0040719

Miloš Škorpil

Běhání pro všechny

3

Kapitola 1 BĚH (SPORT) PRO VŠECHNY

6

Když jsem začínal běhat já, byl běh doménou vyvolených, byl doménou atletů, a tak není divu, že si v té době na něj mnoho lidí netrouflo. I když si jsem více než stoprocentně jistý, že kdyby si troufli, mnozí z nich by běhali minimálně stejně dobře jako dnešní výkonnostní běžci, ale spíš lépe. A to z prostého důvodu, v 70. letech minulého století byli lidé zvyklí se ještě normálně hýbat. Byli zvyklí si dojít nakoupit, v neděli vyrazit s rodinou na pěší výlet (v té době ještě nebyly volné soboty, to přišlo až později). Byli zvyklí dělat domácí práce, posekat zahradu, sázet, plít, sklízet a sednout si, až když byl na to čas. Dnes je to spíše obráceně, spoustu času prosedíme a čas na pohyb si uděláme až ve chvíli, kdy zjistíme, že už se sami sobě nelíbíme, jak jsme oblí, nebo v horším případě když zjistíme, že zdravíčko přestává sloužit. Teprve v té chvíli se zamýšlíme nad tím, že bychom se měli začít hýbat. Ale jak začít, když fyzická kondice je nulová, naproti tomu váha, tlak, klidová tepová frekvence, cukr, tuk a cholesterol jsou vysoké? Rozhlédnete se kolem sebe a zjistíte, že skoro každý, koho znáte, běhá. Napadne vás: „To bych mohl/a taky zkusit, vždyť jako dítě jsem běhal/a.“ Zalovíte v šatníku a v botníku, vyberete, co by se nejlépe hodilo na váš první pokus, a někdy večer, až bude celá ulice zalezlá před bednou nebo spát, si zkusíte oběhnout pár bloků. Ale ouha, ono to nejde tak, jak jste si představovali. Uběhnete pár metrů, jste celí říční, pot z vás leje, jako byste stáli pod jezem, dusíte se a máte pocit, že život vám visí téměř na vlásku. Odeberete se domů a budete si libovat, že to nikdo neviděl. 7

Nechcete to ale vzdát, přece jenom jste dlouho neběhali a pro tělo to musel být děsný šok, říkáte si. Podruhé už to bude lepší. Ale ouha, nebylo. „Dám tomu ještě třetí šanci, přece nebudu taková bačkora, vždyť Karel, Venca, Máňa, Bára… taky nejsou žádní atleti a, panečku, jak jim to běhá.“ Vyběhnete potřetí a světe div se, zase půjdete domů jak zpráskaný pes.

A teď máte tři možnosti: >> vykašlat se na to a říci si, že na to prostě nemáte, >> zkoušet to zas a znovu, ono se to jednou zlomí, >> nebo si koupit tuhle knížku a zkusit začít úplně jinak, zkusit to tak, aby to nebolelo, tak, aby vám běhání přinášelo radost a uspokojení, abyste se cítili při běhu a po něm dobře, tak, že si s během nakonec sednete a stanete se nerozlučnými přáteli na celý život. Když běžím, rozmlouvám se ZEMÍ. Rozmlouváme spolu pomocí kroků, kterými já do ní vdupávám svá slova, svoje myšlenky, svoje pocity, co jí chci sdělit, kterými jí říkám, že ji mám rád, že je mi vším, protože nám všem dává své požehnání, abychom mohli žít, skrze plody, které nám poskytuje k našemu životu. Ona mi pak světlem a stínem, vánkem, dešťovými kapkami, hromy a blesky, sněhovými vločkami či kroupami sděluje, jak se cítí, zda je vše v pořádku, nebo zda bych měl něco změnit, nad něčím se zamyslet, něco učinit… Abych jí pomohl najít rovnováhu. Stejné je to se všemi, s nimiž pomocí běhu rozmlouvám, s nimiž za běhu a pomocí běhu nacházím společnou řeč, kterou bych rád díky této knize našel i s vámi. 8

