového marastu pod obrubníkem. Na zlomek vtefiiny ztuhl, nûkolikrát se zhluboka nadechl mrazivého vzduchu a proklel Mexiãana, jeho roboty a obdivovatele i zatracené pistácie. Vztekl˘m ‰kubnutím vysvobodil nohu z bláta a pfiitom mu nohavici zkropila spr‰ka ‰pinavé bfieãky. Stál na obrubníku, nohy mûl zmrzlé na kost, do u‰í mu fiinãel zvonek a z reproduktoru vyfivávaly Rolniãky, zatímco chodník blokovala horda rozjafien˘ch ãumilÛ. Zaãal Vánoce z hloubi du‰e nenávidût.

NeÏ do‰el k autu, mûl zmáãené i prsty u nohou. „Tu ãokoládu nemám,“ sykl na Noru, kdyÏ se nasoukal za volant.

Otírala si oãi kapesníkem. „Co je zase?“ dotíral popuzenû. „Pfied chvílí jsem mluvila s Blair.“ „CoÏe? Jak to? Je v pofiádku?“ „Volala z letadla. Je v pofiádku.“ Nora si hryzla ret a snaÏila se vzchopit.

Kolik asi stojí zatelefonovat domÛ z v˘‰ky deseti tisíc metrÛ? dumal Luther. Telefony na palubû letadla vidûl. Fungují na libovolnou kreditní kartu. Jednu Blair sám daroval, takov˘ ten typ, kdy se v˘daje úãtují mamce a taÈkovi.

Z mobilu ze vzduchu na mobil na zemi – to bude zhruba deset babek.

A za co? Jsem v pofiádku, mami. Celou hodinu jsme se nevidûly. Máme se rády. St˘ská se nám. UÏ musím konãit, mami.

Motor bûÏel, pfiestoÏe si Luther nevzpomínal, Ïe by ho nastartoval.

11

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

11

26.8.2019, 17:12

„Tys na tu ãokoládu zapomnûl?“ zji‰Èovala Nora, která se zatím zcela vzpamatovala. „Ne. Nezapomnûl jsem na ni. Prostû ji nemûli.“ „A ptal ses Rexe?“ „Kdo je Rex?“ „¤ezník.“ „Nikoli, Noro, jaksi mû nenapadlo zeptat se fiezníka, jestli nemá pod kotletami a játry ukrytou tabulku bílé ãokolády.“ S neskr˘van˘m rozhofiãením trhla klikou dvífiek. „Já tu ãokoládu mít musím. Díky za ochotu.“ A byla pryã.

Doufám, Ïe ‰lápne‰ do louÏe, zahuãel Luther v duchu.

Soptil a trousil dal‰í jedovatosti. Nasmûroval ventily topení k podlaze, aby mu roztály nohy, a pozoroval, jak se u stánku s hamburgry stfiídají bezstarostní lidé. V‰echny sousední ulice uÏ zahltila dopravní zácpa.

Jak by bylo nádherné vynechat Vánoce, napadlo ho.

Lusknutím prstÛ by se pfienesl rovnou do 2. ledna. Bez vánoãního stromku a nákupÛ, bezcenn˘ch dárkÛ, spropitného, beze zmatku a ozdobného papíru, bez dopravní zácpy a ‰ílen˘ch davÛ, bez biskupského chlebíãku, alkoholu a ‰unky, které nikdo nechce, bez „Rudolfa“ a „Mrazíka“, bez veãírku v zamûstnání a bezuzdného utrácení. Seznam nepfiíjemností byl nekoneãn˘. Schoulil se za volantem. Po tváfii se mu rozléval úsmûv, zatímco ãekal, aÏ se ohfieje prostor nad podláÏkou auta, a blaÏenû snil o moÏnosti úniku.

Vrátila se s nevelk˘m hnûd˘m papírov˘m sáãkem, kter˘ hodila na sedadlo natolik opatrnû, aby se tabulka ãokolády nezlomila, ale zároveÀ okázale, aby mu dala najevo, Ïe ona uspûla, kdeÏto on ne. „KaÏd˘ ví, Ïe se musí zeptat,“ poznamenala úseãnû a trhla bezpeãnostním pásem. „Podivn˘ zpÛsob nakupování,“ podotkl Luther, teì uÏ lépe naloÏen˘. „Schovávat zboÏí u fiezníka, a tak vytváfiet umûl˘ nedostatek, aby se zv˘‰ila poptávka. Vsadím se, Ïe za ukryté zboÏí si víc úãtujou.“ „Mlã, Luthere.“ 12

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

12

26.8.2019, 17:12

„Nemበmokré nohy?“ „Ne. Ty snad ano?“ „Ne.“ „Tak proã se ptá‰?“ „Jen mû to tak napadlo.“ „Myslí‰, Ïe bude v pofiádku?“ „Sedí v letadle. Pfied chvílí jsi s ní mluvila.“ „Myslím tam, v dÏungli.“ „PfiestaÀ se tím trápit, ano? Mírové sbory ji nepo‰lou nikam, kde by jí hrozilo nebezpeãí.“ „Bude to jiné.“ „Co?“ „Vánoce.“ To si pi‰, uklouzlo mu málem. KdyÏ se ‰neãím tempem propracovával ucpan˘mi ulicemi, kupodivu se usmíval.

2

Luthera hfiály na nohou silné vlnûné ponoÏky, díky kter˘m sice brzy usnul, ale o to rychleji se probudil. Nora bloumala po domû. Nejprve rozsvítila v koupelnû a vzápûtí zase zhasla, potom za‰la do kuchynû a uvafiila si bylinkov˘ ãaj. Pozdûji sly‰el, jak se vplíÏila do Blaifiina pokoje, kde bezpochyby civûla do zdi, posmrkávala a Ïasla, jak ten ãas letí. Koneãnû se uloÏila do postele, házela sebou, energicky rovnala pfiikr˘vku a v‰emoÏnû se snaÏila Luthera probudit. Potfiebovala si popovídat a chtûla, aby jí poslouÏil jako vrba. TouÏila po uji‰tûní, Ïe Blair je v bezpeãí pfied hrÛzami peruánské dÏungle.

