0040658

cas carodejnic 1 a 3.indd 2

07/03/19 16:05

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 4

S H A D OW O F N I G H T Copyright © Deborah Harkness, 2012 All rights reserved Translation © 2019 by Martina Neradová ISBN 978-80-7617-301-9

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 5

Vûnováno mistrnému vypravûãi a historikovi Laceymu Baldwinu Smithovi, kter˘ pfied ãasem pfii‰el s nápadem, Ïe bych mûla napsat román.

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 7

Minulost nelze vyléãit.

ALÎBùTA I., ANGLIE

KRÁLOVNA

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 9

â Á S T P RV N Í

Woodstock: Pansk˘ dvÛr

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Strรกnka 10

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 11

1

D

orazili jsme v nedÛstojném ãarodûjnicko-upífiím chumlu. Matthew byl pode mnou a dlouhé nohy mûl ohnuté v nezvykle nepfiirozené poloze.

Mezi sebou jsme tiskli objemnou knihu a stfiíbrnou figurku, kterou jsem svírala v ruce, odmr‰tila síla setrvaãnosti na druhou stranu místnosti. „Jsme na správném místû?“ Pro jistotu jsem nechala oãi pevnû zavfiené.

Co kdyby se ukázalo, Ïe jsme se nepfiesunuli do Oxfordshiru ‰estnáctého století a zÛstali jsme ve státû New York století jedenadvacátého, konkrétnû ve stodole na chmel tety Sarah? Ale cizí pachy mi napovûdûly, Ïe jsem se ocitla mimo svÛj ãas a prostor. Cítila jsem cosi sladkého, travinatého a k tomu je‰tû jakousi voskovou vÛni, která mi pfiipomnûla léto. Kromû toho se ve vzduchu vzná‰el koufi z hofiícího dfieva a sly‰ela jsem praskání ohnû. „Otevfii oãi, Diano, a uvidí‰ sama.“ Mojí tváfie se zleh˘nka dotkly studené rty a vzápûtí se ozvalo tiché zachechtání. Z obliãeje, jehoÏ bledost svûdãila o tom, Ïe patfií upírovi, se na mû dívaly oãi v barvû rozboufieného mofie.

Matthewovy ruce sjely z mé ‰íje na ramena. „Jsi celá?“ Po cestû do dávné Matthewovy minulosti jsem mûla pocit, Ïe se pod prvním závanem vûtfiíku zlomím vedví. Bylo to nûco úplnû jiného, neÏ co jsem znala z krátk˘ch v˘prav v ãase, které jsem podnikala u tety. „Ano. Co ty?“ Netroufala jsem si rozhlédnout se kolem sebe, proto jsem se prozatím zamûfiila jen na Matthewa. „Jsem rád, Ïe jsem doma.“ Matthew zvrátil hlavu, aÏ jemnû Èukla o prkennou podlahu vystlanou sítinou a levandulí, z nichÏ se zvedla dal‰í vlna letní vÛnû.

Pansk˘ dvÛr mu byl dÛvûrnû znám˘, pfiestoÏe nyní se psal rok 1590.

Moje oãi si pfiivykly na pfií‰efií a postupnû odhalily obrysy masivní postele, stolku, úzk˘ch lavic a osamocené Ïidle. Za vyfiezávan˘mi sloupky podpírajícími nebesa postele jsem objevila dvefie vedoucí do vedlej‰í místnosti. Byly otevfiené a vpou‰tûly dovnitfi svûtlo, které vykreslovalo na pfiehozu a podlaze zlat˘ pokroucen˘ obdélník. Stûny pokoje byly pokryté stejn˘m skvostn˘m táflováním, jaké jsem si pamatovala ze sv˘ch nûkolika málo náv‰tûv Matthewova domova v souãasném Woodstocku. Zaklonila jsem hlavu a spatfiila bohatû ‰tukovan˘ kazetov˘ strop s nápadnou ãervenobílou tudorovskou rÛÏí vyvedenou ve zlatû nad kaÏd˘m z v˘klenkÛ.

11

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 12

„KdyÏ jsme dÛm stavûli, tyhle rÛÏe byly povinn˘m prvkem,“ poznamenal Matthew su‰e. „Osobnû je nemÛÏu vystát. Pfii první pfiíleÏitosti je pfietfieme na bílo.“ V náhle vzniklém prÛvanu se zamihotaly modrozlaté plamínky svíãek a vrhly svûtlo na rÛÏek sytû barevného gobelínu a na tmavé, lesklé stehy, které vytváfiely vzor z listÛ a ovoce na pfiehozu pfies postel. Moderní textilie takhle nezáfií.

Usmála jsem se, opojená momentálním pocitem radosti. „Zvládla jsem to.

Nepopletla jsem to ani jsem nás neodnesla nûkam jinam, tfieba do Monticella nebo –“ „Nepopletla,“ opûtoval mÛj úsmûv Matthew, „udûlalas to v˘bornû. Vítej v alÏbûtinské Anglii.“ Poprvé v Ïivotû jsem byla nad‰ená z toho, Ïe jsem ãarodûjnice. Coby historiãka studuju minulost. A coby ãarodûjnice se do ní mÛÏu pfiímo podívat.

Do roku 1590 jsme se pfiesunuli, abych se mohla vyuãit v umûní ztracené magie, ale ve skuteãnosti se toho tady mÛÏu nauãit mnohem víc. Sklonila jsem hlavu a chystala se k polibku na oslavu na‰eho úspûchu, kdyÏ vtom mû zastavil zvuk otvíran˘ch dvefií.

Matthew mi pfiitiskl prst na rty. Pootoãil hlavu a vzedmulo se mu chfiípí.

Ale jakmile poznal, kdo se pohybuje ve vedlej‰í místnosti, odkud se oz˘val tich˘ ‰ramot, zase se uklidnil. Jedním plynul˘m pohybem zvedl mû i knihu, potom mû vzal za ruku a vedl mû ke dvefiím.

V sousedním pokoji stál u stolu, kter˘ byl poset˘ korespondencí, muÏ s rozcuchan˘mi hnûd˘mi vlasy. Byl prÛmûrnû vysok˘, elegantní, obleãen˘ v drah˘ch ‰atech u‰it˘ch na míru. Broukal si jakousi mnû neznámou melodii tu a tam prokládanou slovy zpívan˘mi pfiíli‰ ti‰e, neÏ abych je dokázala zachytit.

