0040477

Vyprávění o české přírodě a jejích lidech

Tereza Lukešová

ceska_myslivost_david.indd 3

09.09.19 12:36

Renátě Fučíkové a plzeňskému ateliéru ilustrace Díky myslivci Jiřímu Peterkovi a docentu Vladimíru Hanzalovi za rady a nasměrování

TO JSEM Z TOHO JELEN: Vyprávění o české přírodě a jejích lidech Text and Illustrations © Tereza Lukešová, 2019 All rights reserved ISBN 978-80-7617-811-3

ceska_myslivost_david.indd 4

09.09.19 12:36

Myslivecký život a myslivci sami byli pro obyčejné lidi odjakživa zahaleni tajemstvím. Šuškalo se, že myslivci jsou mocnými čarodějníky.

Prý v lese trhají kouzelné byliny, pro své pušky odlévají čarovné kule a zvířata je poslouchají na slovo. Neustálý pobyt v lesích, znalost zvěře, střelecké umění a udržování zvláštních zvyků – to vše tuto jejich pověst jen utvrzovalo.

Lidé ve středověku věřili, že les je sídlem různých duchů, strašidel, a dokonce samotného ďábla, který se zjevoval ve vlčí podobě nebo jako černý myslivec. Takový myslivec se objevuje v mnoha pohádkách a literárních dílech. Čert v přestrojení za černého myslivce uhrane Viktorku v Babičce Boženy Němcové, vsadí se se sedlákem v pohádce Až opadá listí z dubu z knihy Fimfárum nebo vyzve k tanci Káču ve známé pohádce.

Později začali sami myslivci věřit různým pověrám a kouzelným receptům. Nejdůležitější byla přesná muška a prostředků, jak se úspěšně strefit, bylo nepočítaně. S tím souvisí i nejrozšířenější pověra o čarostřelcích. Jejich hlavním uměním bylo vždy bezchybně zasáhnout cíl.

Dokázali ale také přimrazit zvěř na místě, udělat se neviditelnými, uhranout člověka nebo zaklít jinému střelci zbraň. Některé pověry přetrvaly a jsou mezi myslivci rozšířené dodnes. Například by se při odchodu na lov nemělo vykročit pravou nohou přes práh, střílet na bílou zvěř nebo před lovem popřát „mnoho štěstí“ místo správného „lovu zdar“.

Jak je to ale s myslivostí doopravdy? Rozhodně jde o pozoruhodnou součást naší kultury, jazyka a krajiny. Česká myslivost je svojí dlouhou tradicí, organizací a kulturou ve světě jedinečná. Myslivci v lidech stále probouzí respekt a možná i neurčitý pocit tajemna. Myslivecké spolky jsou světem s vlastními pravidly, zvyky a mluvou.

Běžný člověk se od myslivců může hodně naučit. Takový správný myslivec je vzorem chování v přírodě a zdrojem mnoha příběhů, znalostí a zkušeností. Spoustu z nich můžeme sami využít třeba na výletě v lese – najednou uvidíme, kudy běžela srna, kde spí divočáci nebo že to podivné štěkání vlastně vydává srnec. Myslivost je kulturní tradice hodná obdivu a ta naše, česká, dvojnásob. Tak lovu zdar!

5

ceska_myslivost_david.indd 5

09.09.19 12:36

6

ceska_myslivost_david.indd 6

09.09.19 12:36

Lidé loví skoro tak dlouho, jako chodí po Zemi. Na začátku nejspíš brali zbytky masa velkým šelmám, lvům a hyenám, a až pak začali lovit. Vymysleli spoustu chytrých způsobů, jak ulovit zvířata mnohem větší, než byli oni sami. Později, když se lidé začali usazovat a pracovat na poli, už přežití rodiny na mase volně žijících zvířat tolik nezáviselo a lov se stával mnohem více společenskou událostí, zkouškou mužnosti nebo zábavou.