V knize najdete šest příběhů, tří žen a tří mužů, kterým běh zasáhl pozitivním způsobem do života a stal se jejich věrným společníkem od chvíle, kdy jsme se pomocí běhu poznali, až do teďka. Nejprve vám však v krátkosti řeknu, jak běh našel cestu ke mně. Běh se v mém životě objevil tak jako v životě každého z nás ve chvíli, kdy mě omrzelo se plazit po zemi nebo lézt po kolenou a rozhodl jsem se postavit na zadní. Nevím, jestli si tu chvíli pamatujete vy, ale já si pamatuji, že to byl teda nářez, ten rozhled. Není divu, že se mi z toho zatočila hlava a já si z toho sedl na zadek. No spíš jsem se rozplácl jak široký, tak dlouhý na podlahu. Všichni kolem mě se křenili, pusy od ucha k uchu, utěšovali mě, že tohle se stalo každému, a vybízeli mě, ať to zkusím znovu. Dokonce mi nabízeli pomocnou ruku, jako: „Pojď, zkusíme to spolu.“ V tu chvíli jsem se navztekal, zamračil se na ně jak sto čertů a v tu chvíli jsem byl zase na nohou. Chvíli jsem stál, chytal balanc, pak natáhl ruce před sebe a rozeběhl se přes celou místnost. Tam se zastavil, otočil, opřel zády o zeď a s triumfem v očích sledoval jejich úžas. No a to mi tak nějak zůstalo do dneška, i když už od té doby uběhlo bezmála 64 let. Druhá vzpomínka na mé seznámení s během je trošku mladší, tedy ne o moc, ale přeci. To mi bylo 11 let a kamarád, který bydlel přes ulici, Jirka Kulštejn, za mnou přišel, že druhý den se běží v Pražském lese (bydlel jsem v Horních Počernicích, což v té době nebyla ještě součást Prahy) okresní kolo Běhu Mladé fronty. Řekl mi, abych šel s ním, že tam poběží, a ať si to taky prubnu. Přiběhli jsme tam, bylo to od nás necelé dva kilometry, akorát tak na rozehřátí, rozdýchání a rozcvičení. Přihlásil jsem se, dostal svoje první 9

startovní číslo, stoupl si na start běhu pro mladší žáky (běželo se 300 metrů), zazněl povel: připravte se, pozóóór, třeskl výstřel a já vystřelil s ním. V cíli jsem byl první. Zase jsem se triumfálně rozhlédl kolem a byl jsem lapen do osidel závodního běhu. Kdo by nechtěl být vítěz?! Začal jsem chodit do oddílu atletiky Sokola Horní Počernice. Tréninky vedl Jiří Babuška a mně se tam moc líbilo. Tréninky byly dvakrát týdně. Hned po 14 dnech jsem už jako člen oddílu jel na krajské kolo Běhu Mladé fronty do Dobříše. Společně s oddílovým kolegou jsme obhlíželi soupeře a vyšlo nám jednoznačně, že se spolu pobijeme o první místo. Pravda, pobili jsme se, ale o to, kdo nebude poslední. Vyhrál jsem, jak jinak, ale jen díky tomu, že kamarád těsně před cílem uklouzl, spadnul a tím si podal s „Peškem“ ruku on. No, a já od té chvíle pochopil, že jestli chci být v běhu opravdu dobrý, budu muset víc makat a míň se naparovat. No a tak už makám víc jak 50 let, přičemž zhruba právě 50 let se věnuji i tréninku druhých. Nebudu se vám tu chlubit svými výsledky, ono to lidi spíš odradí, než přitáhne, když si to přečtou. Ale no tak jo, nakladatel by to stejně někam protlačil, tak ať to máte raději ode mě: 5 km 15:35, 10 km 32:50, 20 km 1:11:50, maraton 2:33:18, 100 km 8:12:00, 24 hodin 230 km, 48 hodin 316 km. Z Hodonína do Aše (500 km) 76 hodin. Třikrát jsem oběhl Českou republiku, běžel z Prahy na Sněžku (22:40 hod), z Prahy do Vídně za tři dny, z Drážďan do Prahy. Uběhl Spartathlon (běh z Athén do Sparty měřící 246 km, rok 2002). Dvakrát byl mistrem ČR v běhu na 24 hodin (1991 a 1999), 4. na MS v běhu na 24 hodin (1992). Pomohl Ivaně Sekyrové ke splnění limitu na olympijský maraton v Londýně a Milanovi Šumnému k 5. místu 10