JenÏe Luther pfiedstíral strnulost, nepohnul ani malíãkem a oddychoval co nejhlasitûji, ponûvadÏ kdyby si s Norou zaãal povídat, rozhovor by se táhl aÏ do rána. Napodobil chrápání, a to ji pfiesvûdãilo.

Pfiestala se pfievalovat aÏ po jedenácté. Luther mûl oãi dokofián a nohy ve vlnûn˘ch ponoÏkách mu doutnaly. Jak13

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

13

26.8.2019, 17:12

mile si byl naprosto jist˘, Ïe Nora spí, opatrnû vyklouzl z postele, strhl si ponoÏky, mr‰til jimi do kouta a po ‰piãkách se odkradl chodbou do kuchynû pro sklenici vody.

A hrnek kávy bez kofeinu.

Hodinu nato sedûl za stolem ve své pracovnû v suterénu, pfied sebou mûl rozloÏené desky, zapnut˘ poãítaã, v tiskárnû zaloÏen˘ papír a pustil se do detektivního pátrání po dÛkazech. Byl zamûstnán jako daÀov˘ úãetní a své záznamy vedl s pfiepeãlivou úzkostí. Tiskárna zaãala chrlit údaje a Luther na spánek doãista zapomnûl.

Vloni Krankovi utratili za Vánoce rovn˘ch 6 100 dolarÛ – 6 100! – 6 100 dolarÛ za v˘zdobu, elektrická svûtla a svíãky, kvûtiny, nového Mrazíka a kanadskou jedli; 6 100 dolarÛ za ‰unkovou k˘tu, krocany, pekanové ofiechy, s˘rové kuliãky a cukroví, které nikdo nejedl; 6 100 dolarÛ za víno, destiláty a doutníky, jimiÏ obdaroval své kolegy z kanceláfie; 6 100 dolarÛ za biskupsk˘ chlebíãek od hasiãÛ a zdravotníkÛ a za kalendáfie od sdruÏení policistÛ; 6 100 za LutherÛv ka‰mírov˘ svetr, kter˘ potají nenávidûl, sportovní sako – to mûl na sobû pouze dvakrát – a náprsní ta‰ku ze p‰trosí kÛÏe, která stála pofiádn˘ balík, byla ohavná a hnusila se mu na dotek. Za Nofiiny ‰aty, v nichÏ se ukázala pouze na vánoãní veãefii pofiádané Lutherov˘m zamûstnavatelem, rovnûÏ za ka‰mírov˘ svetr, kter˘ si snad ani nevyzkou‰ela, a za modelov˘ ‰átek, jejÏ naopak zboÏÀovala. 6 100 dolarÛ. Za Blaifiin plá‰È, rukavice a kozaãky, za walkmana, s nímÏ chodila bûhat, a, jak jinak, za nejtitûrnûj‰í mobilní telefon, poslední v˘kfiik elektronické módy – 6 100 dolarÛ za drobnûj‰í dárky hrstce vzdálen˘ch pfiíbuzn˘ch, vesmûs z Nofiiny strany – 6 100 dolarÛ za vánoãní blahopfiání z papírnictví tfii ãísla od Chipse, ve ãtvrti District, kde mají dvojnásobné ceny; 6 100 dolarÛ za ‰tûdroveãerní Ïranici, která kaÏdoroãnû probíhá u Krankov˘ch doma.

A co zbylo? MoÏná jeden nebo dva uÏiteãné pfiedmûty, ale nic víc – za 6 100 dolarÛ!

14

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

14

26.8.2019, 17:12

Luther ovûfioval vzniklou ‰kodu s nesmírn˘m zalíbením, jako by ji zpÛsobil nûkdo jin˘. Ve‰keré dÛkazy do sebe dokonale zapadaly a vytvofiily pfiesvûdãiv˘ pfiípad.

Nepatrnû zaváhal ke konci seznamu, kam zanesl charitativní pfiíspûvky – církvi, útulku pro bezdomovce, na hraãky pro siroty a potraviny pro chudé. Dobroãinné v˘daje v‰ak honem pfieskoãil a zrakem zakotvil na hrozivé koneãné ãástce: 6 100 dolarÛ. „Devût procent mého hrubého v˘dûlku,“ fiekl nevûfiícnû. „·est tisíc sto dolarÛ. V hotovosti. A pouh˘ch ‰est set je odpoãitateln˘ch z daní.“ PfiemoÏen zoufalstvím se Luther uch˘lil k nûãemu, co dûlal jen v˘jimeãnû. Sáhl do zásuvky pro láhev koÀaku a nûkolikrát si vydatnû lokl.

Spal od tfií do ‰esti a probral se aÏ pod sprchou. Nad kávou a ovesn˘mi vloãkami Nora znovu propadla obavám o Blair, ale s tím si na Luthera nepfii‰la. Otevfiel noviny, zasmál se kreslen˘m pfiíbûhÛm, dvakrát ji ujistil, Ïe jejich dcera se má bájeãnû, poté ji políbil a spûchal do práce, neboÈ ho ãekal jist˘ úkol.

