Nikola Kucharská
SVĚT ZAPOMENUTÝCH ZVÍŘAT A T L A S V Y H Y N U L ÝC H A O H R O Ž E N ÝC H D R U H Ů Text: Katar z y n a G ładyszová , Joanna Waj sová , Pawe ł Ł a czek
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 1
07.03.20 20:32
Obsah Evoluce pozemních obratlovců
4
První obojživelníci
6
První plazi
8
Savcovití plazi
10
Příroda v juře
12
Dinosauři a pterosauři
14
Příroda v křídě
16
Anatomie dinosaurů
18
Paleontologové
19
Mapa světových vykopávek
20
Teorie vymírání
22
Příroda v eocénu
24
Přehlídka gigantů
26
Příroda v pleistocénu
28
Mamut srstnatý
30
Chobotnatci
31
Megafauna
32
Vyhynulí primáti
33
Smilodon
34
Veledaněk
35
Pravěká zvířata v muzejních sbírkách
36
Moa a orel Haastův
38
Pratur
40
Dronte mauricijský
42
Dronte samotářský
43
Tygři
44
Vlci
45
Vyhynulí ptáci
46
ST R A NA 2
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 2
07.03.20 20:32
Zebra kvaga
48
Tarpan
49
Holub stěhovavý
50
Holubovití
51
Vakovlk tasmánský
52
Vyhynulý hmyz
54
Opeření obři
55
Vodní savci
56
Příčiny vymírání
58
Nedávno vyhynulá zvířata
60
Zvířata, která mizí
62
ST R A NA 3
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 3
07.03.20 20:32
Evoluce pozemní ch obratlovců ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 4
07.03.20 20:33
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 5
07.03.20 20:33
PRAVĚK
Pr vní obojživelní ci První obojživelníci se na Zemi objevili před 395 miliony let v geologickém období zvaném střední devon. Nejstarší stopy primitivního obojživelníka byly nalezeny v kamenolomu nedaleko města Kielce v Polsku. Čtyřnožec, který tam otisky nohou zanechal, se nepodobal současným zvířatům, protože měl vlastnosti jak obojživelníka, tak ryby.
Vývojový cyklus obojživelníků Pravěcí i recentní (v současnosti se vyskytující) obojživelníci přicházejí na svět podobným způsobem: ve vodním prostředí, v němž samice kladou vajíčka. Z vajíček se líhnou pulci. Tyto ve vodě žijící pohyblivé larvy následně procházejí další proměnou, aby získaly dospělou podobu.
Axolotl mexický Vědci předpokládají, že se u primitivních obojživelníků projevovala tzv. neotenie, což je schopnost některých živočichů zůstávat v larválním stavu a rozmnožovat se v něm. V současnosti žijícím neotenickým obojživelníkem je axolotl mexický (Ambystoma mexicanum), u něhož je proměna v dospělého jedince vzácností.
1. Eryops byl těžkopádný dvoumetrový dravec žijící v bažinách a lovící ve vodě i na souši. Jeho zkameněliny z období spodního permu byly nalezeny v Texasu. 2. Platyhystrix žil rovněž ve spodním permu a jeho charakteristickým znakem byly kostěné trny na obratlech nesoucí kožnatou hřbetní plachtu, která mohla sloužit k obraně před predátory nebo k termoregulaci.
3. Toosuchus byl rybožravý obojživelník ze spodního triasu, měřil pouze 60 cm a obýval vodní prostředí. 4. Seymouria byla donedávna vědci považována za přechodnou formu mezi obojživelníky a plazy, jednalo se však o dravého obojživelníka dobře přizpůsobeného životu na souši. Vyskytovala se ve spodním permu a měřila přibližně půl metru.
5. Koolasuchus byl až pět metrů dlouhý predátor lovící různé obratlovce včetně želv. Ačkoliv občas vylézal z vody, jeho krátké nohy nebyly přizpůsobeny k pohybu na souši. Žil ve spodní křídě. 6. Capitosaurus byl vodní a suchozemský dravec ze spodního triasu. Měřil asi 120 cm a měl velkou hlavu s očima posunutýma k zadní straně lebky.