na Spartathlonu (2018). Trénoval účastníky Party maraton ve stejnojmenném pořadu České televize (2016) či účastnice PIM Women’s Challenge. Za ty roky trénování jsem připravoval a pomáhal s přípravou stovkám běžců a běžkyň. Své poznatky sepsal ve stovkách článků a několika knihách. Možná vás napadne, proč tedy tato kniha? Máte pravdu. Proč? Nejspíš proto, že všechno se vyvíjí. Když jsem začínal běhat já, stačilo nám nazout polokecky, obléknout si trenky a tílko, v případě chladu tepláky. Neměli jsme zdání, že jednou budou lidé běhat s hodinkami, které je budou cepovat místo trenéra. Na trhu bude tolik různých značek běžeckých bot, až z nich půjde lidem hlava kolem, obléci se na běh bude doslova věda, a o tom, co pít a jíst ani nemluvě. Zkrátka neměli jsme ponětí, kolik informací se na lidi pohrne i pod rouškou nádherného a jednoduchého slůvka BĚH. No a právě ta přehršel informací mě znovu dostala k tomu, abych si sednul a pokusil se vám pomoci v nich zorientovat. Vybrat jen ty podstatné, které vás nezahltí a nezblbnou, abyste si mohli užívat běh pro jeho podstatu, kterou jsem se pokusil zhmotnit v úvodu tohoto svého proslovu. Nevím jak vy, ale mě vždycky dostávaly příběhy. Jejich prostřednictvím jsem kromě děje samotného nasával do sebe jak houba to, co v daném příběhu bylo skryto jakoby pod povrchem. Život, života běh hrdiny a vše, co s tím souvisí. Nikdy mě moc nezajímala jen suchá fakta a čísla. Takže začneme příběhy mých tří hrdinů a tří hrdinek, kteří mi vběhli do života, abych je něco naučil, abych se já sám od nich něco naučil a mohl to potom poslat dál – vám. 11

Pomocí jejich příběhů do vás chci také nenápadně napumpovat informace o tom, proč je dobré svůj běh řídit dechem, respektive tepovou frekvencí. Jak běhat správně, pokud jde o styl. Seznámit vás s malou běžeckou abecedou a naučit vás ji. Zasvětit do tajů zdravého životního stylu, pevného zdraví a dobré fyzické kondice. Vysvětlit vám, jak je důležitý spánek a relaxace a že není třeba dělat v životě vše na 100 procent, když chcete být úspěšní, protože je třeba si nechat čas i na ŽIVOT! Řekneme si také, jak si vybrat boty na běhání, že nemusíte, když začínáte, rovnou vyklopit několik tisíc za nejdražší modely. Naučím vás se na běh oblékat a řekneme si i něco málo o jídle a pití, ale i o chlazení, respektive přehřívání. Řekneme si, jak se rozcvičit na závod, o taktice, jak ho běžet, že naběhané kilometry nejsou všechno, že děti stejně jako ženy se nemusí bát běhat delší vzdálenosti, protože to prý není zdravé. A nakonec najdete v knize tréninkové plány pro začátečníky, pro ty, co chtějí uběhnout 5, 10 kilometrů, půlmaraton, maraton. A v neposlední řadě si řekneme o tom, jak všem zúčastněným prospívá, když rodina (rodiče, děti, prarodiče) dělá věci společně.

12

Kapitola 2 MOJI HRDINOVÉ Josef Formánek Milan Šumný Martin Novák Simona Vlašimská Víťa Drtinová Dana Škorpilová

Já vím, dámy by měly mít přednost, ale já si je nechám až v druhém sledu, protože pak by se pánové nemuseli vůbec dostat ke slovu. Nebo nevím, jak to máte doma vy, ale když Dana začne a já chci něco říct, tak je to stále: „A neskákej mi pořád do řeči, není to slušný!“ No a já vás mimo jiné budu chtít taky odnaučit skákat a naučit běhat, ale o tom až v kapitole Přirozený běh.

