0040657

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Strรกnka 3

DEBORAH HARKNESSOVร

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 4

A DISCOVERY OF WITCHES Copyright © Deborah Harkness, 2011 All rights reserved Translation © 2019 by Martina Neradová ISBN 978-80-7617-233-3

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 5

Vûnováno Lexie, Jakeovi a jejich záfiné budoucnosti

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 7

Na poãátku jest nepfiítomnost a touha.

Na poãátku jest krev a strach.

Na poãátku jest objevení ãarodûjnic.

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 9

První kapitola

N

a tom svazku vázaném v kÛÏi nebylo nic pozoruhodného. Obyãejnému historikovi by se zdálo, Ïe se nijak neli‰í od stovek ostatních starobyl˘ch, ohmatan˘ch rukopisÛ oxfordské Bodleyovy knihovny.

Ale já jsem vûdûla, Ïe je na nûm nûco zvlá‰tního, od první chvíle, co jsem ho pfievzala.

To odpoledne na sklonku záfií byla ãítárna vévody Humfreye osifielá a knihovna vyfiizovala objednávky rychle, protoÏe letní nápor hostujících stipendistÛ skonãil a blázinec podzimního semestru je‰tû nevypukl. Ale kdyÏ mû Sean zastavil u v˘dejního pultu, pfiesto mû to pfiekvapilo. „Paní doktorko, máte tu ty rukopisy,“ za‰eptal se stopou ro‰Èáctví v hlase.

Svetr s kosoãtvercov˘m vzorem mûl cel˘ posypan˘ kousíãky staré kÛÏe, odloupnuté z vazeb knih, a rozpaãitû si je opra‰oval. Pfiitom mu do ãela spadl pramen zrzav˘ch vlasÛ. „Díky,“ usmála jsem se na nûj vdûãnû. Oãividnû jsem poru‰ovala pravidla, která stanovovala, kolik knih si mÛÏe objednat jedna osoba v jednom dni. Se Seanem jsme za studentsk˘ch dob vypili nejednu skleniãku v rÛÏovû omítnuté hospodû pfies ulici a nyní mé Ïádanky vyfiizoval beze slova protestu uÏ déle neÏ t˘den. „A pfiestaÀ mi vykat a fiíkat mi paní doktorko. VÏdycky si myslím, Ïe mluví‰ na nûkoho jiného.“ Zaculil se na mû a posunul rukopisy – v‰echny obsahovaly v˘teãné pfiíklady alchymistick˘ch ilustrací z Bodleyov˘ch sbírek – po otluãeném dubovém pultu, kaÏd˘ zvlá‰È zasunut˘ do ochranné ‰edivé krabice z kartonu. „Áh, je tu je‰tû jeden.“ Sean zmizel vzadu mezi policemi a po chvíli se vrátil s tlust˘m rukopisem kvartového formátu, vázaného jednodu‰e v telecí kÛÏi. PoloÏil ho na hromadu knih a sklonil se, aby si svazek prohlédl. V matném svûtle staré bronzové ãtecí lampy, pfiipevnûné k polici, zajiskfiily tenké zlaté obrouãky jeho br˘lí. „Tuhle kníÏku si nikdo nevyÏádal uÏ hezky dlouho. Udûlám si poznámku, Ïe ji pfiesuneme do skladu, aÏ ji vrátí‰.“ „Mám ti to pfiipomenout?“ „Ne. UÏ jsem si to poznamenal tady.“ Sean si zaÈukal na hlavu. „Musí‰ to mít v mozku lépe uspofiádané neÏ já.“ Ze‰iroka jsem se usmála.

Sean se na mû pla‰e podíval a zatáhl za Ïádanku, ale ta zÛstala, kde byla, za9

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 10

sunutá mezi deskami knihy a prvními stránkami. „Téhle se ke mnû nechce,“ poznamenal.

V u‰ích mi za‰vitofiily zastfiené hlasy a naru‰ily známé ticho místnosti. „Sly‰el jsi to?“ rozhlédla jsem se, zmatená tûmi podivn˘mi zvuky. „Co?“ zeptal se Sean a zvedl oãi od rukopisu.

V‰imla jsem si, Ïe se okraje svazku tfipytí zlacením. Ale tyhle vybledlé stopy zlata nevysvûtlovaly slabou záfi hrající duhov˘mi barvami, která se linula odnûkud ze stránek. Zamrkala jsem. „Nic.“ Rychle jsem si pfiitáhla rukopis k sobû, a kdyÏ jsem se dotkla koÏené vazby, projelo mi prsty brnûní. Sean je‰tû pofiád drÏel Ïádanku, která teì bez potíÏí vyklouzla z knihy. Vzala jsem knihy do náruãe a seshora jsem je pfiidrÏovala bradou. Obestfiel mû závan ãehosi nadpfiirozeného, kter˘ vytlaãil dÛvûrnû známou knihovnickou vÛni odfiezkÛ z tuÏek a vosku na parkety. „Diano? Není ti nûco?“ zeptal se Sean a starostlivû nakrãil ãelo. „Ne. Jen jsem trochu unavená,“ odpovûdûla jsem a odtáhla si knihy od nosu.

Rychle jsem pro‰la pÛvodní ãástí knihovny z patnáctého století kolem fiad alÏbûtinsk˘ch ãtenáfisk˘ch stolÛ se tfiemi policemi na knihy nad sebou a povrchem zjizven˘m r˘hami. Gotická okna mezi nimi navádûla ãtenáfiovu pozornost ke kazetov˘m stropÛm, na nichÏ záfiiv˘ nátûr a zlacení zdÛrazÀovalo detaily univerzitního erbu, tvofieného tfiemi korunkami a otevfienou knihou s heslem „BÛh je m˘m svûtlem“, které shlíÏelo shÛry v mnohaãetném provedení.

Toho páteãního veãera mi v knihovnû dûlala spoleãnost jen dal‰í americká akademiãka, Gillian Chamberlainová. Gillian, která se zab˘vala klasick˘mi studiemi a uãila na Bryn Mawr, zkoumala útrÏky papyru sevfiené mezi dvûma tabulkami skla. Prohnala jsem se kolem ní, a pfiitom jsem se snaÏila vyhnout oãnímu kontaktu, ale prozradilo mû praskání staré podlahy.

Projelo mnou zabrnûní, jak se to stávalo pokaÏdé, kdyÏ se na mû podívala ãarodûjnice. „Diano?“ zavolala na mû z polo‰era. Potlaãila jsem povzdech a zastavila se. „Ahoj, Gillian.“ DrÏela jsem si od ní co moÏná nejvût‰í odstup, kdoví proã jsem si bedlivû stfieÏila kupu sv˘ch rukopisÛ a natoãila jsem se tak, aby na nû nevidûla. „Co dûlበo Mabonu?“ Gillian se pravidelnû stavovala u mého stolu a nabádala mû, abych se nestranila „sester“, kdyÏ jsem ve mûstû. ProtoÏe wiccanské oslavy podzimní rovnodennosti mûly vypuknout uÏ za pár dní, snaÏila se dvojnásob, aby mû pfiitáhla do oxfordského covenu ãarodûjnic. „Mám práci,“ odpovûdûla jsem pohotovû. „Máme mezi sebou moc prima ãarodûjnice, abys vûdûla,“ opáãila Gillian upjatû, aby dala najevo, Ïe se jí moje chování nelíbí. „VáÏnû bys mûla v pondûlí pfiijít.“ 10

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 11

„Díky. Je‰tû si to rozmyslím,“ odtu‰ila jsem a zároveÀ jsem vyrazila smûrem k Selden End, prostorné pfiístavbû ze sedmnáctého století, která kolmo nasedala na hlavní osu Humfreyovy ãítárny. „Ale pracuju na pfiíspûvku pro konferenci, takÏe s tím moc nepoãítej.“ Teta Sarah mû odjakÏiva varovala, Ïe ãarodûjnice si navzájem nedokáÏou lhát, ale to neznamenalo, Ïe jsem se o to nepokou‰ela.

Gillian chápavû zabruãela, ale sledovala mû oãima.

KdyÏ jsem se usadila na dobfie známé místo naproti klenut˘m, olovûn˘m oknÛm, odolala jsem poku‰ení hodit rukopisy na stÛl a utfiít si ruce. Místo toho jsem brala ohled na jejich stáfií a komínek svazkÛ jsem odloÏila se v‰í opatrností.

Rukopis, kter˘ se nemínil vzdát Ïádanky, leÏel na vrchu hromádky. Na hfibetû mûl vyraÏen˘ zlacen˘ erb patfiící Eliasovi Ashmoleovi, sbûrateli knih a alchymistovi ze sedmnáctého století, jehoÏ knihy a písemnosti, vãetnû ãísla 782, se dostaly do Bodleyovy knihovny z Ashmoleova muzea v devatenáctém století. Natáhla jsem ruku a dotkla se hnûdé kÛÏe.

Slab˘ v˘boj mû pfiimûl, abych prsty rychle odtáhla, ale ránû jsem se stejnû neubránila. Brnûní mi vystfielilo do paÏí, na kter˘ch mi naskoãila krupiãka husí kÛÏe, a potom se roz‰ífiilo do ramen, aÏ mi ztuhly zádové a krãní svaly.

Vjem brzy odeznûl, ale zanechal ve mnû pocit prázdnoty a nevysly‰ené touhy.

Ustoupila jsem od stolu, otfiesená svou reakcí.

Rukopis mû vyz˘val na souboj dokonce i z bezpeãné vzdálenosti – ohroÏoval ochranné zdi, které jsem si vystavûla, abych vûdeckou kariéru oddûlila od svého pÛvodu coby poslední z ãarodûjnic z rodu Bishopov˘ch. TûÏce jsem si vydobyla doktorát, získala definitivu, ãekalo mû pov˘‰ení, moje kariéra zaãala vzkvétat a já se zfiekla rodinného dûdictví a vytvofiila si Ïivot, kter˘ závisel na rozumu a vûdeck˘ch schopnostech, nikoli na nevysvûtliteln˘ch pfiedtuchách a kouzlech. V Oxfordu jsem zÛstávala, abych dokonãila v˘zkumn˘ projekt. AÏ ho uzavfiu, mé poznatky, podpofiené rozsáhlou anal˘zou a dÛkladnû opoznámkované, vyjdou a budou pfiedloÏeny kolegÛm, aniÏ by v nich zÛstalo místo pro záhady ãi pro vûci, které lze vnímat pouze ‰est˘m smyslem ãarodûjnice.

JenÏe jsem si vyÏádala – i kdyÏ nevûdomky – alchymistick˘ rukopis, kter˘ jsem potfiebovala pro svÛj v˘zkum a kter˘ vládnul nadpfiirozenou mocí, kterou nebylo moÏné pfiehlíÏet. Z chuti otevfiít svazek a dozvûdût se víc mû svrbûly prsty. Ale je‰tû silnûj‰í pud mi velel, abych se drÏela zpátky: Mûla má zvûdavost vûdeck˘ základ, související s m˘m v˘zkumem? A nebo se t˘kala m˘ch rodinn˘ch vazeb k ãarodûjnictví?

Nabrala jsem do plic znám˘ pach knihovny, zavfiela jsem oãi a doufala jsem, Ïe se mi rozjasní. Bodleyova knihovna mi vÏdycky byla útoãi‰tûm, místem nijak 11

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 12

nespojen˘m s Bishopov˘mi. Pfiitáhla jsem si tfiesoucí se ruce k loktÛm, v rostoucím ‰eru jsem zírala na AshmoleÛv svazek ã. 782 a pfiem˘‰lela jsem, co dûlat.

Kdyby byla na mém místû máma, vycítila by odpovûì instinktivnû. Mnozí pfiíslu‰níci Bishopovy rodiny byli nadaní ãarodûjové a ãarodûjnice, ale moje máma, Rebecca, byla zcela v˘jimeãná. To fiíkali v‰ichni. Její nadpfiirozené schopnosti se projevily velmi brzo a v dobû, kdyÏ zaãala chodit do ‰koly, dokázala pudov˘m chápáním zafiíkadel, pfiekvapivou pfiedvídavostí a tajuplnou schopností nahlíÏet pod slupku lidí i dûjÛ a pfiekonat nejzaslouÏilej‰í z ãarodûjnic v místním covenu. Matãina mlad‰í sestra, teta Sarah, byla také schopnou ãarodûjnicí, ale její nadání bylo tradiãnûj‰í: zku‰enû míchala lektvary a dokonale ovládala ãarodûjnické fiemeslo sestávající z kouzel a ãárÛ.

Kolegové historici o mé rodinû samozfiejmû nic netu‰ili, ale v Madisonu, zapadlém mûstû v severní ãásti státu New York, kde jsem od sedmi let Ïila se Sarah, o Bishopov˘ch vûdûli v‰ichni. Moji pfiedci se tam pfiestûhovali z Massachusetts po válce o nezávislost. V té dobû uÏ od chvíle, kdy byla v Salemu popravená Bridget Bishopová, ubûhlo pfies sto let. Pfiesto je ‰eptanda a klepy provázely i do nového domova. KdyÏ Bishopovi pfietrhali staré vazby a pfiesídlili do Madisonu, pracovali ze v‰ech sil, aby ukázali místním, jak je uÏiteãné mít v sousedství ãarodûje a ãarodûjnice, ktefií dokáÏou uzdravit nemocné a pfiedpovûdût poãasí. âasem zapustila rodina v obci kofieny dostateãnû hluboko na to, aby ustála nevyhnutelné v˘pady zaloÏené na pfiedsudcích a lidském strachu.

Ale mámina touha poznávat svût ji zavedla mimo bezpeãí Madisonu.

Nejdfiív ‰la na Harvard, kde potkala mladého ãarodûje jménem Stephen Proctor. Také on pocházel ze starého ãarodûjnického rodu a touÏil okusit Ïivot mimo dosah minulosti a vlivu své novoanglické rodiny. Rebecca Bishopová a Stephen Proctor tvofiili okouzlující pár, máma byla po americku otevfiená, kdeÏto táta dával pfiednost formálnûj‰ím, staromódnûj‰ím zpÛsobÛm. Stali se antropology, ponofiili se do cizokrajn˘ch kultur a vûrouk a kromû hluboké vzájemné oddanosti spolu sdíleli také svou intelektuální vá‰eÀ. Poté, co si zajistili místa na oblastních fakultách – matka na své alma mater, otec na Wellesley, vyráÏeli na sluÏební cesty do zahraniãí a zabydleli se v novém domovû v Cambridgi.

Z dûtství si toho moc nepamatuju, ale v‰echny vzpomínky jsou velmi Ïivé a pfiekvapivû zfietelné. A ve v‰ech se objevují mí rodiãe: otcova hrubá, man‰estrová záplata na loktech, matãin konvalinkov˘ parfém, zvonûní vinn˘ch skleniãek o páteãních veãerech, kdy mû oba uloÏili do postele a veãefieli spolu pfii svûtle svíãek. Máma mi vyprávûla pohádky na dobrou noc a tátÛv hnûd˘ kuffiík zarachotil pokaÏdé, kdyÏ ho odhodil na zem ke vchodov˘m dvefiím.

Tyhle vzpomínky budou znít vût‰inû lidí povûdomû.

12

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 13

Ale ostatní upomínky na rodiãe povûdomû pÛsobit nebudou. Nikdy jsem nevidûla, Ïe by matka prala, ale moje obleãení bylo vÏdycky ãisté a peãlivû sloÏené. KdyÏ jsem doma zapomnûla od rodiãÛ podepsané potvrzení, Ïe smím na ‰kolní v˘let do zoo, objevila jsem ho v lavici zrovna ve chvíli, kdyÏ ho uãitelka zaãala vybírat. A bez ohledu na to, v jakém stavu byla otcova pracovna, kdyÏ jsem mu ‰la dát pusu na dobrou noc (obvykle to tam vypadalo jako po v˘buchu), druh˘ den ráno byla vÏdycky vzornû uklizená. Ve ‰kolce jsem se ptala mámy mé kamarádky Amandy, proã se namáhá s mytím nádobí v m˘dlové vodû, kdyÏ staãí naskládat talífie a hrnky do dfiezu, lusknout prsty a za‰eptat pár slov. Paní Schmidtová se nad mou podivnou pfiedstavou o domácích pracích zasmála, ale v oãích jsem jí vidûla zmatek.

Toho veãera mi rodiãe fiekli, Ïe si musíme dávat pozor na to, jak a s k˘m mluvíme o magii. Lidé nás poãetnû pfievaÏují a na‰e moc je dûsí, vysvûtlila mi máma, a strach je nejmocnûj‰í silou na zemi. Tehdy jsem se nepfiiznala k tomu, Ïe i mnû kouzla – zejména ta matãina – nahánûjí hrÛzu.

Pfies den máma vypadala jako jakákoli jiná cambridgeská matka: malinko neupravená, trochu chaotická a vûãnû pod tlakem nárokÛ, které na ni kladla domácnost a práce. Blonìaté vlasy mûla módnû rozãep˘fiené, aãkoliv ‰aty, které nosila, zÛstaly vûrné roku 1977 – dlouhé rozvlnûné suknû, kalhoty a ko‰ile zbyteãnû velk˘ch velikostí a pánské vesty a saka à la Annie Hallová, které nacházela v second handech po celém Bostonu. Kdybyste ji minuli na ulici nebo stáli za ní ve frontû v supermarketu, nebylo by vám na ní nic divného.

JenÏe v soukromí domova, za zataÏen˘mi závûsy a zamãen˘mi dvefimi, se máma stávala nûk˘m jin˘m. Pohybovala se zku‰enû a sebejistû, nikoli horeãnatû a uspûchanû. Obãas se dokonce zdálo, Ïe se vzná‰í. Chodila po domû, zpívala si, sbírala ply‰áky a knihy a její tváfi pomalu dostávala nadpfiirozen˘, nádhern˘ v˘raz. KdyÏ se rozzáfiila magickou mocí, nemohli jste od ní odtrhnout oãi. „Mamka má v sobû prskavku,“ vysvûtloval to táta se ‰irok˘m, chápav˘m úsmûvem. Ale jak jsem zjistila, prskavky nebyly jen záfiivé a vzru‰ující. Byly také nepfiedvídatelné a mohly vás polekat a vystra‰it.

Jednou veãer táta pfiedná‰el na univerzitû a máma se rozhodla vycídit stfiíbro. Uãarovala jí miska s vodou, kterou postavila na jídelní stÛl. Upfienû zírala na povrch vody, aÏ ho obestfiela mlha, jejíÏ spirály vytváfiely drobné stra‰idelné obrysy. KdyÏ zaãaly rÛst a zaplÀovat místnost prapodivn˘mi bytostmi, zajíkala jsem se nad‰ením. JenÏe pfieludy brzy lezly po závûsech a visely ze stropu. Kfiiãela jsem o pomoc, ale mámina pozornost byla stále upfiená na vodní hladinu. Její soustfiedûní povolilo teprve tehdy, kdyÏ se ke mnû pfiikradlo cosi napÛl lidského a napÛl zvífiecího a ‰típlo mû to do ruky. To ji vytrhlo ze snûní a následnû vybuchla v kaskádû zufiivého ãerveného svûtla, které zahnalo pfií13

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 14

zraky a nechalo po sobû odér spáleného pefií. Táta si toho podivného zápachu v‰iml, jakmile pfii‰el domÛ, a bylo vidût, Ïe ho to vydûsilo. Na‰el nás schoulené v jedné posteli. Jakmile ho máma uvidûla, provinile se rozplakala. Od té doby jsem si v jídelnû nikdy nepfiipadala docela v bezpeãí.

Jak˘koli pocit jistoty se vytratil, kdyÏ mi bylo sedm, poté, co se máma s tátou vypravili do Afriky, odkud uÏ se Ïiví nevrátili.

Trhla jsem sebou a znovu jsem se zamûfiila na dilema, pfied kter˘m jsem stála.

Rukopis leÏel na stole v kaluÏince svûtla z lampy. Jeho kouzelná moc tahala za jak˘si temn˘ fietûz v mém nitru. Opût jsem se dotkla koÏené vazby. Tentokrát mi brnûní pfiipadalo dÛvûrnû známé. Neurãitû jsem si vzpomínala, Ïe jsem nûco podobného zaÏila uÏ kdysi, kdyÏ jsem se probírala otcov˘mi písemnostmi na psacím stole v jeho pracovnû.

Rozhodnû jsem se odvrátila od svazku vázaného v kÛÏi a zaãala jsem se vûnovat nûãemu rozumnûj‰ímu: pátrání po seznamu alchymistick˘ch textÛ, kter˘ jsem si nachystala, neÏ jsem odjela z New Haven. Byl na stole, skryt˘ mezi voln˘mi listy papíru, Ïádankami z knihovny, úãtenkami, tuÏkami, propiskami a mapami, peãlivû utfiídûn˘ podle sbírky a potom podle ãísla, které knihovník pfiidûlil kaÏdému textu pfievzatému Bodleyovou knihovnou. Od chvíle, kdy jsem pfied nûkolika t˘dny pfiijela do Oxfordu, jsem seznam metodicky procházela poloÏku za poloÏkou. Okopírovan˘ katalogov˘ popis Ashmoleova svazku ã. 782 znûl následovnû: „Anthropologia aneb pojednání obsahující krátk˘ popis ãlovûka ve dvou ãástech: anatomické a psychologické.“ Podobnû jako u vût‰iny dûl, která jsem studovala, ani u této knihy nebylo moÏné odhadnout její obsah podle názvu.

Prsty by mû moÏná o knize umûly informovat, aniÏ bych ji musela otvírat.

Teta Sarah vÏdycky vyuÏívala dotekÛ, aby se dozvûdûla, co je v dopise, je‰tû neÏ roztrhla obálku, pro pfiípad, Ïe by byla uvnitfi sloÏenka, kterou nechtûla platit. Díky tomu mohla pfiedstírat nevûdomost, kdyÏ se ukázalo, Ïe dluÏí za elektriku.

Pozlacené ãíslice na hfibetu knihy na mû pomrkávaly.

Posadila jsem se a zvaÏovala, jaké mám moÏnosti.

PfiehlíÏet magickou moc, otevfiít rukopis a pokusit se ho pfieãíst jako obyãejn˘ vûdec?

Odstrãit oãarovan˘ svazek stranou a odejít?

Kdyby Sarah vûdûla o mé nesnázi, potû‰enû by se rozesmála. VÏdycky tvrdila, Ïe moje snaha drÏet si kouzla od tûla je marná. Ale já se o to pokou‰ela celou dobu od pohfibu rodiãÛ. âarodûjnice, které byly mezi hosty, na mnû hledaly známky toho, Ïe mi v Ïilách koluje krev BishopÛ a ProctorÛ, a neustále mû povzbuzovaly poplácáváním a pfiedvídaly, Ïe je jen otázkou ãasu, 14

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 15

kdy zaujmu v místním covenu matãino místo. Nûktefií ‰eptem spekulovali nad tím, zda rodiãe udûlali dobfie, kdyÏ se rozhodli vzít. „Pfiíli‰ mnoho moci,“ mumlali, kdyÏ si mysleli, Ïe je neposlouchám. „Bylo jasné, Ïe vzbudí pozornost – i kdyby nestudovali stará rituální náboÏenství.“ To staãilo k tomu, abych vinu za smrt rodiãÛ pfiipsala jejich nadpfiirozené moci a sama se pokusila hledat jin˘ zpÛsob Ïivota. Ke v‰emu, co mûlo co do ãinûní s magií, jsem se otoãila zády, ponofiila jsem se do pubertálních záleÏitostí – konû, kluci a zamilované romány – a snaÏila jsem se splynout s obyãejn˘mi obyvateli mûsta. V dospívání jsem mûla sklony k depresi a úzkostem.

Vlídn˘ pan doktor uji‰Èoval mou tetu, Ïe je to naprosto normální.

Sarah mu nefiekla nic o hlasech, ani o mém zvyku zvednout telefon minutu pfiedtím, neÏ zazvoní, ani o tom, Ïe kdyÏ je úplnûk, musí zaãarovat dvefie a okna, abych se ve spánku nezatoulala do lesa. A nezmínila se ani o tom, Ïe kdyÏ se rozzlobím, Ïidle se poskládají na sebe a vytvofií vratkou pyramidu, která se zhroutí na zem, jakmile se mi nálada zase zlep‰í.

KdyÏ mi bylo tfiináct, teta usoudila, Ïe je naãase, abych svou moc nûjak vyuÏila a zaãala se uãit základní ãáry a kouzla. Zapalování svíãek pomocí nûkolika ‰eptem pronesen˘ch slov nebo zakrytí pupínkÛ pomocí léty osvûdãeného lektvaru – to byly první obvyklé kroky dospívající ãarodûjnice. Ale já nebyla schopná zvládnout ani nejjednodu‰‰í zafiíkadla, spálila jsem kaÏd˘ lektvar, kter˘ mû teta uãila vafiit, a paliãatû jsem se odmítala podvolit jejím zkou‰kám, které by ukázaly, jestli jsem po matce podûdila záhadnû pfiesn˘ vnitfiní zrak. âasem se mé hormony zklidnily, hlasy zeslábly, plameny zkrotly a ani k jin˘m neãekan˘m v˘buchÛm nedocházelo tak ãasto, ale já byla pofiád stejnû neochotná uãit se rodovému fiemeslu. Tetû dûlalo starosti, Ïe Ïije pod jednou stfiechou s nevyuãenou ãarodûjnicí, a proto mû poslala na vysokou ‰kolu v Maine s jistou úlevou. Neb˘t kouzelné moci, byly by to bûÏné pubertální problémy.

Z Madisonu jsem se dostala díky svému intelektu. VÏdycky jsem byla napfied, mluvila jsem a ãetla dfiív neÏ ostatní dûti. Brzy bylo v‰eobecnû uznáno, Ïe mé ‰kolní v˘sledky – podpofiené mou úÏasnou fotografickou pamûtí, díky níÏ jsem si pamatovala celé uãebnice a testy pokaÏdé vyplÀovala bez chybiãky – jsou nûãím, v ãem rodinné ãarodûjnické dûdictví nehraje roli.

Pfieskoãila jsem poslední roãníky stfiední ‰koly a v ‰estnácti jsem zaãala studovat vysokou.

Tam jsem se nejprve pokou‰ela uplatnit na katedfie divadelních vûd, protoÏe mou fantazii pfiitahovala velkolepá podívaná a kost˘my – okouzlovalo mû, Ïe dramatikova slova dokáÏou dokonale zpfiítomnit rÛzná místa i dobu. Má první vystoupení profesofii vychvalovali coby v˘jimeãn˘ pfiíklad toho, jak mÛÏe zdafiilé hraní udûlat z tuctové studentky nûkoho úplnû jiného. První 15

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 16

známky naznaãující, Ïe tyhle pfiemûny moÏná nebudou v˘sledkem hereckého talentu, se objevily, kdyÏ jsem hrála Ofélii v Hamletovi. Jakmile mû obsadili, zaãaly mi nepfiirozenû rychle rÛst vlasy a nakonec mi sahaly aÏ k pasu, aãkoliv pÛvodnû byly sotva po ramena. Celé hodiny jsem prosedûla u jezera na ‰kolním pozemku, rozpu‰tûné vlasy v‰ude kolem sebe, neodolatelnû pfiitahována k tfipytné hladinû. Chlapec, kter˘ hrál Hamleta, té iluzi podlehl a proÏili jsme spolu vá‰niv˘, i kdyÏ nebezpeãnû v˘bu‰n˘ románek. Pomalu jsem propadala Oféliinu ‰ílenství a zbytek hercÛ jsem stahovala s sebou.

V˘sledkem b˘val strhující v˘kon, ale kaÏdá nová role pfiiná‰ela nové potíÏe.

KdyÏ jsem v druhém roãníku dostala roli Annabelly v ·koda, Ïe byla dûvka Johna Forda, situace uÏ byla neudrÏitelná. Stejnû jako má postava i já jsem pfiivábila fiadu oddan˘ch nápadníkÛ – z nichÏ ne v‰ichni byli lidského pÛvodu –, ktefií mû pronásledovali po ‰kolním areálu. KdyÏ spadla opona a oni mû pfiesto odmítali nechat na pokoji, bylo jasné, Ïe uvolnûnou sílu, aÈ uÏ to bylo cokoliv, nelze ovládat. Nevûdûla jsem, jak se do mého herectví vplíÏila magie, a ani jsem to vûdût nechtûla. Vlasy jsem si ostfiíhala nakrátko. Pfiestala jsem nosit vlající suknû a vrstvit na sebe svr‰ky a místo toho jsem zaãala dávat pfiednost ãern˘m rolákÛm, kalhotám barvy khaki a mokasínÛm, jaké mûli v oblibû ctiÏádostiví studenti plánující studium práv. Pfiebyteãnou energii jsem si vybíjela ve sportu.

KdyÏ jsem opustila katedru divadelních vûd, vyzkou‰ela jsem nûkolik jin˘ch specializací, pfiiãemÏ jsem hledala obor, kter˘ je natolik racionální, Ïe v nûm pro Ïádné ãáry a kouzla nezb˘vá místo. Na matematiku jsem nebyla dost pfiesná a trpûlivá a moje snahy o studium biologie dopadly katastrofálnû – testy jsem nenapsala a laboratorní pokusy nikdy nedokonãila.

Na konci druhého roãníku kvestor vyÏadoval, abych si vybrala specializaci, jinak budu muset na vysoké strávit o rok víc. Letní studijní program v Anglii mi poskytl pfiíleÏitost dostat se od v‰ech vûcí spojen˘ch s Bishopov˘mi je‰tû dále. Oxford a tichou záfi jeho ranních ulic jsem si zamilovala. V pfiedná‰kách z historie jsem se dozvídala o smûl˘ch ãinech králÛ a královen a jediné hlasy, které se mi oz˘valy v hlavû, pocházely z knih, napsan˘ch v ‰estnáctém a sedmnáctém století, coÏ bylo moÏné pfiiãíst pouze skvûl˘m literárním kvalitám tûchto dûl. A nejlep‰í ze v‰eho bylo, Ïe mû v tomhle univerzitním mûstû nikdo neznal, a jestli tam toho léta byly nûjaké ãarodûjnice, drÏely si ode mû odstup.

Vrátila jsem se domÛ, zapsala jsem se na katedru dûjin, v‰echny poÏadované kurzy jsem absolvovala v rekordním ãase, a neÏ mi bylo dvacet, skonãila jsem studium s ãerven˘m diplomem.

KdyÏ jsem se rozhodla, Ïe si udûlám doktorát, z nabízen˘ch programÛ jsem si zvolila právû Oxford. Specializovala jsem se na dûjiny vûdy a mÛj v˘zkum byl zamûfien na období, kdy magii nahradila vûda – na vûk, kdy astrologii 16

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 17

a hony na ãarodûjnice vystfiídal Newton a univerzálnû platné fyzikální zákony. Pátrání po racionálním, nikoli nadpfiirozeném uspofiádání vûcí odráÏelo mé vlastní úsilí nezadat si s tím, co zÛstává skryto. Hranice, které jsem si nar˘sovala mezi tím, co se mi odehrávalo v hlavû, a tím, co mi kolovalo v Ïilách, nabraly ostfiej‰í kontury.

KdyÏ teta Sarah sly‰ela, Ïe jsem se rozhodla studovat chemii sedmnáctého století, pohrdlivû si odfrkla. Tetiny jasnû ry‰avé vlasy byly vnûj‰ím projevem její v˘bu‰né povahy a ostrého jazyka. Byla to ãarodûjnice, která jasnû fiíká, co si myslí, nenechá si nic líbit, a kdyÏ vstoupí do pokoje, okamÏitû celou místnost opanuje. KdyÏ ve mûstû propukla men‰í ãi vût‰í krize, Sarah byla coby opûrn˘ sloup madisonské obce ãasto povolána, aby ji pomohla vyfie‰it. KdyÏ jsem teì nebyla vystavená kaÏdodenní dávce jejích pfiesn˘ch postfiehÛ a hofiekování nad lidskou slabostí a rozporuplností, vycházely jsme spolu mnohem lépe.

Aãkoliv nás dûlily stovky kilometrÛ, Sarah si myslela, Ïe moje nejnovûj‰í pokusy vyhnout se kouzlÛm a ãárÛm jsou smû‰né – a taky mi to fiekla. „My tomu fiíkali alchymie,“ pravila. „A v té je magie víc neÏ dost.“ „To teda ne,“ bránila jsem se horlivû. Smyslem mé práce bylo ukázat, jak je tahle oblast vûdecká. „Z alchymie se dozvídáme o v˘voji experimentování, ne o hledání kouzelného elixíru, kter˘ dokáÏe promûnit olovo ve zlato a lidem zajistí nesmrtelnost.“ „KdyÏ to fiíká‰,“ pravila Sarah pochybovaãnû. „Ale je to dost zvlá‰tní, Ïe sis vybrala zrovna tenhle obor, kdyÏ chce‰ zapadnout mezi normální lidi.“ Jakmile jsem získala diplom, usilovnû jsem bojovala o pozici na fakultû v Yalu, jediném místû, které bylo angliãtûj‰í neÏ Anglie sama. Kolegové mû varovali, Ïe tam budu mít jen malou ‰anci na definitivu. Zvládla jsem napsat dvû knihy, vyhrála jsem hrstku cen a dostala jsem nûkolik grantÛ na vûdeckou práci. Potom mi dali definitivu a já dokázala, Ïe se kolegové m˘lili.

Je‰tû dÛleÏitûj‰í bylo, Ïe jsem teì Ïila vlastní Ïivot. Nikdo z katedry, dokonce ani odborníci na poãátky kolonizace Ameriky nespojovali moje pfiíjmení s první salemskou Ïenou, která byla v roce 1692 popravena jako ãarodûjnice. Abych si tuhle tûÏce nabytou samostatnost uchránila, i nadále jsem ze svého Ïivota vytûsÀovala jakoukoli stopu magie nebo ãarodûjnického fiemesla. Samozfiejmû tu byly v˘jimky, jako jednou, kdy jsem pouÏila jedno z tetin˘ch zaklínadel, kdyÏ mi pfietékala praãka a hrozilo, Ïe vyplaví mÛj mal˘ byt na Wooster Square. Nikdo není dokonal˘.

Uvûdomovala jsem si, Ïe nyní opût pfiestoupím svoje pravidla. ZadrÏela jsem dech, popadla jsem rukopis obûma rukama a poloÏila ho do jedné z klínov˘ch kolíbek, které knihovna poskytovala na ochranu vzácn˘ch knih. UÏ jsem se rozhodla: budu se chovat jako seriózní vûdec a nakládat s Ashmoleo17

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 18

v˘m svazkem ã. 782 jako s bûÏn˘m rukopisem. Nebudu si v‰ímat ani pálení v prstech, ani zvlá‰tního pachu knihy a jednodu‰e popí‰u její obsah. Potom se rozhodnu – s profesionálním odstupem –, jestli stojí za bliωí prozkoumání.

Pfiesto se mi pfii uvolÀování mal˘ch mosazn˘ch spon chvûly prsty.

Rukopis vydal tiché povzdechnutí.

Rychle jsem se ohlédla pfies rameno, abych se ujistila, Ïe jsem pofiád v místnosti sama. Jedin˘ dal‰í zvuk, kter˘ se tu oz˘val, byl hlasit˘ tikot nástûnn˘ch hodin.

Usoudila jsem, Ïe bude lep‰í, kdyÏ si nezapí‰u „kniha si povzdechla“, zapnula jsem notebook a otevfiela si novou sloÏku. Tenhle dÛvûrnû znám˘ úkol – úkol, kter˘ jsem uÏ provedla mnohosetkrát, ne-li mnohotisíckrát pfiedtím – mû uklidÀoval stejnû jako peãlivé od‰krtávání poloÏek na seznamu.

Zapsala jsem si jméno rukopisu a jeho ãíslo a zkopírovala jsem hlaviãku z katalogového popisu. Prohlédla jsem si velikost knihy a její vazbu a obojí jsem podrobnû popsala.

Zb˘valo udûlat jediné: otevfiít rukopis.

PfiestoÏe spony byly uvolnûné, desky ‰ly zvednout jen ztuha, jako by byly pfiilepené ke stránkám. Polohlasem jsem zaklela, na chvíli jsem poloÏila dlaÀ na kÛÏi a doufala jsem, Ïe AshmoleÛv svazek ã. 782 pouze potfiebuje ãas, aby si na mû zvykl. PoloÏit ruku na desky knihy je‰tû neznamenalo kouzlit. V dlani mû zabrnûlo, podobnû jako mnou projelo zajiskfiení, kdykoliv se na mû podívala ãarodûjnice, a rukopis pfiestal vyzafiovat napûtí. Potom jsem jeho desky otevfiela bez potíÏí.

První stránka byla z hrubého nepopsaného papíru. Druh˘ list tvofiil pergamen s nápisem „Anthropologia aneb pojednání obsahující krátk˘ popis ãlovûka“, pofiízen˘m Ashmoleov˘m rukopisem. Peãlivé, kulaté kudrlinky písma mi byly skoro stejnû povûdomé jako mÛj vlastní rukopis. Druhou ãást titulu – „ve dvou ãástech: anatomické a psychologické“ – pozdûji pfiipsal tuÏkou nûkdo jin˘. I tohle písmo mi bylo povûdomé, ale nevûdûla jsem odkud. Kdybych se ho dotkla, tfieba by se mi dostalo nápovûdy, ale bylo by to proti pravidlÛm knihovny a beztak bych takto získanou informaci nemohla zadokumentovat.

Místo toho jsem si do sloÏky poznamenala pouÏití inkoustu a obyãejné tuÏky, dva rozdílné rukopisy a moÏná data, kdy byly nápisy pofiízeny.

KdyÏ jsem otoãila první stránku, zdálo se mi, Ïe je pergamenov˘ list v˘jimeãnû tûÏk˘ a Ïe podivn˘ pach rukopisu vychází právû z nûj. Nebyla to jen staroba. Bylo to nûco víc – kombinace zatuchliny a piÏma, kterou nebylo moÏné pojmenovat. A okamÏitû jsem si v‰imla, Ïe z vazby nûkdo odfiízl tfii listy.

Koneãnû nûco, co se dalo snadno popsat. Prsty mi tancovaly po klávesnici: „Pfiinejmen‰ím tfii archy byly odstranûny, buì ostfiím noÏe nebo Ïiletkou.“ Pro18

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 19

hlédla jsem si vnitfiek hfibetu knihy, ale nepoznala jsem, jestli chybûly nûjaké dal‰í stránky. âím víc jsem pergamen pfiiblíÏila k nosu, tím víc mû rozptylovala jeho moc a zvlá‰tní aroma.

Obrátila jsem pozornost k ilustraci na stránce následující po tfiech vytrÏen˘ch listech. Byl to obrázek malého dítûte vzná‰ejícího se v nádobû z ãirého skla. Holãiãka drÏela v jedné ruce stfiíbrnou a v druhé zlatou rÛÏi. Na nohou mûla drobná kfiidélka a její dlouhé ãerné vlasy byly poseté kapiãkami ãervené tekutiny. Pod ilustrací byl popisek napsan˘ hust˘m ãern˘m inkoustem, v nûmÏ stálo, Ïe se jedná o znázornûní dítûte mudrcÛ – alegorického ztvárnûní zásadního kroku pfii v˘robû kamene mudrcÛ, chemické substance, která svému vlastníkovi slibovala zdraví, majetek a moudrost.

Barvy byly záfiivé a pozoruhodnû dobfie zachované. Téhle pÛsobnosti umûlci kdysi dosahovali tak, Ïe do barev pfiidávali rozdrcené drahé kameny.

Obrázek navíc vytvofiil nûkdo se skuteãn˘m umûleck˘m nadáním. Musela jsem si sedût na rukou, abych se nepokusila ilustrace tu a tam dotknout a dozvûdût se víc.

Ilustrátor byl sice zjevnû talentovan˘, ale fiadu detailÛ popletl. Sklenûná nádoba mûla ukazovat vzhÛru, ne naopak. Dítû mûlo b˘t napÛl ãerné, napÛl bílé, aby bylo vidût, Ïe je to hermafrodit. Mûlo mít muÏské genitálie a Ïenská Àadra – nebo pfiinejmen‰ím dvû hlavy.

Alchymická obraznost byla alegorická a proslulá svou záludností. Proto jsem ji studovala a pátrala jsem v ní po vzorcích, které by odhalily systematick˘, logick˘ pfiístup k chemické pfiemûnû z doby pfied periodickou tabulkou prvkÛ. Obraz luny napfiíklad témûfi vÏdy znamenal stfiíbro a obraz slunce odkazoval na zlato. KdyÏ se tyto dva prvky chemicky slouãily, proces byl vyjádfien v˘jevem ze svatby. Obrázky ãasem nahradila slova. A tato slova se posléze stala gramatikou chemie.

Ale tenhle rukopis mou víru v logiku alchymistÛ vystavil zkou‰ce. Na kaÏdé ilustraci se na‰la alespoÀ jedna chyba a scházel tu jak˘koli doprovodn˘ text, kter˘ by to v‰echno nûjak vysvûtloval.

Hledala jsem nûco – cokoliv, co by odpovídalo m˘m znalostem alchymie.

V slábnoucím svûtle se na jedné ze stránek objevily nezfietelné stopy písma.

Natoãila jsem stolní lampiãku, aby na knihu vrhla jasnûj‰í svûtlo.

Na stránce nic nebylo.

Pomalu jsem ji otoãila, jako by to byl kfiehk˘ list.

Na jejím povrchu se tfipytila a pohybovala slova – stovky slov, která byla neviditelná, nedíval-li se na nû ãtenáfi z urãitého pohledu a pod urãit˘m úhlem svûtla.

Potlaãila jsem pfiekvapen˘ v˘kfiik.

Ashmole ã. 782 byl palimpsest – rukopis skryt˘ pod jin˘m rukopisem.

19

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 20

V dobách, kdy byl pergamen vzácností, písafii opatrnû om˘vali inkoust star˘ch knih a uprázdnûné stránky pokr˘vali nov˘m textem. âasto se stávalo, Ïe se pod ním pÛvodní písmo ãasem zase objevilo jako nûjak˘ textov˘ duch, a bylo ho moÏné rozlu‰tit s pomocí ultrafialového záfiení, které pronikalo inkoustov˘mi skvrnami a vybledl˘ rukopis znovu oÏivovalo.

Ale na odhalení tûchhle stop bylo kaÏdé ultrafialové záfiení krátké. Tohle nebyl obyãejn˘ palimpsest. Písmo nebylo omyté – bylo skryté pomocí nûjakého kouzla. Ale proã by si nûkdo dával práci s oãarováním textu v alchymistické pfiíruãce? Porozumût nejasnému jazyku a fantaskní obraznosti, pouÏívan˘ch autory takov˘ch pfiíruãek, ãinilo potíÏe dokonce i odborníkÛm.

Odpoutala jsem pozornost od nezfieteln˘ch písmen, která se pohybovala pfiíli‰ rychle na to, abych je stíhala ãíst, a místo toho jsem se soustfiedila na sepsání struãného obsahu rukopisu. „Matoucí,“ napsala jsem. „Písmo z patnáctého aÏ sedmnáctého století, ilustrace pfiedev‰ím z patnáctého století. Zdroje k ilustracím moÏná star‰ího data. Smûs papíru a pergamenu. Barevn˘ a ãern˘ inkoust, barevn˘ inkoust nezvykle kvalitní. Ilustrace v˘jimeãnû dobfie vyvedené, ale detaily nesprávné nebo opomenuté. Kniha zachycuje v˘robu kamene mudrcÛ, alchymického zrodu/stvofiení, smrti, vzkfií‰ení a pfiemûny. Podivná kniha, plná odchylek.“ Prsty se mi zastavily nad klávesnicí.

KdyÏ vûdci odhalí informaci, která neladí s tím, co uÏ vûdí, mají na vybranou ze dvou moÏností. Buì ji odsunou stranou, aby nevystavila jimi h˘ãkané teorie pochybnostem, nebo se na ni zamûfií s pronikavostí laserového paprsku a pokusí se pfiijít té záhadû na kloub. Kdyby tahle kniha nebyla zaãarovaná, moÏná bych byla v poku‰ení sáhnout po druhém fie‰ení. Ale protoÏe zaãarovaná byla, pfiiklánûla jsem se mnohem spí‰ k první moÏnosti.

A kdyÏ si vûdci nejsou jistí, zpravidla odloÏí rozhodnutí na pozdûji.

NaÈukala jsem do notebooku rozporuplnou poslední fiádku: „Je tfieba víc ãasu? MoÏná se k ní vrátit pozdûji?“ ZadrÏela jsem dech a jemnû jsem zajistila desky knihy. Rukopis stále rozechvívalo magické proudûní, zvlá‰È silné okolo spon.

KdyÏ byl svazek ã. 782 zavfien˘, ulevilo se mi a chvíli jsem na nûj zírala. Prsty mû svrbûly a nejradûji bych se znovu dotkla jeho hnûdé kÛÏe. Ale tentokrát jsem odolala, stejnû jako jsem odolala poku‰ení dotknout se popiskÛ a ilustrací, abych se dozvûdûla víc, neÏ mÛÏe legitimnû vykázat historik.

Teta Sarah mi vÏdycky fiíkala, Ïe magie je dar. Jestli to tak bylo, potom jsem byla kouzeln˘mi nitkami svázaná se v‰emi ãarodûjnicemi z rodu Bishopov˘ch, které se narodily pfiede mnou. Za pouÏívání téhle zdûdûné moci a ovládání ãar a kouzel, z nichÏ se skládalo ostraÏitû stfieÏené ãarodûjnické umûní, se ov‰em platilo. KdyÏ jsem otevfiela svazek ã. 782, pfiekroãila jsem 20

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.11

Stránka 21

hranici, která oddûlovala magické schopnosti od vûdecké práce. Ale jakmile jsem se znovu ocitla na správné stranû, byla jsem odhodlanûj‰í neÏ kdy dfiív, Ïe na ní zÛstanu.

Sbalila jsem notebook a poznámky a chopila jsem se komínku rukopisÛ se svazkem ã. 782 opatrnû umístûn˘m aÏ úplnû vespod. Gillian na‰tûstí nesedûla na svém místû, aãkoliv stÛl byl stále pokryt˘ jejími písemnostmi. Urãitû chce pracovat dlouho do veãera a za‰la si na kávu. „Hotovo?“ zeptal se Sean, kdyÏ jsem dorazila k v˘dejnímu pultu. „Ne tak docela. Tyhle horní tfii bych si ráda rezervovala na pondûlí.“ „A ãtvrtou ne?“ „Tu uÏ nepotfiebuju,“ vyhrkla jsem a posunula jsem rukopis k Seanovi. „MÛÏe‰ ji poslat zpátky do skladu.“ Sean poloÏil rukopis na hromádku knih urãen˘ch k vrácení. Doprovodil mû aÏ ke schodi‰ti, rozlouãil se a zmizel za lítacími dvefimi. Sly‰ela jsem, jak se dal do pohybu automatick˘ posuvn˘ pás, kter˘ mûl dopravit AshmoleÛv svazek do nitra knihovny.

Málem jsem se otoãila, abych Seana zastavila, ale nechala jsem to b˘t.

Zvedla jsem ruku a chtûla jsem se opfiít do dvefií v pfiízemí, kdyÏ vtom kolem mû zhoustl vzduch, jako by mû knihovna hodlala zadusit. Vzduch se na zlomek vtefiiny zatfipytil, jako se tfipytily stránky v rukopisu na Seanovû pultû, aÏ jsem se nechtûnû zachvûla a na rukou se mi zjeÏily chloupky.

Nûco se stalo. Nûco magického.

Otoãila jsem se ãelem k Humfreyovû ãítárnû a cítila, jak se mé nohy chtûjí vydat stejn˘m smûrem.

To nic, fiekla jsem si a rozhodnû jsem vy‰la z knihovny.

A ví‰ to urãitû? ‰eptl dlouho umlãovan˘ hlas.

21

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.12

Stránka 543

Deborah Harknessová âAS âARODùJNIC Z anglického originálu A Discovery of Witches vydaného nakladatelstvím Penguin Group v New Yorku v roce 2011 pfieloÏila Martina Neradová Obálku dodalo HBO Europe s.r.o.

Redigovala Alena Fialová Odpovûdná redaktorka Jana Balharová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 544 Vydala Euromedia Group, a. s. – Laser, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 393. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bytrica Vydání druhé Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetov˘ch knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.

Cas_carodejnic.qxd

28.2.2019

17.12

Strรกnka 544