Cestovní kanceláfi sídlila v atriu, v téÏe budovû jako Lutherova firma. Procházel kolem ní nejménû dvakrát dennû, ale jen zfiídkakdy zabloudil pohledem do v˘lohy k lákav˘m fotografiím pláÏí, hor, jachet a pyramid. Nabídka byla urãena ‰ÈastlivcÛm, ktefií si nûco takového mohou dovolit. Luther dovnitfi ani jedinkrát nevkroãil a ani ho to nikdy nenapadlo. Krankovi kaÏdoroãnû odjíÏdûli na pûtidenní dovolenou k mofii do domku jednoho ze sv˘ch znám˘ch, a vzhledem k Lutherovu pracovnímu zatíÏení byli vdûãni i za to.

Z kanceláfie se vypafiil krátce po desáté. Sebûhl po schodech, aby nemusel nic vysvûtlovat, a ve‰el do Regency Travel. Biff uÏ na nûj ãekala.

Ve vlasech mûla vetknut˘ obrovsk˘ kvût, byla dobronzova opálená a vypadala, jako by sem zaskoãila jen na pár hodin, neÏ se pfiemístí mezi dvûma pláÏov˘mi osu‰kami.

15

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

15

26.8.2019, 17:12

Její pÛvabn˘ úsmûv Luthera ponûkud zaskoãil a její první slova ho doslova ochromila: „Vy sháníte zábavní plavbu po mofii,“ prohlásila. „Jak to víte?“ vypravil ze sebe. Natáhla ruku, zapumpovala tou jeho a odvlekla ho k dlouhému stolu. Z jedné strany posadila Luthera a sama se vzpfiímenû uvelebila naproti nûmu. Lutherovi neuniklo, Ïe Biff má dlouhé, opálené nohy. TotiÏ pláÏové nohy. „Prosinec je pro plavbu po mofii nejideálnûj‰í,“ spustila a okamÏitû si Luthera získala. Vzápûtí ho zaplavila broÏurami. RozloÏila je na stole pfied Lutherov˘ma zasnûn˘ma oãima. „Jste zamûstnán tady v budovû?“ zeptala se, ãímÏ nenápadnû naÈukla finanãní otázku. „V ‰estém patfie, u firmy Wiley & Beck,“ odvûtil, aniÏ odtrhl zrak od plovoucích palácÛ a nekoneãn˘ch pláÏí. „Ruãitel?“ nadhodila.

Luther sebou sotva znatelnû trhl. „Ne. DaÀov˘ úãetní.“ „PromiÀte,“ omlouvala se. Bled˘ obliãej, tmavé kruhy pod oãima, bezvadn˘ tmavû modr˘ oblek z drahého materiálu. Taky ji to mohlo napadnout. No nic. Sáhla pro je‰tû lesklej‰í broÏury. „Na va‰í firmû jsme zatím moc nevydûlali.“ „U nás to s dovolenou není tak jednoduché. Máme spoustu práce. Tahle se mi líbí.“ „Vybral jste si pfiímo skvûle.“ Dohodli se na Ostrovní princeznû, zbrusu novém mamutím plavidlu s kabinami pro tfii tisíce osob, se ãtyfimi plaveck˘mi bazény, tfiemi kasiny, kuchyní s nepfietrÏit˘m provozem a tfiemi zastávkami na ostrovech v Karibském mofii – seznam byl nekoneãn˘. Do své kanceláfie v ‰estém patfie Luther odklusal s balíkem broÏur.

Léãku mûl promy‰lenou do v‰ech podrobností. ZdrÏel se v práci, coÏ nebylo neobvyklé, ale v kaÏdém pfiípadû mu to ulehãilo pfiípravu scény pro veãerní v˘stup. Poãasí mu hrálo do ruky, protoÏe bylo pofiád po‰mourno. Podmraãe16

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

16

26.8.2019, 17:12

ná a vûãnû de‰tivá obloha jen stûÏí navodí vánoãní atmosféru, a tudíÏ je mnohem snaz‰í snít o deseti pfiepychov˘ch dnech v Ïáru slunce.

Pokud se Nora pfiestane strachovat o Blair, on uÏ se postará, aby zase zaãala. Staãí, kdyÏ lhostejnû utrousí dûsivou zprávu o novém viru ãi o masakru v zapadlé kolumbijské vesnici, a to ji rozhodnû pfiimûje, aby znovu dala prÛchod obavám. Hlavnû odvést její my‰lenky od kouzla Vánoc. Bez Blair pfiece budou jiné, je to tak?

Co kdybychom si letos dali pauzu? Unikli tomu v‰eobecnému shonu? Strãili hlavu do písku? Dopfiáli si neb˘val˘ luxus?

A vskutku, Nora dlela my‰lenkami v dÏungli. Objala ho, usmála se a snaÏila se pfied ním utajit, Ïe plakala. Mûla za sebou pomûrnû ru‰n˘ den. Pfietrpûla slavnostní obûd v kruhu ostatních dam a strávila dvû hodiny na dûtské klinice, coÏ byla souãást jejího namáhavého dobrovolného programu.

KdyÏ Nora ohfiívala tûstoviny, Luther vloÏil do pfiehrávaãe kompakt s reggae, zatím v‰ak hudbu nepustil. Klíãem k úspûchu celé akce bylo pfiesné naãasování.

Povídali si o Blair a uprostfied veãefie mu Nora pfiihrála první naráÏku. „Leto‰ní Vánoce budou úplnû jiné, viì, Luthere?“ „Mበpravdu,“ pfiisvûdãil smutnû a tûÏce polkl. „Nic nebude stejné jako dfiív.“ „Poprvé za tfiiadvacet let s námi nebude Blair.“ „MoÏná to bude dokonce depresivní. Chci fiíct, Ïe Vánoce vÛbec nemusejí b˘t veselé.“ Luther honem polkl sousto a vidliãka v ruce mu znehybnûla. „Nejrad‰i bych to úplnû pustila z hlavy,“ zatouÏila, aãkoli na konci vûty jí sklíãenû klesl hlas.

