ŽIDOVSKÝ ODBOJ POVSTÁNÍ PROTI NACISTŮM ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
PAUL ROLAND
Zidovsky odboj 001-005.indd 3
04/07/19 12:40
Obsah Úvod: Mýtus 7 Kapitola první: Otázka víry 11 Kapitola druhá: V jámě lvové 23 Kapitola třetí: Vzdorování okupantům 39 Kapitola čtvrtá: Povstání na východě 65 Kapitola páta: Varšavské povstání 92 Kapitola šestá: Ghetta v plamenech 110 Kapitola sedmá: Vzpoura! 131 Bibliografie
153
Rejstřík
155
Zdroje obrázků
159
Zidovsky odboj 001-005.indd 5
04/07/19 12:40
Úvod MÝTUS
N
ásledující stránky přibližují rozsah protinacistického židovského odboje během druhé světové války. Zároveň vyvracejí oblíbenou, leč mylnou představu šíře nou celou řadou publikací o holocaustu, které popisují Židy jako „stádo ovcí“, jež odevzdaně kráčelo vstříc smr ti ve vyhlazovacích táborech či bylo hnáno z ghett přímo do plynových komor. Takto líčené verze událostí lze po važovat za značně zavádějící, ba přímo škodlivé mýty určené k ospravedlnění těch, kteří nečinně přihlíželi sys tematickému vyvražďování. Ti se často schovávali za argument, že pokud se Židé nebránili, proč by jiní risko vali životy pro jejich záchranu? Navzdory těmto mýtům existoval, slovy Gideona Hausnera, hlavního žalobce v procesu s Eichmannem, „dobře organizovaný a rozšířený odboj“. Jakkoli absurdní se může zdát představa efektivního odboje z řad nedosta tečně vyzbrojených, nevycvičených a vyhladovělých povstalců, faktem zůstává, že v téměř každém ghettu a táboře – ať už pracovním, koncentračním či vyhlazova cím – existovaly tajné organizace, které plánovaly útěky, obstarávaly zbraně nebo zajišťovaly jejich amatérskou vý robu. Řada dalších se podílela na záškodnické činnosti a znepříjemňovala životy nepřátel všemi dostupnými prostředky, kdykoli se k tomu naskytla příležitost. Boj proti útisku však nelze vnímat pouze jako násil né povstání se zbraní v ruce. V takto drsném a nelí tostném prostředí se považovalo za odbojovou činnost 7
Zidovsky odboj 006-160.indd 7
04/07/19 12:10
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
i schraňování a sdílení potravin či základního spotřebního materiálu. I drobné projevy solidarity, jako již zmíněné sdílení už tak silně nedostačujících přídělů jídla, výrazně posilovaly vůli utiskovaných překonat útrapy a přežít. Veškeré jejich naděje se přitom upínaly ke dni, kdy strůjci zla stanou před soudem a budou pykat za své zločiny. Když se ukázalo, že Spojenci nehodlají bombardovat železniční tratě vedoucí do táborů smrti ani plynové ko mory, vězni v polském Sobiboru a Treblince podnítili zda řilá povstání a v Osvětimi neváhali nasadit vlastní životy, aby pomocí trhavin zlikvidovali jedno z krematorií. Jejich odvážné činy přitom nebyly motivované touhou po po mstě, ale snahou o záchranu co největšího počtu životů. Židé byli aktivními účastníky odboje i ve světě za ostnatými dráty koncentračních táborů. Stovky odbojářů se staly součástí francouzského hnutí odporu. Obyvatelé ghett, kterým se podařilo uprchnout, často zakládali vlast ní jednotky a zapojovali se do partyzánských bojů na okupovaných územích východní Evropy. Na dvě stě z nich podléhalo velení osob židovského původu. Většina těchto mužů i žen si však kvůli obavám z prozrazení změ nila jména, a k odhalení jejich pravých identit tak došlo až o několik desítek let později. Další milion a půl se stal součástí spojeneckých ozbrojených jednotek. Ti, kteří nebyli schopní boje nebo se nedostali ke zbraním, se zapojili po svém. Ještě před povstáním ve varšavském ghettu tamní švadleny a krejčí sabotovali nucené práce tím, že našívali knoflíky na německé unifor my obráceně, popřípadě sešívali nohavice dohromady. Činili tak s vědomím, že jim to nepřinese nic než hněv a kruté postihy, avšak i tyto zdánlivě bezvýznamné proje vy vzdoru byly přijatelnější než naprostá odevzdanost a poroba. Pokud měli zemřít, chtěli to udělat se ctí jako lidské bytosti, a ne podlidé (Untermenschen), jak je ozna čovali jejich samozvaní árijští páni.
