Issuu

Fa n y zas

o p Ä›t a hu je

Ilustrovala Marie-Anne AbesdrisovĂĄ

DENÍK ODHODLANÉ PRUDILKY: fany opět zasahuje First published in France under the title: Le journal d’une peste, tome 2 By Virginy L. Sam and Marie-Anne Abesdris © 2015, De La Martinière Jeunesse, a division of La Martinière Groupe, Paris. Translation © Kateřina Kyslíková, 2020 ISBN 978-80-242-6490-5

Pro Lucette a Samy, díky kterým jsme (nebo nejsme) opravdové malé prudilky.

Děkujeme našim pokladům, že už více než rok sdílejí svůj život nejen s námi, ale i s naší potřeštěnou prudilkou. Nekonečné díky Thomasi Leclereovi a Béatrici Decroixové za to, že naši Fany tolik milují, a stejně tak i celému týmu nakladatelství Seuil – La Martinière Jeunesse za jejich elán a energické pracovní nasazení. A nakonec obrovské díky malým čtenářům a čtenářkám prvního dílu za to, že skrze ně můžeme zažívat takové nadšení i štěstí.

To z rov

na!

Na dnešní den čekám netrpělivě už víc než měsíc:

dneska totiž bude novoroční večírek, jsem pozvaná na tu samou oslavu jako …

JU MI L U ! HO

S up e r ! 7

ve skutecnosti mám nervy v kyblu ! Hrůza!

vy Jse m

kl e

n pa

á!

Proto mám skvělou náladu, a když mám skvělou náladu, jsem na všechny

MILa :

me si š, mů že e c h c li íč ko, Je st ka, zlat t á ř u k m h rát na e př i to m e d u b tou a malin ka y k č i n at ze skle v yz o b á v u o k č i lž du … mar melá

Tyh le náu šnice, co vypadají jako šišk y, ti vá ž ně slu ší, mamin e č ko moje.

Jenže poslední dny byly spíš náročné. Vánoční prázdniny jsou fajn, akorát jim pravidelně předchází porada učitelů, ze které se zasílá zpráva o průběžných známkách.

Takovej zivot je vázne dost na houby! Prázdniny začaly pěkným rozčarováním, když jsem rozbalila svoje vánoční dárky. Objednala jsem si

létající skútr.

Já vím, že neexistuje, jenže jsem neměla žádnou zvláštní představu, a tak jsem tím chtěla rodičům naznačit, aby zapojili trochu vlastní iniciativy a představivosti.

y l ístk ert on c na k

dočasné tetování

DVD

h ol č ič věci í

ce ru kavi y á ť k bezprs

zář ivý lak na nehty

Na Štědrý večer jsem pod stromečkem měla tři dárky. (A moje mladší sestra Eva dostala čtyři … Ne že by mě to překvapilo, spravedlnost se prostě v naší rodině nepěstuje!)

Vyvo lá vá obavy…

OBRÁZKOVÁ KNIHA O zIVOTe FARAONu.

Jednou jsem řekla, že bych někdy ráda viděla pyramidy, a rodiče si vzali do hlavy, že mě fascinuje všechno, co souvisí s Egyptem.

NE, Tutanchamon není můj nejlepší přítel! c h a r! u Ta kove j s

DA r e k

c. 2

O b a v y s e st u p

ň uj í …

Další kniha: pravdivý příběh o chlapci, který je

velkou jezdeckou nadějí. 470 stránek, drobným písmem.

ANI JEDEN OBRÁZEK!

(Nechápu, jak mi mohli rodiče něco takového vybrat, když vědí, že s koňmi jsem nadobro skončila poté, co mě hysterický poník vyhodil ze sedla a já přistála hlavou v trní.)

je to i, Fany, s v a t s P ř ed a už je , y t o k a rý j klu k sta tě! l é m s vě e c o p známý

Vá žn ě No tak ho ? a d o p t uj.

J e n e jvě t š í ,

a l e i t a k b ud í obav

Nové kolo! Fakt nové! Totiž, tohle jsem si myslela, když jsem otevírala OBŘÍ krabici. Ve skutečnosti to bylo moje staré kolo. Otec ho přetřel NA ORANŽOVO , vyměnil sedlo a místo zvonku mi dal klakson, který ze všeho nejvíc připomínal krabičku od sardinek.

