0040488

Zrcadlo zrcadlo CARA DELEVINGNE a Rowan Coleman

Pล eklad: Renata Heitelovรก

Zrcadlo, zrcadlo.indd 3

1.4.2019 14:38:17

MIRROR, MIRROR Copyright © Cara and Co Limited 2017 All images © Shutterstock All rights reserved.

Translation © Renata Heitelová, 2019 ISBN 978-80-7617-323-1

Zrcadlo, zrcadlo.indd 4

1.4.2019 14:38:17

Mé rodině a přátelům, kteří mi pomáhali v období dospívání.

A každému, kdo si připadá ztracený.

Doufám, že vás tato kniha povzbudí, abyste šli za svými sny a nevzdávali se naděje.

Možné je cokoliv.

Zrcadlo, zrcadlo.indd 5

1.4.2019 14:38:17

Předmluva Dospívání a přechod z dětství do dospělosti jsou jedním z nejzajímavějších období našeho života – chaos a šílenství, hormony, neustálé změny a extrémy. Je to kritická doba naplněná dramatickými událostmi a zjitřenými emocemi, které nás formují v dospělou osobu, jíž se máme stát.

Většina lidí označuje dospívání za nejlepší část svého života. Je pravda, že je to bezstarostné období, plné dobrodružství a veselí. Jenže také může být neuvěřitelně obtížné a náročné, zejména pokud jste ten typ člověka, který snadno nezapadá mezi ostatní.

V dnešní době, kdy sociální sítě hrají tak velkou roli v našem každodenním životě, je být mladým člověkem ještě obtížnější, než to bývalo v minulosti, zejména se stoupajícím tlakem na zdání dokonalosti. Je to svět, kde lidé rychle soudí ostatní, aniž by věnovali čas snaze o pochopení, nebo zvážili, co se může v životech dotyčných dít.

Když jsem se rozhodla napsat Zrcadlo, zrcadlo, chtěla jsem vyprávět příběh, nabídnout čtenáři realistický obrázek o bouřlivé horské dráze, kterou léta dospívání připomínají, a také vytvořit postavy, do nichž se může vcítit kaž­ dý. Chtěla jsem, aby to byla kniha o síle přátelství a o tom, jak člověka posiluje, když se obklopuje lidmi, které má rád a důvěřuje jim.

Cara Delevingne 7

Zrcadlo, zrcadlo.indd 7

1.4.2019 14:38:17

Především však chci svým čtenářům říct, že je v pořádku, jestli ještě nevíte, kdo jste. Je v pořádku, jestli jste odlišní a unikátní, protože i tak jste dokonalí. Pokud zjistíte, co vás dělá šťastnými, a řídíte se svým srdcem, všechno bude fajn. Buďte sami sebou, bez ohledu na cokoli. Poznejte, v čem jste silní, a uvědomte si, že v sobě máte sílu změnit svět.

S láskou, Cara

8 Zrcadlo, zrcadlo

Zrcadlo, zrcadlo.indd 8

1.4.2019 14:38:17

Poděkování Do tvorby knihy Zrcadlo, zrcadlo se zapojilo hodně lidí a mé nejhlubší, nejsrdečnější poděkování směřuje k úžasné Rowan Colemanové, díky níž pro mě bylo psaní této knihy neuvěřitelnou zkušeností.

Obzvlášť děkuji Anně Valentineové, Sam Eadesové, Marleigh Priceové, Lynsey Sutherlandové, Elaine Eganové, Lauren Wooseyové, Loulou Clarkeové, Lucii Sterickerové a Claire Keepové z nakladatelství Orion. Dále děkuji Lise Sharkeyové, Jonathanu Burnhamovi, Mary Gauleové, Alieze Schivmerové, Anně Montagueové, Dougu Jonesovi a Amandě Pelletierové z nakladatelství Harper Collins US. Děkuji svému týmu v agentuře WME: Sharon Jacksonové, Joeovi Izzimu, Matildě Forbesové Watsonové, Melu Bergerovi a Lauře Bonnerové.

Děkuji svému dobrému příteli Stormu Athillovi za úžasnou práci na obálce.

