0040570

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Strรกnka 3

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 5

PŘEDMLUVA Ahoj lidi. Tak jsme tu zase. Opět nekecáme a makáme. Tentokrát se spolu podíváme do světa, ve kterém Miloš Zeman zemřel. Vím, vím, otřesná představa, ale nezoufejte. Tato kniha je jenom jako. To není doopravdy.

Jelikož nám čtenáři prvního dílu často vyčítali, že ten příběh, který jsme do něho našroubovali, nikoho nebavil a že to chtělo spíš více článků z Vládních listů a Nic než pravdy, rozhodli jsme se, že tentokrát dáme do knížky jenom příběh. Žádné články z novin zde nebudou. Je to tak.

Stejně jako na vás serou politici, sereme na vás a vaše články z novin i my. Je to takový politický simulátor. To abyste si zvykali a příště si nevyskakovali.

Nuže, přejeme vám příjemnou zábavu a ať se vám náš příběh líbí.

Během psaní této knížky nezemřel ani jeden Miloš Zeman. Pokud zemřel v době po vydání této knížky, za to my nemůžeme. To se tak nějak dalo čekat.

5

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 7

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

1 STÁTNÍ POHŘEB

7

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Strรกnka 8

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 9

Kola staré lafety tažené mulou klapala po dlažebních kostkách. Nad hlavami zkroušených smutečních hostů, kteří pokorně kráčeli za povozem, se nesl zvuk zvonů a občasné zalykání Jiřího Ovčáčka. „Byl tak mladý. Tak mladý! Proč? Proč?“ halekal a celý se třásl. Urostlý muž, který také kráčel za rakví, soucitně položil přes ramena Jiřího Ovčáčka smuteční šátek. „Děkuju,“ špitl posmutněle Ovčáček a se šátkem kolem ramen se v čele smutečního průvodu šinul dál. „Pán démonů, pán démonů do mě vstoupí…!“ zaburácel hluboký hlas odkudsi z průvodu. „Ještě ne, Dane. Šetři si to na obřad,“ nabádal jeden z truchlících Daniela Hůlku, který v návalu emocí začal uprostřed průvodu znenadání zpívat svůj nesmrtelný hit.

Veliká rakev, do které měl být původně pohřben Miloš Zeman zaživa i s Jiřím Ovčáčkem, jak praví galská tradice, což ústavní soud zamítnul, byla přikrytá českou vlajkou. Podepsali se na ni všichni Milošovi kumpáni a vždy k podpisu připsali nějakou tu myšlenku. Nechyběly tak nápisy typu: „Nezapomeneme,“ nebo „Teď už spinkáš s anděly, ty stará kundo.“ Prostý lid vytvořil podél ulice špalír, který vedl až ke katedrále svatého Víta, kde měl být proveden samotný obřad. Plačící lidé mávali českými vlaječkami. Kdo neměl vlaječku, mával igelitovou taškou Albert. Nálada byla ponurá a ve tváři lidu se odrážel strach z budoucnosti. „Co teď s námi bude?“ plakala žena v otrhaných a špinavých šatech. „Kdo nás zachrání před imigranty?“ neslo se ze špalíru. „Nebojte, já se o to postarám. Já vás zachráním,“ vykřikoval Tomio Okamura, který se prodíral davem a rozdával plačícím lidem letáčky.

9

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 10

TOVÁRNA NA DEBILNO 2

„Vy jediný jste nám zbyl, pane Okamuro,“ padl mu jeden zlomený muž kolem krku a objal ho. „Já vím. Já vím,“ odstrčil ho Okamura a dál se vrhal do davu. Letáčky se samy nerozdají. Sympatizanti SPD, kteří měli letáčky rozdávat, systém rozdávání letáčků nepochopili, lepili si je doma na nástěnku, a chudák Tomio teď musel letáčky rozdávat sám.

Jako ve středověku. „Nejlepší sushi v celé Praze. Navštivte náš Japa shop, a vaše huba pozná blaho. Při nákupu sady na sushi dostanete zdarma propisku Tomia Okamury,“ četl si muž, který před chvílí objal Tomia, a drbal se při tom zmateně na hlavě.

Lafeta s rakví a zástupem truchlících, kteří se posmutněle šourali za ní, se pomalu blížila ke katedrále. Náhle se mula táhnoucí povoz zastavila, nadzvedla ocas a poslala na zem majestátní koblihu. To bylo až symbolické ukončení prezidentského mandátu Miloše Zemana. „Miloš by si to takhle přál,“ okomentoval to pro sebe chvějícím se hlasem Jiří Ovčáček, který v tomto aktu zřejmě spatřoval něco úplně jiného. Sám sobě namlouval, že dotyčná kobliha je vzkaz vyslaný Pražské kavárně.

Zástup truchlících spolu s ostatky Miloše Zemana zanedlouho dorazily do katedrály svatého Víta, kde již bylo vše připraveno na obřad i na zádušní mši. Poklidnou a víceméně důstojnou atmosféru státního pohřbu narušil drobný incident, když Vratislav Mynář nebyl vpuštěn do katedrály, jelikož neměl bezpečnostní prověrku. „To je skandál. To je drzost. Že vám není hanba. Já to takhle nenechám!“ hulákal rozzuřený Mynář na nebohého ministranta, který ho odmítal vpustit dovnitř. To byla poslední kapka. Smrtí Miloše Zemana přišel o výhody, které mu jeho post kancléře a zákulisního tahače za nitky přinášel. Cítil se ohrožený. Byl vystrašený. Trpěl depresemi. „Martine, Martine! Zastaň se mě. Domluv jim! Řekni jim, že jsem v pohodě. Že tu jsem s tebou. Protáhni mě tam,“ naléhal Mynář na opodál stojícího Martina Nejedlého, dalšího ze zákulisních hráčů na Pražském hradě.

10

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 11

Státní pohřeb

„Já toho muže neznám. Odveďte ho pryč,“ povýšeně pokynul Nejedlý na církevní zřízence, kteří Mynáře vyvedli až před katedrálu. „Proč, Martine?“ zajíkal se Mynář, když byl vyveden a pro výstrahu ještě přetažen kadidelnicí přes zátylek. Nejedlý nereagoval. Byl si vědom toho, že se časy změnily a už to nikdy nebude takové jako dřív.

Je třeba začít znovu. „Nechte tu rakev. Já ji ponesu. Mám na to právo,“ odháněl Jiří Ovčáček čtveřici urostlé hradní stráže, která měla rakev s prezidentem donést dopředu před kazatelnu na podstavec. Ovčáček byl jako vzteklý ratlík, který zarputile brání svého páníčka. Ani jeden z příslušníků hradní stráže neměl zapotřebí se se zuřivým Ovčáčkem pouštět do křížku. Pěna deroucí se mu z úst a zarudlé oči, ve kterých se zračilo odhodlání jít přes mrtvoly, dávaly tušit, že sáhnout na rakev není dobrý nápad. Ostatně na to neměli čas, neboť spolu se zbytkem hradní stráže museli jít hlídat řepkové pole a Agrofert, kam je premiér Babiš do jednoho přeložil.

Kardinál Dominik Duka již netrpělivě postával za pultíkem vepředu vedle doposud prázdného podstavce připraveného na rakev prezidenta republiky. Smuteční hosté si posedali do lavic a ti, na které se nedostalo, postávali buď u východu, anebo se vměstnali do prostorů mezi zdí a lavicemi.

Sál utichl. Čekalo se na rakev. Za mohutného funění a skřípání smýkal Jiří Ovčáček rakví po zemi. Celý zadýchaný si dával na čas. „Jirko, základ je si trasu rozdělit na menší části. Dotáhni rakev pět metrů a pak si dej pauzu,“ mumlal si pro sebe, když se mu řinul po tváři pot. Přeci jenom Jiří Ovčáček nebyl žádný sportovec. „Zatím si přečteme něco z bible,“ rozmrzele pravil kardinál Duka, který vyčítavě pohlédl na Jiřího Ovčáčka, jenž se celý uřícený opíral o rakev a cucal hašlerku, kterou si vzal za odměnu. „Marek, 10,1 – 12. I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy a on zase učil, jak bylo jeho zvykem. Tu přišli farizejové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muž dovoleno…“ 11

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Strรกnka 12

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Strรกnka 13

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 14

TOVÁRNA NA DEBILNO 2

„Skříííííííp,“ vytrhlo Dominika Duku ze čtení nesnesitelné skřípění.

To Ovčáček docucal hašlerku a opět táhl rakev po zemi. „Skřííííp, skřííííp,“ rezonoval katedrálou nepříjemný zvuk, ze kterého mnohým naskakovala husí kůže. „Skříííp,“ nadskočil rozčílením Dominik Duka a chystal se vlídným slovem Ovčáčka napomenout. „Pán démonů, pán démonů do mě vstoupí…“ postavil se najednou Daniel Hůlka a svým hlubokým barytonem začal zpívat. „Pusťte mě dovnitř. Mám právo být uvnitř,“ hystericky křičel od vchodu do sálu Vratislav Mynář. „Vy hovada!“ zaburácel Duka a vztekle mrštil biblí o zem. „Já se na to můžu vysrat. Tohle se nedá. Chtěl jsem udělat důstojný pohřeb pro prezidenta republiky. Ale vy všichni šaškové kolem něho jste mi nedali ani šanci. Kašlu na to. Udělejte si pohřeb sami. Musím se jít uklidnit.“ Poté naštvaně odkráčel kamsi do sakristie. „Pán démonů, pán démonů…“ nenechal se Daniel Hůlka vyrušovat. „Už drž hubu, Dane, nikoho nezajímáš,“ ozvalo se odkudsi zezadu ze sálu. „Kdo to řekl?“ vyskočil Hůlka a se zaťatou pěstí pozoroval katedrálu. „Přátelé, přátelé! Už se uklidněte,“ nabádal všechny přítomné biskup Zbyšek, který zde byl v roli náhradníka a na kterého po odchodu Dominika Duky připadla úloha vést celý obřad. „Prosím vás, pomozte někdo panu Ovčáčkovi. Vždyť ten chudák už nemůže,“ ukázal biskup na Jiřího, který zrovna ležel vyčerpán vedle rakve a prodělával svalovou horečku. Šest mužů vzalo rakev s Milošem Zemanem, překročili ležícího Ovčáčka a odnesli ji na podstavec vedle pultíku, za kterým stál biskup Zbyšek. „Takhle by si to Miloš nepřál,“ vysoukal ze sebe na zemi Jiří Ovčáček, načež si vyčerpáním ublinknul. „Vy, pane Hůlko, prosím přestaňte zpívat. Šetřete si zpěv až na konec obřadu, kdy budete vyzván. A prosím pusťte dovnitř pana Mynáře.

Bude to na mou odpovědnost,“ pokynul biskup Zbyšek směrem ke 14

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 15

Státní pohřeb

vchodu církevním zřízencům, aby nechali Mynáře vstoupit. Mynář si narovnal kravatu, povýšeně se na zřízence usmál a usedl do lavice. Daniel Hůlka přestal zpívat a ze sálu se ozval potlesk.

Biskup Zbyšek znovu zahájil zádušní mši a celý ceremoniál opět nabyl na důstojnosti. Lidé v sále plakali. Jiří Ovčáček, který chytil druhý dech, se konečně chystal usadit. Směrem k vdově Ivaně Zemanové, která seděla v první řadě kousek od rakve, zašeptal diskrétně: „To je moje místo, Ivano,“ a posunky jí naznačoval, aby si přesedla. „Tady sedím já, ty hade,“ nenechala se Ivana rozhodit. To Ovčáčka rozpálilo doběla. Přivřel oči a začal máchat rukama ve snaze Ivanu zahnat. „Pane Ovčáčku, prosím posaďte se,“ přerušil na chvíli biskup Zbyšek své kázání, aby sjednal v sále pořádek.

Jiří Ovčáček si klackovsky sedl na klín první dámy, aby tím vyslal jasný signál, že tohle místo je jeho. Ivana jen obrátila oči v sloup, načež mávla rukou, vstala a přesedla si. Jiří Ovčáček byl spokojený.

Na konci mše byl vyzván Daniel Hůlka, aby tedy konečně zazpíval svého Pána démonů. Sálem se neslo zklamání. Daniel Hůlka byl totiž natolik přemotivovaný a natěšený, že to konečně přišlo, že zapomněl text. Jenom tam stál a cosi mumlal. Posléze vztekle kopnul do pultu a nasupeně odešel před katedrálu sbalit nějakou čerstvě plnoletou tanečnici a přivodit si úraz v zahraničí. Takhle si ten dnešní pohřeb rozhodně nepředstavoval.

Po hudební vložce přišel čas na proslovy. Jako první měl pronést svůj projev František Ringo Čech. Ten byl však z katedrály těsně po začátku mše vykázán, neboť sexuálně obtěžoval několik přítomných dam, kterým dělal nemravné návrhy a vyprávěl košilaté anekdoty.

Slova se tak ujal premiér Andrej Babiš, kterému dočasně spadly do klína pravomoci prezidenta České republiky. Ve svém emotivním projevu vysvětlil, že to je kampaň a že ho donutili jít do politiky, že on to nechtěl. Potom si spokojeně sednul.

15

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 16

TOVÁRNA NA DEBILNO 2

I Jiří Ovčáček se pokusil o projev. Bohužel mu přes hysterický pláč nebylo rozumět, a když se jako smyslů zbavený pokoušel otevřít Zemanovu rakev, aby si lehl k němu, biskup ho láskyplně odvedl zpět na jeho místo.

Před smuteční hosty předstoupil dokonce i Vratislav Mynář. „Vážení pozůstalí, milí truchlící. Zemřel veliký muž, který se velmi zasloužil o svou vlast. O celý svět. Dneska mi od rána zvoní v jednom kuse telefon a státníci ze všech zemí nám vyjadřují upřímnou soustrast. Bohužel tu s námi dnes nemohou být všichni. Čínská strana například poslala svého zástupce,“ ukázal Mynář na Jaroslava Tvrdíka, sedícího v druhé řadě. Ten nesměle vstal, uklonil se a zase se posadil. „Přišlo i mnoho SMS zpráv,“ prohlašoval Mynář a vytáhl z kapsy telefon. „Vráťo, kup cestou domů deset rohlíků a nějakou vilu,“ přečetl si zprávu od manželky. „Tohle nic,“ pomyslel si. „Upřímnou soustrast posílám do Čečny. Václav Havel byl veliký muž. Amerika je s vámi.

Donald.“ Tak zase nic. „Dosaďte tam zase nějakou proruskou loutku, nebo je konec přátelství. Vladimir.“ „Ach jo. To je všechno?“ povzdechl si Mynář v duchu. „Takže spousta SMS zpráv. Tolik, že nemůžu všechny najednou přečíst. To bychom tu byli ještě do zítra. Každopádně mezinárodní renomé Miloše Zemana je neoddiskutovatelné a celý svět dnes pláče. Zemřel veliký muž. Veliký,“ ukončil Mynář svůj proslov a šel se posadit. Přeci jenom neměl tu prověrku a nechtěl být moc dlouho na očích, aby neprovokoval zřízence.

Náhle se z předních řad přiřítila k mikrofonu růžová šmouha. Byl to bývalý prezident Václav Klaus. „Já,“ začal sebevědomě svůj proslov. „Já,“ pokračoval, načež zvedl obočí směrem ke smutečním hostům. „Já,“ zvýšil tón. V davu to začalo vřít. „Já,“ pravil už více než rázně a výhrůžně se zadíval do lidí. Hosté se na sebe začali tázavě dívat.

16

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 17

Státní pohřeb

„Jááá,“ zakřičel do mikrofonu. V ten moment se ozval z davu mohutný potlesk.

Václav Klaus se usmál. Pokynul davu, uklonil se a šel si v dobrém rozmaru opět sednout. „To byl poslední řečník. Ostatky prezidenta Zemana budou nyní převezeny na Olšanské hřbitovy, kde bude pohřben,“ ukončil biskup Zbyšek zádušní mši. Smuteční hosté se zvedali a Jiří Ovčáček se začal sápat po rakvi, že ji odnese zpět na lafetu. Tentokrát se však nechal přesvědčit, že mu s rakví někdo pomůže.

Pohřební průvod se vydal na cestu k Olšanským hřbitovům. Několik mužů sundalo Jiřího Ovčáčka z rakve, když vykřikoval, že se sveze naposledy s Milošem, takže musel chudák po svých. Smuteční dav se táhl, až kam oko dohlédlo. Pravda, obyčejných lidí kolem cesty značně ubylo, ale to bylo tím, že zrovna v televizi dávali Prostřeno. To jim nemohl mít nikdo za zlé.

Těsně před Olšanskými hřbitovy projel kolem davu nákladní vůz, který měl na korbě dva gripeny. Vedle nich stáli dva piloti a s ostudou vepsanou ve tváři mávali prskavkami, aby naznačili, že probíhá oslnivá nebeská show. „Bylo by důstojnější, kdyby ty gripeny prolétly ve vzduchu,“ zašeptal Vratislav Mynář zklamanému Jiřímu Ovčáčkovi, „ale ty křápy jsou zase rozbité. Navíc ten druhý je jenom maketa z umakartu.“ Vyčítavě se přitom podíval na Jaroslava Tvrdíka, který jen pokrčil rameny.

Navzdory šlechetné nabídce Andreje Babiše, že Miloše Zemana pohřbí vedle lemuřího výběhu na farmě Čapí hnízdo, která není jeho, rakev Miloše Zemana konečně dorazila na Olšanské hřbitovy.

Ve hře bylo rovněž zpopelnění, které prosazoval i Jiří Ovčáček, neboť to evokuje kouření a to měl Miloš Zeman rád, nicméně nezávislý pyrotechnik nedoporučil pálit alkoholem nasáklé tělo Miloše Zemana z důvodu možného výbuchu.

Pozůstalí i přihlížející se rozesadili na připravené lavičky anebo jen postávali. Biskup Zbyšek se postavil k vykopané jámě a pronesl poslední 17

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 18

TOVÁRNA NA DEBILNO 2

modlitbu a rozloučení. Poté byla už za soustavného vzlykání Jiřího Ovčáčka rakev s prezidentem Milošem Zemanem spuštěna do jámy. Pozůstalí se ještě mohli naposled s Milošem Zemanem rozloučit. Před jámou s rakví se utvořila dlouhá fronta. Každý z přítomných pronesl pár slov a vhodil do jámy květinu. „Navždy budeš v mém srdci,“ teskně pronesl Jiří Ovčáček, když na něj u jámy vyšla řada. Poté se ozvala dutá rána. S přítomnými to trhlo. „To byla jeho oblíbená noha. Zdobená,“ vysvětloval plačící Jiří Ovčáček, proč na rakev hodil umělou nohu. Potom ještě naposledy dolů vyslal vzdušný polibek a celý roztřesený se vrátil zpět na židli. „Támhle už čekají,“ ukázal Vratislav Mynář na skupinku osob, které stály opodál za policejní páskou a nedočkavostí se přímo kroutily. „Vím, vím. Ještě chvíli a pak je sem pustíme,“ zhnuseně si téměř odplivl Jiří Ovčáček.

Když se všichni smuteční hosté naposled rozloučili s Milošem Zemanem, dal biskup pokyn k zasypání hrobu. Smuteční hosté pomalu odcházeli. Jen Jiří Ovčáček seděl na židli a se smutkem ve tváři sledoval zaměstnance hřbitovní správy, jak se lopotí s náhrobkem.

Trvalo to ještě chvíli, ale nakonec Jiří Ovčáček vstal, došel k hrobu, letmo pohladil leštěný mramor, zadíval se na nebe, zamáčkl slzu a pomalým krokem odcházel pryč. „Už můžete, vy hyeny!“ houkl na skupinku nedočkavců za policejní páskou.

V čele hloučku stál Miroslav Kalousek. „Jdeme na to, přátelé. Dnešní den patří nám!“ provolával bujaře v legínách s čelenkou na hlavě a mávnutím zavelel skupince, že cesta je volná. „Máte hudbu? Má tady někdo hudbu? Neříkejte, že jste zapomněli na hudbu,“ rozhlížel se kolem sebe. „Neboj, Míro,“ uklidnil ho Karel Schwarzenberg, který z velké tašky vytáhl veliké dvojče (kazetový magnetofon s dvěma reproduktory), položil si ho na rameno a zapnul.

18

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Stránka 19

Státní pohřeb

„Tuc, tuc, tuc,“ duněly basy taneční hudby celými Olšanskými hřbitovy. „Jirko, máš to šáňo?“ ubezbečoval se ještě Kalousek směrem k Jiřímu Drahošovi, který byl oblečen do vytahaných riflí s rozkrokem proklatě nízko a na hlavě měl kšiltovku s kšiltem rošťácky nakřivo. „Jasně. Neboj,“ vytáhl Drahoš z batohu několik lahví. „Tak máme všechno. Jdeme na to,“ zavelel Kalousek a společně s ostatními v tanečních úborech i botách skočili na hrob Miloše Zemana a začali tančit do rytmu hudby DJ Schwarzenberga. „Já su tak šťastné,“ rozplýval se Jiří Drahoš, který si na hrobě Miloše Zemana zrovna zkoušel čtverylku. „Dívejte na Jirku, jak se vůbec neovládá,“ hulákal rozdováděný Kalousek a ukazoval na Jiřího Dienstbiera, který se na náhrobku Miloše Zemana pokoušel o breakdance.

Parta tanečníků prožívala euforické chvíle. Jiří Ovčáček se u hřbitovní brány zkroušeně ohlédl a zhnuseně si odplivl. „Zasraná Pražská kavárna! Kdyby tu byl Miloš, ten by vám ukázal.

Co teď ale bude? Co bude s republikou? Co bude se mnou?“ proletělo mu hlavou. A to ještě nevěděl, co ho všechno čeká. Nevěděl, že dneškem to všechno teprve začalo.

19

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Strรกnka 20

TOVร RNA NA DEBILNO 2

20

TOVARNA NA DEBILNO_sazba 2.qxp_Sestava 1 30.10.18 14:06 Strรกnka 21

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

21