0040807

JOHN GRISHAM

NEVINNÝ Vražda a nespravedlnost na malém městě

KNIÎNÍ KLUB

PfieloÏil Pavel Kaas

THE INNOCENT MAN Copyright © 2006 by Bennington Press, LLC Translation © Pavel Kaas, 2008 ISBN 978-80-7617-333-0

Vûnováno Annette Hudsonové, Renee Simmonsové a památce jejich bratra

1

ZVLNùNÉ PAHORKY JIHOV¯CHODNÍ OKLAHOMY SE táhnou od Normanu aÏ po Arkansas a na první pohled by nikdo nefiekl, Ïe kdysi ukr˘valy bohaté zásoby surové ropy. Krajinu tu a tam hyzdí pár star˘ch tûÏních souprav. Ty dosud ãinné pumpují a s kaÏd˘m pomal˘m tempem ãerpají pár galonÛ, aÏ náhodného diváka nutí k zamy‰lení, zda to vÛbec stojí za tu námahu. Mnohé tu jiÏ jen neãinnû trãí uprostfied polí jako rezivûjící pfiipomínky slavn˘ch ãasÛ ropn˘ch gejzírÛ, prospektorÛ a rychlého bohatnutí.

Soupravy jsou rozpt˘leny i po polích kolem Ady, starého naftafiského mûsta s ‰estnácti tisíci obyvateli, jednou vysokou ‰kolou a okresním soudem. Soupravy stojí – ropa je pryã. Kdo si dnes chce v Adû vydûlat peníze, mÛÏe poãítat s hodinovou mzdou v nûkteré továrnû, v˘robnû krmn˘ch smûsí nebo ofiechové farmû.

Centrum Ady je ru‰né. Na hlavní tfiídû neuvidíte Ïádné opu‰tûné budovy ani okna zatluãená prkny. Obchodníci pfieÏívají, aãkoliv valná ãást trÏeb jim ode‰la na okraj mûsta.

Restaurace jsou plné alespoÀ v ãase obûda.

Soudní budova okresu Pontotoc County je stará, nepohodlná a plná právníkÛ a jejich klientÛ. V jejím okolí je rozeseta obvyklá v‰ehochuÈ správních budov a právnick˘ch firem. Vûzení pfiipomínající pfiikrãen˘ protileteck˘ bunkr bylo z nûjakého dávno zapomenutého dÛvodu postaveno na zahradû soudu. Díky metamfetaminové metle je pofiád plné.

Hlavní tfiída konãí u areálu East Central University, jenÏ 7

pojme ãtyfii tisíce studentÛ. Mnozí z nich jsou pfiespolní. ·kola tu oÏivuje dûní ãerstv˘m pfiísunem mlad˘ch lidí a talentÛ, které jihov˘chodu Oklahomy dodávají trochu té rÛznorodosti.

Jen máloco tu unikne zvídavé redakci deníku Ada Evening News, kter˘ se zab˘vá cel˘m krajem a usilovnû konkuruje nejvût‰ím novinám v zemi The Oklahoman. Na titulní stranû obvykle pfiiná‰í zprávy ze svûta a informace z dûní celoamerického v˘znamu, pak pfiicházejí na fiadu zprávy státního a regionálního charakteru a potom to dÛleÏité – stfiedo‰kolsk˘ sport, místní politika, spoleãenské akce a úmrtní oznámení.

Obãané Ady a okresu Pontotoc County jsou pfiíjemnou smûsicí malomûstsk˘ch JiÏanÛ a nezávisl˘ch obyvatel Západu. Místní akcent s otevfien˘m i a dal‰ími dlouh˘mi samohláskami pfiipomíná v˘chodní Texas nebo Arkansas. Je to zemû âikasawÛ. Oklahoma má více domorod˘ch obyvatel neÏ kter˘koli jin˘ stát a po sto letech mísení tu mnoh˘m bíl˘m v Ïilách koluje indiánská krev. Stigma se rychle vytrácí – dnes jsou tu lidé na takov˘ odkaz pfiedkÛ dokonce py‰ní.

Tak jako v‰ude na americkém Jihu i tady je v˘raznû znát propojení s církví. Ve mûstû je na padesát kostelÛ, které náleÏí tuctu odnoÏí kfiesÈanství. Jejich aktivita se neomezuje jen na nedûlní kázání. Je tu jeden katolick˘ kostel a jeden mají episkopalisté, ale není tu Ïádn˘ templ nebo synagoga. Vût‰ina obyvatel jsou kfiesÈané nebo to o sobû alespoÀ tvrdí a pfiíslu‰nost k nûjaké církvi se tu jaksi oãekává. Spoleãenské postavení tu pomûrnû ãasto ovlivÀuje i vyznání.

Ada je se sv˘mi ‰estnácti tisíci obyvatel povaÏována v provinãní Oklahomû za velké mûsto, pfiitahuje tedy továrny i supermarkety. Za prací i za nákupy sem jezdí lidé z nûkolika okresÛ. Mûsto leÏí necel˘ch sto padesát kilometrÛ jihov˘chodnû od Oklahoma City a tfii hodiny jízdy 8

z Dallasu smûrem na sever. KaÏd˘ tu zná nûkoho, kdo pracuje nebo Ïije v Texasu.

Nejvût‰ím zdrojem patriotické hrdosti tu je chov koní plemene quarter horse. Z chovÛ místních ranãerÛ vze‰li nûktefií nejlep‰í pfiíslu‰níci tohoto plemene. A aÏ t˘m Ada High Cougars opût vyhraje celostátní ligu amerického fotbalu, mûsto se tím bude py‰nit po léta.