ST R A NA 6
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 6
07.03.20 20:33
PRAVĚK
Czatkobatrachus Zvláštní název tohoto tvora souvisí s místem nálezu jeho zkamenělých pozůstatků v Czatkowicích u Krakova. Jednalo se o velmi malého, jen asi 4–5 cm dlouhého suchozemského obojživelníka, který žil ve spodním triasu. Jelikož byl bezocasý, bývá považován za nejstarší žábu. Zdá se však, že vůbec neuměl skákat.
Gerrothorax Dravý obojživelník ze svrchního triasu. Měl zploštělé tělo i lebku a na svou kořist, hlavně ryby a bezobratlé, útočil z úkrytu. Nehybně na ně číhal na dně řeky nebo jezera zahrabaný do bahna, z něhož vyčnívaly pouze jeho oči.
Ichthyostega K evolučnímu přechodu mezi rybami a čtyřnožci došlo na Zemi ve středním devonu. Byl to šupinatý dravec obývající mělké vody a močály. Podobal se velkému mlokovi a dorůstal délky kolem 1,5 m. Je pravděpodobné, že dospělé ichthyostegy dýchaly plícemi, zatímco mladí jedinci žábrami.
Diplocaulus Obojživelník žijící ve středním permu. Největší údiv budí jeho lebka, která měla tvar bumerangu a mohla sloužit jako obrana proti spolknutí většími dravci. Bezpochyby by bylo obtížné zhltnout tvora s takovou hlavou! Podle jiných teorií měla diplocaulova neobyčejná hlava pouze reprezentativní funkci, sloužila k lákání samic a zastrašování protivníků v době páření.
ST R A NA 7
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 7
07.03.20 20:33
PRAVĚK
Pr vní plazi Plazi se poprvé objevili v karbonu. Ačkoliv o celé miliony let dříve začali vylézat z vody obojživelníci, právě plazy považuje současná věda za první obratlovce, kteří úspěšně osídlili souše. Nikoli bezdůvodně – teprve plazi se plně odpoutali od vodního prostředí, zatímco obojživelníkům se to nepodařilo, poněvadž stále kladou vajíčka ve vodě.
Stavba plazího vejce Vajíčka plazů v pevné kožovité skořápce se třemi zárodečnými obaly (amnion, alantois a chorion) mohly být v podstatě kladeny všude pod podmínkou patřičné teploty.
Někteří plazi jsou hluší Vedle vejcorodosti a vejcoživorodosti patří mezi vlastnosti plazů mimo jiné rozvinuté orgány chutě a čichu. Zajímavé však je, že představitelé této živočišné třídy nemají ušní boltce a některé druhy jsou zcela hluché – například všichni hadi.
1. Paleothyris měřil zhruba 30 cm a byl dravým nočním plazem. V karbonských lesích lovil bezobratlé živočichy i menší obratlovce. 2. Longisquama žila ve středním triasu. Na hřbetě nesla výrůstky připomínající hokejky. Zuby přizpůsobené k drcení pevné vnější kostry a krovek napovídají, že byla hmyzožravá, Dlouhé končetiny s drápky zase ukazují na to, že výborně šplhala.
3. Postosuchus, který se vyskytoval ve svrchním triasu, byl dlouhý 4–5 m a ve své době byl vrcholovým predátorem. Podle krátkých předních končetin lze soudit, že byl schopen pohybu po zadních nohou. 4. Lagosuchus neboli králičí krokodýl ze středního triasu byl malý dravec s dlouhými, ští hlými zadními končetinami, na nichž se byl asi schopen rychle pohybovat.
5. Milleretta obývala na konci permu periodicky vysychající tropické lesy, kde lovila hmyz. Navzdory nápadné podobnosti s ještěrkami patřila do příbuzenstva želv. 6. Askeptosaurus byl až dvoumetrový triasový plaz přizpůsobený životu v moři. Jeho potravu tvořily převážně ryby, které lovil v pobřežních vodách.
ST R A NA 8
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 8
07.03.20 20:33
PRAVĚK
Hyperodapedon Suchozemský býložravec ze svrchního triasu s nápadným zobákem na horní čelisti. Živil se semeny kapradin, které drtil k tomu přizpůsobenými řezákovitými zuby. Koncem triasu semenné kapradiny vyhynuly a s nimi rovněž tento specializovaný plaz.
