0040756

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

Stanislava Jarolímková

NETRADIČNÍ PROCHÁZKY PRAHOU II. díl Malá Strana, Hradčany a něco navíc

KNIŽNÍ KLUB

Stránka 3

4, 192_netradicni_prochazky_prahou_II_2.vyd_Sestava 1 28/01/19 08:42 Stránka 4

Tuto knihu věnuji památce babičky Kristýny.

© PhDr. Stanislava Jarolímková 2013, 2019 Ilustrations © Karel Benetka 2013 Photography © Miloslav Čech 2013 ISBN 978-80-242-6296-3

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Představuje se Malá Strana

................................................

9

1. PROCHÁZKA po Kampě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 2. PROCHÁZKA Mosteckou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3. PROCHÁZKA Karmelitskou

........................................

32

4. PROCHÁZKA Tomášskou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 5. PROCHÁZKA Nerudovou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Představují se Hradčany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 6. PROCHÁZKA Loretánskou

.........................................

64

7. PROCHÁZKA po Pohořelci

.........................................

72

8. PROCHÁZKA po Novém Světě

....................................

79

9. PROCHÁZKA ulicí U Prašného mostu a Královskou zahradou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 10. PROCHÁZKA po areálu Pražského hradu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 11. PROCHÁZKA kolem katedrály sv. Víta 12. PROCHÁZKA po Letné

.........................

117

............................................

126

13. PROCHÁZKA po Stromovce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 14. PROCHÁZKA po adresách panovníků, T. G. Masaryka a E. Beneše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 15. PROCHÁZKA po některých pražských mostech Slovníček odborných výrazů

.............

157

...........................................

179

Nejdůležitější a nejpřínosnější využitá literatura: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

Stránka 5

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

Tebe, Praho, je tak těžké opouštět…

Pro Tvou krásu, Praho, chtěl bych žíti znova!

Vítězslav Nezval

Stránka 6

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

ÚVOD V tomto druhém dílu netradičních procházek Prahou se budeme toulat po levém břehu Vltavy. Nejprve navštívíme některé ulice a lokality Malé Strany, pak „vyšplháme“ na Hradčany, kde si prohlédneme dvě místa nacházející se u bývalých městských hradeb a sejdeme k areálu Pražského hradu.

Na dalších stránkách navštívíme dva velké pražské parky – Letnou a Stromovku – , povíme si něco o sídlech českých knížat či králů i o bydlení prvních dvou prezidentů a rozloučíme se povídáním o některých pražských mostech.

Kdo se do knihy začte, může se dozvědět, proč obyvatelé Čertovky vsazovali do mělké vody u pilíře Karlova mostu vánoční stromeček, na který dům v Mostecké se chodil dívat E. E. Kisch a proč, kdo a kde vyráběl v Praze karmelitské kapky, kde stával nechvalně známý „hradčanský domeček“, jímž procházeli protikomunističtí aktivisté, jak lze dojít k Masarykově vyhlídce, kde měl dům nejvyšší komoří Filip Lang, jehož známe z filmu „Císařův pekař a pekařův císař“, kde je soukromý vjezd do pracovny prezidenta, kdy a proč stála na Letné socha Svobody či kolik váží Karlův most a proč má dutiny. Text nabízí také informace o tom, kde najdeme ve Stromovce Rozínka či Šestáčka, co říkal budoucí ministerský předseda K. Kramář tomu, když kousek od jeho vily na Letné střílelo dělo poledne a kdákaly armádní slepice, odkud zvědaví Pražané sledovali nejraději jízdu letenské lanovky a kdy by měl uvítat slavný letenský kolotoč zv. karusel znovu zájemce o jízdu na některém z devatenácti koníků.

Text je opět doplněn kresbami Karla Benetky, které ukazují nerealizované, dnes již neexistující nebo zcela přestavěné objekty, ev. nabídnou detaily výjimečně bohatých průčelí významných budov, jeho mapkami, na nichž jsou vyznačeny domy, o kterých je v textu řeč, a to s popisnými i orientačními čísly, fotografiemi Miloslava Čecha, nabízejícími mnohá překvapení.

U všech ulic a náměstí používám současné názvy a pro případ potřeby jsem i zde připojila Slovníček odborných výrazů.

Stanislava Jarolímková (http://stjarolimkova.portnet.cz) 7

Stránka 7

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

Za spolupráci na této knize děkuji svému manželovi Petrovi, dále akreditovanému průvodci a fotografovi Miloslavu Čechovi a vedoucímu odboru památkové péče Národního památkového ústavu Praha Ing. arch. Ondřeji Šefců.