Je to vlídné místo plné lidí, ktefií se neuzavírají pfied cizinci, vÏdy jsou ochotni si popovídat a pomoci potfiebn˘m. Na trávnících pfied domy si ve stínu hrají dûti. Pfies den se tu nechávají otevfiené dvefie. Po nocích se ulicemi potulují teenagefii a tu a tam vyvedou nûjakou tu neplechu.

Neb˘t dvou neblaze proslul˘ch vraÏd na poãátku 80. let, svût by se o Adû ani nedozvûdûl. A dobr˘m lidem z okresu Pontotoc County by to bylo úplnû jedno.

Jako by tu platilo nûjaké nepsané pravidlo, nachází se v Adû vût‰ina noãních klubÛ a náleven na periferii. Tyto podniky jsou zkrátka vykázány na pfiedmûstí, aby lÛza sv˘mi zlotfiilostmi neobtûÏovala lep‰í lidi. Jedním z tûchto podnikÛ byl i Coachlight, plechová bouda pfiipomínající jeskyni s mizern˘m osvûtlením, lacin˘m pivem, jukeboxy a taneãním parketem, v níÏ o víkendech hrála kapela. Na nekrytém parkovi‰ti vysypaném ‰tûrkem zaprá‰ené pickupy znaãnû pfievaÏovaly nad sedany. Pravidelnû se tu scházeli pfiesnû takoví hosté, jaké by tu ãlovûk ãekal – dûlníci, co si za‰li na skleniãku, neÏ vyrazili domÛ, kluci z venkova, ktefií se pfiijeli pobavit, dvacetiletí vyznavaãi noãního Ïivota a pfiíznivci Ïivé hudby, ktefií si sem chodili zatanãit nebo se spoleãnû povyrazit. Na poãátku své kariéry se tu mihli i Vince Gill a Randy Travis.

Byl to oblíben˘ a ru‰n˘ lokál, kde se na ãásteãn˘ úvazek Ïivila spousta barmanÛ, vyhazovaãÛ i servírek. Jednou z nich byla i Debbie Carterová, jednadvacetiletá místní dív9

ka, která pfied pár lety dokonãila stfiední ‰kolu Ada High School a uÏívala si svobody. Pfiivydûlávala si na vedlej‰í úvazek na dvou dal‰ích místech a pfiíleÏitostnû si pfiíjem vylep‰ovala hlídáním dûtí. Debbie mûla vlastní auto a bydlela sama v tfiípokojovém bytû nad garáÏemi na Osmé ulici poblíÏ East Central University. Byla to pohledná, tmavovlasá, ‰tíhlá a dobfie rostlá dívka, která se líbila chlapcÛm a Ïila si po svém.

Její matce Peggy Stillwellové dûlalo starosti, Ïe Debbie tráví pfiíli‰ mnoho ãasu v Coachlightu a dal‰ích klubech.

Pro takov˘ Ïivot svoji dceru nevychovávala. Debbie vlastnû byla vychovávána v kostele. Po stfiední ‰kole v‰ak zaãala flámovat a vracet se domÛ pozdû. Peggy to kritizovala, a tak se matka s dcerou kvÛli dívãinu novému Ïivotnímu stylu obãas pohádaly. Debbie se rozhodla vybojovat si nezávislost. Na‰la si byt, odstûhovala se z domova, ale s matkou k sobû dál mûly velice blízko.

V noci 7. prosince 1982 pracovala Debbie v klubu Coachlight, servírovala pití a pokukovala po hodinách. Tu noc byl v podniku klid a Debbie poÏádala ‰éfa, jestli by mohla skonãit dfiív. Chtûla se pobavit s pfiáteli. ·éf nic nenamítal a Debbie uÏ za chvilku sedûla u stolu a upíjela drink se svou dobrou kamarádkou ze stfiední ‰koly Ginou Viettovou a nûkolika dal‰ími lidmi. Ke stolu pfii‰el její b˘val˘ spoluÏák ze stfiední ‰koly Glen Gore a poÏádal ji o tanec. ·la, ale v pÛli skladby náhle pfiestala tanãit a navztekanû od Gorea ode‰la. Pozdûji se na toaletû nechala sly‰et, Ïe by se cítila bezpeãnûji, kdyby u ní v bytû pfiespala nûkterá z kamarádek, nefiekla v‰ak, co jí nahnalo strach.

V Coachlightu se zavíralo uÏ kolem pÛl jedné v noci a Gina Viettová pozvala pár lidí ze spoleãnosti, která se toho veãera u stolu se‰la, na skleniãku k sobû do bytu.

Vût‰ina souhlasila, Debbie v‰ak byla unavená, mûla hlad a zkrátka chtûla domÛ. Klub opustili bez valného spûchu.

10

Nûkolik lidí vidûlo Debbie hovofiit na parkovi‰ti s Glenem Gorem, kdyÏ Coachlight zavíral. Tommy Glover ji dobfie znal, protoÏe s ní pracoval v místní sklárnû. Znal i Gorea. KdyÏ nasedal do svého terénního pickupu a chystal se odjet, vidûl, jak Debbie otevírá dvefie svého auta na stranû fiidiãe. Znenadání se bÛhvíodkud vynofiil Gore, padlo mezi nimi pár slov a pak jej Debbie odstrãila.

