Tajemství statku Štístko
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 3
07.08.19 12:01
Tajemství statku Štístko
Napsala Antje Szillatová Ilustrovala Angela Glöklerová
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 5
07.08.19 12:01
Ostružiní Byla to veliká zahrada plná ostružiníkových keřů, jejichž šlahouny se prohýbaly pod tíhou tmavých plodů. Paulo okamžitě poznal, že jsou přezrálé a už je měl dávno někdo otrhat. Nejspíš se ale o ně nikdo nestaral. Na toho, komu tahle zahrada kdysi patřila, to bylo zřejmě příliš velké sousto, soudě podle toho, jak tu všechno rašilo, bujelo a zarůstalo na metr vysokým plevelem. Nebo ten člověk na zahradě pracoval nerad. I když… hmm… Proč tedy vysadil tolik ostružiníků? A jabloní. Počty Paulovi nikdy moc nešly, ale odhad měl vynikající a stromů tady bylo nejmíň pětadvacet, tipoval. 7
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 7
07.08.19 12:01
Ani dům nevypadal o moc líp. Po nahrubo omítnuté fasádě se plazilo rozbujelé psí víno. Horní okna vypadala jako čtvercové díry v tmavě zelené houštině. U schodů, které vedly k dvoukřídlým vchodovým dveřím, rostly dvě nachýlené lípy, z každé strany jedna. Jejich vrcholky se tyčily nad střechu a přímo vybízely, aby se po nich vyšplhalo až do patra úplně nahoru, pomyslel si Paulo spokojeně. Přitiskl se ke zdi. Světlá omítka byla prohřátá od sluníčka. Psím vínem se prohnal vítr, lípy se zahoupaly do rytmu a Paulo ucítil, že dům zlehounka dýchá – takže to ještě vypadá nadějně. Ve zdech dosud vězí život. Moc rád by se podíval dovnitř. Skrz zavřené dveře cítil starý kámen, kterým byla vydlážděná předsíň. Hmmm, nádhera. Takové zatuchlé vlhoučko. Velmi slibné. Ještě jednou se zhluboka nadechl a pak se připravil. Jenže zrovna když chtěl strčit do dveří, uslyšel za sebou zvuk motoru. Bleskurychle zmizel v psím víně a zpoza něj pozoroval, jak do dvora přijelo velké bílé nákladní auto, následované zeleným kombíkem. 8
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 8
07.08.19 12:01
Safra! kabonil se v duchu. Nejspíš nebyl jediný, kdo pro sebe tuhle starou usedlost objevil. Taková smůla, smůla a zase smůla! Třásl se zlostí. Kruciš, ten dům tak náramně voní a zahrada prostě nemá chybu! Tolik sladkých bobulí, nablýskaných jablek, a nerostou náhodou tam úplně vzadu dokonce dvě nebo tři – počty zkrátka nebyly jeho silná stránka – třešně? Paulo se ale nehodlal jen tak vzdát jenom proto, že si sem přijeli nějací lidé. A určitě se hned začnou chovat, jako by jim to tady všechno patřilo. Protože tak to nebylo. On to tu našel jako první. Jasně! A tak rychle se nevzdá. To tedy ne! On, Paulo z Panamy, bude o tenhle ráj bojovat, protože tuší, že se na tomhle místě neocitnul náhodou. Ta velká, úplně zpustlá usedlost potřebuje pomoc. Jeho pomoc! Teď se však bude muset na chvilku stáhnout. Zaleze dozadu k někdejší stodole, tam, kde byli ješ-
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 9
07.08.19 12:01
tě nedávno ustájeni koně, a v klidu si tam všechno promyslí. Tak se rozhodl a vyrazil. Vtom ho ale něco zastavilo. Co to bylo? Nebo spíš jinak: Kdo to byl? Kdo byla ONA? Srdce se mu divoce rozbušilo. A začal mu cukat čumáček. Cuk-cuk-cuk-cuk! Navíc ho ještě začal šíleně svědit. Ta ale vypadala mile. A jak! Pohled na ni ho doslova uzemnil, stěží se mohl pohnout. Bylo to, jako by udávala takt jeho nespoutaně tlukoucímu srdci. Ano, přesně tak! Měla dlouhé tmavé vlasy. Ani úplně rovné, ani tak kudrnaté jako ten blond pes, kterému Paulo předtím vběhl do cesty. Chraplavě štěkal a cenil přitom zuby. Ale Paulo se mu jen vysmál. Hloupé psisko na řetězu, stejně mě nedostaneš, zavrněl. Vlasy dívce přepadávaly v jemných vlnách přes ramena a zakrývaly skoro celá záda. Oči se jí zelenkavě třpytily. Paulo zelené oči miiiloval. Zelené oči vypadají prostě fantasticky. 10
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 10
07.08.19 12:01
oneckonců i jeho oči měly zelenou barvu a on K sám, inu, on byl taky fantastický. Dívka byla vysoká a štíhlá a měla jemňoučké ruce s citlivými prsty, to poznal okamžitě. Určitě by ho jimi dokázala nekonečně dlouho drbat za krkem. Nebo za ušima. To měl tuze rád… Kalhoty, které měla na sobě, hrály všemi barvami. Tričko taky. Paulo se v dnešní módě sice moc nevyznal, ale takhle pestrobarevně a praštěně oblečenou holku vídal málokdy. Byla něčím zvláštní. Cítil to, tušil to, viděl to… Ano, hned to poznal. Na chvilku si pomyslel, že vyleze z úkrytu a půjde se jí představit. Ale něco ho od toho odrazovalo. Pravděpodobně to, jak se tvářila… Vysunutá brada. Lehce nakrčený nosík. Příkrá vráska mezi obočím. A taky na hrudi zkřížené paže – odmítavá póza, dost možná i lehce vzdorovitá. Pokud se nemýlil, neměla zrovna nejlepší náladu. Spíš temnou a zasmušilou. Ufrflanou a zamračenou. Radši by asi přece jen měl zůstat trčet v psím víně a vyčkat… 11
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 11
07.08.19 12:01
Světlovlasá paní, která vystoupila z auta téměř současně s dívkou, se postavila vedle ní. Začaly se spolu bavit. Bohužel nerozuměl, co říkaly, přestože měl nadpřirozeně dobrý sluch. Stejně jako všechny další smysly. Ty dvě ale zvláštně chraptily. Že by byly marod? Šťastně rozhodně nevypadala ani jedna, zkonstatoval Paulo. Teď se k nim přidal ještě jakýsi tmavovlasý pán. Určitě to byla rodina. Tatínek, maminka, dcerka a – karamba! – hafan, který se právě s bouřlivým štěkotem a čmucháním rozběhl po dvoře. Kmital sem a tam a tam a sem. Bezcílně a zmateně. Proč vlastně všichni lidi, kteří na první pohled vypadají fakt mile, musí mít vždycky psa? Paulo psy neměl rád. A většina psů neměla ráda jeho. Takže oboustranná nesnášenlivost. Fuj! Muž a žena si teď povídali o něco víc nahlas. Pokud se Paulo nepletl, a on se v podstatě nepletl skoro nikdy, tak se o něčem dohadovali. Natočil hlavu tak, aby k nim byl blíž pravým uchem. Levé mu totiž nesloužilo zrovna nejlíp. Za to mohl ten pitomec Danger, který si bezpodmínečně nárokoval jeho území. Samozřejmě bezúspěšně. 12
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 12
07.08.19 12:01
Přesto se Paulo po tomhle drobném nedorozumění rozhodl, že si od města dá na chvíli pohov a odpočine si na venkově. Zvlášť když, inu, nerad to přiznal, přece jen už nebyl nejmladší. Jeden si v tom hle věku rád dopřeje trochu víc pohodlí a klidu. Paulo se přikradl blíž k rodině. „Vždyť tady určitě straší!“ slyšel právě, jak dívka brblá. A ten její hlas… Uch… och… ten… ten v něm probouzel vzpomínky na někoho, na dávno zapomenutý čas. Přimhouřil oči a – zčistajasna – bylo to tu zas. Ten zvláštní pocit v břiše, ten obrovský chomáč, který se pořád zvětšoval… „Florentýno, co tě to napadá za nesmysly?“ divila se blonďatá paní. Florentýna. Takže se jmenuje Florentýna. Krása. To zní vážně moc hezky. Ano, Florentýna je pěkné jméno. Tím si byl Paulo jistý. Velmi pěkné. Vskutku báječné.
13
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 13
07.08.19 12:01
Barabizna Za všechno mohl jen ten dopis. Nebo ne, vlastně za všechno mohl Bert, tatínkův kmotr. Kdyby ho nenapadla taková pitomost a neodkázal tatínkovi svoji veterinární praxi na venkově se vším všudy, tak by tady teď Florentýna nemusela stát a myslet si: Ten statek vypadá úplně jako Bertovo obočí – zarostle, zanedbaně a tak nějak děsivě! Dům sám nebyl nic než temná, prastará hacienda s širokou, ošklivě vydlážděnou příjezdovou cestou, kterou na konci bezútěšně lemovaly dvě lípy. Tomuhle nevzhlednému příbytku dodávala trochu barvy snad jen pestrá tabule ze dřeva s nápisem Statek Štístko, která visela nad vstupem. 14
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 14
07.08.19 12:01
Přitom by se to tu mělo jmenovat spíš Barabizna, pomyslela si Florentýna. Cestou ke schodům si všimla, že předzahrádka je celá zaplevelená. V tom strništi sice objevila pár zářících květinek, nicméně ty neměly proti nespoutanému pleveli žádnou šanci. Mamince ztuhly rysy v obličeji. „Fabiáne, co to má znamenat? Tady to ale vypadá!“ brblala. „Vždyť to je hrůza.“ „Když jsem tu byl posledně, tak bylo všechno v dobrém stavu, usedlost i klinika,“ řekl tatínek ohromeně. „Jasně, tu a tam by tomu baráku neuškodila trocha barvy, ale o téhle spoušti jsem vážně neměl ani potuchy, Katrin, věř mi.“ Tatínek vypadal zdrceně. Florentýně ho skoro bylo líto. Ovšem na druhou stranu rodiče moc nechápala. Odvlečou ji téměř sedm set kilometrů daleko od spořádaného, čisťounkého, naprosto dokonalého domova v Bamberku jenom proto, aby se na místě otočili a jeli zpátky. Je k nevíře, že si ten statek předtím vůbec neprohlédli. 15
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 15
07.08.19 12:01
Tatínek dal prostě na klinice výpověď, ji odhlásili ze školy a jejich prima bytu se lehkovážně zbavili. Ale Florentýna se zas až tak moc nezlobila. Protože to vypadalo, že se teď hned seberou a pomažou zpátky do Bamberka. Fajn, sice asi do nového bytu, protože v tom jejich se už určitě usídlila jiná rodina, ale i to by bylo lepší než muset bydlet tady, v tomhle obstarožním obydlí. V tomhle vetešnictví! „Pojedeme hned zpátky?“ zeptala se maminky. Nijak škodolibě, to ne. To rozhodně ne. Spíš chlácholivě. Ve smyslu: Však to není žádná katastrofa, mami, tati. Bude líp. Nicméně maminka se na ni udiveně podívala: „Kam jako?“ „Zpočátku můžeme klidně bydlet u babičky Hanky,“ navrhovala Florentýna a laskavě se na ni usmála. „Tam se přece krásně vejdeme.“ A ona bude mít obrovitánskou radost, že se nakonec nikam nestěhujeme, pomyslela si ještě v duchu. „Co to tady blábolíš, Týno?“ lekla se maminka. Teď se na ni zadíval i tatínek, jestli jí náhodou nepřeskočilo. „Nikam nejedeme! Teď jsme doma 16
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 16
07.08.19 12:01
tady. A i když to tu na první pohled vypadá trochu zanedbaně a chaoticky, tak si zkrátka vyhrneme rukávy a dáme to tu do kupy.“ No jasně, tatínečku, klidně si dál blouzni, blesklo Florentýně téměř soucitně hlavou. Byla si totiž jistá, že maminka do toho nepůjde. Maminka měla ráda pořádek a čistotu a nesnášela chaos a… „Překonali jsme už mnohem horší věci,“ přitakala maminka tatínkovi a povzbudivě se usmála. „Však to tady spolu zvládneme. O tom vůbec nepochybuju.“
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 17
07.08.19 12:01
Florentýna nevěřila vlastním uším. To přece není možné, určitě se přeslechla. „No tak se pojďme nejdřív podívat dovnitř,“ navrhnul tatínek. Florentýně se nechtělo. Byla si jistá, že to vevnitř bude ještě mnohem horší. Ale, oukej, proč ne. Jen co jim ty křivé dveře vyletí z pantů a zaútočí na ně houf netopýrů, tak to snad mamka s taťkou konečně pochopí. Tatínek vylovil z kapsy u kalhot objemný svazek klíčů a zkoušel jeden klíč za druhým, než konečně jeden z nich pasoval do zámku. Když Florentýna vešla dovnitř, praštil ji do nosu odér ovoce, svařených jahod či čeho. Připomnělo jí to vůni, která se vždycky vznášela v kuchyni u babičky Hanky, když dělala jahodovou marmeládu. Že by ten hrozitánský Bert s šíleným obočím kuchtil marmeládu? To sotva. Třeba tady ale žil s nějakou paní, která všemu šéfovala? I domácí marmeládě? To Florentýna nevěděla a taky jí to bylo šumafuk. Stejně tady nezůstane. Ta barabizna byla děs a hrůza. Stará a zatuchlá, s tak popraskanou kamennou podlahou, že člověk 18
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 18
07.08.19 12:01
musel dávat pozor na to, kam šlape… Ale zároveň – Florentýna si to vůbec nechtěla připustit – to bylo to nejúžasnější místo, na kterém kdy byla. Šílenost, naprostá šílenost, protože si přece přála, aby se jí tu vůbec nelíbilo. Maminka odložila kabelku na mohutnou dřevěnou truhlu v předsíni a řekla: „Podívej, Fabiáne, není překrásná? Úplný skvost!“ Tatínek přikývl a důvěrně se na maminku usmál. „Opravím ti ji a pak ji postavíme na čestné místo!“ Tý jo, pomyslela si Florentýna, co v ní asi tak je? Že by poklad? Přesto ale odmlouvavě zavrtěla hlavou a namít la: „Jak ji asi tak chceš opravit? Vždyť je skoro samá díra.“ Ale tatínek jako by ji neslyšel – nebo nechtěl slyšet, šel zkrátka chodbou dál. Maminka ho následovala a nakonec i Florentýna. Kráčet tímhle starým, cizím domem bylo zvláštní, jaksi napínavé. A i když si Florentýna nic nepřála víc než se vrátit do Bamberku, nemohla si pomoct – ten dům ji prostě fascinoval… 19
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 19
07.08.19 12:01
Tatínek si nevšímal žádného z pokojů nalevo ani napravo, ale otevřel až poslední dveře na konci široké chodby. Vpravo vedly příkré schody do horního poschodí, rovně byly dva schody dolů. Další dveře byly zamčené. Klíč, ke kterému byl připevněný dřevěný špalíček, visel vedle na stěně. Tatínek ho sundal a odemknul. Opět sešli dva schody dolů. Hlasitě pod nimi zavrzaly. Ještě jedny dveře a pak se najednou ocitli v místnosti tak přeplněné nábytkem, že bylo sotva poznat, jak je vlastně velká. „To je jedna z ordinací,“ pronesl tatínek. „A co ten nábytek? Přijede si pro něj někdo?“ zajímala se maminka.
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 20
07.08.19 12:01
Tatínek jen bezradně pokrčil rameny. „Myslím, že spíš ne. Bert přece říkal, že s tím vším už nechce nic mít. Nejspíš tím myslel i vyklízení haraburdí.“ Maminka se zamračila. „No super…“ „Flori,“ ozval se najednou tatínek. „Co kdyby ses šla podívat nahoru a vybrala si pokoj, co ty na to? Ještě jsou všechny volné.“ Spiklenecky na ni zamrkal. Tvář měl ale úplně bledou. Florentýně se samotné nahoru jít nechtělo. Proč by si měla vybírat pokoj? Nehodlala tady zůstat. V Barabizně. V tomhle starobylém domě – i když musela uznat, že na něm bylo něco… něco magického. Ale dost ji rmoutilo, když viděla, jak je tatínek zklamaný. Jenom proto kývla a pomalu se vydala po příkrém schodišti nahoru. Schody
Bajecna Florentyna_1_CZ.indd 21
07.08.19 12:01