Cara Delevingne 9

Zrcadlo, zrcadlo.indd 9

1.4.2019 14:38:17

Před osmi týdny…

Slunce už stoupalo po obloze, když jsme přicházeli domů, pažemi zaklínění do sebe, nohy jsme vlekli za sebou, a vzduch se v parném létě zahříval. Rose si opírala hlavu o moje rameno a držela se mě okolo pasu. Dokážu si přesně vzpomenout na ten pocit, jak do mě šťouchala boky v nepravidelném rytmu, jak jsem vnímala její kůži na své, teplou a měkkou.

Bylo před pátou – světlo časného rána bylo tak silné a zlaté, že i špinavé ulice v něm zářily jako nové. Po dlouhých nocích jsme východ slunce vídávali cestou domů často, společné chvíle tak trvaly, dokud jsme nezavřeli oči. Až do toho večera nám život konečně připadal jako ze zlata, jako by patřil nám a my jemu, naplňoval každou vteřinu něčím novým, něčím, na čem podle nás zá­ leželo.

Jenže tahle noc byla jiná.

Oči mě bolely, v ústech mi vyschlo, srdce mi bušilo.

Nechtěli jsme jít domů, ale co jsme mohli dělat? Nebylo kam jinam jít. „Proč teď ?“ zeptala se Rose. „Všechno bylo dobrý, ká­ mo. Byla v pohodě, šťastná. Tak proč teď ?“ „Není to poprvý, že ne?“ prohodil Leo. „Proto se ty svině nestaraj. Už to párkrát udělala. Sbalila prachy, batoh Cara Delevingne 11

Zrcadlo, zrcadlo.indd 11

1.4.2019 14:38:17

plnej jídla z ledničky, svou kytaru. Na pár tejdnů zmizela, mívá to ve zvyku.“ „Ale ne od založení Zrcadla,“ namítla Rose. „Neuděla­la to přece od chvíle, co jsme spolu, ne? Předtím byla posedlá řezáním a podobnejma kravinama a utíkala. Ale co máme kapelu, neudělala to. Byla… byli jsme v pohodě. Líp než v pohodě.“ Zadívala se na mě, abych ji podpořila. Musela jsem souhlasit, v posledním roce se pro nás všechno změnilo. Před kapelou jsme byli všichni svým způsobem ztracení a pak jsme se nějak dali dohromady. Společně jsme byli silní, skvělí, tvrdí a vyloženě úžasní. Mysleli jsme si, že Naomi je v tom s námi, že už dál utíkat nepotřebuje. Až do včerejšího večera.

Ten večer jsme byli venku celou noc, chodili jsme po celém městě.

Na každé místo, kde jsme s ní někdy byli, jsme znovu zašli bez ní.

Na místa, o kterých jsme řekli svým rodičům, i na ta ostatní.

Do klubů, vydýchaných a páchnoucích potem a hormo­ ny, kam bychom se kvůli nízkému věku ani neměli dostat.

Probíjeli jsme si cestu mezi davy tancujících, snažili se ji zahlédnout.

Plížili jsme se ve stínech, v uličkách za hospodami, kde můžete zaskórovat, tiše mluvili s nervózními dětmi se stíny v očích, které vám nabízejí balíčky trávy. Tu noc jsme odmítli.

Navštívili jsme místa za neoznačenými dveřmi, kde musíte někoho znát, abyste se dostali dovnitř. Temná sklepení, kde lidé stále kouří, až je tam vzduch plný hustého 12 Zrcadlo, zrcadlo

Zrcadlo, zrcadlo.indd 12

1.4.2019 14:38:17

dýmu, a kde je muzika tak hlasitá, že vám z toho zvoní v uších, hrudník vám vibruje a podlaha vám pod nohama poskakuje do rytmu. Šli jsme na všechna ta místa i kamkoli jinam. Do parku na sídlišti, kde se občas poflakujeme. Na nábřeží, odlehlé a přehlížené bloky milionářských bytů. Na most Vauxhall Bridge, kde na sebe řveme, abychom se slyšeli přes hlučnou dopravu, a přes který přecházíme tak často, že je skoro jako náš kamarád, jako svědek.

Nakonec jsme zašli do prázdné sázkové kanceláře s rozbitými dveřmi a matrací vzadu, kam někteří chodívají, když chtějí být sami. Někteří, ale já nikdy, protože fakt nesnáším být sama.