á Sa m vá ! n žo o ra m o c ! Po

c h lu pa

té sed

kví k kví k

j a ko kla kso n a krabič k in e k o d s a rd

Slib, ktery jsem dala sama sobe: Až jednou budu mít létající skútr, sednu na něj a odfrčím daleko od téhle rodiny, která ani neví, že oRANŽOvÁ je barva, kterou nesnáším nejvíc na světě !

by By e-

i! c á ž ubo ude út r b k s j Mů e , to j ý v o s ty r k y á b l íbe n o e j mo ! ba r va

obrovské zklamání, a hlavně ta ostuda, když si představím, jak jedu po městě na kole, co má barvu jako mrkev, a troubím

kví k

klaksonem kvík-kvík!

Když si uvědomím, jak jsem se ZRUINOVALA kvůli ruským bábuškám z bambusového dřeva a s tukaní hlavou pro mámu a kvůli hřebenu na knír s vyrytými iniciálami pro tátu!

U Kr

il í, A to ús o em t n ež js la ! le vymys

Přísahám, že příští rok jim daruju podložku pod hrnec

se Sponge Bobem a puzzle s kaprem!

eře pa k u več e s á n ž o M bu dem e ví c bavit!

ě J e št , ěj š í vti p n š u m ře hy ! smíc

Utěšil mě pohled na Evin obličej, když rozbalovala svoje dárky a objevila převlek Aladina, zatímco si

přála obleček Jasmíny. Vtáhla spodní ret, začala se jí třást brada a pak řekla:

Ale já nejsem kluk, já sem pincena!

Pak se rozplakala a začala Aladinovy kalhoty cupovat krejčovskými nůžkami.

š mi

šm

o svo b

d ná

Eva

Máma křičela na tátu, že dát Evě Aladinův obleček je

NAPROSTÁ ŠÍLENOST . Hlavně poté, co se spletl už loni, když jí dal piráta místo mořské víly.

Popravdě, kdyby táta trochu míň myslel na práci

a trochu víc se zajímal o svou rodinu, asi by měl lepší

ponětí o tom, co se líbí jeho dcerám!

H O WG

! 15

JSI ÚPLNĚ M IM O, M IL Ý AL A NE! nějak sr o M ě l b y se vnat, jestl s i ne skončila

mi se a sk ce D n e á uš ni n lně ty í úp j a ! zd vn é a h o

chce š, ab y na š e r o dina úplně na dně jako Titanic!

má áma m í e j Mo házen c a n na ol ů . talent symb h c ý mo cn

Když máma řekne tátovi

AL ANE,

a nikoli

pak to znamená, že se opravdu, ale opravdu hodně zlobí.

že mu chce říct něco

velmi

vážného:

j e mi oc líto…

ALANE, to m

pr a č ce B yly v na č e ní m, s povle tupňů. 4 000 s

a t á t ov h l av a

y je Vždyck e dát mů ž e m o le g o E v ě pr a. p a ná č k

ZKRÁTKA : Aladinův ohoz skončil rozstříhaný na proužky, můj otec se pěkně zapotil

(když

je uražený, orosí se mu spánky) a nikdo už s nikým

nepromluvil až do dalšího rána.

Ale to byla jen drobná rodinná epizoda, takových je plno.

Skutecné DRAMA tydne totiz nastalo predevcirem.

silena

Už první den prázdnin jsem celé rodině namluvila, že jsem začala BĚHAT.

U či nil a js em zá sa dn í ro zh od nu tí: B ud u tr én ov at, ab yc h m oh la na v el ký m ěs ts ký bě h. Ta kž e od e dn eš ka na s tu pu je IN TE NZ IV N Í raz, dva, tr én ink . ra z, dva …

Sem si myslela, ze běhání nemás láda!

PST, ticho, trubko. Vem si bonbon a mazej do pokoje!

Máma na mě vytřeštila oči, ale já jsem někde slyšela,

že když lžete, musíte do toho dát všechno, jinak vám

nikdo neuvěří.

Vyšší moc!

Od prvního dne prázdnin mi každé ráno zazvonil budík nastavený na 8 hod. (hrůza!!!), já si navlékla tepláky

(hrůza!!!) a pomalým klusem jsem opustila byt.

u, r u k a n ít ko mě p ot by z e kdy n ě l i l o vá ž

ALE místo abych si běžela zvrtnout kotník nebo se hodinu zbytečně honila

, zůstávala jsem

celou dobu dole v domě, schovaná pod schody, a čekala

na pošťáka.

c i l: Zadržet zprávu ze školy,

U D Ě L A T TA M PÁ R OP R A V a pak ji hodit do schránky.

Brn

… a k kac

TAJEMSTVÍ : Po pravdě, kromě sýra a Kevina Náplavy není nic, co bych nesnášela víc než běhání. Takže běh městem: ani ve snu. ( 10 km, šílenost!) OTÁZKA: K čemu to je, honit se pro nic za nic?

Z Vy s E N a

BEZPEc NOSTNi O PA T r E N i

Jenže předevčírem, po sedmi dnech bez selhání nastalo to, čeho jsem se obávala: ZASPALA JSEM . Přiznávám, že se mi zdálo o Theovi pro mě na tahitské pláži

, který

uspořádal SOUKROMÝ

koncert na bicí. Byl to ten druh nádherného snu, u kterého si přejete, aby trval věčně, a při kterém mozek opojený štěstím naprosto odmítá slyšet zvonění budíku.

p ron Když jsem pak

otevřela oči, bylo 10 hodin.

zv ý v ika

Vyskočila jsem z postele, seběhla v pyžamu čtyři patra

a vrhla se ke schránce, ale POZDĚ: Pošťák už tu byl. Poštu jsem vytáhnout nemohla, protože k naší schránce existuje jen jediný klíč

, D Í KY

a ten má u sebe táta.

BARTO N OV I

POŠŤÁ

p ráva z m a Je t n ení? i č , oly e šk

Vrátila jsem se k sobě do pokoje a v duchu se modlila, aby ta zpráva ze školy nepřišla zrovna dneska, ale

sotva jsem překročila práh, dostala jsem sms od

Charlieho:

píp píp

Ráno př išla zprá va ze školy Máma málem omdl ela z mojí znám ky z mat iky CO T Y?

zivot je tak nefér! 25

Od začátku prázdnin každé ráno poctivě vstávám,

abych zadržela tu proklatou zprávu, mám kruhy pod očima až k pupíku a zpráva přišla zrovna v ten jediný den, kdy jsem zaspala!

NÍ Ě U POZOR N ACH L N A POP U PN Ě T 5. S

vá , o k í m ol i? Pa ní S áte j zn

Nabízejí se dvě možnosti: Buď se schovám pod postel a budu tam až dokonce života, nebo vymyslím…

Rozhodla jsem se pro plán B.

N o t a k, F a n y, sous třeď se!

Prudilka nikdy nesmí zůstat bez nápadů, ani když má mozek úplně

rozmekly

z kouzelného snu.

Čtvrt hodiny poté, co jsem se bez úspěchu snažila vytáhnout poštu kleštičkami na okurky a šroubovákem, jsem nám do schránky pomocí brčka vylila krabičku

plnou čokoládového mléka. Šup

t a m!

sna d P o tomh le sto is napr o b u d e d op ! nečitelný

Naneštěstí obálku, v níž byla zpráva ze školy, ochránil tlustý katalog z obchodu s nábytkem, a všechno to schytaly obálky, které poslala bábinka ze Savojska a ve kterých byly dvacetieurovky k Vánocům.

ra m i ze l og k at a

a z p rá v o ly k š e z

Takže zpráva nedotčená, ale peníze od bábinky v tahu.

PEC H

Stejně mám dojem, že se na mě smůla lepí od té doby, co můj pokoj zaplavila voda

z topení a já

musela jít na školní focení v příšerném ohozu . * cvak cvak

Musela jsem si od rodičů vyslechnout hodinové

MEGA kázání, protože oni všechno posuzují jen podle známek. (Jako by v životě nic jiného nebylo!) Tvářili se NAPROSTO zoufale z toho, že kromě matiky a výtvarky mi ze všeho ostatního hrozí trojky a hůř. Slovní hodnocení napsané na konci je dorazilo.

HU RO S P Ě C P O A V Á ZP R Á N Ž Ě B ne v í k d e, P RŮ o d ik N . o

is po d p

im í i č a s to m lm e v ídě. Sněn je ř t y e v Fa n i m s n á u d ně není dy nikom ik n ale rozho ě t š je í v y u č ov á n . up r o s t ř e d nepř ineslo y k m á n z dobré

No jo, ale tak nemají být učitelé tak nudní!

* viz „Deník odhodlané prudilky, díl 1“

CHRRR

pi s

Školní sny: Šachy a tě sto na pala čin ky ja ko matu rit ní p ř e d měty.

Každý d ní mě síc íc. i n na v prázdn

Nepovinná škola.

R o d ič e n a p o l o v ič n í úva z e k.

Theo Ulm er, který bydlí na stejném patř e ja ko já.

ě zd r av í jn te s y lk Lenti é jako pr ospě šn zolky. zelené fa

a ň m mňam

m 29

Vytváření snů a představ o ideálním světě podle mě zkrátka vůbec neznamená, že člověk nic nedělá.

Myslím, že je to dokonce činnost nezbytně nutná pro

zachování duševního zdraví. A navíc je mnohem důležitější než například hodina o souřadicích

spojkách. Ale vysvětlujte to učitelům a mým rodičům!

Ještě štěstí, že mám dědu Gastona. Ten se aspoň snaží vidět všechno z lepší stránky.

A MEN Á S N ÍT, T O Z N N Ý. D B Ý T S V O B O je d ů le ž it é,

s n ěn í M á š p r a v d u, j o c á s k u . ty m ů

Upřesnění: Děda Gaston nemá maturitu, a přesto je to ten nejlepší hráč šachů, jakého znám, a taky nejzábavnější člověk na světě (i pod sluncem).

ád a , r c o ěm Mám t astone! dě do G 30

Ať je to, jak chce, rodiče mi pohrozili, že jestli nezměním přístup, pošlou mě příští rok do internátu

i nte r n a c e. R CH R

ě do Díky, d e! G a s t on Ale já jsem klidná, vím, že všichni rodiče svoje děti takhle vydírají. Je to trochu, jako když já vyhrožuju Evě, že jestli mi nepřestane lézt bez dovolení

do pokoje, utopím její kočku Chundelku v kyblíku

se Savem. Je to jenom zastrašování, aby se bála,

ve skutečnosti bych to nikdy neudělala.

ko č k a s a vová

I k dyz… 31

C o se dá nalít ne b o aby byla

Hodí se, když potřebujete zabránit tomu, aby si vaši rodiče přečetli zprávu ze školy, nebo prostě potřebujete komukoli jinému ZNIČIT poštu. (Například otravnému sousedovi, který se rozčiluje, když si v pokoji pouštíte hudbu moc nahlas.)

Č O KO L ÁD O V

É M LÉ KO

vě oli jiná tma (nebo jakák na: ář ská tekuti in v a tr o p á n zbar ve áčka, ů , sójová om n z o r h z a v šťá ocet). balzamikový

M ĚK KÝ B O B EK O D E B R A N Ý Z K O Č IČ ÍH O Z Á C H O D U (čím měkčí , tím účin nější).

Já vím, tohle je op ravdu nechutné, al e zaručuju vám, že rodiče si netr oufn ou na dopis sáhnout. Někdy musí člověk v životě jednat rázně!

n a c p at d o s c h rán k y , p o šta n e či te l n á.

V E L K Á S K LE N IC E T E KU T ÉHO M EDU Vypra

zd ňovat pomoc í trychtýře (pokud nemáte trychtýř, rozř íz něte napříč men ší plastovou lahev od miner álky a je to). Všech no bu de zalepené ta k, že dopisy nepůjdou otev řít.

I C K ÝC H N E I G Y N ÝC H H Ž Ě B S S MĚ Ů: imálně K n i D m ( E Ř a st P ROST b ní pa va b ar í, zu h ol e n nehty, a a n n a č n pě kova í ), odla n e l a b šest sy! na vla

RAdA: z t rojnásobit dávku, pokud je ve sch ránce tlus tý katalog s nábytkem.

P R U D IDLO Č. 8

Být vždy připravený/á smazat jakoukoli stopu po špatné známce. (Jako krajní prostředek dokonce i unést učitele.)

Pokud chcete znát mých předchozích sedm prudidel, rychle si přečtěte první díl mého deníku.

d í!

Vše c

sí

hno p ry

č!

Od prvního koncertu

v servisu Lukášových rodičů už jsem s Theo Ulmerem

DOOPRAV DY znovu nemluvila. (Říkám doopravdy, protože ve snu jsme spolu vedli spoustu vzrušujících rozhovorů.)

? A h oj

Ten den jsme si vyměnili jen pár slov.

Vlastně mluvil hlavně on, protože já jsem byla naprosto

PARALY ZOVANÁ svojí zamilovaností,

stála jsem

bez hnutí a přilepená na místě, jako by mi v žilách proudila nějaká ochromující látka, a ne krev.