Ten, kdo vládl lidské společnosti, měl mnohdy spoustu výhod. Patřilo mezi ně i právo lovu nebo právo výhradně lovit některé druhy zvěře. Náčelník, kníže nebo král mohl toto právo propůjčit šlechticům. Ti ale přesto mohli lovit jen malá zvířata, drobnou zvěř. Velká zvířata – jeleni, divoká prasata (černá zvěř) a do 13. století i losi, byla zvěří královskou. Kolem roku 950, za vlády knížete Boleslava I., bylo ustanoveno, že lov je výhradním právem panovníka.

Při honech doprovázela panovníka lovecká družina a pro jejich pobyt v lesích se začaly stavět lovecké hrady, hrádky a dvorce. První písemný doklad o lovcích pochází z 11. století.

Ve 14. století rostla moc a bohatství šlechty, která chtěla právo lovu také pro sebe. Nařízením krále Václava IV. z roku 1388 bylo ustanoveno, že lov je výsadním právem vrchnosti, tedy panovníka i šlechty. Obyčejní lidé však ani nyní lovit nesměli. Lov se stal hlavně zábavou a vrchnost na něj ráda zvala své návštěvy, aby se pochlubila. Proto bylo potřeba, aby se o lesy, zvěř, lovecké psy a koně u dvorů někdo staral. A tady se také poprvé objevuje pojem myslivost.

Od 14. století se kvůli oblibě honů a ubývání zvěře ve volné přírodě zakládaly obory a bažantnice. Zdokonalovaly se lovecké zbraně, například kuše, a začala se chovat různá plemena loveckých psů. V 15. století k nám byl do obor od Středozemního moře dovezen daněk.

V usnesení Českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (které patřily buď panovníkovi, šlechtě, klášterům nebo královským městům). Usnesení však obsahuje i nařízení o ochraně zvěře, a to je opravdový počátek myslivosti u nás. V této době se stále častěji objevuje pojem myslivec. Ten má za úkol zvěř nejen lovit, ale také chránit a chovat.

Lovec Slovo lovec se poprvé objevuje v 11. století. Myslivost a myslivec jsou o něco mladší. Pochází ze 14. a 15. století.

7

ceska_myslivost_david.indd 7

09.09.19 12:36

Po bitvě na Bílé hoře přišla do Čech spousta cizích šlechticů, kteří si s sebou přinesli své vlastní zvyklosti, a lov se stal záležitostí mnohem více společenskou. Tehdy se také vyvinuly palné zbraně – ručnice.

Roku 1641 vydal císař Ferdinand III. lovecké ustanovení, v němž se lov stává kratochvílí šlechtickou a poddaní se musí účastnit loveckých robot.

S touto povinností rostl počet pytláků, a tak o století později vydal otec císařovny Marie Terezie, Karel VI., patent proti pytláctví a další zákony týkající se myslivosti, například učení myslivců. To trvalo zpravidla tři roky a bylo zakončené slavnostním přijetím v počet myslivců.

Roku 1781 vydal císař Josef II. patent o zrušení nevolnictví, který roboty zrušil. O pět let později vydal také řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který mimo jiné ukládal povinnost nahradit škody způsobené lovci a zvěří při lovu. To znamená, že když lovecká družina zničila při honu sedlákovi plot, musela mu ho také zaplatit. Protože po zrušení roboty najednou není nikdo, kdo by se o náročné chovy velké zvěře staral, nahrazuje je chov zvěře drobné.

Začátkem 19. století nastal největší rozvoj chovu bažantů, bažantnictví, a rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství.

V roce 1848 bylo zrušeno poddanství a roku 1849 vydal císař František Josef I. říšský zákon o myslivosti – právo myslivosti bylo opět spojeno s vlastnictvím půdy. Začínaly se zakládat honitby. Umění sokolnictví se vytrácelo, lidé vyhubili velké šelmy – medvědy a vlky – a začali chovat nové druhy zvěře, například cizokrajné bažanty a muflony. V oborách se experimentovalo s vysazováním cizích druhů jelenů (dokonce sobů nebo kozorožců) a na konci století byli dovezeni a v oborách chováni jeleni sika. Později se objevila ondatra, kamzíci, divoký krocan nebo koza bezoárová.