16

JAK TO MÁ S BĚHEM JOSEF FORMÁNEK Josefe, jak došlo k tvému setkání s během? Vlastně díky tobě, Miloši. Jasně, že jsem to několikrát zkoušel sám, po tom, co mne inspiroval třeba kamarád v léčebně, ale po pár zaběháních jsem to vzdal, protože mne to prostě nebavilo. Oslovili mne tvůrci seriálového dokumentu Parta maraton a moje první reakce byla, že jsem se začal smát. Potom mě však napadlo, že mě za celý život nic nedonutilo udělat něco se svým unaveným neforemným tělem, životním stylem a poměrně negativním přístupem ke sportu... Tehdy 17

mi blesklo hlavou, že to je možná poslední šance, jak to změnit, a tak jsem na to tehdy impulzivně kývl. Samozřejmě, že jsem si někdy – ve chvílích malomyslnosti, kdy mne to nebavilo či jsem se cítil unavený – říkal, proč jsem si tím zbytečně zkomplikoval život, ale tam někde hluboko v sobě jsem věděl, že to bylo výborné rozhodnutí. Přesně zapadalo do té prázdnoty, která vznikla po mém rozhodnutí nepít. Každý abstinující alkoholik, i když to třeba nepřizná, cítí ono zvláštní náhlé prázdno ve svém životě poté, co se rozhodl s pitím skončit... Napadlo tě už dřív, než tě oslovili tvůrci Party maraton, že by sis někdy zaběhl maraton? Ne, nikdy. Na to bych si ani nedovolil pomyslet... Příběh, podle něhož byl natočen film Úsměvy smutných mužů, jsi měl v hlavě už před tím, než jsi začal běhat, nebo tě napadl, až když si se začal připravovat na maraton? To nenapadlo mne, ale režiséra filmu Dana Svátka, který četl mou knihu a následně v televizi viděl Partu maraton. Jak jsi prožíval těch půl roku přípravy? Měl jsi pochybnosti, jestli to zvládneš? Jak ti během té doby pomáhalo psaní a jak naopak pomohl běh tvému psaní? Nebo obecně byl pro tebe čas, který jsi obětoval běhu, přínosný, nebo jsi měl někdy pocit, že tě připravuje o čas, který jsi mohl věnovat psaní, rodině, autorskému čtení apod.? Pochybnosti jsem měl velké, popravdě mne ze začátku běhání tak vyčerpávalo, že než jsem si na něj zvykl, tak jsem moc psát 18

nestíhal. Ale začal jsem objevovat čas čistě jen sám pro sebe, jejž ti běhání dává... A po maratonu s dalšími a dalšími kilometry naopak přišla po každém běhu čistá hlava a lehká a příjemná únava, což je oboje pro psaní důležité, neboť to člověku pomáhá se odpoutat od okolního hlučného světa. A co na to rodina? Když mne někdy vidí moje skvělá žena, že jsem bez nálady, tak se jen s úsměvem zeptá: „Nechceš si jít zaběhat?“ Jaké jsi měl pocity, co jsi prožíval těsně před maratonem, v jeho průběhu a těsně po něm? Před výstřelem obavy, po startu euforii, touhu, v půlce se začala ozývat únava, potom přišel jako spása stav velmi podobný meditaci, takové zvláštní plynutí, jako když to ani neběžím já, v posledních úsecích, tak 36., 37. kilometr jsem cítil velkou únavu a těsně před cílem a po doběhnutí obrovskou euforii. Běháš dál, nebo jak to máte spolu běh a ty nyní? Jasně, běhám a děkuji ti za to, milý Miloši! Myslím, že to je to nejvíc, co mne trénování na maraton dalo. Ne, že jsem uběhl maraton, ale že mne běhání začalo bavit, stalo se součástí mého života. Neběhám pro závodění, hromadné akce mne vůbec nelákají, miluji běhat sám v přírodě. Kvůli radosti z té vnitřní svobody, dobrému pocitu, že pro sebe něco dělám, klidu v hlavě, když běžím třeba okolo podvečerní stříbrné řeky, cítím mír z mohutných stromů na břehu, tichých rybářů a pravidelných úderů svého srdce. Díky moc za znovu nalezenou chuť k jídlu, ale zároveň dobrou postavu, objev, že běh se může stát pohybovou meditací, léčivým rituálem, jenž uzdravuje tělo i duši... 19