Scutosaurus Mohutný a těžkopádný býložravec žijící na konci permu. Pohyboval se na krátkých, ale silných končetinách a jeho hlavu, boky a nohy pokrývaly pevné pláty, které ho chránily před útoky dravců, především gorgonopsa. V závislosti na ročním období se scutosauři spojovali do nevelkých stád, anebo vedli samotářský způsob života.
Hylonomus Nejstarší známý plaz, jehož fosilie pocházejí ze svrchního karbonu. Včetně ocasu byl dlouhý asi 20–25 cm a připomínal recentní ještěrky, ačkoli s nimi nebyl příbuzný. Díky dlouhým nohám se rychle pohyboval při lovu hmyzu a stonožek. Úkryt mohl vyhledávat v dutinách starých stromů.
Hypsognathus Žil v pouštích a polopouštích svrchního triasu. Jeho zuby přizpůsobené k rozmělňování rostlinného materiálu svědčí o tom, že se jednalo o býložravce. Byl dlouhý asi 30 cm. Jeho nápadným znakem byly kostěné hroty po stranách lebky, které mohly sloužit k obraně před dravci, například před postosuchem.
ST R A NA 9
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 9
07.03.20 20:33
PRAVĚK
Savcovití plazi V Y H Y N U L Í S Y N A P S I D I Z C E L É H O S V Ě TA Savcovití plazi čili synapsidi se na Zemi objevili koncem karbonu a největšího rozšíření dosáhli v permu a na začátku triasu. Dříve byli klasifikováni jako plazi, ale dnes již víme, že byli podobnější a příbuznější savcům. Určuje to především
chrup rozdělený na tři druhy zubů – řezáky, špičáky a stoličky. Kromě toho se předpokládá, že původně byli studenokrevní, avšak během evoluce se u nich vyvinula teplokrevnost čili relativně stálá teplota těla nezávislá na teplotě okolí.
Tapinocephalus ⇦
Archaeothyris ⇨
Žil ve středním permu a byl to mohutný býložravec, který mohl vážit 1 500–2 000 kg. Měl velkou lebku se zesílenou čelní kostí, která tvořila nápadný hrbol a sloužila zřejmě k zápasům v době páření.
Jeden z nejstarších synapsidů z nálezů ze středního karbonu. Byl s ocasem dlouhý přibližně 50 cm, obýval močály porostlé stromovými plavuněmi a živil se hmyzem.
Varanosaurus ⇨ Ennatosaurus ⇧ Býložravý synapsid o délce až 4 m, který žil ve středním permu. Byly nalezeny zkameněliny dospělých a mladých jedinců vedle sebe, což by mohlo svědčit o péči ennatosaurů o své potomstvo.
Estemmenosuchus ⇨
Žil ve středním permu. Na lebce měl několik kostních výrůstků podobných rohům, dva na temeni a dva po stranách, které pravděpodobně používal při soubojích v době páření. Předpokládá se, že byl všežravý.
Vyskytoval se ve spodním permu. Jak jeho název napovídá, byl podobný recentním varanům, přestože s nimi nebyl nijak příbuzný. Byl potravním konkurentem ofiakodonta, neboť podobně jako on obýval močály a živil se rybami a obojživelníky.
Gorgonops ⇨
Jeho název znamená gorgonská hlava a je odkazem na tři nestvůry ze starořecké mytologie. Byl to rychlý a nebezpečný predátor z konce permu. Byl dlouhý asi 2,5 m, měl pro synapsidy typický dělený chrup a z tlamy mu vyčnívaly velké šavlovité špičáky.
Cotylorhynchus ⇨ Velký býložravec dlouhý 3–4 m, který žil ve spodním permu. V poměru k zavalitému tělu měl neproporcionálně malou hlavu. Kolíkovité zuby podobné chrupu recentních leguánů mu sloužily k rozmělňování tvrdé rostlinné stravy.
Ophiacodon ⇧
Žil na přelomu karbonu a permu a s délkou 3,5 m patřil k nejobávanějším predátorům své doby. Obýval bažiny, kde vedl vodní i suchozemský způsob života a lovil ryby a obojživelníky, např. seymourie.
S T R A NA 1 0
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 10
07.03.20 20:33
PRAVĚK
Thrinaxodon ⇨ Nevelký, asi jen půlmetrový masožravec ze spodního triasu byl pravděpodobně teplokrevný a porostlý srstí. Svědčí o tom jeho fosilie nalezené ve stočené poloze pro uchování tělesného tepla. Vzhledem k jeho silné tělesné stavbě a relativně krátkým nohám vědci soudí, že si hrabal nory a ukrýval se pod zemí.