Po vzniku samostatné Československé republiky byla roku 1923 založena Československá myslivecká jednota, předchůdce dnešní Českomoravské mys­livecké jednoty, nejdůležitější myslivecké organizace u nás. Roku 1929 byl vydán malý honební zákon, který určuje, kdy se může která zvěř lovit a kdy ne. Tomu se říká doba lovu a doba hájení.

Od 60. let 20. století bylo právo myslivosti spojené s vlastnictvím pozemků, a ty patřily velkým organizacím, jako byly Státní lesy a statky nebo zemědělská družstva. Teprve ony pronajímaly právo myslivosti mysliveckým sdružením, která se pak mohla o honitby starat. Zemědělská družstva tehdy také začala používat chemické látky ke hnojení polí a těžké kombajny a traktory, což mělo za následek ubývání drobné zvěře. Přírodě neprospělo ani znečišťování vody a ovzduší těžkým průmyslem.

Dnes je právo myslivosti opět připsáno vlastníkům půdy (honiteb). Myslivci musí skládat myslivecké zkoušky a zkoušky na zbrojní průkaz. Česká myslivost je od roku 2011 zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky. Na naše území se opět vrací bobři, velké šelmy a losi.

Znamená to, že se stav naší krajiny a přístup k divokým zvířatům pozvolna zlepšuje, a to i díky české myslivosti.

Robota Robota byla povinná práce, kterou poddaní dělali pro své pány a nedostávali za ni žádnou odměnu.

Patent Patenty za vlády císařů fungovaly jako zákony. Byly opatřeny panovníkovou pečetí.

Poddanství Být poddaný znamenalo plnit povinnosti vůči vlastníkovi panství.

Poddaní museli platit ourok, což byly peníze, mohli ale také platit daň v naturáliích, například obilí, nebo se účastnit povinné práce – roboty.

Honitba Jde o pozemek, na kterém se smí vykonávat právo myslivosti.

S lovem a myslivostí souvisí lovecká sídla.

Na našem území se nachází velké množství hradů a zámků, které byly využívány jako lovecké.

Nejvíce staveb pochází z období renesance a baroka, kdy byl lov mezi šlechtou velice oblíbený.

8

ceska_myslivost_david.indd 8

09.09.19 12:36

Křivoklát (1230)

První známý doklad o nejvýznamnějším českém loveckém hradu pochází z roku 1110, ale hrad je patrně ještě starší. Na Křivoklátě pobývala manželka Jana Lucemburského, Eliška Přemyslovna, a Karel IV. zde po návratu z Francie ubytoval svoji první ženu, Blanku z Valois. Nejčastěji zde pobýval syn Karla IV., Václav IV., jehož záliba v lovu, vínu a ženách byla potrestána odebráním titulu římského císaře. Křivoklátské lesy byly vždy významnou honitbou s velkým množstvím zvěře.

Letohrádek Hvězda (1555)

Renesanční letohrádek leží v oboře Hvězda, kterou v lese Malejov nad vesnicí Liboc založil roku 1530 král Ferdinand I. Habsburský. V letech 1555 až 1558 byl podle plánů králova mladšího syna Ferdinanda Tyrolského postaven letohrádek Hvězda. Dvoupatrový letohrádek má neobvyklý půdorys ve tvaru šesticípé hvězdy, a přestože zvenku nepůsobí nijak honosně, je uvnitř bohatě zdobený.

Humprecht (1666)

Lovecký zámeček Humprecht leží nedaleko hradu Kost u města Sobotka v Českém ráji. Postavili ho jako lovecké sídlo pro Jana Černína z Chudenic. Spolu se zámkem byla zřízena i obora, kde Černín pořádal hony na daňky a jeleny. Zlatý půlměsíc na vrcholu upomíná na pověst o zajetí a věznění hraběte Heřmana Černína Turky.