Myslíš, že je běh droga? Ptám se proto, a ty se tím netajíš, že jsi byl závislý na alkoholu, a vím, že dnes jsou lidé léčeni i ze závislosti na běhu. Ano, asi se i z běhání může stát nezdravá náruživost, ale je tam jeden velký rozdíl. Pro opojení z alkoholu si jen otevřete láhev, pro opojení z běhu musíte nejdřív něco namáhavého udělat. Takže si myslím, že předávkování u normálního člověka jen tak nehrozí. Ale nejspíš u všeho platí, všeho s mírou... Teď jedna moje čistě osobní otázka: Myslíš, že je pravda, že pokud chce člověk umět běhat rychle, musí se nejdříve naučit běhat pomalu? Ano, rozebírat to však příliš nebudu, ty jsi povolanější to vysvětlit, ale pomalý běh mne naučil, že uběhnu vlastně cokoliv, co udýchám. Následným přidáváním rychlosti může člověk začít testovat a posouvat své hranice, pokud chce. Za sebe si většinou chci jen tak pomalu plynout krajinou, občas ale sám sebe překvapím, když se z radosti z pohybu najednou rozeběhnu rychleji a ono to jde. Poslední otázka: Myslíš si, že běh je pro všechny? Je pro všechny zdravé lidi, všech věkových kategorií, kteří nemají opravdu velkou nadváhu či problémy se srdcem. A ještě jednou díky za naše setkání! Přeji ti ze srdce, co ty přeješ všem: Šťastný života běh!

20

JAK TO MÁ S BĚHEM MILAN ŠUMNÝ Milane, ty jsi dokázal něco, po čem mnoho běžců touží, uběhl jsi Spartathlon! Co tě to, člověče, napadlo, jak to vůbec přijde, že člověk, který začne běhat, si zvolí hned takový obr cíl? Byl jsem rodiči od malička vedený ke sportu. Myslím, že sport a sportovní prostředí svým způsobem formuje člověka, vytváří charakter. Vždy jsem byl zaměřený na výsledek a vždy jsem se chtěl poměřovat s těmi nejlepšími. Ať už ve sportu, nebo v byznysu. 21

No a když jsem začal běhat, začal jsem se zároveň pídit, kde jsou lidské běžecké limity. Přečetl jsem si tvůj článek o zdolání Spartathlonu, pak jsem se dostal ke knížce Dana Orálka, a když jsem četl třetí nebo čtvrtou knihu o běhání a všude jsem narážel na Spartathlon a všichni jste popisovali tu krásu a sílu, řekl jsem si: „To je přesně pro tebe…“ A začali jsme společně psát příběh… Všechno však bylo naplánované. Hezky, pěkně postupně. Za ty čtyři roky jsem absolvoval náročné, ale krásné závody jak u nás, tak v zahraničí. Užil jsem si je všechny a mám krásné vzpomínky. Spartathlon byl prozatímní vrchol. Fantastický zážitek, který jsem si opravdu užil, a byl jsem rád, že jsem tam měl své nejbližší. Já vím, že tu první otázku jsem měl položit trošku později, ale položil jsem ji záměrně hned na začátku, aby čtenář okamžitě věděl, s kým má co do činění. Díky tvému 5. místu na Spartathlonu 2018 tě přeci jenom znají spíše ti, kteří běhají ultra nebo alespoň maratony, ale široká běžecká veřejnost tě ještě nezná, tak aby věděla, co jsi zač. :) Ale teď už pěkně od začátku. Milane, když jsi mě oslovil s tím, zda bych ti byl ochotný napsat trénink na maraton, postavil jsi mi docela úzké mantinely, co se týče časových možností. Z toho prvního rozhovoru jsem pochopil, že jsi časově velmi vytížený člověk, který je ale fixovaný na rodinu. Že dá běhání všechno, co bude nutné, ale nechce přijít o čas strávený s dětmi a manželkou a i práci rozhodně šidit nehodlá. Vůbec jsme se neznali... Co sis, člověče, představoval, že vytáhnu z pomyslného klobouku kouzelníka Pokustona? 22