Luther sebou trhl a nach˘lil k ní hlavu. „Co se dûje?“ zji‰Èovala. „TakÏe!“ zvolal dramaticky a odsunul talífi. „Teì jsi mi to pfiipomnûla. Potfiebuju si s tebou o nûãem promluvit.“ 17

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

17

26.8.2019, 17:12

„Dojez ty nudle.“ „UÏ jsem dojedl,“ opáãil a vyskoãil od stolu. Jeho aktovka leÏela opodál a on se pro ni vrhl. „Co to vyvádí‰, Luthere?“ „Jen strpení.“ Stanul u stolu naproti ní, ruce plné jak˘chsi papírÛ. „Dostal jsem nápad,“ oznámil. „A je pfiímo geniální.“ „Nechápu, proã jsem z tebe tak nervózní.“ RozloÏil plachtu z tiskárny a zapíchl do ní prst. „Moje milá, tady stojí ãerné na bílém, jak jsme vloni trávili Vánoce. Padlo na nû ‰est tisíc sto dolarÛ. ·est tisíc sto dolarÛ.“ „Nemusí‰ to opakovat. Sly‰ím dobfie.“ „A nic pofiádného nám za nû nezÛstalo. PfieváÏnou vût‰inu jsme vyhodili oknem. A to nepoãítám tvÛj a mÛj ãas, hysterii v dopravních zácpách, stres, starost, hádky, podráÏdûnost, nespavost – to v‰echno jsme investovali do tûch bájeãn˘ch svátkÛ.“ „Kam tím mífií‰?“ „Díky za optání.“ Luther pustil plachtu papíru a bleskurychl˘m pohybem jako kouzelník strãil své Ïenû pod nos Ostrovní princeznu. StÛl zaplavily broÏury. „Ptበse, kam tím mífiím, miláãku? Do Karibiku! Deset nádhern˘ch dní na Ostrovní princeznû, nejpfiepychovûj‰í zábavní lodi na svûtû. Bahamy, Jamajka, Kajmanské ostrovy… okamÏíãek.“ Luther se vrhl do ob˘vacího pokoje, stiskl tlaãítko CD pfiehrávaãe, poãkal na první tóny, upravil hlasitost a v mÏiku byl zpátky v kuchyni, kde se Nora sklánûla nad broÏurami. „Co je to?“ zeptala se. „Reggae. Tam se nic jiného neposlouchá. A vÛbec, kde jsem skonãil?“ „ObjíÏdûl jsi ostrovy.“ „Správnû. Budeme se potápût na Kajmansk˘ch ostrovech, surfovat na Jamajce, povalovat se na pláÏích. Deset dní, Noro, deset bájeãn˘ch dní.“ „Musím trochu zhubnout.“ „Budeme drÏet dietu. Co ty na to?“ 18

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

18

26.8.2019, 17:12

„Ale je v tom nûjak˘ háãek.“ „Háãek je prost˘. Zru‰íme Vánoce. U‰etfiíme a projednou je strávíme po svém. Nevydáme ani cent za jídlo, o které nikdo nestojí, za obleãení, které si nikdo nevezme na sebe, ani za dárky, které nikdo nepotfiebuje. Ani jedin˘ mizern˘ cent. Noro, bude to absolutní bojkot Vánoc.“ „To zní pfií‰ernû.“ „Ne, naopak úÏasnû. Jenom pro tentokrát. Oddychneme si. Blair tady stejnû není. Vrátí se aÏ napfiesrok, a cel˘ ten blázinec normálnû absolvujeme, pokud po tom tolik touÏí‰. No tak, Noro, prosím. Zru‰íme Vánoce, u‰etfiíme peníze a deset dní se budeme máchat v Karibiku.“ „Kolik to bude stát?“ „Tfii tisíce.“ „TakÏe opravdu u‰etfiíme?“ „To si pi‰.“ „Kdy odjíÏdíme?“ „Na ·tûdr˘ den pfiesnû v poledne.“ Dlouze se jeden na druhého zadívali.

Dohoda byla uzavfiena v posteli pfii zapnuté televizi, av‰ak bez zvuku, s ãasopisy na pfiikr˘vce, o které ani jeden neprojevili zájem; broÏury leÏely na dosah na noãním stolku. Luther proãítal finanãní noviny, ale nevnímal ani slovo. Nora drÏela v ruce kníÏku, ale neotoãila jedinou stránku.

Sporn˘m bodem byly pouze dobroãinné pfiíspûvky. Ona se jich odmítla zfiíct nebo je zcela zru‰it, jak neustále naléhal on. Zdráhavû svolila, Ïe nekoupí Ïádné dárky. Pfii pfiedstavû, Ïe nebudou mít vánoãní stromek jí do oãí vstoupily slzy, i kdyÏ jí Luther nelítostnû pfiipomnûl, Ïe rok co rok pfii zdobení té zatracené pfií‰ery na sebe oba vztekle jeãí.

A to ani nedají na stfiechu snûhuláka Mrazíka? KdyÏ ho budou mít v‰echny domy v ulici? âímÏ nakousli téma vefiejného opovrÏení. Nezatratí je v‰ichni sousedé, kdyÏ jako jediní budou Vánoce ignorovat?

No a co? odpovídal Luther neochvûjnû. Pfiátelé a sou19

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

19

26.8.2019, 17:12

sedé to moÏná zpoãátku neschválí, ale potají je bude sÏírat závist. Deset dní v Karibiku, Noro, opakoval donekoneãna. V‰ak on pfiátele a sousedy pfiejde smích, aÏ zaãnou odklízet závûje snûhu. Nikdo si z nás nebude tropit posmûch, aÏ se budeme opékat na slunci, zatímco je bude v Ïaludku tíÏit krocan s nádivkou. Îádné po‰klebování, aÏ se vrátíme ‰tíhlí a opálení a k po‰tovní schránce pfiistoupíme zcela bez obav.

