0040722

Zdivocele pohadky_001.qxp_Sestava 1 23.09.19 14:57 Strรกnka 1

O popelce

Snad jste si řekli: „Tuhle známe.“

Neznáte, kdepak, zdání klame.

Ten odvar, co jste slýchávali, dokavad bývali jste malí, byl vykostěn a zbaven krve.

Takhle to bylo ponejprve: Začlo to zhruba, jak vám řekli.

Dvě ošklivky se na bál vlekly v róbách a zlatě, jak se šušká, zatímco sestra Popeluška zamčená byla v černém sklepě a nezbylo jí než tam dřepět.

Jak sedí, náhle velká krysa k jejímu palci chce se přisát.

Popelka zařve: „Já chci ven!“

7 Roald Dahl – ZDIVOCELE POHADKY.indd 7

25.9.2019 15:49:04

A v tom hned víla jako sen zjeví se před ní znenadání a praví: „Přála jste si, paní?“ „Co bych si přála? Jsi snad slepá?

Necháš mě trčet uvnitř sklepa a ségry trsaj na bále,“ Popelka hýká zoufale, „mají tam disko v hlavním sále a je tam synek pana krále.

Chci okamžitě nový šaty, kočár, brož, náušnice zlatý, střevíčky na svý nožky tenký a silonový podkolenky!

Vohákneš-li mě podle přání princ se mi jistě neubrání!“ „Fajn,“ řekne víla. „Momentíček.“ A jen tak bez mžiknutí víček kouzelnou hůlkou zatřese.

A už jsme kde? No, na plese!

Ošklivé sestry poulí oči, Popelka prince v kole točí!

Tančí s ním hbitě jako rtuť, tiskne se na tu mužnou hruď.

Princ žasne: „To je paráda!“ A sotva dechu popadá.

8 Roald Dahl – ZDIVOCELE POHADKY.indd 8

25.9.2019 15:49:05

Roald Dahl – ZDIVOCELE POHADKY.indd 9

25.9.2019 15:49:05

Odbíjí půlnoc. „Ehm, hrk!

Teď musím myslet na úprk.“ Princ křikne: „Kampak?! Zadrž! Stát!“ Chytne ji za hedvábný šat. „Pusť mě…“ Popelka pryč se žene Trrrrrh – a má šaty roztržené… „Juj! Zdrhám v prádle!“ V přítmí svíček pak ještě přišla o střevíček.

Princ letí k botě jako střela. „Koukejme, co tu zapomněla.

Ta, které tahle botka sedne, bude mou ženou! Dopoledne každý dům projdu bez okolků, dokavad nenajdu tu holku!“ Pak, že byl znaven jako slíva, dal, hlupák, střevíc na sud piva.

Zmerčí to sestra Popelčina (ta která hrušku připomíná), vkrade se tiše jako voda a spláchne střevíc do záchoda.

10 Roald Dahl – ZDIVOCELE POHADKY.indd 10

25.9.2019 15:49:06

Na jeho místo potom v klídku dá vlastní dvaačtyřicítku.

Vidíte? Už se příběh mění.

Popelku čeká překvapení.

Druhý den, když je princi lépe, na všechny dveře v městě klepe.

Kdepak je asi kráska skryta? Čas běží, vzrůstá nervozita. „Je to spíš bota pro obryni,“ šeptá si služebnictvo v síni.

A taky, co to? – Bože, ach ne.

Ta bota jaksi trošku páchne.

Tisíce dívek na náměstí šly obout botu, zkusit štěstí.

Přišly i naše sestry vnadné, zkouší ji první – bota padne! „Néé!“ křičel princ. „Jóó, to je hit!

Teď si mě, hochu, musíš vzít.“ Princ jako stěna vmžiku zbled. „Tohle jsi řekla naposled!“

11 Roald Dahl – ZDIVOCELE POHADKY.indd 11

25.9.2019 15:49:06

Roald Dahl – ZDIVOCELE POHADKY.indd 12

25.9.2019 15:49:06

„Dal jsi slib, princi, jen pojď blíže, z tohohle už se nevylížeš.“ Princ zařval na zbrojnoše v davu „Prokrista! Usekni jí hlavu!“ Svist. Hlava spadla. „Na mou duši, vždyť takhle jí to i líp sluší.“ V tu ránu přišla sestra druhá. „Zkusím tu botku, hm, jde ztuha…“ „Zkus radši tohle!“ křičí vládce.

Svou ostrou šavlí švihne krátce.

Svist. Hlavička se kutálí a mizí někam do dáli.

Bum, to jsou rány jako v kině!

Popeluška až do kuchyně zaslechla dunění těch hlav a sama vyšla mezi dav. „Co je to, tahle kanonáda?“ „Starej se o svůj byznys, mladá,“ vykřikl princ a ona vidí:

13 Roald Dahl – ZDIVOCELE POHADKY.indd 13

25.9.2019 15:49:06

„Božínku, ten můj stíná lidi!“ „To se mám provdat mezi sortu, co vraždí jen tak kvůli sportu?“ Princ ječí: „Co ta žába bulí? Šup, ať má honem po kebuli!“ Vtom záblesk! A v něm, v mžiku jen se zjeví víla jako sen a hůlkou víří kouzel rej: „Popelko, teď si něco přej!

Vyber si jakékoli přání a já ho splním bez váhání.“ Popelka na to: „Vílo milá, s tím princem jsem to přestřelila.

Mé druhé přání bude skromné: nenašel by se někde pro mne normální chlap? Děsně se snaž!

Snad ještě nějakýho znáš!“ V minutce byla Popeluška vdána co doživotní družka za kluka, který u Popradu vyrábí z broskví marmeládu.

Dům smíchem vyplnili celý a chechtají se dodnes – jestli tam neumřeli.

Roald Dahl – ZDIVOCELE POHADKY.indd 14

25.9.2019 15:49:07