Oslovil jsem tě na základě doporučení kamaráda Martina Lacka a taky jsem si tě proklepl. :) Vím, že ke každému přistupuješ osobitě, ne že kopíruješ tréninky a jen inkasuješ peníze. A to bylo přesně to, co jsem hledal. Dlouhodobý osobní přístup. Kladu důraz právě na dlouhodobou spolupráci, která je založena na oboustranné důvěře. Kouzelníka Pokustona jsem nečekal. Čekal jsem, že mě provedeš nástrahami a ochráníš od všeho zlého. Chtěl jsem jediné, uběhnout maraton a nezničit se! Znal jsem člověka, který běžel maraton jen proto, že maratony běhal jeho šéf, a chtěl se blýsknout i za cenu sebedestrukce. Dodnes má můj „obdiv“, protože bez velkého tréninku maraton opravdu absolvoval, ale následně nebyl schopný dva dny opustit hotelový pokoj. A to není cesta pro mě! Mám rád systematickou práci, která vede postupně k cíli. Také jsem věděl, že uběhnutím maratonu to neskončí. Potřeboval jsem někoho, kdo mě ukočíruje, nasměruje. Někoho, kdo mi ukáže cestu, vysvětlí, proč zvolená cesta je ta správná, a ne jiná. Proč jdeme jinak než většina. A to je, oč tu běží. Užívat si běh a nebýt otrokem běhu. Běžecký svět je rozdělen, pokud jde o běžecký styl, do několika skupin. Jak se díváš na souboj patařů s těmi, co běhají přes špičku? A vůbec... myslíš si, že běžecký styl je pro hobby běžce důležité řešit, nebo je to jen další tah, jak z lidí tahat peníze? Ať si každý běhá, jak chce. Pata nebo špička, hlavně, že se lidé hýbou. Každý si musí najít to svoje. A když je člověk šťastný, že běží, asi neřeší patu nebo špičku. 23

Osobně styl řeším, protože chci běhat dlouho, nechci si ničit zdraví. Doporučil bych každému, kdo začíná běhat, zajít si za někým, kdo tomu rozumí, a nechat se „srovnat“. Proč ztrácet čas hledáním toho, co už někdo objevil? Je mnoho cest, jen si vybrat tu svou. Vedle skupin „patař“, „špičkař“ jsou další dvě početné skupiny, a sice ti, co všechno běhají na čas, a ti, co se řídí tepem svého srdce. Patříš mezi honiče času, nebo dáš víc na své srdce a proč? Běhám srdcem. Mé kroky řídí srdce a bude to tak vždy. V životě i běhu. Stále se učím naslouchat svému tělu, srdci. Samozřejmě chci běhat co nejrychleji, ale tempo udává srdce, nikdy naopak. Co tě napadne, když ti řeknu: Běh je o tom, být schopný běžet co nejrychleji co nejdál s co nejmenší námahou? Že jsi popsal můj dlouhodobý cíl. Kde to mám podepsat? Musíš v tréninku dřít, co to dá, následně regenerovat na maximum a správně doplňovat energii, abys byl následně schopen dosáhnout cíle s co nejmenší námahou. V průběhu naší společné přípravy na Spartathlon jsme řešili, zda by nebylo dobré ti víc naložit (přidat další kilometry v tréninku), nebo zachovat ten model, který nám až dosud přinášel výsledky. Tenkrát jsem na tvou otázku odpověděl: „Pro mě není problém ti přidat další minuty a hodiny tréninku, ale když vím, že o čas s dětmi a Gábinkou se připravit nenecháš, práci taky neošidíš, co to odnese? Spánek!“ Myslíš si, že spánek 24