Mike a Terri Carpenterovi pracovali v Coachlightu oba – on jako vyhazovaã, ona jako servírka. KdyÏ kráãeli ke svému autu, míjeli Debbiino. Sedûla za volantem a mluvila s Glenem Gorem, kter˘ stál u dvefií. Carpenterovi zamávali na rozlouãenou a ‰li dál. Mûsíc pfiedtím Debbie Mikeovi fiekla, Ïe má z Gorea strach kvÛli jeho povaze.

Toni Ramseyová si v klubu pfiivydûlávala ãi‰tûním bot.

V roce 1982 je‰tû naftafiina v Oklahomû vzkvétala. Po Adû chodila spousta lidí v pûkn˘ch botách a ty musel nûkdo ãistit. Toni si tak pfii‰la na nûjaké ty peníze, kter˘ch není nikdy dost. Gorea dobfie znala. KdyÏ té noci odcházela, vidûla Debbie sedût za volantem jejího vozu. Gore stál vedle auta a naklánûl se u otevfien˘ch dvefií na druhé stranû. Hovofiili spolu na pohled docela civilizovanû. Nezdálo se, Ïe by nûco nebylo v pofiádku.

Gore, kter˘ sám auto nemûl, se do Coachlightu svezl se znám˘m, jist˘m Ronem Westem. Dorazili kolem pÛl dvanácté. West objednal piva, usadil se a relaxoval, zatímco Gore zaãal obcházet lokál. Vypadalo to, Ïe se tu s kaÏd˘m zná. KdyÏ bylo ohlá‰eno, Ïe se zavírá, West za Gorem za‰el a zeptal se ho, jestli potfiebuje odvoz. Gore pfiisvûdãil, West tedy vy‰el na parkovi‰tû a ãekal na nûj. Uplynulo nûkolik minut, pak Gore pfiispûchal a nasedl.

Shodli se, Ïe mají oba hlad, proto West zajel k restauraci Waffler v centru, kde si dali rychlou snídani. Jídlo, stejnû jako pití v Coachlightu, platil West. Ten veãer zaãínal v Harold’s, dal‰ím klubu, kam za‰el za nûjak˘mi zná11

m˘mi z práce. Místo nich tam v‰ak narazil na Gorea, kter˘ tam pfiíleÏitostnû vypomáhal jako barman a diskÏokej.

Sotva se navzájem znali, ale kdyÏ ho Gore poÏádal o svezení do Coachlightu, West nedokázal odmítnout.

West byl ‰Èastnû Ïenat˘m otcem dvou dûvãátek a nemíval ve zvyku vysedávat do noci po lokálech. Chtûl domÛ, ale zdrÏoval ho Gore, kter˘ uÏ se mu zaãínal prodraÏovat.

KdyÏ vy‰li z restaurace, zeptal se West svého pasaÏéra, kam chce jet. Gore fiekl, Ïe k matce na Oak Street pouh˘ch pár blokÛ smûrem na sever. West znal mûsto dobfie, zamífiil proto udan˘m smûrem, ale neÏ do Oak Street dojeli, Gore náhle zmûnil názor. Po tûch nûkolika hodinách jeÏdûní se pr˘ chce projít. Bylo chladno, foukal lezav˘ vítr a teplota dál klesala. Studená fronta postupovala.

Zastavili poblíÏ baptistického kostela Oak Avenue Baptist Church nedaleko od místa, kde, jak Gore fiekl, Ïila jeho matka. Vyskoãil, podûkoval za v‰echno a vykroãil na západ.

Baptistick˘ kostel byl vzdálen necelé dva kilometry od bytu Debbie Carterové.

Goreova matka Ïila ve skuteãnosti na druhém konci mûsta, rozhodnû ne poblíÏ kostela.

Kolem pÛl tfietí ráno byla Gina Viettová ve svém bytû s nûkolika pfiáteli. Mûla dva neobvyklé telefonáty. PokaÏdé volala Debbie Carterová. Nejprve Ginu prosila, aby pro ni pfiijela, protoÏe pr˘ je u ní na náv‰tûvû nûkdo, z koho nemá dobr˘ pocit. Gina se zeptala, kdo to je. Kdo je u ní? Hovor pfieru‰ily tlumené hlasy a zvuky zápasu o telefon. Gina dostala zcela logicky strach. Ta Debbiina Ïádost jí pfiipadala divná. Debbie mûla vlastní vÛz, oldsmobile z roku 1975, a mohla pfiece sama odjet, kam chtûla. KdyÏ Gina chvatnû odcházela z bytu, telefon zazvonil znovu. Byla to opût Debbie. Pr˘ zmûnila názor, v‰echno je v pofiádku a Gina si nemusí dûlat starosti. Gina se jí opût zeptala, kdo je ta náv‰tûva, ale Debbie neodpovûdûla a jméno nefiekla. PoÏádala 12

Ginu, aby jí ráno zavolala. Pr˘ aby nezaspala do práce. Bylo to divné. Debbie nikdy o nic takového neÏádala.

Gina za ní stejnû chtûla jet, nakonec si to ale rozmyslela. Mûla hosty. Bylo uÏ hodnû pozdû. Debbie Carterová se o sebe umûla postarat a kromû toho, pokud mûla u sebe v bytû chlapce, Gina nechtûla vyru‰ovat. Gina si pak ‰la lehnout a zapomnûla, Ïe má Debbie za nûkolik hodin zavolat.