Stránka 8

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

PŘEDSTAVUJE SE MALÁ STRANA Malá Strana je pro mne bělovlasá aristokratka, která ani mrknutím oka nedá najevo, že měla nesnadný život. Za svůj věk se nestydí a proč také – navzdory nízkému datu v rodném listě vypadá stále zachovale, je si vědoma svého postavení a obdivné pohledy tuzemců a cizinců přijímá jako samozřejmý hold své nonšalanci. Kdyby některými jejími ulicemi neprojížděly nekonečné řady aut, dalo by se říci, že pro ni se čas zastavil.

Prvním „otcem“ této části Prahy se stal roku 1257 Přemysl II. Otakar, který pro ni zvolil místo, kde v 9. století vznikaly malé kupecké osady. Hrozilo totiž, že malostranské podhradí se vymkne jakékoliv kontrole a změní se v samostatné předměstí, které bude hospodářsky konkurovat Starému Městu. Zmíněný Přemyslovec proto roku 1253 obehnal pozemek o rozloze 20 ha ze tří stran hradbami a příkopy (mimo stranu obrácenou k hradu) a o čtyři roky později povolal kolonisty ze severního Německa. Čeští obyvatelé se museli vystěhovat do okolních vsí, a pokud tu zůstali, tak pouze jako služebníci kolonistů, povoláním většinou kupců.

Karel IV. roku 1360 Malou Stranu rozšířil směrem na jih (až k dnešnímu Smíchovu), ovšem za husitských bouří téměř všechny malostranské domy shořely. Naštěstí se Vladislav II. Jagellonský roku 1483 přestěhoval ze staroměstského Králova dvora zpět na Pražský hrad a s sebou přivedl mnoho zámožných vysokých úředníků, kteří tu začali na renomovaných adresách budovat své paláce. Bohužel přišly další dva velké požáry – roku 1503 a 1541, kdy z 211 malostranských domů jich během tří hodin vyhořelo 133. Tehdy také tento Jagellonec napsal: „Menší Město pražské (tak zněl původní název Malé Strany – pozn. aut.) v času ruoznic a válek za časů davníech i předkuov našich zkaženo, spáleno, a jako spustle bylo, že tepruov za nás a královanie našeho jse jest pomalu zase vyzdvihlo.“ Čtvrtý muž, který naší aristokratce významně pomohl, se objevil přesně o sto let později, roku 1583: byl jím Rudolf II. Habsburský, který se nastěhoval na Pražský hrad a za nímž přicházeli do Prahy obchodníci, úředníci, vysoká šlechta i umělci a řemeslníci a usazovali se z velké části právě na Malé Straně.

9

Stránka 9

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

Předpokládaná doba chůze a čtení 70 minut

Ať si říká, kdo chce, co chce, podle mne je tento původně nízký písčitý ostrov výsledkem dohody Karlova mostu s Prahou. Most slíbil, že bude pražským městům poctivě sloužit, ale ona mu musí ponechat kousek území, s nímž ho bude spojovat nejen žebřík, můstek a nakonec dvouramenné schodiště, ale i výjimečnost: zatímco most je označován za stavební skvost, Kampa byla vyhlášena druhým nejkrásnějším městským ostrovem světa. Jsem si jista, že ti dva si za tichých nocí někdy vyprávějí o tom, co všechno zažili a jak je jim spolu dobře; nic na tom nemění fakt, že ostrov je o nějakou stovku let starší.

První zmínka o něm souvisí s králem Vladislavem I., jenž zřejmě roku 1169 daroval řádu johanitů „kus země při Vltavě“ pro založení kostela a hospitalu. Ti kromě toho vyhloubili ve 12. století umělý kanál, který měl sloužit především jako mlýnský náhon údajně pro devět malostranských mlýnů, ale také jako součást obranného systému.

Prvními necírkevními obyvateli Kampy byli snad od konce 14. století mlynáři Sovího mlýna, pojmenovaného údajně podle sovy hnízdící v prvním zdejším pokáceném dubu; o dvě století později tu klapaly Sovovy mlýny nazvané podle mlynáře Václava Sovy. Rozloha a tvar ostrova se měnily podle toho, kolik toho voda naplavila nebo naopak odnesla, a teprve roku 1541 po velkém požáru Malé Strany a Hradčan byl terén navýšen materiálem ze zbořených domů. Na začátku 17. století byly také zpevněny břehy ostrova, který dostal rozlohu 2,65 ha. Nejprve tu vznikaly zahrady a vinice a nakonec zde utěšeně přibývaly obytné domy, ovšem když se Švédové roku 1648 zmocnili Malé Strany, tak snad všechny rozbořili.

