0040602

kralovstvi_001.qxp_Sestava 1 18.02.19 13:40 Stránka 1

KRÁLOVSTVÍ AMANDA STEVENSOVÁ

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

14.59

Stránka 2

THE KINGDOM Copyright © 2012 by Marilyn Medlock Amann All rights reserved Translation © 2013 by Vûra Klásková ISBN 978-80-249-3758-8

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

14.59

Stránka 3

JEDNA

PfiestoÏe slunce teprve zaãínalo sklouzávat k obzoru, vûtfiík vanoucí od vody s sebou pfiiná‰el mírn˘ chlad. Do soumraku stále je‰tû zb˘valo nûkolik hodin. Teprve pak se závoj mezi tímhle a oním svûtem ztenãí. Pfiesto jsem uÏ teì cítila, jak mi na ‰íji naskakuje husí kÛÏe, coÏ je vjem, kter˘ témûfi vÏdycky signalizuje pfiítomnost nadpfiirozené bytosti.

Odolala jsem poku‰ení vrhnout letm˘ pohled pfies rameno. Léta souÏití s duchy mû nauãila sebekázni aÏ nenormální. AÏ pfiíli‰ dobfie jsem vûdûla, co a jak, neÏ abych teì na ty laãné, chamtivé tvory reagovala, a tak jsem se opfiela o palubní zábradlí a soustfiedûnû se zadívala do zelenkav˘ch hlubin jezera. Ale periferním vidûním jsem sledovala ostatní pasaÏéry na pfiívozní lodi.

DÛvûrn˘ ‰epot a tich˘ smích dvojice, postávající opodál, ve mnû vzedmuly vlnu neoãekávané melancholie; náhle jsem si vybavila Johna Devlina, policejního detektiva, kterého jsem opustila v Charlestonu. Touhle dobou bude nejspí‰

Kralovstvi.qxd

4

17.12.2018

14.59

Stránka 4

AMANDA STEVENSOVÁ

je‰tû v práci… Pfiiãarovala jsem si pfied oãi obraz policisty, jak se hrbí nad stolem, kde se halabala vr‰í písemnosti, a studuje pitevní zprávy a fotografie z místa ãinu. Mihne se mu obãas hlavou vzpomínka na mne? Ne Ïe by na tom nûjak zvlá‰È záleÏelo. Devlin byl muÏ, jehoÏ pronásledují duchové jeho mrtvé manÏelky a dcery, a já jsem byla Ïena, která má schopnost duchy vidût. Dokud bude Devlin lpût na své minulosti – a dokud bude jeho minulost lpût na nûm –, souãástí jeho Ïivota se nemÛÏu stát já.

Nechtûla jsem se tedy ob‰írnû zab˘vat ani Devlinem, ani tûmi pfií‰ern˘mi dvefimi, které otevfiely moje city vÛãi nûmu. Bûhem mûsícÛ, jeÏ uplynuly od chvíle, kdy jsem se s ním vidûla naposledy, se mÛj Ïivot vrátil do star˘ch kolejí. Do normálu. Pfiinejmen‰ím do stavu, kter˘ je normální pro mû. Stále sice vídám duchy, ale ty temnûj‰í bytosti – mÛj otec je naz˘vá Jin˘mi – se stáhly zpût do svého chmurného podsvûtí a já se jen modlila, aÈ tam zÛstanou. Vzpomínky v‰ak pfietrvávaly. Vzpomínky na Devlina, vzpomínky na v‰echny ty obûti i na vraha pronásledovaného duchy, kter˘ si mû vybral za cíl. Vûdûla jsem, Ïe nezáleÏí na tom, jak tvrdû svoje noãní mÛry zaháním, protoÏe kdyÏ zavfiu oãi, stejnû se mi vrátí.

Ale v této chvíli jsem si chtûla vychutnat dobrodruÏství, do nûhoÏ jsem se pustila. Nová zakázka mû naplÀovala pfiíjemn˘m rozechvûním a já uÏ jsem se tû‰ila, Ïe odkryju historii dal‰ího hfibitova a pohrouÏím se do ÏivotÛ tûch, kdo tam byli uloÏeni k vûãnému odpoãinku. OdjakÏiva tvrdím, Ïe pfii restaurování hfibitova jde o víc neÏ jen o to, Ïe ãlovûk odklidí smetí a upraví pfierostlé dfieviny. Jde o obnovu.

