0040664

Hacker_001 az 003.qxp_Sestava 1 20.03.19 10:32 Strรกnka 3

Přeložil Lumír Mikulka

GHOST Copyright © 2018 by James Swallow Translation © Lumír Mikulka, 2019

ISBN 978-80-7617-371-2

Všem, kteří bojují, aby hájili svobodu a rozum.

Tato kniha je věnována památce mého otce, Terrance Swallowa.

Kapitola 1

N

aplňovala ho panika. Tekutá a těžká, dusila jej v plicích a slévala se do tůně hluboko v žaludku jako závaží. A zatímco šel Lex dál, zamlžený polední vzduch se měnil v přílivový proud a kolena pod ním měkla. Musel se zastavit, aby popadl dech. Dovrávoral se ke dveřím lékárny, která byla přes poledne zavřená, a schoval se před sluncem stojícím přímo nad ním do chladnějšího stínu.

Na okamžik se tam ukrýval, marně se snažil potlačit strach.

Rukou si prohrábl vlasy rámující jeho obtloustlou tvář. Uštvané, vyděšené oči těkaly za brýlemi, zatímco si s nimi pohrával a nechával špinavé stopy na sklech.

Lex se na sebe podíval a poprvé si všiml drobných rezavě červených puntíků, jimiž měl poseté tričko pod vytahanou černou mikinou. Svěrák, v němž vězelo jeho srdce, se ještě o něco víc utáhl. Sáhl si na tvář. Měl na ní červené šmouhy. Lex si rychle utřel obličej do rukávu mikiny, zatápal po zipu a zapnul ho až ke krku, aby zakryl ostatní cákance.

Byla to krev toho Řeka. Lex si předtím ani neuvědomil, že dostříkla až na něj. Jeho mysl byla soustředěná pouze na to, aby utekl.

Všechno se to stalo tak rychle. Domluvili si setkání na rozlehlém náměstí na okraji historické čtvrti Rabatu v jižní části

8 | JAMES SWALLOW Malty. Lex už na tomto středomořském ostrově trčel celé dny a s každou další hodinou mu připadal stále menší a menší.

Nejraději by zmizel. Když se konečně dočkal zprávy, spěchal na místo schůzky.

Informace dorazila v podobě řetězce digitálního textu filtrovaného přes server v síti Tor, který Lex zřídil téhož dne, kdy začal prchat. Po dešifrování zjistil, že zpráva obsahuje slib jistého řeckého pašeráka, že ho dostane z Evropy a na letadlo do Kanady. Kyrkos, tak se ten muž jmenoval. Dohodli se a nic nebránilo, aby se to uskutečnilo.

Měli se sejít v Rabatu a poté odjet do Valletty, kde měl Kyr­ kos zakotvený člun. Lex měl v plánu, že pro něj tento den skon­ čí na vlnách a pohledem na západ slunce nad oceánem. Měl v úmyslu provést drobný rituál v podobě spálení svých osobních dokumentů, které měl u sebe, a odhození popela do vody.

Pak by začal úplně znovu.

Lex Wetherby by byl pohřben v moři a navždy by zmizel.

Právě tak se to mělo odehrát, protože nikdo nevěděl, kde je.

Byl by v bezpečí.

Když se ale posadil ke kavárenskému stolku naproti Řekovi, udělal jeho urostlý osobní ochránce podivný pohyb. Zdálo se, jako kdyby zahlédl cosi, co se mu nezdálo a co věstilo nebezpečí. A v následující sekundě sebou ten velký muž škubl dozadu, jako kdyby ho kopl kůň.

Lex už předtím viděl, jak někoho zastřelili, ale vždy to provázel zvuk, hromové třesknutí výstřelu. Tentokrát ale neslyšel nic, a právě proto to vše působilo tak podivně a neskutečně.

Kyrkos vyskočil ze židle a převrhl sklenici vína. Měl ještě dost času, aby na Lexe křikl kletbu, než ho druhý tichý výstřel zasáhl do tváře. Řek se zhroutil k zemi a jakýsi turista od vedlejšího stolku spatřil krev. Nějaké dítě zaječelo.