Matthewovi pfielétl pfies obliãej uÏasl˘ v˘raz. Pak zvedl koutky úst do vfielého úsmûvu. „Kde doopravdy jsi, mÛj sladk˘ Matte?“ MuÏ zdvihl list papíru ke svûtlu.

Matthew v tu ránu pfiimhoufiil oãi a spokojen˘ v˘raz vystfiídala nelibost. „Hledበnûco, Kite?“ Na ta slova mladík upustil papír na stÛl, obrátil se a cel˘ se rozzáfiil. Tuhle tváfi uÏ jsem jednou vidûla: na broÏovaném v˘tisku Maltského Ïida od Christophera Marlowa. „Matte! Pierre fiíkal, Ïe jsi v Chesteru a moÏná to domÛ nestihne‰. Ale já vûdûl, Ïe si na‰e kaÏdoroãní setkání nenechበujít.“ Jeho slova mi nebyla cizí, ale mûla podivnou intonaci, takÏe chtûla-li jsem mu rozumût, musela jsem se plnû soustfiedit. AlÏbûtinská angliãtina se neli‰ila od moderní angliãtiny tolik, jak nás uãili, ale nebyla ani tak srozumitelná, jak jsem doufala na základû obeznámenosti se Shakespearov˘mi hrami.

12

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 13

„Proã nemበplnovous? Byls nemocn˘?“ Jakmile mû Marlowe spatfiil, zajiskfiilo mu v oãích. Cítila jsem, jak do mû zavrtává pronikav˘ pohled, kter˘ nade v‰i pochybnost prozrazoval, Ïe mám co do ãinûní s démonem.

Potlaãila jsem nutkání rozbûhnout se k jednomu z nejvût‰ích anglick˘ch dramatikÛ, potfiást mu rukou a zahrnout ho dotazy. KdyÏ teì stál pfiede mnou, vykoufiilo se mi z hlavy i to málo, co jsem se o nûm kdysi dozvûdûla. Hrála se nûkterá z jeho her uÏ v roce 1590? Kolik mu vlastnû je? Urãitû je mlad‰í neÏ já nebo Matthew. Nebude mu ani tfiicet. Srdeãnû jsem se na nûj usmála. „Kdes na‰el tohle?“ Marlowe ukázal m˘m smûrem. Z jeho hlasu ãi‰elo pohrdání. Pomyslela jsem si, Ïe za mnou musí viset nûjaká mazanice, a ohlédla jsem se pfies rameno. JenÏe tam nebylo nic.

Marlowe mûl na mysli mû. Úsmûv mi zmizel ze rtÛ. „Opatrnû, Kite,“ odsekl Matthew.

Marlowe jeho napomenutí odbyl. „Koneãnû na tom nezáleÏí. NeÏ pfiijedou ostatní, mÛÏe‰ se s ní tû‰it, nedá‰-li jinak. George uÏ tu samozfiejmû dávno je, dopfiává si tvého jídla a ãte tvé knihy. Stále je bez mecená‰e a v kapse nemá ani ãtvrÈák.“ „S Georgem se rád podûlím o v‰echno, co mám, Kite.“ Matthew se tváfiil neutrálnû a z mladíka nespou‰tûl oãi, ani kdyÏ si pfiitáhl na‰e propletené prsty ke rtÛm. „Diano, tohle je mÛj drah˘ pfiítel Christopher Marlowe.“ Pfiedstavování poskytlo Marlowovi pfiíleÏitost, aby si mû nepokrytû prohlédl.

Zmûfiil si mû pohledem od hlavy k patû. Jeho opovrÏení bylo oãividné, zato Ïárlivost skr˘val lépe. Marlowe byl do mého muÏe skuteãnû zamilovan˘. Tu‰ila jsem to uÏ v Madisonu, kdyÏ jsem se dot˘kala vûnování v Matthewovû v˘tisku Doktora Fausta. „Nevûdûl jsem, Ïe je ve Woodstocku nevûstinec, kter˘ se specializuje na pfierostlé Ïeny. Vût‰inou si vybírበdrobnûj‰í a pohlednûj‰í prostitutky, Matthewe. Tahle je hotová amazonka,“ odfrkl si Kit a ohlédl se pfies rameno na listy papíru rozházené po stole. „Podle posledních zpráv z hostince tû na sever nepfiivedl chtíã, ale povinnosti. Nechápu, kdes na‰el ãas, aby sis zajistil její sluÏby.“ „Je neuvûfiitelné, jak snadno dokáÏe‰ vyãerpat mou dobrou vÛli,“ zavrãel Matthew varovn˘m tónem, byÈ je‰tû pofiád klidnû. Marlowe si ov‰em niãeho nev‰iml, za‰klebil se a pfiedstíral, Ïe se vûnuje vyfiizování korespondence.

Matthew mi stiskl ruku. „Opravdu se jmenuje Diana, nebo je to pfiezdívka, která má pfiivábit zákazníky? Snad by mûla odhalit pravé Àadro ãi aspoÀ chodit s lukem a ‰ípy,“ pokraãoval Marlowe a zvedl ze stolu list papíru. „Vzpomíná‰, jak Bess z Blackfriars vyÏadovala, abychom jí fiíkali Afrodité, neÏ nás nechala –“ 13

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 14

„Diana je moje Ïena.“ Matthew uÏ nestál po mém boku a místo mé ruky svíral MarlowÛv límec. „Ne!“ Kit byl zjevnû v ‰oku. „Ano. To znamená, Ïe je paní tohoto domu, nese mé jméno a je pod mou ochranou. Vzhledem k tomu – a pfiirozenû také s pfiihlédnutím k na‰emu dlouholetému pfiátelství – doufám, Ïe ze sv˘ch úst v budoucnu nevypustí‰ jediné slÛvko kritiky, byÈ by to bylo ‰eptem.“ Protfiepala jsem si prsty, aby se mi do nich vrátil cit. Matthewovo zlostné sevfiení zpÛsobilo, Ïe se mi prsten na prostfiedníãku levé ruky zabofiil do masa, aÏ po nûm zÛstala bledû ãervená otlaãenina. Diamant zasazen˘ vprostfied prstenu sice nebyl brou‰en˘, pfiesto se v nûm odráÏelo teplé svûtlo z krbu. Tenhle prsten byl neãekan˘m darem od Matthewovy matky Ysabeau. A Matthew pfied nûkolika hodinami – nebo spí‰ staletími, která ov‰em teprve nastanou – odfiíkal slova starého svatebního obfiadu a navlékl mi krouÏek s diamantem na prst.