8. prosince kolem jedenácté hodiny se u Debbie zastavila na kus fieãi Donna Johnsonová. Na stfiední ‰kole byly dobré kamarádky, potom se Donna odstûhovala do Shawnee vzdáleného hodinu jízdy. Nyní si zajela do mûsta za rodiãi a kamarády. Vybûhla po úzkém venkovním schodi‰ti k Debbiinu bytu nad garáÏemi a zpomalila teprve ve chvíli, kdy si uvûdomila, Ïe ‰lape po sklenûn˘ch stfiepech. V˘plÀ okénka ve dvefiích byla rozbitá. Donnu ze v‰eho nejdfiív napadlo, Ïe si Debbie zabouchla klíãe a musela okno vyrazit, aby se dostala dovnitfi. Zaklepala tedy na dvefie. Nikdo se neozval. Pak usly‰ela, jak uvnitfi hraje rádio. KdyÏ otoãila knoflíkem na dvefiích, zjistila, Ïe nejsou zamãené.

Staãil jí jedin˘ krok dovnitfi a vûdûla, Ïe se nûco stalo.

V nevelkém pokojíku to vypadalo jako po boji – pol‰táfie byly z gauãe sházené na podlahu, v‰ude se povalovalo obleãení. Na stûnu vpravo kdosi naãmáral jakousi ãervenavou tekutinou slova „pfií‰tû umfie Jim Smith“.

Donna vyjekla Debbiino jméno. Îádná odpovûì. ProtoÏe tu uÏ jednou byla, zamífiila rychle do loÏnice a pofiád kamarádku volala. Postel byla odsunutá z místa a v‰echny pokr˘vky byly odházené. Uvidûla chodidlo a pak na podlaze za postelí spatfiila i Debbie. LeÏela obliãejem k zemi, nahá, zakrvácená a na zádech mûla cosi napsáno.

Donna ztuhla hrÛzou. Nebyla schopna udûlat ani krok.

Jen na kamarádku civûla a ãekala, aÏ zaãne d˘chat. Napadlo ji, Ïe se jí to snad jen zdá.

13

Vycouvala ze dvefií a vstoupila do kuchynû, kde na malém bílém stolku uvidûla dal‰í nápis naãmáran˘ vrahem.

Náhle si uvûdomila, Ïe tu je‰tû mÛÏe nûkde b˘t, a vyfiítila se ven ke svému autu. Rozjela se ulicí k prodejnû potravin, kde na‰la telefon a zavolala Debbiinû matce.

Peggy Stillwellová ji sice sly‰ela, ale nemohla jejím slovÛm uvûfiit. Její dcera pr˘ leÏí na podlaze nahá, zkrvavená a bez pohybu. Nechala si od Donny v‰echno znovu zopakovat a pak se rozbûhla pro auto. Mûla vybitou baterii. Otupûlá strachem vbûhla zpátky do domu a zatelefonovala Charliemu Carterovi, svému b˘valému manÏelovi a Debbiinu otci. Jejich rozvod pfied nûkolika lety neprobûhl zrovna pfiátelsky, takÏe spolu hovofiili jen zfiídka.

U Charlieho Cartera ale nikdo nezvedal telefon. Pfies ulici naproti Debbiinu bytu bydlela její kamarádka Carol Edwardsová. Peggy jí zatelefonovala, oznámila jí, Ïe se stalo nûco hrozného, a poÏádala ji, aby bûÏela zkontrolovat její dceru. Pak Peggy ãekala a ãekala. Nakonec znovu vytoãila Charlieho ãíslo. Tentokrát telefon zvedl.

Carol Edwardsová pfiebûhla ulici k bytu a rovnûÏ si v‰imla rozbitého skla a otevfien˘ch vchodov˘ch dvefií. Ve‰la dovnitfi a spatfiila tûlo.

Charlie Carter byl ramenat˘ zedník, kter˘ pfiíleÏitostnû vypomáhal v Coachlightu jako vyhazovaã. Teì naskoãil do svého pickupu a fiítil se k dcefiinu bytu. Cestou mu táhly hlavou ty nejpfií‰ernûj‰í my‰lenky, jaké jen mohou otce napadat. Ten pohled byl v‰ak hor‰í neÏ v‰echno, co si dokázal pfiedstavit.

KdyÏ spatfiil tûlo, vykfiikl dvakrát její jméno. Poklekl vedle ní a jemnû jí nadzdvihl rameno, aby jí vidûl do obliãeje. Do úst mûla nacpanou zakrvácenou Ïínku. Byl si jist, Ïe je jeho dcera mrtvá, ale stejnû ãekal a doufal v nûjaké známky Ïivota. KdyÏ se Ïádn˘ch nedoãkal, pomalu vstal a rozhlédl se. Postel byla posunutá, odstrãená od zdi, 14

pokr˘vky chybûly a v místnosti byl stra‰liv˘ nepofiádek.

Oãividnû tu probíhal zápas. Ve‰el do pokojíku a spatfiil nápis na zdi. Pak vstoupil do kuchynû a rozhlédl se. Teì byt vnímal jako místo ãinu. Charlie vrazil ruce do kapes a vy‰el ven.

Donna Johnsonová a Carol Edwardsová ãekaly na odpoãívadle pfied vchodov˘mi dvefimi a plakaly. Sly‰ely Charlieho, jak se se svou dcerou louãí a fiíká jí, jak je mu líto, co se jí stalo. KdyÏ se vypotácel ven, plakal i on. „Mám zavolat sanitku?“ zeptala se Donna. „Ne,“ fiekl. „Sanitka nebude k niãemu. Volej policii.“ Jako první pfiijela záchranka. Dva muÏi vybûhli po schodech, vrazili do bytu a bûhem nûkolika sekund byl jeden z nich zase venku. Pozvracel se na odpoãívadle pfiede dvefimi.