je opravdu pro člověka tak důležitý jako nejlepší regenerace, nebo se z něj dá poměrně dost ukrojit a dohnat to, třeba když je pak člověk během dne unavený nějakým energetickým nápojem, energetickou tyčinkou nebo jinou formou rychlého zdroje energie? Uvědomuji si, že spánek je nesmírně důležitý a vždy poznám na kvalitě tréninku, jak dobře jsem spal. Bohužel nepatřím k těm lidem, co umí spát dlouho. Proto si dopřávám jako regeneraci masáž, navštěvuji kryokomoru nebo si jen sednu na terasu a pomalu se vypínám. Energetické nápoje nepreferuji, a když vidím, že to pijí dokonce i některé děti, je mi špatně a vlastně smutno. Ideální doplnění energie je ze správné stravy a případně přírodních suplementů. Mám to štěstí, že jsem se potkal s Dominikem Kodrasem, který mi se stravou pomáhá, a musím říct, že objevuji nové sféry v doplňování energie. Musím ale přiznat, že si rád dám dobrou kávu. To je moje oblíbená neřest. Co pro tebe znamená běh? Myslíš si, že stejně dobře se třeba člověk odreaguje při golfu? Ptám se proto, že Miloš Čermák kdysi napsal článek: Běh je moderní golf. Ptám se i proto, že vím, že ani golf ti není cizí a jsi v něm docela dobrý, na rozdíl ode mě, který o něm ví, že jsou to takový kuličky pro velký. Běh pro mě znamená svobodu! Žiju pro svoji rodinu a běhám pro život, pro tu možnost být sám se sebou. Běh mě hodně ovlivnil ve 25

všech směrech a myslím, že mě i nasměroval na správnou cestu. Běh je nedílnou součástí mého života. Já ten rozdíl mezi golfem a během vidím v tom, že golf je pro mě společenská záležitost. Čas strávený s obchodními partnery, přáteli nebo rodinou. Zatímco v běhu si užívám tu samotu. Čas strávený jen sám se sebou. I když trénuji naplno, vlastně relaxuji, psychicky. Heslu „běh je moderní golf“ rozumím. Byli, jsou a stále budou lidé, kteří některé věci dělají ne pro sebe, ale pro ostatní a pro „statusy“. Golf i běh jsou stejné v tom, že pokud chceš něčeho dosáhnout, musíš hodně trénovat. Když jsme u toho golfu... Když se člověk rozhodne, že ho bude hrát, a chce ho hrát dobře, tak si kromě vybavení najme i trenéra, aby ho naučil, jak se postavit, jak tou holí fláknout, kterou holí fláknout a tak. Běžečtí trenéři mají většinou smůlu, protože většina lidí má za to, že si stačí koupit nejdražší (rozuměj nejlepší) boty, obout je a vyběhnout a je to! Co si o tom myslíš ty? Mají pravdu, nebo se vyplatí si opatřit na běh trenéra, tedy alespoň do té doby, než se naučím běhat správně technicky, ale i metodicky? Když chce člověk hrát golf, musí si udělat „řidičák“ a tento řidičák mu může udělit pouze akreditovaný trenér. Také musíte znát pravidla. Pokud zvládnete zkoušku, můžete vyrazit na hřiště a užívat si. Běžečtí trenéři to mají o poznání těžší, protože nic jako „běžecký řidičák“ neexistuje. Doporučil bych však každému, kdo začíná s během, aby si svého trenéra našel a nechal si vysvětlit základy. 26

Líbí se mi koncept běžeckých prodejen, které organizují tréninky pro veřejnost. Máte možnost získat důležité informace o běhu a ještě k tomu vyzkoušet novinky na trhu běžeckých bot. To je záslužná činnost! Jinak je to stejné, jako když přijdete poprvé do fitness. Také je lepší si nechat vše vysvětlit a ukázat od profesionálního trenéra než začít bezmyšlenkovitě cvičit a zničit si tělo. Poslední otázka: Myslíš si, že běh je pro všechny? Tak určitě. :)

27