Lisowicia ⇧
Pozůstatky tohoto velkého dicynodonta, který žil na samém konci triasu, byly objeveny ve staré cihelně v Lisowicích v Horním Slezsku. Dorůstal velikosti slona, žil pravděpodobně ve stádech, obýval bažinatou krajinu a živil se hlavně měkkými rostlinami, které spásal zobákovitou tlamou.
Procynosuchus ⇧ Asi 60 cm dlouhý cynodont ze svrchního permu. Jeho zploštělý ocas a konce končetin, opatřené zřejmě plovacími blánami, svědčí o tom, že byl vodním živočichem lovícím ryby, tedy žijícím podobně jako recentní vydry.
Edaphosaurus ⇧
Ulemosaurus ⇧
Mohutný synapsid z konce permu. Měl doširoka rozestoupené přední končetiny, které mu umožňovaly sklánět hlavu a spásat nízkou vegetaci. Je možné, že rostlinnou stravu doplňoval pojídáním menších živočichů a mršin.
Třímetrový býložravý synapsid žijící od konce karbonu do spodního permu. Jeho kolíkovité zuby poněkud připomínaly dlažební kostky. Na hřbetě nesl kostní hřeben s kožnatou plachtou, která mohla plnit okrasnou funkci v době páření, případně odstrašovat predátory anebo regulovat tělesnou teplotu. Jeho zkamenělé pozůstatky byly objeveny také v uhelných pánvích na našem území.
Lystrosaurus ⇧
Až dvoumetrový býložravec, který se nesmírně hojně vyskytoval na přelomu permu a triasu. Žil ve velkých stádech, měl masivní stavbu těla a krátkou tlamu s rohovinovým zobákem. Kosti lystrosaura objevené v Antarktidě, Africe a Indii byly jedním z důkazů o dávném spojení těchto území ve společném prakontinentu.
Oligokyphus ⇦
Dimetrodon ⇦
V době svého výskytu ve spodním a středním permu byl nejspíše vrcholovým predátorem o hmotnosti až 250 kg. Jeho charakteristickým rysem byla velká plachta na kostních výrůstcích hřbetních obratlů, která mohla sloužit k termoregulaci nebo komunikaci s jinými příslušníky svého druhu.
Nevelký býložravec o délce kolem 50 cm, který žil od konce triasu do spodní jury. Není vyloučeno, že pečoval o své potomstvo, a dokonce je krmil mlékem. Svědčí o tom skutečnost, že se mu pravděpodobně mléčné zuby měnily za stálý chrup.
Biarmosuchus ⇦ Dravý synapsid ze středního permu byl menší a primitivnější než pozdější gorgonops. Jeho chrup se skládal z drobných řezáků a rovněž několika špičáků, jejichž první pár byl nejdelší. Tyto tesáky zřejmě biarmosuchovi sloužily k zabíjení kořisti. ST R A NA 1 1
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 11
07.03.20 20:33
1.
2.
5. 6.
7.
9.
1. DIPLODOCUS
7. DOCODON
2. PLESIOSAURUS
8. HARPACTOGNATHUS
3. STEGOSAURUS
9. STENOPTERYGIUS
4. CERATOSAURUS
10. DRYOSAURUS
5. CAMPTOSAURUS
11. ALLOSAURUS
10.
6. ORNITHOLESTES 12. MEGNAPNOSAURUS
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 12
07.03.20 20:33
Pří roda v juře PŘED 201–143 MILIONY LET V juře, druhém období druhohor, na Zemi panovalo teplé a vlhké podnebí. Průměrné teploty vzduchu činily 20–30 °C. Svět rostlin byl tehdy plný zeleně, v níž dominovaly cykasy, araukárie, jinany a nové druhy kapradin, přesliček a plavuní. Svět zvířat zase ovládali dinosauři,
z nichž největší byli mírní býložraví obři s dlouhými krky – sauropodi. Ke konci jury rozepjali křídla i nejstarší ptáci – archaeopteryxové, aby vzlétli do povětří za dřívějšími okřídlenými plazy – pterosaury.
4.
3.
8.
11.
12.
Svet_zapomenutych_zvirat_CZ.indd 13
07.03.20 20:33