Nestávalo se ãasto, Ïe by Luther byl tak zarputil˘. Metodicky likvidoval ve‰keré její námitky, jednu po druhé, aÏ nezbyla Ïádná kromû dobroãinn˘ch pfiíspûvkÛ. „Snad nechce‰, aby v cestû mezi námi a plavbou po Karibském mofii stálo ‰est set babek?“ optal se Luther jízlivû. „Já ne, ale ty ano,“ odvûtila odmûfienû.

Po tûch slovech se odsunuli kaÏd˘ na svou polovinu postele a pokusili se ãíst.

Av‰ak po hodinû napjatého mlãení Luther prudce odkopl pfiikr˘vku, strhl si vlnûné ponoÏky a prohlásil: „Tak dobfie.

Dobroãinné pfiíspûvky zaplatíme jako vloni, ale ani o jedin˘ cent víc.“ Odhodila kníÏku a padla mu kolem krku. Objali se, políbili a poté Nora sáhla po broÏurách.

3

Aãkoli se plán vylíhl v Lutherovû hlavû, Nora podstoupila zkou‰ku jako první. V úter˘ ráno zazvonil telefon a ve sluchátku se ozval jist˘ sr‰at˘ chlapík, kter˘ jí mohl b˘t srdeãnû ukraden˘. Jmenoval se Aubie a patfiilo mu D˘Àové semínko, nabubfielé malé papírnictví s pfiihloupl˘m názvem a nehorázn˘mi cenami.

Po zdvofiilém úvodu pfie‰el Aubie pfiímo k vûci: „Mám starosti kvÛli va‰im vánoãním blahopfiáním, paní Kranková,“ oznámil a snaÏil se dát najevo úãastn˘ zájem. „Proã máte starosti?“ zeptala se Nora. Nehodlala strpût,

20

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

20

26.8.2019, 17:12

aby ji otravoval kdejak˘ nerudn˘ prodavaã, kter˘ s ní po zbytek roku neztratí jediné slovo. „TotiÏ vy si vÏdycky vybíráte ta nejhezãí blahopfiání, paní Kranková, a my je musíme objednat uÏ teì.“ Lichocení pfiíli‰ dobfie neovládal. Stejnou vûtou nepochybnû ãastuje v‰echny své zákazníky.

Podle Lutherova vyúãtování D˘Àové semínko vloni od Krankov˘ch inkasovalo za vánoãní pfiání 318 dolarÛ, coÏ jí v tu chvíli pfiipadalo ponûkud pfiehnané. Není to sice závratn˘ v˘daj, ale co z toho mají? Luther kategoricky odmítal nadepisovat obálky a lepit na nû známky a rozÏhavil se dobûla pokaÏdé, kdyÏ se ho zeptala, zda má toho-a-toho pfiipsat na seznam, nebo ho naopak ‰krtnout. RovnûÏ se odmítl tfieba jen podívat na jakoukoli pohlednici, kterou obdrÏeli, a Nora musela sama sobû pfiiznat, Ïe mûla ze zásilek rok od roku men‰í radost.

A tak nepodlehla a odvûtila: „Letos si blahopfiání neobjednáme.“ Bezmála sly‰ela, jak jí Luther tleská. „CoÏe?“ „Sly‰el jste dobfie.“ „Mohu se zeptat proã?“ „To rozhodnû nemÛÏete.“ Na to Aubie ov‰em nemûl odpovûì. Je‰tû nûco zablekotal a pak zavûsil. Noru v tom okamÏiku zaplavil pocit hrdosti. Av‰ak pfii pomy‰lení na dal‰í zvûdavé dotazy mírnû znejistûla. Její sestra, manÏelka jejich pastora, kamarádky z dobroãinného v˘boru, její teta v domovû pro seniory – ti v‰ichni se dfiíve nebo pozdûji zeptají, co se stalo s jejich vánoãním blahopfiáním.

Ztratilo se snad v po‰tû? Nebo je poslali pozdû?

Ne. Poví jim pravdu. Letos Vánoce neslavíme; Blair doma nebude a my odjíÏdíme na zábavní plavbu. A jestli pfiání tolik postrádáte, napfiesrok vám po‰lu rovnou dvû.

Nora si nalila ‰álek ãerstvé kávy, aby naãerpala sílu, a v duchu uvaÏovala, kolik z lidí, které má na seznamu, ani nezpozoruje, Ïe od Krankov˘ch blahopfiání nepfii‰lo.

21

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

21

26.8.2019, 17:12

Ona jich dostává nûkolik desítek, aãkoli rok od roku obálek ub˘vá, a uÏ dávno pfiestala sledovat, kdo se je obtûÏoval odeslat, a kdo ne. A vÛbec, copak má nûkdo ãas trápit se v tom pfiedvánoãním zmatku kvÛli jednomu pfiání? Úvahy ji upozornily na dal‰í pfiedmût Lutherova remcání – totiÏ pohotovostní zásobu. Nora mûla schované pohlednice navíc, aby mohla neprodlenû reagovat na neãekané blahopfiání. KaÏdoroãnû obdrÏí dvû tfii od naprosto cizích lidí a pár od znám˘ch, ktefií je aÏ dosud neposílali, a bûhem ãtyfiiadvaceti hodin je na nû schopna odpovûdût obvykl˘m, ruãnû psan˘m pfiáním ‰tûstí, zdraví a pohody od rodiny Krankov˘ch.

Pochopitelnû je to hloupost.

Rozhodla se, Ïe tenhle rituál jí rozhodnû chybût nebude. Ani nevzdychne po otravném pfiepisování jedné otfiepané fráze, ruãním psaní adres na zhruba stovku obálek, lepení známek, poklusu na po‰tu, natoÏ po tr˘zniv˘ch úvahách, na koho ten rok zapomnûla. Nebude postrádat balík zásilek v denní po‰tû, spû‰né otevírání obálek a obvyklou vûtu od stejnû u‰tvan˘ch lidiãek, jako je ona sama.