9

ceska_myslivost_david.indd 9

09.09.19 12:36

Lysá nad Labem (1696)

Lysá byla původně tvrzí, ale v průběhu staletí se přeměnila na současný zámek.

Hrad Lysá patřil zprvu českým kněžnám a královnám, později byl Habsburky přestavěn na renesanční zámek a ještě později na zámek klasicistní. Často zde pobýval Rudolf II. a účastnil se honů. Velký význam má zámek díky osobě hraběte Sporcka, který zde založil řád svatého Huberta.

Veltrusy (1704)

Veltrusy jsou vrcholným dílem českého baroka, jejich autorem je významný pražský architekt Giovanni Battista Alliprandi.

Zámek patřil rodu Chotků, ze kterého po­ cházela manželka Františka Ferdinanda D'Este, Žofie. Ta zemřela spolu se svým manželem při atentátu v Sarajevu, který vedl k rozpoutání první světové války.

U zámku je anglický park a dančí obora.

Kozel (1784)

Lovecký zámek Kozel dal v lesích nedaleko Šťáhlav u Plzně vystavět Jan Vojtěch Černín z Chudenic, který vykonával funkci nejvyššího lovčího. Nejvyšší lovčí pracoval pro panovníka a staral se o jeho lesy a honitby a pořádal lovy. Zámek obklopuje anglický park. To je takový park, který se má co nejvíce podobat skutečné krajině, ale zušlechtěné člověkem. Jméno Kozel pochází podle pověsti od starých Slovanů, kteří v místě dnešního zámku obětovali v den rovnodennosti kozla.

10

ceska_myslivost_david.indd 10

09.09.19 12:36

Ohrada (1708)

Barokní zámek Ohrada leží dva kilometry od Hluboké nad Vltavou. Zámek byl postaven za účelem pořádání parforsních honů (štvanic vysoké zvěře) a loveckých slavností na schwarzenberském panství.

Na zámku se nachází lovecký sál s nástropní freskou bohyně lovu Diany a kaple patrona lovců sv. Eustacha. Už v roce 1842 zde bylo založeno první lovecké muzeum, s loveckými sbírkami trofejí a vycpaných zvířat. Roku 1939 zde vznikla malá zoologická zahrada zaměřená na zvířata žijící ve střední Evropě. Tato zoo funguje dodnes pod názvem ZOO Ohrada.

Zámek je v současnosti sídlem Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství Národního zemědělského muzea.

Nachází se zde bohaté sbírky nejsilnějších jeleních paroží ze šumavských schwarzenberských panství, loveckých pušek nebo třeba vycpaných loveckých psů, kteří byli součástí zámecké smečky v 19. století.

Dianin chrám (1812)

Je jedním z mnoha loveckých zámečků v Lednicko­‑valtickém areálu. Jako součást areálu je zapsán na listině Světového kulturního dědictví UNESCO. Zámeček má podobu římského vítězného oblouku a je pojmenován po římské bohyni lovu, Dianě. Někdy je tato stavba také nazývána Randez­‑vous [randevů], což francouzsky znamená setkání, schůzka nebo rande. Takto byla označována místa, kde se společnost scházela k honům.

Výzdobu tvoří reliéfy a sochy s motivy lovu a bohyně Diany.

11

ceska_myslivost_david.indd 11

09.09.19 12:36

Parforsní hony jsou lovy za pomoci koní a smeček psů. Existují dva druhy těchto honů: francouzský a anglický.

Francouzský hon Při francouzském honu šlo především o samotné ulovení jelena. Tyto hony byly oblíbené hlavně v 17. století.

ceska_myslivost_david.indd 12

09.09.19 12:36

ceska_myslivost_david.indd 13

09.09.19 12:36

Anglický hon Druhý typ honu byl spíše sportovní událostí.

