0040556

jiří hAvel

malované ctení

ŠT Ě K ACÍ SM E TÁ K

ilus trovAl A lenk A v ybír Alová

Kdyz babicce zazvonil mobil Ahoj, babi, volá tě vnučka z Kladna!

Tady byla noc taky chladná.

U nás ne, my už si v Tu

topíme.

si dnes koupíme.

Hlavně si, babičko, nekaz

!

Děda mi pro ně vždycky skočí.

Jsem ráda, že dědu nebolí Proč se ptáš, jestli má děda Neptám se na

6

. ?

, vím, že je děda

nemá! Copak ty nevíš, že je němá? Proč do toho, babi, pleteš ? Jen nebuď smutná, každý dělá chyby. Já nejsem smutná, já jsem veselá. Ne, další

už bych

nechtěla! Já ti přece žádnou nenabízím. Před každým vždycky radši zmizím!

Vždyť u tebe, babi, žádný není! Že na mě vnuk zdálky cení?

7

Já nejsem vnuk, ale vnučka Anička!

Proč myslíš, že nejsem tvoje babička?

Zdá se mi pořád, že jsi dnes trochu hluchá.

Ne, mám jen

8

u druhého

!

To byla pochoutka! „Už opravdu nevím, co mám vařit k obědu,“ posteskla si

,

„poraďte!“ Já jsem chtěl pečené a meruňkový mladší

měl chuť na

se strouhaným by si dal švestkové naše

,

, starší ,

si přála

a povidlový

9

a

si představoval na

pořádnou

s oblohou.

mlčel, ale určitě myslel na pěknou

.

„Běžte na hodinku do a já už něco připravím,“ řekla

.

„Každá zmlsaná

si určitě

pochutná.“ Když jsme se vrátili, byla na

plná

zlatavých bramborových

10

.

Takovou chuť jsem na ně měl, že můj

rázem na to

zapomněl.

11

Dodrzí slib?

Honzík je zlostný urval

. Novému , plyšovému

ukroutil ukousl

a

, z pohádkové

vytrhal

a

propíchl

. Když rozbíjel a

mu sebrala

chtěl schovat co dělá.

12

, tak jí , aby neviděla,

řekla přísně: „Tak

dost!“ Přinesla do něj hračky a

, zamkla uložila. Celý

den Honzík tvrdil, že je mu to fuk.

Když se mu ale v o utržené

zdálo a o smutném

bez

, tak se mu

kutálely po tváři. Ráno sliboval: „Babičko, já se polepším!“ a už přemýšlela, kam schovala od

.

13

Potrebuje Honzík brýle?

I když

někdy bolí

a potřebuje

, ráda čte malému

Honzíkovi pohádkové

. Honzík

by se ale nejradši jenom díval na a tak babičce pořád Někdy je dá pod nočního je naše

schovává. , jindy do

nebo za

. Jednou

objevilo v dědečkově ! Když včera běžel Honzík

14

,

do kuchyně pro o svůj na podlaze jako zarputile.

, zakopl a rozplácl se . Tvářil se se zasmála

a řekla: „Asi bys taky potřeboval brýle.“

15

Jak dedecek prekazil stehování Když přisupěl

s maminkou

a malou Barborkou, čekal na ně u

děda s babičkou a

Ferda. Ten vrtěl Barborku veselá jí v

a olizoval

. Sotva se Barborka posadila ke s čajem a vyskočil na

16

, upřel na

, už před ní stál s a loudil.

.

Když pak večer přišla maminka zhasnout

a dát Barborce

, neležel ale vrněl na

u

. Ještě dlouho

potom vyhnaný u

,

naříkal

. Když pak náhle ztichl,

viděl dědeček z jak stojí s

Barborku, u psí

.

Ale nevlezla do ní, protože se musela vrátit do své

.

17

Ta technika

„Nechápu, proč se celé odpoledne rozvaluješ v

před

!“ říká

často děda mé sestře Janě. „Proč se neproběhneš se na

, neprojedeš

nebo nevezmeš do

pěknou

? To já jako

jsem

znal v širokém okolí každý a a

18

. Stačila mi . Kdepak jezdit

, jako vy,

všude pěšky!“ „A měl jsi

, to už

jsme stokrát slyšeli,“ dodal jsem jako vždycky já. „Ty buď zticha,“ okřikla mě babička, „v komoře leží bez povšimnutí tvoje a

vedle

,

, a ty si hrbíš záda u

!

Ta technika vás zahubí!“ Včera jsem se vrátil ze se rozvaloval v a babička si u

o hodinu dřív. Děda před hrbila záda!

Zdála se mi nějaká mladá...

19

Divný skrítek

Milan si nerad čistí někam zašantročí

. Často a

a pak tvrdí mamince, že je odnesl nějaký

. Ani

Milan

nesnáší. Zrovna teď je shodil pod a křičel: „ se

!“ Když , řekla: „Ten

zasloužil! Pospěš si,

20

, ztratilo otevřela by ale je už

na

!“

hned zazářily

, rozběhl se... a bác! Rozplácl se na zemi jako zapomněl na zrádné se

!

: „To ten zlomyslný

musel strčit pod tvou

! On totiž

zrovna

?“

21