Potíže však přinášel i výše zmíněný náhon, jenž odbočuje na levém břehu Vltavy za mostem Legií a po 740 m se za Karlovým 10

Stránka 10

5/22/13

10:24 AM

mostem opět s řekou spojuje: způsoboval totiž povodně. V minulosti se mnohokrát uvažovalo o jeho zasypání a nahrazení silnicí, ale naštěstí k tomu nikdy nedošlo. V roce 1892 se tato možnost projednávala v městské radě, ovšem na nátlak veřejnosti a zásluhou klubu Za starou Prahu byl tento návrh definitivně zamítnut.

Původně se náhonu říkalo strouha, řeka malá, Rožmberská strouha (protože tu v 16. století měli pozemky Rožmberkové) či Čertouš. Současný název se užívá teprve od roku 1892 a souvisí zřejmě se svéráznou majitelkou domu U Sedmi čertů neboli Strakovského paláce čp. 476/14 na Maltézském náměstí. Jmenovala se Aloisie Němcová, žila zde v 2. pol. 19. stol. a podle některých pramenů nechala zabílit nádherné fresky, kterými dal vyzdobit stropy Jan Straka z Nedabylic, jenž tu bydlel v letech 1695–1720. Kanál, k němuž jsou domy obráceny zadními trakty, sloužil jako zdroj vody, místo pro praní prádla či chytání ryb, ale i jako smetiště, kam lidé házeli snad vše, co se jim nehodilo; jeho vody obsahovaly také to, co by odváděla kanalizace, kdyby jí ovšem byly domy vybaveny. Proto některé teorie o vzniku současného názvu kanálu hovoří o tom, že za něj mohl čertovský zápach. O tom, jakým skladištěm se postupem let Čertovka stala, svědčí výsledek úklidu, provedeného po třicetileté úklidové přestávce roku 1940, kdy v důsledku sucha strouha v podstatě vyschla.

Během čtrnácti dní čistilo koryto více než šedesát lidí, kteří nalezli na dně nejen hromady bahna a kamení, ale i několik metrických centů odpadků, z nichž ty alespoň trochu využitelné si lidé z okolí odnášeli do svých domovů. Nalezena tu byla nejen tisícovka starých bot, ale na policii skončilo přes devadesát nevybuchlých granátů. O tom, zda se našla stříbrná lžička, kterou malý Josef Bohuslav Foerster dostal od dědečka a hodil ji do Čertovky z okna Hrzánského paláce čp. 490/1 na Velkopřevorském náměstí, se mi nepodařilo nic zjistit.

Co se týče spojení Kampy s Karlovým mostem, Krolmusova „Kronika či dějepis všech povodní“ z roku 1845 píše: „Z ostrova Kampy, z kteréhož tehdá (roku 1784 – pozn. aut.) žádných schodů nebylo, lid po žebřících na most vylézal, což příležitost podalo a potřebu ukázalo, že tudy stupně v čas zátopy nevyhnutelně potřebny jsou; tím během r. 1785 se stavěly (dřevěné schody – pozn. aut.) a roku 1844 dvojím chodem pohodlnějším a dokonalejším (dvouramenné kamenné – pozn. aut.) se postavily.“ Pod schodištěm míval dílnu bednář Josef Pohořal, který tu za první republiky vyráběl a prodával dřevěné pivní korbely, květináče, necky, škopíky apod.

Kampu si oblíbili filmaři, kteří tu mj. natočili „Chobotnice z druhého patra“, „Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky“, „Jak utopit doktora Mráčka“ apod.

11

Stránka 11

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

Na této mapě je zachycena pouze nejhustěji obydlená část Kampy.

Zmínka o prvních majitelích domu v ulici Na Kampě zvaného U Obrázku Panny Marie čp. 514/9 se zachovala z 8. února roku 1657, kdy objekt, poškozený roku 1648 Švédy při bojích o Karlův most, zakoupili Jan Karel a jeho žena Dorota. Další majitel dům zvýšil, ale staroměstská rada došla k závěru, že to mostu a jeho okolí uškodí, a tak dne 18. července roku 1671 rozhodla, aby stavebník „to neobyčejné, vyzdvižené stavení a krov (proti consekvencí mostu) sházeti poručiti dal“. Jelikož neposlechl, dostal v listopadu téhož roku nařízeno, „aby ke škodě mostu Pražského vystavené zdi do posledních oken dal zbourat“. Ani to nezabralo a navíc v polovině 19. století další majitel přistavěl severovýchodní nároží orientované k řece; výsledkem jsou dodnes různé výšky pater, odlišně upravené střechy i fasády. V trojúhelném štítu nižší části je vchod na balkonek pod obloukovitě prohnutou plechovou stříškou, pod níž je zasklený obraz Panny Marie s Jezulátkem, který údajně připlul po vodě při zmíněné povodni roku 1784. Na balkoně s mříží je i lucerna, v níž bylo věčné světlo. Po stranách obrazu visí dva válečky z ručního mandlu, k nimž se váže známá stará pověst. Její protagonistkou je dívka, do níž se zamiloval neduživý krejčovský tovaryš, který začal s válečky cvičit, aby se změnil v kulturistu, což se zdařilo, dívka se do 12

Stránka 12

5/22/13

10:24 AM

něj zamilovala a válečky měly jejich lásku připomínat. Na domě jsou značky, ukazující, kam sahala voda koncem února roku 1784 a na jaře 1845. Pamětní deska na fasádě 1. patra obrácené k břehu připomíná, že tu žil v nejvyšším patře v letech 1903–1934 malíř Adolf Kašpar, který mj. ilustroval „Babičku“ Boženy Němcové. Dalšími obyvateli domu byli malíři bratři Maixnerovi, za nimiž sem chodíval malíř Karel Purkyně a Josef a Quido Mánesové, a v letech 1898– 1942 tu našel střechu nad hlavou švec Josef Rousek, dvakrát ženatý otec čtyř dětí, který se sem přistěhoval z oblasti Na Františku, kde byla známá pražská nemocnice U Milosrdných. Věděl, že jako švec by se tu neuživil, a tak se v zimě staral o kluziště, zatímco v létě půjčoval loďky, které vyrobil a s jejichž pomocí vylovil z řeky – zpočátku sám a později se dvěma syny – asi dvě stě sebevrahů, kteří skočili z Karlova mostu. O tom, že byl v tomto oboru zkušený, svědčí fakt, že když jednou zachraňoval jistou rodinu, vytáhl z vody nejprve muže, a teprve potom jeho manželku s dítětem: věděl totiž, že ženu její široké sukně a spodničky udrží na hladině déle než kalhoty jejího manžela. Mezi Rouskem zachráněné patřil i Jaroslav Hašek, který se v únoru roku 1911 chystal skočit do ledové vody, protože byl jednak zoufalý a jednak jaksepatří opilý. Před půlrokem byl totiž propuštěn z časopisu Svět zvířat, jelikož si vymýšlel neexistující zvířata (např. velrybu tresčí), a navíc po ročním soužití s manželkou Jarmilou mu bylo jasné, že on pro spořádané manželství není stavěný. Podle pamětníků si ho Josef Rousek včas všiml a s divadelním vlásenkářem Eduardem Bräuerem budoucího spisovatele přemluvil, aby od svého záměru upustil. Zachovala se prý i fotografie této události otištěná společně s článkem, který ji popisoval v Českém slově z 10. února 1911 takto: „Na dnešek v noci chtěl se vrhnout ze zábradlí Karlova mostu 28letý Jaroslav H. Naštěstí divadelní vlásenkář Národního divadla jej strhl zpět. Policejní lékař dr. Kalmus shledal u dotyčného silnou nervózu a v doprovodu nadstrážmistra Hlinky ho nechal dopravit do ústavu pro choromyslné.“ Zde si Hašek pobyl jeden týden a o čtvrt roku později napsal svoji povídku „Blbec u kumpanie“, která se stala základem románu „Dobrý voják Švejk“.

V roce 1921 byl záchranář na policejním ředitelství za svoji bohulibou činnosti vyznamenán a stal se předlohou protagonisty filmu „Ryba na suchu“, kde ho zahrál Vlasta Burian. Rousek také připravoval svařené víno zvané Kampák, obsahující i kmínku, a rybářům, kteří vyrazili lovit ryby, ale vrátili se s prázdnou, prodával ten druh, o který měli zájem. Na Kampu přinesl rovněž vánoční rituál, který obyvatelé ostrova dodržovali od konce 19. století. Inspiroval se tím, 13

Stránka 13

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

jak pacientům pražské nemocnice U Milosrdných, kde předtím pracoval, zpříjemňovali Štědrý den lékaři a sestřičky. Nejprve obešli všechny pokoje s figurínou představující život ohrožující a nevyléčitelné nemoci, která měla na břiše přišitý velký vak, do nějž nemocní vkládali trochu jídla a kámen. Pak kdo mohl, opustil lůžko a odešel na vltavský břeh, kde personál během modliteb a zpěvu vhodil do vody „chorobovou“ figurínu, která díky kamenům ve vaku zmizela rychle pod hladinou. Obyvatelé Kampy si tuto tradici uzpůsobili a scházeli se na Štědrý večer pod Karlovým mostem s nádobkami, do nichž vložili různé vánoční dobroty a připevnili svíčky. Ty zapálili a odvezli na lodičce ev. odnesli pěšky k prvnímu mostnímu pilíři, kde ledaři vysekali otvor v ledu. (Pražští ledaři bývali považováni za nebezpečný živel, protože když rozváželi ledové kostky do pivovarů a sklepů, část nákladu jim na hrbolatém dláždění padala z vozu, roztříštila se a lidem hrozilo uklouznutí. Zabránit tomu mělo opatření z roku 1798, které nařizovalo nastavit „korbu fasuňku prkny nebo proutěnými nástavkami“.) Pak se snažili tyto svítící „lodičky“ potopit, aby se dostaly k dušičkám těch, jejichž život skončil na dně řeky.

Když zhasla poslední z nich, vrátili se k místu, kde čekal u Karlova mostu do mělké vody zaražený stromeček ověnčený kousky kaprů a vanilkovými věnečky s anýzem či fenyklem, určenými pro zdejší vodníky. Pak ověsili další stromeček, stojící na Karlově mostě, sladkostmi, klobáskami, masem v celofánu a párky, ale i obálkami s mincemi různé hodnoty. U tohoto stromku stával kotel s vodnickou rybí polévkou, kterou vařívaly hospodyně z mlýnů na Čertovce. Rozdávaly ji přes den chudým a bezdomovcům, kteří si na závěr „hostiny“ směli vzít jednu obálku a jednu chutnou „ozdobičku“. Obyvatelé ostrova házeli také z mostu do vody peníze a další cennosti jako úplatek vodníkům, kteří za to měli v případě nehody dárci pomoci z vody.

Dům čp. 493/7 (Hroznová 5) U Zlatého lva postavil původně počátkem 17. století malostranský lékárník a purkmistr Jan Jiří Dyrynk z Rottenberku, jeden z dalších majitelů ho na přelomu 17. a 18. století přestavěl a rozšířil do všech tří stran, čímž získal dnešní podobu. Má vikýře, fasádu členěnou mohutnými pilastry a přístavek, v němž bývala kamenická dílna. V domě bydlel koncem 18. století Antonín Renner, učitel přírodopisu, který měl mj. různé fyzikální, především elektrické přístroje, s nimiž prováděl v té době pokusy, kvůli čemuž dostal přezdívku Faust. Vlastnil i harmoniku, „kterou prý on udělal první v Čechách“. (Zřejmě tomu však tak nebylo; o sklennou či foukací harmoniku prý nešlo, neboť ta první, na 14

Stránka 14

5/22/13

10:24 AM

níž se hrálo tak, že se navlhčenou rukou třely skleněné otáčivé zvonce, byla známa již dříve a vynálezcem foukací harmoniky byl pražský švec Ludvík Koch.) Od roku 1959 bydlela v posledním patře domu U Zlatého lva Eva Olmerová, která prý házela do Čertovky budíky, které se ji snažily vzbudit.

První informace o domu čp. 512/11 U Žluté růže pocházejí z roku 1600 a počátkem 18. století byl přestavěn a o patro zvýšen. V domě bydlel od roku 1906 student konzervatoře Bohuslav Martinů (jenž se přestěhoval do Hroznové čp. 492/8) a v letech 1930–1976 herec Národního divadla Eduard Kohout. Oba mají na fasádě pamětní desky a skladatele připomíná navíc jeho busta.

V domě z 19. století čp. 494/6 U zlatých nůžek žil kolem roku 1880 v podnájmu během studií Karel Matěj Čapek-Chod, který prý získal titul guvernér ostrova.

Architektonicky nejzajímavější dům Kampy čp. 510/13 U Bílé botky byl za třicetileté války zničen, ale počátkem 18. století byl postaven znovu. Nejpozoruhodnější jsou na něm osmitabulková okna 1. patra, nad nimiž se nacházejí obloukové a trojúhelně vzduté římsy se štukovou výzdobou v suprafenestrách. Přízemí a krajní osy 1. a 2. patra jsou bosované a ve štítě najdeme motiv Božího oka. V domě bydlel až do své smrti v roce 2007 řadu let herec Josef Vinklář.

Dům čp. 453/5, zařazený mezi Kulturní památky ČR, koupil slavný kabaretiér Dr. Jiří Červený s druhou manželkou Ernou (kterou známe jako velmi svéráznou babičku z filmu „Slunce, seno, jahody“). Roku 1962 napsal měsíc před smrtí básničku, v níž mj. říkal: „Tak poslyšte mne vzácní páni, // mám aspoň jedno malé přání: // Na Kampě jest jedna ulička, // tak úzká a tak maličká, // do Hroznové tam vede z Kampy // nejsou tam čépé, nejsou lampy. // Je to jen jaksi malý průchod // tak malý jako je můj důchod. // Nešlo by udělati z něho // na moji počest uličku Jiřího Červeného? // Tam duch můj byl by jako zašit // a tam bych po smrti moh strašit.“ „Uličkové“ přání mu splnil ministr kultury Pavel Dostál roku 2001. Úzká, 27 m dlouhá ulička si zahrála ve filmu „Lady Macbeth z Vinohrad“, jenž je součástí seriálu „Hříšní lidé města pražského“; jedná se o záběr, v němž Bouše (v podání Josefa Vinkláře) sleduje paní Ulrychovou (Květu Fialovou) spěchající na schůzku.

15

Stránka 15

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

Veřeje domu čp. 498/1 U Modré lišky nesou vytesané číslice 1664, což je zřejmě datum přestavby, po níž se tu objevilo zmíněné domovní znamení. Liška byla pravděpodobně zvolena proto, že předchůdkyní tohoto domu prý byla hájovna nacházející se na pokraji lesa, který pokrýval Kampu. Nad portálem jsou dvě rokokovým štukem zdobené kartuše, z nichž horní nabízí malbu pražského Jezulátka a dolní reliéf modré lišky s větévkou vinné révy v tlamě. V letech 1935–1948 tu bydlel (se sedmiletou přestávkou) Jiří Voskovec.

Prvním majitelem pozemku, na němž stojí v ulici U Sovových mlýnů čp. 506/4 palác Kaiserštejnský, Kolovratský, Lichtenštejnský a nejnověji Odkolkův, byl velký převor řádu maltézských rytířů Václav Zajíc z Házmburka. První dva domky postavené na této zahradě byly dřevěné, zanikly koncem třicetileté války a první větší dům tu vyrostl po roce 1660. Koncem 17. století ho přestavěl nový majitel František Helfried z Kaiserštejna, díky němuž tu vyrostl palác o šestibokém půdorysu, do nějž vedl od Vltavy tunel s přístavištěm pro loďky, který je i na Langweilově modelu. Před jižním průčelím se rozkládala palácová zahrada se skleníkem a domkem zahradníka. Když v první polovině 18. století Kaiserštejnové palác prodávali, nacházelo se v něm jedenáct panských pokojů, sedm místností určených pro služebnictvo, stáje pro dvacet koní a kůlna pro dva vozy.

Zde býval od konce 17. století asi do 20. let minulého století jediný pražský vodní palác.

16

Stránka 16

5/22/13

10:24 AM

Od roku 1741 vlastnili palác devadesát let Kolovratové, kteří ho roku 1831 prodali Janu Josefu knížeti z Lichtenštejna, jenž na něj umístil rodový erb. Jelikož Lichtenštejnové žili trvale ve Vídni, palác chátral a roku 1864 ho odkoupili Marie a František Odkolkovi. Odkolek, potomek starého mlynářského rodu, zvýšil budovu o 2. patro a východní průčelí orientované k Vltavě nechal vyzdobit dvěma balkony a architektonickým rámováním. Působil zde i jejich syn Jindřich, ale dva roky po jeho smrti, tj. roku 1897, přešel dům do majetku obce. Ta mu nevěnovala příliš péče, zřejmě ve 20. letech minulého století odstranila vodní tunel, zahrada se stala veřejným parkem a v paláci byly zřízeny kanceláře a německá reálka. Za 2. světové války tu sídlila krajská organizace NSDAP, na paláci vlály vlajky s hákovým křížem a při prvním výročí okupace se tu měla konat velká proněmecká oslava; té naštěstí zabránila povodeň. Palác měl být jediným domem, který chtěli nacisté na Kampě zachovat, zatímco ostatní domy byli rozhodnuti zbourat. Když ho odpoledne 5. května 1945 opustili, obyvatelé Kampy do něj vtrhli a vyházeli mnoho spisů do vody. Den nato u něj vyrostla barikáda, a to od jižního nároží směrem k domku Dobrovského (druhá byla pod průchozím obloukem Karlova mostu a třetí přímo na mostě, u schodiště na Kampu).

Roku 1978 se palác stal reprezentačním objektem Úřadu vlády ČSSR, který ho musel nákladně zrekonstruovat, protože hrozilo, že se východní průčelí zřítí do Vltavy. Bylo nutno zajistit obvodové zdi proti vodě milánskými stěnami, jejichž betonová ochrana sahá do hloubky 10–14 m, provést injektáž zdí a celou budovu stáhnout ocelovými táhly. Při této příležitosti získal palác nové podzemní podlaží.

Interiéry ve 2. patře byly upraveny jako luxusní apartmány pro vzácné hosty prezidenta, parlamentu a vlády. V nich např. pobýval roku 1995 španělský král Juan Carlos s chotí Sofií, rok nato britská královna Alžběta II. s princem Philipem a v roce 2002 japonský císař Akihito s císařovnou Mičiko. V paláci se konaly také zajímavé výstavy – např. roku 2009 tu byl vystaven originál Majestátu Rudolfa II. z 9. července 1609, který zaručoval českým protestantským stavům náboženskou svobodu a jejich stavovská privilegia.

Další dva objekty jsem v zájmu dobré „čitelnosti“ mapy do ní nezanesla, ale tomu, kdo je bude chtít navštívit, stačí jít ulicí U Sovových mlýnů ve směru dosavadní procházky, tedy k jihu neboli dále od Karlova mostu.

Prvním z nich jsou již zmíněné Sovovy mlýny stojící na adrese U Sovových mlýnů čp. 503/2, jejichž mlýnské kolo se jako jediné 17

Stránka 17

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

koupalo nikoliv v Čertovce, nýbrž ve Vltavě. Byly přestavovány, vyučil se tu mlynářskému řemeslu budoucí slavný hudebník Josef Mysliveček a roku 1850 jim dal jméno mlynář František Serafin Odkolek, který budovy, poškozené dělostřelci generála Windischgrätze, opravil a mlýny zmodernizoval. Roku 1858 totiž požádal o povolení přestavět část z nich na „amerikánský mlýn“, který byl poháněn parou, dokázal provést důkladné čištění obilí před mletím a dokonaleji proséval mouku. Přestavbu vedl roku 1867 Josef Zítek (stavitel první budovy Národního divadla) i Josef Schulz (jenž vedl dostavbu divadla). Poté, co v mlýnech vypukl 29. ledna roku 1896 velký požár, bylo nižší křídlo mlýna, přiléhající k řece, i vysoký, Pražany kritizovaný komín odstraněny.

V Sovových mlýnech se zabydlel vodník Purkrábek, který prý rád mlsal mlynářce smetanu, a v 1. patře s výhledem na Karlův most i Národní divadlo bydlel v místnosti s velkými kachlovými kamny a klavírním křídlem před 2. světovou válkou Rudolf Firkušný. Poté, co v květnu 1939 uprchl před nacisty, zdědila byt i klavír jeho přítelkyně Marie Glázrová, která tu žila do roku 1949 a přivedla zde na svět dceru Marii, jejímž otcem byl Eduard Haken. U mlýnů stojí od 23. října 2009 odhalená socha modlícího se mnicha; nazývá se „Harmonie“ a její autor – britský sochař Kaivalya Torphy – se nechal inspirovat podobou indického filozofa a duchovního učitele Šrí Činmoje.

Domek čp. 134/1 byl postaven na obecním pozemku a pronajímán byl do roku 1613 k bělení prádla či ke skladování naplaveného dříví. Pak si tu postavil dům mlynář Lukáš Želivský, jehož kupní smlouva měla svérázný dodatek; stálo v něm: pokud by převozníci či jiní lidé „k šarvátce a různici příčinu dávali“, je jeho povinností zakročit a „rozšafným způsobem zlé přetrhnouti“. Z dalších majitelů stojí za zmínku Václav Michna z Vacínova, který koupil roku 1663 pozemek a domek a zřídil si v něm lusthaus s vysokou stanovou střechou. Ten byl prodán roku 1679 v dražbě, roku 1767 ho odkoupila armáda, aby si tu zřídila zbrojnici, a pak až do roku 1839 sloužil jako obydlí převozníka. K vodě od něj vedlo několik schůdků, k nimž přistával krátký přívoz spojující Kampu se severní částí Střeleckého ostrova. Objekt si zahrál roku 1974 v již zmíněném filmu o doktoru Mráčkovi, kdy v něm bydlela vodnická rodina.

Předchůdcem zahradního domku čp. 501/7 bývala koželužna, která patřila v 17. století Serváci Engelovi z Engelflussu, jenž zbohatl díky tomu, že jako jediný u nás vyráběl především po18

Stránka 18

5/22/13

10:24 AM

dešvovou kůži zv. librovka, využívanou na dosud nevídanou novinku – podrážky z tvrdé kůže, dodávané armádě. Bedřich hrabě Nostic ho nechal koncem 18. století upravit pro J. Dobrovského, který zde žil v letech 1798–1803 a jehož připomíná pomník (1) z roku 1891. Od roku 1929 do roku 1941 bydlel v domku historik umění a pragensista akademik Zdeněk Wirth, jehož připomíná na ohradní zdi umístěná pamětní deska a busta (2). V roce 1946 se do bytu v přízemí nastěhoval Vladimír Holan a do 1. patra Jan Werich.

Když na Štědrý den roku 1974 pořádal herec jako každoročně vánoční oslavu, na kterou zval řadu svých přátel, StB to považovala za skandální a usadila dva své pracovníky do 2. patra Lichtenštejnského paláce, v němž tehdy sídlil Výzkumný ústav plánování a odkud byl velmi dobrý výhled na Werichovo bydliště. Ve zprávě stálo, že hostů přišlo asi čtyřicet, mezi nimi Karel Vlach, Josef Hlinomaz, Waldemar Matuška apod. Meda Mládková chtěla v této vile zřídit muzeum Voskovce a Wericha, ale i když podle svých slov poslala do Prahy velkou částku dolarů, nepomohlo to.

Další ulice Kampy, nesoucí název Hroznová, byla pojmenována podle domu čp. 499/2 U Zlatého hroznu.

V prvním patře objektu čp. 500/1 měl po adaptaci provedené roku 1869 třípokojový byt herec Pavel Švanda ze Semčic a jeho manželka Eliška Pešková. Roku 1959 koupil dům Jiří Trnka, po přestavbě se sem nastěhoval s druhou manželkou i společnými dětmi a odtud chodíval na návštěvu k nedaleko v podnájmu bydlícímu Janu Werichovi, který na něj vzpomínal slovy: „My jsme byli dvě almary, a když jsme spolu šli po chodníku, vypadalo to, jako když stěhujou selskou jizbu.“ Na průčelí je balkon s balustrádou a dvěma plastikami múz z pálené hlíny.

O kousek dál vidíme známé mlýnské kolo (3); patří sice Velkopřevorskému mlýnu stojícímu mimo Kampu na Velkopřevorském náměstí čp. 629/7, ale jelikož ho omývá Čertovka, řekneme si o něm pár slov. Částečně shořelo 24. května roku 1938, mělo být nahrazeno turbínou, ale památkáři prosadili, aby tehdy nevídaně velké kolo na spodní vodu o průměru 8 m, které naposledy mlelo ve 30. letech minulého století, bylo opraveno. Dnes zde vidíme několikátou kopii; to předposlední, vyrobené koncem 70. let 20. století z 30 m3 dubového dřeva, se rozeschlo dříve, než mohlo být osazeno, a kolo současné s průměrem 7,4 m sestavil počátkem 90. let 20. století podle starých plánů pan František Mikyska z Benešovska 19

Stránka 19

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

1. PROCHÁZKA

zlom_netradicni_prochazky_prahou_II_ok:Sestava 1

5/22/13

10:24 AM

z jihomoravského dubu. V tehdejších cenových relacích přišlo na 300 000 korun a začalo se točit 8. prosince 1992. Před časem na nějaký čas utichlo, neboť někdo z jeho mechanismu odcizil ložisko, ale naštěstí období, kdy by se část lopatek neponořená do vody mohla rozeschnout, nebylo příliš dlouhé. Toto mlýnské kolo, které je vidět již z Karlova mostu, si prý oblíbil vodník Kabourek, jehož socha od malostranského patriota sochaře Josefa Nálepy (jednoho ze dvou lidí na světě, kteří portrétovali Salvadora Dalího) se možná stane další zdejší turistickou atrakcí.

Landšadlovský dům čp. 492/8, postavený počátkem 17. století a později výrazně přestavěný, byl další střechou nad hlavou studenta Bohuslava Martinů, který se sem přestěhoval z ulice Na Kampě čp. 512/11.

Na mapě chybí také Prachovna čp. 515/8, ale i tu lze snadno najít: stačí podejít Karlův most a uvidíme její mohutný třípatrový dům z konce 15. století. Za třicetileté války byla zničena, pak si tu Buquoyové zřídili dvůr pro tesaře a sklad dřeva, po roce 1815 dostala podobu empírového domu, který koupil zemský advokát Karel Václav Pinkas, jehož rodina ho vlastnila do roku 1908, a zemřel tu malíř Soběslav Pinkas. Bydlel tu architekt Národního divadla Josef Zítek.

20

Stránka 20

4, 192_netradicni_prochazky_prahou_II_2.vyd_Sestava 1 28/01/19 08:42 Stránka 192

Stanislava Jarolímková

NETRADIČNÍ PROCHÁZKY PRAHOU II. díl: Malá Strana, Hradčany a něco navíc Text Stanislava Jarolímková Ilustrace Karel Benetka Fotografie Miloslav Čech Obálku navrhl Emil Křižka Redigovala Jana Jůzlová Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 192 + 16 stran barevné přílohy Vydala Euromedia Group, k. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 451. publikaci Sazba Veronika Lahodná Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz