Ilustrovala
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 3
27.08.19 23:19
V bambusové zahrádce něco sedělo. Vypadalo to jako velký medvěd plyšák. Mělo to bílé tělo a hlavu, černé uši, černá kolečka kolem očí, černé zadní nohy a černé přední nohy s černým páskem přes záda. Na konci zad ležel bílý ocásek podobný kuchyňské chňapce bez palce. Velkému medvědovi seděl na klíně malý plyšáček. Malý, černobílý medvídek. Kdoví, kdo ty dva ušil a kdo a proč je sem posadil. Možná místo sádrového trpaslíka, aby v zahrádce hlídali několik druhů bambusů. Mladé výhonky, listy a vysoké, duté zdřevnatělé stromky. Medvědi nehybně seděli a najednou ten malinký strčil pracičkou velkého medvěda do břicha a povídá: „Babi, nespi!“ „Já nespím,“ zamžoural velký medvěd. „A ty, PoPo, nezlob nebo nedostaneš nic k obědu.“ „Babi a co bude dneska k obědu?“
(5)
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 5
27.08.19 23:19
„Hrneček od medu,“ smála se babička. „Babi, nesměj se a pověz mi vážně, co bude doopravdy k obědu?“ „Bambusové listy.“ „A co bude k večeři?“ „Bambusové listy.“ „A co bude ráno k snídani?“ „Bambusové listy.“ „A k svačině?“ „Bambusové listy.“ „Ja, ja, jaj!“ chytil se za hlavu medvídek. „Pořád jen listy a listy. To se nedá pořád jíst. Listy byly včera a předevčírem.“ „A budou také zítra a pozítří a popozítří,“ usmívala se babička. „Protože neumíš vařit,“ bručel medvídek. Děti dostávají sladkou krupicovou kašičku a my pořád jen bambusové listy a listy.“ „Protože jsme pandy a ne děti,“ řekla babička. „Ale jestli chceš, tak ti kaši uvařím.“ „To bych chtěl,“ usmíval se medvídek. „Babi, a kdy bude večeře?“ „Až zajde sluníčko a přijde večer.“ „Jé, to bude ještě doba,“ vzdychl PoPo. „Za tak dlouho na večeři zapomenu.“ „Jestli chceš, tak ti ji uvařím hned,“ řekla babička. „To bych chtěl moc,“ pokyvoval hlavou medvídek. „Ale nejdřív mi musíš slézt z klína,“ povídá babička. „Jenže mně se tu moc hezky sedí,“ koulel očkama medvídek. „Když chceš sedět, tak klidně seď, ale nemůžu vařit,“ řekla babička. PoPo se skulil do trávy a babička šla vařit krupicovou kaši. Míchala krupici v hrnci a říkala: „Vařila myšička kašičku, na zeleném rendlíčku.“
(6)
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 6
27.08.19 23:19
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 7
27.08.19 23:19
„Snad babička, ne?“ vrtěl hlavou medvídek. „Říkanka je o myšce,“ odpověděla babička a pokračovala: „Tomu dala,“ a cvrnkla medvídka do ucha. „Tomu taky,“ cvrnkla ho do druhého. „Tomu málo,“ ťukla ho do čumáčku. „A na toho se nedostalo,“ položila medvídkovi pracku na hlavu. „Jenže babi, to nejde,“ mračil se PoPo. „To je přece moje kaše.“ „Všechna bude tvoje,“ řekla babička. „Já kaši nejím,“ a nalila mu plný polévkový talíř. Posypala kaši cukrem se skořicí a z másla udělala studánku. Medvídek si vzal talíř na klín a čichal ke kaši: „To je vůně. No to bude pochoutka. Kam se hrabou bambusové listy.“ Počkal, až kaše vychladne, nabral si trochu pracičkou, olízl ji a začal prskat: „Brr! Fuj! To se nedá vůbec jíst. To je jako teplé bláto.“ „A co jsem ti říkala?“ smála se babička. „Pandy mají ze všeho nejradši pandí trávu ― zelený bambus. Na jaře jedí jeho výhonky, v létě mladé listy a v zimě lodyhy.“ „Asi máš pravdu,“ vzdychl medvídek. „Tak si dám zase bambus.“ A pustil se do šťavnatých výhonků. „Nojo, tohle je jiná dobrota než kaše.“ A pochutnával si a mlaskal. Babička se přidala a pomalu a spokojeně chroupali. Po několika hodinách se babička narovnala a protahovala si záda. Medvídek se také protáhl a rozhlížel se kolem sebe. „Babi, co to visí támhle na tom stromě?“ Za ocas viselo na větvi podivné, šupinaté zvíře. „To je dračí kapr,“ zvedla hlavu babička. „Cože?“ „Je to luskoun, ale taky se mu říká dračí kapr, protože má šupiny jako ryba. Prý špatně vidí, ale dobře slyší. Schválně na něj zavolej a vyzkoušíme, jestli je to pravda.“
(8)
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 8
27.08.19 23:19
„A co mám zavolat?“ „Ať vyplázne jazyk.“ „Luskoune, vyplázni jazyk!“ křičel PoPo. „A na koho?“ „Na medvídka,“ odpověděla babička. Luskoun vyplázl jazyk a měl ho strašně dlouhý. Tak dlouhý jazyk PoPo ještě neviděl. „Luskoune, ukaž mi ho ještě jednou!“ „Až naprší a uschne,“ řekl šupináč a schoval se v koruně stromu. „Babi, na co má tak dlouhý jazyk?“ zeptal se PoPo. „Na mravence,“ odpověděla babička a dala se znovu do jídla. Medvídek taky a společně kousali výhonky až do večera.
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 9
27.08.19 23:19
PoPo a lesní jezírko „PoPo, vstávej! Nespi! Je ráno a všichni už snídají,“ budila babička medvídka. „Jéje jéje!“ protahoval se PoPo. „Proč musíme každý den vstávat? Proč nemůžeme ležet celý den? Stejně všechny pandy nejradši leží a sedí.“ „Máš pravdu, ale taky při tom jí. Od rána do večera baští a někdy pokračují i v noci.“ „Babi a co jdeme dělat? Snídat, svačit, obědvat, nebo večeřet?“ „Vyber si z toho, co chceš. U nás se to nerozděluje. My jíme pořád. Začneme kousat listy ráno a koušeme a jíme až do večera.“ „A to máme pořád hlad?“ divil se medvídek. „Jiná zvířátka takovou dobu nejedí.“ „Vstávej, ty mudrci,“ usmívala se babička. „A proč pořád jíme, to je pandí tajemství. Až ti budou tři roky, tak ti ho prozradím.“ „Prosím prosím, řekni mi to hned,“ pověsil se na ni medvídek.
( 10 )
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 10
27.08.19 23:19
„Neřeknu,“ vrtěla hlavou babička. „Dozvíš se to, až budeš mít třetí narozeniny.“ „A kolik mi je teď?“ ptal se PoPo. „Dva a kousek.“ „A kdy mi budou tři?“ „V srpnu.“ „Jé, to bude za dlouho. Takovou dobu čekat nevydržím.“ „Ale vydržíš a nebruč,“ řekla babička. „Musíme s jídlem začít ráno, dokud není velké horko.“ Sotva vylezli z dlouhých bambusových listů, dýchlo na ně teplo. Babička se dívala na oblohu a povídá: „Dneska se ohřejeme. Nebe je modré, jako pomněnky. Sluníčko sálá jako kamínka a suší trávu. Kam posvítí, obarví zelenou trávu na žluto.“ „Musíme se schovat někam do stínu, nebo nás sluníčko taky usuší,“ radil PoPo. „Zalezeme hlouběji do lesa, kde je stín a čerstvá tráva,“ řekla babička. Šlapali lesem mezi různými druhy bambusů a hledali chladný stín. Prodírali se vysokými listy a dostali se na planinku s jezírkem. Mezi květy leknínů plavaly barevné rybky a malými pusinkami dělaly bublinky. Kolem jezírka rostly špičaté bambusové listy. „Tady to vypadá dobře,“ posadila se na břeh jezírka babička. „U vody horko přežijeme,“ řekla a strčila nohy do vody. „Babi, nemáš strach, že ti ukousne nohu aligátor?“ ozval se medvídek. „Tohle by pro něj byla loužička. Aligátoři žijí ve Žluté řece,“ kopala nohama babička.
( 11 )
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 11
27.08.19 23:19
PoPo si přisedl a sekal nohama, jen to stříkalo. „Nestříkej, zlobile!“ šplíchla na něj vodu babička. „Já tě chladím,“ stříkl na ni dál medvídek. A cákali na sebe, jako když prší. Zvědavé rybky připluly až k nim a dívaly se, co se to děje. „Už mám mokrý celý kožíšek,“ otřepával se PoPo, „ale to nevadí, viď?“ „To víš, že ne. Sluníčko nám je raz dva vysuší.“ „Babi, na něco jsme zapomněli,“ řekl medvídek. „Zapomněli jsme na snídani. Už mám hlad, jako vlk.“ „Já taky,“ olízla se babička, „jako černobílý medvěd.“ Prackou si přihnula dutý bambusový prut a začala okusovat listy. PoPo se natáhl na břicho a kousal vleže. K jezírku se přilétali napít ptáci. Pěnkavy a sýkorky namáčely zobáčky do vody, zvedaly hlavičky a zavíraly při tom oči. Pěnkavy se napily a zpívaly: „Jak to sluníčko pěkně svítí!“ A sýkorky jen spokojeně pípaly. „Sluníčko svítí až moc,“ povídá při kousání medvídek, „až z toho škytám.“ „Jen ať svítí,“ odpověděla babička, „aspoň se ohřejeme.“ A dodala: „Ale při jídle se nemluví. Mohlo by ti zaskočit.“ „Babi, ty taky mluvíš a mohlo by ti zaskočit,“ smál se medvídek. „A ještě mi pověz, co by nám zaskočilo?“ A jen to dořekl, začal se dusit. Zaskočil mu v krku kus bambusového listu. Babička k němu rychle přiskočila a bouchala ho do zad. Medvídkovi vyhrkly z očí slzy a když se nadechl, babička povídá: „Vidíš, kluku, vidíš. Co jsem ti říkala?“ „Že se nemá při jídle mluvit,“ kuckal PoPo a smál se tomu. „Už si to budu, babi, pamatovat celý život.“ Pak pokračovali v jídle a medvídek při tom zase povídá: „Tobě nikdy nezaskočilo?“
( 12 )
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 12
27.08.19 23:19
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 13
27.08.19 23:19
„Taky,“ zvedla hlavu babička, „a málem jsem se udusila.“ „A kdo tě bouchal do zad?“ „Sama. Bouchala jsem se zády o strom.“ „To jsi dobrá,“ řekl PoPo a málem mu zase zaskočilo. „Ty, ty,“ hrozila na medvídka babička, „co jsi říkal, že si budeš pamatovat celý život?“ „Že se nemá při jídle mluvit, ani utíkat,“ smál se PoPo. A najednou frrr! Od jezírka vyletěli ptáčci. Vyplašil je velký pták s dlouhým ocasem, který se přiletěl napít. „Babi, co je to za ptáka?“ přestal kousat PoPo. „Ten má stejné barvy, jako my. Taky je černobílý.“ „To je straka,“ narovnala se babička. „Ale zase jsi zapomněl, co se při jídle nemá dělat.“ „Nezapomněl, já jsem nejdřív přestal kousat.“ „Správně,“ pochválila ho babička. „A teď mlčíme a jíme.“ A zase kousali špičky listů.
Medvidek PoPo_001 az 056.indd 14
27.08.19 23:19