Mravenãení na ‰íji neustávalo.

Po chvíli jsem se obrátila, abych nedbale mrkla za sebe na fiadu vozidel. Jedním z pouh˘ch pûti aut na pfiívozní lodi bylo moje stfiíbrné SUV. Dal‰í SUV náleÏelo tomu párku,

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

14.59

Stránka 5

KRÁLOVSTVÍ

5

zelen˘ minivan Ïenû stfiedního vûku, jeÏ byla zabraná do o‰kubaného broÏovaného románu, a vybledl˘ ãerven˘ pickup zase star‰ímu chlápkovi, kter˘ z polystyrenového kelímku usrkával kávu. Zb˘val znaãkov˘ ãern˘ sporÈák. Kovová metalíza pfiilákala mÛj uznal˘ pohled. Ve sluneãním svûtle mi její lesk pfiipomínal hadí ‰upiny, a zatímco jsem obdivovala plazí obrysy auta, po pátefii mi nevysvûtlitelnû pfiebûhl mráz. VÛz mûl tmavû tónovaná okna, takÏe jsem nevidûla dovnitfi, ale pfiedstavila jsem si fiidiãe, jak netrpûlivû bubnuje prsty do volantu, zatímco se pfiívoz ‰ine k protûj‰ímu bfiehu. K Asher Falls. Ke hfibitovu s názvem Trnová brána, coÏ byl cíl mé cesty.

Zatímco jsem si tfiela ‰íji, otoãila jsem se zpátky k vodû a v duchu se probírala informacemi, které jsem shromáÏdila bûhem svého v˘zkumu. Mûsteãko Asher Falls, leÏící v pfiedhÛfií malebného pohofií Blue Ridge v JiÏní Karolínû, kdysi b˘valo vzkvétající komunitou, jenÏe v polovinû osmdesát˘ch let uzavfiel jeden z jeho nejpfiednûj‰ích obãanÛ, Pell Asher, dost nechutn˘ obchod: prodal státu pozemek, aby zde mohla vzniknout vodní nádrÏ, a kdyÏ se pfiehrada uvedla do provozu, toto území bylo vãetnû hlavní silnice do Asher Falls zaplaveno. Mûsto, jemuÏ se nov˘ dálniãní systém obloukem vyh˘bal, upadlo v zapomnûní. Jediná cesta sem i odsud vedla pfies vodu anebo po postranních silniãkách, takÏe obyvatelstva zaãalo brzo ub˘vat. Z Asher Falls se stalo pouze dal‰í ãíslo ve statistice, zaznamenávající dlouhou fiadu vymírajících venkovsk˘ch spoleãenství.

Do toho mûsta jsem v Ïivotû nevkroãila, dokonce ani za tím úãelem, abych hfibitov pfiedbûÏnû zhodnotila. K práci mû najala realitní agentka jménem Luna Kemperová, jeÏ byla náhodou místní knihovnicí a zároveÀ jedinou osobou spravující ‰tûdr˘ dar, kter˘ kdosi anonymnû poukázal Dcerám na‰ich udatn˘ch hrdinÛ, coÏ byla historická spo-

Kralovstvi.qxd

6

17.12.2018

14.59

Stránka 6

AMANDA STEVENSOVÁ

leãnost plus zahradní klub pro zkrá‰lení Trnové brány. Lunina nabídka snad nemohla pfiijít v pfiíhodnûj‰í ãas. Potfiebovala jsem nov˘ projekt i zmûnu vzduchu, a tak jsem teì stála na pfiívozní lodi.

KdyÏ jsme se pfiiblíÏili k pfiístavi‰ti, motory zhasly a loì skoro zastavila. TûÏké stíny stromÛ tyãících se na bfiehu prohlubovaly barvu vody aÏ doãerna. Nikde jsem nedohlédla na dno, ale pfiísahala bych, Ïe jsem na chvíli tûsnû pod hladinou nûco zahlédla. Nûkoho. Bledou tváfi, která na mû zírala…

KdyÏ jsem se naklonila pfies zábradlí a oãima propátrávala ty ãernavé hlubiny, srdce mi zprudka pokleslo. âlovûka, kter˘ není obdafien stejnou schopností jako já, by nepochybnû napadlo, Ïe ho voda oklamala hrou svûtel a stínÛ. Anebo je‰tû hor‰í moÏnost: Ïe zahlédl tûlo, které se nese ke bfiehu v brázdû za pfiívozní lodí. Já jsem okamÏitû pomyslela na ducha a zauvaÏovala, koho z lidí na palubû tento zlatovlas˘ pfiízrak, plující pod hladinou, asi pronásleduje. „Pfiedpokládám, Ïe to bude va‰e.“ Od zábradlí mû odtrhl muÏsk˘ hlas; váhavû jsem se od jezera odvrátila. Hned mi bylo jasné, Ïe tenhle muÏ patfií k tomu sporÈáku. On a jeho vÛz mûli stejn˘ styl: temná elegance. ¤íkala jsem si, Ïe budeme zhruba stejnû stafií, je nám tedy dvacet sedm. Jeho oãi mûly pfiesnû stejn˘ odstín jako písãiny po odlivu, byl spí‰ vy‰‰í, ale ne tak vysok˘ jako Devlin a ani tak ‰tíhl˘. Letité pronásledování duchy zanechalo na pfiitaÏlivém detektivovi stopy, takÏe mûl hluboko zapadlé oãi a vyzáblé tûlo, zatímco cizinec byl zjevnû reklamou na pevné zdraví: ‰tíhl˘, ‰lachovit˘, opálen˘. „Co prosím?“ Napfiáhl ruku a já jsem si zpoãátku myslela, Ïe se mi chce pfiedstavit, ale místo toho rozevfiel dlaÀ a já uvidûla, Ïe v ní drÏí mÛj náhrdelník.

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

14.59

Stránka 7

KRÁLOVSTVÍ

7

Ruka mi okamÏitû vyletûla k hrdlu. „Ach! Musel se mi pfietrhnout fietízek.“ Vy‰kubla jsem mu náhrdelník z ruky a zkoumala jednotlivé ãlánky. Byly neporu‰ené, zapínání stále pevnû drÏelo. „Divná vûc!“ zamumlala jsem. Pfiitom jsem rozepnula karabinku a dala si stfiíbrné vlákno kolem krku. „Kde jste ho na‰el?“ „LeÏel na palubû za vámi.“ Pohledem sklouzl k zemi, zatímco mnû se v úÏlabinû hrdla opût uvelebil le‰tûn˘ kamínek.

Srdce mi sevfiel chladn˘ spár. Îe by varování? „Dûkuji vám,“ fiekla jsem zdrÏenlivû. „Stra‰nû nerada bych o nûj pfii‰la.“ „Je to zajímav˘ kousek.“ Zdálo se, Ïe si amulet dÛkladnû prostudoval. „Amulet pro ‰tûstí?“ „Dalo by se to tak fiíct.“ Kamínek ve skuteãnosti pocházel z posvûcené pÛdy hfibitova, kde v dobû, kdy jsem byla malá, otec pracoval jako správce. Netu‰ila jsem, zda si mÛj talisman podrÏel nûco z ochrann˘ch schopností RÛÏového vrchu. Vûdûla jsem jen, Ïe kdyÏ ho nosím na krku, cítím se proti duchÛm silnûj‰í.

Zaãala jsem se obracet zpátky k vodû, ale cosi v cizincov˘ch oãích – jak˘si tajemn˘ záblesk – mû je‰tû na chviliãku zadrÏelo. „Jste v pofiádku?“ otázal se neoãekávanû. „Ale ano, díky. Proã se ptáte?“ Pohodil hlavou smûrem k lodnímu boku. „KdyÏ jsem sem pfii‰el, vyklánûla jste se hroznû daleko pfies zábradlí, a pak jsem uvidûl na palubû vበnáhrdelník. Bál jsem se, Ïe se chystáte skoãit.“ „Ach tak.“ Nedbale jsem pokrãila rameny. „Mûla jsem dojem, Ïe vidím nûco ve vodû. Snad to byl jen stín.“ Záblesk v jeho oãích se prohloubil. „Tím bych si nebyl tak jist˘. Pfiekvapilo by vás, co v‰echno leÏí pod hladinou.

Nûco z toho obãas vypluje nahoru.“

Kralovstvi.qxd

8

17.12.2018

14.59

Stránka 8

AMANDA STEVENSOVÁ

„Co tfieba?“ „Hlavnû trosky. Sklenûné láhve, staré obleãení. Jednou jsem dokonce vidûl plout ke bfiehu houpací kfieslo.“ „Odkud se to v‰echno bere?“ „Ze zaplaven˘ch domÛ.“ KdyÏ se otoãil a upfiel zrak pfies vodu, dobfie jsem si ho prohlédla z profilu – upoutalo mû, jak mu sluneãní svûtlo pozdního odpoledne nale‰tilo tmavé vlasy: mûdûné nitky ho opfiádaly aurou vfielosti, která jako by byla v rozporu s pÛlnoãní zelení jeho oãí. „NeÏ postavili pfiehradu, jezero bylo poloviãní neÏ dnes. KdyÏ voda stoupla, zniãilo to spoustu nemovitostí.“ „Ale to uÏ je pfiece fiada let! Chcete tím fiíct, Ïe ty domy zÛstaly tam dole?“ SnaÏila jsem se prohlédnout vrstvy fias a vodního b˘lí, nevidûla jsem v‰ak nic. Ani pfiízraãnou tváfi, kterou jsem zpozorovala pfiedtím. „Domy, auta… star˘ hfibitov.“ ·lehla jsem po nûm pohledem. „Hfibitov?“ „Hfibitov Trnová brána. Dal‰í obûÈ asherovské nenaÏranosti.“ „Ale já myslela…“ Pocítila jsem neklid. Ve své profesi jsem opravdu dobrá, ale obnova podvodních hfibitovÛ není tak docela mÛj obor. „Vidûla jsem fotky Trnové brány z poslední doby. Pfii‰lo mi, Ïe stojí vysoko a je v suchu.“ „Trnové brány jsou dvû,“ fiekl. „A uji‰Èuji vás, Ïe jedna z nich spoãívá na dnû tohoto jezera.“ „Jak se to stalo?“ „PÛvodní Trnová brána se uÏívala jen zfiídka. Víceménû se na ni zapomnûlo. UÏ tam nikdo nechodil. Nikdo jí nevûnoval málem ani my‰lenku… Dokud se nepfiivalila voda.“ S hrÛzou jsem na nûj zÛstala civût. „Chcete fiíct, Ïe neÏ roz‰ífiili jezero, nepfienesli pohfibená tûla?“ Otfiásl se. „Potom lidé zaãali vidût v‰echno moÏné. A taky sly‰et.“

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

14.59

Stránka 9

KRÁLOVSTVÍ

9

PoloÏila jsem prst na talisman, kter˘ mi visel na krku. „Jako napfiíklad…?“ Zaváhal, upíraje stále pohled na vodu. „KdyÏ budete tuhle nádrÏ hledat na kterékoliv mapû JiÏní Karolíny, najdete ji pod názvem Asherská pfiehrada. Ale tady v okolí jí fiíkáme Zvonkové jezero.“ „Proã?“ „Za star˘ch ãasÛ byly rakve vybavené popla‰n˘m systémem: fietízkem, kter˘ byl pro pfiípad pfiedãasného pohfibu pfiipevnûn˘ ke zvonku na hrobû. ¤íká se, Ïe v noci, kdyÏ se sem pfiivalí mlha, b˘vá tyhle zvonky sly‰et.“ Vrhl kvapn˘ pohled pfies zábradlí. „Mrtví tam dole nechtûjí, aby se na nû zapomnûlo… znovu zapomnûlo.“

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

14.59

Stránka 10

DVù

Zlomek vtefiiny pfiedtím, neÏ jsem v cizincov˘ch oãích zahlédla jiskru pobavení, jsem se je‰tû stihla roztfiást. „Omlouvám se,“ fiekl mi s kajícn˘m úsmûvem. „Místní folklór. Nedokázal jsem odolat.“ „TakÏe to není pravda?“ „No, hfibitov je opravdu tam dole a s ním i auta, domy a bÛhvíco je‰tû. Nûkdo tvrdí, Ïe po prudké boufii vidûl vyplouvat na hladinu rakve. Ale ty zvonky…“ Odmlãel se. „Víte, fiekl bych to takhle: na tohle jezero chodím rybafiit od klukovsk˘ch let, a je‰tû jsem je nikdy nesly‰el.“ A co ten obliãej, kter˘ jsem vidûla pod hladinou? Byl skuteãn˘?

CizincÛv upfien˘ pohled mû znepokojoval, i kdyÏ jsem netu‰ila proã. Oãi mûl aÏ pfiíli‰ temné, aÏ pfiíli‰ tajemné – jako dno Zvonkového jezera.

Pfiedklonil se a opfiel se pfiedloktími o zábradlí. Mûl na sobû dÏínsy a ãern˘ pulovr, kter˘ mu tûsnû obepínal opá-

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

14.59

Stránka 11

KRÁLOVSTVÍ

11

lené tûlo. Moje nervová zakonãení na ten pohled zareagovala neãekan˘m pfiílivem vzru‰ení. Honem jsem se odvrátila, protoÏe milostné komplikace, to bylo to poslední, co jsem mohla potfiebovat. Je‰tû jsem to neskonãila s Devlinem – a snad to s ním neskonãím nikdy –, a pfiitaÏliv˘ neznám˘ chlapík by nedokázal nic víc neÏ mû na okamÏik zbavit intenzivní touhy. Zmírnit skoro fyzickou bolest, která mi hnízdila hluboko v hrudi od té noci, kdy jsem utekla z domu, ve kterém Devlin bydlel se svou velice krásnou a velice mrtvou Mariamou. „Co vás pfiivádí do Asher Falls?“ zeptal se cizinec. „Tedy pokud vám nevadí, Ïe se takhle vyptávám. Moc náv‰tûvníkÛ v na‰ich konãinách nemíváme. Li‰ky tu dávají dobrou noc.“ Hlas mûl sice docela pfiíjemn˘, ale v té otázce jsem rozpoznala ostr˘ tón. „Najali mû, abych restaurovala hfibitov Trnová brána. Ten nahofie, na sou‰i.“ Neodpovídal a jeho mlãení zpÛsobilo, Ïe jsem na nûj po chvíli váhavû upfiela pohled. Zíral na mû, oãi se mu stále leskly, ale uÏ se v nich nezraãilo pobavení, tím ménû zvûdavost – plála v nich jiskra, která se dala popsat jedinû jako hnûv. Pak z nûj ta emoce vyprchala, ale já stejnû vûdûla, Ïe jsem si jeho podráÏdûnost nevycucala z prstu.

SnaÏila jsem se to moc nefie‰it. S nevolí místních jsem se setkávala ãasto. Co se t˘ãe hfibitovÛ, lidé se chovali ochranitelsky a nûkdy b˘vali aÏ pfiíli‰ povûrãiví. UÏuÏ jsem ho zaãala uji‰Èovat, Ïe svoje fiemeslo ovládám. Trnová brána bude v dobr˘ch rukou. Pak jsem se v‰ak rozhodla, Ïe tento úkol radûji pfienechám Ïenû, která mû najala. Ta by mûla vûdût lépe neÏ já, jak uchlácholit obavy zdej‰í komunity. „TakÏe vy sem jedete restaurovat Trnovou bránu,“ zabruãel. „âípak to byl nápad?“ „Spojila se se mnou paní Luna Kemperová. Jestli máte nûjaké dotazy, mûl byste se patrnû obrátit na ni.“

Kralovstvi.qxd

12

17.12.2018

14.59

Stránka 12

AMANDA STEVENSOVÁ

„No, to taky udûlám,“ fiekl s kamenn˘m úsmûvem. „Je v tom snad nûjak˘ háãek?“ neodolala jsem, abych si ner˘pla. „Zatím ne, ale je mi jasné, Ïe urãité napûtí lze oãekávat.

Trnová brána – myslím tu vysoko nad vodou – b˘vala rodinn˘m hfibitovem Asherov˘ch. KdyÏ byl zaplaven pÛvodní hfibitov, darovali Asherovi pohfiebi‰tû mûstu a navrch pfiidali pozemky, aby se mûsto mohlo zase rozrÛst. Spousta lidí to doteì dost silnû proÏívá.“ „Asherovi tedy postoupili mûstu svÛj rodinn˘ hfibitov?

To mi pfiipadá trochu pfiehnané. Proã mûstu zkrátka nedarovali pÛdu, aby se vybudoval hfibitov nov˘?“ „ProtoÏe kdyÏ stafiík udûlal tu vûc, bylo zapotfiebí nûjaké gesto.“ Zelené oãi potemnûly. „Jestli chcete znát pravdu, tak se tímhle vykupoval. Ironie tkví samozfiejmû v tom, Ïe ty okázalé pomníky a rodinné mauzoleum pouze zdÛrazÀují pfiedûl mezi Asherov˘mi a ostatními lidmi z mûsta.“ „Pell Asher je je‰tû naÏivu?“ „Ach ano. Îiv˘ je aÏ moc.“ NeÏ opût pfielétl oãima vodu, postfiehla jsem v nich dal‰í odlesk emoce. „A co dûláte v Asher Falls vy? Tedy pokud vám nevadí, Ïe se takhle vyptávám,“ zopakovala jsem jeho pfiedchozí otázku, zdálo se v‰ak, Ïe si toho nev‰iml. „Piju,“ fiekl. „A vyãkávám.“ Upfiel na mû pohled, pfii nûmÏ se mi po pátefii opût rozbûhl tfies. V jeho hlase se tajil jak˘si temn˘ podtón, kter˘ mû nutil myslet na zatopené hfibitovy a dávno pochovaná tajemství. Chtûlo se mi odvrátit zrak, ale jeho oãi s tûÏk˘mi víãky mû odzbrojovaly a hypnotizovaly. „Mimochodem, já jsem Thane Asher.

Pfiím˘ dûdic scvrkávající se asherovské fií‰e, tedy pfiinejmen‰ím dokud dûdeãek nezmûní poslední vÛli. Má sklon vûãnû váhat mezi mnou a m˘m str˘cem. V tomhle t˘dnu

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

14.59

Stránka 13

KRÁLOVSTVÍ

13

jsem jeho miláãkem já. Jestli zaklepe baãkorama do pfií‰tího ãtvrtka, jsem ve vatû.“ Nevûdûla jsem, jak na to reagovat, a tak jsem mu jen podala ruku. „Amelia Grayová.“ „Tû‰í mû.“ Uchopil mû za ruku a stiskl ji. Mûl teplou, hladkou dlaÀ ãlovûka z privilegované vrstvy, dlaÀ, kterou na rozdíl od té mé nehyzdily mozoly, jeÏ jsem si vypûstovala bûhem let, kdy jsem odklízela smetí a zvedala náhrobní kameny.

V my‰lenkách jsem se znovu vrátila k Devlinovi a pfiedstavila si, jak mû jeho dlouhé graciézní prsty hladí po zádech.

Potlaãila jsem zachvûní a pokusila se vyvinout ze stisku ruky Thanea Ashera, jenomÏe on mû drÏel je‰tû chvíli a hledûl mi upfienû do oãí, aÏ sebou nakonec loì mírnû ‰kubla, jak pfiirazila k molu. Teprve potom mne pustil. „A jsme tady!“ prohlásil zvesela. „V Asher Falls. Vítejte v na‰em království, Amelie Grayová!“

Kralovstvi.qxd

17.12.2018

15.00

Stránka 360

Amanda Stevensová KRÁLOVSTVÍ Z anglického originálu The Kingdom, vydaného nakladatelstvím Mira Books v Ontariu v roce 2012, pfieloÏila Vûra Klásková Obálku zhotovila Gabriela Janovská Redigovala Anna Urbanová Odpovûdná redaktorka Jana Balharová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 360 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 394. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.