Poté co se Nora osvobodila od vánoãních blahopfiání, zatelefonovala Lutherovi, aby od nûho získala drobnou oporu. Sedûl v kanceláfii. Vylíãila mu rozhovor s Aubiem. „Ten niãemn˘ parazit,“ zahuãel Luther. „Blahopfieju,“ pochválil ji, kdyÏ skonãila. „VÏdyÈ to byla hraãka,“ zap˘fiila se. „Miláãku, pokaÏdé si vzpomeÀ na bûlostné pláÏe, které na nás ãekají.“ „Cos dneska jedl?“ zji‰Èovala. „Nic. Zatím mám v sobû tfii sta kalorií.“ „Já taky.“ KdyÏ zavûsila, Luther se znovu soustfiedil na rozpracovan˘ úkol. NepfieÏvykoval v‰ak ãísla ani nebojoval s ministersk˘mi daÀov˘mi pfiedpisy jako obvykle, ale smolil dopis spolupracovníkÛm – svÛj vÛbec první vánoãní dopis.

Obezfiele volen˘mi v˘razy v nûm vysvûtloval, proã se 22

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

22

26.8.2019, 17:12

s nimi nezapojí do vánoãních oslav, a Ïe naopak ocení, kdyÏ mu v‰ichni dají svat˘ pokoj. Dárky kupovat nebude, ani je nebude pfiijímat. Jako by se stalo. Slavnostní firemní veãefie se nezúãastní a ani se nedostaví na opileck˘ veãírek, kter˘ je znám pod názvem „pracovní oslava“. Nestojí o koÀak a ‰unku, jimiÏ nûktefií klienti automaticky obdarovávají v‰echny pohlaváry. Nebude se v‰ak zlobit ani ho nepopudí, kdyÏ mu nûkdo popfieje „veselé Vánoce“.

Luther totiÏ letos vánoãní svátky jednodu‰e ru‰í. A místo nich vyráÏí na dovolenou.

Sestavováním dopisu strávil témûfi celé dopoledne a osobnû ho napsal na stroji. KaÏd˘ pracovník firmy Wiley & Beck obdrÏí po jedné kopii.

Tíha jejich rozhodnutí na Krankovy plnû dolehla následující den po veãefii. Zdálo se zcela reálné uÏívat si Vánoc bez blahopfiání, veãírkÛ a jin˘ch oslav, bez zbyteãn˘ch dárkÛ a mnoha dal‰ích vûcí, které se z jakéhosi dÛvodu spojovaly s narozením Krista. Jak ale nûkdo dokáÏe pfieÏít svátky ‰tûstí a pohody bez stromeãku?

Luther byl pfiesvûdãen, Ïe kdyÏ se jim podafií odmítnout vánoãní stromek, mají v podstatû vyhráno.

Sklízeli ze stolu, i kdyÏ ke sklízení toho vlastnû moc nebylo. Po peãeném kufieti a tvarohu s paÏitkou se jen zaprá‰ilo, a kdyÏ zafiinãel zvonek u dvefií, Luther je‰tû ‰ilhal hladem. „Jdu otevfiít,“ oznámil. Oknem ob˘vacího pokoje spatfiil na ulici nákladní auto a okamÏitû vûdûl, Ïe pfií‰tích patnáct minut bude zatracenû nepfiíjemn˘ch. Otevfiel dvefie a ocitl se tváfií v tváfi tfiem rozzáfien˘m úsmûvÛm – na prahu stáli dva mladíãci ve slavnostním skautském kroji a za nimi pan Scanlon, vedoucí místních skautÛ. Také on mûl na sobû fe‰áck˘ stejnokroj. „Dobr˘ veãer,“ pozdravil Luther chlapce. „Dobr˘ veãer, pane Kranku. Já jsem Randy Bogan,“ pfiedstavil se vy‰‰í skautík. „Letos zase prodáváme vánoãní stromeãky.“ 23

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

23

26.8.2019, 17:12

„Vበje na náklaìáku,“ dodal ten men‰í. „Vloni jste mûli kanadskou jedli,“ pfiipojil se pan Scanlon.

Luther vrhl pohled na dlouh˘ ploch˘ návûs se dvûma vzornû srovnan˘mi fiadami stromkÛ. Skupinka skautÛ je skládala na zem a rozná‰ela Lutherov˘m sousedÛm. „Kolik stojí?“ zeptal se Luther. „Devadesát dolarÛ,“ odvûtil Randy. „Museli jsme je kapánek zdraÏit, ponûvadÏ nበdodavatel ‰el s cenami taky nahoru.“ Vloni to bylo jen osmdesát, málem vyhrkl Luther, ale drÏel jazyk za zuby.

Za zády se mu vynofiila Nora a zniãehonic mu poloÏila bradu na rameno. „Jsou k zulíbání,“ za‰eptala.

Skauti, nebo stromky? chtûl na ni vybafnout Luther. Proã nemÛÏe zÛstat v kuchyni a nechat ho, aby si s tím poradil sám?

S neupfiímn˘m úsmûvem odpovûdûl: „Je mi líto, ale letos si stromeãek nekoupíme.“ Nechápavé, zmatené v˘razy. Za sebou du‰en˘ sten, jak si Nora uvûdomila Ïalostnou realitu. Luther Krank vûdûl, Ïe nastal klíãov˘ okamÏik: pfied sebou dvû nevinné dûtské tváfie, za sebou lítostivou, popotahující manÏelku. Jestli teì ustoupí, definitivnû skonãí na lopatkách. Koupí stromek, pak ho ozdobí a vzápûtí si uvûdomí, Ïe pohled na vánoãní stromeãek bez hromady dárkÛ je Ïalostn˘ a jaksi neúpln˘.

VydrÏ, chlapãe, povzbuzoval se Luther v duchu, zatímco v tu chvíli Nora vzdychla: „Kristepane…“ „Pst,“ sykl na ni koutkem úst.

Skauti k Lutherovi vzhlíÏeli tak ublíÏenû, jako by je právû obral o poslední drobné. „Moc nás to mrzí, ale zv˘‰it ceny jsme museli,“ sklíãenû vysvûtloval Randy. „Letos vydûláme na jednom stromku míÀ neÏ vloni,“ dodal snaÏivû pan Scanlon. „O cenu nejde, chlapci,“ prohlásil Luther s dal‰ím stro24

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

24

26.8.2019, 17:12

jen˘m úsmûvem. „My letos Vánoce prostû neslavíme. OdjíÏdíme. Stromeãek nepotfiebujeme. Ale kaÏdopádnû vám dûkujeme.“ Skautíci sklopili zrak k zemi jako kaÏdé dítû, kterému se stala kfiivda, a pan Scanlon se tváfiil, jako by mu to doslova zlomilo srdce. Nofie uklouzl dal‰í Ïalostn˘ sten a Luther, kter˘ uÏ uÏ propadal panice, dostal geniální nápad: „Jestli se nepletu, va‰e skupina kaÏdoroãnû jezdí na celostátní skautsk˘ sraz, je to tak? Vzpomínám si, Ïe na letáku se psalo nûco o srpnu a Novém Mexiku.“ Oãividnû je to zaskoãilo, ale v‰ichni tfii pfiik˘vli. „Mám pro vás takov˘ návrh – vzdám se stromeãku, ale kdyÏ se tady zastavíte v létû, pfiidám vám tisíc dolarÛ na cestu. Platí?“ Randy Bogan se zmohl na chabé „dûkujeme“, ale patrnû z pouhé zdvofiilosti. Pojednou mûli skauti naspûch.

Luther pomalu zavfiel dvefie a ãekal. Je‰tû chvíli nerozhodnû pfie‰lapovali na schodech, ale pak se odloudali po pfiíjezdové cestû a co chvíli se ohlíÏeli pfies rameno.

KdyÏ dospûli k návûsu, vyklopili tu neuvûfiitelnou zprávu jinému dospûlému ve stejnokroji. Zaslechli ji i ostatní a zanedlouho ãinorodé pobíhání kolem stromkÛ ustalo, skautíci a jejich vedoucí se shlukli v ústí pfiíjezdové cesty a upfienû civûli na domek Krankov˘ch, jako by u nich na stfie‰e pfiistáli mimozem‰Èani.

Luther se pfiikrãil a vykoukl zpoza napÛl zataÏeného závûsu v ob˘vacím pokoji. „Co dûlají?“ tázala se Nora ‰eptem, rovnûÏ v podfiepu. „Myslím, Ïe jen okounûjí.“ „MoÏná bychom si ten stromek koupit mûli.“ „Ne.“ „VÏdyÈ ho nemusíme zdobit.“ „Mlã.“ „Postavíme ho na zadní dvorek.“ „Noro, okamÏitû pfiestaÀ. A proã ‰eptá‰? VÏdyÈ jsi doma.“ 25

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

25

26.8.2019, 17:12

„Ze stejného dÛvodu, z jakého ty se schovávበza záclonou.“ Napfiímil se a zatáhl závûs docela. Skauti znovu vyrazili a jejich náklaìák se pomalu vzdaloval, jak z nûho postupnû vykládali vánoãní stromeãky pro v‰echny obyvatele Sosnové ulice.

Luther rozdûlal oheÀ v krbu, usadil se pohodlnû do kfiesla a zaãetl se do jak˘chsi daÀov˘ch materiálÛ. Byl v místnosti sám, ponûvadÏ Nora trucovala, ale nepochyboval, Ïe je to jen chvilkov˘ záchvat, kter˘ ji do rána pfiejde.

KdyÏ se vypofiádal se skauty, kdo jin˘ mu mÛÏe nahnat strach? Bezpochyby mûl pfied sebou je‰tû dal‰í podobné stfiety, a to byl jeden ze zásadních dÛvodÛ, proã nesná‰el Vánoce. KaÏd˘ nûco prodává, ‰ponuje ceny a Ïádá spropitné, pár centÛ do vlastní kapsy, vûãnû nûco navíc, navíc, navíc. Pfiemohlo ho rozhofiãení a hned se zase cítil skvûle.

Hodinu nato se vykradl z domu. Procházkov˘m tempem a bez jasného cíle se vydal po chodníku vroubícím jednu stranu Sosnové ulice. Vzduch byl chladn˘ a prÛzraãn˘. Po nûkolika krocích se zastavil u po‰tovní schránky Beckerov˘ch a zahledûl se do rozsvíceného okna jejich ob˘vacího pokoje. Sousedi právû zdobili stromeãek a Luther témûfi sly‰el, jak se u toho hádají. Ned Becker balancoval na nejvy‰‰ím stupni kovového Ïebfiíku a zavû‰oval barevné Ïároviãky, zatímco pod ním stála jeho manÏelka Jude a pokfiikovala na nûj úseãné povely. Potyãku si nenechala ujít ani Judeina matka, nesmrtelná stafiena, mnohem hrozivûj‰í neÏ samotná Jude. Rázn˘mi gesty dirigovala chudáka Neda a její pokyny byly pochopitelnû v ostrém rozporu s Judein˘mi. Zavû‰ to sem, ne, povídám sem! Na tuhle vûtev, ne na tamtu! Copak nevidí‰ tu mezeru? Kam, proboha, kouká‰? Rocky Becker, jednadvacetilet˘ potomek Beckerov˘ch, sedûl na pohovce s plechovkou jakéhosi nápoje, smál se a udílel rady, které oãividnû v‰ichni ignorovali. Po pravdû byl z nich jedin˘, kdo se královsky bavil.

Luther se neubránil úsmûvu. Ten v˘jev v nûm posílil 26

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

26

26.8.2019, 17:12

pocit, Ïe jeho úvahy jsou moudré, a hrdost na vlastní rozhodnutí vyhnout se letos v‰eobecnému zmatku.

Pokraãoval v procházce, pov˘‰enû nabíral do plic chladn˘ vzduch a pfiitom ho hfiálo pomy‰lení, Ïe poprvé v Ïivotû zru‰il obávan˘ rituál zdobení vánoãního stromku. O dva domky dál se zastavil a pozoroval, jak klan Frohmeyerov˘ch bere útokem témûfi dvouapÛlmetrovou jedli. Pan Frohmeyer pfiispûl do svazku dvûma potomky z prvního manÏelství, paní Frohmeyerová tfiemi a pozdûji spolu zplodili dal‰í ratolest, ãímÏ roz‰ífiili poãet sv˘ch dûtí na koneãn˘ch ‰est. Nejstar‰ímu nebylo víc neÏ dvanáct. Celá rodina vû‰ela ozdoby a aranÏovala stfiíbrné lamety. KaÏd˘ rok v prosinci musel Luther vyslechnout náfiky nûkteré sousedky nad tím, jak˘ mají Frohmeyerovi pfií‰ern˘ stromek. Jako by mu na tom záleÏelo.

Pfií‰ern˘ nebo ne, v kaÏdém pfiípadû se pfii rozmisÈování k˘ãovit˘ch ozdob jaksepatfií bavili. Frohmeyer byl vûdeck˘ pracovník na univerzitû a ‰u‰kalo se, Ïe roãnû vydûlává 110 000 dolarÛ, ale vzhledem k ‰esti hladov˘m krkÛm mu z nich nejspí‰ moc nezbylo. Po kaÏdém Novém roce likvidují vánoãní stromek jako poslední v celé ulici.

Luther se otoãil a zamífiil domÛ. Za oknem u Beckerov˘ch sedûl na pohovce Ned a tiskl si k rameni sáãek s ledem, zatímco Jude kázala a ‰ermovala mu ukazováãkem pfied oãima. Nad Ïebfiíkem, kter˘ leÏel na boku na podlaze, se sklánûla Nedova tchynû. AÈ byla pfiíãina pádu jakákoli, ve‰kerá vina nepochybnû padne na Nedovu hlavu.

Skvûlé, pomyslel si Luther. Teì budu pfií‰tí ãtyfii mûsíce poslouchat podrobnosti o dal‰ím úrazu. Jak o tom pfiem˘‰lel, vzpomnûl si, Ïe Ned Becker uÏ spadl ze Ïebfiíku jednou, pfied pûti nebo ‰esti lety. Zaklínil se do stromku a skácel se i s ním. V‰echny Judeiny památeãní ozdoby pfiitom vzaly zasvé. Nemluvila s Nedem cel˘ rok.

To je ale blázinec, pomyslel si Luther.

27

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

27

26.8.2019, 17:12

4

Nofie a jejím dvûma kamarádkám se podafiilo obsadit stÛl v jejich oblíbeném lahÛdkafiství, v adaptované ãerpací stanici, kde se sice pofiád tankoval benzin, ale která navíc nabízela menu za tfii dolary: bohatû obloÏen˘ sendviã a ‰álek kávy s mlékem. Jako obvykle bylo v poledne plno a dlouhé fronty je‰tû pfiilákaly dal‰í zákazníky.

Byl to pracovní obûd. Candi a Merry byly dal‰í dvû ãlenky v˘boru, které mûly dohlíÏet na aukci pro umûlecké muzeum. U vût‰iny ostatních stolÛ s nad‰ením osnovali podobné akce ãlenové jin˘ch dobroãinn˘ch spolkÛ.

Zazvonil Nofiin mobilní telefon. Omluvila se, Ïe ho zapomnûla vypnout, ale Merry trvala na tom, aby hovor pfiijala. Mobilní telefony totiÏ vyzvánûly po celém lahÛdkáfiství.

Byl to znovu Aubie. Zprvu se pozastavila nad tím, kde získal její ãíslo, ale posléze to mechanicky pustila z hlavy. „To je Aubie z D˘Àového semínka,“ vysvûtlila Candi a Merry, ãímÏ je zasvûtila do rozhovoru. Obû bez zájmu pfiik˘vly. Aubieho z D˘Àového semínka znali pravdûpodobnû v‰ichni. Mûl nejvy‰‰í ceny na svûtû, takÏe pokud tam nûkdo nakupoval, v oblasti papírenského zboÏí hravû trumfnul kohokoli. „Zapomnûli jsme na va‰e pozvánky na veãírek,“ fiekl Aubie a Nora ztuhla. Také ona na pozvánky zapomnûla, ale v Ïádném pfiípadû o nich nechtûla hovofiit pfied Merry a Candi. „Ach ano,“ hlesla. Merry se dala do fieãi s jakousi dobrovolnicí u sousedního stolu. Candi propátrávala zrakem místnost a zji‰Èovala, kdo chybí. „Ani ty nebudeme potfiebovat,“ prohlásila pevnû Nora. „Vy nepofiádáte veãírek?“ zeptal se Aubie a hlas se mu chvûl zvûdavostí. „Ne, letos se veãírek nekoná.“ „Já…“ „Díky za zavolání, Aubie,“ pronesla ti‰e a brysknû a zacvakla kryt telefonu.

28

Vanoce_nebudou_13_(imrimatur)

28

26.8.2019, 17:12