Noc hodinu za hodinou míjela a my jsme si byli s každým uplynulým okamžikem jistější, že ji najdeme, že prostě trucuje, což občas dělávala, když se cítila ublížená a potřebovala, aby si jí lidi všimli. Byli jsme si jistí, že naše nejlepší kamarádka a členka naší kapely Naomi bude na některém z míst, která známe jenom my. Že bude čekat, až ji najdeme.

Protože tu nemůžete jeden den být a druhý den zmizet.

To přece nedává smysl. Nikdo se nevypaří do vzduchu, aniž by za sebou zanechal jedinou stopu.

To jsme si namlouvali ten večer, kdy jsme ji hledali, a další večer poté a všechny další večery, co následovaly, dokud nám rodiče neřekli, že s tím musíme přestat, že se vrátí domů, až na to sama bude připravená. Potom ji přestala hledat i policie, protože Naomi utekla už mnohokrát předtím.

Jenže nám to nepřipadalo stejné, bylo to jiné než dřív, protože i ona byla jiná než dřív. Ne že by nás, soudě podle jejich znuděných výrazů a prázdných zápisníků, policajti poslouchali. Co by asi tak mohli vědět?

Cara Delevingne 13

Zrcadlo, zrcadlo.indd 13

1.4.2019 14:38:17

Takže jsme dál pátrali po Naomi i dlouho poté, co toho všichni nechali. Hledali jsme ji všude.

Jenomže nikde nebyla.

Nacházeli jsme jenom prázdná místa, kam kdysi chodívala.

14 Zrcadlo, zrcadlo

Zrcadlo, zrcadlo.indd 14

1.4.2019 14:38:17

1 Dnes: Život jde dál, aspoň to všichni říkají.

Musíme vstávat, chodit do školy, vracet se domů, myslet na kraviny jako zkoušky, které nás brzy čekají. A „doufat, modlit se a věřit“ a spoustu dalších blbostí, co nám pořád opakují. Život jde dál, ale je to lež, protože Naomi tu noc, kdy zmizela, stiskla velké, podělané tlačítko pauzy. Dny, týdny a roční období a všechny tyhle voloviny tikají, ale nic jiného. Ne doopravdy. Jako bychom všichni posledních osm týdnů zadržovali dech.

Protože vám povím, co oni už neříkají – neříkají, že se vrátí domů, až bude připravená. Vidím ve škole její starší sestru Ashiru, hlavu má sklopenou a je uzavřená do sebe, jako by nechtěla, aby se k ní kdokoli přiblížil. A její máma a táta bloudí po supermarketu a zírají na věci, aniž by je opravdu viděli. Přestože je to Nai, kdo se pohřešuje, to oni teď vypadají ztracení.

A jo, kdysi by utekla, jenom aby ji všichni hledali, udělala by to, protože si tehdy myslela, že takové drama je strašně důležité. Jenže už to neprovedla hodně dlouho a nikdy ne takhle. Rozhodně by nechtěla, aby byli kvůli ní její rodiče tak strachy bez sebe nebo aby Ash vypadala, jako by stále zadržovala dech, obrněná před špatnou zprávou. Naomi je složitá holka, ale svou rodinu má ráda a oni mají rádi ji, je jako světlo, které přitahuje ostatní k sobě, jako po lásce Cara Delevingne 15

Zrcadlo, zrcadlo.indd 15

1.4.2019 14:38:17

hladové můry k plameni. Jejich rodina je jednou z těch, v nichž jednomu na druhém záleží.

Takže chápete, Naomi by tohle neprovedla ani jim, ani nám. Nikdo to však nechce slyšet, ani policajti, ani její máma, protože představa, že je Naomi drsná potvora, je snesitelnější než myšlenka, že zkrátka zmizela.

A proto si někdy prostě přeju, aby našli tělo.

Taková jsem mrcha. Někdy si přeju, aby byla mrtvá, jenom abych věděla, co s ní je.

Jenže ho nenašli. Nenašli nic. A život jde dál.

A to znamená, že dnes děláme konkurs na místo basisty, abychom v kapele nahradili Naomi.

Na chvíli to vypadalo, že se bez ní možná rozpadneme.

Zbytek Zrcadla – já, Leo a Rose – jsme se sešli na zkoušku a uvažovali, jestli to nemáme prostě zabalit, dokonce jsme si řekli, že bychom měli. A pak jsme tam všichni tři stáli, nikdo neodcházel, nikdo se nebalil a věděli jsme, aniž bychom to museli vyslovit nahlas, že toho nechat nedokážeme. Nechat kapely by bylo jako zahodit to nejlepší, co v životě máme, a taky by to znamenalo, že necháme Naomi, nadobro.

Naomi založila kapelu, nebo aspoň to byla ona, kdo ji proměnil z podělaného domácího úkolu v něco skutečného, na čem záleží. Nai je příčinou toho, že jsme všichni našli něco, v čem jsme dobří, protože ona je tak dobrá v tom, co dělala. Tím chci říct, že je skvělá basistka, legendární – když jste slyšeli, jak se do toho opřela, zatřáslo to s vámi. Především však Naomi umí psát – jako fakt super písničky. Já nejsem špatná a spolu jsme úžasné, ale Nai má to něco, tu zvláštnost, díky níž dokáže vzít cokoli mdlého a šedivého a proměnit to v nablýskanou a zajímavou věc.

Před Zrcadlem netušila, že tohle je její superschopnost, 16 Zrcadlo, zrcadlo

Zrcadlo, zrcadlo.indd 16

1.4.2019 14:38:17

ale teď to ví, protože jsme jí to řekli. A čím častěji jsme jí to říkali, tím víc se zlepšovala. A když máte takovouhle superschopnost, nemusíte utíkat.

Ten den, kdy se kapela málem rozpadla, za námi do zkušebny přišel pan Smith, náš učitel hudby. Byly letní prázdniny, škola tak byla až na nás skoro prázdná. Mohli jsme sem chodit jenom díky němu, získal pro nás povolení a trávil svou dovolenou sezením a čtením novin, zatímco jsme se hádali a hráli. Jenže tentokrát přišel, posadil se a čekal, až přestaneme mluvit a podíváme se na něj. Tehdy mě trklo, že vypadá jinak. Pan Smith je jedním z těch lidí, kteří vyplní místnost, nejenom proto, že je vysoký a dobře stavěný, jako by posiloval a tak, ale i díky tomu, jaký je – má rád život, má rád nás, studenty, které učí, a to je vzácnost. Přiměje vás, abyste chtěli něco dělat, chtěli se učit, a to všechno díky energii, kterou v dospělých moc často nevidíte. Jako by mu na lidech skutečně záleželo.

Ovšem ten den se zdálo, že z něj někdo vypustil vzduch, jako by z něj všechna ta energie a dobrá nálada, kterou s sebou obvykle přináší, vyprchala. Vidět ho takhle nás vyděsilo, protože on je jedním z těch lidí, kteří jsou vždycky silní. Dostalo mě to tak, že to nedokážu ani vysvětlit – a začala jsem ho mít ještě radši. Vidět ho, že si dělá starosti s Nainým zmizením, znamenalo moc. Zdálo se, že mimo její rodinu a nás je jedním z mála lidí, kteří to tak cítí.

Nevím, jak to vnímali ostatní, ale když jsem ho ten den uviděla, chtěla jsem mu pomoct, stejně jako chtěl on pomoct nám, což jsem věděla. „Fakt přemýšlíte o tom, že toho necháte?“ zeptal se.

Zadívali jsme se jeden na druhého a na vteřinu jsem se cítila stejně jako před tím, než jsme se skamarádili – osaměle a nepříjemně, a pomyšlení na ten návrat zpátky mě vyděsilo.

Cara Delevingne 17

Zrcadlo, zrcadlo.indd 17

1.4.2019 14:38:17

„Bez ní to není ono,“ odpověděla jsem. „To chápu,“ řekl a prohrábl si vlasy, až mu trčely jako blond bodliny. „Ale poslouchejte mě – jestli se rozpadne­te, budete toho litovat. Vy čtyři… vy tři… Jsem na vás tak hrdý, na všechno, co spolu děláte. Nechci, abyste o to přišli, ani kvůli sobě, ani kvůli Naomi. Nemůžete toho teď pro Naomi moc udělat, ale můžete zařídit, aby lidi nezapomněli její jméno, dokud se nenajde. Zařídit, aby ji nikdy nepřestali hledat. Něco mě napadlo – uspořádáme koncert, tady ve škole. Vybereme peníze, aby ji její rodina mohla dál hledat, dál udržovat její příběh lidem na očích. Aby se celý svět na nás, na vás, podíval a viděl, jak velké si o ni děláte starosti. Tohle chci udělat, lidi. Ale nezvládnu to bez vás.

Jdete do toho?“ A jasně, že jsme řekli, že jo.

Bylo to to jediné, co nás napadlo, že můžeme udělat.

Jeli jsme dál, jenom my tři, celé léto, jenže koncert se už blíží a uvědomili jsme si, co musíme udělat. Musíme najít nového basistu, prokrista.

Naomi byla… je… nejlepší basistka, s jakou jsem kdy hrála, což je divné, protože je holka a holky v těchhle věcech obyčejně moc dobré nejsou. To není sexismus, to je fakt. Chce to určité cílevědomé odhodlání být neviditelný, abyste mohli hrát na basu, a holky – no, normální holky – jsou rády, když si jich lidi všímají.

Jenže dnešek musí jít dál. Musím se vzpamatovat. Vy­ lezu z postele a podívám se na hromadu zmuchlaného oblečení na podlaze.

Pro Lea je to v pohodě, ten kluk prostě vyleze z postele a vypadá dokonale.

Vezme kytaru a je skoro jako bůh – holky ho zbožňují, 18 Zrcadlo, zrcadlo

Zrcadlo, zrcadlo.indd 18

1.4.2019 14:38:17

jako by opravdu byl. Zdá se nefér, že už v šestnácti je tak sám sebou – jako by se narodil už vytvarovaný, s hlubokým hlasem, vysoký a svalnatý.

Já se na rozdíl od něj pořád nacházím v té trapné, nemotorné fázi. Žiju v ní, v podstatě jsem právě tou trapnou fází. Kdyby pro ni existoval emotikon, vypadal by jako já.

Vlastně čekám, že v té trapné fázi budu ještě i v pětačtyřiceti, až budu skoro nad hrobem.

Chci vypadat super, ale super v Leově stylu – jenže obyčejná bílá trička, džíny, mikina s kapucí a bílé kotníkové tenisky bez poskvrnky nejsou tím typem hadrů, v kterých bych já působila super. Nedokážu být super, jen s tou výjimkou, že jsem Leova kámoška.

Rose super vzhled vychytala, jenže ona je skutečně krásná. A krásky se nikdy nemusí snažit. Tmavě hnědé vlasy má odbarvené na blond, ale ne až k temenu. Není hubená jako jiné holky, naopak – Rosina prsa a boky udržují kluky z Temžského gymnázia v jejím područí.

Ale to není všechno, nosí kila make-upu, přestože krásněji vypadá bez něj – možná ho používá právě proto. Tupíruje si vlasy a úmyslně si dělá díry v punčochách. Rose ví, jak má působit, a umí se tak upravit. Nabíjí vzduch statickou elektřinou, a kamkoli jde, odpaluje kolem sebe miliony maličkých bomb.

Ostatní holky se ji pokoušejí napodobovat, ale nikdo další jako Rose neexistuje, protože přísahám bohu, Rose je jediná holka, co znám, které jsou všichni u prdele.

A když zpívá… zdi se chvějí. Oči zelenají. Péra tvrdnou.

Z nás čtyř v naší báječné rodině ztracených existencí Naomi byla… je ta, kdo je nejvíc jako já. Jestli jsou Leo a Rose jako král a královna zatraceného školního plesu, já a Nai jsme vládkyně geeků.

Cara Delevingne 19

Zrcadlo, zrcadlo.indd 19

1.4.2019 14:38:17

Když pomyslím na Naomi v jejích brýlích se silnými obroučkami, v nichž se utápěl její srdcovitý obličej a skrývaly měkké hnědé oči, jsem na ni pyšná. Košile nosí zapnuté na všechny knoflíčky a skládané sukně v úplně jiných délkách než ostatní. Praktické boty zavázané a vyleštěné.

Za tím vším, za úmyslným nesouladem a podivnými výběry, je dokonalý originál, který se na nikoho neohlíží.

Někdy jsme s Naomi o obědové přestávce chodívaly do knihovny, jenom tam seděly a četly si. Potichu a v klidu.

Bylo to tak pokojné. Když kolem prošel nějaký snaživec, přes vršek knihy zachytila můj pohled a povytáhla obočí.