Ozval se fiinkot nádobí a nato se v místnosti objevili dva upífii. Jedním byl útl˘ muÏ s v˘razn˘m zjevem, o‰lehanou tváfií ofií‰kové barvy a ãern˘mi vlasy i oãima. Nesl karafu s vínem a vinnou sklenku s noÏiãkou ve tvaru delfína, jehoÏ ocasní ploutev podpírala její tûlo. Druh˘m byla vyzáblá, kostnatá Ïena, která v rukou tfiímala podnos s chlebem a s˘rem. „Vy jste doma, milorde,“ utrousil viditelnû zaskoãen˘ upír. Jeho francouzsk˘ pfiízvuk kupodivu zpÛsoboval, Ïe mu bylo snáze rozumût. „Ve ãtvrtek jsme dostali zprávu od posla –“ „Zmûna plánu, Pierre.“ Matthew se otoãil k upírce. „Moje Ïena pfii‰la cestou o zavazadla, Françoise, a ‰aty, které mûla na sobû, byly tak ‰pinavé, Ïe jsem je spálil.“ Matthew tu leÏ vyslovil se sebevûdomou drzostí, ale zdálo se, Ïe pfiesto nepfiesvûdãil ani upíry, ani Kita. „Va‰e Ïena?“ zopakovala po nûm Françoise s t˘mÏ francouzsk˘m pfiízvukem jako Pierre. „Ale vÏdyÈ je teplo–“ „Teplokrevná,“ dokonãil za ni Matthew a chopil se skleniãky stojící na tácu. „¤eknûte Charlesovi, Ïe mu pfiibyl strávník. Dianû není dobfie a lékafi jí doporuãil, aby jedla ãerstvé maso a ryby. Nûkdo bude muset dobûhnout na trh, Pierre.“ Pierre zamrkal. „Jistû, milorde.“ „A kromû toho bude potfiebovat nûco na sebe,“ poznamenala Françoise a pfiejela mû zkoumav˘m pohledem. Matthew pfiik˘vl, upírka se otoãila k odchodu a Pierre ji následoval. „Co to mበs vlasy?“ Matthew vzal do ruky rus˘ pramínek stoãen˘ do kudrliny. „To snad ne,“ povzdychla jsem si. Zvedla jsem ruce a s pfiekvapením zjistila, Ïe namísto ‰pinavû blonìat˘ch vlasÛ po ramena mám rezavé lokny aÏ 14

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 15

po pás. Naposledy si moje vlasy dûlaly, co chtûly, kdyÏ jsem na vysoké hrála Ofélii v Hamletovi. Tehdy nebyl jejich nepfiirozenû rychl˘ rÛst a zmûna odstínu dobr˘m znamením a nic dobrého to nevûstilo ani teì. Bûhem cesty do minulosti se ve mnû probudila ãarodûjnice. TûÏko fiíct, jaká dal‰í kouzla se utrhla ze fietûzu.

Upífii by moÏná vycítili adrenalin a náhl˘ vzestup úzkosti, kter˘ moje zji‰tûní doprovázel, nebo by zaslechli prozpûvování mé krve. Ale démoni jako Kit dokáÏou zaznamenat narÛstající ãarodûjnou energii. „Kristovy rány!“ MarlowÛv úsmûv byl pln˘ zá‰ti. „Pfiivedl jsi domÛ ãarodûjnici. Jaké ‰patnosti se dopustila?“ „Nech toho, Kite. O to se nestarej.“ MatthewÛv hlas znovu nabral velitelsk˘ tón, ale jeho ruka stále nûÏnû spoãívala na m˘ch vlasech. „Neboj, mon coeur. Urãitû to není nic víc neÏ vyãerpání.“ ·est˘ smysl mi napovídal, Ïe se Matthew plete. Moji poslední promûnu nebylo moÏné vysvûtlit pouhou únavou. âarodûjnické schopnosti jsem podûdila, ale pofiád jsem si nebyla jistá jejich rozsahem. Dokonce ani moje teta Sarah, ani její partnerka Emily Matherová – obû ãarodûjnice – nevûdûly urãitû, co v‰echno zahrnují a jak je nejlépe ovládat. Matthewovo vûdecké testování odhalilo genetické ukazatele znaãící magick˘ potenciál mé krve, jenÏe nikdo mi nemohl zaruãit, Ïe se tyhle schopnosti doopravdy rozvinou.

Moje strachování pfieru‰il pfiíchod Françoise, která se vrátila s jakousi jehlou s velk˘m ou‰kem a pusou plnou ‰pendlíkÛ. S ní pfii‰la také kupa sametu, vlny a plátna. Dole z té hromady ãouhaly ‰tíhlé snûdé nohy svûdãící o tom, Ïe kdesi uvnitfi je uvûznûn˘ Pierre. „K ãemu to je?“ zeptala jsem se podezíravû a ukázala na ‰pendlíky. „Pfiece na to, aby se madame dostala do tohohle.“ Françoise popadla jak˘si tmavû hnûd˘ odûv, kter˘ leÏel navrchu a pfiipomínal pytel na mouku. Nezdálo se mi, Ïe by zrovna tohle byly ‰aty pro hostitelku, ale vzhledem ke své neznalosti alÏbûtinské módy jsem byla Françoise vydána na milost. „BûÏ dolÛ, kam patfií‰, Kite,“ vyzval Matthew svého pfiítele. „Záhy se k tobû pfiidáme. A drÏ jazyk za zuby. Tohle je mÛj pfiíbûh, tudíÏ ho nebude‰ vyprávût ty, ale já.“ „Jak si pfieje‰, Matthewe.“ Marlowe si stáhl okraj temnû fialového kabátce, jenÏe s nenuceností toho gesta se nesluãoval tfies jeho rukou. Potom se rozlouãil lehkou, posmû‰nou úklonou, ãímÏ dal najevo, Ïe respektuje MatthewÛv pokyn a zároveÀ si z nûj tak trochu utahuje.

KdyÏ byl démon pryã, Françoise pfiehodila pytel pfies lavici a obe‰la mû kolem dokola, aby si prohlédla mou postavu a rozhodla se, kde zahájí útok.

Pak si popuzenû povzdychla a zaãala mû oblékat. Matthew se pfiesunul ke stolu, kam ho pfiitáhly papíry rozházené po jeho desce. RozloÏil papír peãli15

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 16

vû sloÏen˘ do ãtyfiúhelníku a zapeãetûn˘ kouskem narÛÏovûlého vosku a rychle pfiejel pohledem po drobném písmu. „Dieu. Na tohle jsem zapomnûl. Pierre!“ „Milorde?“ Z hloubi záhybÛ se ozval pfiidu‰en˘ hlas. „PoloÏte to a povûzte mi, jak je to s poslední stíÏností lady Cromwellové.“ Matthew se k Pierrovi i k Françoise choval dÛvûrnû, ale souãasnû i autoritativnû. Jestli je tohle zpÛsob, jak jednat se sluÏebnictvem, bude mi chvíli trvat, neÏ se to nauãím.

Ti dva si ‰u‰kali u ohnû, zatímco Françoise ‰pendlila, vázala a halila mû do pfiijatelného odûvu. V‰imla si, Ïe mám jen jednu náu‰nici – zlaté zoh˘bané drátky osázené drah˘mi kamínky, které pÛvodnû patfiily Ysabeau –, a nespokojenû zamlaskala. Tahle náu‰nice, MatthewÛv v˘tisk Doktora Fausta a malá stfiíbrná figurka Diany byly onûmi tfiemi pfiedmûty, které nám pomohly vrátit se do konkrétní doby. Françoise se chvíli probírala obsahem truhly stojící opodál a zanedlouho na‰la druhou náu‰nici do páru. O ‰perky bylo tedy postaráno a zb˘valo jen, aby mi natáhla silné punãochy nad kolena a zajistila je ‰arlatovou stuhou. „Myslím, Ïe mÛÏu jít,“ usoudila jsem. UÏ jsem se nemohla doãkat, aÏ sejdu dolÛ a koneãnû zaãnu doopravdy Ïít v ‰estnáctém století. âíst knihy o historii není totéÏ jako zakusit dávno minulou éru na vlastní kÛÏi. To mi potvrdila i krátká epizoda s Françoise a rychlokurz na téma dobového odívání.

Matthew si mû prohlédl. „To bude staãit. Prozatím.“ „To staãí bohatû, protoÏe vypadá skromnû a nev˘raznû,“ opáãila Françoise. „Pfiesnû tak, jak má v tomhle domû vypadat ãarodûjnice.“ Matthew její vyjádfiení pfie‰el mlãením a obrátil se ke mnû. „NeÏ pÛjdeme dolÛ, Diano, nezapomeÀ, Ïe si musí‰ dávat pozor na jazyk. Kit je démon a George ví, Ïe jsem upír, ale i ti nejménû pfiedpojatí ze v‰ech jsou nedÛvûfiiví vÛãi tvorÛm, které neznají a ktefií se odli‰ují od ostatních.“ Se‰li jsme do velkého sálu, kde jsem popfiála dobr˘ veãer Georgovi, Matthewovu pfiíteli, kter˘ byl bez penûz a bez mecená‰e. Zvolila jsem zdvofiil˘ pozdrav, kter˘ jsem povaÏovala za pfiíhodn˘ alÏbûtinské dobû i konkrétní situaci. „Mluví ta Ïena vÛbec anglicky?“ George na mû vyjevenû zíral a nasadil si br˘le s kulat˘mi obrouãkami, které zvût‰ovaly jeho modré oãi do té míry, aÏ pfiipomínaly Ïabí bulvy. Druhou ruku mûl v bok, takov˘ postoj jsem naposledy vidûla na nûjaké miniatufie ve Viktoriinû a Albertovû muzeu. „Îije v Chesteru,“ vysvûtloval Matthew rychle. George se tváfiil pochybovaãnû. Bylo jasné, Ïe ani divoãina severní Anglie neospravedlÀovala mou zvlá‰tní mluvu. MatthewÛv pfiízvuk se postupnû zmûkãoval a pfiizpÛsoboval dobové intonaci a barvû hlasu, ale mÛj zÛstával jednoznaãnû moderní a americk˘. „Je to ãarodûjnice,“ dodal Kit a usrkl vína.

16

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 17

„Skuteãnû?“ George mû zkoumal s nov˘m zájmem. Necítila jsem Ïádn˘ tlak, kter˘ by napovídal, Ïe se na mû dívá démon, Ïádné pálení, jaké zpÛsobuje pohled ãarodûjnice, ani mrazení, jaké dokáÏe vyvolat upír. George byl prostû obyãejn˘ teplokrevník – muÏ stfiedního vûku, kter˘ vypadal, jako by byl unaven˘ Ïivotem. „Ale Matthewe, ty pfiece nemበãarodûjnice o nic víc v lásce neÏ Kit. VÏdycky jsi mû od tohohle tématu odrazoval. KdyÏ jsem chtûl napsat báseÀ o Hekaté, fiekl jsi –“ „Tuhle v lásce mám. Dokonce natolik, Ïe jsem si ji vzal,“ pfieru‰il ho Matthew a na dotvrzení sv˘ch slov mi vlepil pusu. „Ty ses s ní oÏenil!“ George pfielétl pohledem ke Kitovi. Odka‰lal si a pokraãoval: „V tom pfiípadû máme dva neãekané dÛvody k radosti: nezdrÏely tû pracovní povinnosti, jak si myslel Pierre, a vrátil ses domÛ s manÏelkou.

Blahopfieji.“ Jeho pompézní tón mi pfiipomnûl zahajovací proslov, jak˘ b˘vá proná‰en pfii promocích. Musela jsem se ovládat, abych se nerozesmála. George mi na oplátku vûnoval záfiiv˘ úsmûv a uklonil se. „Jmenuji se George Chapman, paní Roydonová.“ Tohle jméno mi znûlo povûdomû. Zaãala jsem pátrat v neuspofiádan˘ch vûdomostech, které mám coby historiãka uloÏené v hlavû. Chapman nebyl alchymista – na tuhle oblast se specializuju, ale v mozkov˘ch závitech vûnovan˘ch tomuto tajuplnému tématu jsem jeho jméno nena‰la. Byl to dal‰í spisovatel, jako Marlowe, jenom jsem si nemohla vzpomenout na Ïádné jeho dílo.

Jakmile probûhlo nezbytné pfiedstavení, Matthew souhlasil s tím, Ïe se spolu s hosty na chvíli posadí ke krbu. MuÏi se bavili o politice a George se mû vyptával na stav cest a na poãasí, abych se aspoÀ nûjak mohla zapojit do hovoru. Mluvila jsem, pouze pokud to bylo nutné, a pokou‰ela jsem se volit taková slova a gesta, která by mi pomohla budit zdání, Ïe jsem skuteãnou alÏbûtinkou. George potû‰ilo, jak pozorná jsem posluchaãka, a odmûnil mû dlouh˘m pojednáním o svém nejnovûj‰ím literárním poãinu. Kit, kterému se nelíbilo, Ïe se ocitl ve vedlej‰í roli, Georgovu pfiedná‰ku pfieru‰il a nabídl nám, Ïe pfieãte kousek ze svého Doktora Fausta. „PoslouÏí mi to jako taková zkou‰ka naneãisto mezi pfiáteli,“ prohlásil démon s lesknoucíma se oãima. „NeÏ pfiijde v˘stup naostro.“ „Teì ne, Kite. PÛlnoc je dávno pryã a Diana je unavená po cestû,“ namítl Matthew a pomohl mi na nohy.

Kit nás pfii odchodu provázel pohledem. Poznal, Ïe nûco skr˘váme. Zachytil kaÏd˘ podivnû znûjící obrat, kterého jsem se dopustila, a kdyÏ si Matthew nemohl vzpomenout, kde má uloÏenou loutnu, zatváfiil se pfiemítavû.

NeÏ jsme opustili Madison, Matthew mû pfied Kitem varoval. Pr˘ je neobvykle vnímav˘, dokonce i na démona. Pfiem˘‰lela jsem, jak dlouho bude 17

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 18

Marlowovi trvat, neÏ mu dojde, jaké tajemství se snaÏíme ututlat. Odpovûdi na tuto otázku jsem se doãkala za nûkolik málo hodin.

Druh˘ den ráno jsme si povídali v bezpeãí vyhfiáté postele, zatímco se kolem nás probouzel dÛm.

Na moje dotazy o Kitovi (synovi obuvníka, jak se ukázalo) a Georgovi (kter˘ k mému údivu nebyl o moc star‰í neÏ Marlowe) Matthew odpovídal ochotnû. Ale jakmile jsem pfieskoãila k praktick˘m záleÏitostem, k chodu domácnosti a dobovému chování Ïen, brzy se zaãal nudit. „Co moje ‰aty?“ zeptala jsem se ve snaze pfiimût ho, aby se zab˘val tím, co mû bezprostfiednû zajímalo. „Myslím, Ïe vdané Ïeny nespí v tomhle,“ opáãil Matthew a zatahal za jemnou látku mé volné noãní ko‰ile. Rozvázal mi tkaloun procházející fiasením u krku a chystal se, Ïe mû políbí pod uchem, aby mû o svém mínûní pfiesvûdãil, kdyÏ vtom nûkdo prudce roztáhl závûs u postele. ZamÏourala jsem do jasného svûtla. „TakÏe co?“ doÏadoval se vysvûtlení Marlowe.

Pfies rameno mu nakukoval druh˘ démon tmavé pleti. ProtoÏe byl drobné postavy a mûl ‰piãatou bradu, je‰tû zdÛraznûnou stejnû za‰piãatûlou ka‰tanovou bradkou, pfiipomínal spí‰ neposedného skfiítka. Bylo zfiejmé, Ïe jeho vlasÛ se nedotkl hfieben uÏ celé t˘dny. Sevfiela jsem si noãní ko‰ili na prsou, ponûvadÏ jsem si dobfie uvûdomovala, Ïe je prÛsvitná a nic pod ní nemám. „Vidûl jsi pfiece kresby mistra Whitea z osady Roanoke, Kite. Tahle ãarodûjnice vÛbec nevypadá jako domorodí obyvatelé Virginie,“ dal najevo zklamání neznám˘ démon. AÏ dodateãnû si v‰iml Matthewa, kter˘ na nûj upíral zlostn˘ pohled. „Pardon, dobré ráno, Matthewe. PÛjãil bys mi, prosím, kruÏidlo? Slibuji, Ïe ho tentokrát nenamoãím v fiece.“ Matthew sklonil hlavu k mému rameni a se zasténáním zavfiel oãi. „Musí b˘t z Nového svûta – nebo z Afriky,“ trval na svém Marlowe a stále mi odmítal fiíkat jménem. „Z Chesteru není. Ani ze Skotska, z Irska, Walesu, Francie nebo z impéria. Nevûfiím, Ïe by byla Holanìanka nebo ·panûlka.“ „Dobré ráno, Tome. Je nutné, abyste s Kitem diskutovali o Dianinû rodi‰ti právû teì a tady, v mojí loÏnici?“ Matthew mi utáhl tkaloun ko‰ile. „Pfiíli‰ dobré na to, abys ho proleÏel v posteli, i kdyby s tebou cloumala zimnice. Kit fiíká, Ïe sis tu ãarodûjnici musel vzít v horeãkách. Jinak nelze tvou lehkomyslnost nijak vysvûtlit.“ Tom mlel a mlel, jak mají démoni ve zvyku, a s odpovûdí na Matthewovu otázku se neobtûÏoval. „Cesty jsou vyschlé, jsme tady uÏ drahnou dobu.“ „A víno uÏ je pryã,“ postûÏoval si Marlowe.

18

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 19

„Jsme tady?“ Pfiijelo jich víc? Pansk˘ dvÛr uÏ teì praskal ve ‰vech. „Ven! Madame se musí um˘t, neÏ pfiedstoupí pfied jeho lordstvo.“ Do loÏnice ve‰la Françoise a nesla lavor s horkou vodou. Za ní se jako obvykle táhl Pierre. „Stalo se nûco dÛleÏitého?“ vyzvídal George zpoza závûsu. Vstoupil do místnosti bez ohlá‰ení a ‰ikovnû zhatil Françoisinu snahu vypoklonkovat ostatní ze dvefií. „Lord Northumberland byl ponechán o samotû ve velkém sále. Kdyby byl m˘m mecená‰em, choval bych se k nûmu jinak!“ „Hal si ãte pojednání o rovnováze, které mi zaslal jeden matematik z Pisy.

A je docela spokojen˘,“ opáãil Tom na‰tvanû a posadil se na okraj postele.

Urãitû mluví o Galileovi, uvûdomila jsem si s nad‰ením. V roce 1590 byl Galileo profesorem na univerzitû v Pise. Jeho práce o rovnováze je‰tû nebyla publikována.

Tom. Lord Northumberland. Nûkdo, kdo si dopisoval s Galileem.

V úÏasu jsem pootevfiela pusu. Démon usazen˘ na pro‰ívaném pfiehozu nemÛÏe b˘t nikdo jin˘ neÏ Thomas Harriot. „Françoise má pravdu. Ven. V‰ichni,“ ozval se Matthew stejnû rozzlobenû jako Tom. „Co máme fiíct Halovi?“ zeptal se Kit a v˘mluvnû stoãil oãi m˘m smûrem. „Îe budu zanedlouho dole,“ odpovûdûl Matthew. Pfievalil se na bok a pfiitáhl si mû k sobû.

Poãkala jsem, aÏ jeho pfiátelé vypochodují z komnaty, a potom jsem ho plácla do hrudníku. „Za co?“ Sykl, jako by ho to zabolelo, aãkoliv ve skuteãnosti jsem si pohmoÏdila pouze vlastní pûst. „Za to, Ïe jsi mi nefiekl, kdo jsou tvoji kamarádi!“ Opfiela jsem se o loket a zírala na nûj. „Velk˘ dramatik Christopher Marlowe. George Chapman, básník a uãenec. Matematik a astronom Thomas Harriot, jestli se nepletu. A dole ãeká hrabû ãarodûj!“ „Nevzpomínám si, kde k té pfiezdívce Jindfiich pfii‰el, ale zatím mu tak je‰tû nikdo nefiíká.“ Matthew se tváfiil pobavenû, coÏ jen pfiispûlo k mému rozhofiãení. „UÏ chybí jen sir Walter Raleigh a máme pod stfiechou celou ·kolu noci.“ Pfii mé zmínce o legendární skupinû radikálÛ, filozofÛ a volnomy‰lenkáfiÛ se Matthew zadíval z okna. Thomas Harriot. Christopher Marlowe. George Chapman. Walter Raleigh. A – „Kdo jsi vlastnû ty, Matthewe?“ Nenapadlo mû zeptat se ho dfiív, neÏ jsme odjeli. „Matthew Roydon,“ odpovûdûl s hlavou naklonûnou na stranu, jako bychom se právû seznamovali. „Pfiítel básníkÛ.“ 19

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 20

„Historici o tobû nevûdí skoro nic,“ hlesla jsem ohromenû. Matthew Roydon byl nejtajemnûj‰í postavou spojenou se záhadnou ·kolou noci. „Ale kdyÏ teì ví‰, kdo Roydon je, nijak tû to nepfiekvapuje, viì Ïe ne?“ Matthew pozvedl ãerné oboãí. „Tohle mû bude pfiekvapovat do konce Ïivota. Mohl jsi mû na to upozornit dopfiedu, ne aÏ tady.“ „A co bys udûlala? NeÏ jsme se vydali na cestu, mûli jsme sotva ãas, abychom se oblékli, tûÏko bys stihla zahájit v˘zkumn˘ projekt.“ Matthew se posadil a shodil nohy z postele. âasu, kter˘ jsme mohli strávit jen ve dvou, se nám dostalo pohfiíchu málo. „S tím si nemusí‰ dûlat starosti. Jsou to jen obyãejní lidé, Diano.“ Matthew si mohl fiíkat, co chtûl, na tûchto pánech ale nic obyãejného nebylo. ·kola noci zastávala kacífiské názory, pohrdala zkorumpovan˘m dvorem královny AlÏbûty a u‰klíbala se nad intelektuální dom˘‰livostí církve a akademické obce. Pfiesn˘ popis této skupiny znûl „‰ílená, pochybná a nebezpeãná pro v‰echny, kdo o ní vûdûli“. Tohle nebylo Ïádné pfiíjemné setkání pfiátel o halloweenské noci. Ocitli jsme se pfiímo v hnízdû sr‰áním, ve stfiedu intrik alÏbûtinské doby. „I kdyÏ si odmyslím, jak bezhlavû se tvoji pfiátelé dokáÏou chovat, nemÛÏe‰ ãekat, Ïe zÛstanu klidná, jestliÏe mû pfiedstaví‰ lidem, jejichÏ studiem se zab˘vám cel˘ Ïivot,“ namítla jsem. „Thomas Harriot patfií k nejpfiednûj‰ím astronomÛm své doby. TvÛj pfiítel Jindfiich Percy je alchymista.“ Pierre, zjevnû obeznámen˘ s tím, jak vypadá Ïena na pokraji v˘buchu, rychle podával mému muÏi krátké ãerné kalhoty, aby nemûl holé nohy, aÏ mÛj vztek propukne naplno. „Stejnû jako Walter a Tom.“ Matthew si nabízené kalhoty nevzal a místo toho se podrbal na bradû. „Kit se v tom taky trochu r˘pá, ale dost neúspû‰nû. Zkus se oprostit od v‰eho, co o nich ví‰. Beztak to nejspí‰ nebude pravda. A mûla by sis dát pozor i na moderní nálepkování,“ pokraãoval a koneãnû popadl kalhoty a navlékl si je. „·kolu noci si vymyslí Will, aby popudil Kita, ale to se stane aÏ za pár let.“ „Co dûlá, udûlal nebo je‰tû udûlá William Shakespeare, je mi jedno, pokud mi teì neoznámí‰, Ïe ãeká ve velkém sále spolu s hrabûtem Northumberlandem!“ opáãila jsem a vyklouzla z vysoké postele. „Will tady samozfiejmû není.“ Matthew odmítavû mávl rukou. „Walterovi se nelíbí, jak zachází s básnick˘m metrem, a Kit ho povaÏuje za neumûtela a zlodûje.“ „No to se mi ulevilo. A co jim chce‰ namluvit o mnû? Marlowe ví, Ïe nûco tajíme.“ Matthew na mû upfiel ‰edozelené oãi. „Pravdu, fiekl bych.“ Pierre mu podal doublet – ãern˘, bohatû vy‰ívan˘ kabátec – a strnule zíral kamsi pfies 20

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 21

moje rameno jako vzorov˘ sluha. „Îe jsi ãarodûjnice z Nového svûta, která dokáÏe cestovat ãasem.“ „Pravdu,“ zopakovala jsem po nûm bezbarvû. Pierre sly‰el kaÏdé slovo, ale nedal na sobû nic znát, a Matthew ho pfiehlíÏel, jako by byl neviditeln˘. Jestlipak se tu zdrÏíme tak dlouho, Ïe se i já nauãím nevnímat jeho pfiítomnost? „Proã ne? Tom si zapí‰e v‰echno, co fiekne‰, a srovná to se sv˘mi poznámkami o algonkinském jazyce. Jinak si tû nikdo moc v‰ímat nebude.“ Zdálo se, Ïe Matthew si dûlá víc starostí s oblékáním neÏ s reakcí sv˘ch pfiátel.

Françoise se vrátila se dvûma teplokrevn˘mi dívkami, které tfiímaly v náruãí hromady ‰atÛ. Ukázala na mou noãní ko‰ili a já se pfiikrãila za pelestí, abych se svlékla. Na‰tûstí jsem byla ze ‰aten zvyklá pfievlékat se pfied lidmi, které neznám. Vytáhla jsem si ko‰ili nad boky a potom aÏ k ramenÛm. „Kit si mû v‰ímat bude. Hledá dÛvod, proã mû nesná‰et, a tohle mu jich poskytne hned nûkolik.“ „S tím Ïádné problémy nebudou,“ prohlásil Matthew sebevûdomû. „Je to tvÛj pfiítel, nebo tvoje loutka?“ Právû jsem se pokou‰ela pfietáhnout si ko‰ili pfies hlavu, kdyÏ vtom jsem zaslechla pfiidu‰en˘ v˘kfiik „mon Dieu“.

Ztuhla jsem. Françoise se vydûsila, protoÏe spatfiila moje záda s jizvou ve tvaru pÛlmûsíce, která se táhla po celé jejich ‰ífii v dolní ãásti hrudního ko‰e, a hvûzdou umístûnou mezi m˘mi lopatkami. „Já madame ustrojím,“ obrátila se Françoise ke komorn˘m jakoby nic. „Nechte tady ‰aty a vraÈte se ke své práci.“ Komorné udûlaly pukrle a ode‰ly beze slova, aãkoliv se jim ve tváfii zraãila jistá zvûdavost. Moje znamení nevidûly. „Kdo jí to udûlal?“ zeptala se Françoise a zároveÀ s ní se ozval i Matthew: „Nikdo se to nesmí dozvûdût,“ a já, ponûkud nejistû: „Je to jen jizva.“ „Nûkdo vás ocejchoval znakem rodiny de Clermontov˘ch,“ trvala na svém Françoise a vrtûla hlavou. „Znakem, kter˘ pouÏívá nበmilord.“ „Poru‰ili jsme smlouvu.“ Kdykoli jsem si vzpomnûla na noc, kdy mû jiná ãarodûjnice ocejchovala jako zrádkyni, musela jsem potlaãit nepfiíjemné svírání Ïaludku. „Tohle byl trest od Kongregace.“ „Proto jste oba tady,“ odfrkla si Françoise. „Ta smlouva byla od poãátku nesmysl. Philippe de Clermont na to nikdy nemûl pfiistoupit.“ „AspoÀ jsme v bezpeãí pfied lidmi.“ Ne Ïe bych si tu smlouvu nebo devût ãlenÛ Kongregace, ktefií dohlíÏeli na její plnûní, najednou oblíbila, ale nebylo moÏné popfiít, Ïe dlouhodobû dokázala ochránit nadpfiirozené bytosti pfied neÏádoucí pozorností. Dávn˘ slib pfiijat˘ démony, upíry a ãarodûjnicemi jim zakazoval, aby se pletli lidem do politiky a náboÏenství a aby mezi sebou navazovali vztahy. âarodûjnice a ãarodûjové mûli drÏet spolu a zrovna tak upífii a démoni. Nemûli se co zamilovávat do bytostí jiného druhu, natoÏ si je brát.

21

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 22

„V bezpeãí? Nemyslete si, Ïe jste tady v bezpeãí, madame. To není nikdo z nás. Angliãané jsou povûrãiví, mají sklony vidût ducha na kaÏdém hfibitovû a ãarodûjnici u kaÏdého kotlíku. Kongregace je to jediné, co nás chrání pfied naprostou zkázou. Dûláte dobfie, Ïe jste se uch˘lili sem. Pojìte, musíte se obléknout a jít za ostatními.“ Françoise mi pomohla z noãní ko‰ile a podala mi navlhãen˘ ruãník a misku s ãímsi lepkav˘m, co vonûlo po rozmar˘nu a pomeranãích. Byl to zvlá‰tní pocit, nechat se opeãovávat jako dítû, ale vûdûla jsem, Ïe lidi v Matthewovû postavení v této dobû myli, oblékali a krmili jako panenky. Pierre podal Matthewovi pohár s nûãím, co bylo tmav‰í neÏ víno. „Nejen Ïe je to ãarodûjnice, ona je také fileuse de temps?“ zeptala se Françoise ti‰e. Neznám˘ v˘raz, pfiadlena ãasu, ve mnû vyvolal pfiedstavu mnoha pestrobarevn˘ch nití, po nichÏ jsme do‰li do konkrétního bodu v minulosti. „Ano.“ Matthew pfiik˘vl. Upíjel nápoje z poháru a díval se na mû. „Ale pokud pfii‰la z jiné doby, znamená to…,“ spustila Françoise s vykulen˘ma oãima. Pak se zatváfiila zamy‰lenû. Matthew se nejspí‰ chová a zní jinak, neÏ je zvyklá.

Napadlo ji, Ïe tohle není ten Matthew, kterého zná, zalekla jsem se. „Staãí, kdyÏ víme, Ïe je pod milordovou ochranou,“ zasáhl do toho ostfie Pierre. Podal Matthewovi d˘ku. „Co to znamená, není dÛleÏité,“ dodal varovn˘m tónem. „Znamená to, Ïe ji miluji a ona miluje mû.“ Matthew se upfienû zadíval na sluhu. „Taková je pravda bez ohledu na to, co povím ostatním. Jasné?“ „Ano,“ odpovûdûl Pierre, pfiestoÏe tón jeho hlasu svûdãil spí‰ o opaku.

Matthew vrhl tázav˘ pohled na Françoise, která na‰pulila rty a neochotnû k˘vla.

Potom se Françoise obrátila zpátky ke mnû a zabalila mû do silné plátûné osu‰ky. Musela si v‰imnout i dal‰ích znamení na mém tûle. Tûch, která jsem si odnesla z toho nekoneãného dne, kdy jsem byla v moci ãarodûjnice Satu, i jizev z pozdûj‰í doby. Na nic víc uÏ se ov‰em nezeptala, posadila mû do kfiesla u krbu a zaãala mi proãesávat vlasy. „A tato kfiivda byla spáchána poté, co jste ãarodûjnici vyznal lásku, milorde?“ zeptala se Françoise. „Ano.“ Matthew si pfiipnul d˘ku k pasu. „Z toho vypl˘vá, Ïe ji neocejchoval manjasang,“ zabruãel Pierre. PouÏil star˘ v˘raz, kter˘m se v okcitán‰tinû oznaãoval upír – pojídaã krve. „Nikdo z nich by neriskoval, aby se proti nûmu obrátil hnûv de Clermontov˘ch.“ „Ne, byla to ãarodûjnice.“ PfiestoÏe jsem byla chránûná pfied závany studeného vzduchu, pfii téhle poznámce jsem se zachvûla. „Ale manjasangové byli u toho a nezabránili tomu,“ dodal Matthew ponufie. „A také za to zaplatí.“ 22

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 23

„Co se stalo, nedá se odestát.“ Nechtûla jsem zpÛsobit nevraÏivost mezi upíry. UÏ tak jsme mûli problémÛ víc neÏ dost. „JestliÏe vás milord pojal za choÈ a poté vás unesla ãarodûjnice, potom to nelze odb˘t mávnutím ruky.“ Françoise mi hbit˘mi prsty zaplétala vlasy do pevn˘ch copÛ. Potom mi copy obtoãila kolem hlavy a zajistila je sponkami. „V téhle Bohem zapomenuté zemi, kde je vûrnost neznám˘ pojem, sice pouÏíváte jméno Roydonová, ale my nikdy nezapomeneme, Ïe patfiíte do rodu de Clermontov˘ch.“ Matthewova matka mû varovala, Ïe de Clermontovi drÏí pfii sobû. V jedenadvacátém století jsem se o‰ívala pfii vûdomí, Ïe z rodové pfiíslu‰nosti vypl˘vají jisté povinnosti a omezení. JenÏe teì jsem se ocitla v roce 1590, vybavená magick˘mi schopnostmi, které jsem nedokázala ovládat, o ãarodûjnictví jsem vûdûla jen velmi málo a mÛj nejstar‰í pfiedek, o jehoÏ existenci se dochovaly nûjaké doklady, se je‰tû nenarodil. Tady jsem se nemohla opfiít o nic jiného neÏ o vlastní rozum a Matthewa. „Nበvzájemn˘ vztah byl tehdy zcela jasn˘. Ale teì nechci Ïádné trable.“ Podívala jsem se na prsten od Ysabeau a palcem jsem pfiejela po jeho krouÏku. JestliÏe jsem doufala, Ïe bude moÏné, abychom hladce vpluli do minulosti, teì se ukázalo, Ïe je to nepravdûpodobné a naivní. Rozhlédla jsem se kolem. „A tohle…“ „Jsme tu jen ze dvou dÛvodÛ, Diano: abychom ti na‰li uãitele a abychom na‰li ten alchymick˘ rukopis, pokud to pÛjde.“ Právû zásluhou záhadného rukopisu známého jako AshmoleÛv svazek ã. 782 jsme se dali dohromady.

V jedenadvacátém století byl bezpeãnû ukryt mezi miliony knih v oxfordské Bodleyovû knihovnû. KdyÏ jsem tehdy vyplÀovala Ïádanku, ve snu by mû nenapadlo, Ïe tenhle prost˘ úkon prolomí sloÏité kouzlo, které tento rukopis poutalo k regálu ve skladi‰ti, nebo Ïe se totéÏ kouzlo obnoví, jakmile svazek vrátím knihovníkovi. Netu‰ila jsem nic ani o ãetn˘ch tajemstvích ãarodûjnic, upírÛ a démonÛ, o nichÏ se pr˘ ve svazku psalo. Matthew se domníval, Ïe bude moudfiej‰í hledat svazek ã. 782 v minulosti neÏ pokou‰et se prolomit kouzlo podruhé v moderním svûtû. „Do té doby, neÏ se vrátíme, budeme doma tady,“ pokraãoval a snaÏil se mi dodat jistoty.

Masivní nábytek, kter˘ mû obklopoval, jsem znala z muzeí a aukãních katalogÛ, ale vûdûla jsem, Ïe na Panském dvofie se nikdy doma cítit nebudu.

Promnula jsem mezi prsty silné plátno osu‰ky – tolik nepodobné vybledl˘m froté ruãníkÛm v domû Sarah a Em, opotfieben˘m pfiíli‰ ãast˘m praním. Z vedlej‰í místnosti se oz˘valy hlasy, jejichÏ rytmus a melodie by zaskoãily kaÏdého moderního ãlovûka, historiky nevyjímaje. JenÏe minulost byla na‰í jedinou moÏností. To jasnû vyplynulo z událostí posledních dní, které jsme strávili 23

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.35

Stránka 24

v Madisonu, kdy nás nahánûli ostatní upífii a Matthewa málem zabili. Jestli má nበplán fungovat, musíme se zamûfiit pfiedev‰ím na to, abych dokázala vystupovat jako fiádná alÏbûtinka. „Ó pfiekrásn˘ nov˘ svût.“ Citovat ze Shakespearovy Boufie dvû desetiletí pfied jejím napsáním bylo z historického hlediska hrub˘m prohfie‰kem, ale tohle ráno bylo nároãné. „Jest to pro tebe novou vûcí,“ odpovûdûl Matthew. „Jsi pfiipravená vyrazit do boje?“ „Samozfiejmû. Snad abych se dooblékla.“ Narovnala jsem se a vstala ze Ïidle. „Jak mám pozdravit hrabûte?“

24

Stin_noci_2019

7.3.2019

17.36

Stránka 535

Deborah Harknessová STÍN NOCI Z anglického originálu Shadow of Night, vydaného nakladatelstvím Penguin Group v New Yorku v roce 2012, pfieloÏila Martina Neradová Obálku navrhla Diana Delevová Redigovala Jana Kunová Odpovûdná redaktorka Jana Balharová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 536 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Laser, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 547. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk FINIDR, s.r.o., âesk˘ Tû‰ín Vydání druhé Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.