Při parforsních honech v 19. století byla důležitější spíš jízda na koni než samotný lov.

Jízda krajinou a překonávání různých překážek testovaly umění jezdce a schopnosti koní.

Na různé části honu využívali lovci odlišné druhy koní. Například na vyhledání jelena v honitbě sloužili koně pátrací, a jak hon postupoval, přicházeli na řadu koně stíhací a štvanicoví. Náhradní koně se nazývali podložní.

ceska_myslivost_david.indd 14

09.09.19 12:36

ceska_myslivost_david.indd 15

09.09.19 12:36

ceska_myslivost_david.indd 16

09.09.19 12:36

Svatý Eustach

Pravěcí lovci věřili, že pro úspěšný lov je potřeba naklonit si nadpřirozené síly. Na území pravěké Evropy existoval kult Rohatého Boha, který se řadí k nejstarším známým božstvům vůbec. Keltové uctívali boha lovu s jelení hlavou, Cernunna, a to pravděpodobně i na našem území.

Ve starověkém Babylónu uctívali zase velkého lovce Nimruda, z jehož jména pochází dnešní označení myslivců nimrod. V Řecku byla bohyní lovu Artemis, jíž Římané říkali Diana. Ta se v průběhu staletí objevuje po celé Evropě v mnoha uměleckých dílech a na loveckých stavbách. Staří Čechové měli místo řecké Artemidy bohyni jménem Lověna, někdy také Děvana.

Patrony lovců a myslivců se podle legend stávali první křesťané.

Je jím například svatý Jiljí, původem Aigidos, narozený roku 640 n. l. v řeckých Athénách. Po smrti rodičů prodal majetek a odešel jako poustevník do lesů, kde ho svým mlékem živila laň.

Nejznámějšími patrony jsou svatý Hubert a svatý Eustach, o nichž vypráví podobné legendy. Hubert se narodil okolo roku 656 ve franckém království Neustria, na území dnešní severní Francie, jako syn šlechtice. Při velikonoční štvanici na Velký pátek se Hubertovi zjevil jelen se zářícím křížem mezi parohy a promluvil: Huberte, proč neustále lovíš a hledáš zvěř? Je na čase, abys začal hledat mě, neboť já jsem Pán a Bůh, který byl za všechen lid ukřižovaný. Po návratu z lovu se Hubert stal křesťanem a později dokonce biskupem, který ve Francii šířil křesťanství.

Právě jelen byl už od pravěku posvátnou a uctívanou zvěří a byly mu přisuzovány různé kouzelné vlastnosti. Prvotní křesťanskou církví byl jelen přijat jako symbol církve a Ježíše Krista. V raných legendách se někdy Ježíš zjevuje jako desaterák se zlatým či stříbrným parožím nebo s křížem mezi parohy. Deset výsad na paroží odkazuje na desatero božích přikázání.

Uctívání sv. Huberta přenesl v 17. století z Francie do Čech hrabě Sporck a postupně jím nahradil uctívání sv. Eustacha. Svatohubertská mše se slouží 3. listopadu.

Svatý Eustach se původně jmenoval Placidus a byl římským šlechticem, který s oblibou chodil na lov.

Jednoho dne narazil v lese na jelena.

Po dlouhé štvanici zamířil na jelena šíp, když tu mezi jeho parohy spatřil zářící kříž. Najednou se ozval tajemný hlas Proč mě pronásleduješ, Placide?

Jsem Ježíš Kristus, jenž za spásu tebe a všeho lidstva zemřel na kříži. Placidus po návratu z lesa vyhledal biskupa a nechal se s celou rodinou pokřtít.

Při křtu přijal jméno Eustach. Poté, co se stal křesťanem, dále odmítal vykonávat pohanské oběti a na příkaz císaře Hadriána byl odsouzen k smrti roztrháním divokými šelmami. Ty se ho však nedotkly, a proto byl Eustach zavřen do rozpáleného kovového býka, kde zemřel. Jeho tělu však oheň vůbec neublížil.

To se mělo stát 20. září 120 našeho letopočtu.

Tento den je také nazýván dnem sv. Eustacha.

17

ceska_myslivost_david.indd 17

09.09.19 12:36

Základem mysliveckého oděvu, jak civilního, tak společenského, je kamizola. Důležitou součástí je také klobouk, který je symbolem myslivcovy úspěšnosti.

Na klobouk se totiž umisťují trofeje získané při lovu a úlomky, které symbolizují spojení myslivce s přírodou. Na levou stranu patří trofeje ze zvěře pernaté, na pravou lovecké úlomky a dozadu, do zvláštního toulce, se připíná štětka z chlupů divočáka nebo jezevce.

18

ceska_myslivost_david.indd 18

09.09.19 12:36

Jak vypadá správný myslivec? Dobrý myslivec by měl být hlavně dobrý člověk. Měl by mít patřičné odborné znalosti o přírodě, být poctivý a slušný a rád vykonávat své řemeslo. Však také řádný myslivec nejdříve o zvěř pečuje a až potom ji loví!

Myslivci by měli lovit s rozvahou a skromností, dodržovat zákony a bezpečnost při zacházení se zbraní a s láskou vychovávat svoje psy. Takový lovecký pes je totiž pro myslivce nepostradatelným pomocníkem a kamarádem.

Myslivečtí psi se dělí do skupin podle práce, kterou vykonávají. Ohaři, slídiči a retrívři mají dobrý nos a silný lovecký pud. Upozorní myslivce na přítomnost zvěře nebo ji ulovenou aportují. Honiči a barváři zvěř nahání při honu nebo ji ulovenou dosledují. Poslední, norníci, což jsou především teriéři a jezevčíci, loví drobnou zvěř a používají se k lovu zvěře v norách. Myslivečtí psi musí, stejně jako jejich páníčci, složit náležité pracovní zkoušky.

Myslivec se do lesa obléká do odstínů zelené, šedé nebo hnědé barvy. Nemůže ovšem chodit jen tak v ledajakém oděvu. Na běžný den v honitbě si obléká pracovní úbor, při honech ho doplňují bezpečnostní reflexní prvky.

Při slavnostních příležitostech nosí mysliveckou uniformu či oblek.

Nezbytnou součástí oděvu je pokrývka hlavy, většinou zelený klobouk, v zimě čepice nebo beranice. Myslivec nosí na levém rameni pušku a může mít též lovecký roh nebo brašnu. Maskovací oděv k myslivosti nepatří.

Plocha, o kterou se myslivec stará a kde myslivost provozuje, se nazývá honitba. Téměř celá česká krajina je rozdělena na honitby, výjimku tvoří zastavěné oblasti, třeba města a vesnice.

S myslivostí se pojí také velké množství tradic, jako lovecké troubení, pořádání honů, zvyky, pověry nebo myslivecká mluva.

19

ceska_myslivost_david.indd 19

09.09.19 12:36

Český fousek Český fousek je ohař a stavěcí pes. Stavění se nazývá stav, kdy pes ztuhne, narovná ocas, zvedne přední nohu a očima upřeně sleduje kořist. Tím myslivci ukazuje, kde se zvěř nachází.

Jezevčík Jezevčíci byli vyšlechtěni jako norníci. Norování je způsob lovu lišek a jezevců a spočívá v jejich vyhnání psem z nory.

20

ceska_myslivost_david.indd 20

09.09.19 12:36

Bavorský barvář Barváři mají za úkol jít po barvě (barva je myslivecky krev), zvíře vystopovat a případně i usmrtit.

Slovenský kopov Kopov patří do skupiny honičů, kteří byli vyšlechtěni ke stopování a vyhledávání zvěře.

21

ceska_myslivost_david.indd 21

09.09.19 12:36