Lex se dal na útěk. Vrozený pud sebezáchovy ho donutil

HACKER | 9

převrhnout při útěku stůl na bok. Třetí výstřel uštípl roh dřevěné desky stolu. Nedokázal se přemoct a ohlédl se přes rameno, zatímco pádil k ústí nejbližší boční uličky nabízející mu chabou šanci uniknout do bezpečí.

Turisté i místní obyvatelé strnule stáli, ochromeni hrůzou.

Ruce si tiskli k ústům, ve tvářích se jim zračil šok. Jediní dva, kteří se dívali směrem k němu, byli muž a žena průměrné výšky, jejichž rysy v obličeji zakrývaly naprosto stejné kšiltovky světlé barvy a černé sluneční brýle. Letmo zahlédl temné hranaté obrysy kompaktních pistolí skrývajících se v jejich rukou a jakákoli schopnost uvažovat ho rázem opustila. Na její místo nastoupila beztvará panika, zaplavující jej jako vřící příval.

Prchal úzkou uličkou plnou zatuchlého smradu, která jej vyplivla na ulici Kbira několik bloků od náměstí. Bezmyšlenkovitě zamířil po staré cestě, plížil se podél kostela svatého Augustina.

Rabat se rozkládal na kopci a ustavičný vánek prohánějící se středověkými uličkami si pohrával s jeho vlasy a proháněl kousky smetí ve stružkách. Všude kolem se táhly terasy sluncem vybělených domů. Většina z nich byla teď odpoledne zavřená.

Běžel, jako by jej řídil autopilot. Lex se skoro vrátil na původní místo, než si uvědomil, že se málem dopustil osudové chyby. S klopýtáním se zastavil u dveří lékárny. Snažil se urovnat si myšlenky a soustředit se na to, co si o tomto městě pamatoval. Věděl, že nedaleko odtud se nachází autobusové nádraží. Bylo to v místech, kde se Rabat setkával s hradbami Mdiny, dávné opevněné metropole Malty. Stačilo, aby proklouzl dovnitř do některého místního autobusu, ztratil se mezi cestujícími a dostal se pryč. Všechno ostatní by mohl vyřešit během cesty. Prozatím se snažil soustředit na to, aby nezemřel.

V duchu mu před vnitřním zrakem vyskočila Řekova rozstřelená tvář. Žaludek se mu obrátil, když se snažil zahnat tu představu. Nestor Kyrkos byl napojen na obchod s drogami

10 | JAMES SWALLOW a měl své nepřátele, to Lex věděl. Napadlo ho, jestli muž a žena v kšiltovkách nepřišli Řeka zlikvidovat kvůli něčemu, o čem on sám neměl nejmenší tušení. Možná se o něho vůbec nezajímali.

Pak ale spatřil ve skle výkladní skříně lékárny odraz olivové tváře s černými slunečními brýlemi z opačné strany ulice. V té chvíli věděl, že to on byl skutečný cíl. Kyrkos a jeho tělesný strážce byli jen vedlejšími oběťmi. Museli zemřít pouze proto, že kdosi čistil terén a zbavoval se veškerých možných hrozeb, aby se pak mohl vydat za svou skutečnou kořistí.

Lex vyklouzl ze stinného výklenku a prodíral se skupinou postarších anglických turistů. Mezi tlumenými projevy rozladěnosti vyvolané jeho hrubostí uslyšel tiché bzučení střely pohybující se podzvukovou rychlostí. Stalo se tak o zlomek vteřiny předtím, než se na stěně pískové barvy kousek od jeho hlavy objevil kráter po dopadu střely. Turisté zareagovali na zvuk tříštěného kamene s mírným překvapením. Ale to už je Lex nechal za sebou. Držel se těsně u žluté kamenné zdi a turisté zůstávali mezi ním a střelci, dokud nezabočil za roh. Žádný zvuk. Ať už používala dvojice zabijáků jakékoli zbraně, byly prakticky bezhlučné. Zdálo se, že nikdo kromě něj si nevšiml, že se něco děje.

Lex se pohyboval tak rychle, jak jen to šlo, aniž by se musel rozběhnout. Obával se, že pokud podlehne panice, bude to pro něj znamenat smrt. Při spěšném útěku nechal v kavárně svou tašku přes rameno, ale bylo v ní jen málo věcí, které se nedaly nahradit. To nejdůležitější, věc nevyčíslitelné ceny, měl u sebe.