Uculily jsme se na sebe, dvě nevěřícné supernerdky, které měly kliku a dostaly se na čelní pozici.

A když hrála… bylo to stejně tak dobré, ve skutečnosti lepší než nejlepší basisti na světě. Se mnou za bicími jsme byly srdečním tepem kapely, vytvářely jsme rytmus s vzácnou precizností.

Jak vypadám na pódiu, je mi u prdele. Kašlu na to.

Kostkovaná košile přes bílé tričko a džíny, to je moje obvyklá uniforma. Profesionální dřevorubec, tak tomu říká Rose.

Aspoň už nemusím myslet na svoje vlasy, protože jsem si hlavu téměř oholila.

Mrkvička.

Ryšavka.

Rudohlávka.

Jména, která jsem dostávala, protože mám ryšavé vlasy. A nejenom klasicky ryšavé, ne, ještě k tomu kudrnaté.

Ježíši, když jsem vyrůstala, vypadala jsem jako pozvánka ke kopanci do hlavy. Rose mi ráda opakuje, že s tím jde něco udělat. Prahne po tom, aby mi vlasy něčím napatlala a vyžehlila. Ale já natruc nechci. Snad každý třetí den mi 20 Zrcadlo, zrcadlo

Zrcadlo, zrcadlo.indd 20

1.4.2019 14:38:17

nabízí, že mi je obarví na černo, já se však vzpírám, jsem ryšavá, vyrovnejte se s tím.

Navíc kdybych měla černé vlasy, nemohli by mi přezdívat Zrzi, a moje přezdívka je na mně to nejparádnější.

Den předtím, než Nai zmizela, jsem si nechala vlasy ostříhat velice nakrátko. Nikomu jsem o tom neřekla, pros­ tě jsem zašla do holičství, požádala, aby mi vlasy po stranách vyholili a na temeni je nechali trochu delší, dost dlouhé, aby mi padaly do očí, poskakovaly a šílely, když sedím za bicí soupravou. Když to uviděla máma, řvala na mě snad hodinu. A nekecám, řekla mi, že vypadám, jako bych vylezla z vězení s nejvyšší ostrahou.

Když se pak táta vrátil z večerního zasedání městské rady, vřískala na něj, že mě neseřval.

Bylo to horší, než když jsem si nechala čtyřikrát propíchnout uši, proto jsem se potom už ani neobtěžovala říkat jim o věcech, které dělám, abych se cítila víc sama sebou. Nestojí to za ty nepříjemnosti.

Už dlouho předtím jsem si uvědomovala, že mě mí rodiče nezachrání, nenapraví mě ani mi nepomůžou. Oba jsou tak ponoření do vlastního sebezničení, že já a moje mladší sestra Gracie nejsme nic víc než podružné škody.

Jakmile mi to došlo, život se mi zdál snazší, věřte tomu, nebo ne.

Jasně, je těžké ignorovat, že mě matka nenávidí a že otec je špína. Ale snažím se.

Cara Delevingne 21

Zrcadlo, zrcadlo.indd 21

1.4.2019 14:38:17

Zrcadlo, zrcadlo – text písně Kam odešla?

V každém jejím kroku bylo světlo, v každém úsměvu síla.

Nikdy ničeho nelitovala, nikde dlouho nepobyla.

Kam odešla ta, kterou chci mít?

Kam odešla ta, co vzala mi klid?

Kam odešla ta, kterou budu hledat, Kterou nepřestanu hledat… … dokud ji nenajdu.

22 Zrcadlo, zrcadlo

Zrcadlo, zrcadlo.indd 22

1.4.2019 14:38:17

Zrcadlo zrcadlo Zrcadlo, zrcadlo CARA DELEVINGNE a Rowan Coleman

Z anglického originálu Mirror, Mirror, vydaného nakladatelstvím Trapeze, an imprint of The Onion Publishing Group, v Londýně v roce 2017, přeložila Renata Heitelová Obálku s použitím originálního návrhu upravila Růžena Hedrichová Redigovala Tereza Nekorancová Odpovědná redaktorka Jana Balharová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 352 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici YOLI, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 596. publikaci Sazba Vladimír Fára Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.

Zrcadlo, zrcadlo.indd 352

1.4.2019 14:38:29