8
Zidovsky odboj 006-160.indd 8
04/07/19 12:10
ÚVOD
Partyzánské jednotky Tyto doposud opomíjené zdroje tvoří základ následujících kapitol, které popisují, jak Židé unikali násilnému shro mažďování a deportacím a následně se sdružovali do dobře organizovaných partyzánských jednotek, které trá vily měsíce i roky v lesích či horách, kde přežívaly díky lokálním zdrojům, vlastnímu důvtipu, kuráži a leckdy i čirému štěstí. Tato hrstka lidí bez vojenského výcviku byla zcela odříznutá od pomoci Spojenců. Odbojáři měli pramalou naději, že se dožijí osvobození. Přesto se projevili jako nepodcenitelní soupeři, kteří se svou vynalézavostí vy rovnali partyzánům a podzemním hnutím podporova ným Spojenci. Jejich značná nezávislost však znamenala, že častokrát čelili většímu protivenství osudu než jejich spolubojovníci. Za protivníky měli nejen nacisty a kolabo ranty, ale i vlastní krajany a všudypřítomné stoupen ce antisemitismu, jejichž největším přáním bylo vidět je uvězněné či rovnou mrtvé.
9
Zidovsky odboj 006-160.indd 9
04/07/19 12:10
KAPITOLA PRVNÍ
Otázka víry
Ž
idé v sobě mají hluboce zakořeněnou naději, která vyvěrá z víry, pevných rodinných vazeb a vrozené ho smyslu pro tradice a umožňuje jim přežívat staletí soustavného pronásledování, společenské izolace a po gromů. Tyto zkušenosti, v kombinaci s fatalismem a hlu bokým přesvědčením, že jednoho dne naleznou bezpeč né útočiště, kam se uchýlí před nepřáteli, je od počátku věků podporují v zarputilém odhodlání překonat veš kerá příkoří. Z těchto důvodů neprovázel nástup nacistů k moci roku 1933 ani tak strach jako spíš mírné znepokojení. Většina evropských Židů předpokládala, že nová vláda dříve nebo později padne za oběť stranickým bojům, kte ré zapříčinily zhroucení předchozích vlád, a přijdou další vyhrocené volby. Tento jev byl pro období Výmarské re publiky typický. Neexistoval důvod předpokládat, že by tomu tentokrát mělo být jinak, dokud Hitler zmocňova cím zákonem z 23. března nevyhlásil výjimečný stav. Ten umožnil kabinetu schvalovat zákony bez účasti Říšského sněmu. V Německu tak na příštích dvanáct let skončila demokracie a byla nastolena tvrdá diktatura. Protižidovské rasové zákony se stávaly čím dál dra koničtějšími. Vláda po kapkách vlévala jed antisemitské propagandy do žil německých občanů. Jejím cílem bylo jednou provždy zbavit Říši „vnitřního nepřítele“. Židé byli označeni za původce všech příkoří, zejména pak dr tivé porážky z listopadu 1918. 11
Zidovsky odboj 006-160.indd 11
04/07/19 12:10
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
Fakt, že v německých ozbrojených složkách sloužilo během 1. světové války na 100 000 Židů, z nichž téměř 12 000 padlo za vlast, nebyl pro vládu nacistické strany směrodatný. Přesto byly dočasně (a se značnou neocho tou) zavedeny výjimky ze zákona pro židovské válečné veterány. Zasadil se o ně zejména prezident Hindenburg, který byl toho názoru, že kterýkoli voják ochotný položit život za vlast si zaslouží být držen v úctě bez ohledu na rasový původ. Avšak po Hindenburgově smrti v srpnu 1934 nacisté rozjeli štvavou kampaň naplno. Nejprve za kázali uvádět židovská jména na veřejně přístupných pa mátnících a následně vyloučili osoby židovského původu ze spolků sdružujících válečné veterány. Židé, jak hlásal říšský ministr propagandy Joseph Goebbels, nebyli árijci, a tím pádem ani opravdoví Němci. Židé i přes zpřísňující se opatření doufali, že antise mitská propaganda odezní, jakmile se současný režim ustálí a Německo získá území postoupená v rámci váleč ných reparací. Ty Hitler hodlal zpět vydobýt blufováním, nátlakem a politikou na pokraji války. Přesvědčovali sami sebe, že silně diskriminační Norimberské zákony, které od roku 1935 značně omezo valy jejich základní lidská práva (mimo jiné jim zakazova ly vstup na veřejná prostranství či vykonávání některých povolání), budou odvolány tváří v tvář kritice ze zahrani čí. Avšak demokratické evropské země a Spojené státy v obavách z vypuknutí dalšího globálního konfliktu rea govaly pouze nesouhlasným mlčením. Vyjádřily sice účast s nepříznivou situací Židů, ale při pokusech oddálit nevy hnutelné vyhovovaly Hitlerovým stupňujícím se územ ním nárokům. Spojenci později argumentovali, že jim politika neza sahování pomohla získat čas na mobilizaci. Nevyhnuli se však obvinění, že obětovali evropské Židy spolu s neně meckými obyvateli Porýní, Sudet a Československa, aby
12
Zidovsky odboj 006-160.indd 12
04/07/19 12:10
Otázka víry
uspokojili diktátora a zároveň uklidnili profašistické lob by a stoupence politiky appeasementu.
Antisemitismus Když v březnu 1938 bývalý bavorský kaprál anektoval svou rodnou zemi Rakousko, vídeňskými ulicemi se pro hnala vlna antisemitismu, která svou silou zaskočila sa motné vůdce nacistické strany. Jejich protižidovská opat ření očividně nabyla na popularitě a rozšířila se po celém území Říše. Na podzim museli němečtí a rakouští Židé odevzdat své občanské legitimace a nechat si je označit červeným písmenem „J“, které jasně indikovalo rasový původ drži telů. Movitějším z nich bylo umožněno opustit zemi, po kud zaplatili vyděračskou migrační daň. Většině však by ly doklady rovnou zabaveny, aby nemohli uprchnout za hranice. Tou dobu již nervozita přerostla v obavy. Ty se naplnily o několik týdnů později, v noci z 9. na 10. listopadu, kdy na území Německa a Rakouska proběhl dle oficiálního vyjádření „spontánní“, ve skutečnosti však státem koordinovaný pogrom. Záminkou pro jeho roz poutání byla msta za atentát na německého úředníka, ke kterému došlo v Paříži rukou mladého polského Žida. Během této události, která vstoupila do dějin pod názvem křišťálová noc (Kristallnacht), padlo kolem tisíce židov ských obchodů za oběť řádění tzv. „hnědých košilí“ – pří slušníků úderných oddílů známých pod zkratkou SA. Více než tisícovka synagog byla znesvěcena a vypálena, židovské domovy vyrabovány a jejich obyvatelé terorizo váni nacistickými hrdlořezy. V následujících dnech a týd nech byly povražděny stovky Židů. Na 30 000 mužů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Zahraniční tisk nemohl nadále odvracet zrak od ote vřené nenávisti vůči německým Židům a události křišťálo vé noci tvrdě odsoudil. Londýnský deník The Times otiskl
13
Zidovsky odboj 006-160.indd 13
04/07/19 12:10
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
Křišťálová noc byl protižidovský pogrom, který se odehrál v nacistickém Německu. Byl iniciován příslušníky jednotek SA, během jejichž řádění byly vytlučeny výlohy židovských obchodů a vypáleny synagogy.
následující vyjádření: „Žádný zahraniční propagandista snažící se očernit Německo před světem by nedokázal pře konat tento příběh o pálení, bití a ničemných útocích na bezbranné a nevinné lidi, které tuto zemi včera zneuctily.“ Goebbels se vyžíval v ničení, které sám podnítil, do kud Hitler nezačal zuřit, že již nebude moci označit zprá vy o perzekuci za štvavé žvásty sionistického tisku. Nacistická vláda byla odpůrci nazvána brutálním diktá torským režimem – a tak se nakonec i projevila. Hermann Göring, rovněž vzteky bez sebe, obvinil Goebbelse z úmyslného ničení majetku, který dle jeho názoru mohl být Židům zkonfiskován a rozprodán mezi stoupence režimu. Když však Hitler navrhl zvláštní předpis, který nařizoval, že pojistné za škody ve výši jedné miliardy říšských marek půjde z kapes poškozených Židů, do Göringovy tváře se vrátil úsměv, který napovídal, že si tuto krutou ironii neskutečně užíval.
14
Zidovsky odboj 006-160.indd 14
04/07/19 12:10
Otázka víry
Ještě před událostmi křišťálové noci bylo německým a rakouským Židům odebráno občanství, jejich práva anulována a svoboda pohybu značně omezena. Krutá diskriminace zasáhla i děti, které byly kvůli údajné přepl něnosti vyloučeny z veřejných škol. Ještě předtím však musely dlouhodobě snášet útoky ze strany spolužáků i učitelů, kteří je pravidelně vystavovali veřejnému ze směšňování a odmítali zasáhnout, když je ostatní děti ši kanovaly. Přesto stále existovali tací, kteří setrvávali v na ději, že se jedná o další záchvat zběsilého antisemitismu, který brzy odezdí.
Napospas nacistům Po událostech křišťálové noci se štvavá kampaň rozjela naplno. Nacisté uvedli do chodu opatření, která měla vést k úplnému vyhlazení židovského obyvatelstva. Vytvořili Centrální kancelář pro vyřizování emigrace Židů, která tlačila bohatší část populace k vystěhování z Říše. Jejich majetek a cennosti zabavovala ve prospěch strany. Těm, kteří neoplývali bohatstvím nebo se odmítli vzdát výsledků mnohaleté dřiny, bylo zabráněno v kon taktu s okolním světem zabavením rozhlasových přijíma čů a telefonů. Zároveň jim bylo zakázáno využívat veřej ných telefonních budek. Kromě toho byl zaveden zákaz vycházení, který udě lal z Židů vězně ve vlastních domovech. V roce 1939 bylo přijato poslední z celkem 2 000 protižidovských opatření, které legitimizovalo vystěhování Židů z jejich domovů bez udání důvodu a předchozího upozornění. Pokud se ještě někdo opíjel nadějí, že se vyhne po dobnému osudu, který stihl židovský národ v 15. století ve Španělsku či v 19. století v carském Rusku, čekalo ho drsné vystřízlivění. 1. září 1939 německé jednotky napad ly Polsko. Den nato evropské mocnosti vyhlásily Němec ku válku. Pro řešení situace Židů již nezbýval prostor.
15
Zidovsky odboj 006-160.indd 15
04/07/19 12:10
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
V červnu následujícího roku se země Beneluxu proměnily v okupované území a Francie, odvěký nepřítel Německa, byla drtivě poražena během pouhých šesti týdnů. Trauma tizované britské jednotky se evakuovaly z Dunkerku, kde zanechaly veškerá vozidla a těžkou vojenskou techniku. Evropští Židé tak byli ponecháni napospas jednomu z nejkrutějších režimů moderní doby. Ze všech diktatur, které prosluly svými zvěrstvy a zapsaly se krvavým pís mem do dějin 20. století, pouze nacisté plánovali úplné vyhlazení konkrétní rasy a uvedli do chodu vražednou mašinérii genocidy. Před jejich masovým vražděním ne bylo úniku. Oběti neměly nejmenší představu, jaké hrůzy na ně ještě čekaly. Ti, kteří se obávali nejhoršího, váhali mezi rezignací a myšlenkami na sebevraždu, kterou však talmud zavr huje. Odhaduje se, že jen v Německu zhruba 3 000 osob upřednostnilo sebevraždu před deportací do táborů. Toto číslo se ještě znásobilo vlivem bojkotu židovských podni ků a událostí křišťálové noci. Na jaře roku 1942 klesla ži dovská populace v Německu z původních 575 000 na pouhých 132 000. Jen malé části se přitom podařilo emig rovat do zahraničí. A naprostá většina Židů z východní Evropy neměla kam utéct.
Konference ve Wannsee Nacisté nezaháleli a zahájili systematické vytlačování pol ských Židů do ghett. První z nich (Petrkov) bylo zřízeno pouhých osm týdnů po invazi. Následující měsíc byli Židé z Rakouska a Československa deportování do Polska, a ocitli se tak pouhý krůček od Osvětimi a dalších vyhla zovacích táborů. Mezi květnem 1940 a červnem 1942 bylo v okupovaných zemích zřízeno celkem 11 vyhlazovacích a zhruba 15 000 internačních a pracovních táborů. Nacisté ze všeho nejdřív hodlali zlikvidovat polskou vládu a inteligenci. O to se v květnu 1940 postaraly tzv.
16
Zidovsky odboj 006-160.indd 16
04/07/19 12:10
Reinhard Heydrich byl jedním z hlavních strůjců holocaustu. V roce 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, jejímž hlavním bodem byla koordinace konečného řešení židovské otázky.
Zidovsky odboj 006-160.indd 17
04/07/19 12:10
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
Einsatzgruppen (pohotovostní jednotky SS, které měly na starosti hromadné popravy a etnické čistky na východ ních územích) a jejich sovětští spojenci. Židé byli drženi v izolaci, dokud se nerozhodlo o jejich osudu. Zpočátku neexistoval plán, který by si kladl za cíl totální vyhlazení židovského obyvatelstva. Vůdce v tom to duchu nevydal žádná nařízení, nebo se přinejmenším žádná nedochovala. Hitler vyjadřoval své tužby impul zivně či se o nich zmiňoval jen tak mezi řečí a do podo by obšírných nařízení je převáděli až jeho funkcioná ři, kteří také přebírali odpovědnost za jejich případná selhání. Předpokládá se, že původní záměr nuceně vysídlit Židy z Říše přerostl v podrobný plán jejich systematické genocidy během června 1941. Říšský maršál Hermann Göring tehdy pověřil Himmlerova zástupce, SS-Ober gruppenführera Reinharda Heydricha, aby zformuloval plán „konečného řešení židovské otázky“. 20. ledna 1942 se nacističtí pohlaváři sešli na konfe renci ve Wannsee, aby s cynickým odstupem prodiskuto vali praktické náležitosti celého „projektu“. Konferenci nepředsedal nikdo jiný než dokonale chladný a precizní Heydrich. Do té doby byly masové popravy Židů prováděny spíše nahodile Einsatzgruppen, které kráčely ve šlépějích wehrmachtu a SS a jako ničivá síla se prohnaly Polskem. Postupně prohledaly každé město i vesnici, shromáždi ly místní židovské obyvatelstvo, které poté odvedly na odlehlé místo, kde všechny do jednoho postřílely a je jich těla naházely do mělkých hromadných hrobů. Nebýt místních, kteří cítili nutkání pochlubit se spoluúčastí na vypuzení Židů z jejich bydliště, veřejnost by se o tom ni kdy nedozvěděla. Židé i jinověrci však na tyto zvěsti rea govali spíš skepticky. Považovali je za znepokojivé fámy či součást protinacistické propagandy, podobně jako
18
Zidovsky odboj 006-160.indd 18
04/07/19 12:10
Otázka víry
příběhy o továrnách na smrt a pracovních táborech, kde byli muži, ženy i děti trápeni hlady, mučeni a udřeni k smrti. Když tedy v roce 1941 Němci rozhodli, že obyvatelé ghett v Polsku, na Ukrajině a dalších okupovaných úze mích budou přesídleni dále na východ, vše probíhalo za částečné spolupráce židovských rad (Judenrat) a Židovské pořádkové služby, která dohlížela na spořádaný přesun civilního obyvatelstva.
Judenrat Role Judenratu v dějinách holocaustu je dodnes předmě tem divokých debat a kontroverzí. Podle spisovatelky Hannah Arendtové se židovské rady aktivně podílely na shromažďování a deportacích mimo jiné tím, že poři zovaly soupisy obyvatelstva a majetku a řídily židovskou policii, která dohlížela na dodržování nacistických záko nů. Její tvrzení nelze potvrdit ani vyvrátit, je však možné, že poslušnost představitelů Judenratu posloužila jako od strašující prostředek těm, kteří zvažovali více než jen pa sivní odboj. Samotní Němci byli přesvědčení, že se Židé nevzmo hou na odpor. Velkou část z nich tvořili ženy, děti a starci, zatímco mužům a mladistvým chyběl výcvik, výzbroj a přístup k dodávkám munice. Navíc nechtěli své rodiny vystavovat zbytečnému riziku tím, že by pozvedli zbraně proti německé armádě. Ta dávala zřetelně najevo, že veš keré projevy vzdoru hodlá bez milosti trestat. Teprve na podzim a v zimě roku 1942 obyvatelé varšavského ghetta zjistili, kde mají transporty koneč nou stanici. Původní zpráva přišla od spojky pověřené sledováním transportu mířícího do Treblinky. Vůdce pol ského odboje se poté postaral, aby se o zvěrstvech pro váděných nacisty dozvěděl i zbytek světa. Nepodařilo se mu však přesvědčit představitele Spojených národů, aby
19
Zidovsky odboj 006-160.indd 19
04/07/19 12:10
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
poskytli pomoc Židům, kteří byli nadále vězněni v ghet tech a táborech. Již v lednu 1943 si varšavští Židé byli jistí, že další a s největší pravděpodobností i poslední shromáždění k transportu je na spadnutí. Čekal je boj o holé přežití, a nikdo jim nebyl ochoten přijít na pomoc. Dokonce ani polské podzemní hnutí, které se nechalo přesvědčit až poté, co se stalo svědkem zuřivého boje, který Židé sved li bezmála holýma rukama. Toho jara Němci na vlastní kůži poznali, jak zuřivě Židé dokázali bojovat tváří v tvář totálnímu zničení. Během čtrnáctitýdenního obléhání varšavského ghetta odráželi elitní jednotky SS pouze za pomoci ručních zbra ní a podomácku vyrobených bomb. Zprávy o jejich ne změrné odvaze, jakož i o následné likvidaci ghetta a deportacích do táborů smrti, nedokázala umlčet ani mašinérie nacistické propagandy. Podle oficiálních ně meckých hlášení bylo odvlečeno celkem 55 000 mužů, žen a dětí.
Vražda, s.r.o. Podle odhadů se Němci chystali zlikvidovat celkem 11 milionů Židů, kteří měli být vysídleni ze západní a východní Evropy kombinací hrubé síly a planých slibů. Tato představa se nesmírně zamlouvala pořádkumilov ným a dokonale byrokratickým myslím esesmanů, ze jména pak mysli SS-Obersturmbannführera Adolfa Eichmanna. Právě na Eichmanna připadla koordinace transportů do Osvětimi, kde zahynuly 2 miliony Židů. Tato funkce ho naplňovala neskutečnou pýchou. Dokonce vzal jednu ze svých milenek s sebou na „pracovní dovolenou“ do Maďarska, kde dohlížel na shromažďování a deportace Židů do Dachau a Osvětimi. Zde vystoupil před řadami vystrašených lidí, kteří se choulili jeden k druhému při
20
Zidovsky odboj 006-160.indd 20
04/07/19 12:10
Otázka víry
čekání na transport do Osvětimi, a řekl jim, že je čeká vý let do „prázdninového tábora“ pro manželské páry. Ti, kteří byli dosud svobodní, se dle jeho slov měli urychleně vdát a oženit, aby se na ně také dostalo. Jeho cynismus neznal mezí. Dokonce jménem obětí posílal pohlednice, ve kterých žádal příbuzné, aby nelenili a co nejdříve se k nim připojili. Eichmann se naučil základům hebrejštiny, aby se zalíbil představitelům židovské komunity, a zároveň jim vnuknul myšlenku, že ne všichni stoupenci nacismu s ni mi mají špatné úmysly. Jednalo se o typickou zástěrku, ve které se evidentně velmi vyžíval. Kromě toho byl autorem řady termínů, které nacisté využívali k zastírání pravé podstaty svých zločinů. Byli skutečnými mistry Orwel lovského „double-speaku“ – hovořili o „ochranné vazbě“ a slibovali Židům „speciální zacházení“. Eichmann poz ději přiznal, že si svou „práci“ doopravdy užíval, a byl hrdý, že se projevil jako schopný organizátor. Roli strůjce plánů konečného řešení však odmítal. Ta „čest“ podle něj náležela Heydrichovi. Také přiznal, že byl pouze jednou jedinkrát pokárán svými nadřízenými, a sice když nařídil naplnit vagony transportu dvakrát více lidmi, než jaká byla jejich skutečná kapacita. Na svou obranu měl uvést, že velkou část deportovaných tvořily děti, a ty nezabíraly zdaleka tolik místa jako dospělí. Jelikož byl pokládán za patologického lháře, který svou roli rád zveličoval, nedalo se s jistotou říci, zda sku tečně jménem Göringa diktoval dopis z 31. července 1941, ve kterém nařizoval Heydrichovi uvést do chodu plán konečného řešení. Také není jisté, zda skutečně přesvědčil své nadřízené, aby urychlili vyhlazovací proces zavede ním Cyklonu B namísto původního oxidu uhelnatého. Jediná slova, která měla nějakou váhu, vyřkl během soud ního procesu v roce 1962. Vyjádřil tehdy lítost, že se mu nepodařilo usmrtit ještě více Židů.
21
Zidovsky odboj 006-160.indd 21
04/07/19 12:10
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
„Neodvedli jsme dobrou práci. Mohli jsme udělat víc. Nebyl jsem někdo, kdo jen poslouchá a tupě plní roz kazy. Byl jsem součástí myšlenkového procesu. Byl jsem vizionář.“ Ve světě, kde muži Eichmannova formátu drželi v rukou moc rozhodovat, kdo zemře a kdo zůstane naži vu, byla existence odboje naprosto nezbytná.
22
Zidovsky odboj 006-160.indd 22
04/07/19 12:10
KAPITOLA DRUHÁ
V JÁMĚ LVOVÉ
D
Výstřel do tmy
avid Frankfurter byl jako syn rabína vychováván v silné víře v tradice a s důrazem na dobrou znalost tory, která obsahuje základní učení Judaismu. Také měl hluboké znalosti talmudu, čili soupisu rabínských disku zí týkajících se významu a interpretace židovských záko nů v podobě, v jaké je Mojžíšovi svěřil samotný Bůh. Již od nejnižšího ročníku židovské školy mu bylo vtloukáno do hlavy třinácté přikázání: „Nezabiješ.“ To ustanovova lo, že prolití krve (šfichut damim) je prvotní hřích (Gene sis 4:8). Neuniklo mu však ani přísloví ze Starého zákona „oko za oko“ a vášnivé debaty mezi vykladači Bible o tom, zda toto rčení opravňuje člověka k vraždě v rámci sprave dlnosti nebo ze msty. Stejné dilema ho provázelo roku 1936, kdy se doslechl o Wilhelmu Gustloffovi. Gustloff byl představitelem švýcarské odnože NSDAP, který tlačil krajní pravici k prosazování Hitlerových protižidovských opatření v zemi, která si zakládala na své neutralitě. David se rozhodl emigrovat z Německa do Bernu v roce 1934 poté, co mu nebylo umožněno pokračovat ve studiu medicíny na univerzitě ve Frankfurtu. Byl nepří jemně zaskočen zjištěním, že se rakovina jménem nacis mus stačila rozšířit i mezi německy hovořící švýcarské občany, a zoufale se snažil upozornit na hrozbu, kterou představovala pro místní židovskou komunitu. Varování, která vysílal směrem k ostatním studen tům, bohužel nepadla na úrodnou půdu, a ani švýcarský tisk Gustloffovy rasistické projevy nikterak neodsoudil.
23
Zidovsky odboj 006-160.indd 23
04/07/19 12:10
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
Frankfurter se částečně ze strachu, částečně ze zvědavosti zúčastnil manifestace nacistů, kde se stal svědkem rasově nesnášenlivých projevů volajících po úplném vyhlazení židovského obyvatelstva. Frankfurterův vztek ještě více rozdmýchalo vydání nechvalně proslulého anti-semitistického falza Protokoly sionských mudrců. Soudní proces, který proběhl v květnu 1935 v Bernu, sice prohlásil dílo za zfalšovaný text skláda jící se z „padělků, plagiátů a brakové literatury“, zároveň však poskytl obžalované protistraně, potažmo veřejnosti, odrazovou plochu pro další spílání Židům. Frankfurter se tedy rozhodl jednat. Původně chtěl spáchat atentát na dalšího vysokého představitele nacistické strany. Tohoto plánu se vzdal, když pojal podezření, že došlo k jeho od halení. Poté zcela vážně uvažoval o atentátu na Hitlera, ale obával se, že by tím ohrozil všechny Židy v Říši. Samozvaný švýcarský Vůdce se mu jevil jako podstatně snazší cíl. Během zasněženého rána 4. února 1936 si sedmadva cetiletý student opatřil revolver a odcestoval do Davosu, kde si v telefonním seznamu našel adresu Gustloffova bydliště. Vyhledal příslušný byt v druhém patře a nechal se politikovou manželkou uvést do pracovny ověnčené hitlerovskými suvenýry. Tam na Gustloffa čtyřikrát vy střelil. Tři kulky zasáhly svůj cíl. Když bylo po všem, Frankfurter odešel do vedlejšího bytu, odkud si zavolal policii a s naprostým klidem se k vraždě přiznal. Nacisté okamžitě z Gustloffa udělali mučedníka a Frankfurterův ojedinělý čin využili k propagandě. Režim však nemohl využít atentátu jakožto záminky k násilné perzekuci švýcarských Židů, protože by to mělo nepřízni vý dopad na zimní a letní olympijské hry, které se toho roku konaly v Německu. Švýcaři následovně zahájili trestní řízení proti Frankfurterovi a odsoudili ho k osmnácti letům vězení.
24
Zidovsky odboj 006-160.indd 24
04/07/19 12:10
Davidu Frankfurterovi (vlevo) se dostalo důkladné náboženské výchovy. Dlouho sváděl boj sám se sebou, než se rozhodl postavit se na odpor nacistickému režimu.
Zidovsky odboj 006-160.indd 25
04/07/19 12:11
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
Rozsudek byl v červnu 1945 zrušen, ale propuštění v tomto případě neznamenalo kompletní zbavení viny. Frankfurter tak musel zaplatit odškodné i soudní výlohy. Frankfurterův rozrušený otec (který později spolu s dalšími třemi příbuznými zahynul v koncentračním tá boře) navštívil syna ve vězení a žádal po něm vysvětlení, co ho k tomuto činu vedlo. Davidova slova nebyla zazna menána, jeho syn Moše však ani na vteřinu nezapochybo val, že měl k atentátu pádný důvod. „Udržel Švýcarsko mimo spáry nacistů, a zachránil tak životy 20 000 Židů,“ prohlásil. Dalo by se tedy říci, že Frankfurterův čin nebyl vraždou, ale nutnou sebeobra nou. Moše poté ještě dodal: „Jestli byl atentát z historické ho hlediska smysluplný? V tom mám zcela jasno.“
Velký podvod Nacistický stát byl založen na násilí, jeho hnacím moto rem byl soustavný teror a nejmocnější zbraní strach. Obavy z vypuknutí hladomoru spolu s příslibem „práce a chleba“ přesvědčily mnohé nezaměstnané a so ciálně znevýhodněné občany, aby v roce 1929, kdy Německem cloumala ekonomické krize, volili Národně socialistickou německou dělnickou stranu. Ti, kteří na tom byli podstatně lépe, se pro změnu nechali zlákat přísli bem rozcupování nenáviděné Versailleské smlouvy a zru šení válečných reparací. Když v první polovině třicátých let Hitlerova popularita začala narůstat, řada lidí vstoupi la do strany, protože se obávala společenského vyloučení či opomenutí. NSDAP navíc působila dojmem, že dokáže protlačit nekvalifikované a bezcharakterní drobné úřed níčky do vysokých pozic a dát jim moc rozhodovat o osu dech jejich spoluobčanů. Po jmenování Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933 a přijetí zmocňovacího zákona, kterým si o dva mě síce později efektivně zlegalizoval diktátorský režim,
26
Zidovsky odboj 006-160.indd 26
04/07/19 12:11
V JÁMĚ LVOVÉ
vzrostl strach z informátorů a obávaného gestapa. Ti, kte ří zvažovali protest proti nelítostnému potírání svobody slova a perzekuci Židů a ostatních menšin, byli umlčeni. Právě xenofobie v kombinaci s hluboce zakořeněnou po dezřívavostí a ignorantstvím vedla Němce a Rakušany k podpoře nacistické rasové politiky, která si kladla za cíl vyloučit Židy z veřejného života. Svou roli sehrála i zákeř ná propaganda, která vydatně přiživovala jejich bigotnost a podporovala je v přesvědčení, že jsou panskou rasou, a jako takoví mají Bohem dané právo ovládat a zotročovat si „méněcenné“ národy. Pro občany totalitního státu se může svržení tyrana jevit jako nedosažitelný cíl. Bývá zapotřebí rozsáhlého lidového hnutí, povstání či rovnou převratu, které vyža dují jednak podporu armády, jednak nepotlačitelnou touhu po změně. V raných letech Hitlerova úřadování se v nacistickém Německu podobná touha výrazněji nepro jevovala. Právě naopak, nenásilný zábor Francouzi okupovaného Porýní 7. března 1936, anšlus Vůdcovy domoviny 12. března 1938 a opětovné připojení Sudet k Německu 1. října téhož roku z Hitlera udělaly Bis marckova nástupce. Lid si jej zvolil, aby obnovil někdejší slávu Německa, sraženého na kolena porážkou v 1. svě tové válce. I vlivní zahraniční „přátelé“ Německa jen neradi vyslovovali uznání bývalému kaprálovi za jeho smělé diplomatické kroky. Naproti tomu Říše, tou dobou již značně rozšířená, zažila vlnu euforie, která zasáhla i ty nejobezřetnější občany. Na slova nejzarytějších kritiků však došlo ještě před napadením Polska 1. září 1939. Poté co Hitler na základě ostudné dohody se Spojenci osekal území Československa, už nikdo nepochyboval, že od začátku plánoval válku. Jeho prchlivá a impulziv ní povaha po ní vyloženě toužila a výbojná pomsty chtivost nabývala na intenzitě s každým územním
27
Zidovsky odboj 006-160.indd 27
04/07/19 12:11
ŽIDOVSKÝ ODBOJ
ziskem, který mu válkou znavení stoupenci politiky ústupků povolili. Hitlerova popularita dosáhla absolutního vrcholu po vítězstvích blitzkriegu v květnu 1940. Německý lid k ně mu tehdy vzhlížel jako k všemohoucímu a neporazitelné mu. Ozbrojené jednotky se nepokusily o státní převrat v obavě, že by mohly být označeny za vlastizrádce. I kdy by se mezi nimi přece jen našel někdo natolik odvážný, jen těžko by přinutil řadového německého vojína, aby se řídil jeho rozkazy. Vojenská čest by mu nedovolila porušit pří sahu věrnosti Vůdci (Reichswehreid), kterou jej cynický a vychytralý Hitler donutil složit 2. srpna 1934. Pouze ti, kteří neměli co ztratit, byli ochotni riskovat vlastní životy, aby se postavili režimu na odpor.
Židovská mládež vzdoruje Ještě před vypuknutím války se v Německu začaly for movat ilegální spolky zaměstnávající Židy, kteří po za vedení antisemitských nacistických zákonů přišli o práci či byli sesazeni z úřednických postů. Provizorní školy poskytovaly placenou práci učitelům a vzdělání žákům, kteří byli vyloučeni ze škol veřejných. Spolu s urputnou snahou udržet nahromaděnou moc se stupňoval i do hled nacistů nad obyvatelstvem a s ním spojené riziko udání ze strany informátorů. Přesto se skupiny i jednot livci podíleli na podvratných akcích ve snaze udržet zdání běžného života. Tisíce Židů uprchly z Hitlerovy Říše, kde zanechaly své rodiny, přátele a veškerý majetek výměnou za nový život v Americe a dalších neutrálních státech. Už to samo o sobě bylo projevem osobní statečnosti. Ti, kteří pomáha li Židům na útěku, nebo naopak zařizovali falešné dokla dy a úkryt pro tu část z nich, která se rozhodla setrvat v Německu a Rakousku, tak činili s nasazením života svého i svých blízkých. Na druhou stranu ti, kteří se
28
Zidovsky odboj 006-160.indd 28
04/07/19 12:11