To, kvůli čemu zradil své kamarády, nenechal od svého útěku z Berlína ani na chvíli mimo svůj dosah.

Jeho ruka sebou škubla a Lex ji sevřel, když na to pomyslel.

Nervózně přejel prsty po jizvách na dlani, pozůstatku starého, již zhojeného zranění. Začínal kulhat na pravou nohu – jako vždy, když byl ve stresu. Potlačil ale fantomovou bolest

HACKER | 11

a v duchu si udělal inventuru všeho, co měl u sebe po kapsách vojenských kalhot a mikiny.

Nic moc. V ústech cítil nakyslou kovovou pachuť adrenalinu. Tohle bylo jiné než strach, na jaký byl zvyklý. Bylo to jiné než chvíle, kdy se adrenalin rychle vyplavil do celého těla při seskocích s padákem nebo jízdě na surfovacím prkně. Tamto dokázal zvládnout, protože v takových situacích byl Lex tím, kdo měl vždy vše pod kontrolou. Zatímco toto jej přemáhalo a on se musel hodně snažit, aby si udržel jasnou hlavu.

Ti lidé mě chtějí zabít. Realita ho konečně naplno dostihla a vyrazila mu dech z hrudi.

Osudové rozhodnutí, které Lex učinil před týdnem v Německu, ho dohonilo, aby na něj vycenilo tuby. Ti lidé, s nimiž žil, se kterými flámoval, o nichž si myslel, že je zná… Až teď ho napadlo, jestli jim vůbec kdy doopravdy rozuměl. Záměrně ignoroval, co se ve skutečnosti dělo, a plány, které se připravovaly. Schválně odvracel pohled a ignoroval nepříjemné otázky, jež hrozily, že pokazí všechnu tu zábavu. Dokud nepřišel den, když už nebylo možné tvářit se, že se nic neděje.

Lex se za to nenáviděl. Když už to bylo příliš, když už z toho všeho strachu nemohl v noci spát, dal se na útěk. Utekl sem, do toho. A zabijáci, které poslali jeho bývalí kamarádi, aby to s ním vyřídili, se chystali odvést svoji práci. Příliš pozdní útok Lexova svědomí tam neměl mít naprosto žádnou cenu.

V duchu zaklel a pokusil se setřást ze sebe ten odporný děs, který hrozil, že jej zadusí.

Rozběhl se. Záměrně si to namířil kolem okrasných zahrad na severním okraji Rabatu a dál přes park. Vklouzl za silný kmen rohovníku, aby popadl dech. Sebral odvahu a podíval se směrem, odkud přišel.

Muž v čepici a brýlích byl blízko, jen pár stovek metrů daleko ve stínu dopravní značky. Díval se na opačnou stranu a hledal

12 | JAMES SWALLOW stopu své kořisti. Lex viděl, jak se jeho ústa pohybují, ale neslyšel žádný zvuk. Muž měl dva prsty přitisknuté ke krku, jako kdyby si měřil tep. Když se prsty zabijáka odlepily od krku, uviděl tam Lex cosi, co vypadalo jako nikotinová skvrna.

Muž pohlédl směrem k autobusovému nádraží a kývl hlavou, zatímco naslouchal hlasu, který mohl slyšet pouze on.

Lex stočil pohled stejným směrem jako neznámý. Žaludek se mu sevřel, když uviděl jeho společnici. Žena se právě vynořila mezi dvěma bílými autobusy. Dlaně měla sepnuté a zbraň držela mezi záhyby světlé bundy, aby ji nikdo neviděl.

Otočila hlavou, ze skel jejích velkých brýlí vystřelily oslňující odlesky a pohlédla přímo na Lexe. Řeč jejího těla se okamžitě změnila, jako kdyby se kdesi uvnitř přepnul spínač. Zamířila směrem k němu. Pomalu, beze spěchu. Na krku měla stejný flíček jako její společník. Ústa neznámé dál artikulovala slova, která Lex nemohl slyšet. Šance na přežití se omezily na jednu jedinou možnost. Lex nemohl zamířit na autobusové nádraží. Nemohl se vrátit směrem, odkud přišel, ani po silnici klesající dolů z kopce. V obou případech by se jeho kroky zkřížily s trasou, po níž se pohybovali zabijáci.