KdyÏ k bytu dorazil detektiv Dennis Smith, bylo uÏ venku docela ru‰no – policejní hlídka, záchranáfii, ãumilové, a dokonce dva místní státní zástupci. KdyÏ zjistil, Ïe jde nejspí‰ o vraÏdu, zajistil prostor a uzavfiel ho pfied sousedy.

Kapitán Smith mûl za sebou sedmnáct let sluÏby na policii v Adû, a vûdûl proto, co má dûlat. Vyklidil byt, v nûmÏ zÛstal jen s dal‰ím detektivem, a poslal ostatní policisty, aby se poptali v sousedství a zkusili sehnat svûdky.

Vztek jím cloumal tak, Ïe jen stûÏí ovládal emoce. Debbie dobfie znal – jeho dcera se kamarádila s Debbiinou nejmlad‰í sestrou. Znal i Charlieho Cartera a Peggy Stillwellovou a nemohl uvûfiit, Ïe jejich dítû tu leÏí mrtvé na podlaze své vlastní loÏnice. KdyÏ mûl místo ãinu pod kontrolou, zaãal s prohlídkou bytu.

Sklo na odpoãívadle pocházelo z rozbité tabulky ve vchodov˘ch dvefiích a vysypalo se jak dovnitfi, tak ven.

V pokojíku stál nalevo gauã a pol‰táfie byly poházené po 15

místnosti. Pfied ním nalezl novou flanelovou noãní ko‰ili, na níÏ je‰tû visela etiketa z Wal-Martu. Na stûnû na opaãné stranû pokoje si prohlédl vzkaz „pfií‰tû umfie Jim Smith“.

OkamÏitû poznal, Ïe je napsán lakem na nehty.

Jima Smithe znal.

V kuchyni na bílém ãtverhranném stolku uvidûl dal‰í vzkaz napsan˘ evidentnû keãupem: „Nehledej nas nebo jináã.“ Na podlaze u stolku uvidûl dÏíny a boty. Záhy se dozvûdûl, Ïe je Debbie mûla na sobû tu noc pfiedtím v Coachlightu.

Zamífiil do loÏnice, kde byly dvefie zãásti zataraseny postelí. Okna byla otevfiená, záclony odtaÏené a v místnosti byla zima. Smrti pfiedcházel divok˘ zápas – podlaha byla pokrytá obleãením, prostûradly, dekami, ply‰ov˘mi zvífiátky. Zdálo se, Ïe nic není na svém místû. KdyÏ detektiv Smith poklekl vedle Debbiina tûla, v‰iml si tfietího vrahova vzkazu. Na zádech mûla slova „Duke Gram“ naãmáraná nejspí‰ zaschl˘m keãupem.

Dukea Grahama znal.

Pod tûlem byla elektrická ‰ÀÛra a westernov˘ opasek s velkou stfiíbrnou pfiezkou. Uprostfied pfiezky bylo vyryto „Debbie“.

KdyÏ Mike Kieswetter z policejního oddûlení v Adû fotografoval místo ãinu, zaãal Smith shromaÏìovat dÛkazy. Na tûle, na podlaze, na posteli i na ply‰ov˘ch hraãkách na‰el vlasy. Metodicky sbíral jeden po druhém, kaÏd˘ vlas zvlá‰È vloÏil do listu papíru pfieloÏeného jako do obálky a pak pfiesnû zaznamenal, kde ho na‰el.

Peãlivû sbíral, oznaãoval a ukládal pokr˘vky, povleãení, prostûradla, elektrickou ‰ÀÛru i opasek, roztrÏené kalhotky, které na‰el na podlaze v koupelnû, nûkteré ply‰ové hraãky, krabiãku cigaret Marlboro, prázdnou plechovku od 7-Up, umûlohmotnou lahviãku od ‰amponu, cigaretové nedopalky, sklenku z kuchynû, telefon a nûjaké vlasy nale16

zené pod tûlem. Nedaleko Debbie leÏela láhev keãupu Del Monte zabalená do prostûradla. I tu opatrnû uloÏil, aby ji mohli prozkoumat v kriminalistické laboratofii. Víãko chybûlo, pozdûji je v‰ak na‰el soudní lékafi.

KdyÏ detektiv Smith skonãil se shromaÏìováním dÛkazÛ, zaãal snímat otisky stejnû, jako to dûlal uÏ mnohokrát na mnoha rÛzn˘ch místech ãinu. Poprá‰il z obou stran vchodové dvefie, okenní rámy, ve‰keré dfievûné povrchy v loÏnici, kuchyÀsk˘ stÛl, vût‰í sklenûné stfiepy, telefon, malované obklady kolem dvefií a oken, a dokonce i Debbiino auto zaparkované venku.

Gary Rogers byl agentem Úfiadu vy‰etfiování státu Oklahoma (OSBI) a Ïil v Adû. KdyÏ kolem pÛl jedné dorazil do bytu, Dennis Smith mu podal hlá‰ení. Pfiátelili se a spolupracovali uÏ na vy‰etfiování fiady trestn˘ch ãinÛ.

V loÏnici si Rogers v‰iml nevelké skvrnky u paty jiÏní stûny tûsnû nad podlahovou li‰tou v blízkosti elektrické zásuvky. Vypadala jako od krve. Pozdûji, kdyÏ bylo odvezeno tûlo, poÏádal policistu Ricka Carsona, aby vyfiízl kus sádrokartonu o plo‰e asi pûtadvacet ãtvereãních centimetrÛ a tu krvavou skvrnu uchoval.

Dennis Smith a Gary Rogers se od poãátku shodli na domnûnce, Ïe vrah nebyl sám. Chaos na místû ãinu, absence stop po svázání na Debbiin˘ch kotnících a zápûstích, rozsáhlé poranûní hlavy, Ïínka nacpaná hluboko do úst, podlitiny na bocích a paÏích, pravdûpodobné pouÏití ‰ÀÛry a opasku – zkrátka na jednoho zabijáka bylo toho násilí aÏ pfiíli‰. Debbie nebyla Ïádná chudinka – mûfiila metr sedmdesát a váÏila ‰edesát kilogramÛ. Byla energická a o Ïivot jistû bojovala ze v‰ech sil.

ZbûÏnou prohlídku pfiijel provést doktor Larry Cartmell, místní soudní lékafi. Hned zpoãátku povaÏoval za pfiíãinu smrti u‰krcení. Povolil odvoz tûla a pfiedal je Tomu Criswellovi, majiteli místní pohfiební sluÏby. Tûlo bylo odvezeno 17

Criswellov˘m pohfiebním vozem na státní patologii v Oklahoma City, kam dorazilo v 18:25 a bylo uloÏeno do chladicího boxu.

Detektiv Smith a agent Rogers se vrátili na policejní sluÏebnu v Adû, kde je ãekaly v˘slechy pozÛstal˘ch po Debbie Carterové. Zatímco se je pokou‰eli utû‰it, zji‰Èovali i jména. Kamarádky, chlapci, spolupracovníci, nepfiátelé, b˘valí zamûstnavatelé, zajímal je kaÏd˘, kdo Debbie znal a mohl by o její smrti nûco vûdût. Jak se seznam rozrÛstal, zaãali Smith a Rogers pfiedvolávat Debbiiny známé muÏského pohlaví. Jejich poÏadavek znûl zcela jednodu‰e – dostavte se laskavû na policii k sejmutí otiskÛ prstÛ a odbûru vzorkÛ slin, vlasÛ a genitálního ochlupení.

Neodmítl nikdo. Jedním z prvních, kdo pfii‰li dobrovolnû poskytnout svûdectví, byl Mike Carpenter, vyhazovaã z klubu Coachlight, kter˘ vidûl té noci kolem pÛl jedné Debbie na parkovi‰ti s Glenem Gorem. Poskytnout poÏadované biologické vzorky pfiispûchal Tommy Glover, dal‰í svûdek Debbiina setkání s Gorem.

Glen Gore se 8. prosince kolem pÛl osmé veãer objevil v Harold’s Clubu, kde mûl mít sluÏbu jako diskÏokej a barman. Klub byl skoro prázdn˘, a kdyÏ se zeptal, proã je tu tak málo lidí, fiekl mu nûkdo o té vraÏdû. Mnozí z hostÛ, a dokonce i nûktefií místní zamûstnanci byli na policii u v˘slechu a na snímání otiskÛ prstÛ.

Gore spûchal na policejní stanici, kde byl vyslechnut Garym Rogersem a místním policistou D. W. Barrettem. ¤ekl jim, Ïe Debbie Carterovou znal od stfiední ‰koly a Ïe se s ní pfiede‰lé noci vidûl v Coachlightu.

Cel˘ policejní zápis Goreova v˘slechu zní takto: Glen Gore pracuje jako diskÏokej v Harold’s Clubu.

O Debbie Glenovi fiekla v Harold’s Clubu Susie 18

Johnsonová 8. 12. 1982 kolem 19:30. Glen chodil s Debbie do ‰koly. Vidûl ji v pondûlí 6. prosince v Harold’s Clubu. RovnûÏ ji vidûl 7. 12. 1982 v Coachlightu. Hovofiili o lakování Debbiina auta.

Nikdy se Glenovi nesvûfiila, Ïe by s nûk˘m mûla problémy. Glen pfiijel do Coachlightu kolem 22:30 s Ronem Westem. S Ronem i odjel asi v 1:15. Glen nikdy nebyl v Debbiinû bytû.

V˘slech zapsal D. W. Barrett, jako svûdek byl podepsán Gary Rogers a protokol byl zaloÏen spoleãnû s desítkami dal‰ích.

Gore svoji v˘povûì pozdûji zmûní a bude tvrdit, Ïe té noci 7. prosince vidûl v klubu Rona Williamsona, jak Debbie obtûÏuje. Tuto zmûnûnou verzi nikdo nepotvrdil. Mnozí z hostÛ, ktefií byli toho veãera v klubu, Rona Williamsona, notorického h˘fiila s nevymáchanou vyfiídilkou, znali. Nikdo si nevzpomínal, Ïe by ho v Coachlightu vidûl, naopak – vût‰ina z vyslechnut˘ch dÛraznû prohla‰ovala, Ïe tam nebyl.

KdyÏ byl v baru Ron Williamson, vûdûli o nûm v‰ichni.

Zvlá‰tní je, Ïe se Gore onoho 8. prosince vyhnul v‰em tûm odbûrÛm vzorkÛ vlasÛ a snímání otiskÛ prstÛ. Buìto proklouzl, nebo byl docela obyãejnû pfiehlédnut, pfiípadnû za v‰e mohla bûÏná nedbalost. AÈ uÏ byl dÛvod jak˘koliv, nebyly mu sÀaty otisky a nedával ani vzorky slin a vlasÛ.

Trvalo to tfii a pÛl roku, neÏ policie v Adû koneãnû odebrala vzorky i Goreovi, kter˘ byl s Debbie Carterovou pfied vraÏdou vidûn jako poslední.

Následujícího dne, 9. prosince, zahájil ve tfii hodiny odpoledne státní soudní lékafi a kriminální patolog doktor Fred Jordan pitvu. Pfiítomni byli agent Gary Rogers a Jerry Peters, pÛsobící rovnûÏ v OSBI. Doktor Jordan, veterán, kter˘ mûl za sebou takov˘ch pi19

tev tisíce, nejprve nadiktoval do protokolu, Ïe jde o tûlo mladé Ïeny bílé rasy, nahé aÏ na bílé ponoÏky. Posmrtná ztuhlost byla úplná, coÏ znamenalo, Ïe je mrtvá nejménû ãtyfiiadvacet hodin. Pfies prsa mûla – nejspí‰e ãerven˘m lakem na nehty – napsáno slovo „zemfii“. Dal‰í ãervenou hmotu, zfiejmû keãup, mûla rozmazanou po tûle. Na zádech mûla rovnûÏ keãupem naãmáráno „Duke Gram“.

Na paÏích, prsou a obliãeji se na‰lo nûkolik drobn˘ch podlitin. Patolog si v‰iml drobn˘ch trÏn˘ch ranek na vnitfiní stranû rtÛ, zapátral hluboko v hrdle obûti a vylovil nazelenalou Ïínku nasáklou krví, kterou opatrnû odstranil. Po krku se v pÛlkruhu nacházely odûrky a podlitiny. Otokem byla poznamenaná i vagina. Koneãník byl v˘raznû roz‰ífien. Po jeho prozkoumání doktor Jordan objevil a vyjmul malé kovové ‰roubovací víãko od láhve.

Ohledání vnitfiních orgánÛ neodhalilo nic neoãekávaného – zkolabované plíce, dilatované srdce, pár mal˘ch podlitin pod vlasovou pokoÏkou, ale Ïádné vnitfiní poranûní mozku.

V‰echna zranûní utrpûla zaÏiva.

Nena‰ly se Ïádné stopy po spoutání zápûstí nebo kotníkÛ. Série drobn˘ch podlitin na pfiedloktích byla pravdûpodobnû zpÛsobena pfii zápase. Obsah alkoholu v krvi v okamÏiku smrti byl nízk˘: 0,04. Byly provedeny v˘tûry ústní dutiny, vaginy a koneãníku. Mikroskopická vy‰etfiení pozdûji odhalila v˘skyt spermatu v pochvû a fiitním otvoru, nikoliv v‰ak v dutinû ústní.

Pro uchování dÛkazního materiálu doktor Jordan odstfiihl nehty obûti, se‰krábl vzorek keãupu a laku na nehty, odebral vzorek uvolnûného genitálního ochlupení a odstfiihl i pár vlasÛ. Jako pfiíãina smrti bylo stanoveno udu‰ení zpÛsobené kombinací Ïínky, která ji dusila, a ‰krcení opaskem nebo elektrickou ‰ÀÛrou.

KdyÏ doktor Jordan dokonãil pitvu, Jerry Peters tûlo ofotografoval a odebral kompletní soubor otiskÛ prstÛ a dlaní.

20

* * * Peggy Stillwellová byla rozru‰ená do takové míry, Ïe nebyla schopna samostatnû jednat ani rozhodovat. Nestarala se o to, kdo chystá pohfieb ani jak ho plánuje, protoÏe na nûj stejnû nehodlala jít. Nedokázala pozfiít nic k jídlu ani se vykoupat, a uÏ vÛbec nedokázala pfiijmout skuteãnost, Ïe je její dcera mrtvá. Peggyina sestra Glenna Lucasová zÛstala s ní a postupnû pfiebírala její povinnosti. Pohfieb byl objednán a Peggy byla rodinou zdvofiile informována, Ïe se od ní oãekává úãast.

Debbiin pohfieb se konal v sobotu 11. prosince v kapli pohfiebního ústavu Criswell Funeral Home. Glenna Peggy vykoupala a oblékla, odvezla ji na smuteãní obfiad a po celé to martyrium ji drÏela za ruku.

Ve venkovské Oklahomû je rakev s neboÏtíkem prakticky pfii kaÏdém pohfibu otevfiená a vystavená pod stupínkem tak, aby pozÛstalí na zesnulého vidûli. DÛvody, jeÏ k zavedení tohoto zvyku vedly, jsou nejasné a zapomenuté, pfiedev‰ím to v‰ak dovádí utrpení pozÛstal˘ch k témûfi absolutní dokonalosti.

Na Debbiinû tûle uloÏeném v otevfiené rakvi bylo na první pohled jasnû vidût, Ïe byla zbita. Obliãej mûla opuchl˘ a promodral˘, ale stopy po ‰krcení skryl vysok˘ límec krajkové blÛzy. Pohfibena byla ve sv˘ch oblíben˘ch dÏínách a botách, s kovbojsk˘m opaskem se ‰irokou pfiezkou a s diamantov˘m prstenem ve tvaru podkovy, kter˘ uÏ jí matka koupila k nadcházejícím VánocÛm.

Pohfiební obfiad pro obrovsk˘ dav smuteãních hostí provedl reverend Rick Summers. Za slabého snûÏení pak byla Debbie pochována na hfibitovû Rosedale Cemetery. PfieÏili ji rodiãe, dvû sestry, dva ze ãtyfi prarodiãÛ a dva synovci.

Byla ãlenkou nevelké baptistické farnosti, kde ji v ‰esti letech také pokfitili.

21

VraÏda Adou otfiásla. Mûsto sice za sebou mûlo pestrou historii násilí a zabíjení, obûÈmi v‰ak obvykle b˘vali honáci krav, tuláci a tak podobnû, zkrátka lidé, ktefií pokud by neschytali kulku, stejnû by svému osudu neunikli. Takovéto brutální znásilnûní a zavraÏdûní mladé Ïeny v‰ak bylo dûsivé a mûsto vfielo klevetami, dohady a strachem.

Okna i dvefie se na noc zamykaly. TeenagerÛm se zaãalo pfiísnû nafiizovat, v kolik hodin musí b˘t doma. A nad dûtmi, jeÏ si hrály na zastínûn˘ch trávnících pfied domy, teì bdûly jejich mladé matky.

V místních lokálech se v podstatû nemluvilo o niãem jiném. ProtoÏe Debbie místní zábavní podniky ãasto stfiídala, mnozí stálí zákazníci ji znali. Vystfiídala nûkolik chlapcÛ, ktefií byli po její smrti v‰ichni vyslechnuti policií. A na povrch vystupovala dal‰í jména – dal‰í pfiátelé, dal‰í známí, dal‰í chlapci. Tucty v˘slechÛ pfiinesly v˘sledek v podobû nov˘ch jmen, ale Ïádn˘ skuteãn˘ podezfiel˘ se neobjevil. Debbie byla velmi oblíbená a spoleãenská a tûÏko se dalo uvûfiit, Ïe by jí nûkdo chtûl ublíÏit.

Policie sestavila seznam tfiiadvaceti lidí, ktefií byli onoho 7. prosince v Coachlightu, a vût‰inu jich vyslechla. Nikdo si nevzpomnûl, Ïe by tam vidûl Rona Williamsona, aãkoliv ho vût‰ina z nich znala.

Na policii se sbíhaly tipy, historky a vzpomínky nejrÛznûj‰ích podivínÛ. Dennise Smithe kontaktovala mladá dáma jménem Angelia Nailová a svûfiila se mu se svou zku‰eností s Glenem Gorem. Byly s Debbie Carterovou dobré kamarádky a Debbie byla pfiesvûdãená, Ïe jí Gore ukradl z auta stûraãe. Vyklubal se z toho vlekl˘ spor. Gorea znala od stfiední ‰koly a bála se ho. Asi tak t˘den pfied vraÏdou vezla Angelia Debbie k domu, kde Gore Ïil, aby si to s ním vyfiíkala. Debbie zmizela v domû, kde s Gorem hovofiila.

KdyÏ se vrátila do auta, byla navztekaná a pfiesvûdãená, Ïe jí Gore ty stûraãe skuteãnû vzal. Zajely na policejní stanici 22

a oznámily to sluÏbu konajícímu policistovi, Ïádné oficiální hlá‰ení v‰ak podáno nebylo.

Jak Duke Graham, tak Jim Smith byli policii v Adû dobfie známi. Graham vlastnil spoleãnû s manÏelkou Johnnie noãní klub, pomûrnû civilizovan˘ lokál, kde nestrpûli vût‰í potíÏe. V˘trÏnosti tu byly vzácností, jednu mimofiádnû o‰klivou tu ale ztropil Jim Smith, místní pobuda a recidivista. Jednou veãer v klubu v opilosti dûlal potíÏe, a kdyÏ odmítal odejít, Duke vytáhl brokovnici a vyhnal ho jako psa. Vzájemnû si vyhroÏovali a kolem klubu pak pár dní panovalo napûtí. Smith byl pfiesnû ten typ, kter˘ byl schopen se vrátit rovnûÏ s brokovnicí a zaãít si vyrovnávat úãty.

Glen Gore byl u Dukea pravideln˘m hostem, dokud to nezaãal pfiehánût s flirtováním s Johnnie. KdyÏ zaãal b˘t pfiíli‰ dotûrn˘, odrazila ho a nastoupil Duke. Gore dostal zákaz vstupu do podniku.

AÈ uÏ Debbie Carterovou zabil kdokoliv, zbabûle se pokusil svalit vraÏdu na Dukea Grahama a souãasnû zastra‰it Jima Smithe. Smith byl momentálnû mimo hru, protoÏe si odpykával dal‰í z trestÛ ve státní vûznici. Duke Graham se dostavil na policejní stanici a vyrukoval s neprÛstfieln˘m alibi.

Debbiina rodina byla informována, Ïe byt, kter˘ mûla Debbie pronajat˘, je tfieba uvolnit. Její matka nebyla stále schopna jednat. Nepfiíjemného úkolu se dobrovolnû ujala teta zavraÏdûné Glenna Lucasová.

Policista jí byt odemkl a Glenna pomalu ve‰la. Od vraÏdy se tu s niãím neh˘balo a její první reakcí byl pfiíval zvífiecího vzteku. Stopy po rvaãce tady byly patrné na první pohled. Její netefi zoufale bojovala o Ïivot. Jak mohl b˘t nûkdo tak surov˘ k tak milé a hezké dívce?

23

John Grisham NEVINN¯ Z anglického originálu The Innocent Man, vydaného nakladatelstvím Doubleday v New Yorku roku 2006, pfieloÏil Pavel Kaas Obálku navrhl Emil KfiiÏka Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 392 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Kalibr, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 520. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jifietín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetov˘ch knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz