Prolog Bleskne po mně milionovým úsměvem a pak nasedne do svého krvavě rudého BMW. Auto vrnivě ožije a skřípění oblázků drcených pneumatikami mi připomene, jak mě sem jiný vůz přivezl poprvé. Okolnosti byly naprosto odlišné. Nikdy jsem už tohle místo neměla opustit. Té noci jsem se musela spolehnout jen na zbývající smysly, protože jsem neviděla, kam mě ten muž veze. Lehký vánek šustící listovím stromů, v němž se mísily pronikavé tóny borovic a soli, mohl signalizovat oceán kdesi ve tmě. Srdce se mi zastavilo, když jsem ucítila, jak auto zpomaluje, a slyšela kamínky pod pneumatikami. Neměla jsem ani tušení, jak moc se můj život změní, když jsme tu tehdy zastavili. Přátelské zatroubení klaksonu mě vrátí zpátky na zápraží domu. Zamávám na rozloučenou a ty tři kanárkově žluté karáty na mém prstě se zatřpytí v odpoledním slunci. Auto nabere rychlost a zpod kol mu vystřelí vlna hladkých oblázků. Ještě jednou se ohlédne, mrkne na mě, rozjede se a pak už se jeho pohledný profil nad volantem postupně rozmlžuje, až nakonec docela zmizí. Řekla bych, že ho nevidím naposledy. Překročím práh a s úsměvem zavřu dveře za tím světem venku. Tolik se toho muselo stát, abych mohla učinit tenhle krok, jímž vstupuju do svého nového života. Teď budu žít tady. 7
Pohrbena.indd 7
29.11.19 16:53