Byly zde ale ještě hloučky lidí mířící do starého hradbami obehnaného města nebo kráčející opačným směrem, z města ven. Další skupiny turistů směřovaly přes kamenný most vedoucí k historické bráně Mdiny. Lidí bylo dost, aby se mezi nimi Lex mohl skrýt. Nyní se pohyboval tak rychle, jak to jen dokázal. Stará bolest v noze se znovu ozvala, zatímco se schovával za hloučkem smějících se turistů pořizujících o sto šest selfíčka.

Když kličkoval k barokní bráně vypínající se před ním do výše, měl podivný pocit, jako by se najednou ocitl kdesi úplně jinde. O skutečné historii Mdiny nevěděl skoro nic. Vzpomínal

HACKER | 13

si ale, že toto místo posloužilo jako kulisa pro mytické hrady v televizních fantasy ságách, na něž se díval v televizi, zatímco čekal na kód, který měl sestavit. Zpola nyní očekával, že lidé na mostě vytasí meče a vrhnou se na něj. Měl pocit, jako kdyby celý svět chtěl jeho smrt.

S každým dalším krokem byl stále napjatější. Čekal, kdy jej další tichý výstřel zasáhne mezi lopatky, ale nic se nedělo.

Když vešel do stinných uliček středověké pevnosti, proti své vůli se zachvěl.

Na opačné straně brány se cesta rozbíhala do tří směrů. Davy turistů mířily rovněž po Villegaignonské ulici kolem vchodu do kaple svaté Agáty, která byla první z půl tuctu svatostánků vměstnaných uvnitř tisíc let starých hradeb Mdiny. Lex se odpoutal od skupiny a vklouzl do boční uličky vedoucí podél jižní hradby. Nacházel se tam další vchod do starého města, který viděl, když se sem nechal vézt taxíkem. Mířil na západ.

Pokud by se k němu dokázal dostat, měl stále ještě šanci nepozorovaně zmizet.

Dal se do běhu, ale nebylo to snadné. Jeho kulhavá noha sebou při každém došlápnutí tenisky na dlažbu škubla. Zdi po obou stranách uličky se začínaly přibližovat k sobě a brzy nescházelo mnoho, aby stačilo roztáhnout ruce a mohl si sáhnout na obě současně. Do zužující se uličky pronikalo trochu denního světla, které se odráželo od pískovcových zdí vrhajících tu a tam drahocenné stíny, v nichž se mohl zastavit a zorientovat.

Zdálo se, že Mdina je kromě hlavní ulice opuštěná, což jen dále zesilovalo podivný pocit, jako kdyby to vše byly pouze filmové kulisy. Lex si ale nemohl dovolit, aby se zastavil. Nemohl to udělat, když měl zabijáky tak blízko v patách.

Protáhl se za úzký roh a spatřil před sebou oblouk západní brány. Místní přezdívali Mdině „Tiché město“, neboť zde platila ochranná vyhláška zakazující používání automobilů

14 | JAMES SWALLOW uvnitř hradeb. Výjimku mělo jen nemnoho místních obyvatel.

Nebyl to ale jediný důvod pro takové jméno. Zdálo se, jako kdyby stará opevnění měnila zvuk do podivných strašidelně znějících ozvěn a pak jej zcela pohlcovala. Lex si nebyl jistý, zda rychlé kroky, které slyšel za sebou, byly odrazem zvuku jeho vlastních nohou, nebo zda patří zabijákovi. Neodvažoval se ale zpomalit, aby to zjistil.

Dostal se k bráně a spěšně jí prošel. Znovu se ocitl na plném denním světle, na horním konci rampy svažující se dolů k silnici. Žena v kšiltovce a brýlích správně odhadla, co udělá. Rychlým krokem stoupala po rampě k západní bráně, tvář měla zarudlou od námahy. Zbraň držela u pasu. Oba se překvapeně zastavili a zadívali se na sebe.

Ona se vzpamatovala jako první. Zbraň vylétla vzhůru. Hranaté tělo revolveru se zdálo až příliš velké na její dlouhé jemné prsty. Lexe na okamžik cosi oslnilo, a pak uviděl, že zbraň má pod hlavní zabudovaný laserový zaměřovač, jenž vysílal temně rudý puntík, který sklouzl z jeho tváře po krku až na hruď.

Vrhl se dozadu k bráně, zatímco ona po něm dvakrát po sobě vystřelila. Ze zbraně vyšlo tiché kovové klapnutí, jež se podobalo více zacinkání klíčů než zaburácení výstřelu. Z oblouku brány odlétlo několik odštěpků žlutého kamene a Lex ucítil, jak ho horké kousky materiálu štíply do tváře namísto střely, která jej těsně minula.

Otočil se zpátky, odkud přišel, a rozběhl se hlouběji do města. Rychle zapadl do první boční ulice, aby se ztratil ženě z dohledu. Třetí střela s třesknutím narazila na dlažbu u jeho nohou, když se zavrávoráním zahýbal. Úzké ulice Mdiny vystavěli jejich tvůrcové tak, aby jejich délka nepřesáhla dostřel šípem. Cílem bylo zabránit tomu, aby útočníci získali výhodu oproti bránícím vojákům. V době moderních střelných zbraní

HACKER | 15

na tom ale nezáleželo. Lex bezhlavě pádil do mírného stoupání. Nad hlavou se mu nad ulicí táhly řady visících skleněných barevných luceren. Okna kolem něj chránily ocelové mřížky, dveře byly zamčené. Uviděl červený flek laseru na zdi přímo před sebou a uskočil stranou, než stačila pronásledovatelka zamířit.

Lex dovrávoral na náměstí. Byl to rozlehlý otevřený prostor, kterému na opačném konci dominovaly zářivá průčelí a zvonice katedrály svatého Pavla. Postávaly zde další hloučky turistů, skupinky seniorů z výletních parníků kotvících ve Vallettě nebo rodiče s rozdováděnými dětmi v patách. Všichni fotili o sto šest nebo naslouchali rychle hovořícím průvodcům doprovázejícím je na prohlídce městem. Lex stočil pohled od turistů a snažil se najít nějakou další cestu ke své vlastní záchraně.

Parkovalo zde pár aut, která měla povolení ke vjezdu do prostoru uvnitř hradeb. Přelétal je pohledem a zoufale se snažil najít nějaké, které by mohl ukrást.

Jeho pohled zachytil druhého pronásledovatele. Muž se zastavil na protějším konci cesty a předstíral, že ho zajímá složité kování na zdobeném balkonu v prvním poschodí. Jednu ruku měl pokrčenou na břiše, zasunutou pod bundu. Muž se zhoupl na podpatcích a obrátil se směrem k Lexovi. Byl to promyšlený pohyb, jenž měl vypadat nenuceně a nijak hrozivě.

Lexovou myslí prolétla nová vlna paniky. Přejížděl pohledem po tvářích nic netušících turistů. Nejraději by zakřičel z plných plic a začal řvát o pomoc. Jenže kdyby to udělal, co by se asi stalo? V duchu si dokázal představit, jak by ti dva začali divoce pálit do davu kolem a zmasakrovali všechny ty lidi v šíleném spěchu to s ním skoncovat.

Lex vykročil. Šel rychle a rázně, mikinu si přitáhl těsněji kolem těla. Měl ještě jednu kartu, kterou mohl vynést. Byl to poslední riskantní manévr, jenž by ho z toho mohl dostat.

16 | JAMES SWALLOW Potřeboval se ale dostat vysoko a dost daleko, aby to mohlo fungovat.

Prošel kolem obchůdku s drahým zdobeným sklem, nacházejícím se v přízemí domu, který mohl ve středověku sloužit snad jako noclehárna. Pak pohlédl vzhůru a chvíli uvažoval, jestli by se z ulice mohl dostat na střechu domu. Před obchodem stála figurína maltézského rytíře v životní velikosti, která v následující vteřině bez jakéhokoli varování odlétla, prudce narazila do zdi a dopadla roztříštěná na kusy Lexovi k nohám.

Viděl jasně stříbrný obrys díry po střele v rytířově prsním krunýři. Šokovaně uskočil a jeho pohled padl na ženu stojící v ústí boční ulice. Měla zbraň skrytou stejně jako její partner.

Střela, kterou vypálila, prolétla mezerou v davu a nescházelo mnoho, aby zasáhla zamýšlený cíl. Všichni turisté nyní hleděli směrem k Lexovi, překvapeni tím, co se stalo, ale pořád ještě neměli ani tušení o přítomnosti dvojice zabijáků.

V tu chvíli už Lex odhodil veškerou obezřetnost a přestal se snažit o splynutí s okolím. Znovu se rozběhl, kličkoval mezi lidmi na hlavní ulici a ignoroval nadávky a výkřiky, jež se za ním ozývaly. Vsadil na to, že jeho pronásledovatelé si budou při stíhání počínat obezřetněji než on, protože vědí, co je na konci úzké uličky, do které běžel. Lex se záměrně zbavoval možností úniku a odřízl se od dalších cest, jimiž by mohl utéct.

Ulice ústila na náměstí Piazza Tas-Sur. Byl to otevřený prostor, jemuž se zde častěji říkalo „náměstí u bašt“. Restaurované paláce s červenými vstupními dveřmi po jeho obvodu byly proměněny v muzea nebo restaurace s terasami, odkud byly nejnádhernější výhledy přes severní městské hradby. Před návštěvníky postávajícími na širokém schodišti táhnoucím se k vrcholku cimbuří se otevíral pohled dolů z kopce na Mdinu a výhled přes vesnici Ta‘ Qali a na vinice za ní. V tak jasné dny

HACKER | 17

jako dnes bylo možné dohlédnout až do zálivu svatého Pavla a k letovisku Buggiba na severním břehu zálivu.

Bolest v Lexově nemocné noze se soustřeďovala kolem kolenního kloubu a škubl sebou, když zpomalil a přešel do chůze.

Začal zkoušet zipy a přezky na svém oděvu, aby se přesvědčil, že všechno drží. Za jiných okolností by jej to, co měl v úmyslu udělat, naplňovalo vzrušením. Měl k ramenům upevněné zařízení GoPro a kamera byla nastavená tak, aby všechno zaznamenávala. Právě v této chvíli se ale bál jako nikdy v životě a namísto vzrušení se ho zmocňovala docela obyčejná hrůza.

Lex si zapnul mikinu a vytáhl plechovku z kapsy na stehně svých vojenských kalhot. Vypadala jako větší plechovka od piva a byla upevněná k síti z pružných lanek procházejících jedním kovovým kroužkem ve tvaru písmene D. Lex hodil šňůry s plechovkou přes ramena a přitáhl pevně kroužek. Plechovka mu nyní visela vysoko na zádech mezi lopatkami.

Zhluboka se nadechl a stoupal na cimbuří. Schody bral po dvou. Když se ocitl nahoře, ucítil, jak se mu žaludek zlehka zhoupl ještě dřív, než se mu naskytl pohled do hloubky.

Jestli to zpackám, bude to můj konec, řekl si v duchu. Jenže kdyby se o to nepokusil, dvojice zabijáků by ho odpravila přímo zde, před očima všech kolem. Obrátil hlavu a zavřel oči. Cítil vítr na tváři a vnímal směr, odkud přicházejí poryvy.

Pak Lex sáhl nahoru po červené plastové přezce na dně plechovky a vkročil do prostoru za výstražnými tabulemi varujícími před přibližováním se k nezajištěnému okraji hradeb. * Lexovi pronásledovatelé drželi zbraně spuštěné u těla. Oba je měli na úrovni boku, ukryté v záhybech bund. Oba vystřelili, ale navzdory specializovanému výcviku minuli cíl. Jedna střela roztříštila odloženou lahev od vody stojící na schodu a druhá

18 | JAMES SWALLOW zvedla obláček kamenného prachu několik centimetrů od nohy pronásledovaného. Tváře lidí postávajících kolem se znovu obrátily Lexovým směrem. „On se zabije sám,“ pronesl muž do bezdrátového komunikačního zařízení na krku. Tohle nečekali. „Ne,“ nesouhlasila žena. Její odpověď ho zašimrala na kůži. „Já si to nemyslím…“ Ruka pronásledovaného udělala prudký pohyb směrem dolů a věc, kterou si hodil na záda, se rozvinula do podoby jasně oranžové tkaniny a tenkých bílých lanek. Tenká látka okamžitě nabrala stálý vánek a roztáhla se do podoby úzkého obdélníku, jenž měl z boku profil jako velký drak. „Padák?“ Muž porušil předem stanovený postup a vrhl se vpřed v naději, že bude u pronásledovaného dříve, než stačí muž skočit z okraje hradby.

Kompaktní baldachýn dmoucí se ve větru si vysloužil překvapené výkřiky z úst turistů shromážděných na náměstí. Pak se muž odpoutal od cimbuří a ocitl se ve vzduchu. Žena chňapla po rameni partnera a stáhla ho nazpět. „Po­ čkej.“ V té chvíli už schovávala zbraň.

Bránil se. Pomyšlení, že nesplní úkol, v něm vyvolávalo podráždění. Ten padák byl sotva něco víc než hračka, která dokázala jen trochu zpomalit sestup pronásledovaného. Pokud by se dostal na okraj a kdyby ho žena kryla, mohl by jej stále ještě zasáhnout. Pomyšlení na to, že ten civilista jim uteče, bylo k vzteku. „Oba dva ustupte,“ ozval se třetí hlas. „Já to vyřídím.“ * Lex zpola očekával, že miniaturní padák splaskne, zamotá se, a vezme mu tak poslední šanci přežít. Zařízení ale fungovalo lépe, než se odvažoval doufat. Hrudí a rameny mu prolétl

HACKER | 19

nepříjemný otřes, když klenba padáku převzala váhu jeho těla.

Lanka se mu zařízla do svalů, ale to by byla jen nicotná daň za to, že unikne vrahům. Nečekaná termika stoupající od úpatí vysokého kopce jím hodila nahoru a do strany. Odchýlil se od směru k okraji opevněného města a padák jej unášel k farmám rozkládajícím se za městem. Zmocňovala se jej euforie.

Přistání bude tvrdé, to dokázal odhadnout podle rychlého sestupu a podle toho, jak se třepotala tkanina padáku. Bude to ale on, kdo dokáže odklopýtat pryč, a to bylo to jediné, na čem záleželo. Lex už uvažoval, co udělá pak. Musí najít nějaké vozidlo, dostat se k pobřeží a pak pryč z této skály. V následující chvíli se do padáku opřel další poryv větru a na krátký okamžik začal znovu stoupat. Zahlédl kostelní věže a střechy Mdiny a Rabatu pokryté taškami.

V nejvyšší věži se to zatřpytilo, jak se cosi zalesklo ve slunečním světle. Letmý ohníček v lesklém oku teleskopického zaměřovače.

V následujícím okamžiku vnikla do Lexova těla několik stupňů od jeho hrudní kosti střela ráže 7,62 milimetru s ocelovým pláštěm a divoce se zmítala, když pokračovala skrz něj.

Takřka hned poté, co vlétla do jeho hrudi, si prorazila cestu ven v jeho zádech a vyrvala ven kusy plicní tkáně a udělala díru do jeho srdce. Nepravidelnou dutinu, která zbyla po zásahu odstřelovačskou puškou, okamžitě zalila krev, a Lexovo tělo sebou škublo, když pro ně vše dospělo k brutálnímu a definitivnímu finále.

Lex zemřel, zatímco se snášel k zemi. Život z něj odešel během jediného okamžiku. Když jeho mrtvola konečně dopadla do řádků vinné révy dole v údolí, byly jeho šaty i oranžový padák nasáklé temně rudou tepennou krví. *

20 | JAMES SWALLOW Jeden z turistů ukázal přes okraj cimbuří a zaječel. Ostatní před sebou drželi zvednuté mobilní telefony, aby si nahráli, co se děje. Kočka ani Pes neměli chuť zdržovat se na náměstí ani o jediný okamžik déle. Důvodem byl strach, že by jejich tváře mohly být zachyceny na videonahrávce některého z těch idiotů. „Návrat na místo srazu,“ promluvil Pes, který již sestupoval z hradeb. Nenápadně stočil pohled za Kočkou, ale to již odcházel pryč a choval se, jako by spolu neměli vůbec nic společného. „Odejdi hlavním vstupem. Já půjdu západní bránou.“ „Rozumím,“ odtušila Kočka. Hovořila, aniž by vlastně cokoli řekla. Zařízení na jejím krku vnímalo dosud neartikulovaná slova rodící se teprve v hrdle a měnila je v hučící signál. Z té představy jí naskočila husí kůže. Potlačila nutkání poškrábat se na tváři, a místo toho si jen posunula sluneční brýle spočívající na jejím malém nosu. „Já jdu k autu,“ ozval se Lišák. Kočka bezmyšlenkovitě zvedla pohled, třebaže z místa, na němž se nacházela, nemohla dohlédnout na vysoko umístěné stanoviště, které odstřelovač použil. „Místní policisté jsou na místě prvního kontaktu. Do­ poručuji přejít na druhý únikový plán.“ Pes byl velitelem týmu, takže rozhodnutí bylo na něm. Oba dva, on i Kočka, ale respektovali operační zkušenosti staršího Lišáka, a odpověď proto odpovídala jejímu předpokladu. „Souhlasím.“ Procházela kolem katedrály a přidala do kroku. Její společník již zmizel v boční uličce. „A co bude s cílem?“ „Viděl jsem, kam dopadl,“ odpověděl Pes. „Musíme si pospí­ šit, pokud se tam máme dostat dříve než někdo jiný.“ „Pušku jsem musel nechat na místě,“ přiznal se Lišák. „Je čistá?“ zeptal se Pes. „Samozřejmě.“ „Pak to nebude problém,“ odtušil Pes. „Pokračujeme dál.“

HACKER | 21

Po průchodu bránou vedoucí do Mdiny Kočka zpomalila a zastavila se u stánku, aby si koupila lahev vychlazené vody.

Chovala se teď podobně jako turisté shromažďující se kousek od ní. Když zaplatila za nápoj, vyjel zpoza rohu zelený fiat jejich skupiny a zastavil. Kočka k němu došla, nastoupila dozadu.

Lišák na ni od volantu kývl hlavou a znovu se rozjel. Podruhé zastavil u další křižovatky, aby naložili Psa. Když se rozjížděli od semaforů, prolétl kolem nich v opačném směru stříbrný policejní automobil s modrým šachovnicovým vzorkem. Jakmile se ztratil za kopcem, šlápl Lišák na plyn a zamířil s vozem směrem k vesnici Ta‘ Qali. „Proč jste ho nezabili první ranou?“ Když mluvil nahlas, zněla slova z jeho úst chraplavě. Ani jednoho z nich z ničeho přímo neobvinil, ale Pes i přesto jen mlčky civěl z okna a chvíli nedával vůbec najevo, jestli Lišáka poslouchá. „Ten Řek a jeho bodyguard byli nebezpečnější,“ odpověděla Kočka po chvíli, když si odloupla z krku samolepicí destičku komunikačního zařízení. „Byli ozbrojeni. Museli jsme nejdříve neutralizovat je.“ Vždycky měla divný pocit, když začala znovu hovořit normálně nahlas. Musela si vědomě připomínat, aby slova jen nešeptala.

Lišák chtěl ještě něco dodat, ale Pes se k němu obrátil. „Teď mysli na řízení,“ promluvil. „Pokud nezískáme to, pro co si tam jedeme, budeme muset zvážit alternativní možnosti. Což by prodloužilo délku mise.“ Přelétl pohledem ke Kočce. „A nikdo z nás tady nechce být déle, než je nutné, nemám pravdu?“ Kočka zavrtěla hlavou a začala znovu nabíjet zbraň. Otáčela bubínkem revolveru a zasouvala do něj nové náboje. Na místě, kam mrtvý dopadl, by mohli být svědci, napadlo ji, a pokud tomu tak skutečně bude, nezbývá než umlčet i je.

James Swallow HACKER Z anglického originálu Ghost, vydaného nakladatelstvím Zaffre v Londýně roku 2018, přeložil Lumír Mikulka Obálku upravila Soňa Šedivá Redigoval Filip Hladík Odpovědná redaktorka Kateřina Skokanová Kyselá Technický redaktor David Dvořák Počet stran 464 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Kalibr, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 543. publikaci Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz